číslo jednací: 07106/2026/500
spisová značka: S0012/2026/VZ
| Instance | I. |
|---|---|
| Věc | Dynamický nákupní systém na poskytování mobilních telekomunikačních služeb – Výzva 2-2025 |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
| Výrok | § 257 písm. c) zákona č. 134/2016 Sb. |
| Rok | 2026 |
| Datum nabytí právní moci | 24. 4. 2026 |
| Související rozhodnutí | 07106/2026/500 14962/2026/163 |
| Dokumenty |  2026_S0012.pdf 485 KB |
|
Spisová značka: ÚOHS-S0012/2026/VZ |
|
|
|
Číslo jednací: ÚOHS-07106/2026/500 |
|
Brno 23. 2. 2026 |
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, ve správním řízení zahájeném dne 23. 12. 2025, jehož účastníky jsou
- navrhovatel – T-Mobile Czech Republic a.s., IČO 64949681, se sídlem Tomíčkova 2144/1, Chodov, 148 00 Praha 4,
- strany smlouvy:
- zadavatel – Zdravotní ústav se sídlem v Ústí nad Labem, IČO 71009361, se sídlem Moskevská 1531/15, Ústí nad Labem-centrum, 400 01 Ústí nad Labem, a
- Vodafone Czech Republic a.s., IČO 25788001, se sídlem náměstí Junkových 2808/2, Stodůlky, 155 00 Praha 5,
ve věci návrhu ze dne 23. 12. 2025 na uložení zákazu plnění „Smlouvy o poskytování mobilních telekomunikačních služeb“ č. j. ZUUL 16191/2025-445 uzavřené dne 27. 11. 2025 mezi cit. zadavatelem a cit. obchodní společností Vodafone Czech Republic a.s. na veřejnou zakázku „Dynamický nákupní systém na poskytování mobilních telekomunikačních služeb – Výzva 2-2025“ uveřejněnou na profilu zadavatele pod systémovým číslem P25V00000128, zadávanou na základě „Výzvy k podání nabídky“ ze dne 14. 11. 2025 v dynamickém nákupním systému s názvem „Dynamický nákupní systém na poskytování mobilních telekomunikačních služeb“, který byl zaveden v zadávacím řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 7. 2. 2025 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 10. 2. 2025 pod ev. č. Z2025-008298, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 10. 2. 2025 pod ev. č. 90359-2025,
vydává toto:
usnesení:
Správní řízení vedené podsp. zn. ÚOHS-S0012/2026/VZ se podle § 257 písm. c) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, zastavuje, neboť v souvislosti s podáním návrhu navrhovatele – T-Mobile Czech Republic a.s., IČO 64949681, se sídlem Tomíčkova 2144/1, Chodov, 148 00 Praha 4 – ze dne 23. 12. 2025 na zahájení správního řízení ve věci uložení zákazu plnění „Smlouvy o poskytování mobilních telekomunikačních služeb“ č. j. ZUUL 16191/2025-445 uzavřené dne 27. 11. 2025 mezi zadavatelem – Zdravotní ústav se sídlem v Ústí nad Labem, IČO 71009361, se sídlem Moskevská 1531/15, Ústí nad Labem-centrum, 400 01 Ústí nad Labem – a obchodní společností Vodafone Czech Republic a.s., IČO 25788001, se sídlem náměstí Junkových 2808/2, Stodůlky, 155 00 Praha 5, na veřejnou zakázku „Dynamický nákupní systém na poskytování mobilních telekomunikačních služeb – Výzva 2-2025“ uveřejněnou na profilu zadavatele pod systémovým číslem P25V00000128, zadávanou na základě „Výzvy k podání nabídky“ ze dne 14. 11. 2025 v dynamickém nákupním systému s názvem „Dynamický nákupní systém na poskytování mobilních telekomunikačních služeb“, který byl zaveden v zadávacím řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 7. 2. 2025 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 10. 2. 2025 pod ev. č. Z2025-008298 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 10. 2. 2025 pod ev. č. 90359-2025, nedošlo ke složení kauce v souladu s § 255 odst. 1 cit. zákona na účet Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.
Odůvodnění
I. PRŮBĚH SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ
1. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) jako orgán příslušný podle § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), obdržel dne 23. 12. 2025 návrh navrhovatele – T-Mobile Czech Republic a.s., IČO 64949681, se sídlem Tomíčkova 2144/1, Chodov, 148 00 Praha 4 (dále jen „navrhovatel“) – z téhož dne na uložení zákazu plnění „Smlouvy o poskytování mobilních telekomunikačních služeb“ č. j. ZUUL 16191/2025-445 uzavřené dne 27. 11. 2025 mezi zadavatelem – Zdravotní ústav se sídlem v Ústí nad Labem, IČO 71009361, se sídlem Moskevská 1531/15, Ústí nad Labem-centrum, 400 01 Ústí nad Labem (dále jen „zadavatel“) – a vybraným dodavatelem – Vodafone Czech Republic a.s., IČO 25788001, se sídlem náměstí Junkových 2808/2, Stodůlky, 155 00 Praha 5 (dále jen „vybraný dodavatel“), (dále také jako „smlouva“) na veřejnou zakázku „Dynamický nákupní systém na poskytování mobilních telekomunikačních služeb – Výzva 2-2025“ uveřejněnou na profilu zadavatele pod systémovým číslem P25V00000128, zadávanou na základě „Výzvy k podání nabídky“ ze dne 14. 11. 2025 v dynamickém nákupním systému s názvem „Dynamický nákupní systém na poskytování mobilních telekomunikačních služeb“, který byl zaveden v zadávacím řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 7. 2. 2025 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 10. 2. 2025 pod ev. č. Z2025-008298, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 10. 2. 2025 pod ev. č. 90359-2025 (dále jen „veřejná zakázka“).[1]
2. Dnem obdržení předmětného návrhu bylo v souladu s § 249 zákona ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zahájeno správní řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele.
3. Účastníky správního řízení podle § 256 zákona jsou:
- navrhovatel,
- strany smlouvy:
- zadavatel a
- vybraný dodavatel.
4. V návrhu navrhovatel požaduje uložení zákazu plnění smlouvy s odůvodněním, že centrální zadavatel – Ministerstvo financí, IČO 00006947, se sídlem Letenská 525/15, Malá Strana, 118 00 Praha 1 (dále jen „centrální zadavatel“) – porušil pravidla stanovená pro zadání veřejné zakázky v dynamickém nákupním systému, a tím ovlivnil výběr dodavatele.
5. Dne 2. 1. 2026 obdržel Úřad vyjádření k návrhu od centrálního zadavatele, jemuž navrhovatel zaslal jeho stejnopis, přičemž mu zároveň téhož dne byla zpřístupněna dokumentace v certifikovaném elektronickém nástroji centrálního zadavatele v souladu s § 262a zákona.
6. Ve svém vyjádření centrální zadavatel[2] předkládá argumentaci k jednotlivým námitkám navrhovatele, k čemuž dodává, že on není zadavatel, který by uzavíral smlouvu, a z toho důvodu nemůže proti němu směřovat návrh na zákaz plnění smlouvy. Navrhovatel uvádí celkem sedm zadavatelů a sedm dvoustranných smluv. Pakliže se navrhovatel domáhá vydání zákazu plnění ve vztahu ke všem těmto smlouvám, měl složit kauci v celkové výši 1,4 mil. Kč, což však neučinil, a proto by měl Úřad správní řízení s odkazem na § 257 písm. c) zákona zastavit.
7. Zahájení správního řízení oznámil Úřad účastníkům řízení přípisem ze dne 8. 1. 2026.
8. Dne 12. 1. 2026 vydal Úřad usnesení, ve kterém navrhovateli určil lhůtu k provedení úkonu – zaslání písemného sdělení, ze kterého bude vyplývat, ke které ze smluv uvedených v podání se vztahuje jím složená kauce ve výši 200 000 Kč, která byla připsána na účet Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 4. 12. 2025.
Vyjádření navrhovatele ke kauci ze dne 15. 1. 2026
9. Dne 15. 1. 2026 obdržel Úřad vyjádření navrhovatele ke kauci z téhož dne, ve kterém navrhovatel uvádí, že trvá na svém názoru, podle kterého postačuje složení jediné kauce.
10. Navrhovatel poukazuje zejména na to, že v daném případě byl podán návrh v rámci jednoho zadávacího postupu pro jednu veřejnou zakázku zadanou na podkladě jediného souboru zadávacích podmínek. Odkaz Úřadu na rozhodovací praxi (obsažený v usnesení, na něž navrhovatel tímto přípisem reaguje) je v dané věci nepřiléhavý, neboť návrh byl podán pro smlouvy uzavřené na podkladě řízení k jediné veřejné zakázce, a jedná se tudíž o související smlouvy. Dále navrhovatel uvádí, že zadávací podmínky určil centrální zadavatel, přičemž standardem je, že jedinou smlouvu na plnění celé centrálně zadávané veřejné zakázky uzavírá s vybraným dodavatelem přímo centrální zadavatel (k tomu odkazuje na sedm konkrétních příkladů).
11. Navrhovatel považuje požadavek Úřadu na složení samostatné kauce pro řízení o zákazu plnění každé ze smluv za formalistický. Podle zákona odpovídá za centralizované zadávání (a tedy i za porušení zákona) centrální zadavatel, přičemž k porušení zákona došlo v rámci jednoho zadávacího postupu, jehož výsledkem je sedm uzavřených smluv, přičemž všechny jsou stiženy stejnou nezákonností. Pouze centrální zadavatel má k dispozici veškerou dokumentaci a další dokumenty, ke kterým pověřující zadavatelé nemusí mít přístup, a která je navíc shodná pro všech sedm dotčených smluv.
12. Navrhovatel rovněž odkazuje na judikaturu Krajského soudu v Brně, podle které postačovalo k návrhu na vydání předběžného opatření, ve kterém byl požadován zákaz uzavření jednotlivých smluv, složení pouze jediné kauce.
13. Závěrem navrhovatel uvádí, že z procesní opatrnosti určuje, že složená kauce se vztahuje ke smlouvě uzavřené mezi Krajskou hygienickou stanicí Jihomoravského kraje a vybraným dodavatelem, která nabyla účinnosti dne 1. 12. 2025.
Další průběh správního řízení
14. Dne 16. 1. 2026 obdržel Úřad vyjádření zadavatele ze dne 15. 1. 2026, ve kterém uvádí, že v dané věci vystupuje jakožto pověřující zadavatel, kdy napadená smlouva byla uzavřená prostřednictvím centralizovaného zadávání, přičemž za uvedené odpovídá centrální zadavatel. Zadavatel se odkázal na vyjádření centrálního zadavatele ze dne 2. 1. 2026, se kterým se ztotožňuje a navrhuje, aby se účastníkem řízení stal také centrální zadavatel.
15. Zadavatel dále uvádí, že mu nebyl doručen stejnopis návrhu v souladu s ustanovením § 254 odst. 4 zákona, kdy nedodržení této povinnosti je důvodem pro zastavení zahájeného správního řízení podle § 257 zákona.
16. Zadavatel je toho názoru, že navrhovatel složil pouze jednu kauci ve výši 200 000 Kč, čímž nedošlo ke složení kauce v souladu se zákonem, neboť navrhovatel měl složit kauci ve výši 1 400 000 Kč, což však neučinil.
17. Zadavatel proto navrhuje, aby Úřad správní řízení zastavil z důvodu nesložení kauce a nezaslání stejnopisu návrhu zadavateli.
18. Dne 19. 1. 2026 obdržel Úřad dále doplnění k vyjádření zadavatele, v jehož příloze zadavatel zaslal Úřadu smlouvu.
Žádost centrálního zadavatele o přiznání účastenství ze dne 27. 1. 2026
19. Dne 27. 1. 2026 centrální zadavatel doručil Úřadu přípis, ve kterém uvádí, že v zadávacím postupu předcházejícím uzavření smlouvy vystupoval jakožto centrální zadavatel ve smyslu § 9 odst. 1 písm. b) zákona, a tedy připravil zadávací podmínky a provedl veškeré úkony v zadávacím postupu, které byly nezbytným procesním předpokladem pro uzavření smluv.
20. Z tohoto důvodu hrozí centrálnímu zadavateli (v případě, že by navrhovatel byl se svým návrhem úspěšný) postih za přestupek podle § 268 odst. 1 písm. a) anebo c) zákona, jelikož odpovídá za zákonnost nastavení zadávacích podmínek a průběh zadávacího postupu. Výsledek řízení tedy, dle názoru centrálního zadavatele, přímo zasahuje do jeho práv a povinností.
21. Centrální zadavatel uvádí, že splňuje definiční znaky účastníka řízení podle § 27 odst. 2 správního řádu a z toho důvodu žádá Úřad, aby mu účastenství potvrdil a až do pravomocného vyřešení otázky účastenství s ním nakládal jako s účastníkem řízení, a to včetně zajištění práva nahlížet do spisu a vyjadřovat se k podkladům rozhodnutí.
22. Dále centrální zadavatel uvádí, že pakliže by Úřad dospěl k závěru, že není účastníkem řízení s ohledem na znění § 256 zákona, pak alternativně žádá o přiznání postavení vedlejšího účastníka podle § 141 odst. 3 věta druhá správního řádu, neboť má zájem na výsledku řízení. V tomto ohledu centrální zadavatel odkazuje na judikaturu, ve které je konstatována, že návrhové řízení podle zákona se svou povahou blíží spornému řízení podle § 141 správního řádu.
Další průběh správního řízení
23. Dne 13. 2. 2026 vydal Úřad usnesení sp. zn. ÚOHS-V0031/2026/PV, č. j. ÚOHS-06125/2026/500, kterým rozhodl, že centrální zadavatel není účastníkem (a to ani vedlejším) správního řízení vedeného Úřadem pod sp. zn. ÚOHS-S0012/2026/VZ. O této skutečnosti zároveň Úřad vyrozuměl účastníky řízení přípisem ze dne 16. 2. 2026.
II. ZÁVĚRY ÚŘADU
24. Úřad přezkoumal náležitosti návrhu a na základě zjištěných skutečností konstatuje, že v dané věci nedošlo v souvislosti s podáním návrhu navrhovatele ke složení kauce v souladu s § 255 odst. 1 zákona na účet Úřadu, a proto správní řízení podle § 257 písm. c) zákona zastavil. Ke svému rozhodnutí Úřad uvádí následující rozhodné skutečnosti.
25. Podle § 251 odst. 1 zákona musí návrh vedle obecných náležitostí podání stanovených správním řádem obsahovat označení zadavatele, v čem je spatřováno porušení zákona, v jehož důsledku navrhovateli vznikla nebo hrozí újma na jeho právech, návrhy na provedení důkazů, a čeho se navrhovatel domáhá. Navrhovatel je povinen k návrhu připojit v elektronické podobě písemné důkazní prostředky, jejichž provedení navrhl, nejsou-li součástí dokumentace o zadávacím řízení. Součástí návrhu je doklad o složení kauce podle § 255 odst. 1 nebo 2 zákona a v případě návrhu zasílaného Úřadu před uzavřením smlouvy na veřejnou zakázku rovněž doklad o doručení námitek zadavateli.
26. Podle § 254 odst. 4 zákona návrh podle odstavce 1 písm. d)[3] doručí navrhovatel Úřadu a ve stejnopisu zadavateli do 30 dnů ode dne, kdy zadavatel uveřejnil oznámení o uzavření smlouvy na základě rámcové dohody podle § 137 nebo oznámení o uzavření smlouvy v dynamickém nákupním systému podle § 142, nejpozději však do 6 měsíců od uzavření této smlouvy.
27. Podle § 255 odst. 1 zákona je navrhovatel ve lhůtě pro doručení návrhu, nejde-li o případ podle odstavce 2, povinen složit na účet Úřadu kauci ve výši 1 % z nabídkové ceny navrhovatele za celou dobu plnění veřejné zakázky nebo za dobu prvních čtyř let plnění v případě smluv na dobu neurčitou, nejméně však ve výši 50 000 Kč, nejvýše ve výši 10 000 000 Kč. Za nabídkovou cenu se pro účely výpočtu této kauce považuje rovněž cena uvedená v předběžné nabídce. V případě, že navrhovatel nemůže stanovit celkovou nabídkovou cenu, je povinen složit kauci ve výši 100 000 Kč. V případě návrhu na uložení zákazu plnění ze smlouvy je navrhovatel povinen složit kauci ve výši 200 000 Kč.
28. Podle § 257 písm. c) zákona Úřad zahájené řízení usnesením zastaví, jestliže nedošlo ke složení kauce v souladu s § 255 zákona.
29. Úřad předně ke kauci v obecné rovině uvádí, že složení kauce v zákonem požadované výši ve lhůtě pro doručení návrhu je jedním z předpokladů, aby Úřad ve správním řízení o věci mohl meritorně rozhodnout. Účelem kauce je eliminace zjevně účelových a bezdůvodných návrhů.
30. Jak již Úřad avizoval výše, v právě řešeném případě navrhovatel doručil Úřadu dne 23. 12. 2025 podání, kterým se domáhal uložení zákazu plnění celkem sedmi smluv uzavřených mezi sedmi různými pověřujícími zadavateli a vybraným dodavatelem. Součástí podání byl doklad o složení kauce, ze kterého vyplývá, že navrhovatel dne 4. 12. 2025 odeslal na účet Úřadu kauci ve výši 200 000 Kč, která byla na bankovní účet Úřadu dle výpisu z účtu Úřadu složena téhož dne (tj. 4. 12. 2025).
31. V rámci posuzování procesních podmínek se Úřad nejprve zabýval otázkou, zda navrhovatel složil kauci v souladu se zákonem, přičemž dospěl k závěru, že podáním se navrhovatel fakticky domáhá uložení nápravného opatření ve vztahu k sedmi samostatným (dvoustranným) smlouvám, a v tomto ohledu je tak navrhovatel v souladu s § 255 odst. 1 zákona povinen v případě návrhu na uložení zákazu plnění smlouvy složit na účet Úřadu kauci ve výši 200 000 Kč za každou jím napadenou smlouvu (podrobně viz dále). Vzhledem k tomu, že navrhovatel složil pouze kauci ve výši 200 000 Kč, Úřad vyzval navrhovatele usnesením ze dne 12. 1. 2026, aby navrhovatel určil, ke které napadené smlouvě se vztahuje jím složená kauce.
32. Navrhovatel ve svém vyjádření ze dne 15. 1. 2026 Úřadu sdělil svůj názor, proč postačí, aby v tomto případě složil toliko jednu kauci, byť navrhuje zákaz plnění sedmi různých smluv, ovšem z procesní opatrnosti Úřadu rovněž sdělil, že kauce byla složena k jiné smlouvě než k té, jejíž přezkum je předmětem tohoto správního řízení (podrobně viz výše).
33. Při posouzení dané problematiky vycházel Úřad ze závěrů Nejvyššího správního soudu uvedených v rozsudku ze dne 20. 10. 2016 č. j. 5 As 213/2015-38, ve kterém je konstatováno, že „[z]da se jedná o jeden návrh (či o více návrhů podaných na téže listině, resp. zda se jedná o jeden návrh podaný na více listinách), je nezbytné posoudit vždy v každé konkrétní věci s ohledem na její okolnosti a obsah toho kterého podání.“ Dále v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2017 č. j. 9 As 269/2016-44 je uvedeno, že „[n]ávrh může být i u jakkoliv nedělené veřejné zakázky podáván postupně proti různým úkonům zadavatele, které mohou být činěny i s delším časovým odstupem (například proti zadávacím podmínkám, proti rozhodnutí o vyloučení, proti rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky).“ Z judikatury dále vyplývá, že jedna složená kauce nepokrývá zároveň všechny ostatní podané návrhy na přezkum úkonů zadavatele (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 8. 2018, č. j. 10 As 331/2017-104).
34. Ostatně problematika skládání kaucí byla ve vztahu k návrhu či návrhům na uložení zákazu plnění smlouvy či smluv ze strany Úřadu již řešena, a to např. v rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-10046/2022/500, ze dne 22. 3. 2022, vydaném pod sp. zn. ÚOHS-S0661/2021/VZ, které bylo potvrzeno rozhodnutím předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-15227/2022/162 ze dne 14. 6. 2022 vydaným pod sp. zn. ÚOHS-R0051/2022/VZ, ve kterém bylo konstatováno, že „Úřad poukazuje na poslední větu ustanovení § 255 odst. 1 zákona, dle níž je navrhovatel v případě návrhu na uložení zákazu plnění smlouvy povinen složit kauci ve výši 200 000 Kč. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že návrh na uložení zákazu plnění je koncipován ve vztahu ke smlouvě (v jednotném čísle), přičemž jako jediný přípustný výklad citovaného ustanovení Úřad spatřuje ten, že navrhovatel je povinen složit kauci ve výši 200 000,- Kč za každou jednotlivou smlouvu, resp. dílčí smlouvu, která je předmětem jeho návrhu na uložení zákazu plnění, tj. navrhuje-li navrhovatel v šetřeném případě uložení zákazu plnění více smluv (tj. smluv a dílčích smluv), pak má být kauce složena ke každé jednotlivé smlouvě uvedené navrhovatelem v návrhu. Úřad nepovažuje za akceptovatelný výklad navrhovatele, dle kterého je navrhovatel v případě (formálního) podání jediného návrhu, resp. jednoho podání povinen zaplatit kauci pouze ve výši 200 000,- Kč nehledě na počet jím napadených smluv, neboť výši kauce nelze v daném případě určovat dle počtu podání, nýbrž dle počtu napadených smluv. Jediný přípustný výklad citovaného ustanovení § 255 odst. 1 zákona je tedy dle Úřadu ten, že navrhovatel je povinen složit kauci ve výši 200 000,- Kč za každou jím napadenou dílčí smlouvu, u níž požaduje uložit zákaz plnění, byť jsou součástí jediného podání označeného souhrnně jako návrh navrhovatele.“
35. V navazujícím rozhodnutí o rozkladu pak předseda Úřadu potvrdil postup Úřadu, přičemž uvedl, že „[k]auce je v případě návrhu na uložení zákazu plnění smlouvy jednoznačně skládána ve vztahu ke každé návrhem napadané smlouvě. Pojem ‚návrh na uložení zákazu plnění smlouvy‘ dle § 255 odst. 1 zákona je třeba vykládat v materiálním smyslu jako žádost o uložení zákazu plnění konkrétní smlouvy, nikoliv ve smyslu formálním tak, že jde o podání označené „návrh na uložení zákazu plnění smlouvy“. Napadá-li navrhovatel svým podáním více smluv, pak jde v materiálním smyslu o více návrhů na uložení zákazu plnění smlouvy. Ze smyslu a účelu zákona jednoznačně ani nelze dovodit, že by se kauce týkala návrhu jako jednoho celku či jednoho podání, tj. návrhu ve výše uvedeném formálním pojetí. Takový výklad by vedl k absurdním závěrům, na jejichž základě by kterýkoli navrhovatel mohl do jediného podání zahrnout celou řadu návrhů proti různým veřejným zakázkám (resp. smlouvám), včetně takových, které spolu nikterak věcně nesouvisejí, přičemž by platil toliko jedinou kauci. Takový výklad by neodpovídal účelu institutu kauce, kterým je zvýšit míru jistoty o tom, že návrh je podáván jako vážně míněný, a nikoliv jako návrh šikanózní či účelový. Pokud by totiž bylo zákonem umožněno projednat i takové návrhy, které jsou podány proti řadě nesouvisejících smluv, ztratila by kauce v takových případech svůj efekt ekonomické motivace k podávání pouze takových návrhů, které jsou důvodné. Naopak je nutno využít toho výkladu, dle kterého se skládaná kauce týká jedné konkrétní věci, v předmětném případě jedné smlouvy. Prostřednictvím návrhu na zákaz plnění smlouvy je napadán zcela konkrétní smluvní vztah mezi zadavatelem a dodavatelem, jehož plnění navrhovatel požaduje zakázat s ohledem na jím tvrzenou nezákonnost. Tento postup je zcela v souladu se závěry soudní praxe, dle kterých je účelem kauce zabránit neodůvodněným, jinými slovy účelovým a šikanózním návrhům. Stejně tak komentářová literatura (…) se vyjadřuje v tom smyslu, že kauci je nutno složit spolu s podáním návrhu, což ovšem neznamená, že jedna kauce náleží k jednomu návrhu ve formálním smyslu.“
36. V posuzovaném případě navrhovatel podal k Úřadu materiálně sedm samostatných návrhů ve smyslu § 250 odst. 2 zákona (v rámci jednoho podání), kterými se domáhá uložení zákazu plnění sedmi smluv, přičemž spolu se svým podáním však uhradil pouze jednu kauci ve výši 200 000 Kč.
37. Z veřejně dostupných zdrojů a z předložených dokumentů Úřad zjistil, že smlouva byla uzavřena dne 27. 11. 2025 a v systému registru smluv byla uveřejněna dne 28. 11. 2025.
38. Z ustanovení § 255 odst. 1 zákona vyplývá, že v případě návrhu na uložení zákazu plnění smlouvy je navrhovatel povinen složit kauci ve výši 200 000 Kč. Z textu zákona vyplývá vázanost kauce na návrh zákazu plnění smlouvy, nikoliv na zadávací řízení, či konkrétní veřejnou zakázku jako celek. Jedině takový výklad odpovídá smyslu a účelu zákona.
39. Naopak se Úřad neztotožňuje s názorem navrhovatele obsaženým v návrhu, podle kterého postačí v daném případě složení jediné kauce. S navrhovatelem lze souhlasit toliko co do tvrzení, že „[s]myslem a účelem kauce je podle ustálené judikatury ochrana zadavatelů a vybraných dodavatelů ‚proti kverulantským či šikanózním návrhům na vydání předběžných opatření, podávaným neúspěšnými či jinak nespokojenými účastníky zadávacích řízení‘. Prostřednictvím kauce se od navrhovatele očekává, že skrze svůj peněžní výdaj prokáže kvalifikovaný zájem na skutečném věcném přezkumu a své přesvědčení o nezákonnosti napadených úkonů zadavatele.“ Nelze však dále souhlasit s názorem navrhovatele, podle kterého lze gramatickým výkladem ustanovení § 255 odst. 1 zákona dovodit, že zákon hovoří o kauci v jednotném čísle. V tomto ohledu Úřad rovněž také poukazuje na gramatický výklad uvedeného ustanovení, které kromě kauce v jednotném čísle hovoří také o zákazu plnění (jedné) smlouvy, nikoliv smluv.
40. Argument navrhovatele, podle kterého zákon v ustanovení § 272b odst. 1 zákona váže kauci na „tutéž věc, tedy jednu veřejnou zakázku, nikoli počet dotčených subjektů“, je Úřadu nesrozumitelný, jelikož ze znění citovaného ustanovení je zřejmé, že se v zásadě jedná o (nepřímý) odkaz na ustanovení § 255 zákona a v tomto smyslu je třeba slovní spojení „v téže věci“ daného ustanovení nutné vykládat spíše jako „v případě, jako by byl býval podáván návrh k Úřadu“. A v tomto ohledu je nezbytné uvedené vykládat materiálně, tedy podle počtu napadených smluv, jak uvedl předseda Úřadu ve svém rozhodnutí citovaném výše. Nadto lze poukázat na skutečnost, že obecně zákon váže kauci na návrh, nikoliv na zadávací řízení či veřejnou zakázku jako celek, jak se domnívá navrhovatel. Pouze takový výklad odpovídá smyslu a účelu zákona, což rovněž dovodil Nejvyšší správní soud ve výše zmiňovaných rozsudcích č. j. 10 As 331/2017-104 ze dne 29. 8. 2018 nebo č. j. 5 As 213/2015-38 ze dne 20. 10. 2016. V kontextu právě uvedeného je nutné nahlížet rovněž na navrhovatelem odkazovaný postup Krajského soudu v Brně v rámci řešení případu pod sp. zn. 62 Af 53/2023, neboť v odkazovaném případě nebyly řešeny návrhy na uložení zákazu plnění smluv, ale návrh, který směřoval proti zadávacím podmínkám jedné veřejné zakázky (byť zadávané prostřednictvím centrálního zadavatele pro více pověřujících zadavatelů). Ačkoliv v daném případě byla nařízena předběžná opatření zakazující uzavřít smlouvu všem tam dotčeným zadavatelům, nelze z takto nesourodých případů dovozovat jakékoliv závěry stran skládání kauce v případě návrhu na zákaz plnění smlouvy.
41. Zároveň nelze přisvědčit navrhovateli v tom smyslu, že by měla být výše kauce vzhledem k počtu dotčených subjektů nepřiměřeně vysoká, přičemž takový výklad neodpovídá účelu kauce, jelikož ta by již nesloužila k ochraně před šikanózními návrhy, ale zcela by znemožňovala podat návrh na uložení zákazu plnění smlouvy. K tomu je předně potřeba uvést, že zákon v části věnující se kauci nezná žádnou škálu „přiměřenosti kauce“, jak se snaží prezentovat navrhovatel. Zákonná pravidla pro skládání kaucí, vč. jejich výše jsou pevně daná zákonem, a Úřadu nepřísluší posuzovat, zda je kauce v daném případě přiměřená či nikoliv. Úkolem Úřadu je toliko ověřit, zda byly naplněny podmínky řízení, do kterých spadá i ověření včasnosti a správnosti složení kauce, přičemž její výše je daná zákonem a neexistuje žádné správní uvážení, které by Úřad mohl v dané věci využít. Je to právě institut kauce, který brání podávání šikanózních návrhů (jak správně uvádí navrhovatel), přičemž je na každém navrhovateli, aby si sám posoudil, zda jsou jeho argumenty odůvodněné natolik, aby je podpořil kaucí s rizikem a vědomím toho, že v případě neúspěchu připadne složená kauce státu. V daném případě však zákon váže meritorní přezkum návrhu na zákaz plnění jedné smlouvy na kauci 200 000 Kč. V případě, že navrhovatel napadá více smluv, je přezkum Úřadem podmiňován složením tolika kaucí, kolik smluv je návrhem navrhovatele napadáno. Lapidárně řečeno, kauce ve vztahu k návrhu na uložení zákazu plnění smlouvy stojí na premise „kolik smluv, tolik kaucí“.
42. Navrhovatel ve svém vyjádření ke kauci ze dne 15. 1. 2025 stále trvá na závěru, že by v daném případě mělo postačovat složení pouze jedné kauce. Svůj závěr podporuje tvrzením, podle kterého byl návrh podán v rámci jednoho zadávacího postupu pro jednu veřejnou zakázku zadanou na podkladě jediného souboru zadávacích podmínek. Uvedené tvrzení navrhovatele však nemůže nic změnit na zákonném znění pravidla pro skládání kauce, jakož i na rozhodovací praxi, která pevně stojí na výše uvedeném předpokladu „kolik smluv tolik kaucí“.
43. Navrhovatel uvádí, že odkaz Úřadu na (rovněž výše uvedená) rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-10046/2022/500, ze dne 22. 3. 2022, vydané pod sp. zn. ÚOHS-S0661/2021/VZ, které bylo potvrzeno rozhodnutím předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-15227/2022/162 ze dne 14. 6. 2022 vydaným pod sp. zn. ÚOHS-R0051/2022/VZ není přiléhavé, neboť návrh byl navrhovatelem podán vůči smlouvám uzavřených na podkladě řízení k jediné veřejné zakázce, a jedná se tudíž o související smlouvy. S tímto tvrzením lze souhlasit toliko do jisté míry, neboť není zřejmé, jakým způsobem by se mělo jednat o související smlouvy více než, že mají společný předmět plnění (telekomunikační služby), a dále, že dodavatelem je vybraný dodavatel, který vzešel z veřejné zakázky. Ovšem ze smluv je plněno pro jiné objednatele (pověřující zadavatele), v jiných objemech, a tudíž se liší i celková hodnota jednotlivých smluv. V tomto ohledu tedy Úřad neshledává, že by se snad mělo jednat o totožné, či propojené smlouvy, jelikož minimálně z pohledu smluvních stran by takový výklad postrádal smyslu. Jakkoliv se může jednat o smlouvy „příbuzné“ anebo „podobné“ co do předmětu plnění, rozhodně je nelze ztotožňovat natolik, aby bylo možno o nich hovořit, jakožto o jediné smlouvě. Již ze skutečnosti, že se k právům a povinnostem ze smlouvy zavazují různé smluvní strany, vyplývá, že argument navrhovatele není přiléhavý. Takový výklad by odporoval podstatě základního instrumentu soukromého, resp. závazkového práva – smlouvě.
44. Navrhovatel na podporu svých tvrzení dále argumentuje tím, že to byl centrální zadavatel, který určil, že se bude jednat o smlouvy, které uzavřou pověřující zadavatelé s vybraným dodavatelem, což není dle názoru navrhovatele standardním postupem. K tomu Úřad uvádí, že je to centrální zadavatel, který vymezuje, za jakých podmínek bude poptávaný předmět plnění soutěžit. Je proto i na něm, jaký způsob zvolí pro jeho „přenechání“ pověřujícím zadavatelům. V tomto případě bylo stanoveno, že jednotlivé smlouvy budou uzavřeny mezi vybraným dodavatelem a konkrétním pověřujícím zadavatelem. Na tomto postupu Úřad nespatřuje nic nestandardního či snad nezákonného, jak uvádí navrhovatel. Navíc skutečnost, že konkrétní způsob uzavření smlouvy navrhovatel považuje za nestandardní, ještě automaticky neznamená, že by se snad mělo jednat o porušení zákona. Na tom nemohou nic změnit ani navrhovatelem uvedené příklady, když toliko poukazuje na jinou, ale nikoliv a priori jedinou zákonnou praxi. Nadto lze poukázat na skutečnost, že navrhovatel ani nijak konkrétně netvrdí či neprokazuje závěr, že by snad centrálním zadavatelem zvolený postup uzavírání smluv měl být nezákonný.
45. Analogie navrhovatele s jedinou smlouvou v tomto případě není přiléhavá, neboť jednoduše v tomto případě jediná smlouva uzavřená nebyla. V případě, že by tomu skutečně tak bylo, šlo by uvažovat o tom, že by k podání návrhu na zákaz plnění smlouvy postačovala pouze jediná kauce. Rovněž tak by snad bylo možno uvažovat o tom, že by jediná kauce mohla postačovat v situaci, kdy by zadavatel rozdělil předmět jedné veřejné zakázky (zadávané v rámci jednoho zadávacího postupu) do více smluv zjevně účelově, s cílem obcházet zákon a fakticky znemožnit obranu dodavatelů cestou návrhu na uložení zákazu plnění smlouvy. Takové účelové jednání však Úřad v postupu centrálního zadavatele a pověřujících zadavatelů ze shora uvedených důvodů neshledal. Vlastně není vůbec zřejmé, v čem by měla tato účelovost spočívat, když je na místě zopakovat, že praxe, kdy s vybraným dodavatelem uzavírá smlouvu přímo pověřující zadavatel, je běžná a zákonem aprobovaná. Nejde tedy ze strany centrálního a pověřujících zadavatelů o žádné „účelové rozdrobení plnění do mnoha smluv“, ale o standardní a legitimní postup. Úřad přitom zdůrazňuje, že vždy záleží na konkrétních skutkových okolnostech případu, přičemž právě uvedené závěry nelze jednoduše paušalizovat.
46. Pokud pak dále navrhovatel odkazuje rovněž na odpovědnost centrálního zadavatele při centralizovaném zadávání, kdy pouze centrální zadavatel má k dispozici veškerou dokumentaci, ke které pověřující zadavatelé nemusí mít přístup, přičemž dokumentace je totožná pro všech sedm smluv, jejichž plnění navrhovatel navrhuje zakázat, není Úřadu zřejmé, jak tento závěr rozporuje výše uvedené závěry Úřadu. Úřad se sice ztotožňuje s popisem odpovědnosti centrálního zadavatele, neboť skutečně vyplývá z ustanovení § 9 odst. 2 zákona, jak uvádí navrhovatel. Dopad tohoto argumentu na právě řešenou věc, tj. počtu složených kaucí ve vztahu k sedmi napadeným smlouvám Úřad nevysledoval, jelikož mu není zřejmé, jak souvisí odpovědnost centrálního zadavatele s povinností navrhovatele složit kauci ke každé napadené smlouvě.
47. Ve vztahu k argumentaci navrhovatele týkající se vydání předběžného opatření Krajským soudem v Brně Úřad uvádí, že odkazovaná situace je na právě projednávanou věc nepřiléhavá. Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 8 As 33/2024-76 ze dne 7. 8. 2024, který přezkoumával navrhovatelem odkazované rozhodnutí Krajského soudu v Brně sp. zn. 62 Af 53/2023 ze dne 5. 1. 2024, žalobkyně požadovala vydání předběžného opatření, kdy požadovala, aby Krajský soud jednotlivým zadavatelům zakázal uzavřít smlouvu na veřejnou zakázku s vybraným dodavatelem, a to až do pravomocného skončení řízení o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu. Dále se uvádí, že „[j]ednalo se pouze o ty zadavatele, kteří ještě nestihli smlouvu na veřejnou zakázku uzavřít.“ Z právě uvedeného lze dovodit dva závěry. Prvním je ten, že se v daném případě jednalo o zákaz uzavřít smlouvu, tedy byl návrh na vydání předběžného opatření podáván v době, kdy ještě smlouvy uzavřeny nebyly, a tedy návrh na vydání předběžného opatření souvisel s přezkumem přímo zadávacího řízení. Druhý závěr pak vyplývá z již právě řečeného, totiž že v nynějším případě navrhovatel brojí proti situaci, kdy zadavatelé již smlouvy na předmět plnění veřejné zakázky uzavřeli a navrhovatel proti nim brojí až ve chvíli, kdy jsou uzavřeny a je z nich plněno. To ostatně akcentuje i sám zákon, když takový návrh je jinak pojmenován a rovněž pro něj zákon konstruuje speciální pravidla, a to i z pohledu skládání kauce, kdy zákon stojí již na tolikrát opakované premise „kolik smluv, tolik kaucí“. Z těchto důvodů není možné navrhovatelem odkazovaný rozsudek zohlednit, neboť Úřad má za to, že právě uvedené skutečnosti (odlišné od skutkového stavu v tomto řízení) jsou natolik klíčové, že dělají tento rozsudek na právě řešenou situaci neaplikovatelný.
48. K tomu Úřad dodává, že navrhovatel ve lhůtě pro podání návrhu na zákaz plnění smluv, tj. ve lhůtě podle § 254 odst. 4 zákona, podle které navrhovatel návrh doručí Úřadu (a ve stejnopisu zadavateli) do 30 dnů ode dne, kdy zadavatel uveřejnil oznámení o uzavření smlouvy v dynamickém nákupním systému podle § 142,[4] nesložil na účet Úřadu žádnou další kauci vztahující se k předmětnému správnímu řízení.
49. Dále Úřad uvádí, že zákon rozlišuje náležitosti návrhu, jejichž absenci lze odstranit ve lhůtě stanovené Úřadem [srov. § 257 písm. a) zákona], a náležitosti, resp. podmínky řízení, jejichž absence je bez dalšího důvodem pro zastavení řízení, kam patří mj. i situace uvedená v § 257 písm. c) zákona, tedy že nedojde ke složení kauce v souladu s § 255 zákona (tj. v řádné výši a ve stanovené lhůtě). Pro ustanovení § 257 písm. c) zákona, kam spadá také šetřený případ, zákonodárce možnost zhojení absentující podmínky řízení v dodatečné lhůtě stanovené Úřadem nezakotvil. Úřad proto nemůže navrhovatele k odstranění takové vady řízení vyzvat či zkoumat důvody, pro které ke složení kauce v zákonem stanovené výši a lhůtě nedošlo (byť tyto jsou v tomto případě zjevné – jde o jiný právní názor navrhovatele na obsah jeho povinnosti kauci složit).
50. Vzhledem k výše uvedenému Úřad konstatuje, že ve vztahu ke smlouvě uvedené ve výroku tohoto usnesení nedošlo ke složení kauce, proto podle § 257 písm. c) zákona zahájené správní řízení zastavil.
Poučení
Proti tomuto usnesení lze do 15 dní ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – Sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 602 00 Brno. Včas podaný rozklad nemá podle § 76 odst. 5 správního řádu odkladný účinek. Rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu se podle § 261 odst. 1 písm. b) zákona zasílají Úřadu výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako datová zpráva podepsaná uznávaným elektronickým podpisem.
otisk úředního razítka
Mgr. Markéta Dlouhá
místopředsedkyně
Obdrží:
1. T-Mobile Czech Republic a.s., Tomíčkova 2144/1, Chodov, 148 00 Praha 4
2. Zdravotní ústav se sídlem v Ústí nad Labem, Moskevská 1531/15, Ústí nad Labem-centrum, 400 01 Ústí nad Labem
3. Vodafone Czech Republic a.s., náměstí Junkových 2808/2, Stodůlky, 155 00 Praha 5
Vypraveno dne:
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] Pro úplnost Úřad uvádí, že návrh navrhovatele byl součástí podání, které směřovalo rovněž proti šesti dalším smlouvám uzavřeným na předmět plnění veřejné zakázky různými pověřujícími zadavateli a vybraným dodavatelem (tzn. v rámci jednoho dokumentu bylo podáno sedm různých návrhů – k tomu podrobně viz dále v části II. ZÁVĚRY ÚŘADU). Předmětem tohoto správního řízení je však toliko smlouva uzavřená mezi výše uvedeným zadavatelem a vybraným dodavatelem, přičemž ohledně dalších smluv jsou vedena další správní řízení, ve kterých je rozhodováno samostatně.
[2] Byť v daném případě není centrální zadavatel účastníkem řízení, Úřad zde uvádí relevantní pasáž z jeho vyjádření, neboť na toto vyjádření odkázal zadavatel.
[3] Podle § 254 odst. 1 písm. d) zákona návrh na uložení zákazu plnění smlouvy na veřejnou zakázku může podat navrhovatel, který tvrdí, že zadavatel uzavřel smlouvu postupem podle § 135 odst. 4 nebo § 141 odst. 5, přičemž porušil pravidla stanovená pro zadání veřejné zakázky na základě rámcové dohody nebo v dynamickém nákupním systému a tím ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr dodavatele.
[4] Pro úplnost Úřad uvádí, že oznámení o uzavření smlouvy ve smyslu § 142 písm. b) zákona bylo centrálním zadavatelem do Věstníku veřejných zakázek odesláno dne 10. 12. 2025 a uveřejněno dne 11. 12. 2025. Poslední den pro složení kauce tedy připadl na 12. 1. 2026 (jelikož 30. den připadl na sobotu 10. 1. 2026, je v souladu s obecnými pravidly pro počítání lhůt, posledním dnem lhůty nejbližší následující pracovní den, tj. pondělí 12. 1. 2026).