číslo jednací: 09564/2026/500
spisová značka: S1010/2025/VZ

• Instance: I.
• Věc: Zajištění tiskových služeb pro ZZS SK
• Účastníci:
  1. Zdravotnická záchranná služba Středočeského kraje, příspěvková organizace
  2. OFFICE-CENTRUM s.r.o.
• Typ správního řízení: Veřejná zakázka
• Výrok: § 257 písm. h) zákona č. 134/2016 Sb.; § 265 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb.
• Rok: 2025
• Datum nabytí právní moci: 28. 3. 2026

Spisová značka:  ÚOHS-S1010/2025/VZ Číslo jednací:      ÚOHS-09564/2026/500

Brno 12. 3. 2026

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, ve správním řízení zahájeném dne 31. 12. 2025 na návrh z téhož dne, jehož účastníky jsou

• zadavatel – Zdravotnická záchranná služba Středočeského kraje, příspěvková organizace, IČO 75030926, se sídlem Vančurova 1544, 272 01 Kladno, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci ze dne 8. 1. 2026 společností KAROLAS Legal s.r.o., advokátní kancelář, IČO 05732069, se sídlem Na Příkopě 988/31, Staré Město, 110 00 Praha 1,
• navrhovatel – OFFICE-CENTRUM s.r.o., IČO 27143562, se sídlem Českobrodská 53, 190 11 Praha 9 – Běchovice,

ve věci přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky „Zajištění tiskových služeb pro ZZS SK“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 3. 11. 2025 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 5. 11. 2025 pod ev. č. Z2025-061946, ve znění pozdějších změn, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 5. 11. 2025 pod ev. č. 730991-2025, ve znění pozdějších změn,

rozhodl takto:

I.

Správní řízení vedené ve věci návrhu navrhovatele – OFFICE-CENTRUM s.r.o., IČO 27143562, se sídlem Českobrodská 53, 190 11 Praha 9 – Běchovice – ze dne 31. 12. 2025 na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele – Zdravotnická záchranná služba Středočeského kraje, příspěvková organizace, IČO 75030926, se sídlem Vančurova 1544, 272 01 Kladno – učiněných při zadávání veřejné zakázky „Zajištění tiskových služeb pro ZZS SK“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 3. 11. 2025 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 5. 11. 2025 pod ev. č. Z2025-061946, ve znění pozdějších změn, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 5. 11. 2025 pod ev. č. 730991-2025, ve znění pozdějších změn, se v části odpovídající návrhu v tom rozsahu, ve kterém brojí proti údajně rozporným požadavkům v technické specifikaci předmětné veřejné zakázky, konkr. požadavku na „tisk na libovolném Zařízení zapojeném v tiskovém řešení“ a požadavku na minimalizaci množství datových toků, podle § 257 písm. h) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, zastavuje, neboť návrhu v této části nepředcházely řádně a včas podané námitky.

II.

Návrh navrhovatele – OFFICE-CENTRUM s.r.o., IČO 27143562, se sídlem Českobrodská 53, 190 11 Praha 9 – Běchovice– ze dne 31. 12. 2025 na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele – Zdravotnická záchranná služba Středočeského kraje, příspěvková organizace, IČO 75030926, se sídlem Vančurova 1544, 272 01 Kladno – učiněných při zadávání veřejné zakázky „Zajištění tiskových služeb pro ZZS SK“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 3. 11. 2025 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 5. 11. 2025 pod ev. č. Z2025-061946, ve znění pozdějších změn, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 5. 11. 2025 pod ev. č. 730991-2025, ve znění pozdějších změn, se s výjimkou té části, ve vztahu ke které bylo správní řízení zastaveno dle výroku I. tohoto rozhodnutí, podle § 265 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, zamítá, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.

Odůvodnění

I.               PRŮBĚH ZADÁVACÍHO ŘÍZENÍ

1.             Zadavatel – Zdravotnická záchranná služba Středočeského kraje, příspěvková organizace, IČO 75030926, se sídlem Vančurova 1544, 272 01 Kladno, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci ze dne 8. 1. 2026 společností KAROLAS Legal s.r.o., advokátní kancelář, IČO 05732069, se sídlem Na Příkopě 988/31, Staré Město, 110 00 Praha 1 (dále jen „zadavatel“) – zahájil dne 3. 11. 2025 odesláním oznámení o zahájení zadávacího řízení k uveřejnění podle zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), otevřené řízení za účelem zadání veřejné zakázky „Zajištění tiskových služeb pro ZZS SK“, přičemž oznámení o zahájení zadávacího řízení bylo uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 5. 11. 2025 pod ev. č. Z2025-061946, ve znění pozdějších změn, a v Úředním věstníku Evropské unie téhož dne pod ev. č. 730991-2025, ve znění pozdějších změn (dále jen „veřejná zakázka“ nebo „zadávací řízení“).

2.             Lhůta pro podání nabídek byla zadavatelem v oznámení o zahájení zadávacího řízení uveřejněném ve Věstníku veřejných zakázek dne 5. 11. 2025 stanovena na 5. 12. 2025 do 10:00 a následně prodloužena do 9. 12. 2025 do 10:00. 

3.             Dne 9. 12. 2025 zadavatel obdržel od navrhovatele – OFFICE-CENTRUM s.r.o., IČO 27143562, se sídlem Českobrodská 53, 190 11 Praha 9 – Běchovice (dále jen „navrhovatel“), námitky proti zadávacím podmínkám (dále jen „námitky proti zadávacím podmínkám“), kterým zadavatel rozhodnutím signovaným dne 22. 12. 2025 nevyhověl; rozhodnutí o odmítnutí námitek proti zadávacím podmínkám bylo navrhovateli doručeno prostřednictvím elektronického nástroje zadavatele téhož dne (dále jen „rozhodnutí o námitkách“).

4.             Vzhledem k tomu, že navrhovatel nepovažoval rozhodnutí zadavatele o jím podaných námitkách proti zadávacím podmínkám za učiněné v souladu se zákonem, podal dne
31. 12. 2025 k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) návrh z téhož dne na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele (dále jen „návrh“).

II.             OBSAH NÁVRHU

5.             Navrhovatel v úvodu návrhu uvádí, že nesmyslnou a v praxi ojedinělou kombinací požadavků na předmět plnění zadavatel nedůvodně omezil hospodářskou soutěž, když podmínky u zadavatele nejsou natolik ojedinělé, jak zadavatel tvrdí, neboť i specifické potřeby zadavatele je možno řešit jinými způsoby umožňujícími širší hospodářskou soutěž.

6.             Navrhovatel odkazuje na následující požadavek technické specifikace: „systém musí podporovat distribuovanou architekturu s centrálním serverem a pobočkovými instancemi tak, aby tisková data nezatěžovala síť a zůstávala vždy v dané lokalitě; Zadavatel upozorňuje, že v jednotlivých lokalitách nejsou k dispozici prostředky pro instalaci SW a nelze využít ani PC jednotlivých uživatelů – vše musí být řešeno v rámci dodaných zařízení“ (dále také jen „embedded řešení“), vč. požadavku na „tisk na libovolném Zařízení zapojeném v tiskovém řešení“, který dle navrhovatele ve spojení s Vysvětlením zadávací dokumentace č. 1 ze dne 14. 11. 2025 (dále jen „vysvětlení zadávací dokumentace“), kde zadavatel odmítl variantu řešení s externím HW boxem, odmítl možnost instalace SW klienta (softwarového agenta) v lokalitách a potvrdil, že trvá na tom, aby odbavení úloh v rámci lokality bylo zajištěno pouze tiskovými zařízeními, zcela zásadně omezuje možnosti nabízeného technického řešení, neboť na trhu neexistuje standardní tiskové řešení od „multivendor“ výrobců (např. SafeQ, Optimidoc a další), které by tyto podmínky splňovalo. Vzhledem k předmětnému nastavení zadávacích podmínek navrhovatel dle svého tvrzení „(…) objektivně nemůže podat nabídku, aniž by zásadním způsobem změnil architekturu svého řešení a přizpůsobil se jedinému proprietárnímu konceptu předpokládanému Zadavatelem.“.

7.             Argumentaci zadavatele spočívající v tom, že předmětné nastavení zadávacích podmínek je odůvodněno specifickými podmínkami u zadavatele, považuje navrhovatel za účelovou a věcně nesprávnou. Navrhovatel pak uvádí dvě možná řešení, která by dle jeho názoru též vyhověla požadavkům zadavatele, a to řešení prostřednictvím HW boxu a prostřednictvím softwarového agenta, přičemž k řešení dodatečným hardwarem následně uvádí, že „[t]akové řešení zásadně prodražuje náklady na pořízení i provoz systému, včetně zvýšené náročnosti na IT Zadavatele (správa, údržba a dohled nad další vrstvou HW v každé lokalitě).“. Dále se pak navrhovatel vyjadřuje k řešení prostřednictvím softwarového agenta, které považuje za zcela srovnatelné s řešením požadovaným zadavatelem a které zároveň neomezuje hospodářskou soutěž.

8.             K argumentaci zadavatele, že na jednotlivých stanovištích údajně chybí prostředky pro instalaci SW, což neumožňuje instalaci softwarových agentů, neboť do budoucna zadavatel počítá s tím, že jediným pevným bodem bude tiskárna, navrhovatel uvádí, že se jedná o pouhou spekulaci. Dle navrhovatele zadavatel nyní PC/servery disponuje, a pokud by zadavatel skutečně přešel „pouze na tablety“, existuje na trhu řešení formou miniaturních síťových zařízení (která však zadavatel též zakázal), jež by funkci agenta plnila.     

9.             Argument zadavatele, že instalace agentů by zatížila jeho IT oddělení správou, patch managementem a monitoringem, je podle navrhovatele lichý, neboť moderní tiskové systémy umožňují centralizovanou a automatizovanou správu agentů bez nutnosti zásahu IT pracovníků zadavatele na jednotlivých lokalitách. Navrhovatel uvádí, že naopak řešení požadované zadavatelem (logika a SW běžící uvnitř tiskárny) je z hlediska správy náročnější, neboť to znamená spravovat firmware a embedded aplikace na desítkách různých zařízení, což v případě heterogenního prostředí (pokud by bylo skutečně multivendor) znamená násobně vyšší zátěž pro IT než správa jednoho standardizovaného SW agenta.

10.         K tvrzení zadavatele, že existují řešení minimálně od dvou různých výrobců, navrhovatel uvádí, že to ještě neznamená funkční hospodářskou soutěž, přičemž za situace, kdy zadavatel zakázal externí servery/agenty a stanovil požadavky na pokročilé funkce, vyhoví dle navrhovatele pouze jediné proprietární spojení HW a SW. Navrhovatel dodává, že pokud zadavatel odmítá standardní nezávislé platformy (MyQ, SafeQ, Optimidoc) a nutí dodavatele do řešení závislého na výkonu tiskárny, fakticky tím diktuje i značku tiskáren, čímž popírá svůj vlastní požadavek na multivendor.

11.         Navrhovatel akcentuje, že zadavatel neprokázal, že by neexistovalo jiné, soutěž méně omezující technické řešení, které by jeho legitimní potřeby rovněž naplnilo (zejména architektura s lokálními SW agenty); zadavatel dle navrhovatele staví své interní organizační a personální preference (minimalizace zásahů vlastního IT, neochota provozovat standardní SW prvky v lokalitách) nad povinnost respektovat zásady zákazu diskriminace a přiměřenosti v zadávacím řízení, což je však v rozporu s § 36 odst. 1 a § 6 zákona, neboť to vede k bezdůvodnému omezení okruhu potenciálních dodavatelů.

12.         Navrhovatel uvádí, že zadavatel mohl obdržet velmi omezený počet nabídek, nejspíše jen jedinou, a to nabídku postavenou na produktech značky EPSON. Zadání je dle navrhovatele diskriminační v tom, že standardní nezávislé tiskové spoolery (např. MyQ, SafeQ, Optimidoc), které tvoří páteř tiskových řešení ve veřejné správě, zadání nemohou splnit kvůli zákazu agentů a zadavatel tak eliminuje skutečný „multivendor“ trh a nahrazuje ho proprietárním řešením konkrétního výrobce HW.

13.         Navrhovatel pak zmiňuje rozpor v technické specifikaci, když tvrdí, že požadavek, aby vše bylo řešeno v rámci dodaných zařízení (bez možnosti agenta na PC, nebo HW boxu) vede k tomu, že tiskárna sama funguje jako server; pokud pak ale zadavatel vyžaduje „tisk na libovolném Zařízení zapojeném v tiskovém řešení“ (globální Follow-Me), je to dle navrhovatele v rozporu s požadavkem zadavatele na minimalizaci datových toků; bez centrálního přenosu dat nebo externího serveru na pobočce je dle navrhovatele realizace tisku např. v Kolíně pro úlohu odeslanou v Kladně technicky nerealizovatelná způsobem, který by „nezatěžoval síť“ a zároveň nevyžadoval SW klienta, neboť aby data vytiskla tiskárna B, musí tiskárna A poslat data tiskárně B, což ale zatěžuje síť v okamžiku vyzvednutí.

14.         Navrhovatel tvrdí, že zadavatel neodůvodněně omezuje hospodářskou soutěž, a to jednak na úrovni systémů řízení tisku, neboť je v praxi splnitelný pouze jedním až několika málo proprietárními řešeními, a jednak na úrovni tiskových zařízení, neboť umožňuje fakticky pouze omezený okruh modelů několika výrobců schopných takového čistě embedded provozu, přičemž současně zadavatel vylučuje standardní multivendor systémy (SafeQ, Optimidoc a další), které by jinak byly schopny všechny rozumné funkční požadavky zadavatele splnit. Dle navrhovatele přitom existuje nezpochybnitelná a technicky ověřená alternativa – softwarový agent instalovaný na serveru nebo uživatelském PC v lokalitě, který zajišťuje lokální uložení tiskových úloh (tisková data neopouštějí lokalitu), umožňuje tisk na libovolném zařízení v rámci dané lokality (Follow-Me tisk), je podporován všemi relevantními systémy řízení tisku na trhu, je cenově zahrnut v licencích a jeho instalace je automatizovatelná a standardizovaná.

15.         Navrhovatel uvádí, že zadavatel požadovaným řešením vylučuje levnější a standardní tiskárny, které spoléhají na server, a nutí dodavatele do drahých strojů s pokročilými řadiči, nebo specificky do značky, která má toto řešeno proprietárním firmwarem. Dle navrhovatele na trhu není univerzální řešení, které by svojí hardwarovou kapacitou tiskárny uspokojilo to, co standardně řeší externí hardwarový print server nebo PC agent, a zároveň fungovalo napříč značkami.

16.         Zadavatel měl dle navrhovatele formulovat technické podmínky funkčně (nezatěžování sítě, lokální uložení úloh, možnost tisku na libovolném zařízení), aniž by předepsal konkrétní vnitřní architekturu (výlučně integrovanou v zařízeních), neboť zvolený přístup – zákaz SW agentů i HW boxů a trvání na odbavení úloh pouze v tiskových zařízeních – není k dosažení legitimního cíle nezbytný, a proto je nepřiměřený. Předmětná kombinace požadavků je dle navrhovatele diskriminační, neboť bez objektivního důvodu zvýhodňuje dodavatele s konkrétním proprietárním řešením a vylučuje jiné dodavatele s funkčně rovnocennými produkty, a nepřiměřená, neboť intenzita zásahu do hospodářské soutěže (faktické omezení konkurence na jedno řešení) není v rovnováze s deklarovaným cílem (nezatěžování sítě, menší zátěž IT oddělení), kterého lze dosáhnout i méně restriktivním způsobem (např. připuštěním SW agentů). Navrhovatel zároveň uvádí, že postup zadavatele je nehospodárný, neboť nastavení zadávacích podmínek prodražuje pořízení systému, prodražuje jeho provoz, protože omezuje konkurenci a posiluje vyjednávací pozici jednoho dodavatele, a komplikuje jeho správu.

17.         S ohledem na výše uvedené navrhovatel navrhuje zrušení zadávacího řízení.                   

III.           PRŮBĚH SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

18.         Podle § 249 zákona ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), bylo správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahájeno dnem 31. 12. 2025, kdy Úřad obdržel návrh navrhovatele.

19.         Účastníky správního řízení jsou podle § 256 zákona:

• zadavatel a
• navrhovatel.

20.         Zahájení správního řízení oznámil Úřad jeho účastníkům přípisem ze dne 2. 1. 2026.

21.         Ve dnech 8. 1. 2026 a 9. 1. 2026 zadavatel Úřadu doručil dokumentaci o zadávacím řízení a vyjádření k návrhu. 

Vyjádření zadavatele k návrhu

22.         Ve vyjádření k návrhu ze dne 9. 1. 2026 zadavatel nejprve uvádí, že návrh je totožný s podanými námitkami, pročež na rozhodnutí o námitkách v plném rozsahu odkazuje a ve vyjádření k návrhu se zaměřuje na tvrzení, která reagují na skutečnosti uvedené v rozhodnutí o námitkách. Zadavatel dodává, že se rovněž vyjádří i k části návrhu týkající se údajného rozporu v technické specifikaci, přestože má za to, že se jedná o nedovolené rozšíření námitek v rozporu s § 251 odst. 4 zákona, neboť tyto skutečnosti navrhovatel mohl tvrdit vůči zadavateli již v námitkách, a proto by k těmto novým skutečnostem neměl Úřad přihlížet.

23.         Zadavatel uvádí, že celý návrh stojí na předpokladu, že zadavatel porušil zákon tím, že prostřednictvím technické specifikace veřejné zakázky neumožňuje akceptaci takového plnění, které dodává navrhovatel. Zadavatel však upozorňuje, že zákon naopak stojí na předpokladu, že je-li to odůvodněno předmětem veřejné zakázky či jinými specifickými aspekty, je možné v zadávacích podmínkách stanovit odůvodněné překážky hospodářské soutěže. Navrhovatel dle zadavatele odmítá akceptovat objektivní stav věci, kdy jeho obchodní řešení tiskových služeb prostřednictvím instalací agentů do stávajícího HW vybavení není možné realizovat při zohlednění specifik panujících na straně zadavatele, která jsou detailně popsána v rozhodnutí o námitkách (zadavatel odkazuje na body 4. až 22. rozhodnutí o námitkách); není možné k tíži zadavatele vykládat to, že navrhovatel neposkytuje plnění, které by vedlo k uspokojení řádných a odůvodněných potřeb zadavatele.

24.         Jelikož zadavatel výslovně odkázal na body 4. – 22. rozhodnutí o námitkách, uvádí Úřad na tomto místě i argumentaci zadavatele obsaženou v předmětné části rozhodnutí o námitkách. Zadavatel v rozhodnutí o námitkách uvádí, že stanovené podmínky technické specifikace jsou řádně a zákonně odůvodněny specifickými podmínkami panujícími u zadavatele, a to komplikovanou (územní) strukturou a s tím spojenou komplikovaností správy celé infrastruktury, kdy zadavatel musí řešit poskytování služeb předmětu veřejné zakázky na 45 výjezdních, administrativních, servisních a jiných lokalitách, přičemž jednotlivé lokality disponují mnohdy pomalými datovými linkami, které slouží primárně pro zajištění signalizace a komunikace s operačním střediskem záchranné služby a není možné tyto linky vytěžovat tiskovou komunikací s přenosem celých tiskových úloh. Řešení předmětu veřejné zakázky formou ukládání tiskových dat přímo do tiskového zařízení je tak dle zadavatele nezbytnou a nutnou variantou. K tvrzení navrhovatele, že řešení ve formě ukládání tiskových dat přímo do tiskového zařízení je v přímém rozporu s požadavkem technické specifikace na tzv. multivendor, neboť v praxi je tato kombinace dle navrhovatele prakticky nerealizovatelná, zadavatel uvádí, že toto tvrzení se nezakládá na pravdě, neboť multivendor je u dané specifikace umožněn, když zadavateli jsou známá řešení minimálně od dvou různých výrobců.

25.         Zadavatel se pak vyjadřuje k řešení předmětu plnění prostřednictvím instalace HW boxu v jednotlivých lokalitách a uvádí, že toto řešení nebylo povoleno, a to opět s ohledem na specifické podmínky panující u zadavatele, když v případě povolení tohoto řešení by bylo nezbytné zajišťovat další prostor v rámci jednotlivých lokalit, řešit napájení, jeho zálohování, další datovou konektivitu potenciálně narušující konektivitu systému IZS, patchmanagement a údržbu z pohledu kybernetické bezpečnosti. Dodání výrazného množství dalších HW zařízení by s sebou dle zadavatele rovněž neslo potřebu správy těchto zařízení, které je z hlediska logistiky obhospodařování lokalit zadavatele výrazně náročné pro IT pracovníky a vedlo by k jejich dalšímu výraznému vytížení. Toto řešení zadavatel zároveň považuje za cenově
(i obsluhou a údržbou z hlediska životního cyklu plnění) mnohem náročnější bez toho, aby odpovídalo očekáváním a splňovalo specifické požadavky zadavatele.

26.         K řešení prostřednictvím instalace agentů do PC vybavení zadavatel uvádí, že s ohledem na provozní podmínky ve většině lokalit a s ohledem na komplikovanost správy celé infrastruktury zadavatele včetně nutných budoucích aktualizací požaduje řešení s minimálním zapojením interního IT zadavatele do správy a údržby, přičemž nutnost instalovat agenta do PC znamená zapojení dalších IT zdrojů zadavatele, řešení distribuce a hlavně následné správy. Zadavatel akcentuje, že tuto technologii zároveň neumožňuje samotná situace panující u zadavatele, respektive na dílčích lokalitách zadavatele, neboť řešení softwarovým agentem předpokládá, že bude na zařízení, které bude nonstop zapnuté, přičemž v řešených lokalitách nejsou žádné servery a dosluhující stolní počítače mají nyní již jen stanoviště na denních místnostech; zadavatel hodlá většinu IT technologie směřovat přímo do sanitních vozidel jako přenosná IT zařízení mezi jednotlivými posádkami, přičemž tento model fungování je již zaváděn. S ohledem na skutečnost, že předmětná veřejná zakázka na nájem tiskových zařízení je zadávána na dobu 60 měsíců, je zadavatel povinen s ohledem na zásadu 3E zohledňovat i jeho budoucí potřeby; zadavatel uvádí, že jediným pevným zařízením se tak v průběhu plnění smlouvy mohou stát právě tiskárny, ke kterým se po příjezdu jakékoliv sanitky budou moci připojit posádky s jejich mobilními zařízeními (tablety, mobilní telefony, defibrilátory a jiná případná přenositelná zařízení s možností tisku). Instalace agentů pak dle zadavatele vyžaduje další evidenci a instalaci doplňkového software, který by se měl instalovat na zařízení uzavřená pro práci v rámci integrovaného zdravotního systému, což opět není žádoucím stavem z hlediska nerušeného fungování IZS, kyberbezpečnosti apod. Zadavatel uznává, že technologie navrhovatele je jistě funkčním prostředkem pro standardní kancelářské struktury, centralizované v rámci jednotného administrativního prostředí apod., nikoliv však pro zadavatele, a to z důvodů popsaných výše.

27.         Zadavatel pak odkazuje na § 36 odst. 1 zákona a uvádí, že z jazykového výkladu daného ustanovení lze bezpochyby dovodit, že zajištění určité konkurenční výhody či vytvoření překážky hospodářské soutěže je nezákonné, tj. v rozporu s § 36 odst. 1 zákona tam, kde se jedná o zaručení konkurenční výhody či vytvoření překážky hospodářské soutěže bez důvodu; tj. kde existuje důvod, je konkurenční výhoda či vytvoření překážky hospodářské soutěže akceptováno. Zadavatel je nade vší pochybnost přesvědčen, že zcela dostatečně a zevrubně specifikoval své odůvodněné potřeby, které jej vedly ke stanovení podmínek technické specifikace předmětu veřejné zakázky, kdy není umožněno stěžovatelem dovolávané řešení použití SW agentů (či HW boxů). Zadavatel potvrzuje, že vyžaduje specifické řešení, má však zato, že popsaná situace panující na straně zadavatele (např. četnost lokalit, infrastruktura, personální kapacity, potřeba kontinuity systému IZS, limitovaná dispozice HW zařízením na lokalitách, potřeba minimalizace údržby, kyberbezpečnost a jiné) není standardní, ale spíše krajní či atypická, a veřejná zakázka tak byla cíleně technicky specifikována s ohledem na infrastrukturu, kterou zadavatel disponuje, a jaké řešení požaduje z hlediska dlouhodobé provozuschopnosti a udržování s minimálním dopadem na konektivitu na jednotlivých lokalitách, s ohledem na rozsah a vzdálenost mezi lokalitami a s ohledem na minimální zatížení zadavatele z hlediska IZS. Zadavatel je přesvědčen, že zadávací podmínky nejsou v rozporu
s § 36 odst. 1 zákona, nejsou v rozporu se zásadami dle § 6 zákona a nejsou jakkoliv neopodstatněné, neodůvodněné či účelově omezující.

28.         Dále již Úřad shrnuje argumentaci zadavatele uvedenou ve vyjádření k návrhu. Zadavatel odmítá tvrzení navrhovatele o tzv. vendor-locku, když uvádí, že požadovaná specifikace řešení sice vylučuje některé pro něj nevhodné varianty, ale neváže ho na jediného výrobce, protože na trhu existují minimálně dvě kompatibilní řešení, což potvrzuje i sám navrhovatel. Zadavatel dodává, že po dobu trvání smlouvy bude vždy fakticky spolupracovat jen s jedním vybraným dodavatelem, což je běžný důsledek veřejné soutěže, nikoli vendor‑lock, přičemž stejná situace by nastala i v případě, že by zakázku realizoval navrhovatel.

29.         K argumentu navrhovatele, že se zadavatel nemůže dovolávat absence prostředků pro instalaci SW, neboť v současné době zadavatel těmito prostředky disponuje a není rozhodné, že v budoucnu s těmito nepočítá, zadavatel uvádí, že takový pohled je v rozporu s povinností hospodárně nakládat s veřejnými prostředky. Nadto předpoklad o absenci infastruktury (PC/servery) ani není dle zadavatele hypotetický, ale zcela reálný a plánovaný, když již nyní zadavatel disponuje servery pouze na 2 lokalitách ze 45, přičemž jedno uživatelské PC je zatím na všech lokalitách, ale zadavatel s jejich obnovou a udržováním do budoucna nepočítá a hodlá vše transformovat přímo do vozidel a PC by tedy zadavatel musel provozovat výhradně kvůli zabezpečení tisku. Zadavatel nadto akcentuje, že přítomnost agenta, kteréžto řešení požaduje navrhovatel, by zadavatele nutilo do nastavení PC „always on“, tzn. zapnuté 24/7.

30.         K tvrzení navrhovatele, že moderní tiskové systémy umožňují snadnou centrální správu agentů a nevyžadují žádné zásahy IT pracovníků, zadavatel uvádí, že navrhovatel přehlíží, že infrastruktura zadavatele slouží prioritně pro provoz integrovaného zdravotního systému; instalace tiskových agentů by byla pro IT výrazně náročnější než ukládání tiskových dat přímo do tiskového zařízení, které nevyžaduje žádný další software ani investice do infrastruktury. Navrhovatel tím dle zadavatele rovněž nereaguje na zásadní výhrady zadavatele týkající se kyberbezpečnosti, která je v prostředí IZS klíčová.

31.         Navrhovatel pak tvrdí, že zadavatel údajně odmítá standardní nezávislé platformy (MyQ, Safe Q, Optimidoc) a tím de facto diktuje značku tiskáren, což však zadavatel popírá a tvrdí, že nic takového nestanovil, přičemž to potvrzuje skutečnost, že v podané nabídce své řešení dodavatel staví právě na platformě MyQ.

32.         Navrhovatel dále uvádí, že zadavatel neprokázal neexistenci jiného vhodného řešení, které by stejně dobře naplnilo požadavky zadavatele, avšak neomezilo by natolik hospodářskou soutěž, například využití softwarových agentů. Zadavatel má však za to, že své požadavky řádně odůvodnil a že zákonnost technické specifikace nezávisí na objektivní nemožnosti jiného řešení. Podle zadavatele by přístup navrhovatele vedl k absurdním situacím, kdy by zadavatelé museli připouštět i varianty, které neodpovídají jejich reálným potřebám, a vedly by k nehospodárnému nakládání s veřejnými prostředky.

33.         Zadavatel nesouhlasí s tvrzením navrhovatele, že technická specifikace je přizpůsobena produktům značky EPSON, což mimo jiné potvrzuje podaná nabídka, která obsahuje řešení jiné značky.

34.         K údajnému rozporu v technické specifikaci veřejné zakázky pak zadavatel uvádí, že se jedná o čistě spekulativní vyjádření navrhovatele. Zadavatel potvrzuje, že skutečně vyžaduje, aby se veškeré tiskové úlohy odehrávaly přímo na tiskovém zařízení a opakuje, že instalaci dalšího SW na pobočky nepřipouští z důvodu nutnosti další evidence, správy, aktualizací, nastavení takového software s nutností řešení například dalších síťových prostupů v rámci infrastruktury organizace, což přináší mimo jiné další komplikace v rámci kybernetické bezpečnosti – evidence takových prostupů, pravidelné testování instalovaného SW v rámci kybernetické bezpečnosti apod. Toto vše vede dle zadavatele v jeho provozních podmínkách k většímu zatížení interního IT oddělení, což je pro zadavatele nepřípustné a dlouhodobě ekonomicky neefektivní. Pokud pak navrhovatel vidí rozpor v zadávacích podmínkách v tom, že zadavatel požaduje „globální Follow-Me“, což má nadměrně zatěžovat síť a vytvářet tak rozpor s požadavkem na minimalizaci datových toků, zadavatel uvádí, že si navrhovatel jednak protiřečí, protože pokud tvrdí, že data mezi lokalitami musí být odeslána z tiskárny na tiskárnu (což je pravda, kdyby toto však bylo opravdu požadováno, ale v rámci technické specifikace takový požadavek nebyl zadavatelem stanoven, když požadavek je na „follow me“ v rámci pobočky), tak instalace SW agenta toto vůbec neřeší, protože aby se data například z Kladna vytiskla například v Kolíně, musí se tam data dostat – a není rozdíl v tom, zda si je mezi sebou vymění tiskárny napřímo a nebo je odešle SW agent. Zadavatel však akcentuje, že nehodlá systém „follow-me“ (tedy tisk na libovolné tiskárně) využívat napříč pobočkami, ale pouze uvnitř poboček. V technické specifikaci je uvedeno, že systém řízení tisku musí umožnit „tisk na libovolném Zařízení zapojeném v tiskovém řešení“. Navrhovatel z tohoto nejspíše dovozuje, že zadavatel požaduje tisk mezi pobočkami, ale toto není pravda. Zadavatel dále požaduje „tisk pomocí přímé fronty na cílovém zařízení bez nutnosti ověření uživatele na cílovém zařízení“, přičemž z toho měl navrhovatel jasně dovodit, že na lokalitách s jedinou tiskárnou nebude požadováno řešení folow-me a pokud toto navrhovateli nebylo jasné, měl a mohl vznést jednoznačný dotaz k tomuto bodu technické specifikace. Úřad dodává, že k této části návrhu zadavatel uvedl, že se jedná o tvrzení, které nebylo uvedeno v námitkách proti zadávacím podmínkám, tzn. co do těchto skutečností se dle zadavatele jedná o nedovolené rozšíření námitek v rozporu s § 251 odst. 4 zákona.

35.         Zadavatel uvádí, že si je vědom, že na trhu neexistuje univerzální řešení, ale takové řešení zadavatel ani nehledá ani nepoptává. Zadavatel jasně ví, jak vypadá jeho infrastruktura a jaké jsou možnosti správy a dlouhodobé udržitelnosti a tyto aspekty reflektoval v technické specifikaci, a to s plným vědomím všech popsaných řešení na trhu, která uvádí navrhovatel.

36.         Zadavatel má za to, že návrh navrhovatele je nejspíše obstrukční a s ohledem na výše uvedené navrhuje zamítnutí návrhu podle § 265 písm. a) zákona.

Další průběh správního řízení

37.         Usnesením ze dne 20. 1. 2026 určil Úřad zadavateli ve výroku I. lhůtu k provedení úkonu – konkretizaci a prokázání zadavatelem tvrzených skutečností, a to např. specifičnosti struktury zadavatele (četnost lokalit, infrastruktura), rozsahu personálních kapacit, potřeby kontinuity systému IZS, limitované dispozice HW zařízením na lokalitách, potřeby minimalizace údržby, kyberbezpečnosti a jiné, které mají odůvodňovat specifické řešení požadované zadavatelem v předmětném zadávacím řízení, vč. doložení těchto skutečností relevantními podklady, ve výroku II. lhůtu k provedení úkonu – označení dodavatelů, kteří jsou dle zadavatele schopni splnit zadávací podmínky předmětné veřejné zakázky, vč. doložení podkladů, ze kterých zadavatel vycházel, a ve výroku III. lhůtu k podání informace Úřadu o dalších úkonech, které zadavatel provede v šetřeném zadávacím řízení v průběhu správního řízení, a zaslání příslušné dokumentace o zadávacím řízení ve smyslu § 216 odst. 1 zákona pořízené v souvislosti s provedenými úkony.

38.         Vyjádření k předmětnému usnesení bylo Úřadu doručeno dne 27. 1. 2026.

Vyjádření zadavatele ze dne 27. 1. 2026

39.         Zadavatel nejprve relativizuje tvrzení navrhovatele o „krajnosti a atypičnosti“ řešení požadovaného v zadávacích podmínkách a uvádí, že požadované řešení pouze reaguje na krajní a atypickou situaci u zadavatele. Dále zadavatel uvádí podrobnou argumentaci k důvodům, které ho vedly ke stanovení zadávacích podmínek předmětné veřejné zakázky.

40.         Zadavatel doložil přílohou svého vyjádření seznam stanovišť (vč. fotodokumentace některých z nich), která provozuje (celkem 45 stanovišť + 5 plánovaných k otevření v r. 2026 a 2027), a uvedl, že zásadní infrastruktura je umístěna pouze v lokalitě Kladno – ředitelství, kde jsou servery a technologie pro provoz všech systémů záchranné služby středočeského kraje. Zadavatel dále akcentuje, že ostatní stanoviště jsou malá, bez prostoru pro instalaci dalších síťových technologií, s omezenou IT infrastrukturou (pouze PC pro zadávání zdravotní dokumentace, tiskárna, prvek zajišťující WiFi a konektivitu do internetu) a internetem bez SLA, přičemž zde není ani standardizovaný síťový rozvaděč, ani kvalitní záloha. Zadavatel opětovně uvádí, že nepočítá s obnovou dosluhujících počítačů a přechází na mobilní zadávání zdravotní dokumentace v tabletech.

41.         Dále zadavatel popisuje rozsah personálních kapacit a uvádí, že správa IT infrastruktury je zajišťována prostřednictvím IT oddělení na centrále, které poskytuje podporu vzdáleným stanovištím zejména prostřednictvím vzdálené správy a v odůvodněných případech formou výjezdu na stanoviště. Zadavatel uvádí, že v rámci organizační struktury jsou vyčleněni dva pracovníci pro výjezdy na stanoviště a jeden pracovník pro správu serverové infrastruktury, do které spadá i tiskový systém (zadavatel předložil dokument „Rozdělení pracovníků IT“). Zadavatel uvádí, že IT technologie zadavatele jsou na celkem 45 stanovištích a na ředitelství, zadavatel má cca 1150 zaměstnanců a provozuje cca 110 sanitních vozů, ve kterých se nachází IT vybavení, přičemž všechny tyto elementy vyžadují IT podporu a z uvedeného důvodu, tedy z důvodu nedostatečných personálních kapacit zadavatel zvolil řešení, které minimalizuje počet spravovaných komponent a komponent vyžadujících údržbu, omezí potřebu lokální infrastruktury a umožní maximální centralizaci správy. Zadavatel dodává, že významným prvkem je i nehospodárnost těch řešení, která by vyžadovala obnovu stávající PC infrastruktury na stanovištích, kterou zadavatel neplánuje. 

42.         Zadavatel dále uvádí, že podle zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, je jednou ze základních složek IZS, přičemž kritickým procesem pro zdravotnickou záchrannou službu je poskytování bezodkladné přednemocniční péče a k tomu jsou uzpůsobeny i IT systémy na stanovištích, kdy počítače na stanovištích slouží výhradně pro vyvolání výjezdu a zobrazení mapy a cesty k výjezdu, přičemž jsou připojeny do bezpečné datové sítě a není z bezpečnostních důvodů možné na ně instalovat další software vyžadující další prostupy v bezpečné síti určené pro kritické operační středisko. Zadavatel akcentuje, že počítače neslouží jako server (a svým výkonem ani serveru neodpovídají), kde je možné provozovat další služby (například další software pro tisk).  

43.         Zadavatel pak doplňuje, že jednotlivá pracoviště mají omezený prostor pro umístění další IT infrastruktury, omezené možnosti provozu dalších serverových nebo řídicích zařízení, a zadavatel je proto nucen logicky odmítnout architekturu, která by vyžadovala instalaci samostatných výpočetních zařízení na každém pracovišti a provoz kritického řídicího softwaru na pracovních stanicích. Z daných důvodů zadavatel stanovil takové parametry technické specifikace, kdy požadované řešení umožňuje integraci klíčových funkcí přímo do koncového zařízení (tiskárna), čímž se eliminuje potřeba dodatečného hardware i software a snižuje se celková provozní složitost, ale rovněž celkové náklady vlastnictví (zadavatel např. nemusí pořizovat další HW infrastrukturu pro chod tiskového software).

44.         Zadavatel pak odkazuje na zákon č. 264/2025 Sb., o kybernetické bezpečnosti, který implementuje směrnici Evropského parlamentu a Rady EU 2022/2555 ze dne 14. prosince 2022 o opatřeních k zajištění vysoké společné úrovně kybernetické bezpečnosti v Unii
a o změně nařízení (EU) č. 910/2014 a směrnice (EU) 2018/1972 a o zrušení směrnice (EU) 2016/1148 (dále jen „kybernetický zákon“ a „směrnice NIS 2“) a uvádí, že s ohledem na skutečnost, že je součástí kritické infrastruktury státu, musí uplatňovat principy řízení kybernetických rizik, kterými jsou např. minimalizace útokové plochy (attack surface), omezení počtu systémových komponent, centrální kontrola bezpečnostních opatření a přiměřenost bezpečnostních opatření k reálným personálním kapacitám. Dle pravidel stanovených ve směrnici NIS 2 pak je dle vyjádření zadavatele zadavatel povinen udržovat aktuální přehled všech provozovaných aplikací, řídit proces aktualizací a záplatování, provádět průběžné hodnocení zranitelností a zajistit řízení změn u všech komponent ovlivňujících bezpečnost. Instalace dalšího softwaru na pracovní stanice a výjezdová stanoviště by dle zadavatele znamenala rozšíření útokové plochy (attack surface) koncových zařízení, zvýšení rizika zranitelností vznikajících opožděnými nebo nekompatibilními aktualizacemi, nutnost zavedení samostatného procesu řízení zranitelností pro tento software apod. Vzhledem k tomu, že pracovní stanice na výjezdových stanovištích jsou primárně určeny k výkonu základních provozních činností, zadavatel nepřipouští jejich zatěžování dalšími aplikačními komponentami, jejichž provoz není bezpečnostně a provozně nezbytný. Provoz samostatného výpočetního zařízení na každém pracovišti by dle zadavatele znamenal vznik dalšího samostatného aktiva podléhajícího bezpečnostnímu režimu, nutnost pravidelného záplatování operačního systému a služeb, zvýšení rizika kompromitace v důsledku fyzického přístupu nebo síťového útoku apod. Zavedení řešení vyžadujícího provoz dalších komponent na jednotlivých pracovištích by proto dle zadavatele nutně vedlo k opakovaným nákladům na bezpečnostní testování, zvýšeným nárokům na personální kapacity IT oddělení a prodloužení doby potřebné k reakci na změny a incidenty.

45.         K výroku II. usnesení zadavatel uvedl, že předmět plnění jsou schopni dodat výrobci EPSON, přičemž za prodej a podporu produktů Epson v České republice odpovídá společnost Epson Europe B.V., Azië Building, Atlas Arena, Hoogoorddreef 5, 1101BA, Amsterdam, Nizozemsko[1] (dále jen „EPSON“), Kyocera, přičemž za prodej a podporu produktů v České republice odpovídá KYOCERA Document Solutions Czech, s.r.o., IČO 05324165, se sídlem Českomoravská 2420/15, 190 00 Praha 9, Česká republika, (dále jen „KYOCERA“), a Triumph-Adler. Zadavatel dodává, že se nutně nemusí jednat o uzavřený okruh dodavatelů/výrobců, neboť není obecně povinností zadavatelů v rámci zadávacích řízení aktivně zjišťovat situaci na trhu určitého výrobního segmentu a mít najisto postaven kompletní a úplný výčet dodavatelů/výrobců či produktů, které budou splňovat stanovené zadávací podmínky konkrétní veřejné zakázky.

Další průběh správního řízení

46.         Žádostí ze dne 3. 2. 2026 Úřad požádal společnost EPSON o sdělení, zda by byla schopna dodat tiskové řešení požadované zadavatelem v zadávacích podmínkách předmětné veřejné zakázky, a pokud ne, tak o uvedení, z jakého důvodu by nebyla schopna požadovaný předmět plnění dodat.

47.         V přípisu ze dne 12. 2. 2026 společnost EPSON uvedla, že požadavek zadavatele, aby vše bylo řešeno v rámci tiskových zařízení, je schopna splnit pomocí interní aplikace Epson Print Admin Serverless, kde jsou tisková data uložena přímo ve stroji, nicméně dodala, že předmětná aplikace nesplní požadavek „umožnit centrální definici tiskových pravidel, která budou aplikovatelná napříč Systémem řízení tisku a tisk na libovolném zařízení zapojeném v tiskovém řešení a umožnit uživateli samostatně vygenerovat nový PIN v jednoduchém webovém uživatelském rozhraní”. Dále společnost EPSON uvedla, že žádná její aplikace nesplňuje ani následující body:

- „tisk ,on behalf of´ (tiskovou úlohu musí být možné poslat za/na jiného uživatele, který musí být schopen po autentifikaci vytisknout úlohu na jakémkoliv zařízení v rámci sítě Zadavatele)

- pokud velikost skenovaného dokumentu přesáhne nastavený limit, tiskový systém umožňuje zaslání upozornění uživateli e-mailem, který bude obsahovat odkaz, odkud je možné si tento skenovaný dokument stáhnout

- systém musí umožňovat instalovat embedded terminály do multifunkčních zařízení různých výrobců (multivendor)“.

Závěrem pak dodavatel EPSON zmínil některé další požadavky technické specifikace šetřené veřejné zakázky, které by nebyl schopen splnit[2].    

48.         Usnesením ze dne 18. 2. 2026 stanovil Úřad účastníkům správního řízení lhůtu, v níž se mohli vyjádřit k podkladům rozhodnutí.

49.         Navrhovatel doručil Úřadu své vyjádření k podkladům rozhodnutí dne 25. 2. 2026 a zadavatel dne 26. 2. 2026.

Vyjádření navrhovatele k podkladům rozhodnutí

50.         Navrhovatel v úvodu svého vyjádření uvádí, že setrvává na svém návrhu na zahájení řízení a konstatuje, že je legitimním účastníkem trhu tiskových služeb a disponuje certifikovanými řešeními nezávislého řízení tisku.

51.         Navrhovatel pak uvádí výčet jednotlivých pochybení zadavatele, a to vždy s odkazem na konkrétní zákonné ustanovení a rozhodnutí Úřadu, popř. rozsudek soudu, kteréžto pak zmiňuje i dále v tomto vyjádření.  

52.         K pochybení zadavatele spočívajícímu ve stanovení požadavku, aby zpracování tiskových úloh probíhalo v rámci dodaných zařízení, a k současnému vyloučení řešení pomocí SW agentů a hardwarových boxů navrhovatel uvedl, že tím došlo k bezdůvodnému omezení hospodářské soutěže, tzn. k porušení § 36 odst. 1 zákona a § 6 odst. 2 zákona. Navrhovatel uvádí, že zadavatel měl požadavky definovat funkčně a umožnit jakékoliv architektonické řešení, které by tyto funkční cíle splnilo. V této souvislosti pak navrhovatel uvádí celou řadu rozhodnutí Úřadu a další judikaturu, přičemž tvrdí, že se vztahují k projednávané věci (rozhodnutí Úřadu sp. zn. ÚOHS-S0279/2024/VZ ze dne 28. 5. 2024, které bylo potvrzeno rozhodnutím předsedy Úřadu sp. zn. ÚOHS-R0109/2024 ze dne 19. 7. 2024, rozhodnutí Úřadu sp. zn. ÚOHS-S0944/2024/VZ ze dne 14. 3. 2025, rozhodnutí Úřadu sp. zn. ÚOHS-S0327,0328/2019/VZ ze dne 30. 12. 2019, rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Afs 20/2008-152 ze dne 5. 6. 2008 a č. j. 5 As 65/2021-73 ze dne 20. 9. 2022, rozsudek Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) C-424/23 ve věci DYKA Plastics vs. Fluvius ze dne 16. 1. 2025 a rozsudek SDEU C‑413/17 ve věci Roche Lietuva ze dne 25. 10. 2018. V souvislosti s rozsudkem č. j. 5 As 65/2021-73 ze dne 20. 9. 2022 navrhovatel zmiňuje zde soudem uvedený „třístupňový test proporcionality“, v rámci něhož soud posuzoval zadávací podmínky prizmatem vhodnosti, potřebnosti a přiměřenosti konkrétní zadávací podmínky.

53.         Navrhovatel pak uvádí, že zadavatelem nastavené zadávací podmínky jsou splnitelné jediným proprietárním řešením a formální otevřenost, tzn. multivendor, který zadavatel v zadávacích podmínkám požaduje, je pouze iluzorní. K tomu navrhovatel odkazuje na rozhodnutí Úřadu sp. zn ÚOHS-S0598/2011/VZ ze dne 8. 3. 2012, kde zadavatel formálně deklaroval možnost nabídnout jakékoli jiné přístroje s podobnými vlastnostmi, avšak při současném vymezení parametrů přesnými číselnými hodnotami tuto možnost zcela vyloučil, což má být přesná paralela s postupem zadavatele, který dle navrhovatele sice deklaruje „multivendor“, avšak fakticky vytváří podmínky splnitelné pouze jedním dodavatelem. Dále navrhovatel odkazuje na rozhodnutí Úřadu sp. zn. ÚOHS-S0342/2018/VZ ze dne 1. 7. 2019 a rozhodnutí předsedy Úřadu sp. zn. ÚOHS-R0215/2019/VZ ze dne 17. 1. 2025. Navrhovatel zmiňuje rovněž rozhodnutí SDEU C-578/23 ve věci Česká republika – Generální finanční ředitelství vs. Úřad ze dne 9. 1. 2025, kde soudní dvůr řekl, že zadavatelé mají povinnost aktivně předcházet závislosti na jednom dodavateli.

54.         Navrhovatel pak zmiňuje vnitřní rozpornost zadávací dokumentace, která má způsobovat netransparentnost zadávacího řízení a kterou shledává v požadavku na „multivendor“, v požadavku, že vše musí být řešeno v rámci dodaných zařízení, a v požadavku na Follow-Me tisk; tyto požadavky jsou dle navrhovatele vzájemně neslučitelné. Navrhovatel odkazuje na judikaturu a rozhodnutí Úřadu týkající se zásady transparentnosti.

55.         Navrhovatel pak jako právně nepřípustnou odmítá argumentaci zadavatele, že ve své budoucí IT infrastruktuře počítá pouze s tablety a tiskárnami (bez PC), neboť se jedná o pouhou spekulaci, jelikož zadavatel nemá žádný dokumentovaný plán přechodu na IT infrastrukturu bez PC. Navrhovatel v této souvislosti uvádí rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 31 Af 34/2021-158 ze dne 24. 8. 2022, z něhož cituje „(…) na takovýchto spekulativních úvahách nelze rozhodnutí o vyloučení účastníka zadávacího řízení stavět, jestliže existují nástroje, jak takovou situaci řešit, pokud skutečně nastane.“.

56.         K argumentu zadavatele, že existují minimálně dva výrobci schopní dodat předmět plnění, navrhovatel uvádí, že ani to nezakládá skutečnou hospodářskou soutěž a taková obrana je důkazně nedostatečná a právně irelevantní. Navrhovatel pak zmiňuje judikaturu a rozhodnutí Úřadu, která mají podporovat jeho závěry (rozhodnutí Úřadu sp. zn. ÚOHS-S0869/2023/VZ ze dne 20. 12. 2023, rozhodnutí předsedy Úřadu sp. zn. ÚOHS-R0031/2022/VZ ze dne 2. 5. 2022, rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 87/2022-71 ze dne 18. 10. 2023 a již výše zmíněný rozsudek SDEU C-424/23 ve věci DYKA Plastics vs. Fluvius ze dne 16. 1. 2025).

57.         Navrhovatel pak uvádí, že zadavatel uznal, že jeho požadavky jsou krajní a atypické, což dle navrhovatele potvrzuje nepřiměřenost stanovených podmínek, přičemž v této souvislosti navrhovatel odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 3 As 120/2024-81 ze dne 16. 8. 2025, v němž soud uvedl, že čím podrobnější a přísnější požadavky zadavatel zvolí, tím jsou kladeny vyšší nároky na jejich odůvodnění. Navrhovatel dodává, že odůvodnění zadavatele ke stanoveným zadávacím podmínkám je velmi obecné a tautologické.

58.         Zadavatel dle navrhovatele ani nepředložil relevantní technické argumenty, které by prokazovaly rozdíly mezi řešením požadovaným zadavatelem (řešení tiskových úloh v rámci dodaných zařízení) a řešením pomocí SW agentů. V této souvislosti navrhovatel předkládá dokument s názvem „Technický argument“, který podrobně popisuje technické rozdíly mezi oběma řešeními. Tento dokument uvádí, že i pokud je řešení tiskových úloh obsaženo v rámci dodaných zařízení, pak i tiskárna potřebuje ovladač a i toto řešení obsahuje softwarové komponenty, tzn. i „embedded“ řešení obsahuje softwarové komponenty nainstalované v počítači, a není tedy z tohoto pohledu zásadní rozdíl mezi SW agentem a řešením tisku v rámci tiskáren. Navrhovatel pak rozebírá řešení dodavatele EPSON, které je dle jeho názoru jediným možným řešením, rozporuje zadavatelem tvrzenou „bezúdržbovost“ řešení tisku zabudovaného v tiskárnách a konstatuje, že jeho údržba je mnohem náročnější, a následně rozebírá kyberbezpečnost jednotlivých variant. Navrhovatel tento dokument uzavírá tvrzením, že zadavatel »(…) vytváří umělý a technicky neudržitelný rozdíl mezi „SW agentem“ a „embedded firmware.“ Z hlediska informatiky se jedná o tutéž funkční kategorii softwarových komponent, lišící se pouze umístěním kódu (PC vs. tiskárna), nikoliv principem fungování. Pokud zadavatel zakazuje „SW agenty“ z důvodu údržby, bezpečnosti nebo minimalizace SW komponent, musí stejná kritéria aplikovat na embedded firmware. To nečiní — a právě v tom spočívá nepřiměřenost, netransparentnost a diskriminační povaha jeho zadávacích podmínek.“.«

59.         Navrhovatel se pak vyjadřuje k rozhodnutí Úřadu sp. zn. ÚOHS-S0236/2023/VZ, na které odkázal zadavatel, a konstatuje, že závěry tohoto rozhodnutí jednoznačně podporují tvrzení navrhovatele, když klíčové závěry tohoto rozhodnutí uvádí, že ani administrativní jednoduchost nebo „vyšší komfort“ zadavatele při jednání s dodavatelem nemůže vyvážit zcela zásadní omezení hospodářské soutěže.

60.         Navrhovatel uvádí, že zadavatel svůj postup odůvodňuje zcela obecnými proklamacemi bez konkrétního přezkoumatelného zdůvodnění a opakuje své tvrzení stran tautologické argumentace zadavatele, přičemž v této souvislosti navrhovatel odkazuje na množství rozhodnutí Úřadu a judikatury týkající se přezkoumatelnosti.

61.         Závěrem navrhovatel namítá porušení zásady transparentnosti, a to tím, že odůvodnění restriktivních podmínek je nekonkrétní a nesrozumitelné, když nelze ověřit, zda tyto odpovídají skutečnosti, k čemuž opětovně uvádí řadu judikatury a rozhodnutí Úřadu (rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Afs 45/2010-159 ze dne 15. 9. 2010, č. j. 7 Afs 31/2012-55 ze dne 20. 6. 2012, č. j. 2 Afs 87/2008-242, rozsudek Krajského soudu v Brně  č. j. 62 Af 50/2010-104 ze dne 6. 10. 2011 a rozhodnutí Úřadu sp. zn. ÚOHS-S0497/2018, S0019/2019/VZ ze dne 20. 2. 2019),

62.         Navrhovatel pak uvádí, že si je vědom, že Úřad není oprávněn přezkoumávat hospodárnost postupu zadavatele, nicméně vyšší nákladovost řešení požadovaného zadavatelem předkládá jako důkaz nepřiměřenosti omezení soutěže, což je dle navrhovatele nepřijatelné, pokud existuje levnější a funkčně rovnocenné řešení. Vyšší nákladovost spočívá dle navrhovatele v pořízení specifických tiskových zařízení a v omezení konkurence. Na základě výše uvedeného navrhovatel požaduje zrušení šetřeného zadávacího řízení.

Vyjádření zadavatele k podkladům rozhodnutí

63.         Zadavatel v úvodu svého vyjádření uvádí, že svým vyjádřením reaguje zejména na vyjádření společnosti EPSON, které považuje zejména za propagaci vlastních softwarových aplikací. Zadavatel uvádí, že předmět veřejné zakázky představuje kombinaci hardwarového a softwarového plnění, přičemž navrhovatel dle zadavatele napadá zadávací podmínky směřující na hardwarové plnění, když není schopen poskytnout tiskárny, které by umožňovaly řešení ukládání úloh do tiskového zařízení, a předpokládá, že je porušením zákona, pokud zadavatel neumožní alternativní, avšak technologicky zcela odlišné plnění, které však neodpovídá potřebám a specifikům zadavatele.

64.         Zadavatel pak akcentuje, že dodavatel EPSON potvrdil, že je schopen dodat zařízení, u něhož jsou tisková data uložena přímo v dodaném přístroji, přičemž další dodavatelem EPSON uvedené skutečnosti stran údajného nesplnění dalších požadavků zadavatele považuje za účelové, když tvrzení dodavatele EPSON je vztaženo výhradně k vlastní aplikaci Epson Print Admin Serverless, avšak zadavatel necílil na to, aby výrobce tiskáren byl stejný, jako výrobce aplikace, která je v tiskárně instalována; do tiskáren EPSON lze dle zadavatele instalovat terminál centrálního tiskového řešení standardních nezávislých platforem, např. MyQ, které všechny požadované funkce podporuje. Zadavatel dle svého vyjádření cílil právě na tyto standardní aplikace, aby se vyhnul vendor-lock, když v budoucnu lze pak vyměnit tiskové stroje za stroje jiného výrobce, který podporuje danou aplikaci, a neměnit uživatelům způsob používání tiskového řešení, přičemž způsob využívání např. aplikace MyQ prezentuje na svých webových stránkách i sám dodavatel EPSON.

65.         Zadavatel se pak vyjadřuje k dalším technickým specifikacím předmětné veřejné zakázky, které dodavatel EPSON dle svého vyjádření nesplňuje, přičemž uvádí, že proti těmto požadavkům neobdržel žádnou žádost o vysvětlení, a tyto považuje za zcela standardní a zejména nezbytné pro naplnění jeho potřeb.

66.         Zadavatel je přesvědčen o správnosti svého postupu a žádá, aby Úřad návrh navrhovatele zamítnul.        

IV.          ZÁVĚRY ÚŘADU

67.         Úřad přezkoumal na základě § 248 a následujících ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech a po zhodnocení všech podkladů, zejména relevantních částí dokumentace o zadávacím řízení a vyjádření účastníků správního řízení rozhodl o částečném zastavení správního řízení v rozsahu odpovídajícím té části návrhu, ve které navrhovatel brojí proti údajnému rozporu v technické specifikaci předmětné veřejné zakázky, a zbývající část návrhu zamítl, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření. Ke svému rozhodnutí Úřad uvádí následující rozhodné skutečnosti.

Relevantní ustanovení zákona

68.         Podle § 6 odst. 1 zákona musí zadavatel při postupu podle tohoto zákona dodržovat zásady transparentnosti a přiměřenosti.

69.         Podle § 6 odst. 2 zákona musí zadavatel ve vztahu k dodavatelům dodržovat zásadu rovného zacházení a zákazu diskriminace.

70.         Podle § 28 odst. 1 písm. a) zákona se pro účely tohoto zákona zadávacími podmínkami rozumí veškeré zadavatelem stanovené

1. podmínky průběhu zadávacího řízení,

2. podmínky účasti v zadávacím řízení,

3. pravidla pro snížení počtu účastníků zadávacího řízení nebo snížení počtu předběžných nabídek nebo řešení,

4. pravidla pro hodnocení nabídek,

5. další podmínky pro uzavření smlouvy na veřejnou zakázku podle § 104 zákona.

71.         Podle § 36 odst. 1 zákona zadávací podmínky nesmí být stanoveny tak, aby určitým dodavatelům bezdůvodně přímo nebo nepřímo zaručovaly konkurenční výhodu nebo vytvářely bezdůvodné překážky hospodářské soutěže.

72.         Podle § 37 odst. 1 zákona podmínky účasti v zadávacím řízení může zadavatel stanovit jako

a) podmínky kvalifikace,

b) technické podmínky vymezující předmět veřejné zakázky včetně podmínek nakládání s právy k průmyslovému nebo duševnímu vlastnictví vzniklými v souvislosti s plněním smlouvy na veřejnou zakázku,

c) obchodní nebo jiné smluvní podmínky vztahující se k předmětu veřejné zakázky, nebo

d) zvláštní podmínky plnění veřejné zakázky, a to zejména v oblasti vlivu předmětu veřejné zakázky na životní prostředí, sociálních důsledků vyplývajících z předmětu veřejné zakázky, hospodářské oblasti nebo inovací.

73.         Podle § 89 odst. 1 písm. a) zákona technické podmínky jsou požadavky na vlastnosti předmětu veřejné zakázky, které zadavatel stanoví prostřednictvím parametrů vyjadřujících požadavky na výkon nebo funkci, popisu účelu nebo potřeb, které mají být naplněny.

74.         Podle § 241 odst. 1 zákona může námitky podat dodavatel, kterému postupem zadavatele souvisejícím se zadáváním veřejné zakázky, nebo se zvláštními postupy podle části šesté hrozí nebo vznikla újma. Námitky nelze podat proti postupu zadavatele při zadávání veřejné zakázky malého rozsahu, koncese malého rozsahu podle § 178 zákona nebo sektorové veřejné zakázky podle § 158 odst. 1 zákona; to neplatí v případech, kdy zadavatel nebo jiná osoba zahájí zadávací řízení podle § 4 odst. 4 nebo 5 zákona.

75.         Podle § 241 odst. 2 zákona se námitky podle § 241 odst. 1 zákona podávají písemně a lze je podat proti

a) všem úkonům nebo opomenutím zadavatele v zadávacím řízení a zvláštnímu postupu podle části šesté, včetně stanovení zadávacích podmínek; námitky však nelze podat proti postupu podle § 109 odst. 3 zákona,

b) volbě druhu zadávacího řízení nebo režimu veřejné zakázky, nebo

c) postupu zadavatele, který směřuje k zadání veřejné zakázky mimo zadávací řízení v rozporu s tímto zákonem.

76.         Podle § 242 odst. 1 zákona není-li dále uvedeno jinak, musí být námitky doručeny zadavateli do 15 dnů ode dne, kdy se stěžovatel dozvěděl o domnělém porušení tohoto zákona zadavatelem; námitky nelze podat po uzavření smlouvy nebo poté, co se soutěž o návrh považuje po výběru návrhu za ukončenou.

77.         Podle § 242 odst. 4 zákona je-li v zadávacím řízení stanovena lhůta pro podání nabídek, musí být námitky proti zadávacím podmínkám doručeny zadavateli nejpozději do skončení této lhůty; tím není dotčena lhůta pro podání námitek podle § 242 odstavce 3 zákona. Námitky proti obsahu výzvy k podání nabídek v dynamickém nákupním systému nebo při zadávání veřejné zakázky na základě rámcové dohody musí být zadavateli doručeny nejpozději do konce lhůty pro podání nabídek. V soutěži o návrh musí být námitky proti soutěžním podmínkám doručeny nejpozději do konce lhůty pro podání návrhů.

78.         Podle § 251 odst. 1 zákona návrh musí vedle obecných náležitostí podání stanovených správním řádem obsahovat označení zadavatele, v čem je spatřováno porušení zákona, v jehož důsledku navrhovateli vznikla nebo hrozí újma na jeho právech, návrhy na provedení důkazů, a čeho se navrhovatel domáhá. Navrhovatel je povinen k návrhu připojit v elektronické podobě písemné důkazní prostředky, jejichž provedení navrhl, nejsou-li součástí dokumentace o zadávacím řízení. Součástí návrhu je doklad o složení kauce podle § 255 odst. 1 nebo 2 zákona a v případě návrhu zasílaného Úřadu před uzavřením smlouvy na veřejnou zakázku rovněž doklad o doručení námitek zadavateli.

79.         Podle § 251 odst. 2 zákona musí být návrh, není-li stanoveno jinak, doručen Úřadu a ve stejnopisu zadavateli do 10 dnů ode dne, v němž stěžovatel obdržel rozhodnutí, kterým zadavatel námitky odmítnul.

80.         Podle § 251 odst. 4 zákona náležitosti návrhu podle § 251 odst. 1 věty první a druhé zákona nemohou být dodatečně měněny ani doplňovány s výjimkou odstranění nedostatků návrhu ve lhůtě stanovené Úřadem; Úřad k takovým změnám a doplněním nepřihlíží. K novým skutečnostem uvedeným v návrhu oproti skutečnostem obsaženým v námitkách podaných zadavateli přihlédne Úřad jen tehdy, jde-li o takové skutečnosti, které navrhovatel nemohl tvrdit již vůči zadavateli; navrhovatel je povinen prokázat, že jde o takové nové skutečnosti, které nemohl tvrdit již vůči zadavateli.

81.         Podle § 257 písm. h) zákona Úřad zahájené řízení usnesením zastaví, jestliže návrhu nepředcházely řádně a včas podané námitky; to neplatí pro návrhy podle § 254 zákona.

82.         Podle § 265 písm. a) zákona Úřad návrh zamítne, pokud nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.

Skutečnosti vyplývající z dokumentace o zadávacím řízení

83.         V čl. 5 „Předmět a účel veřejné zakázky“ zadávací dokumentace zadavatel stanovil: „Zadávací řízení je realizováno za účelem uzavření Smlouvy mezi Zadavatelem a Dodavatelem, jejímž předmětem bude dlouhodobý pronájem tiskových zařízení dle technické specifikace plnění (příloha č. 2 této ZD), v rozsahu a v souladu se zadávacími podmínkami a přílohou č. 3 této ZD.

Součástí poskytnutého tiskového řešení bude současně i systém pro centrální řízení a monitoring tisků. Zároveň se předpokládá dosažení určité úrovně standardizace a tím i snížení administrativní náročnosti správy celého řešení a předání zodpovědnosti za zajištění provozu tiskového řešení na Dodavatele. Ten bude zajišťovat nejen dodávky spotřebního materiálu (na základě automatizovaných objednávek bez interakce uživatelů), ale i kompletní servisní zajištění tiskových zařízení.

Smlouva je uzavírána na dobu 5 let.“.

84.         V Příloze č. 2 „Technická specifikace“ zadávací dokumentace (dále jen „technická specifikace“), konkr. v tabulce „Systém řízení a monitoringu tisků“ zadavatel stanovil mimo jiné následující požadavky:

„systém musí podporovat distribuovanou architekturu s centrálním serverem a pobočkovými instancemi tak, aby tisková data nezatěžovala síť a zůstávala vždy v dané lokalitě; Zadavatel upozorňuje, že v jednotlivých lokalitách nejsou k dispozici prostředky pro instalaci SW a nelze využít ani PC jednotlivých uživatelů – vše musí být řešeno v rámci dodaných zařízení	ANO / NE
(…)
tisk na libovolném Zařízení zapojeném v tiskovém řešení	ANO / NE
(…)	ANO / NE
systém musí umožňovat instalovat embedded terminály do multifunkčních zařízení různých výrobců (multivendor)	ANO / NE“

85.         Ve vysvětlení zadávací dokumentace č. 1 ze dne 14. 11. 2025 zadavatel uvedl: „Zadavatel s ohledem na provozní podmínky ve většině lokalit a s ohledem na komplikovanost správy celé infrastruktury včetně nutných budoucích aktualizací požaduje řešení s minimálním zapojením interního IT Zadavatele do správy a údržby. Nutnost instalovat agenta na PC znamená zapojení dalších IT zdrojů Zadavatele, řešení distribuce a hlavně následné správy. Instalace dalších HW komponent (HW boxů) není na většině lokalit možná vzhledem k omezením, která na těchto lokalitách Zadavatel má. Zadavatel nebude akceptovat nabídku systému řízení tisku, který pro splnění požadavku na nezatěžování sítě tiskovými daty bude využívat softwarového agenta instalovaného na PC uživatelů, či rozšíření řešení o HW boxy a trvá na požadavku, aby odbavení úloh v rámci lokality bylo zajištěno tiskovými zařízeními.“.

Právní posouzení k výroku I. tohoto rozhodnutí

86.         Úřad konstatuje, že součástí návrhu je i námitka navrhovatele, že zadávací dokumentace obsahuje rozporuplná ustanovení, konkr. navrhovatel tvrdí, že požadavek, aby vše bylo řešeno v rámci dodaných zařízení (bez možnosti agenta na PC, nebo HW boxu) vede k tomu, že tiskárna sama funguje jako server; pokud pak ale zadavatel vyžaduje „tisk na libovolném Zařízení zapojeném v tiskovém řešení“ (globální Follow-Me), je to dle navrhovatele v rozporu s požadavkem zadavatele na minimalizaci datových toků; bez centrálního přenosu dat nebo externího serveru na pobočce je dle navrhovatele realizace tisku např. v Kolíně pro úlohu odeslanou v Kladně technicky nerealizovatelná způsobem, který by „nezatěžoval síť“ a zároveň nevyžadoval SW klienta, neboť aby data vytiskla tiskárna B, musí tiskárna A poslat data tiskárně B, což ale zatěžuje síť v okamžiku vyzvednutí. Předmětné požadavky tudíž dle navrhovatele představují zřejmý rozpor v zadávací dokumentaci.

87.         Úřad úvodem obecně uvádí, že z ustanovení § 241 zákona vyplývá, že námitky může podat dodavatel, kterému postupem zadavatele souvisejícím se zadáváním veřejné zakázky, nebo se zvláštními postupy podle části šesté hrozí nebo vznikla újma. Námitky se podávají písemně a lze je podat mj. proti všem úkonům nebo opomenutím zadavatele v zadávacím řízení a zvláštnímu postupu podle části šesté zákona, včetně stanovení zadávacích podmínek. Obecná lhůta pro podání námitek činí 15 dnů ode dne, kdy se stěžovatel dozvěděl o domnělém porušení zákona. Námitky proti zadávacím podmínkám pak musí být v souladu s § 242 odst. 4 zákona zadavateli doručeny nejpozději do skončení lhůty pro podání nabídek. Jestliže přitom návrhu nepředchází řádně a včas podané námitky, Úřad dle § 257 písm. h) zákona zahájené řízení usnesením zastaví (což neplatí pro návrhy podle § 254 zákona). Předmětné ustanovení zákona respektuje princip, dle kterého je návrh až druhotným nástrojem procesní ochrany dodavatele, když prvotním nástrojem je podání námitek přímo zadavateli. Pakliže tedy dodavatel nevyužije možnosti podání námitek, resp. takto neučiní včas a řádně, tj. s veškerými zákonnými náležitostmi, pak není oprávněn domáhat se ochrany svých práv před Úřadem. Obdobně se vyjádřil také Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 18. 7. 2019, č. j. 7 As 131/2019 – 31, kde uvedl, že: „Z právní úpravy plyne, že pokud dodavatel námitky nepodá (případně tyto podá opožděně), není následně oprávněn brojit proti postupu zadavatele u stěžovatele. Námitky jsou tudíž podmínkou sine qua non následného podání návrhu u stěžovatele. V této souvislosti přitom není rozhodné, zda k podání návrhu a k zahájení přezkumného správního řízení u stěžovatele skutečně dojde, či nikoliv.“.

88.         Jak dále vyplývá z § 251 odst. 4 zákona, navrhovatel v podaném návrhu není oprávněn rozšířit svá tvrzení a argumentaci nad rámec toho, co již bylo tvrzeno v námitkách, pokud se nejedná o skutečnosti, které navrhovatel nemohl tvrdit. Je obecně přípustné, aby navrhovatel v návrhu pouze rozšířil svoji dosavadní argumentaci, v takovém případě nic nebrání tomu, aby Úřad k takové argumentaci přihlédnul a zabýval se jí. Obě situace je však třeba rozlišovat a stěžejní skutečností je, zda argumentace v návrhu vůbec byla v námitkách obsažena, nebo zda se jedná o zcela nově tvrzené skutečnosti.

89.         V šetřeném případě se tedy Úřad předně zabýval tím, zda byla naplněna základní podmínka pro to, aby se mohl návrhem věcně zabývat, spočívající ve splnění povinnosti navrhovatele před podáním návrhu podat zadavateli řádně a včas námitky. Řádnost a včasnost podaných námitek je přitom nutné posuzovat zejména s ohledem na jejich obsah a dodržení lhůty pro jejich podání.

90.         Navrhovatel v návrhu uvádí zásadní námitku, kterou pak podrobně rozvádí, a to, že technické řešení požadované zadavatelem je natolik specifické, že nepřípustně zužuje okruh možných dodavatelů, přičemž to není odůvodněno legitimními potřebami zadavatele, ani jinými specifickým okolnostmi na straně zadavatele a cíle, kterého chce zadavatel dosáhnout, by bylo dosaženo i při stanovení méně restriktivních požadavků na technické řešení.   Navrhovatel pak zmiňuje i to, že zadávací dokumentace obsahuje ustanovení, která si zároveň odporují (konkr. viz bod 79.  odůvodnění tohoto rozhodnutí).

91.         Z dokumentace o zadávacím řízení vyplývá, že dne 9. 12. 2025 zadavatel obdržel od navrhovatele námitky proti zadávacím podmínkám. Lhůta pro podání nabídek byla stanovena do 9. 12. 2025 do 10:00 (viz bod 2. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Námitky proti zadávacím podmínkám byly tedy podány včas, přičemž zadavatel těmto námitkám rozhodnutím sign. dne
22. 12. 2025, které bylo navrhovateli doručeno téhož dne, nevyhověl.

92.         Úřad ověřil obsah námitek a zjistil, že v rámci těchto námitek proti zadávacím podmínkám navrhovatel shrnuje znění zadávacích podmínek, předkládá možná technická řešení zadavatelem nastavených požadavků, přičemž na základě vysvětlení zadávací dokumentace č. 1 ze dne 14. 11. 2025 dospívá k závěru, že zadavatelem stanovené požadavky dovolují jediné, velmi specifické technické řešení, které nedůvodně zužuje okruh možných dodavatelů. Navrhovatel pak zmiňuje § 36 odst. 1 zákona a § 6 zákona, konkr. dovozuje porušení zásady zákazu diskriminace a přiměřenosti a dále porušení zásady hospodárnosti, přičemž námitky zakončuje tvrzením újmy, která mu byla postupem zadavatele způsobena, a navrhuje změnu zadávacích podmínek. Nicméně Úřad dospěl k závěru, že jejich součástí nebyla námitka týkající se údajného rozporu v zadávacích podmínkách (konkr. viz bod 79.  odůvodnění tohoto rozhodnutí); tuto námitku tedy navrhovatel uplatnil až v rámci podaného návrhu. Úřad současně dodává, že neshledal, že by z obsahu námitek v kontextu podaného návrhu a dosavadní námitkové argumentace navrhovatele vyplývalo, že by uvedeným navrhovatel pouze rozpracovával svou stávající argumentaci uplatněnou v rámci řádně podaných námitek, popř. že by uvedenou skutečností pouze reagoval (opět v intencích již podaných námitek) na vyjádření zadavatele učiněná součástí rozhodnutí o námitkách. S ohledem na obsah dané námitky Úřad shledal, že se zcela zjevně jedná o samostatnou námitku týkající se samostatného důvodu, proč nejsou zadávací podmínky stanovené zadavatelem souladné se zákonem, tj. námitku, jíž nelze obsahově vtáhnout pod podané námitky a s nimi související argumentaci. Pro úplnost Úřad též dodává, že z dokumentace o zadávacím řízení rovněž nevyplývá, že by navrhovatel podal k zadavateli v průběhu zadávacího řízení jiné námitky, jež by předcházely podání návrhu (a navrhovatel to ani netvrdí).

93.         Úřad tedy shrnuje, že výše uvedená námitka navrhovatele, že existuje rozpor v zadávací dokumentaci, když zadavatel vyžaduje „tisk na libovolném Zařízení zapojeném v tiskovém řešení“ (globální Follow-Me), a zároveň požaduje řešení, které by minimalizovalo množství datových toků, je novou námitkou, kterou navrhovatel do doby podání návrhu u zadavatele neuplatnil, tj. neučinil ji součástí řádně a včas podaných námitek ve smyslu § 241 ve spojení s § 242 odst. 4 zákona.

94.         Úřad k tomu pro úplnost upozorňuje i na ustanovení § 251 odst. 4 zákona, podle nějž mj. platí, že k novým skutečnostem uvedeným v návrhu oproti skutečnostem obsaženým v námitkách podaných zadavateli přihlédne Úřad jen tehdy, jde-li o takové skutečnosti, které navrhovatel nemohl tvrdit již vůči zadavateli, přičemž navrhovatel je povinen prokázat, že jde o takové nové skutečnosti, které nemohl tvrdit již vůči zadavateli. Z právě uvedeného tak vyplývá, že navrhovatel není oprávněn v podaném návrhu rozšířit svá tvrzení o nové skutečnosti nad rámec toho, co již bylo tvrzeno v námitkách, pokud se nejedná o skutečnosti, které navrhovatel tvrdit nemohl. K právě uvedenému Úřad dodává, že navrhovatelem tvrzená rozporuplná ustanovení zadávacích podmínek byla v technické specifikaci obsažena od počátku, tzn. od zveřejnění zadávacích podmínek byl navrhovatel s těmito požadavky zadavatele obeznámen, tedy v době podání návrhu se nejednalo o pro něj nové zjištění, jež nemohl tvrdit vůči zadavateli již v podaných námitkách proti zadávacím podmínkám a jehož tvrzení až v návrhu by tak bylo objektivně odůvodněné.

95.         Vzhledem k výše uvedenému Úřad podle ustanovení § 257 písm. h) zákona správní řízení v části vymezené výše uvedenou námitkou navrhovatele zastavil tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

96.         Úřad pro úplnost dodává, že z důvodu procesní ekonomie rozhodl o částečném zastavení řízení (výrok I.) rozhodnutím a nikoli usnesením, jak předpokládá § 257 zákona, a to rovněž s přihlédnutím k závěrům uvedeným v rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R0204/2018/VZ- 04701/2019/321/ZSř ze dne 15. 2. 2019: „Za třetí lze zmínit situaci, kdy navrhovatel uvede v návrhu rozsáhlou argumentaci týkající se výhrad, které v námitkách neuplatnil, pak o této části návrhu Úřad rozhodne podle § 257 písm. h) zákona samostatným výrokem. V této situaci zákon sice předpokládá formu usnesení, ale tato forma není nezbytně nutná, pakliže Úřad o zbytku návrhu rozhoduje rozhodnutím. Tudíž Úřad může podle § 257 písm. h) zákona přímo rozhodnout v samostatném výroku rozhodnutí, v jehož dalších výrocích pojedná zároveň i o dalších částech návrhu. Rozhodnutí je totiž vyšší forma než usnesení, tudíž v rámci něj může Úřad pojednat o všech skutečnostech, i o těch, u kterých, pokud by se rozhodovalo pouze o nich, by postačovala forma usnesení. Takový závěr potvrzuje např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1662/2004 ze dne 2. 5. 2005, z něhož vyplývá: »O zrušení rozsudku soudu prvního stupně a o vrácení věci k dalšímu řízení odvolací soud rozhoduje - jak vyplývá z ustanovení § 223 o.s.ř. - formou usnesení. Povahu usnesení neztrácí toto rozhodnutí ani v případě, je-li přičleněno k jinému rozhodnutí odvolacího soudu, pro něž je ustanovením § 223 o.s.ř. stanovena forma rozsudku.«“ S ohledem na právě uvedené Úřad rozhodl o zastavení řízení v části tímto rozhodnutím.

Právní posouzení k výroku II. tohoto rozhodnutí

97.         Úřad v obecné rovině nejprve uvádí, že zadávacími podmínkami podle § 28 odst. 1 písm. a) zákona jsou veškeré podmínky stanovené zadavatelem týkající se průběhu zadávacího řízení a účasti v zadávacím řízení. Vzhledem ke skutečnosti, že na základě zadávacích podmínek se potenciální dodavatelé rozhodují, zda se budou ucházet o předmětnou veřejnou zakázku, či nikoliv, je nezbytné, aby tyto podmínky byly zpracovány s maximální pečlivostí. Z povahy věci též vyplývá, že zadávací podmínky musí být vymezeny s ohledem na skutečné a reálné potřeby zadavatele (jejichž uspokojení je konec konců účelem zadávacího postupu).

98.         Dle § 36 odst. 1 zákona je zadavatel v souladu mj. se zásadou zákazu diskriminace zakotvenou v § 6 odst. 2 zákona povinen stanovit zadávací podmínky takovým způsobem, aby určitým dodavatelům bezdůvodně přímo nebo nepřímo nezaručovaly konkurenční výhodu nebo nevytvářely bezdůvodné překážky hospodářské soutěže. I při existenci konkrétní potřeby, na základě které zadavatel specifikuje určitý technický parametr výrobku, práce nebo poptávané služby, kterým provádí kvalitativní vymezení předmětu veřejné zakázky, musí zadavatel dodržet základní zásady zadávacího řízení, jež nachází své vyjádření v ustanovení
§ 6 zákona, a to zásady transparentnosti, již zmíněné nediskriminace, přiměřenosti a rovného zacházení. Uvedené však neznamená, že je zadavatelům upírána možnost stanovit zadávací, resp. technické podmínky podle svých potřeb. Technická specifikace pak ovšem musí vycházet z objektivně zdůvodnitelných (legitimních) požadavků zadavatele.

99.         Nastavení zadávacích podmínek (zejm. nastavení parametrů předmětu plnění a příp. nastavení požadavků na kvalifikaci) může za konkrétních okolností ve svém důsledku vytvářet jistou nerovnováhu mezi dodavateli, čili může do určité míry „prolamovat“ základní zásady zadávacího řízení (a to především zásadu zákazu diskriminace), avšak výlučně za předpokladu, že pro to existuje objektivní a legitimní důvod na straně zadavatele (ve svém důsledku se pak tedy ani nejedná o porušení zásady zákazu diskriminace). Jinak řečeno zadávací podmínky sice mohou pro určité dodavatele skýtat výhodu, avšak nesmí tomu tak být bezdůvodně, tj. tato výhoda musí být odůvodněna, resp. vycházet z konkrétních logických úvah zadavatele a musí pro ni existovat objektivní příčiny. Současně je však třeba zdůraznit, že takové objektivní příčiny musí mít současně legitimní důvod, tj. možnost stanovit zadávací podmínky způsobem, který některé dodavatele a priori zvýhodňuje, nesmí být vykládána extenzívně, tj. v konkrétním případě se musí jednat spíše o nutný (vedlejší) důsledek potřeb zadavatele, nikoli o situaci, kdy by určitý důvod zadavatel sám uměle vytvářel, udržoval či rozšiřoval. Lapidárně řečeno cílem zadavatele musí vždy být hospodářskou soutěž o určité plnění co nejvíce otevřít, pochopitelně v rámci limitů možného, nikoli postupovat tak, aby ji co nejvíce omezil či dokonce uzavřel.

100.     V souvislosti s problematikou specifikace předmětu plnění v návaznosti na potřeby zadavatele lze odkázat například na rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 31 Af 3/2015 ze dne
19. 12. 2016, v němž se uvedený soud vyjádřil následovně: „Předně soud považuje za nutné konstatovat, že každý zadavatel při zadávání veřejné zakázky reaguje na svoji potřebu a k té samozřejmě směřuje svou snahu o uzavření smlouvy prostřednictvím veřejné zakázky. Podle názoru soudu je naprosto v pořádku, pokud zadavatel reaguje vypsáním zakázky na svoji vzniklou potřebu řešení určité situace. Z povahy věci tak samotná potřeba zadavatele v sobě implikuje omezení pro její řešení, neboť určité zájmy zadavatelů v sobě implikují pouze limitní množství řešitelů.“ Lze tedy konstatovat, že zadavatelům obecně není upírána možnost stanovit technické podmínky podle svých potřeb, technická specifikace ovšem musí vycházet z objektivně zdůvodnitelných požadavků zadavatele. Obdobné vyplývá rovněž z komentářové literatury, v níž je mj. uvedeno, že „zadavatel může ve smyslu komentovaného odstavce 1 [§ 36 odst. 1 zákona] omezit hospodářskou soutěž o veřejnou zakázku prostřednictvím zadávacích podmínek, ale musí unést důkazní břemeno, že se nejedná o bezdůvodnou překážku v hospodářské soutěži dodavatelů o veřejnou zakázku, resp. že se nejedná o bezdůvodné přímé či nepřímé konkurenční zvýhodnění (protežování) určitého dodavatele či skupiny dodavatelů stanovenými zadávacími podmínkami.“. (viz ŠEBESTA, Milan, NOVOTNÝ, Petr, MACHUREK, Tomáš, DVOŘÁK, David a kol. Zákon o zadávání veřejných zakázek. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 252.). Obdobně se vyjádřil i předseda Úřadu v odůvodnění rozhodnutí č. j. ÚOHS-R0122/2019/VZ-26282/2019/322/HSc ze dne 25. 9. 2019, v rámci něhož mj. uvedl, že „(…) nastavením zadávacích podmínek stanovuje zadavatel základní parametry plnění, kterými hodlá uspokojit určitou svou oprávněnou potřebu. Je tedy nutné, aby nastavené zadávací podmínky odrážely ve všech aspektech potřebu zadavatele, byly stanoveny ve vztahu k této potřebě přiměřeně a byly danou potřebou odůvodněny.“. Je na zadavateli, aby on sám na základě svých vlastních potřeb a reálně zdůvodnitelných požadavků rozhodl, jaké plnění bude v rámci zadávacího řízení poptávat; veškeré technické podmínky předmětu veřejné zakázky se ale musejí vztahovat k předmětu veřejné zakázky a zadavatel musí být schopen potřebu konkrétních technických parametrů odůvodnit, tzn. musí to být vždy požadavky objektivně zdůvodnitelné (rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 7/2016-44 ze dne 11. 2. 2016). Dále lze odkázat například na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 9 Afs 87/2008-81 ze dne 9. 7. 2009, v němž uvedený soud konstatoval, že „(…) předmět veřejné zakázky vychází z potřeb zadavatele a může mít nejrůznorodější charakter daný jeho věcným obsahem, potřebami zadavatele, jeho finančními možnostmi, apod.“.

101.     Ve vztahu k zásadě přiměřenosti, jejíž porušení navrhovatel rovněž namítá, pak Úřad doplňuje, že zadavatel je povinen řídit se zásadou přiměřenosti ve všech fázích zadávacího řízení, typicky právě při volbě parametrů zadávacího řízení. Vymezením zadávacích podmínek zadavatel stanovuje základní parametry plnění, kterými hodlá uspokojit svoji oprávněnou potřebu. Je tedy nutné, aby nastavené zadávací podmínky odrážely ve všech aspektech potřebu zadavatele, byly stanoveny ve vztahu k této potřebě přiměřeně a byly danou potřebou odůvodněny. Předseda Úřadu v již výše zmíněném rozhodnutí č. j. ÚOHS-R0122/2019/VZ-26282/2019/322/HSc ze dne 25. 9. 2019 dále uvádí, že „(…) samotnou důvodnost určité podmínky stanovené zadavatelem je pak nutno posuzovat rovněž prizmatem zásady přiměřenosti, tedy nikoliv pouze samotná zadávací podmínka musí být stanovena přiměřeně k určité potřebě zadavatele, ale rovněž důvod, proč zadavatel ke stanovení dané podmínky přistoupil, má být ve vztahu k této podmínce přiměřený. V praxi tak nelze po zadavateli požadovat, aby jednoduchou a nijak excesivní podmínku stanovenou pro požadované plnění odůvodňoval sofistikovanými úvahami, výpočty či dokonce znaleckými posouzeními, pokud pro její použití svědčí jednoduché avšak logické vysvětlení. Při stanovení zadávacích podmínek tak nelze akceptovat libovůli na straně zadavatele, nelze však ani nutit zadavatele, aby každou stanovenou podmínku zadávací dokumentace vyčerpávajícím způsobem obhajoval. V této souvislosti lze vycházet ze skutečnosti, že čím podrobněji a rovněž specifičtěji jsou určité podmínky zadávacího řízení nastaveny, tím podrobněji a specifičtěji musí být v případě pochybností ze strany zadavatele obhájeny.“ (podobně též rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 3 As 120/2024-81 ze dne 16. 6. 2025, na který ve vyjádření k podkladům rozhodnutí odkazuje i navrhovatel).

102.     Na úvod je třeba uvést, že dle zadavatelem deklarovaného předmětu plnění je cílem zadavatele pronajmout si tisková zařízení a zajistit takové tiskové řešení, které dosáhne určité úrovně standardizace a tím i sníží administrativní náročnost správy celého řešení, a zadavatel tím předá zodpovědnost za zajištění provozu tiskového řešení na tohoto dodavatele; konkrétní technické podmínky předmětu plnění zadavatel stanovil zejména v technické specifikaci.

103.     Navrhovatel namítá, že požadavek zadavatele uvedený v technické specifikaci, že „systém musí podporovat distribuovanou architekturu s centrálním serverem a pobočkovými instancemi tak, aby tisková data nezatěžovala síť a zůstávala vždy v dané lokalitě; Zadavatel upozorňuje, že v jednotlivých lokalitách nejsou k dispozici prostředky pro instalaci SW a nelze využít ani PC jednotlivých uživatelů – vše musí být řešeno v rámci dodaných zařízení“, vč. požadavku na  „tisk na libovolném Zařízení zapojeném v tiskovém řešení“, kdy zadavatel následně v rámci vysvětlení zadávací dokumentace výslovně odmítl variantu řešení s externím HW boxem a odmítl i možnost instalace SW klienta (softwarového agenta), je nepřiměřený, neodůvodněný, a zbytečně tak vytváří překážku hospodářské soutěže. Variantu, kdy jsou tisková data ukládána přímo do tiskového zařízení (embedded řešení) dle navrhovatele poskytuje pouze jediný systém řízení tisku, a to pouze pro zařízení dvou výrobců.

104.     Zadavatel je naproti tomu přesvědčen, že své požadavky formuloval tak, aby naplnily jeho objektivní potřebu, respektovaly specifické podmínky panující u zadavatele a splnily účel, kterého má být realizací zadávacího řízení dosaženo.   

105.     V šetřeném případě je mezi zadavatelem a navrhovatelem sporu o to, zda požadavek, aby tiskové řešení bylo zajištěno výhradně v rámci dodaných zařízení, bez využití dalšího HW nebo dodatečného softwaru, nebyl stanoven diskriminačně a zda má v rámci zadávacích podmínek reálné opodstatnění. Úřad se tedy zaměřil na posouzení, zda zadavatel stanovením požadavku, že „vše musí být řešeno v rámci dodaných zařízení“, vč. požadavku na „tisk na libovolném Zařízení zapojeném v tiskovém řešení“ porušil zásadu zákazu diskriminace, a nedůvodně tak omezil soutěžní prostředí, čímž by se zadavatel dopustil porušení § 6 a § 36 odst. 1 zákona. Úřad tudíž přistoupil k posouzení toho, zda je předmětný požadavek odůvodněný, tzn. je stanoven na základě konkrétních objektivních důvodů, tj. že vychází z určité legitimní úvahy zadavatele, a má tak své konkrétní ratio, resp. že se nejedná o požadavek excesivní, jehož smyslem je toliko vytvoření bezdůvodné překážky hospodářské soutěže.

106.     Úřad na tomto místě opakuje, že ze zákona zadavateli nevyplývá žádná povinnost přizpůsobit předmět plnění možnostem, nárokům či potřebám jednotlivých dodavatelů (navrhovatele). Je obecně platné, že pro různé dodavatele by byly vyhovující odlišné technické požadavky, a to vždy s ohledem na portfolio jejich konkrétních výrobků. V tomto kontextu je tak nutné dospět k závěru, že bližší vymezení technických parametrů předmětu plnění veřejné zakázky nelze automaticky považovat za diskriminační pouze proto, že jimi nedisponuje výrobek některého z dodavatelů působících na relevantním trhu. Stanovení konkrétních technických požadavků na předmět plnění veřejné zakázky nemůže mít na všechny potenciální dodavatele stejný vliv, neboť je nezbytné vyselektovat pouze ty dodavatele, kteří jsou schopni dodat předmět plnění splňující technické parametry stanovené zadavatelem. Nicméně v šetřené věci je třeba dospět k závěru, že zadavatelem stanovené šetřené požadavky na předmět plnění se zdají být poměrně významně omezující, což může podporovat i fakt, že nabídku podal jediný dodavatel KYOCERA, kdy ani dodavatel EPSON, kterého zadavatel označil za potenciálního dodavatele předmětu plnění, by nebyl dle svého vyjádření (viz bod 47. odůvodnění tohoto rozhodnutí) schopen zadavatelem stanovené technické podmínky splnit[3]. I v souladu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. 8 As 99/2025-81 ze dne 5. 2. 2026, na který odkazuje i navrhovatel, je v takovém případě na zadavatele kladen zvýšený nárok na odůvodnění, že se podmínka opírá o legitimní a objektivní potřebu související s předmětem veřejné zakázky. Zadavatelem stanovené zadávací podmínky bude tedy Úřad posuzovat v intencích návrhu velmi přísnou optikou, neboť jejich stanovením skutečně došlo k poměrně významnému omezení hospodářské soutěže. Nicméně v souladu s rozsudkem Krajského soudu č. j.
30 Af 30/2024-76 ze dne 11. 2. 2026 zároveň platí, že pro posouzení zákonnosti konkrétní technické specifikace je rozhodující, zda je odůvodněna předmětem veřejné zakázky a zda nedochází k bezdůvodnému vytvoření konkurenční výhody nebo překážky hospodářské soutěže, tzn. zadavatel může stanovit de facto i velmi omezující požadavky, pokud souvisí s předmětem zakázky, jsou odůvodněné potřebou zadavatele a ve vztahu k této potřebě přiměřené.

107.     Navrhovatel argumentuje zejména tím, že předmět plnění by mohl být splněn i jiným, soutěž méně omezujícím řešení, a to konkr. dodáním externího HW, který by zajišťoval zpracování tiskových úloh, nebo prostřednictvím softwarového agenta; obě tato řešení zadavatel v rámci zadávacích podmínek a vysvětlení zadávacích podmínek výslovně odmítl. Na tomto místě je třeba uvést, že sám navrhovatel, přestože řešení prostřednictvím HW boxu zmiňuje, v rámci návrhu dospívá k závěru, že „[t]akové řešení zásadně prodražuje náklady na pořízení i provoz systému, včetně zvýšené náročnosti na IT Zadavatele (správa, údržba a dohled nad další vrstvou HW v každé lokalitě).“. Úřad tudíž již na tomto místě konstatuje, že zadavatel a navrhovatel jsou v podstatě ve shodě v tom, že toto řešení (řešení prostřednictvím jakéhokoliv dodatečného HW) není pro naplnění požadavků zadavatele vhodné, tudíž
i s ohledem na vyjádření navrhovatele, který toto řešení v rámci návrhu nijak blíže nepopisuje, ani ho neprezentuje, jako řešení srovnatelné s řešením požadovaným zadavatelem, Úřad neshledal důvod toto řešení dále rozebírat (pro úplnost Úřad uvádí, že zadavatel k řešení tisku prostřednictvím dodatečného HW uvedl, že ho nepřipustil de facto z týchž důvodů, jaké uvedl navrhovatel). Navrhovatel však dále tvrdí, že vhodným řešením a řešením, které by stejně dobře naplnilo požadavky zadavatele a neomezilo hospodářskou soutěž, je řešení prostřednictvím tzv. softwarového agenta.

108.     Úřad se tedy dále zabýval tím, zda vyloučení tiskového řešení prostřednictvím softwarového agenta je oprávněné, resp. zda existují objektivní důvody, pro které zadavatel toto řešení odmítl a připustil řešení tisku výhradně v rámci dodaných zařízení. Tu Úřad pro úplnost uvádí, že není možné jít nad rámec návrhu a přezkoumávat případné další zadavatelem stanovené zadávací podmínky, a Úřad se tudíž omezuje výhradně na námitky navrhovatele uvedené v návrhu (resp. v námitkách proti zadávacím podmínkám), tzn. posuzuje pouze navrhovatelem rozporované zadávací podmínky (požadavek, aby vše bylo řešeno v rámci dodaných zařízení, vč. požadavku na tisk na libovolném zařízení zapojeném v tiskovém řešení).

109.     Zadavatel k vyloučení řešení prostřednictvím softwarového agenta uvádí následující. Podle zadavatele je toto řešení nepřípustné zejména z důvodu komplikovanosti správy celé jeho IT infrastruktury, která je tvořena cca 45 různými stanovišti, na nichž panují různé a často nedostatečné provozní podmínky; zadavatel akcentuje, že instalace softwarového agenta „(…) předpokládá, že bude na zařízení, které bude nonstop zapnuté, přičemž v řešených lokalitách nejsou žádné servery a dosluhující stolní počítače mají nyní již jen stanoviště na denních místnostech. Trendem posledních let v rámci zdravotnických záchranných služeb je směřovat většinu IT technologií a vybavení přímo do sanitních vozidel jako přenosná IT zařízení (…).“. Zadavatel uvádí, že nehodlá přistoupit k obnově HW vybavení na jednotlivých stanovištích a že je pravděpodobné, že „(…) v průběhu doby platnosti a účinnosti realizační smlouvy na předmětnou veřejnou zakázku se jediným pevným IT zařízením na stanovištích (schopných provádět požadované úkony) stanou právě tiskárny, ke kterým se po příjezdu jakékoliv sanitky budou moci připojit posádky s jejich mobilními zařízeními (tablety, mobilní telefony, defibrilátory, (…).“. Zadavatel uvádí, že „(…) nemůže akceptovat z hlediska účelnosti vynakládání veřejných prostředků v dané oblasti a s ohledem na předpoklad budoucí (ale i již stávající) infrastruktury přechodná či dočasná řešení.“.

110.     K právě uvedenému navrhovatel uvádí, že zadavatel argumentuje hypotetickou budoucností, kdy jediným pevným bodem na stanici bude tiskárna, nicméně to je dle navrhovatele argument spekulativní, neboť zadavatel nemůže omezovat hospodářskou soutěž na základě hypotézy, jak bude jeho infrastruktura vypadat za 3 – 5 let; stěžejní je dle navrhovatele skutečnost, že nyní zadavatel infrastrukturou (PC/servery) disponuje. Ve vyjádření k podkladům rozhodnutí pak navrhovatel v této souvislosti odkázal na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 31 Af 34/2021-158. 

111.     K výše uvedené argumentaci zadavatele a navrhovatele Úřad nejprve upozorňuje, že navrhovatel nerozporuje, že řešení prostřednictvím softwarového agenta vyžaduje, aby se na daném stanovišti nacházel potřebný hardware (PC/ server), když i v podaných námitkách proti zadávacím podmínkám výslovně uvádí, že architektura s lokálními softwarovými agenty „využívá již existující infrastrukturu Zadavatele (servery, PC)“. Jak vyplývá z výše uvedených vyjádření zadavatele, právě absence dostupné infrastruktury na jednotlivých stanovištích zadavatele je zásadní problém, který zadavatel v řešení prostřednictvím softwarového agenta shledává, neboť zadavatel dle svého vyjádření nehodlá na jednotlivých stanovištích obnovovat stávající HW a hodlá přesouvat veškeré HW do sanitek. Zadavatel ve vyjádření k návrhu uvedl: „Předpoklad o absenci infrastruktury Zadavatele (PC/servery) ani není hypotetický, ale zcela reálný a plánovaný. Zadavatel již nyní disponuje servery pouze na dvou lokalitách ze 45 lokalit. Je pravdou, že jedno uživatelské PC na lokalitách zatím Zadavatel provozuje, nicméně po celou dobu realizační smlouvy (5 let) Zadavatel nepočítá ani s jejich udržováním či obnovou a Zadavatel hodlá výpočetní infrastrukturu transformovat do jednotlivých vozidel. Veškeré IT vybavení se stává na stanovištích přenositelným a primárně využívaným v sanitních vozidlech s tím, že musí být identických konfigurací (aby bylo posádkami zaměnitelné) - a to i mezi lokalitami. Je zřejmé, že uživatelské PC by Zadavatel byl nucen provozovat jen a pouze kvůli provozu onoho agenta. Nehledě na to, že přítomnost agenta nutí Zadavatele, aby svá uživatelská PC nastavil do stavu „always on", tzn. zapnuté 24/7. Z daného důvodu tak není možné spoléhat na provoz stávající infrastruktury a je nutné prostřednictvím Veřejné zakázky hledat řešení, které nebude spoléhat na to, že bude SW agent instalován PC, které nebudou k dispozici.“. Je zřejmé, že za situace, kdy je řešení navrhovatele závislé na konkr. HW, kterým zadavatel již v současné době disponuje pouze ve velmi omezeném rozsahu a kvalitě a do budoucna s ním již nepočítá, nemůže zadavatel takové řešení považovat za vhodné a za řešení uspokojující jeho potřeby; přijetí řešení navrhovatele by zadavatele očividně vedlo k tomu, aby pro zajištění a správnou funkci tisku nakupoval a obnovoval HW, jehož obnovu však neplánuje, což je dle názoru Úřadu v šetřeném případě skutečně důvodem pro to, aby zadavatel takové řešení nepřipustil. Dle názoru Úřadu nelze po zadavateli v kontextu právě řešených skutkových okolností požadovat, aby přijal takové řešení, které by ho nutilo do následných investic do obnovy HW, které neplánuje, není pro něj z jiných důvodů nezbytné a hodlá svoji IT infrastrukturu budovat a udržovat jiným způsobem (právě uvedené vyplývá i z obecně dostupných zdrojů, pozn. Úřadu)[4]. Již v rámci zadávacích podmínek zadavatel, a to dokonce přímo v rámci navrhovatelem rozporovaného požadavku, vysvětluje, že „(…) v jednotlivých lokalitách nejsou k dispozici prostředky pro instalaci SW a nelze využít ani PC jednotlivých uživatelů – vše musí být řešeno v rámci dodaných zařízení“. Navrhovatel tak předložením řešení pomocí softwarového agenta dle názoru Úřadu zcela opomíjí podmínky panující u zadavatele, a to že zadavatel na jednotlivých stanovištích nedisponuje, případně nebude disponovat infrastrukturou, která by byla pro instalaci softwarového agenta vhodná. Úřad akcentuje, že zadavatel toto transparentně uvedl již v rámci stanovených zadávacích podmínek.

112.     Zadavatel dále dodává, že na většině stanovišť ani není standardizovaný síťový rozvaděč ani kvalitní záloha a že stanoviště často disponují internetovým připojením bez SLA, přičemž stolní počítače na stanovištích mají sloužit zejména pro hlášení výjezdů a vyplňování zdravotnické dokumentace. Zadavatel dále ve vyjádření ze dne 27. 1. 2026 uvádí, že „[p]očítače na stanovištích slouží výhradně pro vyvolání výjezdu a zobrazení mapy a cesty k výjezdu. (…)  Počítače neslouží jako server (a svým výkonem ani serveru neodpovídají), kde je možné provozovat další služby (například další software pro tisk).“. Je zřejmé, že HW umístěné nyní na stanovištích zadavatele slouží zejména k plnění základních povinností a úkolů vyplývajících z předmětu činnosti zadavatele a zadavatel nehodlá tuto infrastrukturu zatěžovat instalací dalšího software pro tisk, když lze tiskové řešení zajistit jiným, pro zadavatele z mnoha hledisek přijatelnějším způsobem. Připuštěním řešení tisku prostřednictvím softwarového agenta by tudíž zadavatel schválil použití řešení, pro které de facto nemá dostatečné zázemí a není schopen zajistit podmínky jeho bezproblémové aplikace.

113.     S ohledem na skutečnost, že navrhovatel ve vyjádření k podkladům odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 5 As 65/2021-73 ze dne 20. 9. 2022, v rámci něhož soud posuzoval zadávací podmínky prizmatem vhodnosti, potřebnosti a přiměřenosti konkrétní zadávací podmínky, tzn. provedl tzv. „třístupňový test proporcionality“, vyjádří se Úřad k předmětné podmínce zadavatele výslovně i touto optikou.

114.     V předmětném rozsudku soud uvádí, že přiměřenost musí být testována v kontextu povahy zakázky a situace na relevantním trhu, a to ve všech třech krocích tzv. testu proporcionality, a to vhodnosti, tzn. zda opatření vede k dosažení cíle, potřebnosti, tzn. zda cíle nelze dosáhnout mírnějšími prostředky, a přiměřenosti v užším smyslu, tzn. zda předmětné omezení obstojí v kolizi s jinými právy a zájmy, přičemž zároveň soud uvádí, že svůj postup je zadavatel povinen pečlivě odůvodnit, neboť čím podrobnější a přísnější požadavky zadavatel zvolí, tím vyšší nároky budou kladeny na jejich odůvodnění, jak již bylo zmíněno i výše v odůvodnění tohoto rozhodnutí. Dle názoru Úřadu byly všechny uvedené podmínky splněny, když požadavek zadavatele, aby veškeré tiskové úlohy byly řešeny v rámci dodaných zařízení, vede k dosažení cíle zadavatele, kterým je dodání takového tiskového řešení, které je vhodné do prostředí zadavatele, přičemž zadavatel již v zadávacích podmínkách transparentně a zcela zřetelně uvádí, že „(…) v jednotlivých lokalitách nejsou k dispozici prostředky pro instalaci SW a nelze využít ani PC jednotlivých uživatelů (…)“, a je tudíž zřejmé, že zadavatel nemůže připustit řešení, které by ho nutilo obnovovat a udržovat nevyhovující HW, které pro jiný účel než pro zajištění tiskových úloh nepotřebuje. Z návrhu navrhovatele pak ani nevyplývá, že by cíle zadavatele mohlo být dosaženo jiným tiskovým řešením (když Úřad v rámci tohoto rozhodnutí dospěl k závěru, že řešení prostřednictvím softwarového agenta není vhodné), tzn. mírnějšími prostředky, které by méně omezily hospodářskou soutěž. Požadavky na tiskové řešení lze zároveň považovat za přiměřené – v užším slova smyslu, neboť zájem zadavatele na dodání vyhovujícího předmětu plnění za situace, kdy  navrhovatel neuvádí žádné jiné, obdobné a  pro zadavatele vhodné řešení, lze zároveň považovat za zájem, který obstojí při vyvažování s právem navrhovatele účastnit se předmětného zadávacího řízení; navrhovatel musí respektovat objektivní situaci panující u zadavatele, pro kterou není řešení prezentované navrhovatelem očividně vhodné, popř. se navrhovatel musí pokusit o úpravu svého řešení tak, aby byl schopen požadavky zadavatele splnit. K tomu Úřad odkazuje na vyjádření navrhovatele v návrhu, kde navrhovatel uvádí, že „[v]zhledem k nastavení ZD a následnému Vysvětlení č. 1 však Navrhovatel objektivně nemůže podat nabídku, aniž by zásadním způsobem změnil architekturu svého řešení a přizpůsobil se jedinému proprietárnímu konceptu předpokládanému Zadavatelem.“, z čehož dle názoru Úřadu vyplývá, že za určitých okolností by navrhovatel byl schopen předmět plnění požadovaný zadavatelem dodat (tu Úřad vychází i z toho, že předmět plnění lze splnit dodáním tiskárny, kterou lze propojit s obecně dostupnou aplikací, např. MyQ, viz webové stránky společnosti KYOCERA).

115.     Co se týče samotného zdůvodnění zadavatelem stanovených podmínek, kdy výše citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu uvádí, že svůj postup je zadavatel povinen pečlivě odůvodnit, neboť čím podrobnější a přísnější požadavky zadavatel zvolí, tím vyšší nároky budou kladeny na jejich odůvodnění, tu Úřad opětovně odkazuje na skutečnost, že navrhovatelem rozporovaný požadavek, aby „vše bylo řešeno v rámci dodaných zařízení“, zadavatel zdůvodnil, a to již v rámci zadávacích podmínek, samotnou situací u zadavatele, tzn. nedostupností HW potřebného pro jiné řešení, než je řešení tisku zabudované v rámci dodaných zařízení. Za situace, kdy zadavatel nedisponuje vyhovující IT infrastrukturou (zejména potřebným HW), která je nezbytná pro řešení prezentované navrhovatelem, nelze po zadavateli požadovat, aby pro 45 poboček takové HW pořídil, popř. to stávající udržoval za situace, kdy hodlá svou IT infrastrukturu měnit a směřovat do přenosných zařízení.    

116.     K tvrzení navrhovatele, že situace u zadavatele, který předpokládá, že v průběhu plnění smlouvy nebude na stanovištích obnovováno potřebné HW, je pouhou spekulací a odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 31 Af 34/2021-158, Úřad uvádí následující. Dle názoru Úřadu se ani nejedná o to, jaká bude situace u zadavatele v budoucnu, když i ze zadávacích podmínek a dalších vyjádření zadavatele v průběhu správního řízení vyplývá, že již v současné době je situace u zadavatele taková, že řešení tisku prostřednictvím SW agenta by bylo pro zadavatele nevyhovující, neboť nedisponuje na jednotlivých pobočkách takovým HW vybavením, které by bylo pro fungování dalšího nadstavbového software vhodné. Nadto za situace, kdy zadavatel do budoucna ani nehodlá toto HW žádným způsobem obnovovat, vylepšovat nebo do něj jiným způsobem investovat, když hodlá postupovat jinou cestou a veškeré HW pořizovat jako přenosné HW, nelze označit požadavek zadavatele, který tyto okolnosti respektuje, jako neoprávněný. Rozsudek odkazovaný navrhovatelem je pro danou věc zcela irelevantní, když Úřadu není zřejmé, jakým způsobem by měl dopadat na problematiku řešenou v předmětném správním řízení, když se týká vyloučení dodavatele v souvislosti s předkládáním bankovní záruky. 

117.     Co se týče dalších argumentů zadavatele, kterými se zadavatel snaží dovodit legitimitu jím stanovených zadávacích podmínek, ty Úřad nepovažuje za skutečnosti, které by odůvodňovaly předmětné nastavení zadávacích podmínek, resp. relevance těchto důvodů nebyla zadavatelem spolehlivě prokázána. Co se týče zadavatelem předložené argumentace týkající se kyberbezpečnosti, tu je třeba uvést, že ta ze strany zadavatele zůstala ve zcela obecné rovině, když zadavatel uvedl pouze obecně platná kyberbezpečnostní doporučení bez jakéhokoliv vztahu k požadovanému plnění a situaci u zadavatele, popř. bez jakéhokoliv srovnání s jinými dostupnými tiskovými technologiemi. Aby mohl být tento argument zadavatele přijat, musel by zadavatel Úřadu předložit analýzu rizik, popř. jiný dokument, který by skutečně a relevantně prokázal, že navrhovatelem navrhované řešení, popř. jakékoliv jiné řešení, než to požadované zadavatelem by bylo skutečně ohrožením kyberbezpečnosti a bylo by tak řešením nepřijatelným. I přestože je zadavatel součástí kritické infrastruktury, nelze obecnou argumentaci kyberbezpečností přijmout jako relevantní bez předložení řádné a odborné analýzy, která by taková tvrzení prokazovala a aplikovala na konkrétní systémy a konkrétní tisková řešení. Ani argumentace stran nedostatečných personálních kapacit nebyla dle názoru Úřadu spolehlivě prokázána, neboť zadavatel nedodal žádnou analýzu ani jiný konkrétní časový přehled toho, v jaké míře by bylo IT oddělení tou kterou variantou tiskového řešení zadavatele zatíženo. Zadavatel neuvedl, jaká časová dotace by byla předpokládána pro případnou další evidenci a instalaci doplňkového software, popř. z jakého důvodu by nebyla možná centralizovaná správa jednotlivých zařízení, apod.  

118.     K tomu Úřad dodává, že nepřehlédl, že předmětem veřejné zakázky a zároveň tedy záměrem zadavatele je i snaha o přesun kompletního servisu tisku na dodavatele tiskového řešení, tzn. snížení administrativní náročnosti správy celého řešení a předání odpovědnosti za zajištění provozu tiskového řešení na dodavatele, nicméně za situace, kdy zadavatel skutečně neprokázal a nedodal relevantní data, která by prokázala zatížení jeho IT oddělení jednotlivými tiskovými řešeními a případnou neschopnost jeho IT oddělení spravovat jiné než veřejnou zakázkou požadované tiskové řešení, nelze i s ohledem na míru omezení hospodářské soutěže takový cíl považovat v šetřeném případě za odůvodněný. Samotná snaha zadavatele o co nejnižší zapojení IT oddělení zadavatele nemůže být stavěna nad princip zachování hospodářské soutěže, nadto za situace, kdy zadavatel Úřadu nepředložil žádné konkrétní údaje o tom, jakým způsobem je, popř. by bylo IT oddělení správou jiného tiskového řešení zatíženo.   

119.     Přestože však Úřad výše popsané důvody zadavatele nepovažuje za legitimní důvody, pro které by mohl zadavatel stanovit v návrhu namítané restriktivní podmínky, tak má Úřad za to, že postačuje i jediný důvod pro stanovení konkrétní omezující podmínky a tím je v šetřené věci právě absence dostupného a pro navrhovatelem uvedeného řešení potřebného HW na jednotlivých stanovištích. Dle názoru Úřadu zadavatele nelze nutit k tomu, aby pořizoval dodatečné HW vybavení, jehož obnovu ani neplánuje. Tento argument Úřad považuje skutečně za stěžejní a odůvodňující zadavatelův požadavek, aby veškeré tiskové úlohy byly řešeny v rámci dodaných zařízení, neboť jiné obdobné řešení, které by naplňovalo požadavky zadavatele rovnocenným způsobem, nebylo v rámci správního řízení navrhovatelem prezentováno.

120.     Co se týče požadavku zadavatele, který navrhovatel rovněž zmiňuje, a to požadavek, na „tisk na libovolném Zařízení zapojeném v tiskovém řešení“, pak tento požadavek je obecně zcela pochopitelný, neboť zadavatel požaduje, aby tisková úloha mohla být realizována na kterékoliv tiskárně zapojené v tiskovém řešení; zároveň navrhovatel ani neuvedl žádné konkrétní důvody, pro které by měl být zrovna tento požadavek zadavatele nadbytečný nebo neoprávněný. V této souvislosti je třeba konstatovat, že navrhovatel a zadavatel se tu pravděpodobně míjejí ve výkladu tohoto požadavku, kdy navrhovatel předpokládá, že by mělo docházet k přenosu tiskových úloh mezi jednotlivými lokalitami, což však zadavatel popírá a vysvětluje, že předmětný požadavek znamená, že tisková úloha musí být realizovatelná na kterémkoliv zařízení na dané pobočce, tzn. systém musí umožnit, aby bylo možné z určitého přenosného zařízení tisknout na kterékoliv tiskárně, ke které se určité zařízení přihlásí; přenos mezi pobočkami zadavatel nepožaduje a ani by to nedávalo dle zadavatele s ohledem na požadavek na minimalizaci datových toků a s ohledem na požadavek, aby tisková data zůstávala v dané lokalitě, smysl. K tomu Úřad dodává, že pokud měl navrhovatel pochybnosti o výkladu tohoto požadavku a tento požadavek pro něj představoval překážku, mohl zadavatele požádat o jeho vysvětlení, což však neučinil a svůj výklad tohoto požadavku přednesl až v rámci návrhu. Z návrhu však ani nevyplývá, zda navrhovatel skutečně brojí i proti tomuto konkrétnímu požadavku, když veškerá argumentace navrhovatele se vztahuje výhradně k tomu, že zadavatel požaduje, aby veškeré tiskové řešení bylo zabudováno v rámci dodaných zařízení a k požadavku na „tisk na libovolném Zařízení zapojeném v tiskovém řešení“ se navrhovatel nijak blíže nevyjadřuje. Jeho domnělý obsah zmiňuje pouze v části návrhu nazvané „Rozpor v technické specifikaci“, přičemž co do této námitky muselo být správní řízení zastaveno, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí, neboť navrhovatel v této části nepodal řádně a včas námitky.

121.     Dle názoru Úřadu lze tedy s ohledem na výše uvedené na základě logické úvahy shledat, že zadavatelem stanovený požadavek, aby veškeré zpracování tiskových dat probíhalo v rámci dodaných zařízení, není bezdůvodný, ale naopak objektivní a ve vztahu k potřebám zadavatele smysluplný. Lze tedy konstatovat, že řešení požadované zadavatelem je vzhledem k výše uvedenému požadavkem oprávněným, neboť jeho stanovením zadavatel sleduje uspokojení svých potřeb a zároveň tím reflektuje podmínky panující v celé jeho organizační struktuře.

122.     Zároveň je třeba odmítnout námitku navrhovatele, že řešení zadavatele způsobuje vendor lock-in. Předmětná námitka je v kontextu celého zadávacího řízení nepřiléhavá, neboť vendor lock-in nastane tehdy, kdy se zadavatel stane závislým na jednom konkrétním dodavateli, protože přechod k jinému dodavateli je velmi obtížný, drahý nebo technicky téměř nemožný. Úřad má za to, že předmět plnění v šetřeném zadávacím řízení však není způsobilý tento stav navodit, neboť předmět plnění není proprietárním řešením pro zadavatele, nýbrž se jedná o řešení založené na pronajatých tiskárnách, které jsou de facto obecně dostupným zbožím. Pokud má navrhovatel na mysli, že jakýsi vendor lock-in nastane v průběhu plnění předmětu uzavřené smlouvy, tak taková situace nastane po uzavření de facto jakékoliv smlouvy s konkrétním dodavatelem, neboť zadavatel je tak vždy vázán uzavřenou smlouvu, avšak po skončení platnosti smlouvy zadavateli v šetřené věci nic nebrání v tom, aby následně předmět plnění poskytoval kterýkoliv jiný dodavatel, nadto za situace, kdy předmětem plnění je pronájem tiskáren, tzn. zadavatel může přistoupit k zajištění tisku jakýmkoliv jiným řešením, popř. dodáním téhož řešení od jiného dodavatele.

123.     K tvrzení navrhovatele, že předmět plnění je splnitelný pouze dodavatelem EPSON a jeho proprietárním softwarem (což je pravděpodobně i důvod výše vypořádané námitky navrhovatele týkající se vendor lock-in), Úřad uvádí, že v průběhu správního řízení nebylo zjištěno, že by dodavatel EPSON byl jediným dodavatelem schopným podat nabídku v předmětném zadávacím řízení (z vyjádření dodavatele EPSON se podává spíše opak), tzn. tato námitka navrhovatele se ukázala jako irelevantní. Nabídku v šetřeném zadávacím řízení podal dodavatel KYOCERA, přičemž dle jeho webových stránek jsou jeho embedded tisková řešení založena na obecně dostupné aplikaci MyQ, nikoliv na jeho proprietárním software. Předmět plnění požadovaný zadavatelem lze tudíž očividně splnit dodáním tiskárny splňující požadavky zadavatele a jejím propojením s obecně dostupnou aplikací pro správu tisku (např. MyQ).

124.     Co se týče porušení zásady hospodárnosti, k tomu Úřad uvádí, že zákonodárce zjevně zamýšlel hospodárnosti dosáhnout právě dodržováním pravidel a zásad uvedených v zákoně, přičemž Úřad neshledal, že by se zadavatel v intencích návrhu navrhovatele dopustil porušení zákona. Zásady 3E, kam spadá mj. zmiňovaná hospodárnost, jsou definovány v jiných právních předpisech upravujících hospodaření zadavatelů, než je zákon – Úřad je příslušný toliko k výkonu dozoru dle § 248 zákona. Byť zásady 3E prostupují právem veřejných zakázek, dodržování zásad 3E jako takových Úřad nepřezkoumává (k tomu srov. např. rozhodnutí předsedy Úřadu sp. zn. ÚOHS-R0209/2024/VZ ze dne 7. 2. 2025)

125.     Navrhovatel dále na podporu svých tvrzení v rámci vyjádření k podkladům rozhodnutí předložil dokument nazvaný „Technický argument“, který obsahuje technické srovnání tiskového řešení prostřednictvím softwarového agenta a prostřednictvím embedded řešení požadovaného zadavatelem. K tomuto důkazu Úřad uvádí, že tento dokument byl s ohledem na § 251 odst. 4 zákona navrhovatelem předložen po koncentrační lhůtě, a Úřad k němu tudíž nepřihlédl. Dokument obsahuje technické údaje o jednotlivých tiskových řešeních, které však navrhovatel mohl a měl tvrdit již v rámci podaného návrhu (a jemu předcházejících námitkách). Zákon zakotvuje koncentraci řízení s cílem efektivního a rychlého vedení řízení, protože zákonodárce zde zřetelně usiloval o koncentraci skutečností podstatných pro zahájení řízení a rozhodnutí ve věci do první fáze správního řízení tak, aby byly vytvořeny podmínky pro efektivní výkon přezkumné činnosti; zákonodárce tedy upřednostnil rychlost a efektivitu řízení před časově neohraničeným uplatňováním procesních práv účastníků řízení (viz též závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 8 As 99/2025 – 81 ze dne 5. 2. 2026). Výjimka ze zásady koncentrace je připuštěna pouze pro ty důkazy, které navrhovatel bez své viny nemohl navrhnout či předložit při podání návrhu (§ 251 odst. 4 věta poslední zákona). V nyní posuzovaném případě však navrhovatel netvrdí, že by získal nové důkazy, které bez své viny nemohl předložit v zákonné lhůtě; zároveň se nejedná ani o skutečnosti, kterými by měla být zpochybněna věrohodnost podkladů pro vydání rozhodnutí (§ 251 odst. 5 zákona).

126.     K další judikatuře a dalším skutečnostem, které navrhovatel zmínil v rámci vyjádření k podkladům rozhodnutí, Úřad uvádí, že považuje za přinejmenším nešťastné, aby navrhovatel „zásoboval“ Úřad podáními, kde jsou odkazy na judikaturu a rozhodnutí Úřadu ve velké míře zřetelně zcela nerelevantní, citace v nich uvedené jsou zcela vytržené z kontextu a ve většině se týkají šetřené problematiky buď zcela okrajově, nebo vůbec (např. rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Ads 58/2003-75 ze dne 4. 12. 2003 a č. j. 5 A 157/2002-35 ze dne 9. 6. 2004, které se týkají nepřezkoumatelnosti soudních a správních rozhodnutí, nikoliv přezkoumatelnosti a obsahové správnosti odůvodnění zadavatele poskytnutého v rámci zadávacího, popř. správního řízení; není zřejmé, jakým způsobem by tyto rozsudky měly být pro danou věc relevantní, podobně pak např. rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 50/2010-104 ze dne 6. 10. 2011 , který se týká vysvětlení nejasností v nabídce, což je pro šetřenou věc zcela irelevantní.) Nadto navrhovatel v rámci předmětného vyjádření k podkladům rozhodnutí zmiňuje i zcela nové skutečnosti a generuje další různá pochybení zadavatele, která doposud vůbec nebyla v rámci předmětného správního řešení zmíněna, jako je netransparentnost rozhodnutí zadavatele o námitkách proti zadávacím podmínkám, porušení zásady transparentnosti z důvodu nekontrolovatelnosti procesu stanovení zadávacích podmínek apod; k těmto novým skutečnostem Úřad v souladu se zásadou koncentrace řízení zakotvenou pro navrhovatele v § 251 odst. 4 zákona nepřihlédl.

127.     S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti Úřad konstatuje, že zadavatel v souvislosti se stanovením požadavku na dodání tiskového řešení, které spočívá v zajištění veškerých tiskových úloh prostřednictvím dodaných zařízení, nepostupoval v rozporu se zákonem, neboť požadavek na předmětné tiskové řešení je odůvodněn situací panující u zadavatele a objektivními okolnostmi, které zadavatele vedou ke stanovení navrhovatelem rozporovaných požadavků.

128.     Na základě všech výše uvedených skutečností Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dní ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – Sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 602 00 Brno. Rozklad proti výroku I. tohoto rozhodnutí nemá podle § 76 odst. 5 správního řádu odkladný účinek. Včas podaný rozklad proti výroku II. tohoto rozhodnutí má odkladný účinek. Podle § 261 odst. 1 písm. b) zákona se rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu zasílají Úřadu výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako datová zpráva podepsaná uznávaným elektronickým podpisem.

otisk úředního razítka

Mgr. Markéta Dlouhá

místopředsedkyně

Obdrží:

1. KAROLAS Legal s.r.o., advokátní kancelář, Na Příkopě 988/31, Staré Město, 110 00 Praha 1,

2. OFFICE-CENTRUM s.r.o., Českobrodská 53, 190 11 Praha 9 – Běchovice

Vypraveno dne:

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

---

[1] Pro úplnost Úřad uvádí, že z veřejně dostupných údajů vyplývá, že pro Česku republiku za prodej a podporu produktů EPSON zodpovídá Epson Europe B.V. - organizační složka, IČO 28293894, se sídlem Jihlavská 1558/21, Michle, 140 00 Praha 4.

[2] S ohledem na skutečnost, že tyto nejsou ani okrajově předmětem návrhu, nepovažoval Úřad za nutné je konkretizovat.

[3] Pro úplnost Úřad doplňuje, že společnost Triumph-Adler, kterou zadavatel rovněž označil za potenciálního dodavatele předmětu plnění, Úřad neoslovil s dotazem o schopnosti splnit zadavatelem stanovené zadávací podmínky šetřené veřejné zakázky z toho důvodu, že z obchodního rejstříku vyplývá, že společnost KYOCERA byla na základě fúze sloučena se společností TA Triumph-Adler Česká republika s.r.o., IČO 41191021, se sídlem Michelská 12a, 140 00 Praha 4, jako zanikající společností, a výrobky Triump-Adler tudíž očividně na území České republiky nyní dodává dodavatel KYOCERA, který jako jediný podal nabídku v šetřeném zadávacím řízení.

[4] Podkladem rozhodnutí Úřad učinil internetové články, ze kterých vyplývá, že zadavatel pořizuje a využívá přenosný hardware do sanitek.