číslo jednací: 19221/2026/163
spisová značka: R0061/2026/VZ
| Instance | II. |
|---|---|
| Věc | Dynamický nákupní systém na poskytování mobilních telekomunikačních služeb – Výzva 2-2025 |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
| Výrok | rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno |
| Rok | 2026 |
| Datum nabytí právní moci | 28. 5. 2026 |
| Související rozhodnutí | 08892/2026/500 19221/2026/163 |
| Dokumenty |  2026_R0061.pdf 210 KB |
|
PID |
UOHSX00MX702 |
|
Adresát/i dle rozdělovníku
|
|
Č. j. |
ÚOHS-19221/2026/163 |
||
|
Sp. zn. |
ÚOHS-R0061/2026/VZ |
||
|
Datum, místo |
28. 5. 2026, Brno |
Rozhodnutí PŘEDSEDY
Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Ve správním řízení o rozkladu doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 24. 3. 2026 navrhovatelem
- T-Mobile Czech Republic a.s., IČO 64949681, se sídlem Tomíčkova 2144/1, Chodov, 148 00 Praha 4,
proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 9. 3. 2026 č. j. ÚOHS-08892/2026/500, vydanému ve správním řízení vedeném pod sp. zn. ÚOHS-S0007/2026/VZ, ve věci návrhu ze dne 23. 12. 2025 na uložení zákazu plnění „Smlouvy o poskytování mobilních telekomunikačních služeb“ č. j. KHSJM 62077/2025 uzavřené dne 27. 11. 2025 mezi zadavatelem
- Česká republika – Krajská hygienická stanice Jihomoravského kraje se sídlem v Brně, IČO 71009191, se sídlem Jeřábkova 1847/4, Černá Pole, 602 00 Brno, a vybraným dodavatelem
- Vodafone Czech Republic a.s., IČO 25788001, se sídlem náměstí Junkových 2808/2, Stodůlky, 155 00 Praha 5,
na veřejnou zakázku „Dynamický nákupní systém na poskytování mobilních telekomunikačních služeb – Výzva 2-2025“ uveřejněnou na profilu zadavatele pod systémovým číslem P25V00000128, zadávanou na základě „Výzvy k podání nabídky“ ze dne 14. 11. 2025 v dynamickém nákupním systému s názvem „Dynamický nákupní systém na poskytování mobilních telekomunikačních služeb“, který byl zaveden v zadávacím řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 7. 2. 2025 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 10. 2. 2025 pod ev. č. Z2025-008298 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 10. 2. 2025 pod ev. č. 90359-2025,
jsem podle § 152 odst. 6 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004, správní řád, na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:
Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0007/2026/VZ, č. j. ÚOHS-08892/2026/500 ze dne 9. 3. 2026 p o t v r z u j i a podaný rozklad z a m í t á m.
Odůvodnění
I. Správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže
1. Centrální zadavatel – Česká republika – Ministerstvo financí, IČO 00006947, se sídlem Letenská 525/15, Malá Strana, 118 00 Praha 1, (dále jen „centrální zadavatel“) – zahájil zadávání veřejné zakázky „Dynamický nákupní systém na poskytování mobilních telekomunikačních služeb – Výzva 2-2025“
2. Dne 27. 11. 2025 byla na plnění předmětu veřejné zakázky uzavřena „Smlouva o poskytování mobilních telekomunikačních služeb“ č. j. KHSJM 62077/2025 mezi zadavatelem – Česká republika – Krajská hygienická stanice Jihomoravského kraje se sídlem v Brně (dále jen „zadavatel“) – a vybraným dodavatelem – Vodafone Czech Republic a.s., (dále jen „vybraný dodavatel“).
3. Dne 11. 12. 2025 bylo ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno souhrnné oznámení o uzavření smluv za poslední čtvrtletí 2025 podle § 142 písm. b) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, (dále jen „ZZVZ“)[1] pod ev. č. Z2025-008298.
4. Navrhovatel T-Mobile Czech Republic a.s. (dále jen „navrhovatel“) podal dne 23. 12. 2025 k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) návrh, kterým se domáhá uložení zákazu plnění smlouvy s odůvodněním, že centrální zadavatel porušil pravidla stanovená pro zadání veřejné zakázky v dynamickém nákupním systému, a tím ovlivnil výběr dodavatele.
II. Napadené rozhodnutí
5. Dne 9. 3. 2026 vydal Úřad rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0007/2026/VZ, č. j. ÚOHS-08892/2026/500, kterým podle § 265 písm. a) ZZVZ návrh zamítl, neboť nebyly zajištěny důvody pro uložení nápravného opatření.
6. Hlavní námitkou navrhovatele byla ta, že lhůta pro podání žádosti o vysvětlení výzvy 2-2025 nebyla stanovena přiměřeně, když centrální zadavatel zveřejnil výzvu 2-2025 v pátek dne 14. 11. 2025, přičemž zároveň v čl. 9 odst. 9.2 výzvy 2-2025 stanovil, že není povinen poskytnout vysvětlení, pakliže nebude žádost o vysvětlení doručena alespoň 5 pracovních dnů před uplynutím lhůty pro podání nabídek. Lhůta pro podání nabídek byla (původně) stanovena do 25. 11. 2025 do 10:00 hod. a následně vysvětlením výzvy k podání nabídky č. 1, č. j. MF-56808/2025/6601-9 ze dne 25. 11. 2025 prodloužena do 25. 11. 2025 do 15:00 hodin. Dodavatelé měli jen 3 pracovní hodiny na prostudování zadávacích podmínek výzvy 2-2025 a případné podání žádosti o vysvětlení, neboť centrální zadavatel opomněl, že značná část lhůty připadala na svátek či dny pracovního klidu.
7. Totožný argument navrhovatel vznesl i ve vztahu k samotné lhůtě pro podání nabídek. Tvrdil, že fakticky lhůta pro podání nabídek činila pouze 5 pracovních dnů, což bylo pro podrobné seznámení se se zadávací dokumentací výzvy 2-2025 a přípravu nabídky (vč. analýzy smluvních podmínek) nepřiměřené.
8. V napadeném rozhodnutí Úřad poukázal na to, že lhůta pro podání nabídek je jednou z nejvýznamnějších lhůt, kterou centrální zadavatel stanovuje. Ta totiž rámuje dobu, kdy se dodavatelé mohou seznámit se zadávacími podmínkami a připravit a následně podat nabídku, případně žádat o vysvětlení zadávací dokumentace.
9. V případě zadávání veřejné zakázky v rámci DNS se uplatní zvláštní pravidla podle § 141 odst. 3 ZZVZ, kdy lhůta pro podání nabídek nesmí být kratší než 10 dnů ode dne odeslání výzvy k podání nabídek, přičemž pakliže budou písemně souhlasit všichni dodavatelé zařazení do dynamického nákupního systému, je možno tuto lhůtu zkrátit.
10. Z toho vyplývá, že dodavatelé mohli své žádosti o vysvětlení výzvy 2-2025 podávat do úterý 18. 11. 2025 do 10 hodin. Na pondělí 17. 11. 2025 připadl svátek Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva. Pro podání žádosti o vysvětlení výzvy 2-2025 tak měli dodavatelé čas pouze po zbytek pátku (tj. nejdříve zhruba od 14 hodin) a během úterního rána (po prodlouženém víkendu), pakliže Úřad bere do úvahy pouze pracovní dny.
11. Pro podání nabídek pak dodavatelé měli (původně) celkem 5 celých pracovních dnů a k tomu zbytek pátku a úterní ráno před koncem lhůty pro podání nabídek. Ráno v poslední den lhůty pro podání nabídek centrální zadavatel lhůtu prodloužil o 5 hodin, tj. do 25. 11. 2025 do 15 hodin.
12. Úřad vyslovil názor, že lhůta pro podání žádosti o vysvětlení tak, jak ji stanovil zadavatel, by bez dalšího jen stěží mohla být považována za přiměřenou. Podle Úřadu zadavatel svojí reakcí na námitky navrhovatele ze dne 19. 11. 2025 (kterými brojil proti nepřiměřenosti lhůty) spočívající ve sdělení, že je i přes stanovenou výhradu v čl. 9 odst. 9.2 výzvy 2-2025 připraven žádosti o vysvětlení dodavatelů vyřizovat, navíc v kombinaci s tím, že uvedené zaslal dodavatelům a uveřejnil na svém profilu tentýž den, kdy obdržel námitky navrhovatele, zhojil svůj nezákonný postup při stanovování lhůty pro podání žádosti o vysvětlení, neboť v takovém případě mohli dodavatelé v dobré víře předpokládat, že budou jejich žádosti o vysvětlení ze strany centrálního zadavatele skutečně vyřízeny bez ohledu na to, že budou podány po skončení původně stanovené lhůty. Uvedeným sdělením se zadavatel vzdal své formální výhrady. V tomto ohledu Úřad dospěl k závěru, že ačkoliv původně stanovená lhůta pro podávání žádosti o vysvětlení nebyla dostatečná, uvedeným postupem zadavatel původně nezákonný stav zhojil.
13. Lhůtu pro podání nabídek Úřad považuje za dostatečnou, resp. ne za takovou, která by se svou povahou a délkou nepřípustně vymykala ze zásady přiměřenosti, či že by snad představovala závažný exces, který by byl způsobilý ovlivnit veřejnou zakázku v tom smyslu, že by mohl např. některé dodavatele ze soutěže eliminovat. Za podstatnou považuje Úřad skutečnost, že ze samotné výzvy 2-2025 vyplývá, že pro podání nabídky dodavatel vyplňuje pouze krycí list nabídky, ve kterém dodavatel o sobě uvede identifikační údaje a jednotkové ceny pro konkrétní (centrálním zadavatelem vymezené) položky. Celkem se jedná o dvacet cenových položek a přibližně čtrnáct položek týkající se identifikace vč. uvedení oprávněné osoby, jejího podpisu a funkce. Případně může dodavatel předložit další nepovinné dokumenty, kterými mohou být např. plné moci či jiné dokumenty obdobné povahy. Úřad v daném případě nepovažuje nastavení lhůty pro podání nabídek nebo podání žádosti o vysvětlení za zjevný exces, který by byl v rozporu se zásadou přiměřenosti, a tedy nezákonný.
14. Zadavatel si v čl. 7 specifikace služeb vyhradil právo použít SIM karty v libovolných technických zařízeních a zároveň požadoval dodání datového tarifu M2M 100 MB. Navrhovatel tvrdí, že aniž by dopředu věděl, jaká zařízení hodlá centrální zadavatel užívat, tedy bez doplnění informací o zamýšleném užití služeb, nemůže službu nacenit, jelikož jde o zásadní informaci pro posouzení možnosti zajistit minimální úroveň služby připojení k internetu. Pakliže by došlo k neočekávanému nárůstu využití datových přenosů, může mít taková situace vliv jak na zadavatele, tak i na ostatní zákazníky navrhovatele. V krajním případě by navrhovatel byl nucen řešit otázky posílení mobilního signálu, což s sebou nese zvýšené náklady, které však musí kalkulovat již v rámci přípravy nabídky.
15. K těmto námitkám navrhovatele Úřad uvádí, že navrhovatel si pro tyto účely mohl udělat jasnou představu o využití zmíněného tarifu, přičemž zároveň nepředložil žádný relevantní argument pro podporu svého tvrzení, že mu namítaná podmínka zabránila nacenit nabídku. Pokud by navrhovatel vyhodnotil, že by uvedená služba přesto mohla s sebou nést vyšší náklady, nic navrhovateli nebránilo, aby tyto náklady promítnul do nabídkové jednotkové ceny za daný tarif.
16. K námitce navrhovatele, že centrální zadavatel uvedl v příloze č. 4 výzvy 2-2025 pouze předpokládaný objem služeb souhrnně za všechny pověřující zadavatele, z čehož není zřejmý individuální provoz jednotlivých pověřujících zadavatelů, Úřad uvedl, že centrální zadavatel postupoval zákonně, když stanovil předpokládaný objem za všechny pověřující zadavatele souhrnně, přičemž toto plnění požadoval nacenit v rámci nabídky jednotkovými cenami. Dodavatelé tak byli seznámeni s očekávaným množstvím plnění, které budou dodávat. Podle navrhovatele není stanoven ani předpokládaný termín zahájení využívání služeb jednotlivými pověřujícími zadavateli, což mu znemožňuje řádně kalkulovat nabídku. K tomu Úřad uvedl, že se jedná pouze o námitku obecnou a navrhovatel nepřináší žádné argumenty, proč by tato skutečnost měla bránit nacenění nabídky.
III. Rozklad navrhovatele
17. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo navrhovateli doručeno dne 9. 3. 2026. Rozklad, který Úřad obdržel dne 24. 3. 2026, tak byl podán v zákonné lhůtě.
Námitky rozkladu
18. Navrhovatel v rozkladu především odkazuje v plném rozsahu na svůj návrh a dále na 6 rozkladů podaných dne 10. 3. 2026 proti rozhodnutím Úřadu č. j. ÚOHS-07097/2026/500, ÚOHS-07100/2026/500, ÚOHS-07102/2026/500, ÚOHS-07103/2026/500, ÚOHS-07104/2026/500, ÚOHS-07106/2026/500 s tím, že jeho argumenty jsou poplatné pro všech 7 smluv uzavřených na základě výzvy 2-2025.
19. Navrhovatel namítá, že se Úřad nijak nevypořádal s jeho námitkou, že centrálního zadavatele nic nenutilo použít minimální lhůtu pro podání nabídek. Dle názoru navrhovatele lze i v této skutečnosti spatřovat nepřiměřenost, pokud byla využita nejkratší zákonná lhůta bez zjevného důvodu (resp. centrální zadavatel nikdy použití minimální lhůty neodůvodnil), a to ještě tak, aby měl navrhovatel k podání nabídky co nejnižší počet pracovních dnů. Vedle toho Úřad nijak nezhodnotil skutečnost, že namísto „Informace o obdržení námitek“ mohl centrální zadavatel ve prospěch transparentnosti svého postupu hned v daném okamžiku rozhodnout o podané námitce.
20. Úřad se nevyjádřil ani k námitce navrhovatele, že centrální zadavatel stanovil lhůtu pro podání žádosti o vysvětlení výzvy 2-2025 dokonce přísněji, než stanoví § 98 odst. 3 ZZVZ pro nadlimitní otevřené řízení. Centrální zadavatel ani Úřad nepopírají, že situace žádného z pověřujících zadavatelů nevyžadovala akutní řešení, tj. všichni pověřující zadavatelé mohli minimálně do konce roku 2025 čerpat služby ze stávajících smluv. Tvrzení centrálního zadavatele, že postačuje pouze „vyplnit krycí list a uvést jednotkové ceny za poskytování standardních služeb“, které Úřad převzal od centrálního zadavatele, je nesprávné a neodpovídá realitě ani povinnosti dodavatele postupovat s péčí řádného hospodáře.
21. Úřad se rovněž nevyjádřil k zásadnímu bodu 24 návrhu, a to tvrzení, že v případě zadávací podmínky na vnitropodnikovou síť společnou pro 6 ze 7 pověřujících zadavatelů (VPN) se jedná o nestandardní požadavek, který se zcela vymyká pojmu „komoditní plnění“ a je v přímém rozporu s tvrzením, že postačí vyplnit krycí list. Standardně je možné si jako „vyloženě komoditní plnění“ objednat VPN pro vlastní organizaci, nikoliv však společnou VPN pro šest různých právních subjektů s různými požadavky. Dále je na trhu v odůvodněných případech dostupná jednotná VPN pro majetkově provázané subjekty, která je však určena pro nadřazeného zřizovatele (ve státní správě např. ministerstvo, kraj, město), který stanovuje její podmínky, a jím zřizované organizace. Plnění požadované ve Výzvě 2, které nebylo součástí předem vymezeného předmětu poptávaných služeb v DNS, se zcela vymyká z rámce běžného, obecně dostupného plnění, pro které je DNS určen a na které by bylo možné operativně a flexibilně reagovat.
22. Pokud jde o závěr uvedený v bodě 148 napadeného rozhodnutí, navrhovatel se domnívá, že závěry Úřadu by byly přiléhavé pro zadávací řízení, pokud by byla soutěžena jedna smlouva s pevným počátkem plnění. S ohledem na skutečnost, že žádný pověřující zadavatel nebyl povinen smlouvu vzešlou z Výzvy 2-2025 uzavřít a nadto každý pověřující zadavatel sám pro sebe určuje okamžik zahájení plnění, je nezbytné, aby navrhovatel mohl na podkladě konkrétního předpokládaného odběru individuálně kvantifikovat riziko samostatně pro každého pověřujícího zadavatele, kdy musí před podáním nabídky pečlivě vyhodnotit možnost, že by nějaká smlouva nebyla uzavřena nebo byl posunut termín jejího podpisu, čímž dojde k prodloužení fixace ceny bez inflační doložky. Závěr Úřadu je tak v kontextu Výzvy 2-2025 nepřiléhavý.
23. Navrhovatel nesouhlasí ani se závěry Úřadu uvedenými v bodě 150 napadeného rozhodnutí. Navrhovatel je toho názoru, že právě pokud je cena fixována na 48 měsíců, je údaj o zahájení plnění smlouvy stěžejní, neboť cena je počítána na 48 měsíců, a pokud pověřující zadavatel čerpá méně (neboť smlouva plnění nespouští sama o sobě, ale až na výzvu pověřujícího zadavatele), dochází k zásahu do očekávaného objemu služeb, pro které je počítána sleva (jako úspora z rozsahu). V daném případě tedy smlouva negarantuje čerpání plnění po dobu 48 měsíců, ale pouze fixaci ceny na tuto dobu ve prospěch pověřujícího zadavatele. Vypořádání dané námitky je tak založeno na nesprávném posouzení Úřadu.
24. Jako nesprávný považuje navrhovatel rovněž závěr Úřadu ohledně aplikace inflační doložky. Dle jeho názoru aktuální situace, zejména vojenská operace v Iránu ukázala, že kdykoli může dojít k události, která nepochybně přinese zásadní navýšení inflace. Proto je přenesení rizika změny ceny výhradně na dodavatele porušením zásady přiměřenosti. A to zejména v daném případě, pokud dodavatel musí fixovat cenu po dobu 4 let bez garance minimálního odběru. V důsledku neaplikace inflační doložky se tak dle názoru navrhovatele zásadně zvyšuje riziko neporovnatelnosti nabídek, zejména u smluv na plnění uzavíraných na 48 měsíců.
25. K bodu 153 napadeného rozhodnutí navrhovatel uvádí, že v okamžiku uzavření smluv na plnění výzvy 2-2025 měli všichni pověřující zadavatelé platnou smlouvu na odběr mobilních služeb (a to i po dobu několika následujících měsíců) a situace plnění smluv vzešlých ze zadávacího řízení TROJTENDR ukázala, že i když zadavatelé smlouvu na plnění mobilních služeb ve znění obdobném jako v rámci soutěžené výzvy, v níž se rovněž plnění aktivovalo až na podkladě úkonu pověřujícího zadavatele a pouze pro jím určená telefonní čísla, rozhodně nedošlo k portaci všech mobilních služeb k novému poskytovateli a do nové smlouvy.
26. Podle navrhovatele neměl centrální zadavatel žádný objektivní důvod, kterým by byl nucen k maximálnímu krácení lhůt v rámci řízení na veřejnou zakázku na minimum. Žádný z pověřujících zadavatelů nebyl bezprostředně ohrožen rizikem, že by nemohl v případě delších lhůt čerpat telekomunikační služby, tedy že by mu bezprostředně končila smlouva na čerpání telekomunikačních služeb. Nezákonné zadávací podmínky, zejména zcela excesivní lhůtu, v níž zadavatel garantuje vysvětlení zadávací dokumentace v rozsahu několika desítek stran textu, nelze zhojit nejednoznačným příslibem zadavatele, že zadávací podmínky i tak vysvětlí, aniž by vypořádal námitku, kterou z téhož titulu obdržel.
27. V rámci výzvy 2-2025 navíc centrální zadavatel zadával vysoce individualizované a komplexní plnění s velmi specifickými požadavky, které není běžné ani obecně dostupné, což je v zásadním rozporu s § 138 odst. 1 ZZVZ. Vedle toho centrální zadavatel použil nepřiměřené zadávací podmínky, pokud ve smlouvě na plnění veřejné zakázky požadoval fixaci jednotkových cen na 48 měsíců bez inflační doložky a zároveň bez závazku minimálního odběru plnění, nadto s možností pozdějšího zahájení plnění dle vůle pověřujícího zadavatele.
Závěr rozkladu
28. Navrhovatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání.
Vyjádření zadavatele k rozkladu
29. Pověřující zadavatel plně souhlasí s rozhodnutím Úřadu a má za to, že odůvodnění napadeného rozhodnutí odpovídá na všechny námitky navrhovatele a je zcela vyčerpávající. Dále odkazuje na vyjádření Ministerstva financí č. j. MF-56808/2025/6601-33 ze dne 2. 1. 2026, které je přílohou jeho vyjádření.
Vyjádření centrálního zadavatele k rozkladu
30. Centrální zadavatel již ve svém vyjádření ze dne 2. 1. 2026 pečlivě vypočítal, že příprava a podání nabídky na tuto konkrétní veřejnou zakázku by na straně dodavatele neměla přesáhnout 270 minut (a to s velkou rezervou). Navrhovatel na analýzu centrálního zadavatele nijak věcně nereagoval a ani nepředložil vlastní verzi časových nároků spojených s účastí dodavatele v dotyčném zadávacím postupu. Pokud dodavatel napadá délku lhůty pro podání nabídek, pak by měl být schopný její nepřiměřenost konkrétně doložit, a to i hlubší úvahou než prostým zvoláním, že poptávané plnění je složité. Při absenci konkrétní argumentace navrhovatele centrální zadavatel opakuje, že lhůtu pro podání nabídek stanovil v délce, kterou považuje za odpovídající marginální složitosti veřejné zakázky. Veřejná zakázka byla zadávána v dynamickém nákupním systému a dodavateli postačovalo k podání nabídky vyplnění jednoduchého krycího listu. Smluvní dokumentaci dodavatel prokazatelně znal z předchozích veřejných zakázek centrálního zadavatele. U složitějších veřejných zakázek centrální zadavatel samozřejmě stanoví delší lhůty, což dokládá, že nepostupuje mechanicky.
31. Části pověřujících zadavatelů končila stávající smlouva již k 31. 12. 2025 a zbytku organizací v průběhu prvního pololetí 2026. Potenciální protiargument navrhovatele, že pověřující zadavatelé měli zahájit zadávání veřejných zakázek dříve, bude v daném případě lichý, poněvadž při samostatném zadávání by svoji situaci vyřešili zadáním veřejné zakázky malého rozsahu. Zadávání v nadlimitní režimu bylo výhodné pro všechny zúčastněné včetně navrhovatele.
32. Námitky navrhovatele ze dne 19. 11. 2025 směřovaly proti (virtuálně) hrozícímu nevyřizování žádostí o vysvětlení. Během dvou hodin od podání námitek obdržel navrhovatel zpět informaci, že centrální zadavatel bude žádosti o vysvětlení jako vždy vyřizovat. Centrální zadavatel tím fakticky námitkám okamžitě vyhověl, jakkoli o nich formálně rozhodl později. Navrhovatel se nemůže divit, že když opakovaně zpochybňuje dostatečnost odůvodnění rozhodnutí o námitkách, pak je nutné vypracování rozhodnutí věnovat péči a čas (namísto navrhovaného „okamžitého rozhodnutí ve prospěch transparentnosti“). Není žádného důvodu, proč by navrhovatelem zmiňovaná „Informace o podání námitek“ rozeslaná všem dodavatelům měla být v rozporu se ZZVZ.
33. Požadavek na zřízení VPN ve znění, jak byl formulován v zadávacích podmínkách veřejné zakázky, představuje naprosto běžné komoditní plnění. Fakticky se nejedná o žádné technické řešení, nýbrž o fakturační pravidlo, že definovaná čísla si mezi sebou telefonují zdarma. Nastavení pravidla se provádí v účetním systému operátora, v němž se jednoduše vytvoří odpovídající množina telefonních čísel. Příslušnost čísel k rozdílným organizacím je z tohoto pohledu irelevantní a navrhovatel výslovně přiznává, že službu standardně poskytuje. Argument, že v obdobných případech existuje nadřazený subjekt typu ministerstva či zřizovatele, při vědomí fungování takto definované VPN postrádá smysl. Při zřízení VPN s formálně nadřazeným subjektem se ono ministerstvo stává jen dalším běžným subjektem ve VPN bez jakýchkoli pravomocí či povinností vůči ostatním zapojeným subjektům. Důvodnost požadavku na zřízení VPN mezi zúčastněnými zadavateli byla v případě veřejné zakázky posílena skutečností, že zapojené krajské hygienické stanice a zdravotní ústavy jsou nejen z jednoho ministerského resortu, ale i mezi sebou intenzivně spolupracují (zdravotní ústavy analyzují vzorky předávané hygienickými stanicemi).
34. Centrální zadavatel není schopný okamžik zahájení plnění smluv exaktně definovat, neboť na trhu mobilních telekomunikačních služeb pravidelně dochází ke vzniku překážky uzavřít smlouvu, která může trvat řadu měsíců. Požadavek na minimální odběr se jeví jako extrémně nevýhodný pro pověřující zadavatele. Navrhovatel musí nejlépe vědět, že aktuálně ve veřejných zakázkách nabízí jednotkové ceny přibližně na úrovni poloviny částek, které po veřejné správě ještě před několika lety požadoval (před tzv. trojtendrem). V prostředí výrazného zlevňování představují dlouhodobé exkluzivní závazky vůči dodavatelům neprozíravou spekulaci, kterých by se měl každý veřejnoprávní subjekt vyvarovat. K námitce, že u smluv uzavřených v návaznosti na tzv. trojtendr nedošlo k portaci všech mobilních služeb k novému operátorovi, lze poznamenat, že se opět jednalo o důsledek konání navrhovatele – viz podávání návrhů na zákaz plnění uzavřených smluv. Centrální zadavatel závěrem navrhuje, aby předseda Úřadu podaný rozklad zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil.
IV. Řízení o rozkladu
35. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 správního řádu a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.
Stanovisko předsedy Úřadu
36. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy a dospěl jsem k závěru, že Úřad napadeným rozhodnutím rozhodl v souladu s právními předpisy.
K námitkám rozkladu
K námitkám týkajícím se lhůt
37. Veřejná zakázka byla zadávána v rámci DNS. Podle § 141 odst. 1 ZZVZ zadavatel před zadáním veřejné zakázky v DNS odešle všem dodavatelům zařazeným do dynamického nákupního systému výzvu k podání nabídky. Byl-li dynamický nákupní systém rozdělen do kategorií, vyzve zadavatel dodavatele, kteří jsou zařazeni v kategorii odpovídající zahajované veřejné zakázce. Výzva k podání nabídek musí obsahovat náležitosti uvedené v příloze č. 6 ZZVZ. Pro hodnocení nabídek stanoví zadavatel jedno či více kritérií hodnocení obsažených ve výčtu podle § 139 odst. 4 písm. d) ZZVZ. Výzvu k podání nabídek nelze zaslat před zavedením dynamického nákupního systému.
38. Podle § 141 odst. 3 ZZVZ nesmí být lhůta pro podání nabídek kratší než 10 dnů od odeslání výzvy k podání nabídek. Zadavatelé vyjmenovaní v § 4 odst. 1 písm. c) až e) ZZVZ mohou na základě písemného souhlasu všech dodavatelů zařazených do dynamického nákupního systému nebo do jeho příslušné kategorie tuto lhůtu zkrátit.
39. Na tuto lhůtu se vztahuje zásada přiměřenosti v tom smyslu, že lhůta musí být stanovena vždy v přiměřené délce tak, aby byli dodavatelé schopni připravit a podat v jejím rámci relevantní nabídky. Odpovědnost za přiměřenost stanovené lhůty pro podání nabídek nese pouze (centrální) zadavatel, přičemž ten je povinen lhůtu stanovit s ohledem na složitost, druh a hodnotu předmětu veřejné zakázky.
40. Lhůtu pro podání nabídek Úřad v napadeném rozhodnutí považuje za dostatečnou. V čl. 7.1 zadávací dokumentace je stanovena lhůta pro podání nabídek „do 25. listopadu 2025 do 10:00 hodin“. Úřad akcentoval názor centrálního zadavatele, uvedený opětovně i v jeho vyjádření k rozkladu, že ze samotné výzvy 2-2025 vyplývá, že pro podání nabídky dodavatel vyplňuje pouze krycí list nabídky, ve kterém dodavatel o sobě uvede identifikační údaje a jednotkové ceny pro konkrétní (centrálním zadavatelem vymezené) položky. Celkem se jedná o dvacet cenových položek a přibližně čtrnáct položek týkající se identifikace vč. uvedení oprávněné osoby, jejího podpisu a funkce. Případně může dodavatel předložit další nepovinné dokumenty, kterými mohou být např. plné moci či jiné dokumenty obdobné povahy.
41. K tomu uvádím, že toto vyplývá přímo z čl. 5 „Zpracování nabídky“ odst. 5.1 výzvy 2-2025, kde je uvedeno, že „Centrální zadavatel doporučuje, aby nabídka dodavatele byla řazena v souladu s následujícím členěním:
a) Krycí list nabídky (není povinnou náležitostí, ale Centrální zadavatel za účelem přehlednosti a jednoduchosti doporučuje použití doporučeného vzoru, který představuje Přílohu č. 2 Výzvy – Vzorový krycí list nabídky), případně jiné doklady obsahující Nabídkovou cenu a akceptaci Návrhu smlouvy;
b) ostatní nepovinné dokumenty“.
42. Jak zadavatel, tak Úřad jsou shodného názoru, že požadované služby byly naprosto standardními a na trhu obecně dostupnými, když jde převážně o hlasové a datové tarify vč. roamingových služeb a zřízení VPN a pevných IP adres. Argumentace navrhovatele je i podle mého názoru v tomto ohledu poměrně obecná, neboť jeho tvrzení, že neměl dostatečný časový prostor pro analýzu zadávacích podmínek, nepodložil argumentem, jak dlouhou lhůtu by považoval za přiměřenou, případně kolik času na zpracování nabídky skutečně potřeboval, ale zejména proč jsou podle něj dané zadávací podmínky natolik komplikované.
43. Úřad v napadeném rozhodnutí odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 9. 2023 č. j. 30 Af 53/2021-987. V něm se kromě jiného soud vyjádřil obecně k přiměřenosti lhůty pro podání nabídky. Za relevantní považoval velikost soutěžitele („jde o obecně známou velkou stavební společnost, nepochybně se stovkami zaměstnanců“). Rozsah dokumentace je také nutno postavit do kontextu s personálními a odbornými možnostmi soutěžitele. Studium dokumentace záleží na subjektivních vlastnostech dodavatele, proto na nepřiměřenost lhůty nelze usuzovat jen proto, že jeden dodavatel nestihl zadávací dokumentaci projít a připravit odpovídající nabídku. Soud rovněž akcentoval, že zadávací řízení nebylo pro uchazeče „bleskem z čistého nebe“ a zahájení veřejné zakázky se dalo předpokládat.
44. Závěry Krajského soudu v Brně v citovaném rozsudku lze přiměřeně aplikovat i na projednávaný případ. Navrhovatel je velkou akciovou společností s jistě adekvátním počtem odborných pracovníků. Dynamický nákupní systém byl zaveden dne 10. 2. 2025, jednalo se již o druhou výzvu k podání nabídky v rámci DNS, samotná výzva čítala 13 stran, návrh smlouvy taktéž, přičemž smluvní dokumentaci navrhovatel znal podle tvrzení centrálního zadavatele z předchozích veřejných zakázek centrálního zadavatele. Z uvedeného lze dovodit, že zpracování nabídky ve lhůtě stanovené centrálním zadavatelem bylo možné zvládnout, a to i s ohledem na nabídku vybraného dodavatele, který je sice též velkou akciovou společností, ale s menším počtem zaměstnanců.
45. Závěrem k této námitce uvádím, že není smyslem řízení určit lhůtu adekvátní. Konkrétní časové rozmezí je vždy na zadavateli. Až exces při určení lhůty pro podání nabídek může negativně ovlivnit veřejnou zakázku a některé uchazeče eliminovat. V tomto případě jsem shodně s Úřadem exces v délce lhůty pro podání nabídek neshledal. V daném případě zadavatel dodržel zákonnou minimální lhůtu, která činí 10 dnů, a která byla v tomto případě dostatečná.
46. Z čl. 9 „Vysvětlení Výzvy“ odst. 9.2 výzvy 2-2025 vyplývá, že: „[c]entrální zadavatel není povinen vysvětlení [v]ýzvy poskytnout, pokud není žádost o vysvětlení [v]ýzvy doručena alespoň 5 pracovních dnů před uplynutím lhůty pro podání nabídek.“
47. Úřad v napadeném rozhodnutí správně podotknul, že ke stanovování lhůty pro podání žádosti o vysvětlení (resp. lhůty pro podání nabídek) by měli zadavatelé přistupovat odpovědně a brát do úvahy také skutečnost, že např. většina lhůty připadá na dny pracovního klidu, aby bylo učiněno za dost mj. zásadě přiměřenosti. V projednávané věci měli dodavatelé pro podávání žádosti o vysvětlení (vzhledem k výhradě zadavatele a rovněž vzhledem k tomu, že většina této lhůty připadla na prodloužený víkend) pouze zbytek pátečního odpoledne a úterní ráno – tedy ani ne jeden celý den. Úřad však při posuzování přiměřenosti lhůty vzal do úvahy, že zadavatel dodavatelům sdělil, že je i přes stanovenou výhradu v čl. 9 odst. 9.2 výzvy 2-2025 připraven žádosti o vysvětlení vyřizovat. Toto sdělení zaslal všem dodavatelům a uveřejnil na svém profilu tentýž den, kdy obdržel námitky navrhovatele, čímž mohli dodavatelé předpokládat, že budou jejich žádosti o vysvětlení ze strany centrálního zadavatele skutečně vyřízeny bez ohledu na to, že budou podány po skončení původně stanovené lhůty.
K ostatním námitkám
48. Navrhovatel dále tvrdí, že v případě zadávací podmínky na vnitropodnikovou síť společnou pro 6 ze 7 pověřujících zadavatelů (VPN) se jedná o nestandardní požadavek, který se zcela vymyká pojmu „komoditní plnění“. K tomu se úřad vyjádřil v bodech 138 a 158 v rámci vypořádání telefonních služeb jako celku, přičemž nepovažoval za nutné se touto „komoditou“ podrobně zabývat. Prvostupňové a druhostupňové rozhodnutí tvoří jeden celek, proto k uvedené námitce pouze krátce doplňuji následující.
49. K zákonnosti zadávacích podmínek veřejných zakázek na telefonní služby zadávaných v režimu DNS mohu odkázat jak na rozhodovací praxi Úřadu, respektive předsedy Úřadu, tak judikaturu, která závěry vyslovené předsedou Úřadu aprobovala. Vysloven byl přitom závěr, že určitá individualizace plnění není překážkou toho, aby se jednalo o plnění běžné a dostupné ve smyslu § 138 odst. 1 ZZVZ, a tudíž i takové plnění lze poptávat prostřednictvím DNS (viz rozhodnutí předsedy Úřadu sp. zn. ÚOHS-R0157/2023/VZ, č. j. ÚOHS-04346/2024/161 ze dne 2. 2. 2024, sp. zn. ÚOHS-R0158/2023/VZ, č. j. ÚOHS-04675/2024/161 ze dne 2. 2. 2024, sp. zn. ÚOHS-R0016/2026/VZ, č. j. ÚOHS-12066/2026/161 ze dne 1. 4. 2026, rozsudky Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 12/2024-560 ze dne 23. 1. 2025 a č. j. 62 Af 14/2024-192 ze dne 23. 1. 2025 či rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 304/2024-54 ze dne 2. 12. 2025.)
50. Při posouzení této námitky vycházím především z vyjádření centrálního zadavatele, podle kterého je požadavek na zřízení VPN ve znění, jak byl formulován v zadávacích podmínkách veřejné zakázky, běžným komoditním plněním. VPN, neboli virtuální soukromá síť, je zabezpečené šifrované připojení mezi dvěma sítěmi nebo mezi konkrétním uživatelem a sítí. Podle zadavatele navrhovatel tuto službu standardně poskytuje, což on sám nijak nerozporuje. Při zřízení VPN s formálně nadřazeným subjektem se tento subjekt, resp. ministerstvo, stává jen dalším běžným subjektem ve VPN bez jakýchkoli pravomocí či povinností vůči ostatním zapojeným subjektům. Důvodnost požadavku na zřízení VPN mezi zúčastněnými zadavateli byla v případě této veřejné zakázky posílena skutečností, že zapojené krajské hygienické stanice a zdravotní ústavy jsou nejen z jednoho ministerského resortu, ale i mezi sebou intenzivně spolupracují (zdravotní ústavy analyzují vzorky předávané hygienickými stanicemi). Uvedená námitka zůstává převážně v obecné rovině. Navrhovatel sice tvrdí, že se jedná o nestandardní plnění vybočující z rámce komoditních služeb, blíže však nekonkretizuje, v čem mu tento požadavek objektivně bránil v nacenění nabídky či účasti v zadávacím řízení. Sama skutečnost, že se bude plnit pro vícero subjektů, neznamená, že jde o nestandardní plnění. Z důvodu nedostatku relevantních skutkových tvrzení ze strany navrhovatele tak nelze jeho námitce vyhovět.
51. S napadenými závěry Úřadu uvedenými v bodě 148 napadeného rozhodnutí se rovněž ztotožňuji. Zadavatel stanovil celkový předpokládaný objem za všechny pověřující zadavatele souhrnně, přičemž toto plnění požadoval nacenit v rámci nabídky jednotkovými cenami. Tato námitka navrhovatele se totiž skutečně pohybuje pouze v obecné rovině a nepřináší žádný konkrétní argument, kterým by navrhovatel prokazoval, že takový postup zadavatele navrhovateli skutečně brání v nacenění nabídky.
52. Pokud jde o námitku týkající se termínu zahájení plnění, opětovně se jedná o námitku obecnou, kdy navrhovatel nepřináší žádné argumenty, proč by tato skutečnost měla bránit nacenění nabídky. Podle centrálního zadavatele smlouvy budou uzavřeny bez zbytečného odkladu, lze předpokládat, že pakliže budou vysoutěženy výhodnější ceny, bude ze smluv čerpáno dříve, než by bylo za situace, že je stávající smlouva výhodnější. Úřad uzavřel, že v případě, že by uvedené mělo představovat podnikatelské riziko pro navrhovatele, mohl to promítnout do svých nabídkových cen, aby riziko zmírnil. Se závěry Úřadu se v tomto směru ztotožňuji. Ze smluvních podmínek vyplývá, že se smlouva uzavírá na dobu 48 měsíců ode dne účinnosti smlouvy, nebo do okamžiku dosažení finančního limitu plnění ze smlouvy podle toho, která z těchto skutečností nastane dříve (čl. 7 odst. 1 návrhu smlouvy). Jednotlivé služby budou poskytovány na základě písemné výzvy účastníka k zahájení poskytování služeb (čl. 2 odst. 1 návrhu smlouvy). Není zřejmé, proč se navrhovatel domnívá, že je podstatný údaj o zahájení plnění smlouvy, neboť ten by měl být dle něj určující pro to, jaký bude objem služeb.
53. Jestliže zadavatel požadoval v rámci nabídky nacenit jednotkové ceny poskytovaných služeb (tj. nejčastěji měsíční sazbu za konkrétní tarif), lze takové nacenění považovat za časově neutrální údaj, neboť je lhostejno, kdy bude služba plněna, resp. nezávisí na konkrétním datu zahájení plnění. Pro konečné rozhodnutí o této námitce je zásadní, že všichni dodavatelé měli v tomto ohledu rovné podmínky.
54. K otázce absence inflační doložky Úřad odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 304/2024-54 ze dne 2. 12. 2025, z něhož mimo jiné vyplývá, že užití inflační doložky není povinností zadavatele. Jedná se o obchodní rozhodnutí zadavatele, který si může zvolit, zda inflační doložku nastaví a může dostat výhodnější nabídky, či zda se rozhodne opačně a bude riskovat dražší nabídky (viz rozhodnutí ÚOHS ze dne 18. 8. 2023 sp. zn. ÚOHS-S0449/2023/VZ, č. j. ÚOHS-30833/2023/500). K tomu doplňuji, že v případě inflace, jejíž výše by mohla mít vliv také na poskytování mobilních telekomunikačních služeb, je ve smluvních podmínkách ošetřena možnost ukončení smlouvy jak dohodou, tak i výpovědí bez udání důvodu (čl. 7 odst. 2 až 4 návrhu smlouvy).
55. Navrhovatel rozporuje závěr Úřadu v bodě 153 napadeného rozhodnutí týkající se absence závazku minimálního odběru služeb. Úřad v tomto bodě napadeného rozhodnutí rovněž odkazuje na výše uvedený rozsudek Nejvyššího správního soudu, v němž se touto otázkou soud zabýval v souvislosti s posouzením této námitky Krajským soudem v Brně, podle kterého „[j]ednotlivé zadavatelské subjekty jsou v nynější věci orgány státní správy, příp. organizacemi v jejich působnosti, které pro svoji činnost telekomunikační služby, ať už ve větším či menším rozsahu, využívají, a lze proto důvodně předpokládat, že poptávané služby budou skutečně odebírat.“ Je totiž logickým závěrem, že poptávají‑li zadavatelé v zadávacím řízení telekomunikační služby, lze legitimně usuzovat na to, že tak činí právě proto, aby je v rámci své činnosti také konzumovali.
56. Jedná se o spekulaci navrhovatele, když uvádí, že by pověřující zadavatelé nemuseli odebrat od dodavatele žádné služby. Jakkoli je takový závěr možný, je zároveň velice nepravděpodobný, neboť pověřující zadavatelé telekomunikační služby k výkonu své činnosti využívají prakticky denně. Proto lze důvodně předpokládat, že poptávané služby skutečně potřebují, a proto je budou i odebírat. Opačný závěr by byl zhola nelogický. Pakliže by však navrhovatel byl o takovém (jakkoliv nelogickém) závěru přesvědčen, měl by to být právě on, který by měl přednést takové (konkrétní) důvody, ze kterých by bylo možné usuzovat, že se jedná skutečně o pravděpodobný či nastanuvší scénář. S žádným takovým argumentem však navrhovatel nepřichází, když pouze konstatuje, že taková možnost existuje.
57. K možnosti využití centralizovaného zadávání a v té souvislosti nepřiměřenému narušení hospodářské soutěže se Nejvyšší správní soud v rozsudku uvedeném výše vyjádřil poměrně jasně a jeho konstatování platí i pro projednávaný případ. O veřejnou zakázku se mohli ucházet všichni relevantní dodavatelé, jelikož byli schopni realizovat předmětné plnění v poptávaném rozsahu. Jednotlivé zadávací podmínky nebyly určeny využitím centralizovaného zadávání, ale vyplývaly z oprávněných požadavků zadavatelů. Díky jeho použití došlo pouze k tomu, že někteří zadavatelé byli schopni požadovat lepší podmínky, než jaké by pravděpodobně byli schopni požadovat, kdyby nebyl využit nástroj centralizovaného zadávání, a to především vzhledem k jejich velikosti. Zadávací podmínky tedy v kombinaci s centralizovaným zadáváním nevedly v odkazovaném případě k protizákonnému omezení hospodářské soutěže, ale k takovému stanovení zadávacích podmínek, které někteří dodavatelé na relevantním trhu nebyli ochotni akceptovat. To je ostatně právem jak zadavatelů, tak dodavatelů. Zadavatelé nemusí akceptovat nabídky, které by nevedly k naplnění jejich zájmů a potřeb (ostatně to je smyslem formulace zadávacích podmínek), a stejně tak dodavatelé nemusí podávat nabídky tehdy, pokud se domnívají, že by to pro ně nebylo výhodné. V projednávané věci nebyl počet pověřujících zadavatelů nijak vysoký, celkem se jednalo o 7 subjektů, což je počet, o němž nelze tvrdit, že by z důvodu použití centralizovaného zadávání měl podstatný vliv na hospodářskou soutěž, resp. že by ji omezoval.
V. Závěr
58. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se ZZVZ a správním řádem, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1, ve spojení s § 152 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, dále odvolat.
otisk úředního razítka
doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Adresát/i:
1. T-Mobile Czech Republic a.s., Tomíčkova 2144/1, Chodov, 148 00 Praha 4
2. Česká republika – Krajská hygienická stanice Jihomoravského kraje se sídlem v Brně, Jeřábkova 1847/4, Černá Pole, 602 00 Brno
3. Vodafone Czech Republic a.s., náměstí Junkových 2808/2, Stodůlky, 155 00 Praha 5
Vypraveno dne:
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] Pro posouzení zákonnosti postupu zadavatele je rozhodné znění ZZVZ k okamžiku zahájení zadávacího řízení, a to vyjma ustanovení upravených zákonem č. 69/2025 Sb., a zákonem č. 238/2024 Sb. Postup ve správním řízení se řídí právními předpisy účinnými ke dni zahájení správního řízení.