číslo jednací: 13057/2026/500
spisová značka: S0247/2026/VZ
| Instance | I. |
|---|---|
| Věc | ÚVN-VoFN Praha – zdravotnická technika 2025 – nákup ultrazvukový aspirátor pro neurochirurgickou operativu II. |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
| Výrok | § 268 odst. 1 písm. f) zákona č. 134/2016 Sb. § 268 odst. 2 zákona č. 134/2016 Sb. |
| Rok | 2026 |
| Datum nabytí právní moci | 18. 4. 2026 |
| Dokumenty |  2026_S0247.pdf 386 KB |
|
Spisová značka: ÚOHS-S0247/2026/VZ Číslo jednací: ÚOHS-13057/2026/500 |
|
Brno 9. 4. 2026 |
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 248 ve spojení s § 270 odst. 5 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, ve věci spáchání přestupku podle § 268 odst. 1 citovaného zákona obviněným
- Ústřední vojenská nemocnice - Vojenská fakultní nemocnice Praha, IČO 61383082, se sídlem U vojenské nemocnice 1200/1, Břevnov, 162 00 Praha 6,
při zadávání veřejné zakázky „ÚVN-VoFN Praha – zdravotnická technika 2025 – nákup ultrazvukový aspirátor pro neurochirurgickou operativu II.“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 27. 6. 2025 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 30. 6. 2025 pod ev. č. Z2025-035035 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 30. 6. 2025 pod ev. č. 420514-2025,
vydává podle ustanovení § 90 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů, tento
příkaz:
I.
Obviněný – Ústřední vojenská nemocnice - Vojenská fakultní nemocnice Praha, IČO 61383082, se sídlem U vojenské nemocnice 1200/1, Břevnov, 162 00 Praha 6 – se dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. f) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, tím, že v souvislosti se zadáváním veřejné zakázky „ÚVN-VoFN Praha – zdravotnická technika 2025 – nákup ultrazvukový aspirátor pro neurochirurgickou operativu II.“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 27. 6. 2025 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 30. 6. 2025 pod ev. č. Z2025-035035 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 30. 6. 2025 pod ev. č. 420514-2025, při vyřizování námitek ze dne 12. 12. 2025 stěžovatele – Ing. Aleš Závorka, IČO 41147341, se sídlem nám. Interbrigády 640/8, 160 00 Praha 6, které byly jmenovanému obviněnému doručeny téhož dne a které směřovaly proti rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení ze dne 3. 12. 2025, postupoval v rozporu s § 245 odst. 1 citovaného zákona, když do 15 dnů od jejich doručení, tedy nejpozději do 29. 12. 2025, neodeslal jmenovanému stěžovateli rozhodnutí o námitkách, ve kterém by uvedl, zda námitkám vyhovuje, nebo je odmítá.
II.
Za spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto příkazu se obviněnému – Ústřední vojenská nemocnice - Vojenská fakultní nemocnice Praha, IČO 61383082, se sídlem U vojenské nemocnice 1200/1, Břevnov, 162 00 Praha 6 – podle § 268 odst. 2 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, ukládá
pokuta ve výši 20 000 Kč (dvacet tisíc korun českých).
Pokuta je splatná do jednoho měsíce od nabytí právní moci tohoto příkazu.
Odůvodnění
I. PRŮBĚH ZADÁVACÍHO ŘÍZENÍ
1. Obviněný – Ústřední vojenská nemocnice - Vojenská fakultní nemocnice Praha, IČO 61383082, se sídlem U vojenské nemocnice 1200/1, Břevnov, 162 00 Praha 6 (dále jen „obviněný“ nebo „zadavatel“) – zahájil dne 27. 6. 2025 odesláním oznámení o zahájení zadávacího řízení k uveřejnění otevřené řízení za účelem zadání veřejné zakázky „ÚVN-VoFN Praha – zdravotnická technika 2025 – nákup ultrazvukový aspirátor pro neurochirurgickou operativu II.“, přičemž předmětné oznámení bylo uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 30. 6. 2025 pod ev č. Z2025-035035 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 30. 6. 2025 pod ev. č. 420514-2025 (dále jen „veřejná zakázka“ nebo „zadávací řízení“).
2. Předmětem veřejné zakázky podle bodu 1 „Vymezení předmětu veřejné zakázky“ nedatované zadávací dokumentace byl „právní závazek vybraného dodavatele řádně a včas provést dodávku, instalaci a uvedení do provozu požadované soupravy zdravotnického prostředku v sídle zadavatele, a zabezpečení následného bezplatného 24měsíčního záručního servisu, dále pozáručního servisu po dobu 96 měsíců ode dne uplynutí záruky a průběžné dodávky SZM“.
3. Předpokládaná hodnota veřejné zakázky uvedená na úvodní straně zadávací dokumentace, včetně vyhrazené změny závazku, činila 107 953 895,89 Kč bez DPH.
4. Lhůta pro podání nabídek uplynula dne 28. 7. 2025 v 9:00 hodin.
5. Z dokumentace o zadávacím řízení vyplývá, že obviněný v zadávacím řízení obdržel celkem dvě nabídky a jednou z nich byla nabídka Ing. Aleše Závorky, IČO 41147341, se sídlem nám. Interbrigády 640/8, 160 00 Praha 6 (dále jen „stěžovatel“).
6. Rozhodnutím zadavatele o zrušení zadávacího řízení ze dne 30. 9. 2025 rozhodl zadavatel o zrušení zadávacího řízení na předmětnou veřejnou zakázku a dne 1. 10. 2025 bylo předmětné rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení oznámeno účastníkům zadávacího řízení.
7. Dne 14. 10. 2025 byly zadavateli doručeny námitky stěžovatele z téhož dne, jimiž stěžovatel brojil proti rozhodnutí zadavatele o zrušení zadávacího řízení ze dne 30. 9. 2025.
8. Zadavatel námitkám stěžovatele ze dne 14. 10. 2025 rozhodnutím o námitkách ze dne 27. 10. 2025 vyhověl a přijal opatření k nápravě spočívající ve zrušení rozhodnutí zadavatele o zrušení zadávacího řízení ze dne 30. 9. 2025.
9. Rozhodnutím ze dne 3. 12. 2025, které bylo oznámeno účastníkům zadávacího řízení téhož dne, zadavatel opětovně rozhodl o zrušení zadávacího řízení na předmětnou veřejnou zakázku.
10. Dne 12. 12. 2025 byly zadavateli doručeny námitky stěžovatele z téhož dne (dále jen „námitky“), jimiž stěžovatel brojil proti rozhodnutí zadavatele o zrušení zadávacího řízení ze dne 3. 12. 2025.
II. POSTUP ÚŘADU PŘED VYDÁNÍM PŘÍKAZU
11. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jako orgán příslušný podle § 248 ve spojení s § 270 odst. 5 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), mj. k výkonu dozoru nad dodržováním pravidel stanovených tímto zákonem a zadávacími podmínkami pro zadání veřejné zakázky a pro zvláštní postupy podle části šesté zadavatelem, jakož i k projednávání přestupků podle tohoto zákona, obdržel dne 30. 1. 2026 podnět z téhož dne týkající se postupu obviněného při zadávání šetřené veřejné zakázky, v němž je mj. namítáno nevyřízení námitek stěžovatele doručených obviněnému dne 12. 12. 2025. Podnět byl zaevidován pod sp. zn. ÚOHS-P0089/2026/VZ.
12. Na základě obdrženého podnětu si Úřad přípisem ze dne 2. 2. 2026 vyžádal od obviněného dokumentaci o zadávacím řízení a vyjádření k tvrzením stěžovatele uvedeným v podnětu, tedy i k tvrzení, že nevyřídil námitky stěžovatele.
13. Dne 12. 2. 2026 obdržel Úřad prostřednictvím datové schránky vyjádření obviněného, včetně kompletní dokumentace o zadávacím řízení. Obviněný ve svém vyjádření k tvrzení stěžovatele o nevyřízení jeho námitek pouze uvedl, že „z důvodu nepřítomností odpovědných zaměstnanců, nemohl zadavatel reagovat v souladu s ust. § 245 odst. 1 ZZVZ“.
III. ZÁVĚRY ÚŘADU
14. Podle § 90 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o přestupcích“), správní orgán může o přestupku rozhodnout příkazem.
15. Podle § 150 odst. 1 věty druhé zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), příkaz může správní orgán vydat, považuje-li skutkové zjištění za dostatečné; vydání příkazu může být prvním úkonem v řízení. Úřad konstatuje, že byly dostatečně zjištěny skutkové okolnosti pro vydání tohoto příkazu, přičemž vydání příkazu je prvním úkonem v řízení o přestupku.
16. Po přezkoumání podkladů, které jsou součástí spisu vedeného v této věci, Úřad dospěl k závěru, že obviněný nepostupoval v souvislosti se zadáváním veřejné zakázky, konkrétně při vypořádání námitek stěžovatele, v souladu se zákonem. Ke svému rozhodnutí uvádí Úřad následující rozhodné skutečnosti.
K výroku I. tohoto příkazu
Relevantní ustanovení zákona
17. Podle § 241 odst. 1 zákona může námitky podat dodavatel, kterému postupem zadavatele souvisejícím se zadáváním podlimitní nebo nadlimitní veřejné zakázky, včetně koncese s výjimkou koncese malého rozsahu podle § 178 zákona nebo se zvláštními postupy podle části šesté hrozí nebo vznikla újma (dále jen „stěžovatel“).
18. Podle § 241 odst. 2 písm. a) zákona se námitky podle § 241 odst. 1 zákona podávají písemně a lze je podat proti všem úkonům nebo opomenutím zadavatele v zadávacím řízení a zvláštnímu postupu podle části šesté, včetně stanovení zadávacích podmínek.
19. Podle § 241 odst. 3 zákona námitky týkající se jiných úkonů či opomenutí zadavatele, než je stanovení zadávacích podmínek, volba druhu zadávacího řízení, režimu veřejné zakázky a postup zadavatele směřující k zadání veřejné zakázky mimo zadávací řízení, může podat pouze účastník zadávacího řízení.
20. Podle § 242 odst. 2 zákona námitky proti úkonům oznamovaným v dokumentech, které je zadavatel povinen podle tohoto zákona uveřejnit či odeslat stěžovateli, musí být doručeny zadavateli do 15 dnů od jejich uveřejnění či doručení stěžovateli.
21. Podle § 245 odst. 1 zákona zadavatel do 15 dnů od doručení námitek odešle rozhodnutí o námitkách stěžovateli. V rozhodnutí uvede, zda námitkám vyhovuje nebo je odmítá; součástí rozhodnutí o odmítnutí námitek musí být odůvodnění, ve kterém se zadavatel podrobně a srozumitelně vyjádří ke všem skutečnostem uvedeným stěžovatelem v námitkách. Dojde-li k odmítnutí námitek podle odstavce 3, postačí odůvodnění ve vztahu ke splnění podmínek pro jejich odmítnutí. Pokud zadavatel námitkám vyhoví, sdělí v rozhodnutí současně, jaké provede opatření k nápravě.
22. Podle § 245 odst. 5 zákona pokud zadavatel o námitkách nerozhodne ve lhůtě podle odstavce 1, platí pro účely podání návrhu podle § 250 odst. 1, že námitky odmítl.
23. Podle § 268 odst. 1 písm. f) zákona se zadavatel dopustí přestupku tím, že postupuje při vyřizování námitek v rozporu s § 245 odst. 1, 2, 3 nebo 4.
Právní posouzení
24. Úřad v obecné rovině uvádí, že námitky jako procesní institut představují primární ochranu dodavatelů před nezákonným postupem zadavatele. Jsou-li námitky podány, je zadavatel povinen v rozhodnutí o námitkách uvést, zda námitkám vyhovuje, či je odmítá, a zároveň své rozhodnutí odůvodnit v souladu se zásadou transparentnosti (§ 6 odst. 1 zákona), tedy tak, aby bylo zpětně přezkoumatelné. Tato povinnost zadavatele je pak v § 245 odst. 1 zákona zdůrazněna výslovným požadavkem na to, aby se zadavatel v rozhodnutí o námitkách podrobně a srozumitelně vyjádřil ke všem skutečnostem v nich uvedeným, a to ve lhůtě do 15 dnů od jejich doručení. V této lhůtě je zadavatel povinen odeslat stěžovateli písemné rozhodnutí obsahující způsob vyřízení námitek, kdy zadavatel rozhodne buď o vyhovění námitkám či o jejich odmítnutí, přičemž je povinen své rozhodnutí podrobně a srozumitelně odůvodnit. Úřad v této souvislosti dodává, že zadavatel je povinen rozhodnout rovněž o námitkách, které nejsou podány oprávněnou osobou, jsou podány opožděně či nesplňují zákonné náležitosti.
25. Shora uvedené povinnosti jsou zadavateli zákonem uloženy především proto, že institut námitek slouží jako hlavní prostředek ochrany dodavatelů proti domnělému porušení zákona zadavatelem, kdy by měl být vzniklý „problém“ pramenící z postupu zadavatele vyřešen primárně mezi zadavatelem a stěžovatelem v zadávacím řízení, nikoliv až ve správním řízení před Úřadem. Právě z tohoto důvodu by se měl zadavatel s podstatou argumentace uvedené v námitkách srozumitelně a jasně vypořádat, neboť prostřednictvím rozhodnutí o námitkách zadavatel stěžovatele seznamuje se svým pohledem na stěžovatelem vznesené argumenty, což může mít zásadní význam pro rozhodnutí stěžovatele o jeho dalším postupu, tj. zejména též o tom, zda bude proti postupu zadavatele, který jeho námitky odmítl, brojit návrhem u Úřadu či nikoliv. S ohledem na uvedené jsou podstatné nejen obsahové náležitosti takového rozhodnutí, ale rovněž včasnost odeslání rozhodnutí o námitkách.
26. Lze tedy uzavřít, že účelem institutu námitek je, aby se stěžovatel primárně dozvěděl autentický názor zadavatele na veškeré jím vznesené připomínky k jeho postupu v zadávacím řízení, přičemž pro naplnění zákonného rámce je zásadní nejen samotný způsob, jakým zadavatel námitky vyřídí, ale i dodržení zákonné lhůty, ve které tak musí učinit a o svém rozhodnutí stěžovatele informovat. Důležitost institutu námitek a jejich vyřízení podtrhuje i skutečnost, že porušení povinností zadavatele při vyřizování námitek je zákonem kvalifikováno jako přestupek [srov. § 268 odst. 1 písm. f) zákona]. Zákonodárce tak jednoznačně vyjadřuje vůli chránit význam institutu námitek prostřednictvím sankcionování zadavatele v případě, že na námitky nebude reagovat způsobem stanoveným zákonem.
27. V šetřeném případě z dokumentace o zadávacím řízení vyplývá, že stěžovatel podal námitky dne 12. 12. 2025, tedy devět dní poté, co mu bylo odesláno rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení. Námitky tak byly podány s ohledem na lhůtu stanovenou v § 242 odst. 2 zákona včas. Rovněž není pochyb o tom, že námitky byly podány oprávněnou osobou, jelikož jak Úřad uvedl výše, stěžovatel byl jedním z účastníků předmětného zadávacího řízení.
28. Z předložené dokumentace o zadávacím řízení nicméně vyplývá, že obviněný o námitkách stěžovatele proti rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení nerozhodl, resp. v zákonem stanovené lhůtě neodeslal stěžovateli rozhodnutí o námitkách, a neučinil tak ani později. Tuto skutečnost ostatně potvrdil i sám obviněný, když ve svém vyjádření výslovně uvedl, že z důvodu nepřítomnosti odpovědných zaměstnanců nemohl na námitky reagovat v souladu s § 245 odst. 1 zákona. Není tedy sporu o to, že obviněný své zákonné povinnosti nedostál.
29. Pro úplnost Úřad dodává, že k naplnění skutkové podstaty přestupku dle § 268 odst. 1 písm. f) zákona není vyžadováno naplnění dalších podmínek, než je postup obviněného v rozporu s některým z odstavců § 245 zákona, přičemž tato podmínka byla v projednávané věci prokazatelně naplněna, jak Úřad rozvedl výše.
30. Na základě uvedených skutečností Úřad dospěl k závěru, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. f) zákona tím, že při vyřizování námitek stěžovatele postupoval v rozporu s § 245 odst. 1 zákona, když do 15 dní ode dne jejich doručení neodeslal stěžovateli rozhodnutí o námitkách, ve kterém by uvedl, zda námitkám vyhovuje nebo je odmítá, a proto Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto příkazu.
K výroku II. tohoto příkazu – uložení pokuty
31. Úřad považuje ve smyslu ustanovení § 150 odst. 1 správního řádu v návaznosti na § 90 zákona o přestupcích skutková zjištění za dostatečná a s ohledem na výše uvedené považuje za prokázané, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. f) zákona, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto příkazu.
32. Úřad se v souvislosti s rozhodováním o uložení pokuty nejprve zabýval tím, zda nedošlo k zániku odpovědnosti za přestupek, zejména v souvislosti s uplynutím promlčecí doby [viz § 29 písm. a) zákona o přestupcích].
33. Odpovědnost za přestupek zaniká mj. uplynutím promlčecí doby, která podle § 270 odst. 3 písm. a) zákona činí 5 let u přestupků podle § 268 zákona.
34. Podle § 31 odst. 1 zákona o přestupcích počíná promlčecí doba běžet dnem následujícím po dni spáchání přestupku; dnem spáchání přestupku se rozumí den, kdy došlo k ukončení jednání, kterým byl přestupek spáchán. Je-li znakem přestupku účinek, promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni, kdy takový účinek nastal.
35. V návaznosti na výše uvedené Úřad před uložením pokuty ověřil, zda již neuplynula lhůta dle § 270 odst. 3 písm. a) zákona. Ke spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto příkazu došlo dne 30. 12. 2025, tj. první den po marném uplynutí zákonné lhůty pro odeslání rozhodnutí o námitkách podaných stěžovatelem. Řízení o přestupku je pak zahájeno dnem doručení tohoto příkazu. Z uvedených údajů vyplývá, že promlčecí doba ve vztahu k projednávanému přestupku neuplynula a odpovědnost obviněného za projednávaný přestupek uplynutím promlčecí doby nezanikla.
36. Podle § 268 odst. 2 písm. b) zákona se za přestupek uloží pokuta do 20 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. f) zákona.
37. Podle § 37 písm. a) a c) zákona o přestupcích se při určení druhu správního trestu a jeho výměry přihlédne zejména k povaze a závažnosti přestupku a k přitěžujícím a polehčujícím okolnostem.
38. Podle § 38 zákona o přestupcích povaha a závažnost přestupku je dána zejména významem zákonem chráněného zájmu, který byl přestupkem porušen nebo ohrožen, dále významem a rozsahem následku přestupku a okolnostmi jeho spáchání (Úřad zde uvádí pouze ty skutečnosti citovaného ustanovení zákona o přestupcích, které jsou relevantní ve vztahu k posuzovanému případu.
39. Úřad v této souvislosti uvádí, že závažnost přestupku, která je v šetřeném případě skutečností rozhodnou pro určení výměry pokuty, je obecnou kategorií poměřující rozsah dopadu konkrétního protiprávního jednání na specifický právem chráněný zájem s přihlédnutím k významu tohoto chráněného zájmu. Stupeň závažnosti, tedy společenské škodlivosti přestupku, je dán konkrétní intenzitou naplnění znaků skutkové podstaty přestupku. Při posuzování závažnosti přestupku tedy není hlavním kritériem jeho skutková podstata, ale intenzita skutkových okolností, s jakou došlo k porušení právem chráněných hodnot a zájmů v konkrétním případě. Z hlediska určení výměry pokuty je proto nutno hodnotit nejen, jaké následky byly přestupkem způsobeny, ale také jakou měly intenzitu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 6. 2013, sp. zn. 1 Afs 106/2012).
40. V rámci posouzení povahy a závažnosti přestupku Úřad konstatuje, že zákon jednoznačně vymezuje povinnost zadavatele přezkoumat a vyřídit námitky proti jeho postupu v zadávacím řízení. Tuto jemu uloženou povinnost obviněný v šetřeném případě nesplnil, když o námitkách stěžovatele nerozhodl, resp. rozhodnutí o námitkách stěžovateli v zákonem stanovené lhůtě (a ani později) neodeslal. Následkem protiprávního jednání obviněného bylo to, že stěžovatel nebyl seznámen s postojem obviněného k jím uplatněným námitkám proti rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení ani s důvody, pro které by obviněný případně tyto námitky považoval za nedůvodné. Stěžovateli tak byla odňata možnost kvalifikovaně posoudit další postup k ochraně svých práv, zejména zvážit smysluplnost podání návrhu k Úřadu na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele. Za situace, kdy stěžovatel neznal konkrétní argumentaci zadavatele, nebyl schopen realisticky vyhodnotit své šance na úspěch v případném správním řízení, což mohlo zásadním způsobem přispět k jeho rozhodnutí návrh na zahájení řízení k Úřadu nepodat. Postupem obviněného tak nejen nebylo naplněno legitimní očekávání stěžovatele, že na jeho námitky bude ze strany zadavatele náležitě a včas reagováno, ale rovněž došlo k reálnému oslabení účinnosti institutu námitek, jenž představuje základní prostředek ochrany dodavatelů v zadávacím řízení, a tím i k zásahu do práv stěžovatele. Úřad dodává, že úkon zadavatele spočívající ve vyřízení námitek, resp. poskytnutí věcného stanoviska k námitkám stěžovatele, nelze nijak zhojit či nahradit. Pochybení v podobě neodeslání rozhodnutí o námitkách stěžovateli, kterého se obviněný v šetřeném případě dopustil, není proto možné hodnotit vzhledem k účelu, jehož má být institutem námitek dosaženo, jako marginální.
41. Co se týče okolností, za nichž byl přestupek spáchán, Úřad jako přitěžující okolnost posoudil fakt, že o námitkách stěžovatele proti zrušení zadávacího řízení nebylo obviněným rozhodnuto vůbec, tedy ani po uplynutí zákonné lhůty.
42. Úřad neshledal v šetřeném případě žádné další přitěžující ani žádné polehčující okolnosti.
43. Úřad se dále zabýval tím, zda přestupek, za nějž je obviněnému nyní ukládán trest, není v souběhu s dalšími přestupky obviněného. Při tomto posouzení Úřad vycházel z právní úpravy obsažené v zákoně o přestupcích, jakož i z judikatury Nejvyššího správního soudu. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozsudku č. j. 5 As 98/2022-51 ze dne 9. 10. 2025 zdůraznil, že aktuálně účinné znění zákona o přestupcích představuje ucelený a předvídatelný systém pravidel pro posuzování souběhu přestupků a jejich trestání, přičemž hmotněprávní důsledky souběhu přestupků jsou úzce a neoddělitelně provázány s procesní úpravou společného řízení a rozhodným mezníkem pro časové vymezení vícečinného souběhu přestupků je okamžik zahájení řízení o některém z nich. Přestupek spáchaný až po zahájení řízení o jiném přestupku již s tímto přestupkem netvoří souběh ve smyslu zákona o přestupcích, neboť o takových přestupcích nelze podle § 88 odst. 3 zákona o přestupcích vést společné řízení. Nejvyšší správní soud současně uvedl, že za této právní úpravy již není namístě vymezovat souběh přestupků analogií z trestního práva, neboť zákonodárce otázku časového ohraničení souběhu řeší přímo a výslovně. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu se dále zabýval významem ustanovení § 37 písm. b) zákona o přestupcích, podle něhož se při určení druhu správního trestu a jeho výměry přihlédne zejména k tomu, že o některém z více přestupků, které byly spáchány jedním skutkem nebo více skutky, nebylo rozhodnuto ve společném řízení. Nejvyšší správní soud dovodil, že toto ustanovení dopadá pouze na případy, kdy společné řízení podle § 88 zákona o přestupcích mohlo a mělo být vedeno, avšak z určitého důvodu vedeno nebylo. Naopak v situacích, kdy zákon o přestupcích vedení společného řízení výslovně vylučuje (tedy právě u přestupků spáchaných po zahájení řízení o jiném přestupku podle § 88 odst. 3 zákona o přestupcích), nelze § 37 písm. b) zákona o přestupcích chápat jako prostředek k dodatečnému zohlednění jiných přestupků obviněného při ukládání správního trestu. V takových případech by uplatnění zásady absorpce bylo v rozporu se zjevně projeveným úmyslem zákonodárce, který přestupky spáchané po zahájení řízení o jiném přestupku záměrně vyňal z režimu společného projednání a úhrnného trestání.
44. Na základě výše uvedených východisek Úřad posoudil, zda v projednávané věci existuje důvod přihlédnout k jiným souběžným přestupkům obviněného ve smyslu § 37 písm. b) zákona o přestupcích, o nichž nebylo rozhodnuto spolu s právě projednávaným přestupkem ve společném řízení, ačkoliv to podle zákona o přestupcích přicházelo v úvahu. Úřad uvádí, že šetřený přestupek není v souběhu s dalším přestupkem či přestupky obviněného, proto se § 37 písm. b) zákona o přestupcích v projednávané věci neuplatní.
45. V této souvislosti Úřad poznamenává, že pokuta uložená obviněnému za nedodržení postupu stanoveného zákonem má mj. splnit dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem, a funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu. Stanovená výše pokuty podle Úřadu dostatečně naplňuje obě funkce právní odpovědnosti.
46. Úřad při stanovení výše pokuty rovněž přihlédl k ekonomické situaci obviněného. Z výroční zprávy za rok 2024[1] vyplývá, že obviněný hospodařil s rozpočtem v řádu miliard Kč, přičemž dle Úřadu lze důvodně předpokládat, že i v letech následujících, tj. i v roce 2026, bude disponovat obdobným objemem finančních prostředků. Úřad proto konstatuje, že stanovenou výši pokuty nelze vzhledem k finančním prostředkům, kterými obviněný disponuje, považovat za nepřiměřeně zasahující (a v tomto smyslu nespravedlivou) ekonomickou situaci obviněného.
47. Úřad posoudil postup obviněného ze všech hledisek a s ohledem na výše uvedené rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto příkazu.
48. Pokuta je splatná do jednoho měsíce od nabytí právní moci tohoto příkazu na účet Celního úřadu v Praze uvedený u České národní banky číslo 3754-67724011/0710, variabilní symbol – IČO obviněného.
Poučení
Proti tomuto příkazu lze podle § 150 odst. 3 správního řádu podat odpor ve lhůtě 8 dnů ode dne jeho oznámení, a to u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – Sekce veřejných zakázek. Lhůta pro podání odporu běží ode dne následujícího po dni doručení tohoto příkazu. Podáním odporu se příkaz ruší a řízení pokračuje; to neplatí, byl-li podán nepřípustný nebo opožděný odpor. Správní orgán vyrozumí podatele o podání nepřípustného nebo opožděného odporu. Lhůty pro vydání rozhodnutí začínají znovu běžet dnem podání odporu. Zpětvzetí odporu není přípustné. Příkaz, proti němuž nebyl podán odpor, se stává pravomocným a vykonatelným rozhodnutím.
otisk úředního razítka
Mgr. Markéta Dlouhá
místopředsedkyně
Obdrží
Ústřední vojenská nemocnice - Vojenská fakultní nemocnice Praha, U vojenské nemocnice 1200/1, Břevnov, 162 00 Praha 6
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy