číslo jednací: 14953/2026/163
spisová značka: R0054/2026/VZ
| Instance | II. |
|---|---|
| Věc | Dynamický nákupní systém na poskytování mobilních telekomunikačních služeb – Výzva 2-2025 |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
| Výrok | rozklad zamítnut a napadené usnesení potvrzeno |
| Rok | 2026 |
| Datum nabytí právní moci | 24. 4. 2026 |
| Související rozhodnutí | 07103/2026/500 14953/2026/163 |
| Dokumenty |  2026_R0054.pdf 464 KB |
|
Spisová značka: ÚOHS-R0054/2026/VZ Číslo jednací: ÚOHS-14953/2026/163 |
|
Brno 24. 4. 2026 |
Ve správním řízení o rozkladu doručeném dne 10. 3. 2026 Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže navrhovatelem
- T-Mobile Czech Republic a.s., IČO 64949681, se sídlem Tomíčkova 2144/1, 148 00 Praha 4,
proti usnesení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0010/2026/VZ, č. j. ÚOHS‑07103/2026/500 ze dne 23. 2. 2026, vydanému ve správním řízení zahájeném dne 23. 12. 2025 na návrh výše uvedeného navrhovatele na uložení zákazu plnění „Smlouvy o poskytování mobilních telekomunikačních služeb“ č. j. KHSUL 57357/2025 uzavřené dne 4. 12. 2025 mezi těmito smluvními stranami –
- zadavatel – Česká republika – Krajská hygienická stanice Ústeckého kraje se sídlem v Ústí nad Labem, IČO 71009183, se sídlem Moskevská 1531/15, Ústí nad Labem-centrum, 400 01 Ústí nad Labem, a
- vybraný dodavatel – Vodafone Czech Republic a.s., IČO 25788001, se sídlem náměstí Junkových 2808/2, 155 00 Praha 5,
na veřejnou zakázku „Dynamický nákupní systém na poskytování mobilních telekomunikačních služeb – Výzva 2-2025“, uveřejněnou na profilu zadavatele pod systémovým číslem P25V00000128, zadávanou na základě „Výzvy k podání nabídky“ ze dne 14. 11. 2025 v dynamickém nákupním systému s názvem „Dynamický nákupní systém na poskytování mobilních telekomunikačních služeb“, který byl zaveden v zadávacím řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 7. 2. 2025 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 10. 2. 2025 pod ev. č. Z2025-008298, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 10. 2. 2025 pod ev. č. 90359-2025,
jsem podle § 152 odst. 6 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů na základě návrhu rozkladové komise, jmenované dle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:
Usnesení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0010/2026/VZ, č. j. ÚOHS‑07103/2026/500 ze dne 23. 2. 2026
p o t v r z u j i
a podaný rozklad
z a m í t á m.
Odůvodnění
I. Správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže
1. Úřad obdržel dne 23. 12. 2025 návrh navrhovatele na uložení zákazu plnění „Smlouvy o poskytování mobilních telekomunikačních služeb“ č. j. KHSUL 57357/2025 uzavřené dne 4. 12. 2025 mezi zadavatelem a vybraným dodavatelem na veřejnou zakázku, čímž bylo podle § 249 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, (dále jen „ZZVZ“)[1] ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, (dále jen „správní řád“) zahájeno správní řízení ve věci návrhu na uložení zákazu plnění smlouvy.
II. Napadené usnesení
2. Úřad rozkladem napadeným usnesením zastavil řízení o návrhu, jelikož ve vztahu ke „Smlouvě o poskytování mobilních telekomunikačních služeb“ č. j. KHSUL 57357/2025 uzavřené dne 4. 12. 2025 nedošlo ke složení kauce.
3. Úřad napadené usnesení odůvodnil tím, že se navrhovatel fakticky domáhal uložení nápravného opatření ve vztahu k sedmi samostatným (dvoustranným) smlouvám, a navrhovatel je tak v souladu s § 255 odst. 1 ZZVZ povinen v případě návrhu na uložení zákazu plnění smlouvy složit na účet Úřadu kauci ve výši 200 000 Kč za každou jím napadenou smlouvu. Vzhledem k tomu, že navrhovatel složil pouze kauci ve výši 200 000 Kč, Úřad jej vyzval, aby určil, ke které napadené smlouvě se vztahuje jím složená kauce.
4. Úřad poukázal na fakt, že z textu ZZVZ vyplývá vázanost kauce na návrh zákazu plnění smlouvy, nikoli na zadávací řízení, či konkrétní veřejnou zakázku jako celek – jedině takový výklad dle Úřadu odpovídá smyslu a účelu ZZVZ.
III. Rozklad navrhovatele
5. Ze správního spisu vyplývá, že napadené usnesení bylo navrhovateli doručeno dne 23. 2. 2026. Rozklad, který Úřad obdržel dne 10. 3. 2026, tak byl podán v zákonné lhůtě.
6. Navrhovatel zpochybňuje závěr Úřadu (obsažený v bodech 12 a 46 napadeného usnesení) spočívající v konstatování, že předmětná judikatura řeší pouze otázku návrhu na zákaz uzavření smluv. Dle navrhovatele bylo jím odkazované usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) ze dne 29. 11. 2023, sp. zn. 62 Af 47/2023 iniciováno žalobou navrhovatele, jejíž součástí byl návrh na vydání předběžného opatření požadující jak zákaz uzavření smluv, tak návrh na plnění již uzavřených smluv.
7. Dále navrhovatel upozorňuje na fakt, že Úřad v bodě 32 napadeného usnesení učinil nesprávný závěr, že jedna složená kauce nepokrývá zároveň všechny ostatní návrhy na přezkum úkonů zadavatele (viz rozsudek NSS ze dne 29. 8. 2018 sp. zn. 10 As 331/2017). Dle navrhovatele v daném případě byl podán jeden návrh (byť Úřad v napadeném rozhodnutí dovodil, že materiálně jde o 7 návrhů), který byť směřoval proti úkonu sedmi pověřujících zadavatelů, měl základ v jediném zadávacím postupu a je založený na stejném pochybení centrálního zadavatele (ve vztahu ke všem uzavřeným smlouvám pověřujících zadavatelů s totožným obsahem, jejichž plnění má být zakázáno). Dle navrhovatele v šetřeném případě nešlo o více návrhů činěných vůči různým úkonům centrálního zadavatele, ale jeden návrh podaný jednou, nikoli postupně s časovým odstupem.
8. Navrhovatel namítá, že výklad § 255 odst. 1 ZZVZ je třeba učinit v jeho prospěch, jelikož jeho aplikace je závislá na rozhodnutí zadavatele. Pokud lze pro jednu veřejnou zakázku uzavřít sedm smluv, pak lze pro všech sedm smluv vzešlých z jediné veřejné zakázky podat jeden návrh na zákaz plnění a tento je zpoplatněn jednou kaucí. V tomto kontextu navrhovatel zpochybňuje odkaz Úřadu uvedený v bodě 33 napadeného rozhodnutí poukazující na jeho předchozí rozhodnutí založená na slovním výkladu § 255 odst. 1 ZZVZ. Dle navrhovatele jde o rozporný argument, jelikož ZZVZ všude tam, kde hovoří o jedné veřejné zakázce, používá slovo smlouva v jednotném čísle. Jde nejen o ustanovení § 141 odst. 5 ZZVZ a § 142 ZZVZ, ale i o obecná ustanovení, zejména relevantní § 122 odst. 1 a celý název Hlavy XII. ZZVZ. Dle navrhovatele by v případě striktního slovního výkladu Úřadu nebylo možné v případě jedné veřejné zakázky uzavřít více smluv. Navrhovatel uvádí, že centrální zadavatel soutěží plnění pro 256 pověřujících zadavatelů a v takovém případě by musel případný dodavatel podat pro jedinou výzvu 256 návrhů a uhradit 256 kaucí.
9. Navrhovatel označuje za nepřiléhavý odkaz Úřadu (obsažený v bodě 34 napadeného usnesení) na navazující rozhodnutí předsedy za nepřiléhavý, neboť vychází ze zcela odlišné skutkové situace. Předseda Úřadu dle něj nesprávně dovodil, že „Takový výklad by vedl k absurdním závěrům, na jejichž základě by kterýkoli navrhovatel mohl do jediného podání zahrnout celou řadu návrhů proti různým veřejným zakázkám (resp. smlouvám), včetně takových, které spolu nikterak věcně nesouvisejí, přičemž by platil jedinou kauci. Takový výklad by neodpovídal účelu institutu kauce, kterým je zvýšit míru jistoty o tom, že návrh je podáván jako vážně míněný, a nikoli jako návrh šikanózní či účelový. Pokud by totiž ZZVZ umožnil projednat i takové návrhy, které jsou podány proti řadě nesouvisejících smluv, ztratila by kauce v takových případech svůj efekt ekonomické motivace k podávání pouze takových návrhů, které jsou důvodné.“ Navrhovatel opětovně uvádí, že brojí proti jedné veřejné zakázce a z ní vzešlým sedmi obsahově totožným smlouvám uzavřeným se stejným vybraným dodavatelem, který byl vybrán na základě jednoho nezákonného zadávacího postupu centrálního zadavatele. Jde tedy o odlišnou situaci, než která byla řešena v Úřadem odkazovaných rozhodnutích (sp. zn. ÚOHS-S0661/2021/VZ ze dne 22. 3. 2022 a sp. zn. ÚOHS-R0051/2022/VZ ze dne 14. 6. 2022), kde se jednalo o návrhy směřující proti výběru různých dodavatelů.
10. Navrhovatel Úřadu vytýká, že ignoruje fakt, že stejné pochybení je namítáno pro všech sedm smluv, jelikož vzešly z jediného zadávacího postupu. Navrhovatel akcentuje, že jde o smlouvy na stejný předmět plnění, uzavřené na základě jediného zadávacího postupu, přičemž Úřad nezohlednil, že údaj o smluvní straně a údaj o celkové hodnotě plnění je jediný relevantní údaj (kromě požadavku na VPS), kterým se smlouva pověřujícího zadavatele liší od smluv ostatních pověřujících zadavatelů vzešlých z téže veřejné zakázky.
11. Navrhovatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené usnesení zrušil.
Vyjádření zadavatele k rozkladu
12. Dne 18. 3. 2026 obdržel Úřad vyjádření zadavatele k rozkladu navrhovatele z téhož dne. Zadavatel uvádí, že se ztotožňuje s napadeným usnesením a navrhuje zamítnutí rozkladu navrhovatele pro nedůvodnost.
IV. Řízení o rozkladu
13. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 a podle § 88 odst. 1 správního řádu, a proto předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.
Stanovisko předsedy Úřadu
14. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí, jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu, a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech byl podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumán soulad napadeného usnesení a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy, jakož i správnost napadeného usnesení, ta však toliko v rozsahu námitek uplatněných v rozkladu, přičemž byl přijat závěr, že Úřad napadeným usnesením rozhodl správně a v souladu se zákonem.
V. K námitkám rozkladu
15. Vzhledem k námitkám rozkladu považuji za vhodné na úvod přehledně zrekapitulovat zásadní skutkové okolnosti tohoto případu.
- Centrální zadavatel ve smyslu § 139 ZZVZ zahájil zadávací řízení, jehož výsledkem bylo zavedení dynamického nákupního systému – „Dynamický nákupní systém na poskytování mobilních telekomunikačních služeb“.
- V rámci dynamického nákupního systému centrální zadavatel ve smyslu § 141 ZZVZ vyzval zařazené dodavatele k podání nabídky na veřejnou zakázku – „Dynamický nákupní systém na poskytování mobilních telekomunikačních služeb – Výzva 2-2025“.
- Na základě zvláštního postupu centrálního zadavatele v rámci dynamického nákupního systému ve smyslu § 9 odst. 1 písm. b) ZZVZ uzavřeli tzv. pověřující zadavatelé (tedy i zadavatel, který je účastníkem tohoto správního řízení [Česká republika – Akademie věd České republiky]) celkem 7 smluv.
- Proti všem těmto smlouvám podal navrhovatel návrh na uložení zákazu plnění.
16. V tomto případě je však sporné, zda je s návrhem na uložení zákazu plnění smluv nutno složit kauci za každou smlouvu či jednu kauci za návrh.
17. Ještě než přejdu k vypořádání námitek rozkladu, považuji za vhodné uvést, k jakému účelu slouží institut kauce a centrálního zadávání.
18. K účelu kauce Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) v rozsudku č. j. 3 As 83/2023-39 ze dne 14. 11. 2024 uvedl: „…že účelem institutu kauce dle § 255 ZZVZ je snaha zamezit zneužívání nástrojů ochrany ze strany účastníků zadávacího řízení, neboť má eliminovat zjevně účelové a bezdůvodné návrhy, jejichž cílem je pouhé blokování dalšího průběhu zadávacího řízení. Praktickým důsledkem je poté omezení množství podaných návrhů k žalovanému takovým způsobem, aby se mohl zaměřovat pouze na závažné (významné) případy porušení podmínek zadávacího řízení (…)‚ že institut kauce byl přijat za účelem odrazení od podávání účelových, obstrukčních, či šikanózních návrhů, jejichž jediným účelem je zdržovat zadávací řízení (…), že účelem kauce není 'pouze' omezení nelegitimních návrhů, ale že kauce má též regulační funkci v tom smyslu, že ekonomicky motivuje účastníky řízení, aby zvážili, do jaké míry mohou být se svým návrhem úspěšní. Kauce tedy slouží také k regulaci 'zátěže' žalovaného spojené s meritorním přezkumem nedůvodných návrhů.‘ (…) Rovněž zákonodárce se v rámci doposud poslední novelizace § 255 ZZVZ provedené zákonem č. 166/2023 Sb. vyjádřil k účelu předmětné kauce tak, že ‚[ú]čelem tohoto institutu […] je zabránit či minimalizovat podávání účelových a šikanózních návrhů, jejichž cílem je pouhé blokování dalšího průběhu či dokončení zadávacího řízení.“
19. K účelu centrálního zadávání krajský soud v rozsudku č. j. 62 Af 53/2023-720 uvedl: „… podstatou centralizovaného zadávání je agregace poptávky na zadavatelské straně za účelem získání ekonomicky nejvýhodnější nabídky, která bude z důvodu většího objemu poptávaného plnění lukrativnější (finančně výhodnější) než v případě běžného zadávacího řízení, a také snížení administrativní zátěže na straně pověřujících zadavatelů, jejichž role je v centralizovaném zadávání pasivní (na rozdíl od role centrálního zadavatele); namísto několika samostatných zadávacích řízení je tedy realizováno pouze jedno, jehož cílem je uspokojit shodnou poptávku několika zadavatelských subjektů. Jednoduše shrnuto: ve prospěch zadavatelské strany svědčí v případě centralizovaného zadávání předpoklad ekonomický (při ‚větší‘ poptávce lze předpokládat její větší výhodnost pro zadavatele) i organizační (není třeba administrovat každou jednotlivou zadavatelskou poptávku samostatně), ve prospěch dodavatelské strany (z pohledu vybraného dodavatele) pak svědčí v případě centralizovaného zadávání předpoklad ekonomický (získání ‚větší‘ zakázky v rámci jediné kontraktace). Centralizovaným zadáváním je rovněž procedurálně ulehčena pozice dodavatelů, kteří se nemusí účastnit několika samostatných zadávacích řízení s totožným předmětem plnění. Využití centralizovaného zadávání podle § 9 ZZVZ je oprávněním (zákonem stanovenou možností) zadavatelů a není obecně vázáno na splnění žádných specifických podmínek ani co do rozsahu plnění (který se promítá do předpokládané hodnoty veřejné zakázky jako celku, od níž se odvíjí předepsaný zadavatelský postup, především samotný zadávací režim), ani co do počtu pověřujících zadavatelů (pro které centrální zadavatel zadávací postupy realizuje, kromě toho, že tyto postupy současně může realizovat i ‚sám pro sebe‘), ani co do konkrétního předmětu a rozsahu plnění či jeho podřazení pod konkrétní druh veřejné zakázky (dodávky, služby, stavební práce).“
K tvrzení, že povinnost složit kauci je formálně spojená se samotným (jediným) návrhem
20. Navrhovatel v podaném rozkladu tvrdí, že povinnost složení kauce je spojena se samotným návrhem, v daném případě by tudíž měla být vzhledem k jedinému návrhu namístě jediná kauce ve výši 200 000 Kč dle poslední věty § 255 odst. 1 ZZVZ. S tímto výkladem navrhovatele se nelze ztotožnit.
21. Poslední věta § 255 odst. 1 ZZVZ zní: „V případě návrhu na uložení zákazu plnění smlouvy je navrhovatel povinen složit kauci ve výši 200 000 Kč.“
22. Jak jsem již uvedl v rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-R0051/2022/VZ, č. j. ÚOHS-15227/2022/162, ze dne 14. 6. 2022, které přiléhavě citoval Úřad v bodech 33 a 34 napadeného usnesení, kauce při návrhu na uložení zákazu plnění smlouvy se váže ke každé jednotlivé napadené smlouvě, nikoli k jednomu podání jako celku. Pojem „návrh“ dle § 255 odst. 1 ZZVZ je nutné vykládat materiálně – jako žádost o zákaz plnění konkrétní smlouvy. Pokud tedy navrhovatel napadá více smluv, jde materiálně o více návrhů, a ke každému se váže samostatná kauce. Výklad, podle něhož by stačila jedna kauce na jedno podání, by vedl k absurdním důsledkům (možnost zahrnout do jednoho podání řadu nesouvisejících smluv) a popíral by výše uvedený účel kauce. Správný výklad proto směřuje k tomu, že kauce se skládá ke konkrétní věci, tj. ke konkrétnímu smluvnímu vztahu, jehož plnění má být zakázáno – což odpovídá i soudní praxi.
23. Navazující rozsudek krajského soudu sp. zn. 31 Af 37/2022 ze dne 30. 9. 2024 uvádí, že „[o]proti tomu v případě návrhu dle § 255 odst. 1 věta čtvrtá je kauce spojena výlučně se smlouvou, a to ze shora uvedených důvodů odrážejících specifika tohoto konkrétního dozorového prostředku. Žalobce se domáhal jediným návrhem zákazu plnění celkem 72 smluv. Podle názoru soudu by procesně správně měl žalobce podat návrh proti plnění každé smlouvy samostatně, nicméně takový postup by představoval přílišný formalismus. Soud tak nepovažuje za nemožné brojit proti více uzavřeným smlouvám jediným návrhem, nicméně z hlediska kauce se k takovému návrhu musí přistupovat tak, že se jedná o návrhy proti jednotlivým smlouvám samostatně, tj. kauce se má stanovit za smlouvu, nikoliv za návrh. Obdobně tomu je např. při stanovení soudních poplatků za žalobu proti rozhodnutí správních orgánů, kdy základem pro poplatek je každé napadené rozhodnutí, nikoliv samotná žaloba, bez ohledu na jejich procesní a hmotnou provázanost. Jinou věcí je, zda by nemělo být obdobně jako v případě kauce za návrh proti úkonům zadavatele před uzavřením smlouvy stanoveno v rozmezí, které by limitovalo jak dolní, tak i horní hranici kauce v případě, že by se jednalo o smlouvy, které měly být předmětem jediné veřejné zakázky. Aktuální právní úprava nicméně takové omezení nemá a soud nemůže rozhodovat podle úvah de lege ferenda.“ (pozn. zvýraznění doplněno předsedou)Je tedy zřejmé, že pro účely § 255 odst. 1 ZZVZ je třeba na „návrh na uložení zákazu plnění smlouvy“ nahlížet z hlediska materiálního (zjednodušeně: co návrh směřující vůči konkrétní smlouvě, to kauce), pročež nelze přisvědčit výše uvedené rozkladové námitce navrhovatele.
K tvrzení, že pokud lze pro jednu veřejnou zakázku uzavřít sedm smluv, lze pro všechny smlouvy podat jeden návrh zpoplatněný jednou kaucí
24. Tato interpretace navrhovatele naráží na text ZZVZ a jeho zjevný účel. Nad rámec rozsudku citovaného v předchozím odstavci uvádím, že návrh na zákaz plnění smlouvy byl zákonodárcem zjevně míněn jako návrh proti jednomu konkrétnímu smluvnímu vztahu, který se tedy týká smluvních stran takového vztahu. Institut zákazu plnění se ze své povahy neváže k veřejné zakázce či k zadávacímu řízení, nýbrž ke konkrétní uzavřené smlouvě, jejímuž plnění má být zabráněno. Každá smlouva uzavřená na základě zadávacího řízení představuje samostatný právní vztah. Uzavření více smluv tak zakládá existenci více samostatných předmětů případného přezkumu. Navrhovatel svým výkladem fakticky ztotožňuje veřejnou zakázku s jejími právními důsledky v podobě uzavřených smluv, ačkoli zákonná úprava takové ztotožnění neumožňuje. Skutečnosti, že tyto smlouvy vzešly z jednoho zvláštního postupu v rámci dynamického nákupního systému, a byť byly uzavřeny na jednu veřejnou zakázku, samy o sobě nemohou vést k závěru, že se jedná o jediný předmět řízení o návrhu na zákaz plnění. Tomu odpovídá i úprava kauce, jejímž účelem je mimo jiné reflektovat rozsah a intenzitu zásahu, který navrhovatel svým návrhem vyvolává (zasahuje do právního vztahu konkrétních subjektů). Podáním návrhu směřujícího proti plnění více smluv dochází k rozšíření tohoto zásahu [a to jak v obsahu (viz níže), tak co se týká dotčených subjektů], což se musí projevit i v odpovídající procesní odpovědnosti navrhovatele. Přijetí výkladu navrhovatele by vedlo k neodůvodněnému oslabení této funkce kauce, neboť by umožnilo napadnout plnění více samostatných smluv při zatížení odpovídajícímu jedinému případu.
25. Z výše uvedené rozhodovací praxe Úřadu a krajského soudu vyplývá, že předmětem přezkumu dle § 254 ZZVZ je vždy konkrétní smlouva. Pokud je tedy uzavřeno více smluv, jde o více samostatných napadnutelných úkonů, a tedy o více předmětů přezkumu. Ostatně od uzavření jednotlivé smlouvy běží navrhovateli samostatná „objektivní“ lhůta pro podání návrhu na uložení zákazu plnění smlouvy. Pokud by tedy pověřující zadavatelé uzavřeli smlouvy ve větším časovém rozestupu, nemusel by být navrhovatel schopen podat návrh v jediném podání. V takovém případě by nemohl tvrdit to, co v tomto případě, tedy že s každým návrhem se pojí toliko jedna kauce, ačkoliv skutková situace (z pohledu počtu veřejných zakázek) by byla zcela totožná. Výjimkou z tohoto pravidla je situace, kdy by zadavatel účelově (s cílem ztížit přezkum) uzavřel více smluv na jednu veřejnou zakázku. Ve shodě s Úřadem uvádím, že k tomu v tomto případě nedošlo. Zadavatel pouze využil zákonem stanovený postup [§ 9 odst. 1 písm. b) ZZVZ].
K tvrzení, že ZZVZ všude tam, kde hovoří o jedné veřejné zakázce, používá „smlouvu“ v jednotném čísle
26. Ve vztahu k námitce, že ZZVZ nejen v § 141 odst. 5 a § 142 ZZVZ, ale i v obecných ustanoveních § 122 odst. 1 a v názvu Hlavy XII. ZZVZ všude tam, kde hovoří o jedné veřejné zakázce, používá slovo „smlouva“ v jednotném čísle, uvádím, že ZZVZ je v obecné rovině koncipován tak, že o úkonech zadavatele mluví v jednotném čísle. To však neznamená, že je třeba konkrétní zákonné ustanovení vykládat tak, že se vždy týká pouze jednoho úkonu (v tomto případě smlouvy). Nadto, obsah právní normy nelze dovozovat výlučně z použitých slov, ale vždy je třeba zkoumat jejich smysl a účel. Dle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 574/15 ze dne 6. 5. 2015 platí následující: „Jazykový výklad tedy může v zásadě sloužit toliko k prvotnímu uchopení příslušné právní normy a k přiblížení se k jejímu obsahu, zpravidla avšak nikoliv k úplnému porozumění jeho smyslu a účelu; tu slouží řada dalších postupů, jako logický a systematický výklad, výklad e ratione legis atd.“. Právě s ohledem na teleologický výklad Úřad i jeho předseda dovozují, že v souvislosti s návrhem na zákaz plnění smluv uzavřených na základě dynamického nákupního systému a zejména v kombinaci s centrálním zadáváním nelze přistupovat tak, že by ZZVZ umožňoval podat jeden takový návrh proti všem (sedmi) smlouvám současně. Pro posouzení sporné otázky tohoto případu není rozhodující, že ustanovení § 255 odst. 1 ZZVZ in fine používá slovo smlouva v jednotném čísle, což by z pohledu jazykového výkladu také podporovalo závěr napadeného usnesení, ale dle výše citovaného rozsudku krajského soudu je zásadní, že jedno podání navrhovatele (návrh) materiálně obsahuje 7 podání (návrhů).
K námitce, že smlouvy byly uzavřeny na základě jediného pochybení centrálního zadavatele
27. Navrhovatel v rozkladu namítá, že jednotlivé smlouvy byly uzavřeny na základě jediného zadávacího postupu, jejichž plnění požadoval zakázat s odkazem na jedno konkrétní pochybení centrálního zadavatele, a Úřad údajně nezohlednil, že údaj o smluvní straně a údaj o celkové hodnotě plnění je jediný relevantní údaj, kterým se smlouva pověřujícího zadavatele liší od smluv ostatních pověřujících zadavatelů.
28. Ačkoli je pravdou, že návrh navrhovatele směřuje proti stejnému pochybení při zadávání veřejné zakázky předcházejícímu uzavření všech smluv (nepřiměřená lhůta pro podání žádosti o vysvětlení Výzvy 2 a pro podání nabídek a stanovení zadávacích podmínek Výzvy 2), je třeba si uvědomit specifické okolnosti tohoto případu. Jde o kombinaci institutu zvláštního postupu, konkrétně dynamického nákupního systému, a institutu zadávání centrálním zadavatelem. ZZVZ umožňuje centrálnímu zadavateli, který zadává veřejnou zakázku, uzavřít smlouvu i přes jinak zákonem stanovenou blokaci (§ 141 odst. 5 ZZVZ), a to navíc způsobem, že smlouvu neuzavře sám centrální zadavatel s vybraným dodavatelem, ale uzavřou ji tzv. pověřující zadavatelé. Důsledkem tohoto zákonného postupu je, že navrhovatel je nucen podat „až“ návrh na zákaz plnění jednotlivých smluv, což lze chápat jako stav, s nímž zákonodárce počítal.
29. K navrhovatelově argumentaci dodávám, že Úřad mimo jiné v bodech 42 až 44 napadeného usnesení poukázal na to, že předmětné smlouvy sice mají společný předmět plnění (telekomunikační služby) a stejného vybraného dodavatele, který vzešel z veřejné zakázky zadávané v dynamickém nákupním systému, avšak je z nich plněno pro jiné pověřující zadavatele a v jiných objemech, pročež se liší i celková hodnota smluv. Odlišujícím faktorem je i termín uzavření smluv, jelikož jednotlivé smlouvy byly uzavřeny v odlišných datech, a sice v časovém rozpětí od 28. 11. 2025 do 4. 12. 2025. Fakt, že předmětné smlouvy nemají shodné všechny smluvní strany, je pro účely skládání kauce zcela zásadní, jelikož právě s ohledem na předpisy soukromého práva nemohou obstát jako jediná smlouva, byť se týkají obdobných předmětů plnění. Stejně jako Úřad v napadeném usnesení mám tudíž za to, že předmětné smlouvy napadené navrhovatelem nelze považovat za smlouvu jedinou.
30. Pokud tedy navrhovatel argumentuje, že to byl centrální zadavatel, který určil, že se bude jednat o smlouvy, které uzavřou pověřující zadavatelé s vybraným dodavatelem, zdůrazňuji, že (jak Úřad správně uvedl v bodě 43 napadeného usnesení) je na dohodě centrálního zadavatele a pověřujících zadavatelů, jakým způsobem bude poptávaný předmět zadán. K uvedené dohodě nedochází svévolně. Mezi důvody jejího uzavření patří nejen ty, které jsou uvedeny v bodu 19 tohoto rozhodnutí, ale i např. to, že u plnění, které není generické povahy (např. dodávky stejného typu papíru), je praktické, aby každý pověřující zadavatel se specifickým požadavkem na plnění mohl sám nakládat s uzavřenou smlouvou bez toho, aby se muselo zasáhnout do právních vztahů všech pověřujících zadavatelů (v rozsahu smlouvy na veškerý předmět plnění). Je pravdou, že pokud by se centrální zadavatel rozhodl sám uzavřít smlouvu, postačovalo by podání jednoho návrhu proti jedné uzavřené smlouvě, tedy s povinností složit jednu kauci. Pokud by smlouva byla uzavřena centrálním zadavatelem s vybraným dodavatelem, logicky by se jednalo o uzavření jedné smlouvy v jeden konkrétní den a s jediným zadavatelem, který by následně přenechával plnění za cenu nepřevyšující cenu, za niž byla plnění pořízena [srov. § 9 odst. 1 písm. b) ZZVZ]. V takovém případě by šlo o odlišnou situaci. Tento model však nebyl zvolen. Otázka konkrétních důvodů této volby není podstatná, neboť jejich určení je na dohodě centrálního zadavatele a pověřujících zadavatelů a právní úprava výslovně počítá s oběma variantami. Nicméně skutečnost, že smlouvy budou samostatně uzavírat pověřující zadavatelé, je postup zákonem předvídaný, který směřuje k dosažení jeho výše uvedeného účelu.
K odkazu navrhovatele na rozsudek NSS sp. zn. 5 As 213/2015
31. Navrhovatel v rozkladu odkazuje na rozsudek NSS ze dne 20. 10. 2016, sp. zn. 5 As 213/2015, přičemž namítá, že Úřad nesplnil požadavky z tohoto rozsudku vyplývající, a sice nutnost posouzení věci s ohledem na konkrétní okolnosti a obsah návrhu.
32. Úřad v rámci napadeného rozhodnutí mj. zohlednil
- postup centrálního zadavatele a pověřujících zadavatelů v zadávacím řízení a zvláštním postupu,
- fakt, že navrhovatel doručil Úřadu návrh na uložení zákazu plnění celkem sedmi smluv uzavřených mezi sedmi různými pověřujícími zadavateli a vybraným dodavatelem a složil kauci ve výši 200 000 Kč,
- vyjádření zadavatele,
- judikaturu a rozhodovací praxi ke skládání kauce ve vztahu k návrhu na uložení zákazu plnění smlouvy,
- obsah návrhu z materiálního hlediska,
- datum uzavření smlouvy,
- vyjádření navrhovatele ke kauci a
- vypořádal konkrétní námitky návrhu i s ohledem na konkrétní tvrzení navrhovatele ve vztahu k šetřenému případu.
Navrhovatelovo obecné konstatování, že se Úřad nezabýval specifiky šetřeného případu, proto nemůže obstát.
K odkazu navrhovatele na usnesení krajského soudu sp. zn. 62 Af 47/2023
33. Navrhovatel též v rozkladu poukazuje na usnesení krajského soudu sp. zn. 62 Af 47/2023, jehož prostřednictvím chce demonstrovat, že k návrhu na vydání předběžného opatření postačuje složení jediné kauce.
34. Návrh na nařízení předběžného opatření podle § 272b ZZVZ a návrh na zákaz plnění smlouvy podle § 254 ZZVZ představují odlišné procesní instituty sledující rozdílné účely a uplatňující se v odlišném procesním kontextu. Předběžné opatření má toliko dočasný a preventivní charakter, jeho cílem je zatímní úprava poměrů po dobu probíhajícího soudního řízení, zatímco zákaz plnění představuje zvláštní řízení o návrhu podaném Úřadu a uložením nápravného opatření dochází k zásahu trvalé povahy, směřující proti již uzavřené smlouvě a jejím právním účinkům.
35. Navrhovatelem odkazované usnesení bylo krajským soudem vydáno v řízení o žalobě proti rozhodnutí Úřadu, ve kterém se přezkoumávalo otevřené řízení, přičemž návrh tamního navrhovatele směřoval proti úkonům zadavatele před uzavřením smlouvy. V rámci řízení o žalobě bylo v reakci na návrh navrhovatele na nařízení předběžného opatření potřeba posoudit, zda byly splněny podmínky pro dočasné omezení účinků uzavřených smluv. Kauce podle § 272a ZZVZ se navíc skládá ve stejné výši, v jaké měla být kauce složena v řízení před Úřadem v téže věci, tedy v takové výši, v jaké již jednou byla složena bez ohledu na to, že po právní moci rozhodnutí, které se zabývalo přezkoumáním úkonu zadavatele před uzavřením smlouvy, zadavatel zákonným způsobem uzavře více smluv.
36. Závěry krajského soudu ohledně složení jediné kauce proto vycházejí ze specifické povahy předběžného opatření v rámci řízení o žalobě jakožto akcesorického institutu, nikoli z obecného pravidla aplikovatelného na veškeré návrhy podle ZZVZ. Tyto závěry nelze bez dalšího aplikovat na návrh na zákaz plnění v řízení před Úřadem, jenž se vztahuje ke konkrétnímu plnění konkrétní smlouvy a samostatně zasahuje do právního postavení zadavatele i vybraného dodavatele. Odkazované usnesení krajského soudu tedy není na projednávanou věc přiléhavé, neboť se zabývá odlišným institutem, s odlišným účelem a odlišnými právními účinky.
K údajné nepřiléhavosti rozhodnutí, na která Úřad odkázal v napadeném usnesení
37. Navrhovatel dále uvádí, že rozhodnutí, na něž Úřad v napadeném usnesení odkazuje, nejsou pro posuzovanou věc přiléhavá, neboť dle navrhovatele „vychází ze zcela odlišné skutkové situace“. Rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0661/2021/VZ a sp. zn. ÚOHS-R0051/2022/VZ se dle navrhovatele týkala situace, kde návrhy směřovaly proti výběru různých dodavatelů v různých postupech zadavatele, zatímco v šetřeném případě brojí proti jedné veřejné zakázce a z ní vzešlým sedmi obsahově totožným smlouvám uzavřeným se stejným vybraným dodavatelem, který byl vybrán na základě jednoho zadávacího postupu centrálního zadavatele.
38. Je nutno uvést, že na přiléhavosti uvedených rozhodnutí na nyní šetřený případ nic nemění, pokud by v odkazovaném případě nefigurovalo více vybraných dodavatelů (ve všech případech byl vybraným dodavatelem identický subjekt). Podstatou věci stále je, že se jednalo o samostatné smlouvy uzavřené v rozmezí jednoho týdne, nikoli tedy téhož dne, s odlišnými (pověřujícími) zadavateli a s odlišným objemem. Nelze tak učinit závěr, že by na šetřené smlouvy pro účely určení výše kauce mohlo být nahlíženo jako na smlouvu jedinou. Takový závěr by odporoval nejen účelu ZZVZ, ale i dosavadní rozhodovací praxi Úřadu. Nadto, skutečnost, že skutkové okolnosti citovaných rozhodnutí nejsou zcela identické s projednávanou věcí, sama o sobě nezpochybňuje jejich použitelnost. Podstatné je, že v uvedených rozhodnutích byla řešena shodná právní otázka, a to za skutkových okolností, které jsou v právně relevantních znacích s projednávanou věcí srovnatelné. Rozdíly, na které navrhovatel poukazuje, nemají vliv na posouzení konkrétní právní otázky, jež byla předmětem jak citovaných rozhodnutí, tak šetřené věci. Odkazy Úřadu na jeho rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0661/2021/VZ či sp. zn. ÚOHS-R0051/2022/VZ tak nelze označit za nepřiléhavé s tím, že zcela identická skutková situace není dána prakticky nikdy.
Shrnutí
39. Jelikož navrhovatel podal sedm samostatných návrhů (byť v jednom podání), mělo být složeno sedm kaucí. Úřad postupoval správně, když se navrhovatele nejprve zeptal, ke kterému z podaných návrhů náleží jím složená kauce v paušální výši 200 000 Kč, načež navrhovatel sdělil, že pokud Úřad nepřijme jeho argumentaci, pak to je ve vztahu k jiné smlouvě než k té, která je přezkoumávána v tomto řízení.
40. S ohledem na absenci složené kauce ve vztahu k předmětnému návrhu na uložení zákazu plnění smlouvy Úřad správně uzavřel, že nebyly naplněny podmínky dle § 255 odst. 1 in fine ZZVZ. Úřad tedy postupoval zcela v souladu se ZZVZ, když výrokem napadeného usnesení dle § 257 písm. c) ZZVZ rozhodl o zastavení správního řízení.
VI. Závěr
41. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se ZZVZ a se správním řádem, když vydal napadené usnesení, kterým správní řízení zastavil, bylo namístě rozklad navrhovatele zamítnout a napadené usnesení potvrdit.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona dále odvolat.
otisk úředního razítka
doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Obdrží
1. T-Mobile Czech Republic a.s., Tomíčkova 2144/1, 148 00 Praha 4
2. Česká republika – Krajská hygienická stanice Ústeckého kraje se sídlem v Ústí nad Labem, Moskevská 1531/15, Ústí nad Labem-centrum, 400 01 Ústí nad Labem
3. Vodafone Czech Republic a.s., náměstí Junkových 2808/2, 155 00 Praha 5
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] Pro posouzení zákonnosti postupu zadavatele je rozhodné znění ZZVZ k okamžiku zahájení zadávacího řízení, a to vyjma ustanovení upravených zákonem č. 69/2025 Sb., a zákonem č. 238/2024 Sb. Postup ve správním řízení se řídí právními předpisy účinnými ke dni zahájení správního řízení.