číslo jednací: S0299/2026/VZ
spisová značka: 15556/2026/500
| Instance | I. |
|---|---|
| Věc | Úprava prostor (OP JAK – Ph.D. Infra) – stavební práce |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
| Výrok | § 268 odst. 1 písm. c) zákona č. 134/2016 Sb. § 268 odst. 2 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb. |
| Rok | 2026 |
| Datum nabytí právní moci | 7. 5. 2026 |
| Dokumenty |  2026_S0299.pdf 4.2 MB |
|
PID |
UOHSX00MT4DA |
|
Adresát/i dle rozdělovníku
|
|
Č. j. |
ÚOHS-15556/2026/500 |
||
|
Sp. zn. |
ÚOHS-S0299/2026/VZ |
||
|
Datum, místo |
28. 4. 2026, Brno |
Příkaz
Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 248 ve spojení s § 270 odst. 5 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, ve věci spáchání přestupku podle § 268 odst. 1 písm. c) citovaného zákona obviněným
■ Vysoká škola ekonomická v Praze, IČO 61384399, se sídlem náměstí Winstona Churchilla 1938/4, Žižkov, 130 00 Praha 3,
při zadávání veřejné zakázky „Úprava prostor (OP JAK – Ph.D. Infra) – stavební práce“ ve zjednodušeném podlimitním řízení zahájeném dne 28. 2. 2024 uveřejněním výzvy k podání nabídek ze dne 27. 2. 2024 na profilu zadavatele[1] pod systémovým číslem P24V00000007,
vydává podle ustanovení § 90 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů, tento
příkaz:
I.
Obviněný – Vysoká škola ekonomická v Praze, IČO 61384399, se sídlem náměstí Winstona Churchilla 1938/4, Žižkov, 130 00 Praha 3 – se dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. c) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, tím, že při zadávání veřejné zakázky „Úprava prostor (OP JAK – Ph.D. Infra) – stavební práce“ ve zjednodušeném podlimitním řízení zahájeném dne 28. 2. 2024 uveřejněním výzvy k podání nabídek ze dne 27. 2. 2024 na profilu zadavatele pod systémovým číslem P24V00000007, stanovil zadávací podmínky v rozporu s § 53 odst. 4 citovaného zákona, když jakožto veřejný zadavatel nepožadoval po účastnících zadávacího řízení prokázání základní způsobilosti podle § 74 citovaného zákona, a dne 22. 5. 2024 zadal citovanou veřejnou zakázku dodavateli FIBO PLUS s.r.o., IČO 24806471, se sídlem Smečenská 586, 27306 Libušín.
II.
Za spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto příkazu se obviněnému – Vysoká škola ekonomická v Praze, IČO 61384399, se sídlem se sídlem náměstí Winstona Churchilla 1938/4, Žižkov, 130 00 Praha 3 – podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, ukládá
pokuta ve výši 30 000 Kč (třicet tisíc korun českých).
Pokuta je splatná do jednoho měsíce od nabytí právní moci tohoto příkazu.
Odůvodnění
I. K POSTUPU OBVINĚNÉHO PŘI ZADÁVÁNÍ VEŘEJNÉ ZAKÁZKY
1. Obviněný – Vysoká škola ekonomická v Praze, IČO 61384399, se sídlem náměstí Winstona Churchilla 1938/4, Žižkov, 130 00 Praha 3 (dále jen „obviněný“ nebo „zadavatel“) – jakožto veřejný zadavatel ve smyslu § 4 odst. 1 písm. e) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“) zahájil dne 28. 2. 2024 uveřejněním zadávací dokumentace a výzvy k podání nabídek ze dne 27. 2. 2024 (dále jen „výzva k podání nabídek“) na profilu zadavatele zjednodušené podlimitní řízení za účelem zadání veřejné zakázky „Úprava prostor (OP JAK – Ph.D. Infra) – stavební práce“, která byla na profilu zadavatele uveřejněna pod systémovým číslem P24V00000007 (dále jen „veřejná zakázka“ nebo „zadávací řízení“).
2. Předmětem veřejné zakázky je podle bodu 7.1. výzvy k podání nabídek „zhotovení stavebních prací, spočívajících ve stavebních úpravách stávajících prostor učebny SB 126 v 2. NP Staré budovy, učeben NB 35a v 1. NP, NB 153 ve 2. NP, NB 177a ve 2. NP, NB 177b ve 2. NP, NB 225 ve 3. NP a NB 260 ve 3. NP Nové budovy“.
3. Dne 30. 4. 2024 obviněný rozhodl o výběru dodavatele – FIBO PLUS s.r.o., IČO 24806471, se sídlem Smečenská 586, 27306 Libušín (dále jen „vybraný dodavatel“) – a téhož dne na profilu zadavatele uveřejnil oznámení o výběru dodavatele z téhož dne.
4. Dne 22. 5. 2024 obviněný uzavřel s vybraným dodavatelem smlouvu o dílo na plnění veřejné zakázky.
II. POSTUP ÚŘADU PŘED VYDÁNÍM PŘÍKAZU
5. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jako orgán příslušný podle § 248 ve spojení s § 270 odst. 5 zákona mj. k výkonu dozoru nad dodržováním pravidel stanovených tímto zákonem a zadávacími podmínkami pro zadání veřejné zakázky a pro zvláštní postupy podle části šesté zadavatelem, jakož i k projednávání přestupků podle tohoto zákona, obdržel dne 20. 11. 2025 podnět k zahájení řízení z moci úřední podle § 42 správního řádu ve věci přezkoumání postupu zadavatele při zadávání veřejné zakázky. Podnět byl zaevidován pod sp. zn. ÚOHS-P1099/2025/VZ.
6. Na základě obdrženého podnětu si Úřad přípisem č. j. ÚOHS-45693/2025/511 ze dne 21. 11. 2025 vyžádal od obviněného písemné vyjádření k podanému podnětu a dokumentaci o zadávacím řízení.
7. Obviněný doručil Úřadu prostřednictvím datové schránky dne 3. 12. 2025 své vyjádření z téhož dne k podnětu a v souladu (dále jen „vyjádření k podnětu“) s § 262a zákona zpřístupnil Úřadu dokumentaci o zadávacím řízení v certifikovaném elektronickém nástroji.
Vyjádření k podnětu
8. Obviněný je toho názoru, že při zadávání veřejné zakázky nedošlo k porušení právních předpisů, a tedy ani ke spáchání přestupku. Tvrdí, že ačkoliv si byl vědom novelizace § 53 odst. 4 zákona, tak v době přípravy zadávací dokumentace neexistoval ustálený výklad, metodická či judikaturní opora ani praktická zkušenost s aplikací nového znění uvedeného ustanovení. Z toho důvodu postupoval podle dosavadních interních postupů, aby zachoval hospodárnost, rovné zacházení a transparentnost.
9. Obviněný zdůrazňuje, že se o veřejnou zakázku ucházeli pouze dodavatelé běžně působící ve veřejných zakázkách na stavební práce. Uvádí, že žádný nezpůsobilý dodavatel se řízení nezúčastnil a žádný způsobilý dodavatel nebyl omezen či odrazen, a dodává, že měl stále možnost si tyto doklady kdykoliv vyžádat. Obviněný odkazuje na rozsah dokumentů, jejichž předložení po dodavatelích požadoval, ze kterých má zcela dostatečně vyplývat jejich způsobilost, přičemž uvádí, že zvoleným postupem nechtěl dodavatele více administrativně zatěžovat s dokládáním dalších dokumentů. Podle názoru obviněného tak nedošlo k faktickému ani k potenciálnímu ovlivnění soutěžního prostředí.
10. Obviněný uvádí, že ke všem účastníkům zadávacího řízení přistupoval stejně a nedopustil se diskriminace. Tvrdí, že absence výslovného požadavku na prokázání základní způsobilosti představovala pouze formální nedostatek, který neměl vliv na okruh potenciálních dodavatelů a výběr dodavatele.
11. Podle obviněného jsou pro účast dodavatele v zadávacím řízení rozhodující technické, ekonomické a časové podmínky veřejné zakázky, nikoli jednotlivé formální aspekty čestného prohlášení. Dodává, že všichni účastníci se v dané době účastnili i jiných zadávacích řízení, v nichž byla jejich základní způsobilost ověřována, a obviněný proto neměl důvod jejich čestná prohlášení zpochybňovat.
12. Obviněný uvádí, že novela § 53 odst. 4 zákona představovala odklon od dosavadní sedmileté praxe, nebyla doprovázena metodikou, aplikačním výkladem či přechodnými ustanoveními a vyvolávala „normativní kolizi“ se zachovanými ustanoveními zákona, jako s § 53 odst. 5,
§ 81-88 a § 86 odst. 3. Tvrdí, že nebylo jasné, zda postačuje pouze implicitní prohlášení o splnění základní způsobilosti, nebo zda je třeba její explicitní uvedení, kdy si její prokázání vyžádat, zda postačí obecné čestné prohlášení bez specifikace rozsahu. Obviněný je proto přesvědčen, že jednal v právním omylu, a tedy nejednal zaviněně.
13. Obviněný argumentuje, že formální nedostatek nezpůsobil ztrátu kontroly nad kvalifikačními předpoklady, nešlo o úmyslné ani nedbalostní jednání a nedošlo k ovlivnění soutěžního prostředí. Odkazuje na rozhodovací praxi Úřadu a Nejvyššího správního soudu, podle nichž má být pro naplnění přestupku nezbytná materiální stránka spočívající v reálné možnosti ovlivnění výběru dodavatele.
14. Obviněný uzavírá, že považuje svůj postup za správný, a je přesvědčen, že se nedopustil přestupku podle § 268 zákona. Navrhuje proto, aby Úřad řízení nezahajoval, případně aby je zastavil, protože podmínky odpovědnosti za přestupek nejsou podle jeho názoru naplněny.
III. ZÁVĚRY ÚŘADU
15. Podle § 90 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o přestupcích“), správní orgán může o přestupku rozhodnout příkazem.
16. Podle § 150 odst. 1 věty druhé zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), příkaz může správní orgán vydat, považuje-li skutkové zjištění za dostatečné; vydání příkazu může být prvním úkonem v řízení. Úřad konstatuje, že byly dostatečně zjištěny skutkové okolnosti pro vydání tohoto příkazu, přičemž vydání příkazu je prvním úkonem v řízení o přestupku.
17. Po přezkoumání podkladů, které jsou součástí spisu vedeného v této věci, Úřad dospěl k závěru, že obviněný nepostupoval při zadání veřejné zakázky v souladu se zákonem. Ke svému rozhodnutí Úřad uvádí následující skutečnosti.
K výroku I. tohoto příkazu
Relevantní ustanovení zákona
18. Podle § 4 odst. 4 zákona, pokud zadavatel podle odstavců 1 až 3 zákona zahájí zadávací řízení, i když k tomu nebyl povinen, je povinen ve vztahu k zadávané veřejné zakázce dodržovat tento zákon.
19. Podle § 53 odst. 4 zákona může zadavatel použít jednotlivá pravidla pro zadávací řízení pro nadlimitní režim. Veřejný zadavatel musí požadovat prokázání základní způsobilosti podle § 74. Pokud zadavatel v zadávací dokumentaci nestanoví jinak, prokazuje dodavatel splnění základní způsobilosti čestným prohlášením. Ustanovení § 81 až 85, § 86 odst. 3, § 87 a 88 se použijí ve zjednodušeném podlimitním řízení obdobně. Zadavatel může použít i jiná kritéria kvalifikace dodavatele, než jsou uvedena v části čtvrté. Doklady o kvalifikaci předkládají dodavatelé v nabídkách v kopiích a mohou je nahradit písemným čestným prohlášením nebo jednotným evropským osvědčením pro veřejné zakázky podle § 87. Zadavatel si může v průběhu zadávacího řízení vyžádat předložení originálů nebo úředně ověřených kopií dokladů o kvalifikaci. Zadavatel není oprávněn provést snížení počtu účastníků zadávacího řízení. Pro technické podmínky veřejné zakázky na stavební práce se § 92 použije obdobně.
20. Podle § 74 odst. 1 zákona není způsobilým dodavatel, který:
a) byl v zemi svého sídla v posledních 5 letech před zahájením zadávacího řízení pravomocně odsouzen pro trestný čin uvedený v příloze č. 3 k tomuto zákonu nebo obdobný trestný čin podle právního řádu země sídla dodavatele; k zahlazeným odsouzením se nepřihlíží,
b) má v České republice nebo v zemi svého sídla v evidenci daní zachycen splatný daňový nedoplatek,
c) má v České republice nebo v zemi svého sídla splatný nedoplatek na pojistném nebo na penále na veřejné zdravotní pojištění,
d) má v České republice nebo v zemi svého sídla splatný nedoplatek na pojistném nebo na penále na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti,
e) je v likvidaci, proti němuž bylo vydáno rozhodnutí o úpadku, vůči němuž byla nařízena nucená správa podle jiného právního předpisu nebo v obdobné situaci podle právního řádu země sídla dodavatele.
21. Podle § 268 odst. 1 písm. c) zákona se zadavatel dopustí přestupku tím, že stanoví zadávací podmínky v zadávacím řízení nebo při zvláštním postupu podle částí šesté s výjimkou soutěže o návrh v rozporu se zákonem a zadá veřejnou zakázku nebo uzavře rámcovou dohodu.
Skutečnosti zjištěné z dokumentace o zadávacím řízení
22. Obviněný dne 28. 2. 2024 uveřejněním výzvy k podání nabídek zahájil zjednodušené podlimitní řízení za účelem zadání veřejné zakázky.
23. Ve výzvě k podání nabídek pod bodem 15. „Základní způsobilost“ obviněný výslovně uvedl: „15.1. Zadavatel nepožaduje prokázání.“
K právnímu postavení obviněného
24. Před posouzením věci se Úřad nejdříve zabýval otázkou, zda je obviněný veřejným zadavatelem podle § 4 odst. 1 zákona a vztahuje se na něj povinnost uvedená v § 53 odst. 4 zákona, tedy zda je povinen požadovat po dodavateli prokázání základní způsobilosti podle § 74 zákona.
25. Podle 4 odst. 1 písm. e) zákona je veřejným zadavatelem jiná právnická osoba, pokud
1. byla založena nebo zřízena za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, a
2. jiný veřejný zadavatel ji převážně financuje, může v ní uplatňovat rozhodující vliv nebo jmenuje nebo volí více než polovinu členů v jejím statutárním nebo kontrolním orgánu.
26. Úřad doplňuje, že k tomu, aby bylo možné konkrétní právnickou osobu považovat za veřejného zadavatele ve smyslu § 4 odst. 1 zákona, musí být obě výše popsané podmínky splněny kumulativně.
27. V čl. 1 bodě 3 Statutu Vysoké školy ekonomické v Praze ze dne 23. 2. 2017, ve znění pozdějších změn (dále jen „Statut VŠE“)[2], je uvedeno: „VŠE byla zřízena ke dni 1. září 1953 z hospodářské fakulty Vysoké školy politických a hospodářských věd v Praze vládním nařízením č. 40/1952 Sb., o dalších změnách v organisaci vysokých škol, vydaným na základě zákona č. 58/1950 Sb., o vysokých školách.“.
28. V čl. 1 bodě 4 Statutu VŠE je uvedeno: „VŠE je veřejnou vysokou školou ve smyslu zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).“.
29. V čl. 1 bodě 5 Statutu VŠE je dále uvedeno: „VŠE je univerzitní veřejnou vysokou školou uskutečňující bakalářské, magisterské a doktorské studijní programy (dále jen „vzdělávací činnost“) a v souvislosti s tím rozvíjí vědeckou a výzkumnou, vývojovou a inovační, uměleckou nebo další tvůrčí činnost (dále jen „tvůrčí činnost“). VŠE může uskutečňovat též doplňkovou činnost, včetně programů celoživotního vzdělávání a mezinárodně uznávaných kursů; pravidla a postupy při uskutečňování doplňkové činnosti jsou blíže upraveny směrnicí rektora.“.
30. Podle § 2 odst. 7 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vysokých školách“), je veřejná vysoká škola právnickou osobou.
31. Úřad konstatuje, že potřeby veřejného zájmu jsou takové potřeby, jejichž uspokojování slouží širšímu okruhu subjektů a bezpochyby k nim náleží i potřeby vztahující se ke sféře vzdělávání. Jestliže veřejné vysoké školy svou činností, resp. poskytováním svých služeb, směřují k uspokojení potřeb společnosti v oblasti vědecké, kulturní, sociální a ekonomické, nemůže být sporu o tom, že jsou zakládány za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, neboť poskytování vzdělávacích služeb je jedním ze základních předpokladů hospodářského, politického i společenského rozvoje společnosti. Vzhledem k právě řečenému tedy Úřad uzavírá, že zadavatel byl založen za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu (a sice za účelem poskytování terciálního vzdělávání), které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu.
32. Podle § 18 odst. 2 zákona o vysokých školách jsou příjmem rozpočtu veřejné vysoké školy mimo jiné zejména příspěvek pro školu ze státního rozpočtu na vzdělávací a tvůrčí činnost veřejné vysoké školy a podpora výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků podle zvláštního právního předpisu a dotace ze státního rozpočtu.
33. Jak vyplývá z výroční zprávy o hospodaření obviněného za rok 2024 (dále jen „výroční zpráva“)[3], obviněnému bylo v roce 2024 z veřejných zdrojů národních i zahraničních poskytnuto 1 362 901 000 Kč, z toho 1 267 751 000 Kč tvořily prostředky plynoucí z veřejných rozpočtů České republiky a 95 150 000 Kč tvořily veřejné prostředky poskytnuté ze zahraničí. Prostředky přidělené přes kapitolu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy tvořily 1 221 446 000 Kč.
34. Z výroční zprávy taktéž plyne, že celkové výnosy obviněného z hlavní a hospodářské činnosti ke dni 31. 12. 2024 činily částku ve výši 2 052 603 000 Kč a celkové náklady obviněného na hlavní a hospodářskou činnosti činily částku ve výši 2 052 024 000 Kč. Dále v kapitole s názvem „Úvod“ výroční zprávy je rovněž uvedeno: „Akademický senát VŠE schválil v souladu se zákonem o vysokých školách pro rok 2024 vyrovnaný rozpočet, jehož nejvýznamnějším zdrojem na straně výnosů byl příspěvek ze státního rozpočtu na vzdělávací a vědeckou, výzkumnou, vývojovou a inovační, uměleckou nebo další tvůrčí činnost ve výši 1 019 mil. Kč.“.
35. Vzhledem k uvedenému Úřad konstatuje, že zadavatel je financován převážně státem či jiným veřejným zadavatelem, a tudíž je bez dalšího splněna i druhá z podmínek, které jsou uvedeny v § 4 odst. 1 písm. e) zákona.
36. Z výše uvedeného je zřejmé, že zadavatel je právnická osoba, která byla zřízena za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu a jiný veřejný zadavatel ji převážně financuje. Úřad proto konstatuje, že zadavatel je veřejným zadavatelem podle § 4 odst. 1 písm. e) zákona, pročež se na něj při zadávání předmětné veřejné zakázky vztahuje zákon o zadávání veřejných zakázek.
Právní posouzení
37. Veřejná zakázka byla zadávána ve zjednodušeném podlimitním řízení, které je upraveno v části třetí zákona. Zjednodušené podlimitní řízení je zvláštním druhem zadávacího řízení určeného pro pružnější (jednodušší) zadávání veřejných zakázek v podlimitním režimu, jehož pravidla jsou upravena v části třetí zákona. Některá pravidla uvedená v části třetí zákona jsou specifická přímo pro zjednodušené podlimitní řízení, přičemž v některých případech se dle příslušných ustanovení v části třetí zákona aplikují fakultativně či obligatorně pravidla pro nadlimitní režim uvedená v části čtvrté zákona.
38. Jedním z obligatorních pravidel stanovených pro zjednodušené podlimitní řízení je podle § 53 odst. 4 zákona povinnost veřejného zadavatele požadovat po účastníkovi zadávacího řízení prokázání základní způsobilosti podle § 74. Uvedené ustanovení má kogentní povahu a nepřipouští žádnou výjimku ani možnost uvážení zadavatele, zda tento požadavek uplatní, či nikoliv.
39. Úřad v této souvislosti předně uvádí, že obecným účelem stanovení požadavků na prokázání způsobilosti účastníka zadávacího řízení je zajištění realizace předmětu plnění veřejné zakázky pouze takovým dodavatelem, který je ve skutečnosti schopen veřejnou zakázku, v případě jeho úspěchu v zadávacím řízení, řádně, včas a v odpovídající kvalitě realizovat a poskytuje tím zadavateli určité záruky. Tím je minimalizováno zadavatelovo riziko, že dojde ke zmaření plnění předmětu veřejné zakázky. Základní způsobilost pak představuje minimální zákonný standard integrity dodavatele, jehož účelem je zajistit, aby se zadávacího řízení účastnili pouze dodavatelé splňující základní právní a etické předpoklady. Zákon v § 74 a navazujících ustanoveních vymezuje okruh skutečností, jejichž absence by mohla ohrozit řádné plnění veřejné zakázky nebo narušit důvěru ve veřejné zadávání. V komentářové literatuře je pak základní způsobilost definována jako „základní schopnost dodavatele účastnit se zadávacího řízení s ohledem na jeho „bezúhonnost“ ve vztahu k zásadním platbám do veřejných či veřejně garantovaných rozpočtů, jakož i ve vztahu k důvěryhodnosti dodavatele z hlediska jeho integrity a fungování (…).“[4] Smyslem této povinnosti je tedy nejen zajistit transparentní a předvídatelné ověření toho, že dodavatel splňuje základní podmínky účasti v zadávacím řízení, ale také zajistit ochranu veřejným prostředkům, aby veřejné zakázky byly zadávány pouze dodavatelům, kteří splňují základní zákonné předpoklady účasti.
40. V šetřeném případě obviněný v bodě 15.1. výzvy k podání nabídek výslovně uvedl, že prokázání základní způsobilosti nepožaduje; je tedy zřejmé, že obviněný postupoval v rozporu s ust. § 53 odst. 4 zákona. Úřad dodává, že ani následně v průběhu zadávacího řízení si obviněný doklady, resp. čestné prohlášení dokládající splnění základní způsobilosti od žádného z dodavatelů, včetně vybraného dodavatele, nevyžádal.
41. Obviněný je přesvědčen, že se zadávacího řízení nezúčastnil žádný dodavatel, který by nesplňoval základní způsobilost, a uvádí, že žádný způsobilý dodavatel nebyl omezen nebo odrazen, k čemuž doplňuje, že měl možnost si od nich „kdykoliv vyžádat doklady podle § 53 odst. 5 a § 86 odst. 3 ZZVZ“. Soutěžní prostředí tak podle obviněného nebylo nijak ovlivněno. K tomu Úřad uvádí, že soutěžní prostředí ovlivněno bylo, resp. mohlo být, když v důsledku nezákonného postupu obviněného se zadávacího řízení mohli zúčastnit i dodavatelé, kteří nesplňují základní způsobilost; zadávacího řízení se tak mohl zúčastnit a veřejnou zakázku získat např. dodavatel, který řádně neplní své daňové povinnosti, což je zjevně v rozporu s úmyslem zákonodárce.
42. K tvrzení obviněného, že měl možnost si kdykoliv od dodavatelů vyžádat příslušné doklady k doložení základní způsobilosti, Úřad uvádí, že pro posouzení věci je rozhodující skutečný postup obviněného, nikoliv hypotetická možnost, kterou měl obviněný k dispozici. Z dokumentace o zadávacím řízení přitom jednoznačně vyplývá, že obviněný prokázání základní způsobilosti od dodavatelů ve výzvě k podání nabídek nepožadoval a příslušné podklady si nevyžádal ani následně v průběhu zadávacího řízení, a to ani od vybraného dodavatele. Uvedená argumentace obviněného tak zůstává pouze v rovině hypotetické úvahy o možném postupu, který však nebyl v šetřeném případě využit.
43. Obviněný dále argumentuje tím, že všichni účastníci zadávacího řízení včetně vybraného dodavatele se během uplynulého roku před zadáním veřejné zakázky účastnili jiných zadávacích řízení, v nichž dle obviněného „byla nepochybně základní způsobilost ověřována“. K tomu Úřad předně uvádí, že obviněný nepředložil žádný důkaz, jímž by své tvrzení jednoznačně podpořil. K vyjádření k podnětu obviněný přiložil pouze sedm výpisů z registru smluv týkajících se jednotlivých dodavatelů. Tyto výpisy obsahují seznam veřejných zakázek, v nichž dodavatel, jehož se výpis týká, vystupuje jako účastník smluvního vztahu. Z předložených výpisů lze tedy skutečně dovodit, že dotčeným dodavatelům byla zadána řada jiných veřejných zakázek různými zadavateli, avšak to samo o sobě nepředstavuje relevantní důkaz, že splňovali základní způsobilost. Rovněž z předložených výpisů nevyplývá, jaký druh zadávacího řízení byl pro jednotlivé veřejné zakázky zvolen, resp. zda byly veřejné zakázky vůbec zadávány postupem podle zákona, s čímž potom vyvstává otázka, zda vůbec při jejich zadání byla základní způsobilost ověřována. Naopak z údajů o finanční hodnotě zde uvedených veřejných zakázek podle Úřadu plyne, že významnou část těchto zakázek tvoří veřejné zakázky malého rozsahu, které zadavatel může zadat mimo zadávací řízení a k nimž se pak povinnost prokázat základní způsobilost nevztahuje. Dále je nutno podotknout, že ve značné části veřejných zakázek uvedených v předložených seznamech obviněný ani nebyl účastníkem smluvního vztahu. Úřadu tedy není zřejmé, z čeho konkrétně obviněný své přesvědčení o tom, že všichni účastníci šetřeného zadávacího řízení základní způsobilost splňovali, dovozuje; Úřad konstatuje, že toto své tvrzení obviněný nijak neprokázal.
44. Obviněný v této souvislosti dále zmiňuje, že vybraný dodavatel v období jednoho roku před výběrem dodavatele v šetřeném zadávacím řízení realizoval jiné veřejné zakázky pro obviněného, v jejichž rámci měla být základní způsobilost ověřena. Ani k tomuto svému tvrzení však obviněný nepředložil žádné dokumenty dokládající, že v těchto řízeních skutečně byla základní způsobilost vybraným dodavatelem prokazována, resp. že tato způsobilost byla obviněným ověřena. Úřad však považuje za nutné zdůraznit, že ani případné prokázání splnění základní způsobilosti vybraného dodavatele v jiném, dříve vedeném zadávacím řízení, by nemohlo bez dalšího vést k závěru, že vybraný dodavatel základní způsobilost splňoval i při zadávání šetřené veřejné zakázky. Základní způsobilost není statická; je vázána na aktuální skutkový a právní stav dodavatele, který se může se v čase měnit, a to typicky např. v důsledku vzniku daňových nedoplatků nebo nedoplatků na pojistném na veřejném zdravotním pojištění. Pro posouzení splnění podmínek základní způsobilosti je proto vždy rozhodující, zda byla tato způsobilost splněna v okamžiku rozhodném pro posouzení kvalifikace v šetřeném zadávacím řízení, nikoliv zda byla splněna v minulosti.
45. Obviněný dále argumentuje tím, že v době přípravy zadávací dokumentace neexistovala metodická opora ani ustálený výklad k novelizovanému znění § 53 odst. 4 zákona, a proto obviněný postupoval podle dosavadních interních postupů a v souladu se zásadami transparentnosti, rovného zacházení a hospodárnosti tak, aby nebyla narušena hospodářská soutěž. K tomu Úřad předně podotýká, že novela zákona, kterou byla v § 53 odst. 4 zakotvena povinnost veřejného zadavatele vyžadovat od dodavatelů prokázání základní způsobilosti, nabyla účinnosti dne 16. 7. 2023, tedy více než půl roku před zahájením šetřeného zadávacího řízení, a nejednalo se tedy o žádnou čerstvou novinku v právní úpravě zadávání veřejných zakázek. Současně obecně platí, že absence metodické opory či ustáleného aplikačního výkladu nezbavuje zadavatele povinnosti postupovat v souladu s účinnou právní úpravou, obzvlášť pak v situaci, kdy je znění novelizovaného ustanovení zcela jasné a jednoznačné, jak tomu bylo právě v případě § 53 odst. 4 zákona, kde je výslovně uvedeno, že veřejný zadavatel prokázání základní způsobilosti po účastnících zadávacího řízení požadovat musí, přičemž pokud sám zadavatel nestanoví v zadávací dokumentaci jinak, prokazuje se tato způsobilost čestným prohlášením. Úřad tak neshledává, že by předmětné ustanovení zákona bylo jakkoli nejasné či připouštělo více různých výkladů. Skutečnost, že obviněný neměl k dispozici metodickou oporu či ustálený výklad, tedy nemůže ospravedlnit jeho nezákonný postup. Úřad navíc podotýká, že k dispozici byla důvodová zpráva k zákonu č. 166/2023 Sb., kterým došlo k předmětné novelizaci zákona (dále jen „důvodová zpráva k novele zákona“), s níž se mohl obviněný bezpochyby seznámit a v níž je k ustanovení § 53 odst. 4 zákona mj. uvedeno: „Pokud zadavatel nestanoví způsob prokázání základní způsobilosti v zadávací dokumentaci jinak, bude postačovat její prokázání čestným prohlášením. V takovém případě není čestné prohlášení pouhou náhradou dokladu o kvalifikaci, ale samotným dokladem způsobilým základní způsobilost prokázat. (…) Pokud se však zadavatel rozhodne vyžadovat pro prokázání základní kvalifikace jiné doklady než čestné prohlášení, musí je v zadávací dokumentaci specifikovat.“ Minimálně z důvodové zprávy k novele zákona tedy obviněný mohl získat informaci o tom, jakou má zákonodárce představu o konkrétním způsobu splnění povinnosti plynoucí z § 53 odst. 4 zákona.
46. Pokud jde o tvrzení obviněného, že s ohledem na neexistenci metodické opory a ustáleného výkladu postupoval podle svých dosavadních interních předpisů s cílem zachovat zásady hospodárnosti, rovného zacházení a transparentnosti, Úřad uvádí, že mu není zřejmé, jak by ignorace zcela jednoznačně stanovené zákonné povinnosti požadovat prokázání základní způsobilosti mohla přispět k naplnění uvedených zásad; takový postup uvedené zásady nikoliv posiluje, ale naopak ohrožuje. Úřad shrnuje, že argumentace obviněného postavená na neexistenci metodické opory či ustáleného výkladu k § 53 odst. 4 zákona tak působí spíše jako dodatečné ospravedlňování jím zvoleného postupu, a nijak neprokazuje existenci objektivní překážky aplikace daného ustanovení zákona.
47. K tvrzení obviněného, že novela § 53 odst. 4 zákona vyvolávala normativní kolizi se zachovanými ustanoveními s § 53 odst. 5, §§ 81 až 88 a § 86 odst. 3 zákona, Úřad uvádí, že obviněný nijak nevysvětlil, v čem konkrétně měla jím tvrzená normativní kolize spočívat, tj. v čem obviněný spatřuje rozpor mezi těmito ustanoveními zákona. Úřad pro úplnost konstatuje, že normativní kolizi mezi předmětnými ustanoveními neshledal.
48. Obviněný dále odkazuje na vzor čestného prohlášení k prokázání kvalifikace podle § 73 a násl. zákona pro účast v zadávacím řízení, který tvoří přílohu č. 3 zadávací dokumentace, a tvrdí, že jeho podpisem měla být základní způsobilost dodavatele implicitně prohlášena. S tímto závěrem se však Úřad neztotožňuje. Vzor čestného prohlášení sice v záhlaví uvádí, že slouží k prokázání základní a profesní způsobilosti a k prokázání technických kvalifikačních předpokladů, a v jeho nadpisu je uvedeno, že je činěno „podle § 73 a násl. zákona“, nicméně samotný text čestného prohlášení neobsahuje žádné konkrétní tvrzení, jímž by dodavatel výslovně stvrdil splnění podmínek základní způsobilosti podle § 74 zákona, na rozdíl od prohlášení týkajících se profesní způsobilosti či technické kvalifikace, jejichž splnění je v čestném prohlášení výslovně deklarováno. Pouhý text v záhlaví dokumentu či obecný odkaz na souhrn zákonných ustanovení přitom nemohou nahradit vlastní obsah čestného prohlášení. Čestné prohlášení představuje výslovné jednostranné prohlášení dodavatele o pravdivosti určitých skutečností, přičemž z jeho obsahu musí být zřejmé, jaké konkrétní skutečnosti jsou prohlašovány a v jakém rozsahu. Neobsahuje-li takový dokument výslovné tvrzení dodavatele o splnění podmínek základní způsobilosti, nelze jej považovat za doklad prokazující její splnění. Úřad navíc podotýká, že argumentace obviněného, podle níž měla být základní způsobilost implicitně prokázána prostřednictvím předmětného čestného prohlášení, je v přímém rozporu s tím, že přímo v čl. 15.1. výzvy k podání nabídek obviněný uvedl, že prokázání základní způsobilosti nepožaduje.
49. Obviněný ve svém vyjádření tvrdí, že postupoval v právním omylu, tedy nezaviněně. Právní omyl měl být přitom zapříčiněn nejasnostmi v interpretaci novely § 53 odst. 4 zákona, kdy obviněnému nebylo zřejmé, jak přesně a v jaké fázi zadávacího řízení má být základní způsobilost dodavatelem doložena. K tomu Úřad opětovně uvádí, že povinnost vyžadovat od dodavatelů prokázání základní způsobilosti je v zákoně stanovena zcela jednoznačně a srozumitelně, a zcela jednoznačně je stanoven i způsob, jak má být tato způsobilost prokázána. Tvrzení obviněného o jednání v právním omylu tak Úřad považuje za účelové, obzvlášť vzhledem k tomu, že obviněný se ani nepokusil tuto svou povinnost splnit, ale naopak v zadávací dokumentaci výslovně uvedl, že prokázání základní způsobilosti nepožaduje. Z tvrzení obviněného uvedených v jeho vyjádření lze přitom jednoznačně dovodit, že obviněný si byl povinnosti požadovat prokázání základní způsobilosti, kterou novela § 53 odst. 4 zákona přinesla, vědom, avšak od její aplikace vědomě a záměrně upustil.
50. Obviněný dále uvádí, že pro naplnění přestupku je nutné naplnění jeho materiální stránky, tedy reálná možnost ovlivnění výběru dodavatele, přičemž má za to, že v posuzovaném případě materiální stránka přestupku naplněna nebyla, neboť soutěžní prostředí nebylo nijak dotčeno. Odkazuje přitom na rozhodnutí Úřadu sp. zn. ÚOHS-R0050/2020/VZ, ÚOHS-S0115/2019/VZ a ÚOHS-R0026-2021/VZ, z něhož cituje pasáž, podle níž „čistě formální nedostatky bez dopadu na soutěžní prostřední nepředstavují přestupek“, a taktéž na rozhodnutí NSS sp. zn. 6 As 114/2019, 9 As 40/2017 a 8 As 10/2012, podle kterých musí být splněna jak formální, tak materiální stránka přestupku, neboť pouhé formální porušení, které nemá faktický dopad na práva soutěžitelů, není společensky škodlivé.
51. Úřad k tomu uvádí, že neshledal, že by v šetřeném případě materiální stránka přestupku nebyla naplněna. Materiální stránka přestupku, tedy jeho společenská škodlivost, v daném případě spočívá v tom, že v důsledku jeho postupu, kdy od dodavatelů nepožadoval prokázání základní způsobilosti, obviněný rozhodl o výběru dodavatele a zadal veřejnou zakázku, aniž by měl jakkoli ověřeno, že vybraný dodavatel podmínky základní způsobilosti ve smyslu § 74 zákona splňuje. Na postup zadavatele proto nelze nahlížet jako na pouhé formální pochybení při formulaci zadávacích podmínek, když jeho důsledkem je úplná absence mechanismu, který má zabránit zadání veřejné zakázky nezpůsobilému dodavateli. Obviněný tedy svým postupem umožnil potenciálně nezpůsobilým dodavatelům se ucházet o veřejnou zakázku, a z těchto dodavatelů následně provedl výběr dodavatele. Výběr dodavatele bez ověření jeho základní způsobilosti představuje situaci, kdy nelze zcela vyloučit, že veřejná zakázka byla zadána subjektu, který by jinak musel být ze zadávacího řízení vyloučen. Takový postup zásadním způsobem narušuje účel právní úpravy zadávání veřejných zakázek, neboť popírá základní garanci, že veřejná zakázka bude zadána pouze dodavateli způsobilému podle § 74 zákona. Tím, že obviněný prokázání základní způsobilosti nepožadoval ani k jejímu ověření následně nepřistoupil a rozhodl o zadání veřejné zakázky, rezignoval na zákonem stanovený kontrolní mechanismus a zásadně oslabil záruky transparentního a zákonného průběhu zadávacího řízení, neboť nelze vyloučit, že k plnění veřejné zakázky byl vybrán dodavatel, který nesplňoval základní způsobilost a měl být tedy ze zadávacího řízení vyloučen.
52. Úřad s ohledem na výše uvedené považuje za prokázané, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. c) zákona tím, že stanovil zadávací podmínky v rozporu s § 53 odst. 4 zákona, když jakožto veřejný zadavatel nepožadoval po účastnících zadávacího řízení prokázání základní způsobilosti podle § 74 zákona, a dne 22. 5. 2024 zadal veřejnou zakázku vybranému dodavateli. Proto Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto příkazu.
K výroku II. tohoto příkazu – uložení pokuty
53. Úřad považuje ve smyslu ustanovení § 150 odst. 1 správního řádu v návaznosti na § 90 zákona o přestupcích skutková zjištění za dostatečná a s ohledem na výše uvedené považuje za prokázané, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. c) zákona, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto příkazu.
54. Odpovědnost za přestupek zaniká mj. uplynutím promlčecí doby, která podle § 270 odst. 3 písm. a) zákona činí 5 let u přestupků podle § 268 zákona.
55. Podle § 31 odst. 1 zákona o přestupcích počíná promlčecí doba běžet dnem následujícím po dni spáchání přestupku; dnem spáchání přestupku se rozumí den, kdy došlo k ukončení jednání, kterým byl přestupek spáchán. Je-li znakem přestupku účinek, promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni, kdy takový účinek nastal.
56. V návaznosti na výše uvedené Úřad před uložením pokuty ověřil, zda již neuplynula lhůta dle § 270 odst. 3 písm. a) zákona. Ke spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto příkazu došlo dne 22. 5. 2024, tj. dnem uzavření smlouvy na veřejnou zakázku s vybraným dodavatelem. Řízení o přestupku je pak zahájeno dnem doručením tohoto příkazu. Z uvedených údajů vyplývá, že promlčecí doba ve vztahu k projednávanému přestupku neuplynula a odpovědnost obviněného za projednávaný přestupek uplynutím promlčecí doby nezanikla.
57. V daném případě se obviněný dopustil přestupku dle § 268 odst. 1 písm. c) zákona. Podle ustanovení § 268 odst. 2 písm. a) zákona se za přestupek uloží pokuta do 10 % ceny veřejné zakázky, nebo do 20 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit, jde-li o přestupek podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. a) až e) zákona.
58. V čl. V smlouvy o dílo je uvedeno, že celková cena díla činí 2 481 681 Kč včetně DPH. Horní hranice možné pokuty tak v šetřeném případě v souladu s § 268 odst. 2 písm. a) zákona (10 % z částky ve výši 2 481 681 Kč) po zaokrouhlení činí částku ve výši 248 168 Kč.
59. Úřad se dále zabýval tím, zda přestupek, resp. pokračování v přestupku, za nějž je obviněnému nyní ukládán trest, není v souběhu s dalšími přestupky obviněného. Při tomto posouzení Úřad vycházel z právní úpravy obsažené v zákoně o přestupcích, jakož i z judikatury Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“). Rozšířený senát NSS v rozsudku č. j. 5 As 98/2022-51 ze dne 9. 10. 2025 zdůraznil, že aktuálně účinné znění zákona o přestupcích představuje ucelený a předvídatelný systém pravidel pro posuzování souběhu přestupků a jejich trestání, přičemž hmotněprávní důsledky souběhu přestupků jsou úzce a neoddělitelně provázány s procesní úpravou společného řízení a rozhodným mezníkem pro časové vymezení vícečinného souběhu přestupků je okamžik zahájení řízení o některém z nich. Přestupek spáchaný až po zahájení řízení o jiném přestupku již s tímto přestupkem netvoří souběh ve smyslu zákona o přestupcích, neboť o takových přestupcích nelze podle § 88 odst. 3 zákona o přestupcích vést společné řízení. NSS současně uvedl, že za této právní úpravy již není namístě vymezovat souběh přestupků analogií z trestního práva, neboť zákonodárce otázku časového ohraničení souběhu řeší přímo a výslovně. Rozšířený senát NSS se dále zabýval významem § 37 písm. b) zákona o přestupcích, podle něhož se při určení druhu správního trestu a jeho výměry přihlédne zejména k tomu, že o některém z více přestupků, které byly spáchány jedním skutkem nebo více skutky, nebylo rozhodnuto ve společném řízení. NSS dovodil, že toto ustanovení dopadá pouze na případy, kdy společné řízení podle § 88 zákona o přestupcích mohlo a mělo být vedeno, avšak z určitého důvodu vedeno nebylo. Naopak v situacích, kdy zákon o přestupcích vedení společného řízení výslovně vylučuje (tedy právě u přestupků spáchaných po zahájení řízení o jiném přestupku podle § 88 odst. 3 zákona o přestupcích), nelze § 37 písm. b) zákona o přestupcích chápat jako prostředek k dodatečnému zohlednění jiných přestupků obviněného při ukládání správního trestu. V takových případech by uplatnění zásady absorpce bylo v rozporu se zjevně projeveným úmyslem zákonodárce, který přestupky spáchané po zahájení řízení o jiném přestupku záměrně vyňal z režimu společného projednání a úhrnného trestání.
60. Na základě výše uvedených východisek Úřad posoudil, zda v projednávané věci existuje důvod přihlédnout k jiným souběžným přestupkům obviněného ve smyslu § 37 písm. b) zákona o přestupcích, o nichž nebylo rozhodnuto spolu s právě projednávaným přestupkem ve společném řízení, ačkoliv to podle zákona o přestupcích přicházelo v úvahu. Úřad uvádí, že šetřený přestupek, resp. pokračování v přestupku, není v souběhu s dalším přestupkem či přestupky obviněného, proto se § 37 písm. b) zákona o přestupcích v projednávané věci neuplatní.
61. Podle § 37 písm. a) a c) zákona o přestupcích se při určení druhu správního trestu a jeho výměry přihlédne zejména k povaze a závažnosti přestupku a k přitěžujícím a polehčujícím okolnostem.
62. Podle § 38 zákona o přestupcích povaha a závažnost přestupku je dána zejména významem zákonem chráněného zájmu, který byl přestupkem porušen nebo ohrožen, dále významem a rozsahem následku přestupku a okolnostmi jeho spáchání (Úřad zde uvádí pouze ty skutečnosti citovaného ustanovení zákona o přestupcích, které jsou relevantní ve vztahu k posuzovanému případu).
63. Úřad v této souvislosti uvádí, že závažnost přestupku, která je v šetřeném případě skutečností rozhodnou pro určení výměry pokuty, je obecnou kategorií poměřující rozsah dopadu konkrétního protiprávního jednání na specifický právem chráněný zájem s přihlédnutím k významu tohoto chráněného zájmu. Stupeň závažnosti, tedy společenské škodlivosti přestupku, je dán konkrétní intenzitou naplnění znaků skutkové podstaty přestupku. Při posuzování závažnosti přestupku tedy není hlavním kritériem jeho skutková podstata, ale intenzita skutkových okolností, s jakou došlo k porušení právem chráněných hodnot a zájmů v konkrétním případě. Z hlediska určení výměry pokuty je proto nutno hodnotit nejen, jaké následky byly přestupkem způsobeny, ale také jakou měly intenzitu (srov. rozsudek NSS ze dne 6. 6. 2013, sp. zn. 1 Afs 106/2012).
64. V rámci posouzení povahy a závažnosti přestupku Úřad konstatuje, že zadavatel porušil zákon tím, že v rozporu s jeho ustanovením § 53 odst. 4 jakožto veřejný zadavatel nepožadoval po účastnících zadávacího řízení prokázání základní způsobilosti. V šetřeném případě tak zadavatel svým postupem zcela vědomě ignoroval zákonnou povinnost požadovat prokázání základní způsobilosti dodavatelů, přičemž ověření základní způsobilosti neprovedl ani následně ve vztahu k vybranému dodavateli. V důsledku tohoto pochybení není postaveno najisto, že vybraný dodavatel základní způsobilost skutečně splňoval, tj. že nebyly dány důvody pro jeho vyloučení ze zadávacího řízení. Nelze proto zcela vyloučit, že veřejná zakázka byla zadána dodavateli, který tuto podmínku nesplňoval, čímž došlo k oslabení důvěry v zákonnost zadávacího řízení a ke zvýšení rizika, že plnění veřejné zakázky bylo realizováno dodavatelem, který není z hlediska zákona způsobilý.
65. Co se týče okolností, za kterých byl přestupek uvedený ve výroku I. spáchán, Úřad jako přitěžující okolnost posoudil fakt, že obviněný si byl své povinnosti požadovat prokázání základní způsobilosti podle § 53 odst. 4 zákona zjevně vědom, a přesto ji záměrně nesplnil, jak plyne z jeho vyjádření k podnětu.
66. Úřad neshledal v šetřeném případě žádné další polehčující nebo přitěžující okolnosti.
67. Úřad při stanovení výše pokuty dále přihlédl i k ekonomické situaci obviněného. Ze schváleného rozpočtu obviněného na rok 2025[5] Úřad zjistil, že obviněný v tomto roce hospodařil s částkou převyšující 2 miliardy Kč. Ze střednědobého výhledu rozpočtu obviněného na roky 2026 a 2027[6] pak Úřad zjistil, že obviněný očekává, že v těchto letech bude hospodařit s obdobným objemem finančních prostředků. Úřad konstatuje, že stanovenou výši pokuty nelze vzhledem k finančním prostředkům, kterými obviněný disponuje, považovat za nepřiměřeně zasahující (a v tomto smyslu nespravedlivou) ekonomickou situaci obviněného.
68. V této souvislosti Úřad poznamenává, že pokuta uložená obviněnému za nedodržení postupu stanoveného zákonem má mj. splnit dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem, a funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu. Stanovená výše pokuty podle Úřadu dostatečně naplňuje obě funkce právní odpovědnosti.
69. Úřad postup obviněného ze všech hledisek a s ohledem na výše uvedené rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto příkazu.
70. Pokuta je splatná do jednoho měsíce od nabytí právní moci tohoto příkazu na účet místně příslušného Celního úřadu v Praze zřízený u České národní banky číslo 3754-67724011/0710, variabilní symbol – IČO obviněného.
Poučení
Proti tomuto příkazu lze podle § 150 odst. 3 správního řádu podat odpor ve lhůtě 8 dnů ode dne jeho oznámení, a to u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – Sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 602 00 Brno. Lhůta pro podání odporu běží ode dne následujícího po dni doručení tohoto příkazu. Podáním odporu se příkaz ruší a řízení pokračuje; to neplatí, byl-li podán nepřípustný nebo opožděný odpor. Správní orgán vyrozumí podatele o podání nepřípustného nebo opožděného odporu. Lhůty pro vydání rozhodnutí začínají znovu běžet dnem podání odporu. Zpětvzetí odporu není přípustné. Příkaz, proti němuž nebyl podán odpor, se stává pravomocným a vykonatelným rozhodnutím.
otisk úředního razítka
Mgr. Markéta Dlouhá
místopředsedkyně
Adresát/i
1. Vysoká škola ekonomická v Praze, náměstí Winstona Churchilla 1938/4, Žižkov, 130 00 Praha 3
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] Dostupný na: https://zakazky.vse.cz/contract_display_819.html.
[4] Šebesta, M., Novotný, P., Machurek, T., Dvořák, D. a kol. Zákon o zadávání veřejných zakázek. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 576.
[5] Dostupné na: https://eo.vse.cz/ostatni/schvalene-rozpocty/.