číslo jednací: 17928/2026/162
spisová značka: R0063/2026/VZ
| Instance | II. |
|---|---|
| Věc | Upgrade HCI Openshift o GPU adaptéry II |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
| Výrok | rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno |
| Rok | 2026 |
| Datum nabytí právní moci | 28. 5. 2026 |
| Související rozhodnutí | 10042/2026/500 17928/2026/162 |
| Dokumenty |  2026_R0063.pdf 264 KB |
|
PID |
UOHSX00MVWD4 |
|
Adresát/i dle rozdělovníku
|
|
Č. j. |
ÚOHS-17928/2026/162 |
||
|
Sp. zn. |
ÚOHS-R0063/2026/VZ |
||
|
Datum, místo |
27. 5. 2026, Brno |
Rozhodnutí PŘEDSEDY
Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
V řízení o rozkladu ze dne 30. 3. 2026 doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 31. 3. 2026 navrhovatelem
- M Computers s.r.o., IČO 26042029, se sídlem Úlehlova 3100/10, 628 00 Brno – Líšeň, ve správním řízení o rozkladu zastoupena na základě plné moci ze dne 29. 5. 2024 JUDr. Ludvíkem Ševčíkem ml., advokátem, ev. č. ČAK 10098, se sídlem Kobližná 47/19, 60200 Brno,
proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0067/2026/VZ, č. j. ÚOHS-10042/2026/500 ze dne 16. 3. 2026
vydanému ve správním řízení, jehož dalšími účastníky jsou
- strany smlouvy:
- zadavatel – Státní pokladna Centrum sdílených služeb, s. p., IČO 03630919, se sídlem Na vápence 915/14, 130 00 Praha 3 – Žižkov,
- vybraný dodavatel – TOTAL SERVICE a.s., IČO 25618067, se sídlem U Uranie 954/18, 170 00 Praha 7 – Holešovice, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci ze dne 5. 2. 2026 Mgr. Lucií Šimkovou, advokátkou, ev. č. ČAK 19383, se sídlem 17. listopadu 342, 530 02 Pardubice,
ve věci návrhu na uložení zákazu plnění „Smlouvy na nákup hyperkonvergované infrastruktury pro platformu Openshift“ uzavřené dne 21. 1. 2026 mezi cit. zadavatelem a cit. vybraným dodavatelem na veřejnou zakázku „Upgrade HCI Openshift o GPU adaptéry II“ zadávanou v rámci dynamického nákupního systému „Dynamický nákupní systém – Nákup hyperkonvergované infrastruktury pro platformu Openshift“, který byl zaveden v zadávacím řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 18. 7. 2024 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 22. 7. 2024 pod ev. č. Z2024-034128 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 22. 7. 2024 pod ev. č. 2024/S 141 – 437613,
jsem podle § 152 odst. 6 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:
Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0067/2026/VZ, č. j. ÚOHS-10042/2026/500 ze dne 16. 3. 2026 p o t v r z u j i a podaný rozklad z a m í t á m.
Odůvodnění
I. Zadávací postup a Správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže
1. Obdržením návrhu navrhovatele na uložení zákazu plnění smlouvy dle § 254 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, (dále jen „ZZVZ“ nebo „zákon“) bylo podle § 249 téhož zákona ve spojení s ustanovením § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) zahájeno správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele.
2. Podle čl. 3. Výzvy k podání nabídky č. 3 (dál také jako „výzva“)[1] je předmětem plnění veřejné zakázky „dodávka a instalace rozšíření již existující platformy pro provoz Openshiftu o GPU adaptéry, infrastrukturní servery a nezbytné softwarové vybavení pro provoz AI úloh“.
3. Dne 20. 1. 2026 zadavatel rozhodl jak o vyloučení navrhovatele ze zadávacího postupu,[2] tak o výběru vybraného dodavatele,[3] přičemž hned dne 21. 1. 2026 uzavřel zadavatel s vybraným dodavatelem smlouvu.[4] Dne 22. 1. 2026 podal navrhovatel námitky proti svému vyloučení[5] a také námitky proti výběru vybraného dodavatele.[6]
4. Navrhovatel tvrdí, že byl vyloučen ze zadávacího postupu nezákonně, když zadavatel nesprávně vyhodnotil a posoudil jeho nabídku jako odporující zadávacím podmínkám. Podaným návrhem se navrhovatel tedy domáhal uložení zákazu plnění smlouvy na veřejnou zakázku ve smyslu § 254 odst. 1 písm. d) zákona. Dle jeho názoru zadavatel účelově zneužil svého zákonného oprávnění uzavřít smlouvu na veřejnou zakázku v dynamickém nákupním systému (dále jen „DNS“) bezodkladně, aby navrhovateli omezil možnost účinné obrany proti jeho postupu.
II. Napadené rozhodnutí
5. Výrokem I napadeného rozhodnutí Úřad návrh navrhovatele zamítl (s výjimkou té části, ve které je návrh zamítán dle výroku II) podle ustanovení § 265 písm. a) ZZVZ, neboť nezjistil důvody pro uložení nápravného opatření.
6. Úřad odůvodnil výrok I tím, že nebyly splněny zákonné podmínky pro uložení zákazu plnění smlouvy. Konstatoval, že zadavatel vyloučil navrhovatele oprávněně, protože jeho nabídka nesplnila jednoznačný požadavek zadávacích podmínek na konkrétní plnění (tříletou HW maintenance[7] IBM Storage Expert Care Basic – dále také jako „požadovaná maintenance“), který byl natolik srozumitelný a určitý, že nepřipouštěl prostor pro interpretaci, podle níž by bylo možné dodat plnění jiného výrobce než IBM. Úřad neshledal porušení zásad rovného zacházení, zákazu diskriminace ani transparentnosti. Stejně tak dle Úřadu nedošlo k nepřípustné změně zadávacích podmínek po lhůtě pro podání nabídek; Úřad totiž konstatoval, že SW položky (firmware), jejichž absence byla uvedena v odůvodnění vyloučení navrhovatele, nepředstavuje nový nebo dodatečný požadavek, nýbrž logický a neoddělitelný důsledek splnění (resp. nesplnění) požadavku č. 1.4 Přílohy č. 1 výzvy – Technické požadavky zadavatele[8] a požadavků uvedených v čl. 3.1 výzvy. Rozhodnutí o výběru dodavatele Úřad shledal přezkoumatelným, neboť obsahovalo všechny zákonné náležitosti.
7. Pokud jde o uzavření smlouvy, Úřad uvedl, že v rámci DNS je uzavření smlouvy před uplynutím lhůt dle § 246 odst. 1 ZZVZ zákonem výslovně umožněno. Co se týče námitek proti zadávacím podmínkám, konkrétně jejich tvrzeného rozporu s § 89 odst. 5 ZZVZ, měl navrhovatel tyto námitky podat ve lhůtě stanovené § 242 odst. 4 ZZVZ, což neučinil, a je tedy nutno je odmítnout jako opožděné. Případné pochybení při vymezení zadávacích podmínek tak nemůže být důvodem pro uložení zákazu plnění smlouvy dle § 254 odst. 1 písm. d) ZZVZ.
8. Výrokem II napadeného rozhodnutí Úřad návrh navrhovatele v části týkající se údajného porušení zásad 3E podle § 265 písm. c) ZZVZ zamítl, neboť v této části návrh nesměřuje proti postupu, který je zadavatel povinen dodržovat podle ZZVZ.
9. K výroku II Úřad uvedl, že není příslušný k výkonu dozoru nad dodržováním pravidel plynoucích z jiných právních předpisů než ZZVZ, typicky tzv. zásadám 3E, tj. zásadám účelnosti, efektivnosti a hospodárnosti obsaženým např. v č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě, byť cílem ZZVZ nezpochybnitelně je hospodárné, efektivní a účelné nakládání s veřejnými prostředky. Posuzování souladu postupu zadavatele se zásadami 3E však přímo nespadá pod působnost Úřadu vymezenou § 248 ZZVZ.
III. Rozklad navrhovatele
10. Dne 31. 3. 2026 podal navrhovatel Úřadu rozklad ze dne 30. 3. 2026 proti napadenému rozhodnutí. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo navrhovateli doručeno dne 16. 3. 2026. Rozklad byl podán v zákonné lhůtě.
Námitky rozkladu
11. Navrhovatel uvádí, že ze strany Úřadu došlo ke značnému zjednodušení, nepochopení až dezinterpretaci jeho návrhu. Navrhovatel nikdy netvrdil, že by zadavatel neměl právo bezodkladně uzavřít smlouvu, ani že mu zadavatel uzavřením smlouvy odebral možnost podání řádného opravného prostředku, ani neuváděl, že jeho námitky nebyly vyřízeny řádně a včas. Body 79-84 a 108-112 napadeného rozhodnutí jsou tedy zcela nadbytečné, protože se v nich Úřad vyjadřuje ke skutečnostem, které navrhovatel vůbec netvrdil.
12. Navrhovatel se domnívá, že byl ze zadávacího postupu vyloučen nezákonně kvůli chybné interpretaci jeho nabídky, a zadavatel právě vzhledem ke zpochybnitelné kvalitě tohoto postupu následně účelově zneužil svého zákonného oprávnění k bezodkladnému uzavření smlouvy. Podle navrhovatele však takové zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Navrhovatel tedy považuje za hlavní protiprávní jednání zadavatele své nezákonné vyloučení ze zadávacího postupu, na nějž navázal nesprávný výběr dodavatele. Následné bezodkladné uzavření smlouvy představovalo již jen důsledek tohoto postupu a fakticky připravilo podané námitky o praktický význam.
13. Navrhovatel dále namítá, že Úřad nesprávně vyložil zadávací dokumentaci, když dovodil, že požadovaná maintenance se vztahuje ke stávajícímu, již provozovanému řešení zadavatele. Podle navrhovatele však ze zadávací dokumentace i ze smlouvy jednoznačně vyplývá, že předmětem plnění jsou nově dodávané části celku, a tomu měla odpovídat i požadovaná maintenance.
14. Požadavek na maintenance se měl vztahovat k nově dodávanému hardwaru, přičemž zadávací podmínky nestanovily, že ten musí pocházet od výrobce IBM. Až po podání nabídek zadavatel tento požadavek zpřísnil, když začal trvat na plnění výlučně od IBM. Navrhovatel přitom nabídl hardware značky Lenovo včetně odpovídající maintenance od téhož výrobce. Zadávací podmínky dále vyžadovaly předložení potvrzení od výrobce nabízených komponent, nikoli konkrétně od IBM. Tento požadavek navrhovatel splnil doložením potvrzení společnosti Lenovo o kompatibilitě navrženého řešení se stávajícím prostředím zadavatele. Ze zadávací dokumentace nevyplývá, že by pojem „výrobce“ měl označovat výlučně IBM, a jeho takový výklad proto navrhovatel považuje za nedůvodný. Tvrzení o nekompatibilitě serverů Lenovo navrhovatel odmítá. Kompatibilita podle něj vyplývá nejen z doloženého potvrzení Lenovo, ale i z návrhu smlouvy přiloženého k nabídce, z něhož je zřejmé, že součástí plnění je veškerý nezbytný software a licence, byť nebyly v nabídce samostatně rozepsány. Vyjádření IBM k otázce kompatibility proto považuje za irelevantní, jelikož výrobcem nabízeného řešení je Lenovo.
15. Navrhovatel uzavírá, že napadené rozhodnutí fakticky připouští, aby zadavatel v nadlimitní veřejné zakázce neumožnil nabídnout ekvivalentní řešení a uzavřel soutěž pouze pro jednoho výrobce, čímž dochází k nepřípustné situaci „vendor lock-in“. V napadeném rozhodnutí podle navrhovatele navíc zcela chybí posouzení, zda byl zadavatel vůbec oprávněn odkázat na konkrétní produkt či výrobce a zda pro takové omezení hospodářské soutěže existoval legitimní důvod.
16. Dále navrhovatel namítá nesprávné právní posouzení věci Úřadem, a to zejména v otázce vyloučení navrhovatele ze zadávacího postupu, přičemž napadené rozhodnutí v posouzení této otázky považuje za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, když se vůbec nezabývá posouzením rovnocennosti nabídky navrhovatele. Zadavatel ani Úřad se nezabývali technickým obsahem, parametry ani skutečnou funkčností nabízené maintenance, ale spokojili se s konstatováním, že nabídka neobsahuje přesný název požadované služby. Akceptovaný výklad vede k absurdním důsledkům, kdy by byla vyloučena jakákoli jiná varianta – dokonce i kvalitativně vyšší služba – jen proto, že má jiné obchodní označení. Tím je neodůvodněně omezena hospodářská soutěž, aniž by pro to existoval objektivní technický důvod. Posouzení Úřadu, že vyloučení navrhovatele obstojí, neboť ten nesplnil zcela jasně vymezený obligatorní požadavek zadavatele na poskytnutí služby konkrétního dodavatele, je dle navrhovatele nesprávné, povrchní a formalistické, přičemž k argumentu Úřadu, že navrhovatel se proti odkazu na konkrétní produkt měl bránit pomocí námitek proti zadávací dokumentaci, uvádí, že zcela pomíjí smysl právní úpravy zadávání veřejných zakázek.
17. Navrhovatel zmiňuje nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí i na několika dalších místech rozkladu, konkrétně v souvislosti s (ne)oprávněností vyloučení navrhovatele kvůli rozporu jeho nabídky se zadávacími podmínkami,[9] s tím, že zadavatel ani Úřad neposuzovali rovnocennost nabídky navrhovatele,[10] s nezákonným zpřísněním zadávacích podmínek[11] a s využitím přímého odkazu na konkrétní výrobek (resp. službu).[12]
18. Navrhovatel odkazuje na § 89 odst. 5 a 6 ZZVZ, z nichž dovozuje, že zadavatel nesmí v zadávací dokumentaci uvádět konkrétní výrobek; pokud tak přesto učiní, jsou uchazeči automaticky oprávněni nabídnout rovnocenné řešení. Nesprávné vymezení technických podmínek přímým odkazem na konkrétní produkt v tomto případě navrhovatel nenapadl, neboť si byl vědom této zákonné možnosti. Zákon rovnocenná řešení připouští již ze své podstaty, i bez jejich výslovného uvedení. Skutečnost, že navrhovatel zadávací podmínky nenapadl, podle něj neznamená, že jsou bezvadné a zákonné.
Závěr rozkladu
19. Navrhovatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání, případně aby napadené rozhodnutí změnil tak, že se plně vyhovuje rozkladu a návrhu na uložení zákazu plnění smlouvy.
Vyjádření vybraného dodavatele k rozkladu
20. Dne 8. 4. 2026 Úřad obdržel vyjádření vybraného dodavatele k rozkladu z téhož dne.
21. Vybraný dodavatel v něm uvádí, že se plně ztotožňuje se závěry napadeného rozhodnutí a má za to, že Úřad posoudil věc správně jak po stránce skutkové, tak právní. Uvádí, že navrhovatel v rozkladu převážně rozvíjí a opakuje svou předchozí argumentaci a polemizuje se závěry Úřadu, aniž by předkládal nové skutečnosti způsobilé odůvodnit změnu či zrušení napadeného rozhodnutí. Argumentaci proti nastavení zadávacích podmínek vybraný dodavatel považuje za opožděnou. Navrhovatelem uváděnou judikaturu vybraný dodavatel považuje za nepřiléhavou.
22. S ohledem na výše uvedené vybraný dodavatel navrhuje, aby předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže rozklad navrhovatele jako nedůvodný zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil.
Vyjádření zadavatele k rozkladu
23. Dne 13. 4. 2026 Úřad obdržel vyjádření zadavatele k rozkladu z téhož dne.
24. Zadavatel uvádí, že se s napadeným rozhodnutím ztotožňuje a setrvává na tom, že vyloučení navrhovatele bylo oprávněné, neboť nesplnil jednoznačně stanovenou zadávací podmínku, konkrétně požadavek č. 1.4 Přílohy č. 1 výzvy. Vyloučení tak bylo učiněno v souladu se ZZVZ, jelikož nabídka navrhovatele odporovala jasně definovanému požadavku. Zadavatel proto považuje za oprávněné i následné uzavření smlouvy s vybraným dodavatelem.
25. Zadavatel zdůrazňuje, že bezodkladné uzavření smlouvy nepředstavovalo zneužití práva, ale využití oprávnění dle § 141 odst. 5 ZZVZ, jehož účelem je urychlení zadávacího procesu. V rámci DNS je oprávněn uzavřít smlouvu ihned po vyloučení účastníka a oznámení výběru dodavatele, aniž by vyčkával 15denní lhůty pro podání námitek. Tento postup nelze vykládat jako snahu znemožnit navrhovateli procesní obranu.
26. Zadavatel dále uvádí, že maintenance IBM Storage Expert Care Basic poptával z důvodu zajištění jednotné podpory pro již existující řešení od IBM. Požadavek č. 1.4 směřoval k tomu, aby celý celek byl pod jednotnou podporou výrobce. Požadované plnění je tak logicky navázáno na dříve pořízené řešení v DNS. Argumentaci Úřadu proto nepovažuje za problematickou a chápe ji v kontextu provázanosti s již provozovaným systémem.
27. K § 89 odst. 5 ZZVZ zadavatel uvádí, že odkaz na konkrétní výrobek je přípustný, je-li odůvodněn předmětem veřejné zakázky. V daném případě je tímto důvodem nutnost kompatibility se stávajícím vybavením, což potvrzuje i vyjádření IBM. Odkaz na konkrétní řešení byl tedy legitimizován objektivním důvodem a nebylo nutné připustit rovnocenná řešení. Námitky proti zadávacím podmínkám měl navrhovatel uplatnit ve lhůtě dle § 242 odst. 4 ZZVZ; neučinil-li tak, jde k jeho tíži. Význam pojmu „originální komponenty“ byl přitom s ohledem na kontext výzvy dostatečně zřejmý.
28. Zadavatel uvádí, že zcela chápe, proč Úřad posouzení ohledně § 141 odst. 5 ZZVZ do napadeného rozhodnutí zahrnul, i když navrhovatel ve svém návrhu výslovně nepoukazoval na to, že zadavatel nebyl oprávněn využít postupu dle § 141 odst. 5 ZZVZ, neboť jde o skutečnost významnou pro posouzení zákonnosti postupu zadavatele.
29. Zadavatel proto žádá, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí potvrdil a podaný rozklad zamítl.
IV. Řízení o rozkladu
30. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.
Stanovisko předsedy Úřadu
31. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí, jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu, a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech byl podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumán soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy, jakož i správnost napadeného rozhodnutí, ta však toliko v rozsahu námitek uplatněných v rozkladu, přičemž byl přijat následující závěr.
32. Úřad tím, že napadeným rozhodnutím rozhodl tak, jak je v něm uvedeno, rozhodl správně a v souladu se zákonem. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí budou v podrobnostech rozvedeny důvody, proč nebylo přistoupeno ke změně ani ke zrušení napadeného rozhodnutí.
V. K námitkám rozkladu
K rozsahu přezkumu
33. Ačkoli navrhovatel v rozkladu tvrdí, že usiluje o zrušení napadeného rozhodnutí jako celku, svými námitkami nijak nesměřuje proti výroku II napadeného rozhodnutí. Odůvodnění Úřadu stran výroku II napadeného rozhodnutí se opírá o přiléhavá právní ustanovení a je vnitřně logické, srozumitelné, bezrozporné a celkově přezkoumatelné. V řízení o rozkladu tedy nebyly shledány důvody pro zrušení ani změnu výroku II napadeného rozhodnutí.
Ke splnění podmínek pro uložení zákazu plnění smlouvy
34. Navrhovatel se dožaduje přezkumu rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o nedůvodnosti návrhu na uložení zákazu plnění smlouvy. V řízení o rozkladu je tedy třeba posoudit, zda byly dány důvody pro uložení předmětného zákazu.
35. Těžiště právní úpravy návrhu na uložení zákazu plnění smlouvy se nachází v § 254 ZZVZ. Svou argumentací v návrhu navrhovatel primárně míří na naplnění důvodu dle odst. 1 písm. d) uvedeného ustanovení, nicméně Úřad se v napadeném rozhodnutí pro úplnost zabýval rovněž tím, zda nebyly naplněny důvody dle odst. 1 písm. b) uvedeného ustanovení, neboť tento důvod nešlo prima facie vyloučit.
36. Body 108–112 napadeného rozhodnutí, v nichž je posuzováno vyřízení námitek navrhovatele a otázka (ne)uzavření smlouvy postupem podle § 254 odst. 1 písm. b) ZZVZ, sice nepolemizují přímo s argumentací uplatněnou v návrhu navrhovatele, jejich zařazení do odůvodnění však nelze označit za nevhodné. Dané posouzení skutečně má význam pro zhodnocení zákonnosti postupu zadavatele, neboť – jak správně uvádí zadavatel ve vyjádření k rozkladu (bod 16) – pokud by bylo dovozeno, že zadavatel nebyl oprávněn uzavřít smlouvu v průběhu běhu lhůt pro podání námitek proti rozhodnutí o výběru a rozhodnutí o vyloučení, bylo by možné uložit zákaz plnění smlouvy, aniž by bylo třeba dále zkoumat zákonnost ostatních kroků zadavatele [srov. § 254 odst. 1 písm. b) ZZVZ]. Toliko tedy k námitce navrhovatele, že Úřad jeho návrh dezinterpretoval, když vypořádával něco, co navrhovatel vůbec netvrdil. K bodům 79–84 napadeného rozhodnutí, v nichž je rovněž řešeno vyřízení námitek navrhovatele, lze uvést, že i tato část byla zařazena spíše pro úplnost a dokreslení celkového kontextu věci, přičemž Úřad správně považoval za vhodné postavit najisto, že samotné vyřízení námitek proběhlo v souladu se zákonem. Skutečnost, že Úřad uvedl určité úvahy nad rámec nutného, navrhovatele každopádně nikterak nezkrátila na jeho procesních právech.
37. Pokud tedy lze na základě úvah Úřadu vedených stran aktivace tzv. blokační lhůty, které ostatně navrhovatel nezpochybňuje, postavit najisto, že v nyní šetřené by mohl být aplikovatelný pouze § 254 odst. 1 písm. d) ZZVZ [a nikoliv např. písm. b) téhož ustanovení], je nutno se zabývat tím, zda je hypotéza tohoto ustanovení naplněna, tedy zda zadavatel (při postupu dle § 141 odst. 5 ZZVZ) porušil pravidla stanovená pro zadání veřejné zakázky na základě DNS, a tím ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr dodavatele.
38. Je nutno připomenout, že zadavatel by pro naplnění hypotézy tohoto ustanovení musel porušit pravidla, která jsou pro něj při těchto postupech (tedy v DNS) závazná. Dle § 130 ZZVZ je zadavatel v průběhu zvláštního postupu povinen dodržet stanovené zadávací podmínky. Zákon dále upravuje pravidla postupu při zadávání veřejných zakázek v ustanoveních § 141 ZZVZ. Zadavatel se dále obdobně musí řídit § 39 odst. 2 písm. e), § 39 odst. 5, § 42 až 45, § 46 odst. 1 a § 48a odst. 1 ZZVZ se v DNS použijí obdobně (viz § 130 ZZVZ).
39. Navrhovatel v podstatě tvrdí, že zadavatel i Úřad jednak nesprávně vykládají technickou podmínku předmětu plnění stanovenou v bodě 1.4 výzvy k podání nabídek č. 3, neboť byla myšlena jinak, jednak že jejich výklad je v rozporu s § 89 ZZVZ, pokud jde o přípustnost odkazu na konkrétní službu. Nejprve je tedy třeba analyzovat ustanovení § 254 odst. 1 písm. d) ZZVZ a posoudit, v jakém rozsahu je přípustné tuto argumentaci navrhovatele v jeho režimu přezkoumat.
40. Zaprvé tedy ustanovení § 254 odst. 1 písm. d) ZZVZ dopadá na situace, kdy zadavatel nedodrží pravidla, která si sám stanovil pro zadávání konkrétní zakázky v rámci DNS či rámcové dohody (např. technické podmínky předmětu plnění, pořadí úkonů, pravidla pro hodnocení apod.). Důvod pro uložení zákazu plnění dle tohoto ustanovení tedy nastává jistě tehdy, pokud zadavatel nesprávně aplikuje zadávací podmínky, které jsou v zavedeném DNS platné. Pod tuto kategorii spadá ostatně i zdejší případ, neboť navrhovatel brojí především proti tomu, jakým způsobem zadavatel vyložil a aplikoval technické podmínky předmětu plnění. V tomto smyslu tedy jistě je možné se argumentací navrhovatele zabývat.
41. Zadruhé, ustanovení § 254 odst. 1 písm. d) ZZVZ dopadá na situace, kdy zadavatel při postupu v DNS nedodrží výše vyjmenovaná zákonná ustanovení. K těmto otázkám argumentace navrhovatele nesměřuje.
42. Zatřetí, ustanovení § 254 odst. 1 písm. d) ZZVZ dopadá i na situace, kdy jsou podány námitky proti stanovení zadávacích podmínek při postupu podle § 141 ZZVZ, tedy když zadavatel stanoví zadávací podmínky v příslušné výzvě, kterou zahajuje, dílčí „minitendr“. Typicky může jít o námitky podané z důvodu rozporu zadávacích podmínek se zásadami dle § 6 či s jinými ustanoveními ZZVZ platnými pro postup v DNS. Pak se dle § 246 písm. b), příp. c) rozbíhá tzv. „blokační lhůta“, která, ačkoliv zadavatele nezavazuje, je v případě sporu o zákonnost zadávacích podmínek stanovených ve výzvě předpokladem aplikace § 141 odst. 5 ZZVZ. Zákonnost zadávacích podmínek stanovených poprvé až ve výzvě dle § 141 ZZVZ tak návrhem na zákaz plnění zpochybnit obecně lze. Pokud tedy navrhovatel zpochybňuje zákonnost výkladu sporné zadávací podmínky, který zastává zadavatel, jde v podstatě o námitku nezákonného stanovení zadávací podmínky. I touto otázkou se tedy lze v kontextu § 254 odst. 1 písm. d) ZZVZ zabývat.
43. Stanovení zadávacích podmínek při postupu zadávání veřejné zakázky logicky předchází jejich aplikaci (např. výběru či vyloučení dodavatele). Nejprve tedy budou posouzeny námitky navrhovatele stran rozporu stanovené zadávací podmínky, jak ji vykládá zadavatel i Úřad, se zákonem.
44. Aby bylo v řízení o návrhu na uložení zákazu plnění smlouvy možné ve výše naznačeném smyslu (uvedeno jako „zatřetí“) přezkoumat zákonnost zadávacích podmínek stanovených ve výzvě, musí být v době uzavření smlouvy aktivní blokační lhůta dle § 246 ZZVZ. Nemůže jít však o ledasjakou blokační lhůtu, ale musí jít o blokační lhůtu aktivovanou námitkami podanými proti stanovení zadávacích podmínek [§ 246 odst. 1 písm. b), resp. c)]. Smyslem ustanovení § 254 odst. 1 d) ZZVZ totiž je umožnit nápravu tam, kde zadavatel nevyčká vyřešení námitkami nastoleného sporu. Je-li předmětem sporu mezi zadavatelem a stěžovatelem stanovení zadávacích podmínek, nemůže se použití § 254 odst. 1 písm. d) ZZVZ opírat o námitky podané proti výběru dodavatele. Rozhodnutí o výběru je totiž pouhým aktem aplikace zadávacích podmínek a není zásadně v jeho moci zadávací podmínky měnit. Naopak při výběru dodavatele je zadavatel zadávacími podmínkami sám vázán. Po podání nabídek, jejich otevření a vyhodnocení zadavatel již zpravidla nemá možnost zadávací podmínky měnit. Má-li tedy dodavatel za to, že určitá podmínka je stanovena v rozporu se zákonem, musí proti ní brojit námitkami včas, aby dal zadavateli příležitost případný nezákonný postup přehodnotit. Jinak se dodavatel v případném řízení o zákazu plnění smlouvy nebude moci dovolávat § 254 odst. 1 písm. d) ZZVZ za účelem přezkumu zadávacích podmínek ve výzvě stanovených.
45. Námitky proti zadávacím podmínkám musí dle § 242 odst. 4 ZZVZ být podány nejpozději do skončení lhůty pro podání nabídek, k čemuž v nyní šetřené věci nedošlo, jak uváděl i Úřad v napadeném rozhodnutí. Navrhovatel odůvodňoval nepodání námitek proti zadávacím podmínkám tím, že měl za to, že pokud jsou zadávací podmínky stanoveny diskriminačně (resp. v rozporu s § 89 odst. 5 a 6), je podání námitek v tomto ohledu nadbytečné a uchazeči mají automaticky možnost nabídnout rovnocenné řešení. S tímto výkladem zákona však nelze souhlasit. Jak klasické zadávací řízení, tak i dynamický nákupní systém ovládá zásada transparentnosti. Ze zásady transparentnosti plyne požadavek, aby dodavatelé měli možnost spoléhat se na jeden jediný, explicitně vyjádřený význam zadávacích podmínek, na základě kterého budou moci podat nabídku. Jen tak bude zachována rovnost dodavatelů při podání nabídky (srov. např. rozsudek ESD ve věci C-496/99 Succhi di Frutta). Z toho mimo jiné plyne, že dodavatelé mají právo (a povinnost) vycházet ze zadávacích podmínek tak, jak jsou stanoveny zadavatelem. Mají-li za to, že zadávací podmínky jsou stanoveny v rozporu se zákonem, mohou je samozřejmě napadnout u Úřadu. Zadávací podmínky každopádně platí v té podobě, v jaké byly stanoveny, dokud nejsou zrušeny zadavatelem (§ 49 ZZVZ) anebo Úřadem (§ 263 ZZVZ), a to i kdyby byly stanoveny v rozporu se zákonem. Jinak by totiž dodavatelé byli vystaveni zásadní právní nejistotě v otázce, jaká podmínka platí, a jaká nikoliv. To by znamenalo hrubou netransparentnost zadávacího postupu.
46. V daném případě zadavatel jednak stanovil odkaz na konkrétního dodavatele, jednak neumožnil předložit rovnocenné řešení. Pokud taková podmínka nebyla zrušena výše uvedenými způsoby, zadavatel podle ní postupovat musel a navrhovatel neměl právo předložit vlastní, byť třeba rovnocenné řešení.
47. Pokud dodavatel považoval zadávací podmínku za rozpornou se zákonem, měl možnost proti ní podat námitky, byl však povinen učinit to včas. Neučinil‑li tak, musí nést procesní důsledky své pasivity. Tedy jinak řečeno, nepodařilo-li se navrhovateli v důsledku vlastní nečinnosti spornou zadávací podmínku z dotčeného „minitendru“ nechat odstranit, nemůže nyní namítat její nezákonnost. Přijetí opačného výkladu by fakticky vedlo k popření institutu námitek a zákonem stanovených lhůt, a tím i k zásadnímu narušení právní jistoty v zadávacích postupech. Nemožnost napadat zadávací podmínky v pozdější fázi zadávacího řízení neznamená fikci či nevyvratitelnou domněnku jejich zákonnosti. Jde pouze o projev skutečnosti, že zadávací řízení je vysoce formalizovaný proces, v němž jsou jednotlivé úkony i možnosti procesní obrany účastníků striktně vázány na zákonem stanovené lhůty a postupy.
48. V této souvislosti navrhovatel argumentoval rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2024, sp. zn. 5 A 75/2020‑71, dle kterého (dle tvrzení navrhovatele) je možné porušení § 89 ZZVZ napadat i později než jen námitkami proti zadávací dokumentaci, a i přes uvedení konkrétního odkazu na produkt musí být přípustné nabídnutí rovnocenného řešení. Nic takového však v uvedeném rozsudku řečeno není. Rozsudek uvádí, že skutečnost, že proti zadávací dokumentaci nikdo nepodal námitky, ještě neznamená, že zadávací podmínky jsou zákonné. Napadené rozhodnutí s odkazovaným rozsudkem není v rozporu; v napadeném rozhodnutí se ostatně ani zadávací podmínky nijak nehodnotí, Úřad pouze správně uvedl, že v této fázi zadávacího řízení už jejich zákonnost nelze řešit. Navrhovatel ignoruje zásadní skutečnost, že odkazovaný případ se týkal situace, kdy byl zadavatel postihován ze strany poskytovatele dotace z toho důvodu, že stanovil zadávací podmínky v rozporu s § 89 ZZVZ. V odkazovaném typu řízení lze jistě i po uplynutí lhůty pro podání nabídek konstatovat, zda byly zadávací podmínky nezákonné, nicméně v řízení zahájeném u Úřadu na návrh na uložení zákazu plnění již uzavřené smlouvy, je toto možné jen za splnění stanovených, přísných podmínek. Pokud účastník nevyužije dostupné prostředky ochrany včas, zejména nepodá námitky proti zadávacím podmínkám ve lhůtě dle § 241 ZZVZ, dochází k jejich stabilizaci a nelze je již zpětně přezkoumávat v rámci řízení o přezkumu úkonů zadavatele po uzavření smlouvy. Připustit opačný závěr by znamenalo popřít princip právní jistoty a rovnosti účastníků zadávacího řízení, neboť by bylo možné zpochybňovat zadávací podmínky ex post, aniž by ostatní dodavatelé měli možnost na takovou změnu reagovat.
49. Ostatně z důvodu, že navrhovatel si nechal marně uplynout lhůtu pro podání námitek proti zadávacím podmínkám, jsou nepřípadné i všechny další odkazy navrhovatele na rozhodnutí soudů a Úřadu, neboť v odkazovaných případech je řešena situace, kdy posuzovat zadávací podmínky ještě přípustné bylo (neboť byly napadeny před koncem lhůty pro podání nabídek). Je tedy zcela bezpředmětné odkazovat na to, jak které zadávací podmínky v odkazovaných situacích posoudil Úřad, neboť v nyní řešené věci navrhovatel nevyužil včas možnosti podat návrh na jejich přezkum.
50. Další situací, kdy je možné, aby Úřad posuzoval zákonnost zadávacích podmínek bez jejich včasného napadení námitkami, je řízení ex offo (což je situace navrhovatelem odkazovaného rozsudku NSS ze dne 23. 6. 2025, č. j. 1 As 57/2025–27 a rozhodnutí Úřadu ze dne 13. 11. 2023, sp. zn. ÚOHS-S0640/2023/VZ, č.j. ÚOHS-45019/2023/500), kdy samozřejmě může být ex post rozhodnuto o nezákonnosti zadávacích podmínek a zadavateli uložena sankce. V řízení zahájeném z moci úřední, ať už jde o řízení o přestupku nebo o řízení před uzavřením smlouvy samozřejmě lze zákonnost zadávacích podmínek přezkoumat i v situaci, kdy námitky podány nebyly. V řízení zahájeném na návrh je však obecně předchozí obrana navrhovatele podmínkou, a to ať už dle § 257 písm. h) ZZVZ, anebo pro účely aktivace blokační lhůty v režimu § 254 odst. 1 písm. d) ZZVZ.
51. Z výše uvedených úvah plyne, že v nynějším řízení nelze přezkoumávat soulad zadávací podmínky, resp. toho, jak si ji vykládají Úřad i zadavatel, se zákonem.
52. Na okraj je nutno taktéž doplnit, že navrhovatel nechápe § 89 ZZVZ správně, když zcela pomíjí možnost, že zadavatel může použít odkaz na konkrétní výrobek v situacích, kdy je to odůvodněno předmětem veřejné zakázky (viz § 89 odst. 5 ZZVZ). Pokud tak zadavatel učiní, neplatí pro něj povinnost dle § 89 odst. 6 ZZVZ připustit rovnocenné řešení a povinnost tuto možnost výslovně uvést. Tato výjimka tedy umožňuje zadavateli striktní odkaz na konkrétní produkt (bez možnosti nabídnutí ekvivalentu), pokud je tento postup skutečně odůvodněn předmětem veřejné zakázky – typicky z důvodu zajištění kompatibility se stávajícím vybavením nebo naplnění jiných specifických potřeb zadavatele (přičemž v nyní šetřené věci právě na potřebu kompatibility zadavatel odkazoval, nicméně posouzení její oprávněnosti již nemůže být předmětem tohoto řízení). Mylný závěr navrhovatele je nejen v rozporu se systematikou § 89 ZZVZ, ale i s jeho účelem a ustálenou rozhodovací praxí. Smyslem právní úpravy totiž není absolutní zákaz odkazů na konkrétní výrobky, nýbrž zabránění neodůvodněným omezením hospodářské soutěže (kdy takový odkaz objektivně není ospravedlnitelný povahou a účelem poptávaného plnění). Výjimky ze zákazu odkazů na konkrétní produkty existují tedy dvě, a to dle § 89 odst. 5 a 6 ZZVZ, přičemž aplikace těchto výjimek se vzájemně vylučuje.[13]
53. Dále je tedy nutno se zabývat otázkou, zda zadavatel dodržel „pravidla stanovená pro zadání veřejné zakázky na základě DNS, a tím ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr dodavatele“ [viz § 254 odst. 1 písm. d) ZZVZ], přičemž jak bylo vysvětleno výše, těmito pravidly se v podstatě míní pravidla, která si zadavatel sám stanovil (k tomu blíže bod 86 napadeného rozhodnutí).
54. Navrhovatel v tomto ohledu namítal, že zadavatel dodatečně měnil zadávací podmínky, když začal tvrdit, že výrobcem je míněna výhradně společnost IBM,[14] a když rozhodnutí o vyloučení navrhovatele odůvodnil mimo jiné tím, že jeho nabídka neobsahuje SW položky a aktivace nutné k tomu, aby nově dodaný HW tvořil funkční celek s již pořízeným základem.[15] Další navrhovatelem kritizované pasáže z rozhodnutí o vyloučení (že výrobcem je míněn výlučně výrobce IBM a že navrhovatelem nabízené plnění neobsahuje nutné SW položky a aktivace) jsou však jen alternativním vyjádřením toho, že navrhovatel nenabídl zadávacími podmínkami striktně vymezené plnění.
55. Při posouzení této námitky je možné se zcela ztotožnit se závěry Úřadu, podle nichž zadavatel po podání nabídek nezměnil ani nezpřísnil zadávací podmínky. V rozhodnutí a oznámení o vyloučení navrhovatele zadavatel konkrétně uvedl: „Jedním [z] požadavků Zadavatele stanovených v Příloze č. 1 byl požadavek P. č. 1.4: ‚Součástí dodávky HW musí být tříletá (36 měsíců) HW maintenance IBM Storage Expert Care Basic (poskytovaná ode dne podpisu Předávacího protokolu bez výhrad dle Smlouvy)‘, tedy maintenance od výrobce již pořízeného a provozovaného celku (IBM Storage Fusion HCI). Účastník u tohoto požadavku Zadavatele uvedl ‚ANO‘, tedy že jím nabízené řešení splňuje požadavek stanovený Zadavatelem a v podrobném popisu uvedl ‚Součástí dodávky HW je tříletá (36 měsíců) HW maintenance 24x7 autorizovaného servisního partnera Lenovo“. Vzhledem k tomu, že navrhovatel byl vyloučen pro nesplnění zcela explicitního požadavku na dodání tříleté HW maintenance IBM Storage Expert Care Basic, je rovněž irelevantní zabývat se otázkou, zda se uvedení pojmu „výrobce“ v jiných částech zadávací dokumentace dalo či nedalo vykládat výlučně tak, že výrobcem se míní IBM. Při pohledu na stanovenou zadávací podmínku je neoddiskutovatelné, že zadavatel požadoval podporu od konkrétního dodavatele. Navrhovatelovy argumenty stran kvalit jím nabízené jiné podpory již proto nemohou obstát.
56. Lze proto uzavřít, že podmínky pro uložení zákazu plnění smlouvy podle § 254 ZZVZ v daném případě naplněny nebyly, neboť navrhovatel byl vyloučen v souladu se stanovenými zadávacími podmínkami. Zadavatel postupoval v souladu se svými vlastními pravidly v rámci DNS a zadávací podmínky nelze v této fázi již přezkoumávat. Požadavek na konkrétní produkt (bez možnosti ekvivalentu) byl přitom stanoven zcela jasně. Jelikož navrhovatel nesplnil explicitní požadavek zadavatele, jeho vyloučení bylo oprávněné a nedošlo ani k porušení pravidel, které by mohlo ovlivnit výběr dodavatele. Důvod pro uložení zákazu plnění smlouvy tedy dán není.
K údajné dezinterpretaci zadávací dokumentace Úřadem
57. Není přiléhavý názor navrhovatele, že by se Úřad mylně domníval, že zadavatelem požadovaná maintenance je určena výlučně pro stávající, již provozované řešení, když dodavatel má poskytovat služby maintenance na nově dodané části HCI celku. Nahlíží‑li se na bod 91 napadeného rozhodnutí v kontextu věci (jak říká i zadavatel), je zřejmé, že zadavatel poptával podporu IBM Storage Expert Care Basic proto, že podporou tohoto výrobce je kryta již existující část celku, která má být na základě plnění nyní řešené veřejné zakázky rozšiřována. Smyslem nově poptávané podpory tak bylo zajistit, aby celý celek byl kryt jednotnou podporou, konkrétně podporou výrobce IBM.
58. Nyní poptávané plnění je totiž nutně ovlivněno existujícím stavem, tedy řešením pořízeným v rámci předchozí veřejné zakázky zadávané v DNS, jehož výrobcem je právě IBM (srov. vyjádření zadavatele k rozkladu, body 27–29). Formulace použitá Úřadem v bodu 91 napadeného rozhodnutí sice může působit ne zcela přiléhavě, je však možné i namístě ji vyložit tak, že nově poptávaná podpora se netýká přímo již provozovaného řešení, nýbrž nově dodávaného hardwaru, který má být se stávajícím řešením funkčně a provozně provázán.
K tvrzenému zneužití práva
59. K námitce navrhovatele, podle níž sice zadavatel uzavřel smlouvu ve zrychleném režimu v souladu se zákonem, avšak s úmyslem omezit navrhovateli možnost účinné obrany proti jeho postupu, je třeba uvést, že takto popsaná motivace zadavatele není právně relevantní. Pokud zadavatel využívá své zákonné právo, které zákonodárce pro tyto situace výslovně předvídá a záměrně umožňuje, a hlavní motivací zadavatele není uškodit navrhovateli (zadavatel sleduje především vlastní zájem, tj. zadat veřejnou zakázku), nelze takový postup považovat za zneužití práva.
60. Zneužití práva představuje výjimečný korektiv, jenž se uplatní pouze tehdy, je‑li výkon práva zcela zjevně vybočující z účelu právní úpravy, postrádající legitimní zájem a současně směřující k nepoctivému, obstrukčnímu či šikanóznímu cíli. Zákon přitom počítá s možností uzavření smlouvy v rámci DNS i v době, kdy dosud nebylo pravomocně rozhodnuto o námitkách, případně kdy tyto námitky dosud ani nemusely být podány. Zákonodárce si byl přitom vědom toho, že takový postup omezuje následné přezkumné možnosti, což se projevuje přechodem do režimu návrhu na zákaz plnění smlouvy.
61. Situace, kterou navrhovatel označuje za zneužívající, je tedy zákonem výslovně předpokládána a akceptována jako legitimní výsledek zadávacího postupu. Účelem institutu bezodkladného uzavření smlouvy není ochrana procesních práv dodavatelů, nýbrž zajištění kontinuity plnění veřejných potřeb. Skutečnost, že v důsledku tohoto postupu došlo ke zúžení procesních možností navrhovatele a řízení přešlo do režimu zákazu plnění smlouvy, nepředstavuje exces, ale zákonem zamýšlený důsledek právní úpravy.
62. Negativní dopad na procesní postavení navrhovatele tedy sám o sobě nemůže založit závěr o zneužití práva, jedná‑li se o následek, s nímž zákon výslovně počítá. Navrhovatel navíc neprokázal ani netvrdil existenci žádných konkrétních okolností svědčících o nepoctivém, obstrukčním či šikanózním výkonu práva ze strany zadavatele. Pouhá časová návaznost mezi vyloučením navrhovatele, uzavřením smlouvy a podáním námitek takovou okolností není, pokud zákon takový postup výslovně připouští.
63. Lze tedy uzavřít, že bezodkladné uzavření smlouvy v daném případě představovalo postup výslovně předvídaný ZZVZ a požívalo právní ochrany. Podmínky pro uložení zákazu plnění smlouvy zde tedy naplněny nejsou.
K údajné nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí
64. Námitka navrhovatele, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, rovněž není důvodná. Námitku nepřezkoumatelnosti navrhovatel vznáší v bodech 11, 12, 18, 23 a 29 rozkladu. V týchž částech navrhovatel zároveň se závěry napadeného rozhodnutí aktivně a věcně polemizuje. Napadené rozhodnutí tedy není nepřezkoumatelné, neboť poskytuje jasné závěry opírající se o zjištěný skutkový stav a přiléhavá právní ustanovení. Napadené rozhodnutí je tedy sepsáno v takové kvalitě, která umožňuje jeho věcnou oponenturu v řízení o opravném prostředku.
65. V tomto kontextu nelze nepřipomenout rozsudek NSS ze dne 21. 12. 2021, č. j. 7 Afs 253/2019-28 (bod 15): „Jak již v minulosti [soud] opakovaně zdůraznil, nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit samotný obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno […]. Není přípustné institut nepřezkoumatelnosti libovolně rozšiřovat a vztáhnout jej i na případy, kdy se správní orgán, resp. soud podstatou argumentace účastníka řízení řádně zabývá a vysvětlí, proč ji nepovažuje za správnou, byť výslovně v odůvodnění rozhodnutí nereaguje na všechny myslitelné aspekty vznesené námitky. Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů tak má místo zejména tehdy, opomene-li správní orgán či soud na námitku účastníka zcela (tedy i implicitně) […]. Přehlédnout pak nelze ani fakt, že správní orgány a soudy nemají povinnost vypořádat se s každou dílčí námitkou, pokud proti tvrzení účastníka řízení postaví právní názor, v jehož konkurenci námitky jako celek neobstojí.“ (pozn.: tučné zvýraznění doplněno)
66. Tvrzenou změnou zadávacích podmínek se Úřad konkrétně zabýval v bodech 93-96 napadeného rozhodnutí, k využití odkazu na konkrétní výrobek Úřad v bodu 119 napadeného rozhodnutí shrnul, že v této věci nebyly včas podány námitky, přičemž k námitkám navrhovatele směřujícím proti jeho vyloučení ze zadávacího postupu obecně se Úřad zabýval od bodu 86 napadeného rozhodnutí.
67. Námitka nepřezkoumatelnosti je tedy nedůvodná.
VI. Závěr
68. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti předseda Úřadu konstatuje, že napadené rozhodnutí je zákonné, věcně správné a přezkoumatelné.
69. Navrhovatel přehlíží, že posouzení přípustnosti odkazu v režimu § 89 ZZVZ bylo v projednávané věci procesně prekludováno, když navrhovatel nepodal námitky proti zadávacím podmínkám včas. Zadavatel tedy správně aplikoval dříve stanovený požadavek na službu konkrétního výrobce (maintenance IBM Storage Expert Care Basic), přičemž nesplnění tohoto požadavku zakládalo důvod k vyloučení navrhovatele bez nutnosti posuzovat rovnocennost jím nabízeného řešení. V tomto kontextu jsou námitky týkající se kompatibility či kvality nabízeného plnění právně irelevantní, neboť rozhodující bylo (ne)splnění jednoznačně formulované zadávací podmínky. Bezodkladné uzavření smlouvy zadavatelem v rámci DNS nepředstavovalo zneužití práva, nýbrž realizaci zákonem předvídaného postupu. Samotná skutečnost, že tento postup omezuje následné procesní možnosti dodavatelů, je zákonem předpokládaným důsledkem a nemůže bez dalších okolností založit jeho protiprávnost. Úřad rozhodl správně, že nebyly splněny podmínky pro uložení zákazu plnění smlouvy podle § 254 ZZVZ.
70. Za této situace nebyly splněny podmínky pro uložení zákazu plnění smlouvy podle § 254 ZZVZ. Předseda Úřadu proto neshledal důvody pro změnu ani zrušení napadeného rozhodnutí.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona nelze dále odvolat.
otisk úředního razítka
doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Adresát/i:
1. Státní pokladna Centrum sdílených služeb, s. p., Na vápence 915/14, 130 00 Praha 3 – Žižkov
2. JUDr. Ludvík Ševčík ml., advokát, Kobližná 47/19, 60200 Brno,
3. Mgr. Lucie Šimková, advokátka, 17. listopadu 342, 530 02 Pardubice
Vypraveno dne:
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] Položka 17 správního spisu.
[2] Viz „Rozhodnutí a oznámení o vyloučení účastníka ze zadávacího postupu“ (dále také jak o „rozhodnutí o vyloučení“), položka 20 správního spisu.
[3] Viz „Rozhodnutí a oznámení o výběru dodavatele“ (dále také jako „rozhodnutí o výběru“), položka 19 správního spisu.
[4] Položka 27 správního spisu, informace o uzavření smlouvy viz příloha „P5_1_potvrzeni_uverejneni_uzavrene_smlouvy“ návrhu, tedy položky 1 správního spisu.
[5] Viz položka 22 správního spisu.
[6] Položka 21 správního spisu.
[7] Neboli údržbu.
[8] Položka 18 správního spisu.
[9] Body 11 a 12 rozkladu.
[10] Bod 18 rozkladu.
[11] Bod 21 rozkladu.
[12] Bod 29 rozkladu.
[13] Viz rozsudek KS v Brně č. j. 31 Af 32/2023 - 76 ze dne 11. 3. 2025, zejména body 17, 18, 20 a následující. V bodu 20 uvedeného rozsudku také KS uvádí, že „možnost kombinace obou výjimek by navíc fakticky vedla k vyprázdnění možnosti využití výjimky podle odst. 5“ a že „[u]vedení možnosti alternativního plnění by tak zcela popřelo primární příčinu využití odkazu [zde míněn právě odkaz učiněný dle odst. 5]“. Uvedený rozsudek byl potvrzen rozsudkem NSS č. j. 1 As 57/2025 – 27 ze dne 23. 6. 2025 (např. v bodu 24 rozsudku NSS uvádí, že „konkrétní odkaz na plnění veřejné zakázky lze použít ve dvou situacích. Buď může být veřejná zakázka nevyhnutelně splněna jedním jediným plněním, a proto nelze připustit ani alternativy […]“). NSS rovněž odkázal na rozsudek Soudního dvora EU DYKA Plastics NV. Existence výjimky (umožňující odkaz na konkrétní výrobek bez připuštění alternativy) je patrná rovněž např. z rozsudku KS č. j. 9 Afs 30/2010 – 182 ze dne 16. 11. 2010 (byť se případ řídil starší právní úpravou, tedy zákonem č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, hmotněprávní pravidlo bylo i ve starší právní úpravě v podstatě totožné - viz § 44 odst. 9, resp. 11).
[14] Např. body 17-18 návrhu, bod 22 rozkladu.
[15] Bod 22 návrhu.