číslo jednací: 13264/2026/163
spisová značka: R0038/2026/VZ
| Instance | II. |
|---|---|
| Věc | Právní služby – část 1 „Odborná agenda“ |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
| Výrok | rozhodnutí zrušeno a věc vrácena k novému projednání a rozhodnutí |
| Rok | 2026 |
| Datum nabytí právní moci | 13. 4. 2026 |
| Dokumenty |  2026_R0038.pdf 542 KB |
|
Spisová značka: ÚOHS-R0038/2026/VZ Číslo jednací: ÚOHS-13264/2026/163 |
|
Brno 10. 4. 2026 |
Ve správním řízení o rozkladu doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 2. 3. 2026 navrhovatelem
- Advokátní kancelář Brož, Sedlatý s.r.o., IČO 24827452, se sídlem Vinohradská 2828/151, 130 00 Praha 3,
a ve správním řízení o rozkladu doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 3. 3. 2026 zadavatelem
- Pražská developerská společnost, příspěvková organizace, IČO 09211322, se sídlem U radnice 10/2, 110 00 Praha 1 – Staré Město, ve správním řízení zastoupeným na základě plné moci ze dne 19. 12. 2025 JUDr. Miroslavem Kučerkou, LL. M., ev. č. ČAK 15955, advokátem ve společnosti KGS Legal s.r.o., advokátní kancelář, IČO 06295525, se sídlem Národní 416/37, 110 00 Praha 1,
proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 16. 2. 2026, č. j. ÚOHS-06215/2026/500 vydanému ve správním řízení vedeném pod sp. zn. ÚOHS-S0994/2025/VZ ve věci přezkoumání úkonů zadavatele učiněných ve zjednodušeném režimu zahájeném za účelem uzavření rámcové dohody „Právní služby“ – část 1 „Odborná agenda“, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 8. 11. 2024 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 11. 11. 2024 pod ev. č. Z2024-056395, ve znění pozdějších oprav, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 12. 11. 2024 pod ev. č. 688849-2024, ve znění pozdějších oprav, kde dalšími účastníky jsou vybraní dodavatelé
- HAVEL & PARTNERS s.r.o., advokátní kancelář, IČO 26454807, se sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1 – Nové Město,
- ACHOUR & PARTNERS advokátní kancelář, s.r.o., IČO 28956460, se sídlem Václavské náměstí 832/19, 110 00 Praha 1 – Nové Město,
- Konsorcium NKA & BNT: Nedelka Kubáč advokáti s.r.o., IČO 01894501, se sídlem Olivova 2096/4, 110 00 Praha 1 – Nové Město; LYNX legal s.r.o.[1], IČO 27117723, se sídlem Na příkopě 859/22, 110 00 Praha 1 – Nové Město,
- ROWAN LEGAL, advokátní kancelář s.r.o., IČO 28468414, se sídlem Na Pankráci 1683/117, 140 00 Praha 4 – Nusle,
- Hartmann Jelínek Malý Moreno a partneři s.r.o., advokátní kancelář, IČO 24784681, se sídlem Sokolovská 5/49, 186 00 Praha 8,
- PORTOS, advokátní kancelář s.r.o., IČO 48118753, se sídlem Hvězdova 1716/2b, 140 00 Praha 4 – Nusle,
jsem na základě návrhu rozkladové komise, jmenované dle § 152 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, rozhodl takto:
I.
Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0994/2025/VZ, č. j. ÚOHS-06215/2026/500 ze dne 16. 2. 2026, ve znění opravného rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0994/2025/VZ, č. j. ÚOHS-08616/2026/500 ze dne 6. 3. 2026, podle § 152 odst. 6 písm. a) ve spojení s § 90 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád,
r u š í m
a věc
v r a c í m
Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže k novému projednání.
Odůvodnění
I. Správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže
1. Úřad obdržel dne 19. 12. 2025 návrh navrhovatele na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele učiněných ve zjednodušeném režimu zahájeném za účelem uzavření rámcové dohody, čímž bylo podle § 249 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, (dále jen „ZZVZ“)[2] ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, (dále jen „správní řád“) zahájeno správní řízení.
2. Návrh navrhovatele směřoval proti oznámení o výběru dodavatelů ze dne 10. 11. 2025 (dále jen „oznámení o výběru dodavatelů“)[3]. Navrhovatel namítal, že je stále platné původní rozhodnutí o výběru, které zadavatel nezrušil nápravným opatřením, když zrušil pouze původní oznámení o výběru. Dále navrhovatel zpochybňoval transparentnost postupu zadavatele, který doplňoval odůvodnění dříve udělených bodů jednotlivým nabídkám v okamžiku, kdy mu již byla známa totožnost dodavatelů. Navrhovatel také namítal, že mu zadavatel neposkytl informace, na základě kterých by bylo možné zkontrolovat udělení bodů všem účastníkům zadávacího řízení. Dalšími námitkami navrhovatel rozporoval samotné hodnocení nabídek u hodnoticích kritérií B a C, které je podle navrhovatele natolik vágní, že nelze dovodit konkrétní úvahy hodnoticí komise. Hodnocení je tak podle navrhovatele netransparentní a nepřezkoumatelné.
II. Napadené rozhodnutí
3. Výrokem I napadeného rozhodnutí Úřad zamítl návrh navrhovatele vyjma části, na jejímž základě bylo dle jeho výroku III uloženo nápravné opatření spočívající ve zrušení rozhodnutí o námitkách ze dne 9. 12. 2025 (dále jen „rozhodnutí o námitkách“)[4].
4. Výrokem II napadeného rozhodnutí Úřad konstatoval, že zadavatel postupoval v rozporu s § 245 odst. 1 ZZVZ ve spojení se zásadou transparentnosti podle § 6 odst. 1 ZZVZ, když v rámci rozhodnutí o námitkách neposkytl na základě obsahu navrhovatelem podaných námitek ze dne 24. 11. 2025 (dále jen „námitky“)[5] z nabídek ostatních účastníků zadávacího řízení, konkrétně ve vztahu k hodnoticímu kritériu A „informace o hodnocených referenčních zakázkách ostatních účastníků“ a ve vztahu k hodnoticím kritériím B a C „slovní ohodnocení tohoto dílčího kritéria k ostatním účastníkům zadávacího řízení“, čímž učinil rozhodnutí o námitkách v dané části nepřezkoumatelným.
5. Výrokem III napadeného rozhodnutí Úřad jako opatření k nápravě zrušil rozhodnutí o námitkách. Výrokem IV napadeného rozhodnutí Úřad zadavateli zakázal uzavřít rámcovou dohodu „Právní služby“ – část 1 „Odborná agenda“, a to až do pravomocného skončení správního řízení. Výrokem V napadeného rozhodnutí Úřad zadavateli uložil povinnost uhradit náklady řízení ve výši 30 000 Kč.
6. V odůvodnění výroku I napadeného rozhodnutí Úřad uvedl, že zadavatel postupoval ve zjednodušeném režimu. Neuplatní se tak požadavky na oznámení o výběru dodavatele podle § 123 ZZVZ, pokud si to zadavatel nevyhradí, ale jen podle § 50 ZZVZ. Na odůvodnění výběru podle § 50 ZZVZ jsou podle Úřadu kladeny nároky toliko z hlediska zásady transparentnosti. Následně Úřad popsal, jak zadavatel v oznámení o výběru dodavatelů, resp. jeho přílohách odůvodnil hodnocení nabídek. Než přistoupil k samotnému přezkumu hodnocení nabídky navrhovatele, předeslal, že je oprávněný kontrolovat jen zákonný rámec, v němž se výběr provádí. Není oprávněn nahrazovat hodnoticí komisi a myšlenkové pochody jejích členů, ale kontroluje dodržování zásad podle § 6 ZZVZ.
7. V případě hodnocení kritéria B Úřad poukázal rovněž na judikaturu týkající se přezkumu hodnocení subjektivních hodnoticích kritérií. Úkolem Úřadu je podle ní kontrola rámce, nikoliv samotné kvality výběru. Úřad nemá vstupovat do myšlenkových pochodů hodnoticí komise a přezkoumávat je, hodnotit či nahrazovat. Kontroluje se tedy pouze to, zda hodnocení odpovídá požadavkům zadávací dokumentace a základním zásadám.
8. Následně Úřad popsal podstatu hodnocení kritéria B a přezkoumal jednotlivé námitky navrhovatele. Vzhledem k tomu, že se jimi budu zabývat níže, nepovažuji za potřebné je podrobně rekapitulovat i zde. Úřad však uzavřel, že zadavatel postupoval při hodnocení dokumentů Deklarace kvality a Řízení rizik v souladu se ZZVZ i zadávací dokumentací. Obdobně pak u hodnoticího kritéria C Úřad konstatoval, že ve vztahu ke slovnímu hodnocení nabídky navrhovatele dle dílčích cílů neshledal porušení ZZVZ.
9. Úřad se také zabýval tvrzením o údajné existenci dvou rozhodnutí o výběru, které odmítl. Rozhodnutí o výběru dodavatele je podle Úřadu interním aktem, který nevyvolává žádné právní účinky vůči účastníkům zadávacího řízení. Tvrzení navrhovatele o netransparentním postupu zadavatele v důsledku paralelní existence dvou takových rozhodnutí proto není podle Úřadu důvodné. K námitce provedení dodatečné úpravy odůvodnění již přidělených bodů při neanonymitě účastníků Úřad uvedl, že nemožnost provést jakoukoliv úpravu slovního hodnocení nemá žádnou oporu a provedené změny nejsou v rozporu se zásadou transparentnosti, pokud nemění obsah hodnoticího úsudku a nemají vliv na bodové hodnocení.
III. Rozklad navrhovatele
10. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo navrhovateli doručeno dne 16. 2. 2026. Rozklad, který Úřad obdržel dne 2. 3. 2026, tak byl podán v zákonné lhůtě.
Námitky rozkladu
11. Navrhovatel nejprve poukazuje na nesprávnost výroku III napadeného rozhodnutí, ve kterém Úřad odkázal na nesprávný výrok o nezákonném postupu zadavatele. Má za to, že jediným řešením této chyby je zrušení tohoto výroku.
12. Dále navrhovatel k výroku III namítá, že zvoleným nápravným opatřením bude narušena zásada transparentnosti a rovného zacházení, protože dokumenty nebudou poskytnuty všem účastníkům zadávacího řízení a nelze vyloučit, že i jiný účastník by při jejich znalosti podal námitky proti oznámení o výběru dodavatelů. Takový postup navrhovatel odmítá, a to i ve zjednodušeném režimu.
13. Podle navrhovatele mu bude při postupu zvoleném Úřadem odepřeno právo na procesní obranu. Po případné právní moci napadeného rozhodnutí zadavatel poskytne požadované dokumenty (výrok II napadeného rozhodnutí) a ve zbylé části námitky odmítne (výrok I napadeného rozhodnutí). Následně bude navrhovatel moci podat návrh proti odmítnuté části námitek, ale bez objektivní možnosti doplnit svoji argumentaci o nové informace, které zjistí z poskytnutých dokumentů. Současně bude moci podat nové námitky proti zvolenému opatření k nápravě, které nekoresponduje s petitem námitek navrhovatele. Bude moci brojit pouze proti skutečnosti, že mu byly poskytnuty jen některé dokumenty, ale nebude moci namítat jejich obsah či doplňovat námitky proti výběru dodavatelů.
14. K výroku I napadeného rozhodnutí navrhovatel namítá, že Úřad sice tvrdí, že nemůže vstupovat do myšlenkových pochodů hodnoticí komise, ale v podstatě tak činí, když dotváří její neurčité odůvodnění a dochází k závěru, že nedošlo ke změně hodnoticího úsudku. Je to zadavatel, koho tíží důkazní břemeno o zdůvodnění přidělení počtu bodů v návaznosti na zadávací podmínky. Dodavatel pak může namítat nezákonnost a nesoulad hodnocení se zadávacími podmínkami. Nemůže ale objektivně doložit změnu hodnoticího úsudku, když navíc body zůstávají stejné.
15. Navrhovatel tvrdí, že opakovaně namítal netransparentnost hodnocení, mj. nedostatečné odůvodnění subjektivních hodnoticích kritérií. Předkládal tabulku dokládající rozpor mezi zadávacími podmínkami a odůvodněním přidělení bodů. Následně se zabývá částmi cílů hodnoticích kritérii B a C a uvádí, proč napadené rozhodnutí v daných částech neobstojí.
16. Ve vztahu k hodnocení dle kritéria B1 v rozsahu cíle „Erudice (odbornost)“ navrhovatel namítá, že závěr Úřadu, že je deklarace kvality velmi obecná a nedostatečně doložená a spadá do kategorie přidělení 1 bodu, nevyplývá z tabulky dle čl. 28. 6 zadávací dokumentace. Tato kategorie nepracuje s termínem „velmi obecná“ a nejbližší možné hodnocení, které odpovídá tomuto slovnímu vyjádření, je pětibodové hodnocení, které pracuje s termínem „spíše obecně“. Úřad navíc dotváří odůvodnění, že deklarace je „nedostatečně doložená“, přestože to zadavatel neuvedl.
17. Ve vztahu k hodnocení dle kritéria B1 v rozsahu cíle „Proklientský a proaktivní přístup“ navrhovatel nejprve cituje, co uvedl v rámci své nabídky a jak reagoval zadavatel. Tvrdí, že vzal v potaz postavení a zaměření zadavatele i předmět veřejné zakázky. S ohledem na omezený rozsah dokumentu se mu jevila jako nadbytečná specifikace těchto skutečností. Úřad pak pouze převzal odůvodnění zadavatele, ačkoliv neměl jeho pravdivost postavenou najisto. Je to ale zadavatel, koho tíží důkazní břemeno, a musí obhájit, že jeho odůvodnění je dostatečně určité a souladné se zadávacími podmínkami. Navrhovatel také nesouhlasí s tím, že Úřad neměl k dispozici žádné tvrzení či podklad, který by poukazoval na pochybení v postupu hodnoticí komise, k čemuž cituje znění návrhu.
18. Ve vztahu k hodnocení dle kritéria B1 v rozsahu cíle „Schopnost reagovat na urgentní potřeby zadavatele“ navrhovatel namítá, že závěry Úřadu neodpovídají závěrům hodnoticí komise a Úřad tak dotváří odůvodnění zadavatele. Udělení bodů ze strany zadavatele pak vůbec neodpovídá slovnímu vyjádření. Zadavatel dopředu nedefinoval, jaké jsou jeho urgentní potřeby, a navrhovatel uvedl na základě svých zkušeností jasnou schopnost reakce. Navrhovateli mělo být uděleno 10 bodů.
19. Ve vztahu k hodnocení dle kritéria B1 v rozsahu cíle „Stálý a spolehlivý tým“ navrhovatel cituje, co uvedl v rámci své nabídky a jak reagoval zadavatel. Navrhovatel tvrdí, že je z jeho nabídky zřejmé vyjádření možných pracovních kapacit. Nemohl však specifikovat jednotlivé členy, protože by tím narušil podmínku anonymizace dokumentu. Zadavatel klade k tíži, že nabídka neobsahovala zapojení širšího týmu do plnění. Tato skutečnost ale vyplývá z povahy plnění, tedy konkrétních právních služeb. Stanovené omezení počtu znaků nedovoluje zdůraznění toho, co už navrhovatel uvedl. Navrhovatel má za to, že předložil konkrétně, srozumitelně a přesvědčivě popsané tvrzení, které velmi dobře reaguje na stanovený cíl.
20. Ve vztahu k hodnocení dle kritéria B1 v rozsahu cíle „Přidaná hodnota plnění“ navrhovatel nejprve cituje nabídku a odůvodnění přidělení bodů zadavatelem. Úřad podle něj opět jen předpokládal správnost tvrzení zadavatele. Má za to, že splnění úkolu o jeden den dříve, než je stanovený termín, je dostatečně konkrétní a vymahatelné ze strany zadavatele. Nejde o nadsázku, natož nerealizovatelnost závazku navrhovatele. Své tvrzení o rozšíření týmu považuje za dostatečně konkrétní a je jasné, že se musí jednat o realizační tým.
21. Ve vztahu k hodnocení dle kritéria B2 v rozsahu rizika č. 1 navrhovatel namítá, že Úřad predikuje pravdivost tvrzení hodnoticí komise. Ta však neuvedla žádný konkrétní případ smluvní dokumentace, který by potvrzoval její tvrzení, že se jedná o už vyřešené riziko, a ani Úřad neprovedl žádné zjišťování. Pokud ale Úřad potvrdil bodové hodnocení, musel mít postaveno najisto, že jde o řádné a podložené hodnocení. Slovní hodnocení musí být ověřitelné. Nestačí obecná věta o (ne)splnění, a to i za situace, že by byla pravdivá.
22. Ve vztahu k hodnocení dle kritéria B2 v rozsahu rizika č. 2 navrhovatel opět tvrdí, že Úřad slepě vychází z tvrzení hodnoticí komise. Postačuje mu, že komise uvede, že riziku nerozumí a je to důvod přidělení nízkého počtu bodů. Takový názor je ale nepřezkoumatelný. Navrhovateli nemůže jít k tíži, že hodnoticí komise není dostatečně odborná, aby byla schopná posoudit míru rizika, která pramení ze zkušeností navrhovatele. Proto se navrhovatel snažil komisi objasnit obsah rizika a jeho řešení. Úřad svým posouzením nadržuje zadavateli. Takový precedent by byl nebezpečný, protože daný způsob hodnocení nabídek se ve zjednodušeném režimu na právní služby objevuje velmi často.
23. Ve vztahu k hodnocení dle kritéria B2 v rozsahu rizika č. 3 navrhovatel namítá, že Úřad dotváří odůvodnění udělení nízkého počtu bodů. Z odůvodnění zadavatele nevyplývá, že by z popisu rizika nebylo patrné, k čemu konkrétně se má vztahovat, jak dovozuje Úřad.
24. Ke všem těmto námitkám navrhovatel doplňuje, že jeho argumentace k omezení rozsahu textu na 3000 znaků nebyla námitkou proti zadávacím podmínkám, ale obrana proti tvrzení zadavatele, že se měl v nabídce vyjádřit podrobněji či obsáhleji. Při využití 99,9 % možného počtu znaků se takové tvrzení jeví jako nereálné a účelové. Naskýtá se otázka, zda ostatní účastníci, kteří dle zadavatele předložili obsáhlejší texty, splnili danou podmínku. To navrhovatel nemůže zjistit.
25. Ve vztahu k hodnocení dle kritéria C v rozsahu cíle „Prezentační a komunikační dovednosti“ navrhovatel namítá, že Úřad bez skrupulí dotváří argumentaci a odůvodnění zadavatele a vstupuje do myšlenkových pochodů hodnoticí komise. Tvrzení, že méně stručné odpovědi zcela zjevně snižují míru excelence, vůbec z odůvodnění komise nevyplývá. Úřad však jde ještě dál, když uvádí, že „[p]okud je účastník místy ‚méně stručný‘, znamená to, že sdělení nebylo zcela optimálně strukturované, a tím nesplňovalo předpoklad vysoké míry prezentační efektivity požadované pro excelentní hodnocení.“ Navrhovatel se ptá, proč musí Úřad vysvětlovat odůvodnění zadavatele, když to měl udělat přímo zadavatel, který navíc nebyl limitovaný počtem znaků.
26. Ve vztahu k hodnocení dle kritéria C v rozsahu cíle „Schopnost orientace v problematice předmětu plnění a pohotové reakce“ navrhovatel opět uvádí, že Úřad dotváří odůvodnění a presumuje pravdivost vyjádření komise bez jakékoliv podpory. Ze zadávacích podmínek nevyplývá, že by musela být v rámci pohovoru probrána celá škála předmětu veřejné zakázky, který je široký, resp. některé preferované oblasti. Vedoucí realizačního týmu nemůže být hodnocený nízkým počtem bodů, když se orientoval v předmětu veřejné zakázky a prokázal odbornost, navíc pokud jej komise nevyzvala k jakémukoliv doplnění. Podstatou pohovoru není monolog, ale strukturovaný dialog, který umožňuje následné hodnocení. Pokud komise nevyužila možnost položit dotaz na jiné právní oblasti, měl vedoucí realizačního týmu důvodně za to, že plně obstál. Nečinnost komise nemůže jít k tíži navrhovatele.
27. Navrhovatel dále namítá, že Úřad zlehčuje skutečnost, že zadavatel vydal dvě rozhodnutí o výběru. Odkazuje na § 122 a § 40 odst. 5 ZZVZ, které mluví o účincích rozhodnutí o výběru. Nejde tedy jen o interní dokument, ale o zákonem předpokládaný dokument a jako s takovým je nutné s ním nakládat. Zadavatel zatížil procesní správnost zadávacího řízení. Navrhovatel poukazuje na to, že např. obce musí tento „interní akt“ vydávat ve formě rozhodnutí zastupitelstva či rady, v případě jeho zrušení musí dojít ke stejnému postupu a jde o součást dokumentace o zadávacím řízení. Pokud by bylo rozhodnutí o výběru více, nebylo by možné ani určit, zda jej zadavatel oznámil bez zbytečného odkladu účastníkům zadávacího řízení. Na § 43 odst. 2 ZZVZ poukazuje na rozdílnou povahu úkonů, jejich náležitostí a nemožnost existence dvou rozhodnutí o výběru vedle sebe.
28. Následně se navrhovatel vyjadřuje k novému hodnocení nabídek po provedení nápravného opatření zadavatelem. Zadavatel v čl. 28.7 zadávací dokumentace výslovně stanovil, že hodnocení v rámci kritéria B bude anonymní pro zajištění objektivizace závěrů hodnoticí komise. Novým hodnocením nabídek, které Úřad potvrdil, došlo k porušení dané zadávací podmínky. Členem hodnoticí komise navíc byla osoba, která mj. podepisovala rozhodnutí o námitkách a byla seznámena s obsahem původních námitek a návrhu navrhovatele a následně se podílela na úpravě slovního hodnocení přidělených bodů. Takové hodnocení není anonymní. Nejde o transparentní postup a není dodržena ani zásada rovného zacházení. A to i v případě, že došlo jen k „precizování“ odůvodnění.
29. Podle navrhovatele nelze akceptovat postup, kdy se hodnoticí komise ex post snaží zdůvodnit dříve udělené body při znalosti totožnosti dodavatelů. Zadavatel v době úpravy věděl, koho chce vybrat, a komise pro to hledala správné slovní odůvodnění, protože dříve nebylo dostatečné. Závěry dle bodů 109 a 110 odůvodnění napadeného rozhodnutí legalizují netransparentní postup. Podle navrhovatele totiž došlo ke změně hodnoticího úsudku, protože jinak by komise nepřistoupila ke změně slovního hodnocení. Navrhovatel navíc nemůže přezkoumat, k jaké úpravě došlo u jiných účastníků. Úřad podle navrhovatele umožňuje změnu odůvodnění již provedeného hodnocení, aby nevznikaly pochybnosti o jeho souladu s přidělenými body.
30. Navrhovatel také upozorňuje na to, že se Úřad obvykle i při jediném pochybení nezabývá dalšími námitkami z důvodu procesní ekonomie. Zde tak však činil i přes svou dřívější praxi.
Závěr rozkladu
31. Navrhovatel navrhuje, aby předseda Úřadu zrušil výroky I a III napadeného rozhodnutí a věc vrátil Úřadu k novému projednání.
IV. Rozklad zadavatele
32. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo zadavateli doručeno dne 16. 2. 2026. Rozklad, který Úřad obdržel dne 3. 3. 2026, tak byl podán v zákonné lhůtě.
Námitky rozkladu
33. Zadavatel nejprve uvádí, že výrok II napadeného rozhodnutí a jeho odůvodnění může mít významný vliv na postupy zadavatelů ve zjednodušeném režimu, ale i v jiných zadávacích řízeních, na které se neaplikuje § 119 odst. 2 a § 123 ZZVZ.
34. Zadavatel nesouhlasí s tím, že porušil § 245 odst. 1 ZZVZ, protože se s námitkami navrhovatele vypořádal tak, že podrobně odůvodnil zvolený postup a zdůvodnil odmítnutí požadavku navrhovatele na sdělení údajů z nabídek. ZZVZ žádnou takovou povinnost nestanovuje.
35. Výrok II napadeného rozhodnutí se podle zadavatele z podstatné části opírá o rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 3 As 109/2022-81 ze dne 18. 6. 2024 (dále jen „rozsudek NSS“). Zadavatel rozporuje jeho aplikaci. Předmětem posouzení bylo v tamním případě přezkoumání postupu zadavatele k výlučně subjektivnímu hodnoticímu kritériu, kde má významnou roli hodnoticí komise. Ve zdejším případě u kritéria A se její role omezuje jen na konstatování, zda reference naplňuje požadavky zadávací dokumentace, resp. zda je pravdivá. Možnost úsudku členů hodnoticí komise je tedy prakticky vyloučena a není nutné klást zvýšené nároky na uvedení údajů týkajících se hodnocení.
36. V případě subjektivních hodnoticích kritérií je předmětem přezkumu především myšlenkový pochod členů hodnoticí komise, který Úřad nemůže nahrazovat. Zde ale neexistuje žádná překážka, aby Úřad nemohl na základě dostupných údajů přezkoumat, zda zadavatel postupoval vůči navrhovatel diskriminačně. Může porovnat nabídky a vycházet z důvodů uznání/neuznání referencí dle zprávy o hodnocení nabídek a rozhodnutí o námitkách. Vzhledem k tomu, že Úřad není omezen v možnosti přezkoumat jeho postup, má zadavatel za to, že ten byl v souladu se zásadou transparentnosti.
37. Zásadní je podle zadavatele skutečnost, že NSS v řešeném rozsudku provedl výklad ve prospěch tamního zadavatele. NSS v rozsudku také blíže nespecifikuje, které výstupy a data se považují za zásadní obsah oznámení o výběru dodavatele. Zadavatel má za to, že takové údaje měl navrhovatel k dispozici. Věděl, kolik referencí jaký účastník předložil, a z jakých důvodů je zadavatel případně neuznal. Více informací navrhovatel nepotřeboval k podání námitek. Zadavatel proto splnil svoje povinnosti a není povinen poskytovat další údaje v rozhodnutí o námitkách.
38. Pokud takovou povinnost Úřad dovozuje, vytváří novou praxi, která není aprobovaná judikaturou. V takovém případě je nutné klást na odůvodnění napadeného rozhodnutí mnohem větší důraz, než jak to Úřad učinil. Úřad v bodech 130 a 131 odůvodnění napadeného rozhodnutí poukazuje na rozsudek NSS a zásadu transparentnosti, aniž by uvedl, na základě čeho je nutné ji na daný případ aplikovat. Zadavatel dodává, že rozsudek NSS nelze vykládat tak, že by dodavatelům umožnil dožadovat se údajů z nabídek v rámci námitek. To platí i pro části kvalitativních kritérií B – Deklarace kvality a Řízení rizik, tj. slovní ohodnocení obou částí tohoto dílčího kritéria.
39. Dále zadavatel namítá, že podle komentářové literatury, kterou cituje, má zásada transparentnosti dva aspekty. Zadavatel má za to, že oba dodržel. První z nich je zřejmý (povinnost uveřejňování), u druhého z nich konstatuje, že splnil povinnosti týkající se dodržení předem stanovených pravidel a vedení dostatečné dokumentace o postupu, aby byly veškeré jeho kroky přehledné, kontrolovatelné a přezkoumatelné a nevznikaly pochybnosti o jejich pravých důvodech. To podle zadavatele potvrdil i Úřad, když uvedl, že oznámení o výběru dodavatelů bylo vyhotoveno v souladu se ZZVZ.
40. Zadavatel konstatuje, že pokud ZZVZ v případě zjednodušeného režimu nepožaduje, aby zadavatel vyhotovil zprávu o hodnocení nabídek, jde o záměr zákonodárce představující zjednodušení zadávacího řízení. Zadavatel si nemusí stanovovat další povinnosti nad rámec ZZVZ. Úřad podle zadavatele nemůže dovodit povinnost, která ze ZZVZ nevyplývá. A to ani u žádosti o poskytnutí údajů uvedené v námitkách proti oznámení o výběru dodavatelů. Zadavatel si je vědom, že v druzích zadávacího řízení, ve kterých je ponechán větší prostor pro zadavatele, je nutnost pohybovat se v mantinelech stanovených základními zásadami, ale zde je povinnost ve vztahu k oznámení o výběru stanovena přímo v § 50 ZZVZ. Je tedy přinejmenším nevhodné ji rozšiřovat dle uvážení s odkazem na základní zásady ZZVZ.
41. Odkazuje k tomu i na § 39 odst. 1 věta druhá ZZVZ. Povinnost určit pravidla v souladu se zásadami se vztahuje jen na případy, kdy ZZVZ nestanoví, že se zadavatel musí řídit konkrétními pravidly. K tomu opět odkazuje na komentářovou literaturu. Zadavatel proto konstatuje, že účastníci zadávacího řízení nemají právo na to, aby jim byly sdělovány konkrétní údaje z nabídek ostatních účastníků, které si vyžádají, pokud je zachována jejich možnost dožadovat se přezkumu postupu zadavatele ve správním řízení. Navrhovatel měl přitom k dispozici dostatek údajů, které mu umožnily podat námitky a návrh, na základě kterého mohl Úřad přezkoumat postup zadavatele v zadávacím řízení, a to bez jakéhokoliv dalšího nutného zásahu zadavatele.
42. Zadavatel má za to, že není povinen sdělovat ostatním účastníkům zadávacího řízení údaje z nabídek, které byly předmětem hodnocení, zejména pokud jde o údaje z referenčních služeb či uvedení členů realizačního týmu, a to proto, že takové údaje není povinen sdělovat, ani pokud by byly předmětem technické kvalifikace. Zadavatel se tedy ptá, proč takovou povinnost Úřad nedovozuje u údajů z referencí, kterými se prokazuje kvalifikace. Přitom ty také mohou mít vliv na výběr dodavatele. Zadavateli není známo, že by se v takovém případě dovodilo porušení zásady transparentnosti.
43. Úřad podle zadavatele postupoval v rozporu se zásadou přiměřenosti, když uložil nápravné opatření, ačkoliv mohl postupovat jinak. Úřad měl k dispozici celou dokumentaci o zadávacím řízení a sám mohl posoudit, zda zkušenosti předložené ostatními účastníky v rámci kritéria A odpovídají zadávacím podmínkám. Sám tedy mohl přezkoumat postup zadavatele, protože k tomu měl všechny potřebné údaje. Úřad je přezkumný orgán, a proto tato činnost přísluší jen jemu. Jedině takový postup je korektní, spravedlivý a nezaloží právní nejistotu. Podle zadavatele navíc Úřad bude muset v konečném důsledku reference přezkoumat, pokud je bude navrhovatel nadále rozporovat. Ostatně ve vztahu ke kritériím B1 a B2 se Úřad takovému postupu nebrání a přezkoumává závěry zadavatele. Podle zadavatele Úřad zvolil stejný postup i v případě veřejné zakázky, která je předmětem rozsudku NSS. Zadavatel poukazuje také na judikaturu týkající se rozsahu posouzení postupu zadavatele u hodnocení nabídek.
44. Za nešťastné zadavatel považuje i to, že Úřad nesdělil, jak se má zadavatel obecně vypořádat se „žádostmi“ o předložení hodnocených údajů podaných v rámci námitek proti oznámení o výběru. Konkrétně jde o otázku obchodního tajemství, zásady rovného zacházení při poskytnutí údajů konkrétnímu účastníkovi a popření pravidel zjednodušeného režimu. Je podle zadavatele běžné, že účastníci zadávacího řízení ve zjednodušeném režimu označují části nabídek jako obchodní tajemství, především reference a související dokumenty.
45. Zadavatel také odkazuje na § 218 ZZVZ a popisuje, co se rozumí důvěrnými informacemi a které informace nemusí uveřejňovat. Odkazuje také na povinnost ochrany obchodního tajemství Úřadem ve smyslu § 271 odst. 2 ZZVZ. Takovou ochranu je možné prolomit jen zákonnou povinností, tj. např. u postupů v otevřeném řízení a povinností poskytnout údaje. V takovém případě účastníci mohou očekávat, že tyto údaje budou poskytnuty, jinak by zadavatel porušil ZZVZ. U zjednodušeného režimu ale takové požadavky na zadavatele nejsou a účastníci takovou situaci nemohou legitimně a důvodně očekávat. Požadavek napadeného rozhodnutí je proto rozporný s požadavky ZZVZ. Otázku obchodního tajemství Úřad zcela pomíjí, přestože před vydáním napadeného rozhodnutí obdržel stanoviska některých účastníků, kteří jej ve svých nabídkách vymezují. Je proto nutné otázku vyřešit v rozhodnutí o rozkladu.
Závěr rozkladu
46. Zadavatel navrhuje, aby předseda Úřadu změnil výrok II napadeného rozhodnutí tak, že se návrh navrhovatele zamítá a výroky III, IV a V zrušil. Alternativně navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí ve výrocích II, III, IV a V zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání.
Vyjádření navrhovatele k rozkladu
47. Navrhovatel souhlasí ve výrocích II, IV a V s napadeným rozhodnutím. V obecných rysech pak souhlasí s námitkami zadavatele proti výroku III napadeného rozhodnutí. Nesouhlasí však s tím, že není nutné účastníkům poskytnout relevantní doklady a údaje za účelem řádného přezkumu. Také nesouhlasí s tím, že by měl Úřad nyní provést kontrolu obsahu dokladů k hodnocení nabídek. Přenechání kontroly až do fáze řízení před Úřadem by představovalo nedůvodné zatěžování Úřadu i dodavatelů, pokud by se měli dozvědět „pravdu“ až v rozhodnutí Úřadu pod tíhou propadnutí kauce. Navrhovatel také uvádí, že nepožadoval poskytnutí nabídek ostatních účastníků zadávacího řízení, ale namítal, že mu nebyly poskytnuty relevantní údaje, na základě kterých by mohl provést kontrolu hodnocení ve smyslu dodržení zadávacích podmínek.
V. Další průběh správního řízení před Úřadem
48. Dne 6. 3. 2026 Úřad vydal opravné rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0994/2025/VZ, č. j. ÚOHS-08616/2026/500, kterým opravil zjevnou nesprávnost ve výroku III napadeného rozhodnutí. Ta spočívala v chybném odkazu na označení výroku napadeného rozhodnutí, který konstatoval nezákonnost postupu zadavatele.
VI. Řízení o rozkladech
49. Úřad po doručení rozkladů neshledal podmínky pro postup podle § 87 správního řádu a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladech.
50. Úřad zaevidoval rozklad navrhovatele pod sp. zn. ÚOHS-R0038/2026/VZ a rozklad zadavatele pod sp. zn. ÚOHS-R0044/2026/VZ. Jelikož byly oba rozklady podány proti stejnému rozhodnutí Úřadu a je o nich vydáno jedno rozhodnutí předsedy Úřadu, bylo řízení o nich vedeno pod společnou spisovou značkou ÚOHS-R0038/2026/VZ. O této skutečnosti byl pořízen úřední záznam, který je součástí správního spisu.
Stanovisko předsedy Úřadu
51. Po projednání rozkladů a veškerého souvisejícího spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy a jeho správnost v rozsahu námitek uvedených v rozkladech a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k závěru, že Úřad napadeným rozhodnutím rozhodl v rozporu se zákonem.
VII. K důvodům zrušení napadeného rozhodnutí
52. Úřad v napadeném rozhodnutí ve vztahu k výroku I popsal, že navrhovatel předložil konkrétní námitky k hodnocení jeho nabídky dle kritérií hodnocení B a C. Upozornil však, že Úřad kontroluje pouze zákonný rámec výběru dodavatele včetně dodržení základních zásad. Nemůže ale nahrazovat myšlenkové pochody členů hodnoticí komise. Odkázal na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 25/2010-94 ze dne 19. 7. 2011. Ten konstatuje, že „[p]ravomoc žalovaného končí tam, kde nastupuje vlastní úvaha o tom, která nabídka splnila konkrétní kritérium a v jaké kvalitě. Žalovaný však mimo jiné dbá na to, aby byla splněna jedna ze základních zásad zadávání veřejných zakázek, a to zásada transparentnosti celého procesu zadávání veřejných zakázek. (…) Žalovaný tedy musel přezkoumat, zda k hodnocení komisí došlo zákonem stanoveným způsobem, zda k tomu došlo transparentním způsobem, tedy zda je posouzení komise přezkoumatelné po formální stránce. Tím, že by žalovaný přezkoumal hodnocení komise v tomto ohledu, nepředjímal by ani nenahrazoval výsledný názor komise. Je to právě žalovaný, kdo tu je k zajištění efektivní kontroly, zda komise k výsledku posouzení dospěla za splnění všech zákonem stanovených požadavků, tedy i za splnění požadavků transparentního, přezkoumatelného a smysluplného popisu způsobu hodnocení nabídek v odůvodnění.“
53. Úřad se následně zabýval námitkami proti částem hodnocení nabídky, které navrhovatel napadal konkrétními výhradami. V případě kritéria B šlo o výhrady proti
- hodnocení všech cílů dílčího kritéria hodnocení B1 (Deklarace kvality), tj.
- „Erudice (odbornost)“,
- „Proklientský a proaktivní přístup“,
- „Schopnost reagovat na urgentní potřeby zadavatele“,
- „Stálý a spolehlivý tým“,
- „Přidaná hodnota plnění“;
a
- hodnocení všech navrhovatelem identifikovaných rizik, tj. rizik označených čísly 1, 2 a 3, které byly předmětem hodnocení dle dílčího kritéria hodnocení B2 (Řízení rizik).
54. Vzhledem k tomu, že v tomto případě jde o přezkum nepočitatelných (subjektivních) hodnoticích kritérií, poukázal Úřad rovněž na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 30 Af 14/2020-233 ze dne 28. 2. 2022, který vymezil rámec pro jejich přezkum. Jeho podstatou je podle tohoto rozsudku kontrola, zda „byla dodržena pravidla hodnocení stanovená zadavatelem v zadávací dokumentaci, nikoliv přehodnocování závěrů hodnoticí komise či jejich vnitřních myšlenkových pochodů“. Dále soud uvedl, že žalovaný je oprávněn zkoumat „zda způsob hodnocení odpovídá kritériím stanoveným v zadávací dokumentaci a vyhovuje základním zásadám platným pro zadávání veřejných zakázek. Je však nezbytné, aby i hodnocení subjektivních kritérií proběhlo transparentně a bylo čitelné a zpětně přezkoumatelné (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 9. 2010, č. j. 1 Afs 45/2010-159). V případě přezkumu hodnocení nabídek tak žalovaný ani správní soudy nepřezkoumávají hodnocení jako takové, nýbrž posuzují ‚pouze‘ přezkoumatelnost odůvodnění takového hodnocení, resp. zda vyhovělo předem jasně stanoveným kritériím obsaženým v zadávací dokumentaci.“
55. Úřad následně citoval zadávací podmínky ke kritériu hodnocení B, kde zadavatel popsal, jaké dokumenty bude upřednostňovat, jaké závazky dodavatele bude hodnotit lépe a jaké bodové hodnocení odpovídá jaké úrovni návrhu deklarace kvality. K podrobnému popisu požadavků zadavatele odkazuji na bod 59 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Následně Úřad přistoupil k posouzení částí hodnocení a jednotlivých námitek proti nim. Posuzoval text, který k jednotlivým částem nabídky uvedl zadavatel v příloze č. 3 oznámení o výběru, tj. text, kterým zadavatel podložil přidělení určitého počtu bodů. Současně vždy uvedl, jak zněla návrhová námitka k přidělení bodů v rámci jednotlivých cílů a rizik.
56. Už zde však nacházím zásadní problém v samotném rámci přezkumu, který Úřad vymezil. Pokud navrhovatel tvrdí, že jeho nabídka naplnila podmínky přidělení jiného počtu bodů, není možné přistoupit k posouzení pouhého tvrzení zadavatele o nabídce. Úřad nemůže přezkoumat námitky navrhovatele bez toho, aby učinil podkladem rozhodnutí jeho samotnou nabídku, resp. její část obsahující hodnocené údaje, a porovnal je s tím, co o ní uvedl zadavatel a na základě čeho přiděloval body. Pokud má dojít k přezkumu postupu zadavatele, musí jít o skutečný přezkum. Postup, který zvolil Úřad, ale zcela pomíjí znění nabídky. Jestliže je ve výše citovaném rozsudku uvedeno, že Úřad posuzuje přezkoumatelnost odůvodnění hodnocení, nelze tak učinit bez nabídky.
57. Může totiž dojít k situaci, že zadavatel nesprávně shrne nabídková tvrzení navrhovatele a následně přiřadí nesprávný počet bodů. Úřad vytváří situaci, ve které je zcela lhostejné, co navrhovatel uvedl v nabídce, a zkoumá se jen tvrzení zadavatele. V takovém případě ale nejde o přezkum postupu zadavatele ve vztahu k nabídce navrhovatele, ale o přezkum toho, zda odůvodnění zadavatele zapadá do bodových kategorií, která si sám zadavatel stanovil. Přezkum tak spočívá v kontrole, jestli se zadavatel trefil do dané bodové kategorie, v ničem jiném. Úřad takovým přístupem fakticky posvětil potenciální nepřezkoumatelnost postupu zadavatele, který by vůbec nemusel vycházet ze skutečného znění nabídky. Tím netvrdím, že tak zadavatel postupoval zde. Jeho shrnutí v příloze č. 3 oznámení o výběru dodavatelů[6] může být zcela přesné, stejně jako přidělení vymezeného počtu bodů. To ale Úřad neví a nemohu to posoudit ani zde v rozhodnutí o rozkladu.
58. Jak vyplývá z napadeného rozhodnutí, navrhovatel přitom výslovně namítal nesoulad hodnocení s obsahem nabídky. Konkrétně u kritéria B:
- U cíle „Erudice (odbornost)“: „Tato byla dostatečně popsána. Pokud z pohledu zadavatele/komise byla deklarace obecná, mělo být navrhovateli uděleno alespoň 5 bodů, neboť dle zadávacích podmínek takovýto počet bodů přísluší nabídce: ‚Účastník předložil méně konkrétně (spíše obecně) ale stále srozumitelně popsaná tvrzení, která průměrně dobře reagují na stanovený Cíl veřejné zakázky.‘“
- U cíle „Proklientský a proaktivní přístup“: „Navrhovatel je přesvědčen, že obsah jeho deklarace spíše naplňuje udělení min. 8 bodů, náležící nabídce: ‚Účastník předložil konkrétně, srozumitelně a přesvědčivě popsané Tvrzení, které velmi dobře reaguje na stanovený Cíl veřejné zakázky.‘“
- U cíle „Schopnost reagovat na urgentní potřeby zadavatele“: „Udělení bodů vůbec neodpovídá slovnímu vyjádření. Zadavatel dopředu nikterak nedefinoval, jaké jsou jeho urgentní potřeby, přičemž navrhovatel dle svých zkušeností přímo se zadavatelem ale i jinými zadavateli (např. i se zřizovatelem zadavatele) uvedl jasnou schopnost reakce na urgentní potřeby zadavatele. V takovémto případě mělo být navrhovateli uděleno 10 bodů, dle kterých ‚Účastník předložil konkrétně, srozumitelně a přesvědčivě popsaná tvrzení, která jejichž kvalita je velmi vysoká vzhledem ke stanovenému Cíli veřejné zakázky.‘“
- U cíle „Stálý a spolehlivý tým“: „Navrhovatel je přesvědčen, že obsah jeho deklarace spíše naplňuje udělení min. 8 bodů, náležící nabídce: ‚Účastník předložil konkrétně, srozumitelně a přesvědčivě popsané Tvrzení, které velmi dobře reaguje na stanovený Cíl veřejné zakázky.‘“
- U cíle „Přidaná hodnota plnění“: „Navrhovatel je přesvědčen, že obsah jeho deklarace spíše naplňuje udělení 8 bodů, náležící nabídce: ‚Účastník předložil konkrétně, srozumitelně a přesvědčivě popsané Tvrzení, které velmi dobře reaguje na stanovený Cíl veřejné zakázky.‘, popř. 5 bodů náležící nabídce ‚Účastník předložil méně konkrétně (spíše obecně) ale stále srozumitelně popsaná tvrzení, která průměrně dobře reagují na stanovený Cíl veřejné zakázky.‘“
- U rizika č. 1: „[N]avrhovatel definoval riziko zcela určitě, kdy dle zadávacích podmínek jej vztáhnul k předmětu požadovaného plnění. Toto riziko postihuje řadu veřejných zadavatelů, tedy může v praxi postihnout i zadavatele. Nelze se v žádném případě ztotožnit s vágním tvrzením hodnotící komise/zadavatele, že jeho smlouvy jsou ‚tzv. bezchybné‘, a že se tedy pro zadavatele nejedná o riziko.“
- U rizika č. 2: „Jak bylo uvedeno již v námitkách, navrhovatel definoval riziko zcela určitě, kdy dle zadávacích podmínek jej vztáhnul k předmětu požadovaného plnění. Toto riziko postihuje řadu veřejných zadavatelů, tedy může v praxi postihnout i zadavatele. Nelze se v žádném případě ztotožnit s vágním tvrzením hodnotící komise/zadavatele, že riziko není srozumitelné, když obsah rizika již vyplývá z jeho značení a následného odůvodnění.“
- U rizika č. 3: „Jak bylo uvedeno již v námitkách, navrhovatel definoval riziko zcela určitě, kdy dle zadávacích podmínek jej vztáhnul k předmětu požadovaného plnění. Toto riziko postihuje řadu veřejných zadavatelů, tedy může v praxi postihnout i zadavatele. Nelze se v žádném případě ztotožnit s vágním tvrzením hodnotící komise/zadavatele, že riziko není srozumitelné, když obsah rizika již vyplývá z jeho značení a následného odůvodnění.“
59. Úřad tedy jednoduše nemůže konstatovat, že neshledal „v provedeném hodnocení nabídky navrhovatele nesoulad se stanovenými zadávacími podmínkami“, protože takový závěr je zcela odtržený od nabídky. Tím Úřad pouze vyjádřil, že text hodnocení odpovídá zadávacím podmínkám, resp. přiděleným bodům. Už ale ne to, zda vůbec nabídka umožňovala takový text hodnocení, tj. určité přidělení bodů.
60. Důležité je také upozornit, že v takovém případě nejde o vstupování do úvah hodnotitelů. O to by šlo v případě, kdy by Úřad sám přehodnocoval jejich úvahy a přiděloval body. Zde jde stále pouze o kontrolu rámce. Jde o kontrolu toho, zda zadavatel nabídku nevyložil v rozporu s jejím zněním, tj. nehodnotil něco, co v nabídce není, a v důsledku nepřidělil nesprávný počet bodů. Úřad proto mohl a měl posoudit přílohu č. 3 oznámení o výběru dodavatelů primárně ve vztahu k samotné nabídce a až následně k samotné bodové škále.
61. Podobné závěry Úřad uvedl u všech řešených částí kritéria B1 (deklarace kvality), tj. u cíle „Erudice (odbornost)“, „Proklientský a proaktivní přístup“, „Schopnost reagovat na urgentní potřeby zadavatele“, „Stálý a spolehlivý tým“ a „Přidaná hodnota plnění“. Obdobně pak u kritéria B2 (řízení rizik), kde Úřad opět jen posoudil tvrzení zadavatele, nikoliv jejich soulad s nabídkou.
62. Úřad sice v napadeném rozhodnutí vyjmenoval návrhová tvrzení, nijak je ale nereflektoval, nevyhodnotil. Pokud navrhovatel tvrdil, jak je uvedeno v bodu 79 odůvodnění napadeného rozhodnutí u rizika č. 1, že určitý požadavek zadavatel nestanovil, a přesto jej navrhovateli vytýká, jde o zcela relevantní námitku, kterou Úřad bezpochyby měl přezkoumat. Nerozumím, jak by takovým postupem Úřad zasáhl do nepřípustného vstupování do myšlenkových pochodů. Daná kontrola se týká transparentnosti postupu zadavatele. Pokud zadavatel ve svém hodnocení popsal něco, co nevychází z obsahu nabídky (resp. z porovnání obsahu nabídky a zadávacích podmínek), nejde o vstupování do myšlenkových pochodů, ale o kontrolu samotného základu správnosti postupu zadavatele.
63. Nesprávný je i obsah bodu 84 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Navrhovatel v návrhu předkládal námitky, proč neobstojí závěr hodnoticí komise o nesrozumitelnosti jím definovaného rizika. Místo toho, aby Úřad přezkoumal, jestli se hodnoticí komise neodchýlila od vymezeného způsobu hodnocení ve vztahu ke skutečnému znění nabídky, Úřad pouze přepsal závěr hodnoticí komise, že riziko nebylo popsané dostatečně určitě. To je ale argumentace kruhem. Riziko podle Úřadu není popsané dostatečně, protože podle zadavatele není popsané dostatečně. Argument pro takový závěr je jen tvrzení zadavatele, nikoliv primární zdroj dané informace – nabídka. Zda skutečně navrhovatel v nabídce popsal či nepopsal dané riziko, Úřad neřeší.
64. Dodávám, že vzhledem k tomu, že se zadavatel snažil objektivizovat bodovou škálu a popsal, jaké nabídky bude hodnotit lépe, nelze současně shledat, že by Úřad alespoň rámcově nebyl oprávněn přezkoumat, zda se zadavatel zásadně nevychýlil z této bodové škály. Tedy zda nabídce, která zjevně obsahovala určitou deklaraci, nepřidělil chybně jiný počet bodů, než by měl. Není možné ustrnout pouze na tvrzeních zadavatele a ta zasazovat do rámce zadávacích podmínek, ale je nutné přezkoumat samotnou nabídku a zda zadavatel nepochybil při zkoumání naplnění určitých kritérií.
65. Uzavírám proto, že způsob přezkumu, který zvolil Úřad, nemůže v této situaci obstát. Mohl by obstát v případě, že by podkladem rozhodnutí byla i nabídka navrhovatele, respektive její části, které jsou předmětem namítaných částí hodnocení. Jedině v takovém případě může Úřad uzavřít, že zadavatel vychází ze správných tvrzení, nepomíjí pasáže, které by mohly mít vliv na bodové hodnocení, a podobně. Úřad proto v dalším řízení učiní podkladem rozhodnutí i nabídku navrhovatele, respektive relevantní části z ní a porovná je s tím, jak je shrnul zadavatel a zda zadavatel při přidělení bodů nevybočil z toho, co si sám stanovil.
66. V případě hodnoticího kritéria C Úřad popsal zadavatelův způsob hodnocení v bodu 92 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Zadavatel vymezil cíle, resp. požadavky a otázky, které se budou pokládat vedoucím realizačních týmů pro jejich naplnění. I zde zadavatel odstupňoval množství přidělených bodů podle zařazení pod určité slovní vyjádření.
67. Návrhové námitky navrhovatele se týkaly cílů
- „Prezentační a komunikační dovednosti“ a
- „Schopnost orientace v problematice předmětu plnění a pohotové reakce“.
68. Navrhovatel se v návrhu dotýkal v prvním případě pouze otázky, jak může být bodově znevýhodněn za to, že byl vedoucí realizačního týmu „méně stručný“, že dle hodnocení hovořil obsáhle a zaměřil se na dominantní informace. Takové hodnocení je podle navrhovatele nepřezkoumatelné.
69. Úřad navrhovateli odpověděl tak, že hodnoticí komise popsala, v čem byl výkon navrhovatele vysoké kvality a kde byl spatřován nedostatek. Úřad uvedl, že méně stručné odpovědi nemusí znamenat špatnou kvalitu, ale snižují míru „excelence“, která je nutná pro přiznání nejvyššího bodového hodnocení. Dále popsal, proč je dané odůvodnění legitimním důvodem pro rozdíl mezi velmi dobrým a zcela excelentním výkonem a nepřidělení maximálního počtu bodů.
70. K této části dodávám, že se jedná pouze o námitku týkající se odůvodnění zadavatele, resp. jím použitých slovních spojení a zda správně zapadají do rámce, který si zadavatel stanovil. Nejedná se o situaci, ve které by navrhovatel zpochybňoval, že výkon vedoucího realizačního týmu nebyl méně stručný, ale naopak přímo k věci. Teprve tehdy by byl Úřad povinen se zabývat tím, zda zadavatel nepopsal výkon vedoucího realizačního týmu jinak, než jak se pohovor skutečně odehrál. Teprve tehdy by tedy musel zkoumat přepisy a záznamy pohovorů, které jsou podle zadavatele součástí dokumentace o zadávacím řízení.
71. Postup Úřadu proto shledávám v této části dostatečným. Pokud navrhovatel v rozkladu tvrdí, že Úřad dotváří argumentaci a odůvodnění zadavatele, nemohu s tím souhlasit. Úřad pouze reaguje na velmi obecnou námitku navrhovatele a vysvětluje mu, proč obstojí závěr zadavatele. Jestliže se navrhovatel ptá, proč musí Úřad vysvětlovat odůvodnění zadavatele, je to proto, že navrhovatel proti němu předkládá námitku.
72. Ve druhém případě navrhovatel upozorňoval na specializaci vedoucího realizačního týmu. Namítal, že zadávací podmínky nestanovily, že by pohovor musel zahrnovat veškeré právní oblasti, které jsou předmětem veřejné zakázky, a ani hodnoticí komise nepožadovala žádné doplňující informace, byť k tomu byl časový prostor. Navrhovatel také tvrdil, že takový skutkový stav neodpovídá bodovému hodnocení, k čemuž poukazoval i na to, že po proběhlém pohovoru byl vedoucí realizačního týmu kontaktován zaměstnankyní zadavatele s žádostí o spolupráci. Zadavatel podle navrhovatele nedodržel pravidla pro hodnocení nabídek podle zadávací dokumentace a došlo ke svévoli ze strany hodnoticí komise.
73. Úřad v napadeném rozhodnutí popsal, co je patrné z doprovodného textu zadavatele. Poukázal na to, co je předmětem šetřené části rámcové dohody, a konstatoval, že považuje za přiměřené, že hodnoticí komise zohlednila zaměření prezentace navrhovatele na počet právních oblastí. Podle Úřadu nelze považovat za nedůvodné negativní hodnocení toho, že se navrhovatel nevěnoval ve svém projevu i dalším oblastem.
74. Ani v této části nesměřovaly námitky proti tomu, že by zadavatel popsal pohovor nesprávně, že by se vedoucí realizačního týmu věnoval všem oblastem a podobně. Navrhovatel se věnoval jen podstatě samotného odůvodnění, a Úřad proto správně uchopil jeho tvrzení tak, že porovnal zadavatelovo hodnocení s tím, jaké požadavky si nastavil v zadávací dokumentaci.
75. K námitce navrhovatele pak uvádím, že cíl je nazván „Schopnost orientace v problematice předmětu plnění a pohotové reakce“. Je jenom logické, že podstatou měla být schopnost orientace v problematice celého předmětu plnění, a pokud se tak nestalo, nemůže dodavatel obdržet plný počet bodů. Nemůže tedy naplnit požadavek „[o]dpovědi přesvědčivě naplňují stanovený cíl“, jak je uvedeno v bodu 28. 8 zadávací dokumentace. Cíl není z podstaty věci přesvědčivě naplněn, pokud nebyl naplněn zcela. Námitka, že pokud komise nevyužila možnost položit dotaz na jiné právní oblasti, měl vedoucí realizačního týmu za to, že plně obstál, je absurdní. Ptám se, jestli by měla hodnoticí komise „navádět“ k zajištění jiného počtu bodů v jakékoliv situaci. Tedy i v situaci, kdy by byl dodavatel zcela mimo daný cíl. Nesouhlasím proto s tím, že nečinnost komise nemůže jít k tíži navrhovatele. V bodu 28.8 zadávací dokumentace je uvedeno, že „Komise (…) bude posuzovat, zda a jak v rámci pohovoru naplnil Dodavatel definované cíle“. Je to dodavatel, kdo má naplnit schopnost orientace v předmětu plnění.
76. Úřad tedy námitky proti hodnocení v části kritéria C posoudil správně. V tomto rozsahu tedy napadené rozhodnutí obstojí, byť je nutné jej zrušit jako celek pro výše popsaná pochybení.
K dílčím námitkám navrhovatele
77. Navrhovatel v rozkladu předkládá dílčí námitky, ke kterým považuji za vhodné se vyjádřit. První z nich se týká toho, že zadavatel vydal dvě rozhodnutí o výběru dodavatelů, která podle navrhovatele aktuálně existují vedle sebe. V tomto ohledu souhlasím s tím, co Úřad k totožné námitce uvedl v bodu 100 a násl. odůvodnění napadeného rozhodnutí. Souhlasím, že na postupu zadavatele nic nemění to, že v nápravném opatření výslovně neuvedl, že ruší i předchozí rozhodnutí o výběru dodavatelů. Jak Úřad uvedl, je jasné, že došlo ke zrušení původního oznámení a vyhotovení nového oznámení o výběru dodavatelů. O krocích zadavatele nemůže být pochyb a současně postup navrhovatele, který se proti danému úkonu brání, ukazuje totéž.
78. Mluví-li navrhovatel o účincích rozhodnutí o výběru jako o dokladu, že nejde jen o jakýsi interní dokument, a poukazuje-li na § 122 a 40 odst. 5 ZZVZ[7], nemohu mu dát za pravdu. První z ustanovení neobsahuje žádný výslovný odkaz na rozhodnutí o výběru, což je právě výsledkem toho, že zadavatel rozhoduje o výběru úkonem, který ZZVZ nijak neupravuje. Současně to potvrzuje, že stěžejním úkonem z pohledu ZZVZ je právě až oznámení, kterým zadavatel oznamuje výsledek tohoto svého interního postupu, interního rozhodnutí, a který je podrobně popsaný v § 123 ZZVZ, případně obecněji v § 50 ZZVZ. To ostatně potvrzuje i § 40 odst. 4 ZZVZ, o kterém mluví navrhovatel. Pro toto ustanovení je důležité pouze rozhodnutí, které zadavatel odeslal.
79. Nevhodný je také poukaz na to, že obce vydávají tento interní akt ve formě rozhodnutí zastupitelstva či rady. Jde právě pouze o formu rozhodování dané veřejnoprávní korporace, kterou v jejich případě stanovuje zákon. Pokud by si jiný zadavatel interně stanovil, že bude vydávat rozhodnutí o výběru tak, že o něm bude veřejně hlasovat např. jeho představenstvo, je to jeho právo. Na povinnosti týkající se ZZVZ to ale nemá žádný vliv. Obdobně nepatřičný je odkaz na § 43 odst. 2 ZZVZ. Ten totiž znamená pouze to, že daný interní akt nemůže provést zástupce zadavatele. Navrhovatel také tvrdí, že pokud by rozhodnutí o výběru bylo více, nebylo by možné určit, zda ho zadavatel bez zbytečného odkladu oznámil všem účastníkům zadávacího řízení. Žádná taková povinnost ale ze ZZVZ neplyne. Ustanovení § 123 odst. 1 ZZVZ hovoří o odeslání oznámení o výběru bez zbytečného odkladu po ukončení hodnocení nabídek (obecně). Za zmínku stojí i to, že § 50 ZZVZ, podle kterého zadavatel postupoval v tomto případě ve zjednodušeném režimu, vůbec neobsahuje povinnost odeslat oznámení o výběru bez zbytečného odkladu, což dále vyvrací námitku zadavatele proti postupu zadavatele v tomto zadávacím řízení.
80. Navrhovatel tedy přiřazuje rozhodnutí o výběru důležitost, kterou v procesu zadávání veřejné zakázky nemá. Jeho námitky neobstojí už jen pro samotnou podstatu úkonu, o kterém hovoří. Považuji je proto za nerelevantní a odmítám je.
81. Navrhovatel také předkládá další námitky proti části napadeného rozhodnutí, kde se Úřad zabýval jeho návrhovými námitkami proti opakovanému hodnocení nabídek. V bodu 105 a násl. odůvodnění napadeného rozhodnutí Úřad uvedl, že zadavatel může přistoupit k novému hodnocení nabídek, pokud zjistí nedostatky ve výstupech tohoto úkonu. Úřad však poukázal na problematičnost takového postupu v případě zadávacího řízení, ve kterém je kladen důraz na anonymní hodnocení. Nepřípustný by byl podle Úřadu postup, při kterém by došlo ke změně bodového hodnocení či dodatečnému vytváření nového hodnoticího úsudku, který by měnil závěry původního anonymního hodnocení, protože takový zásah by byl v přímém rozporu s požadavkem transparentnosti i podmínkou anonymizace uvedenou v zadávací dokumentaci.
82. Podle Úřadu však v tomto případě zůstalo bodové hodnocení nabídek totožné jako při původním anonymním hodnocení. Slovní hodnocení označoval sám navrhovatel jako úpravu či precizaci a blíže se nevyjadřoval k povaze změn. Nenamítal ani žádnou konkrétní úpravu. Podle Úřadu neznamená požadavek na anonymní hodnocení, že by slovní popis musel zůstat beze změny, i pokud jde pouze o jazykové či formulační zpřesnění, které nezasahuje do obsahu posouzení a hodnocení, tj. nemá vliv na přidělené body. Podstatné je zachování věcného výsledku hodnocení. Zadavatel pouze hodlal lépe uchopit slovní odůvodnění již provedeného hodnocení, aby nevznikly pochybnosti o přidělených bodech.
83. Byť rozumím námitkám, které navrhovatel předkládá i v rozkladu, souhlasím s právě shrnutým odůvodněním napadeného rozhodnutí a nemám k němu co dalšího dodat. Pokud navrhovatel namítá, že došlo k porušení zadávací podmínky podle čl. 28.7 zadávací dokumentace, která mluví o anonymním hodnocení pro zajištění objektivizace závěrů, napadené rozhodnutí mu na toto odpovědělo dostatečně. Závěry hodnoticí komise přetrvaly, pouze byly precizovány do formy, která dle zadavatele přesněji postihuje důvody přidělení konkrétního počtu bodů. Nerelevantní je rovněž námitka, že členem hodnoticí komise byla osoba, která mj. podepisovala rozhodnutí o námitkách a znala původní námitky a návrh navrhovatele a následně se podílela na úpravě slovního hodnocení. Zde opět platí, že pokud nedošlo k úpravě počtu bodů či zásadnímu odchýlení od původního slovního hodnocení, je postup zadavatele přípustný. Byť navrhovatel namítá, že došlo ke změně hodnoticího úsudku, protože jinak by nedošlo ke změně slovního hodnocení, jde jen o obecnou námitku, která nemá žádný konkrétní základ.
84. Jestliže navrhovatel tvrdí, že se hodnoticí komise snaží zdůvodnit dříve udělené body, konstatuji, že nejde o postup nedovolený. Stále totiž platí, že samotná nabídka musí odpovídat přidělenému počtu bodů, respektive kritériím, která si sám zadavatel stanovil. Zadavatel tedy v každém případě musí odůvodnit přidělené body ve vztahu ke znění nabídky. V tomto ohledu se nic nemění a pečlivějším zdůvodněním zadavatel pouze naplňuje požadavky zásady transparentnosti a přezkoumatelnosti jeho úkonů. Navrhovatel má pravdu, pokud shledává, že Úřad umožňuje změnu odůvodnění hodnocení, aby nevznikaly pochybnosti o souladu s přidělenými body. Takovou situaci mám za souladnou se ZZVZ. Jedině v případě transparentního hodnocení je možné vůbec přezkoumat, jestli zadavatel postupoval při hodnocení nabídky správně. Nenastala tedy situace, kdy by zadavatel poté, co již znal autory jednotlivých nabídek, „hledal“ možnosti přidání či ubrání bodů a tomu přizpůsoboval slovní hodnocení.
85. K poslední dílčí námitce navrhovatele konstatuji, že Úřad skutečně v minulosti postupoval spíše tak, že i při jednom pochybení již dále neposuzoval další návrhové námitky. Jeho aktuální praxe však míří opačným směrem, a to k úplnému přezkoumání návrhu za účelem celistvějšího posouzení a pozitivního vlivu na další kroky účastníků zadávacího řízení. Příkladem mohou být např. rozhodnutí Úřadu sp. zn. ÚOHS-S0733/2024/VZ, č. j. ÚOHS-03360/2025/500 ze dne 28. 1. 2025 nebo sp. zn. ÚOHS-S0558/2025/VZ, č. j. ÚOHS-39885/2025/500 ze dne 15. 10. 2025. Ani jeden z přístupů není v rozporu se zákonem.
K rozkladu zadavatele
86. Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí je nutné zrušit pro nezákonnost jeho výroku I, je nutné současně zrušit i zbylé výroky, tedy napadené rozhodnutí jako celek. Je tomu tak proto, že nemůže obstát uložení nápravného opatření spočívajícího ve zrušení rozhodnutí o námitkách pro nezákonný postup zadavatele při jeho vydání, pokud je stále ve hře zrušení samotného oznámení o výběru dodavatelů, tedy úkonu, který předchází námitkám a rozhodnutí o nich. Teprve ve chvíli, kdy Úřad rozhodne o návrhu navrhovatele znovu, může následně uložit vhodné nápravné opatření.
87. Současně ale považuji za důležité odpovědět na otázky o navazujícím postupu zadavatele ve zjednodušeném režimu v případě, kdy by obstály závěry výroků II a III napadeného rozhodnutí, protože je skutečně pravdou, že jde o posun v praxi týkající se obrany proti nezákonnému postupu zadavatele, který si zasluhuje své odůvodnění i zde. Zároveň je nutné představit podstatu zjednodušeného režimu a rozdíly mezi požadavky na oznámení o výběru podle § 50 ZZVZ a podle § 123 ZZVZ.
88. Pokud jde o druhou z nastíněných otázek, ještě v odůvodnění výroku I napadeného rozhodnutí Úřad vyložil podstatu zjednodušeného režimu, ve kterém zadavatel postupoval. Podle Úřadu je jeho účelem zjednodušení/usnadnění zadávání veřejných zakázek na vymezené služby, protože zadavatel si může průběh zadávacího řízení upravit podle svých potřeb, resp. s ohledem na specifika poptávaných služeb. Úřad popsal, že zadavatel je bez dalšího povinen postupovat pouze podle části páté ZZVZ, která upravuje zjednodušený podlimitní režim, a také podle části první, druhé a desáté až třinácté ZZVZ. Úřad proto dospěl i k tomu, že zadavatel nemusí v případě oznámení o výběru dodavatele postupovat podle § 123 ZZVZ, pokud si to sám nevyhradí, ale jen podle § 50 ZZVZ, který stanovuje obecnou povinnost odeslat oznámení o výběru dodavatele všem účastníkům zadávacího řízení s uvedením identifikačních údajů vybraného dodavatele a odůvodnění výběru.
89. Úřad odkázal na rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R0152/2018/VZ-33420/2018/322/LKa ze dne 15. 11. 2018, které potvrzuje nižší nároky na odůvodnění výběru dodavatele v případě § 50 ZZVZ oproti § 123 ZZVZ. Zákonodárce v prvním případě na rozdíl od toho druhého nepopsal, jak má zadavatel odůvodnit výběr, což znamená, že nároky podle § 50 ZZVZ jsou méně přísné. Úmyslem zákonodárce podle daného rozhodnutí nebylo postavit obě ustanovení naroveň. Základním požadavkem je v tomto ohledu podle Úřadu zásada transparentnosti.
90. I z komentářové literatury Úřad dospěl k tomu, že v rámci zjednodušeného režimu jsou na odůvodnění výběru kladeny nároky právě jen z hlediska zásady transparentnosti a nemusí dojít k naplnění požadavků § 123 ZZVZ. Zadavatel si přitom v zadávací dokumentaci nevyhradil, že bude zpracovávat zprávu o hodnocení nabídek, a na náležitosti oznámení o výběru dodavatelů tak nelze aplikovat § 123 ani § 119 ZZVZ upravující povinné údaje ve zprávě o hodnocení v nadlimitním režimu.
91. Podle mého názoru Úřad v napadeném rozhodnutí správně popsal specifika zjednodušeného režimu a aplikoval je na řešený případ. Jedině takový přístup, jaký Úřad zvolil, zachovává tato specifika a zároveň dodavateli neupírá možnost se bránit proti postupu zadavatele pomocí dalších kroků. V dalších bodech tohoto rozhodnutí předkládám k rozkladovým námitkám zadavatele vlastní úvahy, pro které napadené rozhodnutí i v této části obstojí.
92. Ustanovení § 50 ZZVZ v prvé řadě nestanoví konkrétní požadavky na odůvodnění výběru. Neexistuje tedy žádná trvalá a jednoznačně daná míra odůvodnění, kterou by bylo možné naplnit požadavek na odůvodnění a kterou by měl zadavatel jednoznačně a bez dalšího předložit již v oznámení o výběru. Samotná podstata zjednodušeného režimu přitom směřuje spíše k jednoduchosti, sníženým nárokům na oznámení o výběru. I § 50 ZZVZ však v sobě nese požadavek na odůvodnění výběru, a to zejména ve spojení se zásadou transparentnosti. Současně je ale potřeba zohlednit, že § 50 a § 123 ZZVZ jsou formulovány odlišně. Nedávalo by smysl systematické rozdělení a vyloučení použití § 123 ZZVZ u zjednodušeného režimu, pokud by se následně dovodila stejná míra požadavků u obou ustanovení. Stejně tak neodpadá požadavek na přezkoumatelnost a transparentnost úkonu zadavatele. Její hranice ale musí ležet na jiném místě než v případě odůvodnění výběru podle § 123 ZZVZ.
93. Kde tato hranice leží, nelze vyjádřit v obecnosti. Musí se vždy jednat o takové odůvodnění, které alespoň rámcově postihne požadavky, které si sám zadavatel stanovil. Pokud si tedy zadavatel stanovil specifická hodnoticí kritéria, musí následně alespoň rámcově popsat přidělení bodů a jeho důvod. V případě zjednodušeného režimu takové údaje postačí k naplnění požadavků § 50 ZZVZ a takové informace stačí i k tomu, aby dodavatel mohl rozporovat námitkami postup zadavatele a domoci se dalších informací týkajících se hodnocených údajů.
94. Ve výroku II napadeného rozhodnutí se pak Úřad zabýval námitkami navrhovatele týkajícími se toho, že zadavatel mu neposkytl informace umožňující kontrolu přidělení bodů v jednotlivých hodnoticích kritériích.
95. Úřad nejprve popsal smysl námitek a rozhodnutí o nich. Konstatoval, že jde o primární řešení sporů. Přezkumu před Úřadem proto má předcházet řádné podání námitek dodavatelem a rozhodnutí zadavatele o těchto námitkách, kterým zadavatel dodavatele seznámí se svým pohledem, což může mít vliv na jeho další postup. Ve zdejším případě přitom navrhovatel v námitkách žádal výše uvedené informace. Zadavatel mu však v rozhodnutí o námitkách pouze popsal důvody, proč mu je neposkytne.
96. S odkazem na rozsudek NSS Úřad uvedl, že pro naplnění zásady transparentnosti je nezbytné, aby měli účastníci zadávacího řízení možnost se seznámit s informacemi, které zadavatel porovnával v rámci nabídek a hodnotil je. V situaci, kdy jsou požadavky na odůvodnění výběru podle § 50 ZZVZ snížené, je jedinou možností, jak dostát zásadě transparentnosti, poskytnutí informací v rozhodnutí o námitkách (pokud o to dodavatel požádá). Zadavatel byl proto podle Úřadu povinen poskytnout navrhovateli porovnávané informace z nabídek, které hodnotil. Úřad také uvedl, že způsob vypořádání námitek určuje i další postup stěžovatele, a to mj. ve vztahu k povinnosti složit kauci. Úřad dodal, že je na zadavateli, jakým způsobem dostojí požadavku ve smyslu rozsudku NSS. Upozornil však, že zadavatel určitými podklady v rámci hodnocení disponoval a pracoval s nimi.
97. Důvody, pro které Úřad konstatoval nezákonnost postupu zadavatele v souvislosti s rozhodnutím o námitkách, jsou podle mého názoru rámcově správné. V určitých pasážích je však nutné odůvodnění napadeného rozhodnutí korigovat či rozvést, aby bylo jasné, jak měl zadavatel postupovat a jak může v návaznosti na to postupovat navrhovatel, pokud má zájem o relevantní obranu proti postupu zadavatele. To i s ohledem na to, že jde o problematiku dosud neřešenou rozhodovací praxí Úřadu, resp. vyřešenou poprvé teprve v nedávném rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-R0017/2026/VZ, č. j. ÚOHS-12144/2026/163 ze dne 1. 4. 2026, kterým jsem potvrdil rozhodnutí Úřadu sp. zn. ÚOHS-S0926/2025/VZ, č. j. ÚOHS-03960/2026/500 ze dne 30. 1. 2026.
98. Jak vyplynulo z odůvodnění k výroku I napadeného rozhodnutí, zadavatel nemusí dodržet při odůvodnění výběru dodavatele stejný standard přezkoumatelnosti a transparentnosti, protože to s ohledem na povahu zjednodušeného režimu zkrátka není zákonem vyžadováno. Současně ale nemůže být a není nijak omezen přezkum takového úkonu a dodavatel je oprávněn se proti němu bránit. Námitky, které proti takovému úkonu zadavatele může dodavatel podat, ale zjevně musí odpovídat snížené míře informací, které zadavatel musí uvést v oznámení o výběru. Proto není možné na ně klást stejné požadavky na konkrétnost jako u běžných námitek.
99. Po samotných námitkách dodavatele proti oznámení o výběru přichází v úvahu dvě možné cesty, jak s nimi naložit. První z nich je ta, kterou zvolil zadavatel v tomto případě. Tato cesta znamená, že nedojde k fakticky žádné konkrétní odpovědi na námitky, dodavatel se nedostane k dalším informacím a žádným způsobem už nemůže vlastními tvrzeními zpochybnit výběr dodavatele před Úřadem. Jediné, co by teoreticky mohl udělat, je podat návrh k Úřadu, který by mohl být nadán pravomocí přezkoumat postup zadavatele i bez těchto vlastních tvrzení navrhovatele, protože ten je ani předložit nemohl.
100. Nemohu však souhlasit s tím, že v každém případě stačí, že jsou údaje zachyceny v dokumentaci o zadávacím řízení a má je k dispozici zadavatel i dozorový orgán. Tímto přístupem by totiž fakticky došlo k vyloučení jakékoliv kontroly ze strany ostatních účastníků zadávacího řízení, což jde zcela proti smyslu ZZVZ a možnosti obrany dodavatelů proti postupu zadavatele. Taková situace může nastat pouze tehdy, pokud žádný z účastníků zadávacího řízení nepodá proti postupu zadavatele při výběru dodavatele námitky. V takovém případě postačí míra přezkoumatelnosti a transparentnosti rozhodná právě pro tento úkon, jak je popsáno výše.
101. Nesouhlasím proto ani s tím, že by přezkumná pravomoc Úřadu mohla nahradit možnost obrany dodavatele proti postupu zadavatele, kterou disponují účastníci zadávacího řízení. Úřad se samozřejmě může zabývat postupem zadavatele z moci úřední, to ale nijak nesnižuje nároky na transparentnost ve vztahu k účastníkům zadávacího řízení. Nelze souhlasit ani s případným konkrétním přezkumem Úřadu v návaznosti na obecný návrh navrhovatele. Předmět řízení je vymezen právě návrhem a navrhovatel jej ve vztahu k hodnoceným údajům mohl vymezit v podstatě jen tak, že poukáže na nezpřístupnění údajů a obecně označí, proč si myslí, že mohlo dojít k porušení zákona. Zadavatel tím požaduje, aby Úřad návrh překročil a nesprávný postup zadavatele nahradil vlastní přezkumnou činností. To je zjevně nesprávný pohled na celý zákonný přístup k obraně proti postupu zadavatele. Ani náznakem zadavatel nehovoří o kauci a jejím smyslu a osudu při takovém typu přezkumu.
102. Jistě, je také možné, že v konečném důsledku bude muset Úřad sám přezkoumat postup zadavatele při hodnocení, to ale není žádný důvod pro vyloučení námitkové fáze přezkumu postupu zadavatele. Toto tvrzení platí vždy. Takový argument by mohl zadavatel použít kdykoliv, když nedostatečně vypořádá námitky stěžovatele. Vždy by mohl tvrdit, že Úřad stejně bude muset v konečném důsledku reference přezkoumat, pokud stěžovatel vyvolá správní řízení před Úřadem. Taková konstrukce je proto nelogická.
103. Správnou je tedy druhá varianta, ve které zadavatel dodavateli (za splnění základních podmínek, které jsem popsal výše) poskytne požadované údaje. Dodavatel samozřejmě nemusí iniciovat návrhový přezkum u Úřadu a může se spokojit s danými údaji, které mu odpoví na jeho pochybnosti. Pokud ale chce namítat skutečnosti, které zjistil z poskytnutých údajů, jde o postup, který ZZVZ zná a umožňuje ve svém § 251 odst. 4. Toto ustanovení řeší návrhovou koncentraci vůči navrhovateli. Říká, že Úřad přihlédne k novým skutečnostem uvedeným v návrhu oproti námitkám pouze tehdy, pokud jde o takové skutečnosti, které navrhovatel nemohl tvrdit již vůči zadavateli. To je přesně tento případ, protože dodavatel se až z rozhodnutí o námitkách dozví konkrétní skutečnosti o hodnocených údajích. Navrhovatel má pak následně možnost podat návrh k Úřadu, a to včetně namítání nových skutečností, které budou vycházet z tvrzení dle původních námitek a poskytnutých údajů. Úřad je povinen takový návrh meritorně přezkoumat.
104. Uvedené neznamená, že poskytnutými skutečnostmi musí být samotné nabídky. Ve smyslu rozsudku NSS je nutné poskytnout zásadní obsah hodnocených údajů. Je na zadavateli, aby vyhodnotil, jaké informace jsou v tomto případě důležité pro zajištění přezkoumatelnosti jeho úkonu. Je však zřejmé, že dosud poskytnuté informace k tomu nestačí.
105. Platí tedy, že zadavatel byl povinen navrhovateli poskytnout informace, které porovnával v rámci nabídek a hodnotil je (a tím spíše u subjektivních hodnoticích kritérií, kde nejde jen o porovnávání referencí se zadávacími podmínkami), tj. údaje, které by vyvrátily jeho pochybnosti o zákonnosti postupu zadavatele. V další části tohoto rozhodnutí se budu věnovat rozkladovým námitkám zadavatele proti výroku III napadeného rozhodnutí.
106. Nesouhlasím s námitkou, že Úřad klade na uvedení údajů týkajících se hodnocení zvýšené nároky. Požadavek na přezkoumatelnost a transparentnost postupu zadavatele se uplatní i v případě, že podstata hodnocení spočívá v ověření, zda zadavatel dodržel nastavený rámec hodnocení i u ostatních účastníků zadávacího řízení. Námitky týkající se absence kontroly nelze odbýt tvrzením, že zadavatel nemohl udělat chybu. Svá tvrzení navíc zadavatel vztahuje primárně k hodnoticímu kritériu A, přičemž předmětem sporu byla rovněž hodnoticí kritéria B a C, kde nejde pouze o posouzení referenční služby. Argument nesprávnou aplikací rozsudku NSS proto nepovažuji za přiléhavý.
107. Další námitce zadavatele pak rozumím jen zčásti. Zadavatel tvrdí, že rozsudek NSS nelze vykládat tak, že by dodavatelům umožnil dožadovat se údajů z nabídek v rámci námitek. Jak Úřad citoval v bodu 128 odůvodnění napadeného rozhodnutí, daný rozsudek říká, že „[ú]častníci řízení mají mít možnost seznámit se s informacemi, které zadavatel porovnával v rámci jednotlivých nabídek a které následně hodnotil. Těmito informacemi však nejsou celé právní rozbory a citace z nich, nýbrž jejich zásadní obsah, tj. výstupy a data z nich. Požadavek znalosti dalších informací jde již nad rámec zásady transparentnosti.“
108. V návaznosti na tento závěr existují jen dvě možnosti. Buď tedy mají účastníci zadávacího řízení právo na informace o hodnocených údajích už v oznámení o výběru, nebo (s ohledem na specifika zjednodušeného režimu) až v rozhodnutí o námitkách. V jednom z těchto případů to tak ale musí být. Rozsudek NSS nedovoluje žádnou jinou interpretaci. Ve shodě s Úřadem jsem dospěl k tomu, že jde o druhou možnost, jak blíže popisuji výše. Tím zároveň odpovídám na námitku, že Úřad dosud nezavedenou novou praxi neodůvodnil podrobněji. S tím do určité míry souhlasím a výše jsem předložil podrobnější náhled na řešenou problematiku.
109. Nesouhlasím však s tím, že Úřad nevysvětlil, na základě čeho je nutné aplikovat zásadu transparentnosti na daný případ. Bod 129 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvádí, že i ve zjednodušeném režimu je nutné dodržovat tuto zásadu, což je zcela dostatečné pro odpověď na tuto námitku.
110. Výsledek rozsudku NSS zní opravdu ve prospěch tamního zadavatele, to však neznamená, že by z něj neplynul závěr, který Úřad uvedl v napadeném rozhodnutí. NSS jasně konstatoval, s jakými informacemi o hodnocených údajích se účastníci zadávacího řízení mohou seznámit. Skutečnost, že NSS blíže nespecifikoval, co je zásadním obsahem dokumentů, neznamená, že k možnosti dodavatelů je získat snad nemá dojít. Výše jsem navíc popsal, že poskytnutí informací, které by vyvrátily pochybnosti navrhovatele plynoucí z konkrétních námitek, může mít různou podobu.
111. Jestliže zadavatel tvrdí, že stačilo, pokud navrhovatel věděl, kolik referencí předložili ostatní účastníci zadávacího řízení a z jakých důvodů je případně neuznal, považuji takové tvrzení za absurdní. Dané informace by navrhovateli byly k užitku, pouze pokud by zpochybňoval počet předložených referencí nebo důvody, pro které nedošlo k jejich uznání. Pro zpochybnění obsahu reference jsou navrhovateli málo platné. Zadavatel pak vůbec nevztahuje svá tvrzení konkrétně i k dalším hodnoticím kritériím.
112. K další námitce pouze opakuji, že zadavatel v případě oznámení o výběru dodavatelů dodržel s ohledem na povahu zjednodušeného režimu snížený standard přezkoumatelnosti a transparentnosti tohoto úkonu. Jím citovaná komentářová literatura nebere v potaz povahu zjednodušeného režimu, a to právě v kombinaci s požadavky na přezkoumatelnost a transparentnost úkonů zadavatele. Oznámení o výběru dodavatelů sice v tomto ohledu obstojí, rozhodnutí o námitkách již nikoliv.
113. Zadavatel má pravdu v tom, že § 50 ZZVZ přímo stanovuje povinnost zadavatele ve vztahu k oznámení o výběru. Už ale pomíjí, že tato povinnost je stanovena obecně a fakticky jde o neurčitý právní pojem. Ustanovení uvádí jen to, že zadavatel uvede odůvodnění výběru. Takové odůvodnění pak musí být naplněno v souladu se základními zásadami. Platí tedy, že postup zadavatele stanoví konkrétní ustanovení ZZVZ, ne samotné zásady. Obsah úkonů samotných je ale jiná, samostatná otázka. Neplatí tedy tvrzení, že by Úřad dovozoval povinnost i nad rámec ZZVZ. Musel však zásady aplikovat na povinnost odůvodnit oznámení o výběru. S ohledem na povahu zjednodušeného režimu tedy Úřad zásady pouze vhodně aplikoval tak, aby zároveň zachoval volnost při úkonech zadavatele v zadávacím řízení při současném zachování jejich transparentnosti a přezkoumatelnosti pomocí rozhodnutí o případných námitkách.
114. Tvrdí-li zadavatel, že účastníci zadávacího řízení nemají právo na sdělení konkrétních údajů z nabídek ostatních účastníků, pokud je zachována možnost dožadovat se přezkumu ve správním řízení, sám si odpověděl na to, proč na dané údaje nebo na informace o nich právo naopak mají. Právo iniciovat přezkum u Úřadu je neodmyslitelně spojeno s konkrétními tvrzeními, které zjevně nemůže dodavatel předložit, pokud nemá prakticky žádné informace o tom, co zadavatel vlastně hodnotil v nabídkách ostatních účastníků zadávacího řízení.
115. Zadavatel tvrdí, že nebyl povinen uveřejňovat údaje týkající se kvalifikace účastníků zadávacího řízení, a ptá se, proč Úřad nedovozuje stejnou povinnost i u nich. Konstatuji, že tomu je jednoduše proto, že údaje týkající se kvalifikace nejsou předmětem správního řízení. Navrhovatel svými námitkami míří na hodnocené údaje, proto Úřad rozhoduje o povinnostech zadavatele týkajících se hodnocených údajů.
116. Výše jsem zadavateli předložil podrobnější návod, jak postupovat v situacích, jako je tato. Je povinností zadavatele vypořádat se s tvrzením o obchodním tajemství v určitých údajích. Stejně jako v každé jiné situaci si zadavatel musí vyhodnotit, jestli takové údaje může uveřejnit. Na tom nic nemění povaha zjednodušeného režimu, tak by musel postupovat vždy. Odkazuji proto zadavatele i na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C-54/21 Antea Polska ze dne 17. 11. 2022, který hovoří o „uveřejňovacích“ povinnostech. Ten např. říká, že zadavatel musí posoudit, „zda tyto informace mají komerční hodnotu, která není omezena na předmětnou veřejnou zakázku, když jejich zpřístupnění může poškodit oprávněné obchodní zájmy nebo poctivou hospodářskou soutěž“.
117. Tvrzení, že ochrana obchodního tajemství je v otevřeném řízení prolomena zákonnou povinností, není správné. V případě údajů, u kterých musí být dodavatelům zřejmé, že budou uveřejněny, se totiž z povahy věci ani nemůže jednat o obchodní tajemství, protože dodavatelé nemohou zaručit jejich ochranu. Obdobně tomu je u zjednodušeného režimu, kde dodavatelé musí s ohledem na znění zadávacích podmínek očekávat, že potenciálně může dojít k poskytnutí určitých údajů jiným subjektům.
118. I po posouzení rozkladu zadavatele proti výrokům II, III, IV a V napadeného rozhodnutí setrvávám na závěrech, které v nich předložil Úřad, byť jsem přistoupil k jejich upřesnění. Výše uvedeným jsem současně vypořádal dílčí tvrzení navrhovatele proti výroku III napadeného rozhodnutí.
VIII. Závěr
119. Po zvážení všech aspektů dané věci jsem z výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že nastaly podmínky pro zrušení napadeného rozhodnutí a jeho vrácení Úřadu k novému projednání.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1, ve spojení s § 152 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále odvolat.
otisk úředního razítka
doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Obdrží
1. JUDr. Miroslav Kučerka, LL. M., advokát, Národní 416/37, 110 00 Praha 1
2. Advokátní kancelář Brož, Sedlatý s.r.o., Vinohradská 2828/151, 130 00 Praha 3
3. HAVEL & PARTNERS s.r.o., advokátní kancelář, Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1
4. ACHOUR & PARTNERS advokátní kancelář, s.r.o., Václavské náměstí 832/19, 110 00 Praha 1
5. Nedelka Kubáč advokáti s.r.o., Olivova 2096/4, 110 00 Praha 1
6. LYNX legal s.r.o, Na příkopě 859/22, 110 00 Praha 1
7. ROWAN LEGAL, advokátní kancelář s.r.o., Na Pankráci 1683/127, 140 00 Praha 4
8. Hartmann Jelínek Malý Moreno a partneři s.r.o., advokátní kancelář, Sokolovská 5/49, 186 00 Praha 8
9. PORTOS, advokátní kancelář s.r.o., Hvězdova 1716/2b, 140 00 Praha 4
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] Dle obchodního rejstříku do 23. 2. 2026 obchodní firma bnt attorneys-at-law s.r.o.
[2] Pro posouzení zákonnosti postupu zadavatele je rozhodné znění ZZVZ k okamžiku zahájení zadávacího řízení, a to vyjma ustanovení upravených zákonem č. 69/2025 Sb., a zákonem č. 238/2024 Sb. Postup ve správním řízení se řídí právními předpisy účinnými ke dni zahájení správního řízení.
[3] Ve správním spise jako položka č. 18.
[4] Ve správním spise jako položka č. 14.
[5] Ve správním spise jako položka č. 13.
[6] Ve správním spise jako položka č. 20.
[7] pozn. předsedy Úřadu – o rozhodnutí o výběru hovoří odst. 4, nikoliv odst. 5 tohoto ustanovení.