číslo jednací: 05747/2026/500
spisová značka: S0106/2026/VZ
| Instance | I. |
|---|---|
| Věc | INFRA_Počítačové vybavení do učebny K1 a K2 |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
| Výrok | § 268 odst. 1 písm. c) zákona č. 134/2016 Sb. § 268 odst. 2 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb. |
| Rok | 2026 |
| Datum nabytí právní moci | 20. 2. 2026 |
| Dokumenty |  2026_S0106.pdf 481 KB |
|
Spisová značka: ÚOHS-S0106/2026/VZ Číslo jednací: ÚOHS-05747/2026/500 |
|
Brno 11. 2. 2026 |
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 248 ve spojení s § 270 odst. 5 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění, ve věci spáchání přestupku podle § 268 odst. 1 písm. c) cit. zákona obviněným
- Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta, IČO 00216208, se sídlem Ovocný trh 560/5, 110 00 Praha,
v souvislosti se zadáváním veřejné zakázky „INFRA_Počítačové vybavení do učebny K1 a K2“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 25. 10. 2023 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 27. 10. 2023 pod ev. č. zakázky Z2023-048362, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 30. 10. 2023 pod ev. č. 658882-2023,
vydává podle ustanovení § 90 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů, tento
příkaz:
I.
Obviněný – Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta, IČO 00216208, se sídlem Ovocný trh 560/5, 110 00 Praha – se při zadávání veřejné zakázky „INFRA_Počítačové vybavení do učebny K1 a K2“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 25. 10. 2023 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 27. 10. 2023 pod ev. č. zakázky Z2023-048362, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 30. 10. 2023 pod ev. č. 658882-2023, dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. c) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění, tím, že stanovil zadávací podmínky v rozporu s § 57 odst. 1 citovaného zákona, když lhůtu pro podání nabídek nestanovil v délce nejméně 30 dnů od zahájení zadávacího řízení, neboť zadávací řízení zahájil dne 25. 10. 2023, přičemž v bodě IV.2.2) „Lhůta pro doručení nabídek nebo žádostí o účast“ oznámení o zahájení zadávacího řízení uveřejněném ve Věstníku veřejných zakázek stanovil lhůtu pro podání nabídek do dne 24. 11. 2023 do 11 hodin, a dne 13. 12. 2023 zadal veřejnou zakázku, když uzavřel s vybraným dodavatelem – Jan Kuranda, IČO 60450070, se sídlem Děvínská 2027/8, 150 00 Praha ─ na předmět plnění veřejné zakázky smlouvu.
II.
Za spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto příkazu se obviněnému – Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta, IČO 00216208, se sídlem Ovocný trh 560/5, 110 00 Praha – podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění, ukládá
pokuta ve výši 5 000 Kč (pět tisíc korun českých).
Pokuta je splatná do jednoho měsíce od nabytí právní moci tohoto příkazu.
Odůvodnění
I. POSTUP OBVINĚNÉHO
1. Obviněný – Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta, IČO 00216208, se sídlem Ovocný trh 560/5, 110 00 Praha (dále jen „obviněný“ nebo „zadavatel“), jakožto veřejný zadavatel ve smyslu § 4 odst. 1 písm. e) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění[1] (dále jen „zákon“) – zahájil dne 25. 10. 2023 odesláním oznámením o zahájení zadávacího řízení k uveřejnění otevřené řízení za účelem zadání veřejné zakázky „INFRA_Počítačové vybavení do učebny K1 a K2“; oznámení o zahájení zadávacího řízení bylo uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 27. 10. 2023 pod ev. č. zakázky Z2023-048362, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 30. 10. 2023 pod ev. č. 658882-2023 (dále jen „veřejná zakázka“ nebo „zadávací řízení“).
2. Dle bodu 2.1, čl. 2 „PŘEDMĚT VEŘEJNÉ ZAKÁZKY“ (dále jen „čl. 2“) zadávací dokumentace ze dne 30. 10. 2023 (dále jen „zadávací dokumentace“) je předmětem plnění veřejné zakázky „dodávka počítačů pro výuku do učebny K1 a K2“.
3. Dle bodu čl. 3 zadávací dokumentace byla předpokládaná hodnota veřejné zakázky zadavatelem stanovena ve výši 714 600 Kč bez DPH.
4. Dle seznamu přijatých nabídek zadavatel v zadávacím řízení obdržel dne 24. 11. 2023 jednu nabídku. Dne 13. 12. 2023 zadavatel uzavřel s vybraným dodavatelem – Jan Kuranda, IČO 60450070, se sídlem Děvínská 2027/8, 150 00 Praha[2] (dále jen „vybraný dodavatel“) ─ na předmět plnění veřejné zakázky kupní smlouvu (dále jen „kupní smlouva“).
II. POSTUP ÚŘADU PŘED VYDÁNÍM PŘÍKAZU
5. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), který je podle § 248 a § 270 odst. 5 zákona příslušný k výkonu dozoru nad dodržováním pravidel stanovených tímto zákonem a zadávacími podmínkami pro zadání veřejné zakázky a pro zvláštní postupy podle části šesté zákona, dále příslušný i k výkonu dozoru nad dodržováním pravidel pro postupy v zadávacím řízení nebo pro zvláštní postupy podle části šesté zákona stanovených přímo použitelným předpisem Evropské unie, jakož i k projednávání přestupků podle zákona, obdržel dne 20. 11. 2025 podnět z téhož dne s žádostí o prošetření postupu zadavatele ve věci výše uvedené veřejné zakázky.
6. Dne 26. 11. 2025 vyzval Úřad přípisem zadavatele k zaslání dokumentace o zadávacím řízení a vyjádření k podnětu. Dne 5. 12. 2025 obdržel Úřad vyjádření zadavatele k podnětu (dále jen „vyjádření k podnětu“) a dokumentaci o zadávacím řízení.
Vyjádření zadavatele k podnětu
7. Z vyjádření zadavatele se podává, že nesouhlasí s tvrzením Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „řídící orgán“) o rozporu stanovené lhůty pro podání nabídek s § 57 odst. 1 zákona, kdy zadavatel akcentuje, že uvedené ustanovení stanoví minimální délku lhůty v otevřeném řízení, přičemž specifickou metodiku počítání času zákon neobsahuje, a proto se subsidiárně uplatní obecná úprava dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“).
8. Zadavatel namítá, že standardní aplikace pravidel OZ pro určení počátku, běhu a konce lhůty vede k závěru, že koncový okamžik stanovené lhůty nevybočil z požadavku minimální délky dle § 57 odst. 1 zákona; postup zadavatele byl tudíž konformní s normativní úpravou.
9. Při aplikaci pravidel občanského práva zadavatel dovozuje, že konec předmětné lhůty k podání nabídek vycházel na den 24. 11. 2023; z toho usuzuje, že zákonné minimum 30 dnů bylo dodrženo.
10. Zadavatel dále poukazuje, že argumentace řídicího orgánu je opřena o komentářovou literaturu citovanou v podnětu; takový zdroj podle zadavatele není závazným pramenem práva a nemůže nad rámec zákona konstituovat odchylná pravidla. Současně uvádí, že jiné relevantní komentáře obdobnou výkladovou tezi neakcentují a důvodová zpráva k zákonu odkazuje na aplikaci OZ.
11. K tvrzenému přestupku dle § 268 odst. 1 písm. c) zákona zadavatel uvádí, že absentuje porušení zákonné povinnosti (lhůta byla stanovena v souladu s OZ i § 57 odst. 1 zákona), a tudíž není naplněna formální stránka deliktu; nadto namítá, že není splněn materiální znak, tedy vliv či možnost vlivu na výběr dodavatele.
12. Ve vztahu k materiálnímu aspektu zadavatel akcentuje, že časová odchylka v řádu hodin u zakázky menšího rozsahu nemohla objektivně ovlivnit okruh potenciálních dodavatelů ani kvalitu zpracování nabídek; dle jeho tvrzení se neprojevil negativní dopad na počet podaných nabídek a nebyly evidovány námitky či žádosti o prodloužení lhůty.
13. Zadavatel odkazuje na rozhodovací praxi Úřadu (rozhodnutí Úřadu ze dne 20. 11. 2015, č. j. ÚOHS‑S0815/2015/VZ‑40462/2015/513/ABr), v níž dle tvrzení zadavatele bylo konstatováno, že marginální zkrácení lhůty (vyjádřené v jednotkách hodin) nemusí být pro dodavatele tak rozhodující jako zkrácení v řádu dnů; současně z dokumentace tehdy nevyplývalo, že by zkrácení lhůty znemožnilo podání nabídky. Zadavatel dovozuje přiléhavost těchto závěrů i na nyní projednávanou věc.
14. Zadavatel dále poukazuje na polehčující okolnost, že se dobrovolně rozhodl postupovat v přísnějším režimu podle zákona (otevřené řízení), ačkoli by podle předpokládané hodnoty mohl zvolit postup mimo režim; nastavení lhůty v otevřeném řízení tak podle něj vykazuje značnou rezervu.
15. Zadavatel akcentuje povahu a rozsah požadavků na nabídku: šlo o formulářové podání s vyplněním nabídkové ceny, technických parametrů a jednoduché kvalifikace; požadavky měly převážně administrativní charakter a nevyžadovaly kreativní či koncepční zpracování.
16. K v podnětu citovanému rozhodnutí Úřadu ze dne 3. 8. 2020, č. j. ÚOHS‑23709/2020/531/MKe, zadavatel uvádí, že jeho přiléhavost na posuzovaný případ je omezená vzhledem k odlišnému rozsahu plnění, hodnotě a kvalitativně vyšším nárokům na obsah nabídky (např. harmonogram prací, návrh smlouvy, oceněný soupis prací), které substanciálně zvyšují časovou náročnost přípravy; oproti tomu v nyní posuzované věci jsou požadavky méně komplexní.
17. Ze shora uvedeného zadavatel dovozuje nenaplnění materiálního znaku tvrzeného přestupku dle § 268 odst. 1 písm. c) zákona; uzavírá, že další sankční zásah by neplnil účel správního trestání ve smyslu prevence a represe a navrhuje, aby Úřad správní řízení z moci úřední nezahajoval.
III. ZÁVĚRY ÚŘADU
18. Úřad přezkoumal postup obviněného ve všech vzájemných souvislostech a na základě dokumentace o zadávacím řízení a dalších podkladů dospěl k závěru, že obviněný stanovil zadávací podmínky předmětné veřejné zakázky v rozporu se zákonem. Ke svému rozhodnutí Úřad uvádí následující rozhodné skutečnosti.
19. Podle § 90 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), správní orgán může o přestupku rozhodnout příkazem.
20. Podle § 150 odst. 1 věty druhé zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), příkaz může správní orgán vydat, považuje-li skutkové zjištění za dostatečné; vydání příkazu může být prvním úkonem v řízení. Úřad konstatuje, že byly dostatečně zjištěny skutkové okolnosti pro vydání tohoto příkazu, přičemž vydání příkazu je prvním úkonem v řízení o přestupku.
K výroku I. tohoto příkazu
Relevantní ustanovení právních předpisů
21. Podle § 24 zákona se režim veřejné zakázky určí podle její předpokládané hodnoty, pokud nejde o zjednodušený režim podle § 129 zákona. Zadavatel je povinen dodržet režim určený při zahájení zadávacího řízení, a to i v případě, že by byl oprávněn použít jiný režim.
22. Podle § 56 odst. 1 zákona zahajuje zadavatel otevřené řízení odesláním oznámení o zahájení zadávacího řízení k uveřejnění způsobem podle § 212 zákona, kterým vyzývá neomezený počet dodavatelů k podání nabídky.
23. Podle § 57 odst. 1 věty první zákona zadavatel v otevřeném řízení stanoví lhůtu pro podání nabídek v minimální délce 30 dnů od zahájení zadávacího řízení.
24. Podle § 268 odst. 1 písm. c) zákona se zadavatel dopustí přestupku tím, že stanoví zadávací podmínky v zadávacím řízení nebo při zvláštním postupu podle části šesté s výjimkou soutěže o návrh v rozporu se zákonem a zadá veřejnou zakázku nebo uzavře rámcovou dohodu.
Zjištěné skutečnost
25. Zadavatel zahájil zadávací řízení odesláním oznámení o zahájení zadávacího řízení k uveřejnění dne 25. 10. 2023.
26. Dle bodu IV.2.2) „Lhůta pro doručení nabídek nebo žádostí o účast“ v oznámení o zahájení zadávacího řízení uveřejněném ve Věstníku veřejných zakázek byl konec lhůty pro podání nabídek stanoven na den 24. 11. 2023 v 11:00 hodin.
27. Dle části A „Zvláštní část“ kupní smlouvy činí konečná cena veřejné zakázky 702 750 Kč bez DPH.
Právní posouzení
28. Úřad ke stanovení délky lhůty pro podání nabídek nejprve v obecné rovině uvádí, že tato významnou měrou ovlivňuje další průběh zadávacího řízení, neboť od její dostatečné délky se může odvíjet i počet nabídek obdržených zadavatelem v daném zadávacím řízení, a také kvalita zpracování nabídek v závislosti na požadavcích zadavatele. Z tohoto důvodu upravuje ustanovení § 57 zákona minimální délky lhůt pro podání nabídek v otevřeném řízení, přičemž zájem na dodržování citovaného ustanovení zákona zdůraznil zákonodárce souslovím „na nejméně 30 dnů“, příp. „musí být prodloužena“. Zadavatel tedy musí při stanovení lhůty pro podání nabídek dodržet alespoň její zákonem stanovenou minimální délku.
29. Ke stanovení lhůty pro podání nabídek dle § 57 odst. 1 zákona Úřad odkazuje na komentářovou literaturu, z níž se mj. podává, že „[z]ákladní minimální zákonná lhůta pro podání nabídek v OŘ činí 30 (kalendářních) dní. Tato lhůta se počítá od zahájení zadávacího řízení, tj. ode dne odeslání oznámení o zahájení zadávacího řízení k uveřejnění způsobem podle § 212. Formulář musí být skutečně odeslaný k uveřejnění ve VVZ, resp. v TED (v závislosti, zda jde o podlimitní či nadlimitní režim), jinak není zadávací řízení zahájeno a lhůta pro podání nabídek nezačne vůbec běžet. Pokud však provozovatel VVZ nebo TED nepřijme formulář k uveřejnění z důvodu nevyplnění povinných údajů nebo nedodržení stanovených formátů, formulář se nepovažuje za odeslaný a zadávací řízení není vůbec zahájeno. Prvním dnem lhůty je den následující po odeslání oznámení o zahájení zadávacího řízení, a to i den, který není dnem pracovním (např. dojde-li k odeslání oznámení o zahájení zadávacího řízení v pátek, bude prvním dnem lhůty pro podání nabídek sobota).“[3] Současně z komentářové literatury vyplývá, že „[v]edle stanovení správné, zákonné délky lhůty pro podání nabídek, případně jejích úprav v průběhu OŘ, však musí zadavatelé věnovat pozornost také jejímu dodržení v celé stanovené délce. Stanoví-li např. zadavatel v OŘ lhůtu pro podání nabídek v minimální délce 30 dní, ve svém důsledku to znamená, že lhůta musí skutečně běžet celých 30 kalendářních dní a k otevírání nabídek může dojít až 31. den běhu lhůty. Pokud by zadavatel stanovil otevírání nabídek v průběhu 30. dne běhu lhůty, došlo by k porušení požadavku ZVZ, neboť lhůta pro podání nabídek by nebyla stanovena v zákonem stanovené minimální délce a byla by tak nezákonně zkrácena.“[4]
30. K tvrzení zadavatele, že argumentace řídicího orgánu je opřena o komentářovou literaturu citovanou v podnětu (taktéž i výše), a že takový zdroj podle zadavatele není závazným pramenem práva, a nemůže tedy nad rámec zákona konstituovat odchylná pravidla, a k tvrzení zadavatele, že jiné relevantní komentáře obdobnou výkladovou tezi neakcentují a důvodová zpráva k zákonu odkazuje na aplikaci OZ, Úřad uvádí, že komentářová literatura citovaná v podnětu (jakožto i zde výše) není bezpochyby závazným pramenem práva, k čemuž Úřad dále především konstatuje, že rozhodné pravidlo o počátku běhu lhůty plyne přímo z textu zákona: dle § 605 odst. 1 OZ platí, že lhůta nebo doba určená podle dnů počíná dnem, který následuje po skutečnosti rozhodné pro její počátek. Nad rámec tohoto normativního východiska Úřad konzistentně rozhoduje, že zákonné minimální lhůty musejí být zachovány v „celých dnech“, tj. i poslední den musí proběhnout v plné délce; jakékoliv krácení zákonného minima je způsobilé ovlivnit výběr dodavatele (srov. rozhodnutí č. j. ÚOHS‑23709/2020/531 ze dne 3. 8. 2020; rozhodnutí č. j. ÚOHS‑44349/2022/500 ze dne 12. 12. 2022). Komentářový výklad, na nějž podatel podnětu (jakož i Úřad v tomto odůvodnění) odkazuje, tak není zdrojem nových pravidel „nad rámec zákona“, nýbrž konverguje s textem § 605 OZ a s ustálenou rozhodovací praxí Úřadu; navíc důvodová zpráva k zákonu výslovně odkazuje na subsidiární aplikaci občanského zákoníku.
31. Otevřené řízení bylo zahájeno odesláním oznámení dne 25. 10. 2023. Běh zákonného minima 30 dnů se dle § 605 OZ počítá od dne následujícího, tj. od 26. 10. 2023. Konec minimální lhůty tak připadl na celý den 24. 11. 2023, lhůta tedy měla skončit nejdříve 25. 11. 2023 v 0:00 hodin. Zadavatel však stanovil konec lhůty na 24. 11. 2023 v 11:00 hodin, čímž zkrátil zákonné minimum o 13 hodin.
32. Z ustálené rozhodovací praxe Úřadu, mimo jiné i z rozhodnutí, na které odkazoval sám zadavatel ve svém vyjádření, tj. rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0815/2015/VZ-40462/2015/513/ABr ze dne 20. 11. 2015, či dále například též z rozhodnutí č. j. ÚOHS-28545/2023/500 ze dne 28. 7. 2023, vyplývá, že nelze akceptovat žádné zkrácení lhůty pro podání nabídek, ani pokud by se jednalo o zkrácení v řádu hodin.
33. Úřad k argumentaci zadavatele, že mohl předmětné plnění zadat jako zakázku malého rozsahu mimo režim zákona, resp. bez konání zadávacího řízení, a tedy bez aplikace zákonem předepsané minimální lhůty, uvádí následující. Pokud by se zadavatel skutečně rozhodl postupovat mimo zadávací řízení v režimu veřejné zakázky malého rozsahu a byly by k tomu splněny zákonné podmínky, v takovém případě by jím zvolená (kratší) lhůta pro podání nabídek nemusela být v rozporu se zákonem, resp. by vůbec nemohla být předmětem přezkumu ze strany Úřadu. Zadavatel však zvolil zadání v otevřeném řízení podle zákona, a je proto povinen respektovat zákonné pravidlo pro tento postup, jímž je konkrétní minimální lhůta pro podání nabídek v délce 30 dnů; od této povinnosti se nelze odchýlit poukazem na hypotetickou možnost využít režim zakázky malého rozsahu (srov. § 24 zákona). Volba zadávacího řízení podle zákona konstituuje povinnost zadavatele dodržet všechny s ním spojené procesní parametry, zde tedy zejména i zákonem stanovenou minimální lhůtu 30 dnů pro podání nabídek.
34. Ve vztahu k zadavatelem uváděné skutečnosti, že dodavatelé podávali nabídku formou předpřipraveného formuláře a k další zadavatelem akcentované povaze a rozsahu požadavků na nabídku (formulářové podání, vyplnění ceny, technických parametrů a jednoduché kvalifikace), Úřad opětovně uvádí, že zákonná minimální lhůta pro podání nabídek je stanovena bez ohledu na nároky kladené na dodavatele při zpracování konkrétní nabídky, a proto zákon neponechává zadavateli možnost minimální délku lhůty zkrátit odkazem na jednoduchost či časovou nenáročnost zpracování nabídky.
35. Na základě výše uvedeného považuje Úřad za prokázané, že se obviněný dopustil přestupku při stanovení zadávacích podmínek dle § 268 odst. 1 písm. c) zákona, když lhůtu pro podání nabídek nestanovil v minimální zákonné lhůtě 30 dnů, ale pouze v celkové délce 29 dnů a 11 hodin, a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto příkazu.
K výroku II. tohoto příkazu – uložení pokuty
36. Úřad posoudil postup obviněného a vzhledem ke zjištěným skutečnostem přistoupil k uložení pokuty podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona, neboť obviněný svým postupem naplnil skutkovou podstatu přestupku dle § 268 odst. 1 písm. c) zákona.
37. Podle § 270 odst. 3 písm. a) zákona činí promlčecí doba 5 let.
38. Podle § 31 odst. 1 zákona o přestupcích počíná promlčecí doba běžet dnem následujícím po dni spáchání přestupku; dnem spáchání přestupku se rozumí den, kdy došlo k ukončení jednání, kterým byl přestupek spáchán. Je-li znakem přestupku účinek, promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni, kdy takový účinek nastal.
39. V návaznosti na výše uvedené Úřad před uložením pokuty ověřil, zda již neuplynula promlčecí doba stanovená v § 270 odst. 3 písm. a) zákona. Ke spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto příkazu došlo uzavřením smlouvy s vybraným dodavatelem dne 13. 12. 2023. Z uvedeného vyplývá, že promlčecí doba ve vztahu k projednávanému přestupku neuplynula a odpovědnost obviněného za projednávaný přestupek uplynutím promlčecí doby nezanikla.
40. Podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona platí, že za přestupek podle odstavce 1 citovaného ustanovení zákona, nepoužije-li se postup podle odstavce 3 nebo 5 citovaného ustanovení zákona, lze uložit pokutu do 10 % ceny veřejné zakázky, nebo do 20 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. a) až e) citovaného ustanovení zákona.
41. Úřad konstatuje, že celková cena veřejné zakázky, při jejímž zadávání se obviněný dopustil přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto příkazu, činí 702 750 Kč bez DPH, resp. 850 327,50 Kč včetně DPH. Maximální možná výše pokuty, kterou by Úřad mohl za spáchání přestupku uložit, tedy v tomto případě činí 85 032,75 Kč.
42. Podle § 37 písm. a), c) a g) přestupkového zákona se při určení druhu správního trestu a jeho výměry přihlédne zejména k povaze a závažnosti přestupku a přitěžujícím a polehčujícím okolnostem a u právnické nebo podnikající fyzické osoby k povaze její činnosti.
43. Podle § 38 zákona o přestupcích je povaha a závažnost přestupku dána zejména významem zákonem chráněného zájmu, který byl přestupkem porušen nebo ohrožen, dále významem a rozsahem následku přestupku a okolnostmi jeho spáchání (Úřad zde uvádí pouze ty skutečnosti citovaného ustanovení zákona o přestupcích, které jsou relevantní ve vztahu k posuzovanému případu).
44. Úřad v této souvislosti uvádí, že závažnost přestupku, která je v šetřeném případě skutečností rozhodnou pro určení výměry pokuty, je obecnou kategorií poměřující rozsah dopadu konkrétního protiprávního jednání na specifický právem chráněný zájem s přihlédnutím k významu tohoto chráněného zájmu. Stupeň závažnosti, tedy společenské škodlivosti přestupku, je dán konkrétní intenzitou naplnění znaků skutkové podstaty přestupku. Při posuzování závažnosti přestupku tedy není hlavním kritériem jeho skutková podstata, ale intenzita skutkových okolností, s jakou došlo k porušení právem chráněných hodnot a zájmů v konkrétním případě. Z hlediska určení výměry pokuty je proto nutno hodnotit nejen jaké následky byly přestupkem způsobeny, ale také jakou měly intenzitu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 106/2012 ze dne 6. 6. 2013).
45. V rámci posouzení povahy a závažnosti přestupku Úřad konstatuje, že pro zadavatele ze zákona jednoznačně vyplývá povinnost stanovit zadávací podmínky v souladu se zákonem. Tuto povinnost obviněný v šetřeném případě zákonem předvídaným způsobem nesplnil, když v rozporu s ustanovením § 57 odst. 1 zákona stanovil lhůtu pro podání nabídek kratší než 30 dnů. Zkrácení lhůty pro podání nabídek pod zákonem vymezené minimum představuje významný zásah do práv potenciálních dodavatelů, kteří se rozhodují, zda podat nabídku na konkrétní veřejnou zakázku, a zkrácení lhůty pro podání nabídek může negativně ovlivnit jejich rozhodnutí, zda nabídku vůbec podají. Pochybení v podobě stanovení zadávacích podmínek v rozporu se zákonem, kterého se obviněný dopustil, tak nelze hodnotit jako marginální, neboť může mít negativní vliv na hospodářskou soutěž.
46. Úřad však jako polehčující okolnost přihlédnul k tomu, že lhůta stanovená zadavatelem byla zkrácena pouze o 13 hodin, tedy obviněný zkrátil lhůtu pro podání nabídek o 1,8% její minimální délky. Úřad při výměře stanovené výše pokuty rovněž významně zohlednil jako polehčující okolnost tu skutečnost, že svou hodnotou se jednalo o veřejnou zakázku nedosahující ani limitu veřejné zakázky malého rozsahu.
47. Ve smyslu § 37 písm. g) přestupkového zákona Úřad při výměře pokuty přihlédl též k povaze činnosti zadavatele.
48. Úřad při stanovení výše pokuty zohlednil rovněž dobu, která uplynula od spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto příkazu (více než 2 roky), neboť, jak Krajský soud v Brně v rozsudku č. j. 62 Af 123/2013-85 ze dne 9. 4. 2015 judikoval, „je-li základním požadavkem na zákonnost uložené pokuty její proporcionalita, pak hledisko doby, jež uplynula mezi spácháním správního deliktu a jeho potrestáním, je možným (a někdy nutným) korektivem při úvahách ohledně výše pokuty, k němuž má být přihlédnuto na závěr těchto úvah; aplikace tohoto korektivu má zamezit, aby výše pokuty, jinak řádně stanovena podle zákonem předepsaných kritérií a kritérií nutně aplikovatelných i bez jejich výslovného vyjádření v zákoně (kritérium přiměřenosti s ohledem na míru, ve které výše pokuty může působit pro delikventa likvidačně), celkově nejevila znaky nepřiměřenosti s ohledem na prodlevu, která nastala mezi porušením právní povinnosti a trestem, který za to byl uložen. V rámci správního trestání je totiž třeba dostatečně silně vnímat, že časový horizont toho, kdy se účastníkovi řízení (delikventovi) dostává konečného rozhodnutí ve věci, je neoddělitelnou součástí měřítek celkové spravedlnosti řízení, a že čím je tento časový horizont delší, tím více se rozostřují kontury spravedlnosti jak v očích účastníka řízení, tak i v obecném vnímání veřejností a veřejného mínění, což celkově oslabuje důvěryhodnost státní moci. Je nepochybné, že s prodlužujícím se okamžikem potrestání se relativizuje základní vztah mezi spáchaným deliktem a ukládanou sankcí a že doba mezi porušením právní povinnosti a rozhodnutím o sankci má i bezprostřední vliv na účel trestu, jehož má být uložením konkrétní sankce dosaženo.“
49. Úřad se dále zabýval tím, zda přestupek, za který je obviněnému nyní ukládán trest, není v souběhu s dalšími přestupky obviněného. Při tomto posouzení Úřad vycházel z právní úpravy obsažené v přestupkovém zákoně, jakož i z judikatury Nejvyššího správního soudu. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozsudku č. j. 5 As 98/2022-51 ze dne 9. 10. 2025 zdůraznil, že aktuálně účinné znění přestupkového zákona představuje ucelený a předvídatelný systém pravidel pro posuzování souběhu přestupků a jejich trestání, přičemž hmotněprávní důsledky souběhu přestupků jsou úzce a neoddělitelně provázány s procesní úpravou společného řízení a rozhodným mezníkem pro časové vymezení vícečinného souběhu přestupků je okamžik zahájení řízení o některém z nich. Přestupek spáchaný až po zahájení řízení o jiném přestupku již s tímto přestupkem netvoří souběh ve smyslu přestupkového zákona, neboť o takových přestupcích nelze podle § 88 odst. 3 přestupkového zákona vést společné řízení. Nejvyšší správní soud současně uvedl, že za této právní úpravy již není namístě vymezovat souběh přestupků analogií z trestního práva, neboť zákonodárce otázku časového ohraničení souběhu řeší přímo a výslovně. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu se dále zabýval významem ust. § 37 písm. b) přestupkového zákona, podle něhož se při určení druhu správního trestu a jeho výměry přihlédne zejména k tomu, že o některém z více přestupků, které byly spáchány jedním skutkem nebo více skutky, nebylo rozhodnuto ve společném řízení. Nejvyšší správní soud dovodil, že toto ustanovení dopadá pouze na případy, kdy společné řízení podle § 88 přestupkového zákona mohlo a mělo být vedeno, avšak z určitého důvodu vedeno nebylo. Naopak v situacích, kdy přestupkový zákon vedení společného řízení výslovně vylučuje (tedy právě u přestupků spáchaných po zahájení řízení o jiném přestupku podle § 88 odst. 3 přestupkového zákona), nelze § 37 písm. b) přestupkového zákona chápat jako prostředek k dodatečnému zohlednění jiných přestupků obviněného při ukládání správního trestu. V takových případech by uplatnění zásady absorpce bylo v rozporu se zjevně projeveným úmyslem zákonodárce, který přestupky spáchané po zahájení řízení o jiném přestupku záměrně vyňal z režimu společného projednání a úhrnného trestání.
50. Na základě výše uvedených východisek Úřad posoudil, zda v projednávané věci existuje důvod přihlédnout k jiným souběžným přestupkům obviněného ve smyslu § 37 písm. b) přestupkového zákona, o nichž nebylo vedeno spolu s právě projednávaným přestupkem společné řízení, ačkoliv takové společné řízení podle přestupkového zákona přicházelo v úvahu. Úřad uvádí, že šetřený přestupek, resp. pokračování v přestupku, není v souběhu s dalším přestupkem či přestupky obviněného, proto se § 37 písm. b) zákona o přestupcích v projednávané věci neuplatní.
51. Úřad neshledal v šetřeném případě další polehčující okolnosti ani žádné přitěžující okolnosti.
52. Úřad dále při určení výše pokuty přihlédl i k ekonomické situaci obviněného, neboť v určitém případě se pokuta, byť uložená v minimální výši, může jevit jako krajně nespravedlivá. Nepřípustné jsou takové pokuty, jež mají likvidační charakter. Ze schváleného rozpočtu obviněného na rok 2025[5] vyplývá, že obviněný v roce 2025 hospodaří s příjmy v objemu 16 391 190 000 Kč. Vzhledem k právě uvedenému nelze považovat výši udělené pokuty za likvidační, ani za nepřiměřeně zasahující ekonomickou podstatu obviněného (a v tomto smyslu nespravedlivou).
53. Závěrem Úřad uvádí, že pokuta uložená obviněnému za nedodržení postupu stanoveného zákonem má splnit mimo jiné dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem, a především funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu. Má-li pokuta tyto funkce splnit, je zřejmé, že musí být natolik intenzivní, aby byla zadavatelem pociťována jako újma, neboť uložením velmi nízké pokuty by nedošlo k naplnění jejího účelu, tj. sankce za protiprávní jednání. Výše sankčního postihu proto byla Úřadem stanovena i tak, aby nedošlo k bagatelizaci následků pokračujícího přestupku. Stanovená výše pokuty pak dle Úřadu dostatečně naplňuje obě funkce právní odpovědnosti.
54. Na základě výše uvedených skutečností a po zhodnocení všech okolností a důkazů, a to jak jednotlivě, tak v jejich vzájemné souvislosti, Úřad obviněnému uložil za spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto příkazu pokutu tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto příkazu, která odpovídá závažnosti spáchaného pokračujícího přestupku a všem dále zohledněným skutečnostem a která naplňuje dostatečně vzhledem k okolnostem případu obě funkce právní odpovědnosti.
55. Pokuta uložená obviněnému je splatná do jednoho měsíce od nabytí právní moci tohoto příkazu na účet místně příslušného Celního úřadu v Praze zřízený u České národní banky číslo 3754-67724011/0710, variabilní symbol – IČO obviněného.
Poučení
Proti tomuto příkazu lze podle § 150 odst. 3 správního řádu podat odpor ve lhůtě 8 dnů ode dne jeho oznámení, a to u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – Sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 602 00 Brno. Lhůta pro podání odporu běží ode dne následujícího po dni doručení tohoto příkazu. Podáním odporu se příkaz ruší a řízení pokračuje; to neplatí, byl-li podán nepřípustný nebo opožděný odpor. Správní orgán vyrozumí podatele o podání nepřípustného nebo opožděného odporu. Lhůty pro vydání rozhodnutí začínají znovu běžet dnem podání odporu. Zpětvzetí odporu není přípustné. Příkaz, proti němuž nebyl podán odpor, se stává pravomocným a vykonatelným rozhodnutím.
otisk úředního razítka
Mgr. Markéta Dlouhá
místopředsedkyně
Obdrží
Univerzita Karlova, Ovocný trh 560/5, 11000 Praha 1, datová schránka piyj9b4
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] Pro posouzení postupu obviněného je rozhodné znění zákona účinné k okamžiku spáchání přestupku, tj. ke dni uzavření smlouvy na veřejnou zakázku. Postup Úřadu ve správním řízení se řídí právními předpisy účinnými ke dni zahájení správního řízení.
[2] Toho času v době uvaření smlouvy se sídlem Pod dvorem 54/2a, 162 00, Praha.
[3] ŠEBESTA, Milan, NOVOTNÝ, Petr, MACHUREK, Tomáš, DVOŘÁK, David a kol. § 57 [Lhůty v otevřeném řízení]. In: ŠEBESTA, Milan, NOVOTNÝ, Petr, MACHUREK, Tomáš, DVOŘÁK, David a kol. Zákon o zadávání veřejných zakázek. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 456–457.
[4] ŠEBESTA, Milan, NOVOTNÝ, Petr, MACHUREK, Tomáš, DVOŘÁK, David a kol. § 57 [Lhůty v otevřeném řízení]. In: ŠEBESTA, Milan, NOVOTNÝ, Petr, MACHUREK, Tomáš, DVOŘÁK, David a kol. Zákon o zadávání veřejných zakázek. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 456.
[5] https://cuni.cz/UK-8533-version1-rozpocet_uk_2025_prilohy_verze_00.pdf