číslo jednací: 08892/2026/500
spisová značka: S0007/2026/VZ

• Instance: I.
• Věc: Dynamický nákupní systém na poskytování mobilních telekomunikačních služeb – Výzva 2-2025
• Účastníci:
  1. Česká republika – Krajská hygienická stanice Jihomoravského kraje se sídlem v Brně
  2. T-Mobile Czech Republic a.s.
  3. Vodafone Czech Republic a.s.
• Typ správního řízení: Veřejná zakázka
• Výrok: § 265 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb.
• Rok: 2026
• Datum nabytí právní moci: 28. 5. 2026
• Související rozhodnutí: 08892/2026/500; 19221/2026/163

Spisová značka:  ÚOHS-S0007/2026/VZ Číslo jednací:      ÚOHS-08892/2026/500

Brno 9. 3. 2026

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, ve správním řízení zahájeném dne 23. 12. 2025, jehož účastníky jsou

• navrhovatel – T-Mobile Czech Republic a.s., IČO 64949681, se sídlem Tomíčkova 2144/1, Chodov, 148 00 Praha 4,
• strany smlouvy:
• zadavatel – Česká republika – Krajská hygienická stanice Jihomoravského kraje se sídlem v Brně, IČO 71009191, se sídlem Jeřábkova 1847/4, Černá Pole, 602 00 Brno,
• vybraný dodavatel – Vodafone Czech Republic a.s., IČO 25788001, se sídlem náměstí Junkových 2808/2, Stodůlky, 155 00 Praha 5,

ve věci návrhu ze dne 23. 12. 2025 na uložení zákazu plnění „Smlouvy o poskytování mobilních telekomunikačních služeb“ č. j. KHSJM 62077/2025 uzavřené dne 27. 11. 2025 mezi cit. zadavatelem a cit. obchodní společností Vodafone Czech Republic a.s. na veřejnou zakázku „Dynamický nákupní systém na poskytování mobilních telekomunikačních služeb – Výzva 2-2025“ uveřejněnou na profilu zadavatele pod systémovým číslem P25V00000128, zadávanou na základě „Výzvy k podání nabídky“ ze dne 14. 11. 2025 v dynamickém nákupním systému s názvem „Dynamický nákupní systém na poskytování mobilních telekomunikačních služeb“, který byl zaveden v zadávacím řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 7. 2. 2025 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 10. 2. 2025 pod ev. č. Z2025-008298 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 10. 2. 2025 pod ev. č. 90359-2025,

rozhodl takto:

Návrh navrhovatele – T-Mobile Czech Republic a.s., IČO 64949681, se sídlem Tomíčkova 2144/1, Chodov, 148 00 Praha 4 – ze dne 23. 12. 2025 na uložení zákazu plnění „Smlouvy o poskytování mobilních telekomunikačních služeb“ č. j. KHSJM 62077/2025 uzavřené dne 27. 11. 2025 mezi zadavatelem – Česká republika – Krajská hygienická stanice Jihomoravského kraje se sídlem v Brně, IČO 71009191, se sídlem Jeřábkova 1847/4, Černá Pole, 602 00 Brno – a vybraným dodavatelem – Vodafone Czech Republic a.s., IČO 25788001, se sídlem náměstí Junkových 2808/2, Stodůlky, 155 00 Praha 5 – na veřejnou zakázku „Dynamický nákupní systém na poskytování mobilních telekomunikačních služeb – Výzva 2-2025“ uveřejněnou na profilu zadavatele pod systémovým číslem P25V00000128, zadávanou na základě „Výzvy k podání nabídky“ ze dne 14. 11. 2025 v dynamickém nákupním systému s názvem „Dynamický nákupní systém na poskytování mobilních telekomunikačních služeb“, který byl zaveden v zadávacím řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 7. 2. 2025 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 10. 2. 2025 pod ev. č. Z2025-008298 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 10. 2. 2025 pod ev. č. 90359-2025, se podle § 265 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, zamítá, neboť nebyly zajištěny důvody pro uložení nápravného opatření.

Odůvodnění

I.               POSTUP ZADAVATELE

1.             Centrální zadavatel – Česká republika – Ministerstvo financí, IČO 00006947, se sídlem Letenská 525/15, Malá Strana, 118 00 Praha 1 (dále jen „centrální zadavatel“) – zahájil zadávání veřejné zakázky „Dynamický nákupní systém na poskytování mobilních telekomunikačních služeb – Výzva 2-2025“ uveřejněné na profilu zadavatele pod systémovým číslem P25V00000128 na základě „Výzvy k podání nabídky“ ze dne 14. 11. 2025 (dále jen „veřejná zakázka“ nebo „výzva 2-2025“) v dynamickém nákupním systému s názvem „Dynamický nákupní systém na poskytování mobilních telekomunikačních služeb“, který byl zaveden v zadávacím řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 7. 2. 2025 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 10. 2. 2025 pod ev. č. Z2025-008298 a v Úředním věstníku Evropské unie téhož dne pod ev. č. 90359-2025 (dále jen „DNS“).

2.             Dne 27. 11. 2025 byla na plnění předmětu veřejné zakázky uzavřena  „Smlouva o poskytování mobilních telekomunikačních služeb“ č. j. KHSJM 62077/2025 mezi zadavatelem – Česká republika – Krajská hygienická stanice Jihomoravského kraje se sídlem v Brně, IČO 71009191, se sídlem Jeřábkova 1847/4, Černá Pole, 602 00 Brno (dále jen „zadavatel“) – a vybraným dodavatelem – Vodafone Czech Republic a.s., IČO 25788001, se sídlem náměstí Junkových 2808/2, Stodůlky, 155 00 Praha 5 (dále jen „vybraný dodavatel,“ resp. „smlouva“).

3.             Dne 11. 12. 2025 bylo ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno souhrnné oznámení o uzavření smluv za poslední čtvrtletí 2025 podle § 142 písm. b) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“) pod ev. č. Z2025-008298.

4.             Navrhovatel – T-Mobile Czech Republic a.s., IČO 64949681, se sídlem Tomíčkova 2144/1, Chodov, 148 00 Praha 4 (dále jen „navrhovatel“) – podal dne 23. 12. 2025 k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) podání z téhož dne nadepsané „NÁVRH NA ULOŽENÍ ZÁKAZU PLNĚNÍ SMLUV“ (dále jen „návrh“), kterým se domáhá uložení zákazu plnění smlouvy[1].

II.             OBSAH NÁVRHU

5.             Ve svém návrhu se navrhovatel domáhá uložení zákazu plnění smlouvy s odůvodněním, že centrální zadavatel porušil pravidla stanovená pro zadání veřejné zakázky v dynamickém nákupním systému, a tím ovlivnil výběr dodavatele.

6.             Navrhovatel na úvod shrnuje dosavadní postup centrálního zadavatele a uvádí, že centrální zadavatel znemožnil navrhovateli ucházet se o soutěžené plnění. Vzhledem k tomu, že již došlo k uzavření smluv, podává navrhovatel návrh na uložení zákazu plnění smluv u (všech) sedmi pověřujících zadavatelů.

7.             K tomu navrhovatel uvádí, že na účet Úřadu složil jednu kauci ve výši 200 000 Kč, přestože si je vědom skutečnosti, že jeho návrh směřuje proti více pověřujícím zadavatelům. Navrhovatel v tomto ohledu odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Brně sp. zn. 62 Af 53/2023 ze dne 5. 1. 2024, ve kterém jmenovaný soud vydal předběžné opatření směřující proti více než dvaceti pověřujícím zadavatelům, přičemž žalobkyně v dané věci složila také pouze jednu kauci v souladu s § 272b odst. 1 zákona. Takový postup Krajský soud v Brně akceptoval, aniž by vyžadoval složení kauce za každého z dotčených pověřujících zadavatelů, z čehož navrhovatel dovozuje, že předmětný případ lze analogicky vztáhnout rovněž na současnou situaci. Nadto je navrhovatel toho názoru, že pakliže by měla být kauce skládána ve vztahu ke každému pověřujícímu zadavateli zvlášť, byla by celková výše kauce nepřiměřeně vysoká. Takový výklad by podle názoru navrhovatele odporoval účelu kauce, jelikož by nesloužila k ochraně před šikanózními návrhy, ale naopak by znemožňovala podat návrh na uložení zákazu plnění smlouvy, což by bylo v rozporu s právem na spravedlivý proces a účinnou soudní ochranu. Navrhovatel proto uzavírá, že složení jedné kauce ve výši 200 000 Kč odpovídá dle jeho názoru požadavkům § 255 odst. 1 zákona.

8.             Pokud jde o konkrétní postup centrálního zadavatele v rámci veřejné zakázky, pak navrhovatel rozporuje jednak nepřiměřenost lhůty pro podání nabídek a pro podání žádosti o vysvětlení, dále pak zastává názor, že centrální zadavatel stanovil nezákonně některé zadávací podmínky (podrobně viz dále).  

K nepřiměřené lhůtě pro podání nabídek a pro podání žádosti o vysvětlení

9.             Navrhovatel uvádí, že výzva 2-2025 byla zveřejněna dne 14. 11. 2025 v 13:56 hodin, přičemž centrální zadavatel stanovil, že není povinen poskytnout vysvětlení, pakliže žádost o vysvětlení nebude doručena alespoň 5 pracovních dnů před uplynutím lhůty pro podání nabídek. Lhůta pro podání nabídek přitom byla stanovena do 25. 11. 2025 do 10 hodin. V této souvislosti navrhovatel poukazuje na skutečnost, že dne 17. 11. 2025 je státním svátkem, v důsledku čehož uplynula lhůta pro podání žádosti o vysvětlení již v den zveřejnění výzvy 2-2025. Navrhovatel tedy zastává názor, že měl pouze 3 pracovní hodiny na prostudování zadávacích podmínek výzvy 2-2025 a podání žádosti o vysvětlení tak, aby centrálního zadavatele tížila povinnost vysvětlení poskytnout. Lhůta pro podání nabídek pak činila fakticky pouze 5 pracovních dnů, neboť zahrnovala dva víkendy a jeden státní svátek.

10.         Dále navrhovatel zdůrazňuje, že v rámci dynamického nákupního systému nebylo zafixováno závazné znění smluv na plnění jednotlivých veřejných zakázek zadávaných v rámci dynamického nákupního systému. Za nesprávné navrhovatel považuje tvrzení centrálního zadavatele, podle kterého pro podání nabídky stačí vyplnit krycí list a uvést jednotkové ceny, což lze provést v řádu hodin. Pokud chce dodavatel postupovat s péči řádného hospodáře, musí si nejprve analyzovat veškeré zadávací a smluvní podmínky a tyto si následně vyhodnotit ve vztahu ke každému z pověřujících zadavatelů.

11.         Navrhovatel nepovažuje mobilní telekomunikační služby za komoditní plnění. Jako příklad nestandardního požadavku navrhovatel odkazuje na požadavek na zřízení společné virtuální privátní sítě (VPN) pro šest ze sedmi pověřujících zadavatelů. Ačkoli je standardně možné si objednat VPN pro vlastní organizaci, v případě šesti různých subjektů s různými požadavky však k takovému závěru dospět nelze. Uvedené plnění navíc nebylo podle názoru navrhovatele součástí předem vymezeného předmětu poptávaných služeb v rámci dynamického nákupního systému.

12.         Za rozporné se zásadou přiměřenosti a ustanovením § 36 odst. 5 zákona navrhovatel považuje nastavení lhůty pro podání nabídek, jakož i lhůty pro podání žádosti o vysvětlení, když centrální zadavatel nevzal v úvahu, že značná část lhůty připadla na svátek či dny pracovního klidu. Navrhovatel odkazuje na rozhodovací praxi, ze které vyplývá, že zadavatel by měl při stanovování lhůt přihlížet také k tomu, zda lhůta připadá na dny pracovního klidu, neboť je nezbytné brát v potaz dobu pro plnohodnotné zpracování nabídky.

13.         Ačkoliv navrhovatel centrálního zadavatele upozornil na nepřiměřenost lhůty v podaných námitkách, namísto toho, aby centrální zadavatel lhůtu prodloužil, reagoval na námitky dopisem ze dne 19. 11. 2024 nazvaným „informace o obdržení námitek“. Navrhovatel však podotýká, že centrální zadavatel setrval na původně stanovené lhůtě pro podání nabídek a prodloužil ji až vysvětlením v poslední den lhůty pro podání nabídek, a to pouze o 5 hodin.

14.         Postup centrálního zadavatele ve svém důsledku dle názoru navrhovatele zcela popírá smysl institutu vysvětlení zadávací dokumentace, kterým je vysvětlit a konkretizovat případné ne zcela srozumitelné zadávací podmínky.

15.         Navrhovatel rovněž zastává názor, že v důsledku nezákonně stanovené lhůty pro podání nabídek a žádosti o vysvětlení došlo k jeho vyloučení a výběru vybraného dodavatele, čímž byl navrhovatel připraven o možnost efektivní obrany proti nezákonnému nastavení dynamického nákupního systému, když zadavatel uzavřel smlouvu dříve, než centrální zadavatel vyřídil námitky navrhovatele. Navrhovateli ušla možnost se řádně ucházet o plnění veřejné zakázky.

16.         Navrhovatel uvádí, že skutečnost, že nebyl schopen podat úplnou nabídku, je sama o sobě jednoznačným důkazem evidentní nejednoznačnosti zadávacích podmínek, na jejichž objasnění nebyl dán účastníkům přiměřený prostor.

K nezákonným zadávacím podmínkám veřejné zakázky

17.         V návrhu navrhovatel dále brojí proti zadávacím podmínkám výzvy 2-2025, které jsou dle jeho názoru nepřiměřené, netransparentní a nezákonné, což však dle jeho názoru pramení již ze samotného nastavení dynamického nákupního systému, který obsahuje pouze obecný rámcový popis předmětu plnění jednotlivých veřejných zakázek bez bližší specifikace a neobsahuje ani obchodní či jiné smluvní podmínky. Ty jsou konkretizovány až následně v rámci jednotlivých výzev k plnění. Navrhovatel dospívá k závěru, že plnění požadované centrálním zadavatelem v jednotlivých výzvách je natolik individualizované, že na ně nelze ve stanovené lhůtě reagovat řádně podanou a kalkulovanou nabídkou. V důsledku toho se soutěže o veřejnou zakázku účastní pouze jediný dodavatel.

18.         Navrhovatel poukazuje na několik konkrétních zadávacích podmínek výzvy 2-2025, mezi nimiž napadá také požadavek na užití SIM karet v libovolných zařízeních. Centrální zadavatel si v zadávacích podmínkách vyhradil právo použit SIM karty v libovolných technických zařízeních a zároveň požadoval od dodavatele datový tarif M2M 100 MB. Navrhovatel je toho názoru, že aniž by dopředu věděl, jaká zařízení hodlá zadavatel užívat, nemůže takovou službu odpovědně nacenit. Informace o používaných zařízeních považuje navrhovatel za nezbytné, aby mohl zajistit minimální úroveň služby připojení k internetu. Rovněž se v případě nezajištění dostatečné kvality služeb vystavuje případným smluvním sankcím nebo stížnostem na kvalitu služeb od ostatních zákazníků. V případě, že by došlo k nárůstu využívání datových přenosů, byl by navrhovatel nucen zajistit dostatečnou kvalitu služby pro všechny své zákazníky, což by vyžadovalo dodatečné náklady do infrastruktury, se kterými však navrhovatel musí kalkulovat již v rámci přípravy nabídky.

19.         Dále navrhovatel odkazuje na absenci uvedení předpokládaného čerpaného objemu služeb a termínu zahájení plnění. Centrální zadavatel v zadávací dokumentaci sice uvádí předpokládaný objem služeb, které budou v rámci plnění odebrány, nicméně se jedná pouze o souhrnné hodnoty pro všech sedm pověřujících zadavatelů dohromady. Z uvedeného není zřejmý individuální provoz jednotlivých pověřujících zadavatelů.

20.         Právě uvedené v kombinaci se skutečností, že není znám přepokládaný termín zahájení využívání služeb ze strany jednotlivých pověřujících zadavatelů a absentuje závazek k minimálnímu odběru služby, způsobuje podle navrhovatele nemožnost řádně kalkulovat nabídku tak, aby zahrnovala veškeré související náklady v odpovídajícím rozsahu, natož aby bylo možno kalkulovat s přiměřeným ziskem. Navrhovatel je tak toho názoru, že zadávací podmínky výzvy 2-2025 jsou vymezeny zcela nedostatečně.

21.         Navrhovatel je rovněž přesvědčen o existenci rozporu mezi vymezením předmětu veřejné zakázky a zněním návrhu smlouvy na veřejnou zakázku. Ze znění návrhu smlouvy na veřejnou zakázku totiž podle navrhovatele vyplývá, že předmětem smlouvy nebude poskytování hlasových a datových služeb, nýbrž oprávnění zadavatele vyzvat dodavatele k poskytování telekomunikačních služeb. V krajním případě tak může dojít k tomu, že ačkoliv začne běžet doba plnění smlouvy, k žádnému poskytování služeb de facto nedojde, jelikož objednatel (pověřující zadavatel) dodavatele nevyzve k plnění. V tomto ohledu považuje navrhovatel zadávací podmínky za vnitřně rozporné, a tedy nezákonné pro porušení § 6 odst. 1 zákona.

22.         Jako rozporné se zákonem navrhovatel rovněž vnímá absenci inflační doložky a absenci závazku k minimálnímu odběru služeb. Navrhovatel uvádí, že smlouva bude uzavřena na 48 měsíců a vzhledem k tomu, že centrální zadavatel do smlouvy nezakotvil inflační doložku, je navrhovatel nucen promítnout rizika spojená s vývojem inflace do nabídkové ceny. Navrhovatel se rovněž odkazuje na doporučení Ministerstva pro místní rozvoj, které použití inflačních doložek ve smlouvách doporučuje.

23.         Navrhovatel taktéž poukazuje na to, že centrální zadavatel v návrhu smlouvy nestanovil objem služeb, které by byl pověřující zadavatel povinen za dobu trvání závazku od dodavatele odebrat. V krajním případě tak zadavatel není povinen odebrat žádné služby. Navrhovatel proto musí veškerá rizika spojená s plněním veřejné zakázky promítnout do nabídkové ceny, a není schopen nabídnout cenové úspory, které jinak vyplývají z vyššího objemu poskytovaného plnění. Nadto navrhovatel poukazuje na skutečnost, že každá z uzavíraných smluv bude mít zakotven limit náhrady škody v částce 5 mil. Kč, přičemž předpokládaná hodnota veřejné zakázky pro všechny pověřující zadavatele činí v souhrnu 8 mil. Kč. Vzhledem k tomu, že je navrhovatel vystaven riziku, že žádné služby pověřující zadavatelé neodeberou, existuje navíc riziko možné náhrady škody, které může mnohonásobně přesáhnout zisk z plnění veřejné zakázky.

24.         Výše uvedeným nastavením zadávacích podmínek veřejné zakázky centrální zadavatel podle názoru navrhovatele nepřípustně zasahuje do práv potenciálních dodavatelů více, než by bylo v dané situaci přiměřené. To vyústilo ve skutečnost, že navrhovateli bylo znemožněno podání řádné nabídky a možnosti podílet se tak na plnění veřejné zakázky. V souvislosti s tímto navrhovatel rovněž upozorňuje na skutečnost, že centrální zadavatel obdržel pouze jedinou nabídku na plnění veřejné zakázky.

25.         Navrhovatel je toho názoru, že nezákonnost zadávacích podmínek veřejné zakázky je dána nezákonností zavedení a použití dynamického nákupního systému (na jehož základě je veřejná zakázka zadávána). Dynamický nákupní systém je podle navrhovatele vhodný pouze pro standardizované komodity a služby, přičemž pro zavedení musí být splněny 2 podmínky, a to 1) subjektivní podmínka, spočívající v tom, že předmětem dynamického nákupní systému musí být plnění, které zadavatel běžně potřebuje ke své činnosti a 2) objektivní podmínka, která spočívá v tom, že plnění je běžně a obecně dostupné na trhu, přičemž je nabízeno více dodavateli ve smyslu katalogových služeb.

26.         V rámci výzvy 2-2025 však centrální zadavatel zadává vysoce individualizované a komplexní plnění s velmi specifickými požadavky, které nejsou ani běžné, ani obecně dostupné. Zejména navrhovatel zdůrazňuje kombinaci nepřiměřené krátké lhůty pro podání nabídek a žádosti o vysvětlení se způsobem použití dynamického nákupního systému, kdy při zavedení dynamického nákupního systému nebyly zafixovány parametry poptávaných služeb ani smluvní podmínky, přičemž je plnění vyžadováno pro nesourodou skupinu pověřujících zadavatelů.

27.         Závěrem navrhovatel uvádí, že zadavatel porušil zákon, když stanovil nepřiměřenou lhůtu pro podání žádosti o vysvětlení a pro podání nabídek, v důsledku čehož navrhovatel navrhuje, aby Úřad vydal rozhodnutí, kterým uloží zákaz plnění smluv podle § 254 odst. 1 písm. d) zákona uzavřených na základě výzvy 2-2025.

III.           PRŮBĚH SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

28.         Podle § 249 zákona ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), bylo správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahájeno dne 23. 12. 2025, kdy Úřad obdržel návrh navrhovatele.

29.         Účastníky správního řízení podle § 256 zákona jsou

• navrhovatel,
• strany smlouvy:
• zadavatel,
• vybraný dodavatel.

30.         Dne 2. 1. 2026 obdržel Úřad od centrálního zadavatele[2] vyjádření k návrhu na zákaz plnění smluv z téhož dne, a rovněž byla téhož dne Úřadu zpřístupněna dokumentace postupem podle § 262a zákona.

Vyjádření centrálního zadavatele k návrhu

31.         Centrální zadavatel v úvodu svého vyjádření stručně shrnuje dosavadní průběh veřejné zakázky, kontext postupu, ve kterém byla zadávána, a dále pak předkládá časovou osu zadávání výzvy 2-2025.

32.         Z uvedené časové osy centrální zadavatel poukazuje na skutečnost, že žádost o vysvětlení navrhovatel podal pozdě v noci, konkrétně 11 hodin před koncem lhůty pro podání nabídek. I tak centrální zadavatel žádost o vysvětlení vyřídil a na dotazy navrhovatele odpověděl. Aby dal možnost navrhovateli se s vysvětlením seznámit, prodloužil lhůtu pro podání nabídek do odpoledne totožného dne. Jelikož nedošlo k žádné změně zadávacích podmínek, nepovažoval centrální zadavatel za nutné prodlužovat lhůtu pro podání nabídek v řádu dnů.

33.         Centrální zadavatel uvádí, že formální výhrada, podle které není centrální zadavatel povinen poskytnout vysvětlení, pakliže žádost o vysvětlení není doručena alespoň 5 pracovních dnů před uplynutím lhůty pro podání nabídek, je vzorová klauzule, která je součástí všech výzev v rámci dynamických nákupních systémů Ministerstva financí. Námitka navrhovatele však není opodstatněná, jelikož i přes tuto výhradu centrální zadavatel vysvětlení poskytuje a činil tak i v minulosti (a to i navzdory formální výhradě). Centrální zadavatel rovněž dopisem informoval navrhovatele o své připravenosti žádosti o vysvětlení vyřizovat, přičemž dodatečně podanou žádost o informace vyřídil. Navíc se tvrzená újma navrhovatele dle názoru centrálního zadavatele nematerializovala, jelikož před podáním námitek navrhovatel žádnou žádost o vysvětlení nepodal.

34.         Centrální zadavatel nesouhlasí s námitkou navrhovatele, podle které by měla být lhůta pro podání nabídek nepřiměřená. Z pohledu objemu plnění a složitosti je předmětná veřejná zakázka marginálního charakteru, přičemž mobilní telekomunikační služby představují komoditní plnění. Zároveň nebyly podle centrálního zadavatele poptávány žádné specifické či složité služby, a rovněž nebyly stanoveny žádné požadavky na pokrytí konkrétních lokalit či prostor. Nadto smlouva na veřejnou zakázku nestanoví dle názoru centrálního zadavatele žádné neobvyklé povinnosti dodavatele. Dále centrální zadavatel poukazuje na skutečnost, že pro podání nabídky postačuje toliko předložit vyplněný krycí list a v něm uvést jednotkové ceny za poskytování služeb.

35.         Centrální zadavatel je toho názoru, že 11 dnů lhůty pro podání nabídky je pro navrhovatele naprosto dostatečný časový prostor pro přípravu nabídky, obzvlášť jedná-li se o nadnárodní korporaci, kde se veřejným zakázkám věnuje více pracovníků. Nadto centrální zadavatel uvádí, že konzervativním odhadem vyplývá, že příprava nabídky na veřejnou zakázku by měla trvat maximálně 4,5 hodiny. Do úvahy je nutné dle centrálního zadavatele rovněž vzít skutečnost, že dodavatelé již nepředkládají dokumenty ke své způsobilosti. Pro plnění veřejné zakázky také není zapotřebí poddodavatele, materiálu či započítávat ceny externích vstupů. Navrhovatel tak podle centrálního zadavatele může připravit nabídku tzv. od stolu.

36.         Centrální zadavatel rovněž zastává názor, že neobstojí ani námitky týkající se „zvůle pána zadávacího postupu“, neboť některým pověřujícím zadavatelům končily dosavadní smlouvy na poskytování telekomunikačních služeb v prosinci 2025. Při uvážení možného sporu před Úřadem se jedná o racionální termín zahájení zadávacího postupu.

37.         Ve vztahu ke konkrétním námitkám navrhovatele týkající se zadávacích podmínek veřejné zakázky centrální zadavatel uvádí následující.

38.         K absenci inflační doložky a minimálního odběru služeb centrální zadavatel uvádí, že se míra inflace ustálila blízko cíle České národní banky, přičemž ceny vykazují relativně stabilní úroveň. Navrhovatel si však může inflační riziko vždy promítnout do nabídkových cen. Stanovisko Ministerstva pro místní rozvoj, na které navrhovatel odkazuje, není závazné a netýká se mobilních telekomunikační služeb. Ve vztahu k minimálnímu odběru služeb centrální zadavatel uvádí, že takový institut považuje za protizákonný a v rozporu s principy 3E. Neexistuje důvod, proč by se měla státní instituce zavazovat k placení za službu, kterou v budoucnu vůbec nemusí potřebovat. Centrální zadavatel odkazuje na rozhodovací praxi Úřadu i soudů, ze které dle jeho názoru vyplývá, že nastavení smluvních podmínek, vč. inflační doložky a minimálního odběru služeb náleží do gesce zadavatelů a jejich nezakotvení nepředstavuje žádný extrém, který by vedl k porušení zásady přiměřenosti.

39.         Pokud navrhovatel v návrhu namítá, že počet smluvních pokut je excesivní a výše smluvních pokut nepřiměřená, pak centrální zadavatel nepovažuje počet smluvních pokut za excesivní, jelikož jde o veřejnou zakázku pro sedm pověřujících zadavatelů. Nadto je vznesená námitka navrhovatele značně obecného znění. Pověřujícím zadavatelům může vzniknout i vyšší škoda, než stanovený limit 5 mil. Kč. Centrální zadavatel uvádí, že výše smluvních pokut je přiměřená významu zajišťovaných povinností, přičemž riziko ztráty je neopomenutelnou součástí podnikání. Argumentace navrhovatele, kdy porovnává výši smluvní pokuty s cenou tarifu, není důvodná.

40.         Ve vztahu k argumentaci navrhovatele týkající se užití SIM karet v libovolných zařízeních centrální zadavatel uvádí, že nemůže definovat minimální požadovanou rychlost datového připojení v konkrétní lokalitě, neboť takový požadavek je obtížně splnitelný. Technická specifikace však obsahuje možnost dodavatele rychlost omezit.

41.         V případě balíku dat s omezeným limitem lze podle centrálního zadavatele spotřebu velmi snadno předvídat. Navíc takto marginální balíček dat (100 MB) nemůže podle názoru centrálního zadavatele narušit telekomunikační provoz v ČR. Pověřující zadavatelé poptávají telekomunikační služby proto, aby mohli využívat data ve všech vhodných přístrojích. U datového tarifu M2M je navíc výslovně uvedeno, že bude používán pouze pro komunikaci strojů. Takový tarif je standardní službou, kterou operátoři nabízejí.

42.         K předpokládanému objemu služeb a termínu zahájení plnění centrální zadavatel uvádí, že pro všechny pověřující zadavatele požaduje plnění za jednotné ceny. Proto rozpad do jednotlivých předpokládaných objemů není relevantní. Navíc uvedené objemy jsou pouze ilustrativní a jejich primární účel se odráží v hodnocení nabídek. Navrhovatel podle názoru centrálního zadavatele ani neuvádí žádné konkrétní důvody, které by zabraňovaly kalkulaci nabídky.

43.         Centrální zadavatel dále uvádí, že smlouvy budou uzavřeny bez zbytečného odkladu a neexistuje důvod pro to, aby nebyly okamžitě čerpány. Centrální zadavatel není schopen zahájení poskytování služeb realisticky definovat, jelikož v daném případě dochází k souběhu více smluv.

44.         Ve vztahu k údajnému rozporu mezi předmětem plnění a návrhem smlouvy centrální zadavatel uvádí, že ve výzvě se logicky předkládá pouze zjednodušená definice poptávaných služeb. V opačném případě by se výzva stala vyčerpávající citací smluvních a technických podmínek. Centrální zadavatel upozorňuje, že postupuje v souladu s péči řádného hospodáře a nevyhlašuje veřejné zakázky na služby, které by následně nebyly využívány. Takový postup by byl nesmyslný a neúčelný. Smlouva pouze umožňuje pověřujícím zadavatelům za stanovených podmínek flexibilně objednávat a čerpat služby podle jejich aktuálních potřeb.

45.         Centrální zadavatel dále poukazuje na některé procesní aspekty. Předně centrální zadavatel upozorňuje na skutečnost, že Ministerstvo financí není zadavatelem, který by na základě identifikované veřejné zakázky uzavřel smlouvu. Z toho důvodu proti němu nemůže směřovat návrh na zákaz plnění smlouvy. Navrhovatel v návrhu vyjmenovává celkem sedm zadavatelů a sedm dvoustranných smluv. Pakliže se navrhovatel domáhá uložení zákazu plnění všech těchto sedmi smluv, měl dle názoru centrálního zadavatele složit kauci v celkové výši 1,4 mil. Kč. To však neučinil a již z toho důvodu by měl Úřad správní řízení zastavit.

46.         Dále je centrální zadavatel toho názoru, že z pohledu pověřujících zadavatelů je povinnost podle § 2 odst. 3 zákona zadat veřejnou zakázku splněna, jestliže je pořizována prostřednictvím centrálního zadavatele podle § 9 zákona. Odpovědnost za takový postup pak nese centrální zadavatel. Jednotlivé uzavřené smlouvy obsahují limit finančního plnění, podle kterého se jedná o veřejnou zakázku malého rozsahu. Centrální zadavatel tedy uvádí, že by se v takovém případě měla dle jeho názoru uplatnit výluka z dohledu Úřadu podle § 248 odst. 2 zákona.

47.         Závěrem centrální zadavatel navrhuje, aby Úřad zahájené správní řízení zastavil. Pakliže by k tomu nedošlo, navrhuje, aby Úřad návrh podle § 265 písm. a) zákona zamítl.

Další průběh správního řízení

48.         Zahájení správního řízení Úřad oznámil jeho účastníkům přípisem ze dne 8. 1. 2026.

49.         Dne 12. 1. 2026 Úřad vydal usnesení z téhož dne, ve kterém navrhovateli určil lhůtu k provedení úkonu – zaslání písemného sdělení, ze kterého bude vyplývat, ke které ze smluv uvedených v podání ze dne 23. 12. 2025 doručeném Úřadu, jež bylo nadepsáno „NÁVRH NA ULOŽENÍ ZÁKAZU PLNĚNÍ SMLUV,“ se vztahuje kauce ve výši 200 000 Kč, která byla připsána na účet Úřadu dne 4. 12. 2025.

Vyjádření navrhovatele ke složení kauce

50.         Dne 15. 1. 2025 obdržel Úřad vyjádření navrhovatele z téhož dne, ve kterém navrhovatel uvádí, že trvá na názoru, podle kterého postačuje složení jedné kauce.

51.         Navrhovatel poukazuje zejména na to, že v daném případě byl podán návrh v rámci jednoho zadávacího postupu pro jednu veřejnou zakázku zadanou na podkladě jediného souboru zadávacích podmínek. Odkaz Úřadu na rozhodovací praxi (obsažený v usnesení, na něž navrhovatel tímto přípisem reaguje) je v dané věci nepřiléhavý, neboť návrh byl podán pro smlouvy uzavřené na podkladě řízení k jediné veřejné zakázce, a jedná se tudíž o související smlouvy. Dále navrhovatel uvádí, že zadávací podmínky určil centrální zadavatel, přičemž standardem je, že jedinou smlouvu na plnění celé centrálně zadávané veřejné zakázky uzavírá s vybraným dodavatelem přímo centrální zadavatel (k tomu odkazuje na sedm konkrétních příkladů).

52.         Navrhovatel považuje požadavek Úřadu na složení samostatné kauce pro řízení o zákazu plnění každé ze smluv za formalistický. Podle zákona odpovídá za centralizované zadávání (a tedy i za porušení zákona) centrální zadavatel, přičemž k porušení zákona došlo v rámci jednoho zadávacího postupu, jehož výsledkem je sedm uzavřených smluv, přičemž všechny jsou stiženy stejnou nezákonností. Pouze centrální zadavatel má k dispozici veškerou dokumentaci a další dokumenty, ke kterým pověřující zadavatelé nemusí mít přístup, a která je navíc shodná pro všech sedm dotčených smluv.

53.         Navrhovatel rovněž odkazuje na judikaturu Krajského soudu v Brně, podle které postačovalo k návrhu na vydání předběžného opatření, ve kterém byl požadován zákaz uzavření jednotlivých smluv, složení pouze jediné kauce.

54.         Závěrem navrhovatel uvádí, že z procesní opatrnosti určuje, že složená kauce se vztahuje ke smlouvě, která byla uzavřena mezi Krajskou hygienickou stanicí Jihomoravského kraje se sídlem v Brně (tj. zadavatelem) a vybraným dodavatelem.

Vyjádření zadavatele k návrhu

55.         Dne 16. 1. 2026 Úřad obdržel vyjádření zadavatele k návrhu, ve kterém zadavatel uvádí, že podle § 2 odst. 3 zákona je zadavatel povinen zadat veřejnou zakázku v zadávacím řízení. Tato povinnost se přitom považuje za splněnou, pokud je veřejná zakázka zadána na základě v dynamickém nákupním systému nebo pořizována od centrálního zadavatele nebo jeho prostřednictvím podle § 9 zákona. Zadavatel uvádí, že uzavřel smlouvu prostřednictvím postupu centrálního zadavatele. Z toho důvodu je jeho případná povinnost zadat veřejnou zakázku v zadávacím řízení splněna.

56.         Zadavatel dále uvádí, že mu nebyl doručen stejnopis návrhu v souladu s ustanovením § 254 odst. 4 zákona, kdy nedodržení této povinnosti je důvodem pro zastavení zahájeného správního řízení podle § 257 zákona.

57.         Zadavatel dále uvádí, že navrhovatel nesložil kauci ke všem správním řízením, které svým podáním inicioval. Kauce by dle názoru zadavatele měla být složena jednotlivě ve vztahu ke všem návrhům na zákaz plnění smlouvy. V daném případě měl tedy navrhovatel složit sedm kaucí, každou ve výši 200 000 Kč, což však v zákonné lhůtě neučinil. Proto by měl Úřad minimálně šest ze sedmi správních řízení podle § 257 písm. c) zákona zastavit.

58.         Věcně se zadavatel odkazuje na vyjádření centrálního zadavatele ze dne 2. 1. 2026. Zadavatel uvádí, že pakliže je přezkoumáván postup centrálního zadavatele, měl by i ten být účastníkem správního řízení.

59.         Zadavatel proto navrhuje, aby Úřad správní řízení z důvodu nesložení kauce a z důvodu nezaslání stejnopisu návrhu zadavateli zastavil. Pakliže by k tomu nedošlo, pak zadavatel navrhuje, aby Úřad návrh zamítl, jelikož nebyl zjištěn důvod pro uložení nápravného opatření, anebo protože návrh nesměřuje proti postupu, který je zadavatel povinen dodržovat podle zákona.

Žádost centrálního zadavatele o přiznání účastenství ze dne 27. 1. 2026

60.         Dne 27. 1. 2026 centrální zadavatel doručil Úřadu přípis, ve kterém uvádí, že v zadávacím postupu předcházejícím uzavření smlouvy vystupoval jakožto centrální zadavatel ve smyslu § 9 odst. 1 písm. b) zákona, a tedy připravil zadávací podmínky a provedl veškeré úkony v zadávacím postupu, které byly nezbytným procesním předpokladem pro uzavření smluv.

61.         Z tohoto důvodu hrozí centrálnímu zadavateli (v případě, že by navrhovatel byl se svým návrhem úspěšný) postih za přestupek podle § 268 odst. 1 písm. a) anebo c) zákona, jelikož odpovídá za zákonnost nastavení zadávacích podmínek a průběh zadávacího postupu. Výsledek řízení tedy, dle názoru centrálního zadavatele, přímo zasahuje do jeho práv a povinností.

62.         Centrální zadavatel uvádí, že splňuje definiční znaky účastníka řízení podle § 27 odst. 2 správního řádu a z toho důvodu žádá Úřad, aby mu účastenství potvrdil a až do pravomocného vyřešení otázky účastenství s ním nakládal jako s účastníkem řízení, a to včetně zajištění práva nahlížet do spisu a vyjadřovat se k podkladům rozhodnutí.

63.         Dále centrální zadavatel uvádí, že pakliže by Úřad dospěl k závěru, že není účastníkem řízení s ohledem na znění § 256 zákona, pak alternativně žádá o přiznání postavení vedlejšího účastníka podle § 141 odst. 3 věta druhá správního řádu, neboť má zájem na výsledku řízení. V tomto ohledu centrální zadavatel odkazuje na judikaturu, ve které je konstatována, že návrhové řízení podle zákona se svou povahou blíží spornému řízení podle § 141 správního řádu.

Další průběh správního řízení

64.         Dne 13. 2. 2026 vydal Úřad usnesení sp. zn. ÚOHS-V0026/2026/PV, č. j. ÚOHS-06117/2026/500, kterým rozhodl, že centrální zadavatel není účastníkem (a to ani vedlejším) správního řízení vedeného Úřadem pod sp. zn. ÚOHS-S0007/2026/VZ. O této skutečnosti zároveň Úřad vyrozuměl účastníky řízení přípisem ze dne 16. 2. 2026. 

65.         Usnesením ze dne 18. 2. 2026 stanovil Úřad účastníkům správního řízení lhůtu, ve které se mohli vyjádřit k podkladům rozhodnutí. Vyjádření navrhovatele k podkladům rozhodnutí ze dne 25. 2. 2026 obdržel Úřad téhož dne. Zadavatel ani vybraný dodavatel se k podkladům rozhodnutí ve lhůtě stanovené Úřadem (ani později) nevyjádřili.

Vyjádření navrhovatele k podkladům rozhodnutí

66.         Navrhovatel ve vyjádření k podkladům uvádí, že poptávané služby ve výzvě 2-2025 nebyly službami běžnými, nýbrž individualizovanými s ohledem na podmínky jejich poskytování. Navrhovatel je toho názoru, že podstatné je, do jaké míry se smlouva a její podmínky liší od běžných smluvních podmínek na trhu. Dále navrhovatel zdůrazňuje, že předmětem jeho námitek není otázka nemožnosti soutěžit mobilní služby v rámci DNS, nýbrž skutečnost, že je nelze soutěžit takovým postupem, jak činí centrální zadavatel.

67.         Navrhovatel dále uvádí, že závěr centrálního zadavatele o nutnosti společného nákupu mobilních služeb u subjektů v resortu Ministerstva zdravotnictví je zavádějící. V daném případě se společného nákupu účastnilo pouze 6 subjektů z daného resortu. Nevhodnost postupu centrálního zadavatele se projevuje zejména v tom, že pokud šest subjektů vytvořilo společnou síť VPN na podkladu výzvy 2-2025, mohou se tyto subjekty podle názoru navrhovatele do společné VPN celého resortu Ministerstva zdravotnictví zapojit až po ukončení smluvního vztahu vzešlého z výzvy 2-2025.

68.         Navrhovatel je toho názoru, že pokud jej centrální zadavatel informoval o obdržení námitek s tím, že bude do konce lhůty vypořádávat žádosti o vysvětlení, nelze z takového sdělení dovozovat jakýkoli příslib či závazek, že podané žádosti o vysvětlení centrální zadavatel skutečně vyřídí. V námitkách pak navrhovatel rovněž upozorňoval na krátkou lhůtu pro podání nabídky. Navrhovatel očekával, že centrální zadavatel jeho námitky do konce lhůty pro podání nabídek vypořádá a lhůtu přiměřeně prodlouží. Právě z důvodu očekávání prodloužení lhůty pro podání nabídek podal navrhovatel žádost o vysvětlení až 24. 11. 2025 večer s tím, že lhůta bude několik minut před jejím koncem prodloužena, jak centrální zadavatel učinil v jiných řízeních. Navrhovatel proto podal námitky až na poslední chvíli, ve chvíli, kdy se prodloužení lhůty jevilo jako vysoce nepravděpodobné.

69.         K centrálním zadavatelem předkládanému výpočtu časové náročnosti navrhovatel uvádí, že je zcela nepodložený a míjí se s interním procesem navrhovatele. Navrhovatel setrvává na názoru, že lhůta pro podání nabídky v délce deseti kalendářních dnů, kdy pět dnů připadá na víkend či státní svátek, nemůže být ze své podstaty přiměřená, neboť se zjevně míjí se záměrem zákonodárce při určení zákonného minima. Centrální zadavatel by tak měl vysvětlit, proč nemohl zvolit delší lhůtu, než aby uváděl, proč měl navrhovatel takovou lhůtu stihnout. Žádné relevantní důvody s výjimkou odkazu na končící smlouvu centrální zadavatel dle názoru navrhovatele nepředkládá, přičemž i by po uplynutí lhůty pro podání nabídky měli pověřující zadavatelé nejméně 37 dnů k uzavření smlouvy (za předpokladu neaplikace blokace po podání námitek a tím pádem bez rizika nemožností/zákazu uzavření smlouvy).

70.         Pokud se centrální zadavatel dále opakovaně odkazuje na soudní rozhodnutí, navrhovatel k tomu uvádí, že ta se týkají otevřeného nadlimitního řízení na uzavření rámcové dohody, což je zcela jiný postup než dynamický nákupní systém a aplikovat uvedené závěry by bylo značným zjednodušením, které nemá oporu v zákoně.

71.         Navrhovatel dále uvádí, že pokud je uzavírána smlouva s každým pověřujícím zadavatelem samostatně, kdy není jasný počátek plnění, je informace o předvídaném provozu každého pověřujícího zadavatele zcela stěžejní pro stanovení řádné nabídkové ceny.

72.         Podle navrhovatele centrální zadavatel rovněž nijak nevyjasnil rozpor zadávacích podmínek spočívající ve vymezení předmětu veřejné zakázky a návrhu smlouvy.

73.         Navrhovatel uvádí, že je nezbytné jako zadavatele uvedeného v ustanovení § 254 odst. 1 zákona vnímat právě centrálního zadavatele, jelikož ten odpovídá za centralizované zadávání a pouze ten je schopen vysvětlit či obhájit zákonnost jím stanovených zadávacích podmínek výzvy 2-2025 a procesních úkonů činěných v rámci uvedené výzvy. K návrhu se tedy relevantně může vyjádřit pouze centrální zadavatel a je logické, že návrh je zasílán právě jemu, když účelem uvedeného ustanovení je zkrátit čas pro získání stanoviska k podanému návrhu. Nadto lze uvést, že pokud by smlouva o centrálním zadávání předvídala, že smlouvy na plnění z výzvy 2-2025 uzavírá jménem pověřujícího zadavatele centrální zadavatel, byla by nastalá situace formálně jiná, ale materiálně stejná jako v právě řešeném případě. Takový výklad je navíc v souladu s rozhodovací praxí Úřadu, podle které je to centrální zadavatel, který v průběhu centralizovaného zadávání vystupuje jako zadavatel a činí tak veškerá rozhodnutí zadavateli náležející.

IV.          ZÁVĚRY ÚŘADU

74.         Úřad přezkoumal na základě § 248 a následujících ustanovení zákona případ ve všech souvislostech a po zhodnocení všech podkladů, zejména dokumentace o veřejné zakázce a vyjádření účastníků řízení, rozhodl o zamítnutí návrhu navrhovatele.

75.         Ke svému rozhodnutí Úřad uvádí následující rozhodné skutečnosti.

Relevantní ustanovení zákona

76.         Podle § 6 odst. 1 zákona musí zadavatel při postupu podle tohoto zákona dodržovat zásady transparentnosti a přiměřenosti.

77.         Podle § 6 odst. 2 zákona ve vztahu k dodavatelům musí zadavatel dodržovat zásadu rovného zacházení a zákazu diskriminace.

78.         Podle § 9 odst. 1 zákona je centrálním zadavatelem zadavatel podle § 4 odst. 1 nebo 3 anebo zadavatel podle práva jiného členského státu, který provádí centralizované zadávání spočívající v tom, že provádí zadávací řízení nebo zvláštní postupy podle části šesté, v nichž

a)             pořizuje dodávky či služby, které následně přenechá jednomu nebo více zadavatelům za cenu nikoliv vyšší, než za kterou byly pořízeny, nebo

b)             jiný zadavatel nebo zadavatelé pořizují dodávky, služby nebo stavební práce.

79.         Podle § 9 odst. 2 zákona za dodržení tohoto zákona odpovídá při centralizovaném zadávání centrální zadavatel. Zadavatel však odpovídá za dodržení tohoto zákona, pokud samostatně zadává veřejné zakázky

a)             v rámci dynamického nákupního systému provozovaného centrálním zadavatelem, nebo

b)             na základě rámcové dohody uzavřené v rámci centralizovaného zadávání.

80.         Podle § 36 odst. 1 zákona nesmí být zadávací podmínky stanoveny tak, aby určitým dodavatelům bezdůvodně přímo nebo nepřímo zaručovaly konkurenční výhodu nebo vytvářely bezdůvodné překážky hospodářské soutěže.

81.         Podle § 138 odst. 1 zákona může zadavatel zavést dynamický nákupní systém, kterým se pro účely tohoto zákona rozumí plně elektronický, otevřený systém pro zadávání veřejných zakázek, jejichž předmětem je pořízení běžného, obecně dostupného zboží, služeb nebo stavebních prací. Zadavatel zavede dynamický nákupní systém v zadávacím řízení, ve kterém postupuje přiměřeně podle pravidel pro užší řízení. Zadavatel může rozdělit dynamický nákupní systém do kategorií, které jsou objektivně vymezeny na základě předmětu veřejných zakázek nebo jejich územního rozsahu.

82.         Podle § 141 odst. 1 zákona zadavatel před zadáním veřejné zakázky v dynamickém nákupním systému odešle všem dodavatelům zařazeným do dynamického nákupního systému výzvu k podání nabídky. Byl-li dynamický nákupní systém rozdělen do kategorií, vyzve zadavatel dodavatele, kteří jsou zařazeni v kategorii odpovídající zahajované veřejné zakázce. Výzva k podání nabídek musí obsahovat náležitosti uvedené v příloze č. 6 k tomuto zákonu. Pro hodnocení nabídek stanoví zadavatel jedno či více kritérií hodnocení obsažených ve výčtu podle § 139 odst. 4 písm. d). Výzvu k podání nabídek nelze zaslat před zavedením dynamického nákupního systému.

83.         Podle § 141 odst. 3 zákona nesmí být lhůta pro podání nabídek kratší než 10 dnů od odeslání výzvy k podání nabídek. Zadavatel podle § 4 odst. 1 písm. c) až e) může na základě písemného souhlasu všech dodavatelů zařazených do dynamického nákupního systému nebo do jeho příslušné kategorie tuto lhůtu zkrátit.

84.         Podle § 141 odst. 5 zákona může zadavatel uzavřít smlouvu v době podle § 246 odst. 1 písm. a) až c).

85.         Podle § 142 zákona zadavatel odešle oznámení o uzavření smlouvy v dynamickém nákupním systému k uveřejnění způsobem podle § 212 do 30 dnů od

a)             uzavření smlouvy, nebo

b)             konce každého čtvrtletí, pokud zadavatel výsledek uveřejňuje souhrnně.

86.         Podle § 254 odst. 1 písm. d) zákona návrh na uložení zákazu plnění smlouvy na veřejnou zakázku může podat navrhovatel, který tvrdí, že zadavatel uzavřel smlouvu postupem podle § 135 odst. 4 nebo § 141 odst. 5, přičemž porušil pravidla stanovená pro zadání veřejné zakázky na základě rámcové dohody nebo v dynamickém nákupním systému a tím ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr dodavatele.

87.         Podle § 254 odst. 4 zákona návrh podle odstavce 1 písm. d) doručí navrhovatel Úřadu a ve stejnopisu zadavateli do 30 dnů ode dne, kdy zadavatel uveřejnil oznámení o uzavření smlouvy na základě rámcové dohody podle § 137 nebo oznámení o uzavření smlouvy v dynamickém nákupním systému podle § 142, nejpozději však do 6 měsíců od uzavření této smlouvy.

88.         Podle § 265 písm. a) zákona Úřad návrh zamítne, pokud nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.

Zjištěné skutečnosti

89.         Z čl. 3. „Veřejné zakázky zadávané v DNS“ odst. 3.2 zadávací dokumentace DNS č.j. MF-6571/2025/6601-2 (dále jen „zadávací dokumentace“) vyplývá, že „[p]ředmětem veřejných zakázek zadávaných v DNS bude poskytování hlasových a datových telekomunikačních služeb pro [p]ověřující zadavatele.“

90.         Z čl. 3. „Veřejné zakázky zadávané v DNS“ odst. 3.3 zadávací dokumentace vyplývá, že „Součástí plnění je zajištění všech činností souvisejících s poskytováním poptávaných služeb v souladu s § 61 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., zákona o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Poptávané plnění bude vždy obecně dostupnou a poskytovanou službou. Součástí plnění nebude nákup telefonních přístrojů.“

91.         Z čl. 3. „Veřejné zakázky zadávané v DNS“ odst. 3.4 zadávací dokumentace vyplývá, že „[p]oskytováním telekomunikačních služeb se rozumí zejména poskytování mobilních telekomunikačních hlasových a datových služeb v následujícím rozsahu:

• zajištění mobilních hlasových služeb,
• zajištění mobilních datových služeb, které budou přidruženy k hlasovým službám (internet v mobilu),
• zajištění mobilních datových služeb, které nebudou přidruženy k hlasovým službám (mobilní internet),
• maximální dostupnost a spolehlivost služby (garance dostupnosti služby),
• zajištění potřebného rozsahu telefonních čísel,
• zajištění přenositelnosti stávajících čísel jednotlivých [p]ověřujících zadavatelů,
• zabezpečení zákaznického servisu a podpory.“

92.         Z čl. 3. „Veřejné zakázky zadávané v DNS“ odst. 3.6 zadávací dokumentace vyplývá, že „[p]ředmět veřejných zakázek zadávaných v DNS a jeho technické podmínky budou vždy podrobně vymezeny v jednotlivých výzvách k podání nabídek podle § 141 [z]ákona.“

93.         Z čl. 3 „Předmět Veřejné zakázky“ odst. 3.1. výzvy 2-2025 vyplývá, že „[p]ředmětem [v]eřejné zakázky je poskytování hlasových a datových telekomunikačních služeb v rozsahu specifikovaném zadávacími podmínkami pro jednotlivé [p]ověřující zadavatele.“

94.         Z čl. 3 „Předmět Veřejné zakázky“ odst. 3.2 výzvy 2-2025 vyplývá, že „[s]oučástí plnění je zajištění všech činností souvisejících s poskytováním požadovaných služeb v souladu s § 61 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Poskytováním telekomunikačních služeb prostřednictvím GSM sítě mobilního operátora se rozumí zejména poskytování mobilních telekomunikačních hlasových a datových služeb v následujícím rozsahu:

• zajištění mobilních hlasových služeb,
• zajištění mobilních datových služeb, které budou přidruženy k hlasovým službám (internet v mobilu),
• zajištění mobilních datových služeb, které nebudou přidruženy k hlasovým službám (mobilní internet),
• maximální dostupnost a spolehlivost služby (garance dostupnosti služby),
• zajištění potřebného rozsahu telefonních čísel,
• zajištění přenositelnosti stávajících čísel,
• zabezpečení zákaznického servisu a podpory.“

95.         Z čl. 3 „Předmět Veřejné zakázky“ odst. 3.3 výzvy 2-2025 vyplývá, že „[p]ředmět plnění [v]eřejné zakázky včetně technických podmínek je blíže specifikován v návrhu smlouvy (a jejích přílohách), který včetně příloh tvoří [p]řílohu č. 1 [v]ýzvy (dále také jako ‚[n]ávrh smlouvy‘). Veškeré technické podmínky poskytování telekomunikačních služeb uvedené ve [v]ýzvě a jejích přílohách představují minimální úroveň poskytovaných služeb, která musí být účastníkem zajištěna po celou dobu trvání konkrétních účastnických smluv.“

96.         Z čl. 3 „Předmět Veřejné zakázky“ odst. 3.6 výzvy 2-2025 vyplývá, že „[c]entrální zadavatel stanovil předpokládanou hodnotu [v]eřejné zakázky postupem podle § 19 odst. 1) písm. a) [z]ákona, takto získanou hodnotu následně zaokrouhlil. Předpokládaná hodnota činí 8 000 000 Kč bez DPH.“

97.         Z čl. 3 „Předmět Veřejné zakázky“ odst. 3.7 výzvy 2-2025 vyplývá, že „Smlouva se uzavírá s jedním dodavatelem na dobu 48 měsíců, a to s každým [p]ověřujícím zadavatelem samostatně.“

98.         Z čl. 3 „Předmět Veřejné zakázky“ odst. 3.9 výzvy 2-2025 vyplývá, že „[o]bchodní a jiné smluvní podmínky [v]eřejné zakázky jsou stanoveny v [n]ávrhu smlouvy, který vybraný dodavatel uzavře s [p]ověřujícím zadavatelem samostatně.“

99.         Z čl. 5 „Zpracování nabídky“ odst. 5.1 výzvy 2-2025 vyplývá, že „[c]entrální zadavatel doporučuje, aby nabídka dodavatele byla řazena v souladu s následujícím členěním:

a)             [k]rycí list nabídky (není povinnou náležitostí, ale [c]entrální zadavatel za účelem přehlednosti a jednoduchosti doporučuje použití doporučeného vzoru, který představuje [p]řílohu č. 2 [v]ýzvy – [v]zorový krycí list nabídky), případně jiné doklady obsahující [n]abídkovou cenu a akceptaci [n]ávrhu smlouvy;

b)             ostatní nepovinné dokumenty.“

100.     Z čl. 9 „Vysvětlení Výzvy“ odst. 9.2 výzvy 2-2025 vyplývá, že: „[c]entrální zadavatel není povinen vysvětlení [v]ýzvy poskytnout, pokud není žádost o vysvětlení [v]ýzvy doručena alespoň 5 pracovních dnů před uplynutím lhůty pro podání nabídek.“

101.     Z čl. 1 „PŘEDMĚT SMLOUVY“ odst. 2) přílohy č. 1 výzvy 2-2025 – návrh smlouvy (dále jen „návrh smlouvy“) vyplývá, že: „[p]ředmětem [s]mlouvy je oprávnění [ú]častníka vyzvat [p]oskytovatele postupem uvedeným v čl. 2 [s]mlouvy k poskytování služeb a závazek [p]oskytovatele poskytovat pro [ú]častníka požadované hlasové a datové telekomunikační služby, kterými se rozumí zejména:

a)             zajištění mobilních hlasových služeb, vč. možnosti aktivace a deaktivace roamingu mobilních hlasových služeb na telefonních číslech [ú]častníka (dále jen ‚[t]elefonní číslo‘ nebo ‚[t]elefonní čísla‘) dle požadavku [ú]častníka (dále jen ‚[m]obilní hlasové služby‘),

b)             zajištění mobilních datových služeb, které budou přidruženy k hlasovým službám, tj. internet v mobilním telefonu, vč. možnosti aktivace a deaktivace roamingu internetu v mobilním telefonu na [t]elefonních číslech dle požadavku [ú]častníka (dále jen ‚[m]obilní přidružené datové služby‘),

c)             zajištění mobilních datových služeb, které nebudou přidruženy k hlasovým službám, tj. mobilní internet, vč. možnosti aktivace a deaktivace roamingu mobilního internetu na [t]elefonních číslech dle požadavku [ú]častníka (dále jen „[m]obilní nepřidružené datové služby“),

(to vše dále jen „[s]lužby“), přičemž podrobná specifikace [s]lužeb je uvedena v [p]říloze č. 1 [s]mlouvy a [p]oskytovatel se zavazuje poskytovat [s]lužby za podmínek a v rozsahu uvedeném ve [s]mlouvě a jejích přílohách.“

102.     Z čl. 1 „Specifikace mobilních hlasových služeb“ odst. 1.3. „Zřízení a poskytování virutální privátní sítě (VPS)“ přílohy č. 1.1 výzvy 2-2025 – specifikace služeb (dále jen „specifikace služeb“) vyplývá, že: „[p]oskytovatel se zavazuje do 30 kalendářních dnů od zahájení plnění předmětu [s]mlouvy bezplatně zřídit [v]irtuální privátní síť, do které budou bezplatně zapojena všechna [t]elefonní čísla [ú]častníka a jiných účastníků zadávacího postupu na [v]eřejnou zakázku z resortu Ministerstva zdravotnictví bez ohledu na to, ve kterém tarifu budou zařazena. (…) Povinnost zařadit [t]elefonní čísla do VPS se vztahuje pouze na [t]elefonní čísla, u kterých probíhá plnění na základě této [s]mlouvy. Zařazení [t]elefonního čísla do VPS proběhne do 5 kalendářních dnů od jeho aktivování.

Poskytovatel je povinen umožnit, aby [ú]častníci mohli definovat mobilní telefonní čísla, na kterých bude zřízena zkrácená třímístná volba (vyjma již obsazených voleb). Tuto službu bude [p]oskytovatel poskytovat bezplatně.

Poskytovatel se zavazuje poskytovat neomezené volání v rámci VPS pro všechna zapojená [t]elefonní čísla bezplatně. Tato služba tak bude za každou SIM kartu kryta pouze měsíčním paušálním poplatkem za tarif, bez ohledu na konkrétní druh tarifu.“

103.     Z čl. 2 „Specifikace mobilních datových služeb“ odst. 2.5. „Datový tarif M2M 100 MB“ specifikace služeb vyplývá, že: „[p]oskytovatel je povinen poskytovat datový tarif s měsíčním limitem na objem přenesených dat 100 MB či více. Účastník se zavazuje tarif využívat pouze pro komunikaci strojů ([m]achine-to-[m]achine) a zařízení prostřednictvím mobilní sítě.“

104.     Z čl. 7 „Použití SIM karty v libovolných technických zařízeních“ specifikace služeb vyplývá, že: „[ú]častníci si vyhrazují právo použít SIM karty v libovolných technických zařízeních, ledaže by [p]oskytovatel prokázal, že použití v konkrétním zařízení je v rozporu s právními předpisy ČR.“

Právní posouzení

105.     Úřad nejdříve v obecné rovině k institutu uložení zákazu plnění smlouvy na veřejnou zakázku uvádí, že podmínky pro jeho uložení upravuje ustanovení § 264 zákona, jež je z hlediska systematiky zákona zařazeno mezi nápravná opatření. Na rozdíl od nápravných opatření podle § 263 zákona je však prostřednictvím uvedeného institutu zjednávána náprava až v době po uzavření smlouvy na plnění veřejné zakázky, kdy v určitých případech může dojít ke zneplatnění smlouvy od samotného počátku. Možnost uložení zákazu plnění již uzavřené smlouvy tak zajišťuje efektivní nápravu situace, kdy zadavatel uzavřel smlouvu v rozporu se zákonem a je žádoucí, aby na základě takto uzavřené smlouvy nebylo plněno, ačkoli se jedná o zpětný zásah do práv a povinností smluvních stran. Jak vyplývá z § 264 odst. 1 zákona, Úřad není oprávněn uložit zákaz plnění smlouvy z moci úřední, nýbrž výlučně na návrh podle § 254 zákona. Ustanovení § 254 odst. 1 zákona vymezuje taxativní výčet případů, ve kterých je podání návrhu na uložení zákazu plnění smlouvy přípustné, v ostatních případech návrh na uložení zákazu plnění smlouvy podat nelze.

106.     Obecně Úřad v rámci správního řízení zahájeného na návrh, kterým se navrhovatel domáhá uložení zákazu plnění smlouvy, přezkoumává napadený postup zadavatele související s uzavřením smlouvy. Pokud Úřad zjistí, že je naplněn zákonný důvod, uloží zákaz plnění předmětné smlouvy. Předpokladem takového postupu je současně skutečnost, že zadavatel neprokáže existenci důvodů hodných zvláštního zřetele spojených s veřejným zájmem, které by odůvodňovaly možnost dočasného pokračování v plnění smlouvy ve smyslu § 264 odst. 3 zákona, případně existenci okolností ve smyslu § 264 odst. 4 a 5 zákona, v důsledku kterých zákaz plnění smlouvy nelze uložit vůbec.

107.     V právě řešeném případě navrhovatel podal návrh k Úřadu, neboť je toho názoru, že zadavatel uzavřel smlouvu s vybraným dodavatelem, čímž byla porušena pravidla stanovená pro zadání veřejné zakázky v dynamickém nákupním systému a tím byl ovlivněn nebo mohl být ovlivněn výběr dodavatele (přičemž zadavatel postupoval podle § 141 odst. 5 zákona, který umožňuje uzavřít smlouvu v blokační lhůtě, která jinak dává dodavatelům prostor domáhat se ochrany svých práv před uzavřením smlouvy).

108.     Úřad se nejprve zabýval procesními aspekty návrhu, neboť jejich splnění je předpokladem pro jeho meritorní posouzení, a v případě, že by splněny nebyly, bylo by na místě správní řízení o návrhu zastavit. Úřad se tedy zabýval nejprve otázkou složení kauce. Dále pak se Úřad zabýval zejména otázkou, zda byl řádně doručen stejnopis návrhu zadavateli, jak navrhovateli ukládá ustanovení § 254 odst. 4 zákona, podle kterého má navrhovatel povinnost doručit stejnopis návrhu do 30 dnů ode dne, kdy zadavatel uveřejnil oznámení o uzavření smlouvy v dynamickém nákupním systému podle § 142, nejpozději však do 6 měsíců od uzavření smlouvy, a rovněž otázkou „výluky“ přezkumu Úřadu.

Ke složení kauce

109.     Zadavatel a centrální zadavatel byli (shodně) toho názoru, že navrhovatel svým podáním brojí proti celkem sedmi smlouvám, ale zároveň složil pouze jedinou kauci ve výši 200 000 Kč. Celkem měl navrhovatel dle jejich názoru složit kauci v celkové výši 1,4 mil. Kč, což však neučinil, a proto by měl Úřad správní řízení, resp. alespoň šest ze sedmi dotčených správních řízení, podle § 257 písm. c) zákona zastavit.

110.     Úřad zde pro přehlednost rekapituluje, že návrh navrhovatele byl Úřadu doručen jako součást podání ze dne 23. 12. 2025 nadepsaného „NÁVRH NA ULOŽENÍ ZÁKAZU PLNĚNÍ SMLUV“. Navrhovatel v úvodu podání uvádí, že „[n]a základy [v]ýzvy 2 uzavřeli příslušní [p]ověření zadavatelé s vybraným dodavatelem následující [s]mlouvy:

Pověřující zadavatel	Datum uzavření smlouvy[3]
ZDRAVOTNÍ ÚSTAV se sídlem v Ostravě	4. 12. 2025
ZDRAVOTNÍ ÚSTAV se sídlem v Ústí nad Labem	28. 11. 2025
Krajská hygienická stanice Ústeckého kraje	4. 12. 2025
Krajská hygienická stanice Libereckého kraje	3. 12 .2025
Krajská hygienická stanice Jihomoravského kraje	1. 12. 2025
Krajská hygienická stanice Karlovarského kraje	4. 12. 2025
Akademie věd České republiky	4. 12. 2025“

V závěru podání pak navrhovatel navrhuje aby „Úřad (…) návrhu v plném rozsahu vyhověl a uložil zákaz plnění [s]mluv uzavřených na základě [v]ýzvy 2 dle § 254 odst. 1 písm. d) ZZVZ.“

111.     K tomu Úřad uvádí, že navrhovatel dne 4. 12. 2025 složil v souvislosti s podáním na účet Úřadu kauci ve výši 200 000 Kč (což ostatně vyplývá i ze znění návrhu).

112.     Vzhledem k tomu, že navrhovatel v reakci na usnesení Úřadu ze dne 12. 1. 2026 (podrobně viz výše) sdělil, že z procesní opatrnosti určuje, že jím složená kauce se vztahuje ke smlouvě uzavřené mezi vybraným dodavatelem a zadavatelem, tj. Krajskou hygienickou stanicí Jihomoravského kraje se sídlem v Brně, nemá Úřad v rámci tohoto správního řízení[4] pochybnosti o tom, že kauce byla navrhovatelem složena v souladu se zákonem, pročež není ve vztahu k tomuto správnímu řízení dán důvod pro jeho zastavení z důvodu nesložení kauce v souladu s § 255 zákona.

K doručení stejnopisu návrhu

113.     Zadavatel i centrální zadavatel ve svém vyjádření k návrhu uvedli, že navrhovatel nezaslal zadavateli (Krajské hygienické stanici Jihomoravského kraje se sídlem v Brně) stejnopis návrhu v souladu s ustanovením § 254 odst. 4 zákona, jelikož pouze tento subjekt je ve smyslu ustanovení § 254 odst. 1 zákona účastníkem řízení, tedy subjektem, který uzavřel smlouvu, vůči níž navrhovatel brojí návrhem na zákaz plnění. Stejnopis návrhu navrhovatel doručil pouze centrálnímu zadavateli, který však účastníkem správního řízení není a ani neuzavřel přezkoumávanou smlouvu, nýbrž pouze vystupuje v roli centrálního zadavatele, a jako takový odpovídá za správnost a zákonnost zadávacích podmínek.

114.     V prvé řadě je nezbytné uvést, že za účastníky řízení s ohledem na zákonnou úpravu Úřad považuje toliko navrhovatele a strany smlouvy, nikoliv centrálního zadavatele. Tento názor ostatně již Úřad vyjádřil v usnesení, které bylo vydáno v reakci na žádost centrálního zadavatele o přiznání účastenství v právě řešeném správním řízení. Úřad v uvedeném usnesení konstatoval, že centrální zadavatel není účastníkem (a to ani vedlejším) předmětného správního řízení (viz výše v části odůvodnění, v níž Úřad popisu průběh správního řízení).

115.     Úřad zjistil, že stejnopis návrhu byl doručen pouze centrálnímu zadavateli, což vyplývá jednak z tvrzení centrálního zadavatele a dále pak z údaje uvedeného v hlavičce samotného návrhu, ve kterém navrhovatel uvádí „doručení stejnopisu: Česká republika – Ministerstvo financí Letenská 525/15 118 10 Praha 1“. Pro úplnost Úřad uvádí, že navrhovatel rovněž v návrhu jako „zadavatele“ označil centrálního zadavatele.

116.     K povinnosti navrhovatele zaslat stejnopis návrhu zadavateli Úřad uvádí, že smyslem a účelem dané povinnosti je především informovat zadavatele, že je jeho postup u Úřadu napaden a plnění z dané smlouvy (případně) ohroženo uložením zákazu plnění. K tomu lze odkázat i na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) č. j. 1 Afs 2/2013-46 ze dne 24. 4. 2013, ve kterém se uvádí, že: „[d]oručení návrhu na zahájení řízení u ÚOHS a stejnopisu návrhu zadavateli tak mají rozdílný účel. Zatímco doručení návrhu ÚOHS je úkonem způsobilým zahájit správní řízení, doručení stejnopisu návrhu zadavateli má za účel jej bezprostředně informovat o podání návrhu a jeho obsahu.“ a na který se rovněž odkazuje i nedávno vydaný rozsudek NSS č. j. 3 As 199/2024-34 ze dne 5. 12. 2025. Ačkoliv se tyto rozsudky týkají jednak již neplatné právní úpravy a jednak ustanovení, které se netýká návrhu na uložení zákazu plnění smlouvy, lze dovodit, že i přes tyto odlišnosti se účel uvedeného ustanovení § 254 odst. 4 zákona výrazně neliší, tudíž lze jejich závěry analogicky vztáhnout i na právě šetřenou situaci.

117.     A právě s ohledem na výše uvedený účel a znění dotčeného ustanovení Úřad dovodil, že navrhovatel povinnost doručit stejnopis návrhu splnil, k čemuž dodává následující.

118.     Ustanovení § 254 odst. 4 zákona hovoří o „zadavateli“ bez bližšího upřesnění. S ohledem na § 9 odst. 2 zákona však odpovídá za dodržení zákona při centralizovaném zadávání centrální zadavatel, přičemž v daném případě se neuplatní ani výjimka z tohoto pravidla stanovená přímo v citovaném ustanovení, neboť veřejnou zakázku v rámci DNS zadával přímo centrální zadavatel a nikoliv zadavatel. Pakliže je tedy veřejná zakázka zadávána prostřednictvím centralizovaného zadávání, není v zákoně výslovně stanoveno, kterému ze „zadavatelů“ je v takovém případě nutno stejnopis návrhu doručit v případě, že centrální zadavatel administroval zadávací postup, zatímco pověřující zadavatel následně uzavřel smlouvu. Přestože lze (s ohledem na vymezení účastníků řízení) dospět k závěru, že by měl být stejnopis návrhu doručován spíše pověřujícímu zadavateli, nic to nemění na tom, že z textu zákona takový závěr výslovně neplyne. Za takového stavu věci je pak dle přesvědčení Úřadu na místě upřednostnit takový výklad, který v případě pochybností svědčí věcnému přezkumu návrhu, než aby bylo správní řízení o takovém návrhu z důvodu nedoručení stejnopisu zadavateli zastaveno. Není proto na místě uzavřít, že by navrhovatel tím, že návrh doručil centrálnímu zadavateli, svoji povinnost podle § 254 odst. 4 zákona nesplnil.

119.     Nadto je nezbytné rovněž poukázat na již výše zmíněný rozsudek NSS č. j. 3 As 199/2024-34, ze dne 5. 12. 2025, ve kterém je vysloven závěr, že, zjednodušeně řečeno, nezáleží na tom, kdo stejnopis návrhu zadavateli doručí, zda navrhovatel nebo Úřad (např. jako přílohu oznámení o zahájení řízení), nicméně zastavení řízení z důvodu podle § 257 písm. e) zákona je vázáno na objektivní stav, tedy na to, že byl návrh doručen Úřadu a ve stejnopisu zadavateli bez ohledu na to, která osoba doručení fakticky provedla, pakliže bylo doručeno ve lhůtě. Odpovědnost za doručení stejnopisu však stále stíhá navrhovatele. Z toho NSS vyvodil závěr, že pokud navrhovatel stejnopis návrhu zadavateli nezaslal, a učinil tak Úřad, ještě stále ve lhůtě pro zaslání stejnopisu zadavateli, nemůže pak Úřad správní řízení zastavit s odůvodněním, že stejnopis návrhu zadavateli doručen nebyl. 

120.     V kontextu právě uvedeného je tedy nutné vzít do úvahy rovněž skutečnost, že oznámení o uzavření smlouvy v dynamickém nákupním systému ve smyslu § 142 písm. b) zákona bylo ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 11. 12. 2025 (a v Úředním věstníku Evropské unie téhož dne). Nejzazším dnem lhůty pro doručení stejnopisu návrhu podle § 254 odst. 4 zákona je tedy pondělí 12. 1. 2026 (při zohlednění pravidla stanoveného v § 607 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů). Přípisem ze dne 8. 1. 2026 oznámil Úřad účastníkům řízení (tj. i zadavateli) zahájení správního řízení, přičemž přílohou tohoto oznámení zaslal Úřad rovněž i návrh navrhovatele. Z toho tedy vyplývá, že jakkoli navrhovatel stejnopis návrhu pověřujícímu zadavateli nezaslal, učinil tak Úřad v rámci oznámení o zahájení řízení, a podle závěrů uvedených ve výše uvedeném rozsudku NSS tedy v takovém případě nemůže Úřad správní řízení podle § 257 písm. e) zákona zastavit, neboť účelu ustanovení § 254 odst. 4 zákona bylo učiněno za dost, jelikož stejnopis návrhu byl zadavateli zaslán, byť to byl Úřad, který tak v zákonné lhůtě učinil.

121.     Obiter dictum k výše uvedenému Úřad dále uvádí, že pakliže by se zadavatel o podání návrhu u Úřadu nedozvěděl dříve než z oznámení o zahájení správního řízení zasílaného Úřadem, začne lhůta pro zaslání dokumentace a vyjádření k návrhu podle § 254 odst. 5 a 6 zákona běžet až okamžikem doručení stejnopisu návrhu Úřadem. Úřad má za to, že pouze takový výklad v daném případě nezkracuje, neohrožuje či nepřípustně neovlivňuje práva a povinnosti žádného z účastníků řízení, zejména povinnost zadavatele zaslat Úřadu veškeré dokumenty obsahující zadávací podmínky a dokumentaci o zadávacím řízení a jeho vyjádření k návrhu, neboť tyto lhůty jsou vázány právě na doručení stejnopisu návrhu.

122.     Úřad proto uzavírá, že procesní podmínku spočívající v povinnosti zaslat stejnopis návrhu na uložení zákazu plnění smlouvy zadavateli považuje v dané věci za splněnou.

K domnělé výluce přezkumu Úřadu

123.     K argumentaci centrálního zadavatele, podle které by napadený postup, resp. uzavřené smlouvy, neměly být předmětem přezkumu před Úřadem, neboť se jedná o smlouvy, které svou hodnotou nepřesahují limit veřejných zakázek malého rozsahu, v důsledku čehož by se měla uplatnit výluka z přezkumu Úřadem, Úřad uvádí následující.

124.     Ačkoliv lze přisvědčit centrálnímu zadavateli v tom smyslu, že jednotlivé smlouvy svou hodnotnou nepřekračují limit veřejné zakázky malého rozsahu, který aktuálně činí 3 000 000 Kč, nelze přijmout závěr centrálního zadavatele, že jsou tyto smlouvy s tímto odůvodněním vyloučeny z přezkumu Úřadu podle § 248 odst. 2 zákona. Jestliže byly jednotlivé smlouvy uzavřeny na veřejné zakázky zadávané v rámci dynamického nákupního systému, který byl zaveden jakožto nadlimitní (k tomu viz čl. 2 „Úvodní ustanovení“ odst. 2.1 zadávací dokumentace pro zavedení dynamického nákupního systému č. j. MF-6571/2025/6601-2), nelze dospět k jinému závěru, než že veškeré veřejné zakázky (a tedy i uzavřené smlouvy na základě těchto veřejných zakázek), jsou považovány taktéž za nadlimitní, v důsledku čehož se výluka z dohledu Úřadu uplatnit nemůže.

125.     Ostatně jiný výklad by ani nebyl udržitelný, neboť při přijetí výkladu prezentovaného zadavatelem a centrálním zadavatelem by bylo možno v jednom dynamickém nákupním systému, který svou hodnotou překračuje limit VZMR, soutěžit mnoho po sobě jdoucích plnění, přičemž hodnota žádného z nich (jednotlivě) by nedosahovala limitu veřejné zakázky malého rozsahu a přitom by žádná z těchto zakázek (přestože součet jejich hodnot by byl například nadlimitní) nemohla být přezkoumávána Úřadem. Důsledkem takového přístupu by pak byla obdobná situace jako při dělení veřejných zakázek, kdy by docházelo k (nepřípustnému) obcházení zákona.

126.     Pro úplnost Úřad uvádí, že nemá pochybnost o tom, že by nebyla ze strany pověřujících zadavatelů či centrálního zadavatele splněna povinnost zadat veřejnou zakázku v zadávacím řízení podle § 2 odst. 3 zákona, když je pořízena v dynamickém nákupním systému prostřednictvím centrálního zadavatele.

K nepřiměřenosti lhůty pro podání nabídek a žádosti o vysvětlení výzvy 2-2025

127.     Navrhovatel v návrhu namítá, že lhůta pro podání žádosti o vysvětlení výzvy 2-2025 nebyla stanovena přiměřeně, když centrální zadavatel zveřejnil výzvu 2-2025 v pátek dne 14. 11. 2025, přičemž zároveň v čl. 9 odst. 9.2 výzvy 2-2025 stanovil, že není povinen poskytnout vysvětlení, pakliže nebude žádost o vysvětlení doručena alespoň 5 pracovních dnů před uplynutím lhůty pro podání nabídek. Lhůta pro podání nabídek byla (původně) stanovena do 25. 11. 2025 do 10:00 hod. a následně vysvětlením výzvy k podání nabídky č. 1, č.j. MF-56808/2025/6601-9 ze dne 25. 11. 2025 prodloužena do 25. 11. 2025 do 15:00 hod. Navrhovatel uvádí, že centrální zadavatel lhůtu nestanovil přiměřeně, když dodavatelé měli jen 3 pracovní hodiny na prostudování zadávacích podmínek výzvy 2-2025 a případné podání žádosti o vysvětlení, neboť centrální zadavatel opomněl, že značná část lhůty připadala na svátek či dny pracovního klidu.

128.     Totožný argument navrhovatel vznáší i ve vztahu k samotné lhůtě pro podání nabídek, kdy uvádí, že fakticky lhůta pro podání nabídek činila pouze 5 pracovních dnů, což bylo dle jeho názoru pro podrobné seznámení se zadávací dokumentací výzvy 2-2025 a přípravu nabídky (vč. analýzy smluvních podmínek) nepřiměřené.

129.     Úřad obecně uvádí, že zadavatel zadávací podmínky koncipuje tak, aby (především) naplňovaly a reflektovaly jeho potřeby, resp. v tomto případě potřeby pověřujících zadavatelů. V této souvislosti, tj. (nejen) při stanovování zadávacích podmínek je však centrální zadavatel omezen základními zásadami zadávání veřejných zakázek, v daném kontextu především zásadou přiměřenosti zakotvenou v ustanovení § 6 odst. 1 zákona. To se tedy projeví i v případě stanovení lhůt při zadávání veřejné zakázky v dynamickém nákupním systému. Ty musí být stanoveny tak, aby dodavatelé měli zajištěnu přiměřenou dobu ke zpracování a řádnému provedení vyžadovaných úkonů, přičemž centrální zadavatel musí při stanovení lhůt přihlížet i k rozsahu svých požadavků a povaze veřejné zakázky.

130.     Lhůta pro podání nabídek je pak jedna z nejvýznamnějších lhůt, kterou centrální zadavatel stanovuje. Ta totiž rámuje dobu, kdy se dodavatelé mohou seznámit se zadávacími podmínkami a připravit a následně podat nabídku, případně žádat o vysvětlení zadávací dokumentace.

131.     V případě zadávání veřejné zakázky v rámci dynamického nákupního systému se uplatní zvláštní pravidla podle ustanovení § 141 odst. 3 zákona, kdy lhůta pro podání nabídek nesmí být kratší než 10 dnů ode dne odeslání výzvy k podání nabídek, přičemž pakliže budou písemně souhlasit všichni dodavatelé zařazení do dynamického nákupního systému, je možno tuto lhůtu zkrátit.

132.     Odpovědnost za přiměřenost stanovené lhůty pro podání nabídek nese pouze (centrální) zadavatel, přičemž ten je povinen lhůtu stanovit s ohledem na složitost, druh a hodnotu předmětu veřejné zakázky.

133.     Centrální zadavatel odeslal výzvu 2-2025 účastníkům dynamického nákupního systému v pátek dne 14. 11. 2025 ve 13:58 hod., s tím, že stanovil lhůtu pro podání nabídek do 25. 11. 2025 do 10 hod. Ve výzvě 2-2025 centrální zadavatel zároveň stanovil, že dodavatel je oprávněn požádat o vysvětlení výzvy 2-2025, přičemž centrální zadavatel není povinen vysvětlení výzvy 2-2025 poskytnout, pokud není žádost o vysvětlení doručena alespoň 5 pracovních dnů před uplynutím lhůty pro podání nabídek.

134.     Z toho vyplývá, že dodavatelé mohli své žádosti o vysvětlení výzvy 2-2025 podávat do úterý 18. 11. 2025 do 10 hod. Ačkoliv lze následující skutečnost považovat za notorietu, je vhodné na tomto místě uvést, že na pondělí 17. 11. 2025 připadl svátek Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva. Z toho také vyplývá, že pro podání žádosti o vysvětlení výzvy 2-2025 měli dodavatelé čas pouze po zbytek pátku (tj. nejdříve zhruba od 14 hodin) a během úterního rána (po prodlouženém víkendu), pakliže Úřad bere do úvahy pouze pracovní dny. V tomto ohledu Úřad upozorňuje, že není pravdivý argument navrhovatele, podle kterého by lhůta pro podání žádosti o vysvětlení uplynula v ten samý den, kdy byla výzva 2-2025 zveřejněna, resp. odeslána dodavatelům zařazeným do dynamického nákupního systému.

135.     Pro podání nabídek pak dodavatelé měli (původně) celkem 5 celých pracovních dnů a k tomu zbytek pátku a úterní ráno před koncem lhůty pro podání nabídek. Ráno v poslední den lhůty pro podání nabídek pak centrální zadavatel lhůtu prodloužil o 5 hodin, tj. do 25. 11. 2025 do 15 hodin.

136.     Ve vztahu ke lhůtě pro podání žádosti o vysvětlení Úřad uvádí, že ke stanovování lhůty pro podání žádosti o vysvětlení (resp. lhůty pro podání nabídek) by měli zadavatelé přistupovat odpovědně a brát do úvahy také skutečnost, že např. většina lhůty připadá na dny pracovního klidu tak, aby bylo učiněno za dost mj. zásadě přiměřenosti. V tomto ohledu je Úřad toho názoru, že lhůta pro podání žádosti o vysvětlení tak, jak ji stanovil zadavatel, by bez dalšího jen stěží mohla být považována za přiměřenou. Dodavatelé totiž měli pro podávání žádosti o vysvětlení (vzhledem k výhradě zadavatele a rovněž vzhledem k tomu, že většina této lhůty připadla na prodloužený víkend) pouze zbytek pátečního odpoledne a úterní ráno – tedy ani ne jeden celý den. V dané věci však Úřad považuje za nezbytné zdůraznit, že zadavatel svojí reakcí na námitky navrhovatele ze dne 19. 11. 2025 (kterými brojil proti nepřiměřenosti lhůty) spočívající ve sdělení, že je i přes stanovenou výhradu v čl. 9 odst. 9.2 výzvy 2-2025 připraven žádosti o vysvětlení dodavatelů vyřizovat, navíc v kombinaci s tím, že uvedené zaslal dodavatelům a uveřejnil na svém profilu tentýž den, kdy obdržel námitky navrhovatele, zhojil svůj nezákonný postup při stanovování lhůty pro podání žádosti o vysvětlení, neboť v takovém případě mohli dodavatelé v dobré víře předpokládat, že budou jejich žádosti o vysvětlení ze strany centrálního zadavatele skutečně vyřízeny bez ohledu na to, že budou podány po skončení původně stanovené lhůty. Jakkoliv Úřad nepovažuje tento postup za nejvhodnější, lze dospět k závěru, že uvedeným sdělením se zadavatel vzdal své formální výhrady, že bude povinen vyřizovat jen takové žádosti o vysvětlení, které budou doručeny 5 pracovních dnů před uplynutím lhůty pro podání nabídek, a dodavatelé tak mohli důvodně předpokládat a spolehnout se na to, že mohou podávat své žádosti o vysvětlení i nadále a ty budou vyřízeny. V tomto ohledu Úřad dospěl k závěru, že ačkoliv původně stanovená lhůta pro podávání žádosti o vysvětlení nebyla dostatečná, uvedeným postupem zadavatel původně nezákonný stav zhojil. Pro úplnost však Úřad upozorňuje, že takový postup zadavatele obecně není hoden následování, a pakliže by v budoucnu nastala obdobná situace, bude Úřad vždy přihlížet ke konkrétním skutkovým okolnostem daného případu.

137.     Stran lhůty pro podání nabídek Úřad konstatuje, že v daném případě považuje lhůtu za dostatečnou, resp. ne za takovou, která by se svou povahou a délkou nepřípustně vymykala ze zásady přiměřenosti, či že by snad představovala závažný exces, který by byl způsobilý ovlivnit veřejnou zakázku v tom smyslu, že by mohl např. některé dodavatele ze soutěže eliminovat. Za podstatné považuje Úřad skutečnost, že ze samotné výzvy 2-2025 vyplývá, že pro podání nabídky dodavatel vyplňuje pouze krycí list nabídky, ve kterém dodavatel o sobě uvede identifikační údaje a jednotkové ceny pro konkrétní (centrálním zadavatelem vymezené) položky. Celkem se jedná o dvacet cenových položek a přibližně čtrnáct položek týkající se identifikace vč. uvedení oprávněné osoby, jejího podpisu a funkce. Případně může dodavatel předložit další nepovinné dokumenty, kterými mohou být např. plné moci či jiné dokumenty obdobné povahy.

138.     Jakkoliv lze souhlasit s názorem navrhovatele, že ten si musí před podáním nabídky veškeré smluvní a další podmínky výzvy 2-2025 projít, analyzovat a následně nacenit, je Úřad toho názoru, že v tomto ohledu 5 pracovních dní nepředstavuje žádný exces, který by představoval podstatné omezení soutěže, když kromě analýzy smlouvy a požadovaných služeb měl dodavatel za úkol nacenit jednotkovou cenou dvacet položek, které se navíc svou povahou nevymykají standardním telekomunikačním službám. Jinými slovy zadavatel nepožadoval žádné nestandardní služby, které by vyžadovaly např. hlubší analýzu trhu či nadstandardně náročné individuální nacenění na straně dodavatele. Naopak je Úřad toho názoru, že požadované služby byly naprosto standardními a na trhu obecně dostupnými, když jde převážně o hlasové a datové tarify vč. roamingových služeb a zřízení VPN a pevných IP adres (podrobně viz dále). Rovněž lze uvést, že argument navrhovatele je v tomto ohledu poměrně obecný, neboť ani netvrdí, proč by 5 pracovních dnů nemělo být dostatečných, když toliko uvádí, že neměl dostatečný časový prostor pro analýzu zadávacích podmínek. Takový argument může v zásadě uvést jakýkoliv dodavatel v rámci jakékoliv veřejné zakázky. Bez dalšího nelze takový argument považovat za vypovídající či za dostatečně nosný. K tomu blíže viz dále.

139.     K problematice lhůt a jejich adekvátnosti pro úplnost Úřad uvádí, že minimální délku lhůty pro podání nabídky zákon stanoví v kalendářních dnech, a proto obecně při posuzování přiměřenosti délky této lhůty je nutno zohlednit její délku v kalendářních dnech. To vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Brně ve věci sp. zn. 30 Af 53/2021–987 ze dne 7. 9. 2023. V uvedeném rozsudku Krajský soud v Brně také dospěl k závěru, že smyslem řízení před Úřadem není určovat adekvátní lhůtu, nýbrž se posuzuje pouze případný exces z přiměřenosti, přičemž je vždy na zadavateli, aby určil konkrétní časové okno pro daný konkrétní úkon. Nelze vyloučit, že případný exces při stanovování lhůty může negativně ovlivnit soutěž o veřejnou zakázku, nicméně se skutečně musí jednat o exces, a nikoliv jen dojem navrhovatele, že by lhůta mohla být delší. Závěr o tom, že se jedná o exces tak musí být konkrétně podložen, přičemž k tomuto závěru nelze dospět na základě dojmů navrhovatele, kdy uvádí, že neměl dostatečný čas nabídku odpovědně nacenit, neboť ve prospěch tohoto závěru mohou hovořit i příčiny na straně samotného navrhovatele, např. v nedostatečném personálním zajištění, či upřednostnění jiných (lukrativnějších) zakázek. Rovněž skutečnost, že navrhovatel uvedený závěr odůvodňuje pouze obecně, a to tak, že se nestihl podrobně seznámit se zadávacími podmínkami nebo že některá z požadovaných položek není standardním požadavkem a vymyká se z předem vymezeného předmětu poptávaných služeb v rámci dynamického nákupního systému, nepovažuje Úřad za dostatečně vypovídající/prokazující (zjevný) exces ze zásady přiměřenosti při stanovení lhůty pro podání nabídek, neboť takovou (obecnou) námitku může uplatnit v zásadě jakýkoliv dodavatel v jakémkoli zadávacím řízení (lhostejno, zda se jedná o veřejnou zakázku v dynamickém nákupním systému či nikoliv).

140.     Úřad rovněž nepřehlédl skutečnost, že centrální zadavatel lhůtu svým rozhodnutím prodloužil, nicméně nedospěl k závěru, že by prodloužení lhůty zadavatelem o 5 hodin mělo něco změnit na posouzení celé věci. Pokud ani původní lhůta pro podání nabídek (a rovněž žádostí o vysvětlení) neporušuje zásadu přiměřenosti či není excesem, který by bylo nutno korigovat (s výhradami Úřadu výše uvedenými), nemůže tomu být jinak ani v rámci lhůty prodloužené, přičemž navíc lze konstatovat, že se jedná o prodloužení marginálního charakteru.

141.     Úřad proto uzavírá, že v daném případě nepovažuje nastavení lhůty pro podání nabídek nebo podání žádosti o vysvětlení za zjevný exces, který by byl v rozporu se zásadou přiměřenosti, a tedy nezákonný, jak dovodil navrhovatel.

K jednotlivým namítaným nezákonným zadávacím podmínkám

142.     Navrhovatel v druhé části svého návrhu brojí proti zadávacím podmínkám výzvy 2-2025, které jsou údajně nepřiměřené, netransparentní a nezákonné, přičemž tato nezákonnost má podle navrhovatele pramenit již ze samotného nastavení dynamického nákupního systému. Navrhovatel je toho názoru, že plnění soutěžené v jednotlivých výzvách v rámci dynamického nákupního systému je natolik individualizované, že nelze podat řádně naceněnou nabídku. V důsledku toho se má soutěží účastnit pouze jediný dodavatel, který zároveň uzavřel smlouvu se zadavatelem, aniž by proběhla hospodářská soutěž. Navrhovatel následně nezákonnost demonstruje na konkrétních požadavcích centrálního zadavatele.

K požadavku na užití SIM karet v libovolných zařízeních

143.     Zadavatel si v čl. 7 specifikace služeb vyhradil právo použít SIM karty v libovolných technických zařízeních a zároveň požadoval dodání datového tarifu M2M 100 MB. Navrhovatel je toho názoru, že aniž by dopředu věděl, jaká zařízení hodlá centrální zadavatel užívat, bez doplnění informací o zamýšleném užití služeb nemůže službu nacenit, jelikož jde o zásadní informaci pro posouzení možnosti zajistit minimální úroveň služby připojení k internetu. Pakliže by došlo k neočekávanému nárůstu využití datových přenosů, může mít taková situace vliv jak na zadavatele, tak i na ostatní zákazníky navrhovatele. V krajním případě by navrhovatel byl nucen řešit otázky posílení mobilního signálu, což s sebou nese zvýšené náklady, které však musí kalkulovat již v rámci přípravy nabídky.

144.     K tomu Úřad uvádí, že zadavatel jak v příloze č. 4 výzvy – předpokládaný objem služeb, tak v příloze č. 2 výzvy – vzorový krycí list nabídky stanovil, že bude požadovat toliko jedinou SIM kartu pro tarif M2M 100 MB. Pakliže navrhovatel namítá, že by mohla tato služba jakýmkoli způsobem ohrozit dosavadní provoz či by v důsledku jejího využívání mohlo dojít k „neočekávanému nárůstu využití datových přenosů“ jak uvádí navrhovatel, je Úřad toho názoru, že se jedná o čistou spekulaci navrhovatele. Úřad je toho názoru, že navrhovatel může poměrně přesně předvídat měsíční provoz takového tarifu, neboť se jedná o tarif, který je datově omezen. Dále pak lze dodat, že již z laického pohledu se jeví jako značně nepravděpodobné, že by 100 MB tarif mohl mít v roce 2026 natolik závažný vliv na objem datových přenosů v dané oblasti, že by mohl ovlivnit ostatní zákazníky, a to navíc za situace, kdy má být tarif používán, jak již z jeho názvu vyplývá, pro vzájemnou komunikací strojů (machine 2 machine), jejichž provoz rozhodně nebude datově náročný (což koneckonců vyplývá již ze skutečnosti, že tarif je omezen na „pouhých“ 100 MB).

145.     Rovněž argument navrhovatele, že odpovědnému nacenění brání absence informace o tom, v jakých přístrojích bude zadavatel tarif využívat, lze označit za velice obecný. Navrhovatel nezmiňuje, jak nebo proč mu taková absentující informace zabraňuje v nacenění nabídky. Navíc lze uvést, že právě v kombinaci s tarifem M2M, kdy již z jeho názvu vyplývá, k čemu je určen, navrhovatel neuvádí ani příkladmo skutečnosti, které by mu v tom mohly bránit. Úřad považuje tuto podmínku za zřejmou, přičemž navrhovatel, pakliže proti ní brojí, nepřichází s žádným relevantním argumentem, který by snad mohl vypovídat o její nezákonnosti. Nadto lze uvést, že navrhovatel napadá v kontextu ostatních zadavatelem poptávaných položek naprosto marginální plnění, když v předpokládaném objemu služeb centrální zadavatel požadoval toliko 1 SIM kartu pro daný tarif, nadto i s naprosto marginálním objemem dat. Byť Úřad nerozporuje, že v konečném důsledku se nemusí jednat toliko o jednu SIM kartu, neboť jde toliko o předpokládaný objem, nelze očekávat, že by dané plnění tvořilo zásadní část dodávaných služeb.

146.     Úřad tedy uzavírá, že navrhovatel si pro účely nacenění nabídky mohl udělat jasnou představu o využití zmíněného tarifu, přičemž zároveň nepředložil žádný relevantní argument pro podporu svého tvrzení, že mu namítaná podmínka zabránila nacenit nabídku. Zároveň je možno uvést, že pakliže by navrhovatel vyhodnotil, že by uvedená služba přesto mohla s sebou nést vyšší náklady, nic navrhovateli nebránilo, aby tyto náklady promítnul do nabídkové jednotkové ceny za daný tarif.

K absenci předpokládaného objemu služeb a termínu zahájení plnění

147.     Navrhovatel namítá, že centrální zadavatel uvedl v příloze č. 4 výzvy pouze předpokládaný objem služeb souhrnně za všechny pověřující zadavatele, z čehož ale není zřejmý individuální provoz jednotlivých pověřujících zadavatelů. Nadto není stanoven ani předpokládaný termín zahájení využívání služeb jednotlivými pověřujícími zadavateli, což navrhovateli znemožňuje řádně kalkulovat nabídku.

148.     Úřad má za to, že centrální zadavatel postupoval zákonně, když stanovil celkový předpokládaný objem za všechny pověřující zadavatele souhrnně, přičemž toto plnění požadoval nacenit v rámci nabídky jednotkovými cenami. Dodavatelé totiž byli takto seznámeni s očekávaným množstvím plnění, které budou dodávat. Je nasnadě, že rozsah plnění může u jednotlivých pověřujících zadavatelů kolísat v návaznosti na jejich potřeby, nicméně se podle názoru Úřadu nejedná o žádný exces. Nadto opět Úřad uvádí, že námitka navrhovatele se pohybuje pouze v obecné rovině a nepřináší žádný konkrétní argument, kterým by navrhovatel prokazoval, že takový postup zadavatele navrhovateli skutečně brání v nacenění nabídky.

149.     Rovněž ve vztahu k termínu zahájení plnění Úřad uvádí, že se jedná pouze o námitku obecnou, kdy navrhovatel nepřináší žádné argumenty, proč by tato skutečnost měla bránit nacenění nabídky. K tomu se ostatně vyjádřil i centrální zadavatel, když uvedl, že smlouvy budou uzavřeny bez zbytečného odkladu, přičemž lze předpokládat, že pakliže budou vysoutěženy výhodnější ceny, bude ze smluv čerpáno dříve, než by bylo za situace, že je stávající smlouva výhodnější. Opět lze uvést, že v případě, že by uvedené mělo představovat podnikatelské riziko pro navrhovatele, mohl to promítnout do svých nabídkových cen, aby riziko zmírnil.

150.     Nadto lze uvést, že zadavatel požadoval v rámci nabídky nacenit jednotkové ceny poskytovaných služeb (tj. nejčastěji měsíční sazbu za konkrétní tarif), přičemž takové nacenění lze považovat za časově neutrální údaj, neboť je lhostejno, kdy bude služba plněna, resp. nezávisí na konkrétním datu zahájení plnění. Úřad má za to, že v daném případě se jako rozhodující jeví rozsah a povaha požadované služby, nikoli přesné datum zahájení plnění. Rovněž lze k tomu uvést, že všichni dodavatelé měli v tomto ohledu rovné podmínky, přičemž jiný dodavatel tuto skutečnost neshledával za problematickou, když svou nabídku řádně nacenil (a byl vybrán jakožto vybraný dodavatel, se kterým byla následně uzavřena smlouva).

K absenci inflační doložky a závazku minimálního odběru služeb

151.     Navrhovatel brojí proti skutečnosti, že zadavatel v návrhu smlouvy nezakotvil inflační doložku, což má být v kombinaci se skutečností, že smlouva bude uzavírána na dobu 48 měsíců alarmující, neboť v takovém případě musí dodavatel rizika s tím spojená promítnout do nabídkové ceny. Dále navrhovatel poukazuje na doporučení Ministerstva pro místní rozvoj, které zadavatelům doporučuje zakotvení inflační doložky do smluv na veřejnou zakázku. Současně navrhovatel namítá, že v návrhu smlouvy není stanoven (minimální) objem služeb, který by byl pověřující zadavatel za dobu trvání smlouvy od dodavatele odebrat. V krajním případě tak zadavatel nemusí odebrat žádné služby, v důsledku čehož musí navrhovatel do nabídkové ceny promítnout veškerá rizika spojená s plněním veřejné zakázky. Jako neúměrné navýšení rizika navrhovatel rovněž vnímá skutečnost, že je stanoven limit náhrady škody ve výši 5 mil. Kč, přičemž souhrnná předpokládaná hodnota veřejné zakázky (pro všechny pověřující zadavatele) činí 8 mil. Kč. Riziko náhrady škody tedy mnohonásobně převyšuje potenciální zisk z plnění veřejné zakázky. Centrální zadavatel tak na dodavatele údajně přenáší neúměrné riziko poskytování služeb, což je podle navrhovatele nepřiměřené, netransparentní a nezákonné, jelikož nemá žádný nástroj, jak uvedená rizika mírnit.

152.     Stran závěrů absence inflační doložky a garance minimálního odběru služeb Úřad odkazuje na závěry judikatury, konkrétně např. na rozsudek NSS č. j. 7 As 304/2024-54 ze dne 2. 12. 2025 (dále jen „rozsudek NSS“), který stojí na závěru, že využití inflační doložky není žádnou povinností zadavatele. Je to totiž zadavatel, který stanoví zadávací podmínky a je rovněž na jeho rozhodnutí, zda inflační doložku do smlouvy zakotví, v důsledku čehož může obdržet levnější nabídky anebo inflační doložku neuvede a bude riskovat, že si dodavatelé do nabídkové ceny promítnou případné navýšení o jimi očekávanou inflaci v budoucnu. Je na uvážení navrhovatele, jak přistoupí k nacenění nabídky, přičemž se jeví jako racionální, pakliže případný růst inflace nebude ve smlouvě na veřejnou zakázku ošetřen, aby si případná rizika spojená s růstem inflace, ošetřil sám v rámci nabídkové ceny. Zadavatelé v tomto ohledu nemají povinnost zcela eliminovat veškerá podnikatelská rizika dodavatelů. Nelze proto dospět k závěru, že by zadavatel takovým postupem porušil zákon či některou z jeho zásad, jak se domnívá navrhovatel. K námitce navrhovatele týkající se doporučení Ministerstva pro místní rozvoj Úřad uvádí, že uvedený dokument je přesně tím, jak je nazván, tedy doporučením, a jak již z jeho názvu vyplývá, nejedná se o žádný interní či jiný (zavazující) příkaz pro zadavatele k použití či zakotvení inflační doložky.

153.     Obdobný závěr lze také dovodit k namítané absenci závazku minimálního odběru služeb. V tomto ohledu Úřad opětovně odkazuje na výše uvedený rozsudek NSS. Jedná se o čirou spekulaci navrhovatele, když uvádí, že by pověřující zadavatelé nemuseli odebrat od dodavatele žádné služby. Jakkoli je takový závěr možný, je zároveň velice nepravděpodobný, neboť pověřující zadavatelé telekomunikační služby k výkonu své činnosti využívají prakticky denně. Proto lze důvodně předpokládat, že poptávané služby skutečně potřebují, a proto je budou i odebírat. Opačný závěr by byl zhola nelogický. Pakliže by však navrhovatel byl o takovém (jakkoliv nelogickém) závěru přesvědčen, měl by to být právě on, který by měl přednést takové (konkrétní) důvody, ze kterých by bylo možné usuzovat, že se jedná skutečně o pravděpodobný či nastanuvší scénář. S žádným takovým argumentem však navrhovatel nepřichází, když pouze konstatuje, že taková možnost existuje.

154.     Nadto lze opět uvést, že se uvedená námitka dotýká zejména podnikatelského rizika navrhovatele, nikoliv zákonnosti zadávacích podmínek centrálního zadavatele. (Centrální) zadavatel volí mezi variantou, kdy nezakotví povinnost odebírat žádné služby od dodavatelů s tím, že dodavatelé uvedené „riziko“ promítnou do nabídkové ceny, v důsledku čehož bude centrální zadavatel volit z dražších nabídek, anebo se k minimálnímu odběru služeb zaváže, v důsledku čehož budou mít dodavatelé garantovanou alespoň část zisku, v důsledku čehož mohou nabídnout nižší ceny, a tudíž levnější nabídky. Žádná z těchto variant se Úřadu nejeví a priori jako nezákonná, a je na zadavateli, jaký přístup v rámci zadávání veřejné zakázky zvolí. Opět Úřad uvádí, že v tomto ohledu zadavatelé nemají povinnost mitigovat podnikatelská rizika dodavatelů, přičemž lze považovat za správný přístup, pakliže si taková rizika dodavatelé promítnou do nabídkových cen.

155.     Ani argument navrhovatele spočívající v limitaci náhrady škody nepovažuje Úřad za důvodný. Naopak má Úřad za to, že limitace maximální výše náhrady škody lze považovat za projev právní jistoty, kdy obě strany jsou dopředu seznámeny s tím, jaké případné maximální možné náhrady škody se mohou domáhat (anebo hradit). Obecně lze dojít k závěru, že je možné, že případná náhrada škody může i několikanásobně převyšovat samotnou hodnotu závazku, přičemž Úřad není primárně povolán k přezkoumávání jednotlivých soukromoprávních (smluvních) podmínek, nýbrž pouze koriguje případné excesy, jelikož smluvní vztah mezi zadavatelem a vybraným dodavatelem je vztahem soukromoprávním, do kterého by se měl Úřad svou rozhodovací praxí vlamovat spíše omezeně, pouze za situací, kdy se jedná o zjevný exces zadavatele (k tomu srov. rozsudek NSS). V tomto případě Úřad nepovažuje stanovení maximálního limitu náhrady škody za jakýkoliv exces zadavatele, naopak lze takový přístup hodnotit jako vstřícný k dodavateli, jelikož se zadavatel vzdává případné náhrady škody která by převyšovala rámec uvedeného limitu. Lze totiž předpokládat, že při činnosti pověřujících zadavatelů může potenciálně vzniknout i vyšší škoda, než jaká je návrhem smlouvy zastropována, a to zvlášť v situaci, kdy dodavatel má dodávat telekomunikační služby, které pověřující zadavatelé, jak již bylo mnohokrát uvedeno, používají při své každodenní činnosti, jejichž výpadek či neposkytnutí může vyvolat i velmi závažné následky. Pro úplnost Úřad uvádí, že nevidí žádné pojítko mezi předpokládanou hodnotou veřejné zakázky a smluvně stanoveným maximálním limitem náhrady škody.

K použití dynamického nákupního systému v rozporu se zákonem

156.     Navrhovatel dále uvádí, že nezákonnost zadávacích podmínek veřejné zakázky pramení z nezákonnosti zavedení a použití dynamického nákupního systému a podmínek v něm nastavených. Navrhovatel je toho názoru, že zadavatel v rámci veřejné zakázky poptává vysoce individualizované a komplexní plnění se specifickými požadavky, které není běžné ani obecně dostupné, což je v rozporu s ustanovením § 138 odst. 1 zákona. Zejména brojí proti nepřiměřeně krátké lhůtě pro podání nabídek a žádosti o vysvětlení a skutečnosti, že nebyly zafixovány parametry poptávaných služeb ani smluvní podmínky, které se s každou uveřejněnou výzvou mění a plnění je poptáváno pro nesourodou skupinu pověřujících zadavatelů.

157.     K tomu Úřad v prvé řadě uvádí, že zákonnost užití DNS pro pořizování mobilních a datových služeb není předmětem tohoto správního řízení, neboť zde je šetřena konkrétní veřejná zakázka zadávaná v dynamickém nákupním systému, nikoliv přímo podmínky dynamického nákupního systému.

158.     K argumentaci navrhovatel Úřad uvádí, že stran nepřiměřené krátkých lhůt se již vyjádřil výše v odůvodnění tohoto rozhodnutí. Ve vztahu k ostatním námitkám pak Úřad toliko obecně uvádí, že nepovažuje poptávané telekomunikační služby, za takové, které by nebyly způsobilé být předmětem plnění v rámci dynamického nákupního systému. Rovněž Úřad nemá za to, že by takové služby neměly být obecně dostupnými ve smyslu § 138 odst. 1 zákona, jelikož takové služby používá v zásadě každý zadavatel při svém běžném provozu. Nadto nelze dospět k závěru, že by některé z poptávaných služeb měly být samy o sobě neběžné natolik, že by se vymykaly z rámce plnění přípustného pro poptávání v rámci dynamického nákupního systému (a to vč. služeb VPN či pevných IP adres). Vzhledem k současným moderním technologiím nepovažuje Úřad za nestandardní či jinak běžně nedostupné.

159.     Ve vztahu k námitce týkající se měnících se smluvních podmínek a parametrů služeb napříč výzvami Úřad uvádí, že takový postup neshledává nezákonným. To ostatně vyplývá ze samotného smyslu a účelu dynamického nákupního systému, který má být flexibilním způsobem zadávání veřejných zakázek, a který zároveň umožňuje reagovat na aktuální potřeby zadavatele, příp. pověřujících zadavatelů. Jeho podstatou je zjednodušení zadávání pro zadavatele na opakované a běžně dostupné služby při zachování co nejširší hospodářské soutěže. Je přitom na rozhodnutí (centrálního) zadavatele, jak přistoupí k vymezení předmětu plnění a smluvních podmínek v rámci dynamického nákupního systému. Vytýkané pochybení zadavatele navrhovatelem však nenachází oporu v zákoně, když takový požadavek zákon na zadavatele neklade. Pakliže by zadavatel přistoupil na zadávání veřejných zakázek v dynamickém nákupním systému tak, jak si to představuje navrhovatel, okrádal by se (centrální) zadavatel o onu žádanou flexibilitu dynamického nákupního systému, která je pro tento typ zadávání typická, a pro kterou ho zadavatel využívá. Na obdobném závěru pak stojí i komentářová literatura. Úřad proto uzavírá, že takový postup (centrálního) zadavatele neshledává nezákonným.

160.     Také různá skladba pověřujících zadavatelů není něco, co by Úřad považoval za nezákonné. Za předpokladu, že byly dodrženy požadavky zákona při centrálním zadávání, jako např. povinnost vymezit pověřující zadavatele podle § 9 odst. 4 zákona, nelze k závěru o nezákonnosti postupu (centrálního) zadavatele dospět. Úřad k tomu rovněž doplňuje, že pojem „běžné potřeby“ je nezbytné vztahovat ke konkrétním zadavatelům, resp. že se jedná o službu, kterou pověřující zadavatelé běžně potřebují ke své činnosti. V tomto ohledu Úřad opětovně uvádí, že telekomunikační služby jsou službami, které zadavatelé ke své každodenní činnosti potřebují. Lze dospět k závěru, že se potřeby jednotlivých pověřujících zadavatelů budou skutečně lišit, nicméně uvedená „odlišnost“ zůstává plně v rámci poptávaných telekomunikačních služeb a nejedná se o odlišnost v předmětu plnění, ale pouze v množství či míře využívání daných služeb. Úřad se neztotožňuje s námitkou navrhovatele, podle které by měla být skupina pověřujících zadavatelů natolik odlišná, že by některý z nich ke své činnosti telekomunikační služby nepotřeboval. Navrhovatel v tomto ohledu nepodává přesvědčivou argumentaci, proč by se mělo jednat o neběžné služby, či by se mělo jednat v tomto ohledu o nesourodou skupinu pověřujících zadavatelů.

Závěr

161.     Závěrem Úřad uvádí, že považuje většinu námitek navrhovatele za takovou, kterými se navrhovatel snaží centrálního zadavatele přesvědčit o zmírnění zadávacích podmínek tak, aby bylo zároveň mírněno podnikatelské riziko navrhovatele či rovnou přenášeno na stranu zadavatele (resp. pověřujících zadavatelů). K tomu je na místě uvést, že zadavatelé obecně nejsou povinni stanovovat zadávací podmínky tak, aby bylo ošetřeno podnikatelské riziko dodavatelů, ale primárně je stanoví tak, aby byly uspokojeny jejich potřeby. Pakliže se dodavatelé chtějí účastnit veřejných soutěží, nelze vyloučit, že je s nimi imanentně spojena určitá úroveň rizika ztráty (obdobně jako v jiných soukromoprávních vztazích). Primárně je na zadavateli, jak se k takovým požadavkům navrhovatele postaví, přičemž nelze vyloučit, že v případě, že se zadavatel rozhodne rizika dodavatelů mírnit, mohou v rámci veřejné zakázky nabídnout lepší (levnější) nabídkovou cenu. V opačném případě se vystavují opačné modalitě. Rozhodnutí, jak zadavatelé přistoupí k nastavení zadávacích podmínek je zcela na jejich odpovědnosti, se všemi důsledky a možnostmi z toho vyplývajícími. Úřad však do těchto rozhodnutí zásadně nemůže vstupovat, s výjimkou těch případů, kdy by se jednalo o nepřípustný exces, neboť se právě uvedené zhusta týká soukromoprávních (smluvních) podmínek.

162.     Ve světle všech shora uvedených skutečností a souvislostí Úřad uzavírá, že neshledal v postupu zadavatele v intencích v návrhu namítaných skutečností důvody pro uložení zákazu plnění, a proto návrh navrhovatele zamítl, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dní ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – Sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 602 00 Brno. Včas podaný rozklad proti výroku tohoto rozhodnutí má odkladný účinek. Rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu se podle § 261 odst. 1 písm. b) zákona zasílají Úřadu výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako datová zpráva podepsaná uznávaným elektronickým podpisem.

otisk úředního razítka

Mgr. Markéta Dlouhá

místopředsedkyně

Obdrží

1.             T-Mobile Czech Republic a.s., Tomíčkova 2144/1, Chodov, 148 00 Praha 4

2.             Česká republika – Krajská hygienická stanice Jihomoravského kraje se sídlem v Brně, Jeřábkova 1847/4, Černá Pole, 602 00 Brno

3.             Vodafone Czech Republic a.s., náměstí Junkových 2808/2, Stodůlky, 155 00 Praha 5

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

---

[1] Pro úplnost Úřad uvádí, že návrh navrhovatele byl součástí podání, které směřovalo rovněž proti šesti dalším smlouvám

uzavřeným na předmět plnění veřejné zakázky různými pověřujícími zadavateli a vybraným dodavatelem (tzn. v rámci jednoho dokumentu bylo podáno sedm různých návrhů – k tomu podrobně viz dále v odůvodnění tohoto rozhodnutí). Předmětem tohoto správního řízení je však toliko smlouva uzavřená mezi výše uvedeným zadavatelem a vybraným dodavatelem, přičemž ohledně dalších smluv jsou vedena další správní řízení, ve kterých je rozhodováno samostatně.

[2] Byť v daném případě není centrální zadavatel účastníkem řízení, Úřad zde uvádí obsah jeho vyjádření, neboť na toto vyjádření odkázal zadavatel.

[3] Navrhovatel ve svém podání označuje za datum uzavření smlouvy datum, kdy byla smlouva zveřejněna v systému registru smluv. – pozn. Úřadu.

[4] Návrhy na zákaz plnění ostatních v podání zmíněných smluv řeší Úřad v samostatných správních řízeních, ve kterých se rovněž podrobně vypořádává s argumenty navrhovatele stran problematiky složení kauce. S ohledem na skutečnost, že v tomto správním řízení nemá Úřad pochybnosti o tom, že kauce byla složena v souladu se zákonem, není dle Úřadu nutné se jednotlivými argumenty navrhovatele v této věci dále podrobně zabývat.