číslo jednací: 12126/2026/500
spisová značka: S1008/2025/VZ

• Instance: I.
• Věc: Implementace, podpora a rozvoj modulu HMG
• Účastníci:
  1. Ředitelství silnic a dálnic s. p.
  2. VARS BRNO a.s.
• Typ správního řízení: Veřejná zakázka
• Výrok: § 265 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb.
• Rok: 2025
• Datum nabytí právní moci: 19. 6. 2026
• Související rozhodnutí: 12126/2026/500; 21380/2026/161

Spisová značka:  ÚOHS-S1008/2025/VZ Číslo jednací:      ÚOHS-12126/2026/500

Brno 31. 3. 2026

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, ve správním řízení zahájeném dne 29. 12. 2025 na návrh z téhož dne, jehož účastníky jsou

• zadavatel – Ředitelství silnic a dálnic s. p., IČO 65993390, se sídlem Čerčanská 2023/12, 140 00 Praha 4,
• navrhovatel – VARS BRNO a.s., IČO 63481901, se sídlem Kroftova 3167/80c, 616 00 Brno, ve správním řízení zastoupen na základě plné moci ze dne 19. 12. 2025 společností Fiala, Tejkal a partneři, advokátní kancelář, s.r.o., IČO 28360125, se sídlem Helfertova 2040/13, Černá Pole, 613 00 Brno,

ve věci přezkoumání úkonů jmenovaného zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky „Implementace, podpora a rozvoj modulu HMG“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 31. 7. 2025 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 1. 8. 2025 pod ev. č. Z2025-043206, ve znění pozdějších oprav, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 1. 8. 2025 pod ev. č. 506525-2025, ve znění pozdějších oprav,

rozhodl takto:

Návrh navrhovatele – VARS BRNO a.s., IČO 63481901, se sídlem Kroftova 3167/80c, 616 00 Brno – na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele – Ředitelství silnic a dálnic s. p., IČO 65993390, se sídlem Čerčanská 2023/12, 140 00 Praha 4 – učiněných při zadávání veřejné zakázky „Implementace, podpora a rozvoj modulu HMG“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 31. 7. 2025 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 1. 8. 2025 pod ev. č. Z2025-043206, ve znění pozdějších oprav, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 1. 8. 2025 pod ev. č. 506525-2025, ve znění pozdějších oprav, se podle § 265 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, zamítá, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.

Odůvodnění

 I.            ZADÁVACÍ ŘÍZENÍ

1.            Zadavatel – Ředitelství silnic a dálnic s. p., IČO 65993390, se sídlem Čerčanská 2023/12, 140 00 Praha 4 (dále jen „zadavatel“) – zahájil podle zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), dne 31. 7. 2025 odesláním oznámení o zahájení zadávacího řízení k uveřejnění otevřené řízení za účelem zadání veřejné zakázky „Implementace, podpora a rozvoj modulu HMG“, přičemž předmětné oznámení bylo uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 1. 8. 2025 pod ev. č. Z2025-043206, ve znění pozdějších oprav, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 1. 8. 2025 pod ev. č. 506525-2025, ve znění pozdějších oprav (dále jen „veřejná zakázka“ či „zadávací řízení“).

2.            Dle formuláře F2025-043206 „Oznámení o zahájení zadávacího řízení – obecná veřejná zakázka“ uveřejněného dne 1. 8. 2025 ve Věstníku veřejných zakázek (dále jen „formulář F2025-043206“) je předmětem veřejné zakázky „poskytování služeb analýzy, návrhu, vývoje, implementace, podpory a rozvoje modulu HMG (harmonogram) projektového programu na zajištění subsystému CDE v rámci rozšíření informačního systému podniku.“

3.            Z bodu 2.2. zadávací dokumentace, která byla uveřejněna na profilu zadavatele[1] dne 24. 10. 2025[2] společně s dokumentem „Vysvětlení, změna nebo doplnění zadávací dokumentace č. 10“ z téhož dne (dále jen „Vysvětlení zadávací dokumentace č. 10“)[3], vyplývá, že předpokládaná hodnota veřejné zakázky 139 800 000 Kč bez DPH.

4.            Dne 28. 11. 2025 obdržel zadavatel námitky z téhož dne (dále jen „námitky“) podané dodavatelem – VARS BRNO a.s., IČO 63481901, se sídlem Kroftova 3167/80c, 616 00 Brno, ve správním řízení zastoupen na základě plné moci ze dne 19. 12. 2025 společností Fiala, Tejkal a partneři, advokátní kancelář, s.r.o., IČO 28360125, se sídlem Helfertova 2040/13, Černá Pole, 613 00 Brno (dále jen „navrhovatel“) – směřující proti zadávacím podmínkám veřejné zakázky.

5.            Rozhodnutím podepsaným dne 15. 12. 2025, které bylo navrhovateli doručeno téhož dne, zadavatel námitky navrhovatele odmítl (dále jen „rozhodnutí o námitkách“).

6.            Vzhledem k tomu, že navrhovatel se způsobem vyřízení námitek nesouhlasil, podal dne 29. 12. 2025 k Úřadu návrh na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky z téhož dne (dále jen „návrh“).

II.            OBSAH NÁVRHU

7.            Návrh navrhovatele směřuje proti zadávacím podmínkám veřejné zakázky. Navrhovatel v úvodu návrhu nejprve shrnuje dosavadní průběh zadávacího řízení a dále uvádí, že trvá na obsahu námitek, na něž v podrobnostech odkazuje; s ohledem na to Úřad níže souhrnně popíše argumentaci navrhovatele obsaženou v námitkách i v návrhu.

8.            Navrhovatel se předně vyjadřuje k tvrzení zadavatele uvedenému v rozhodnutí o námitkách, že podání opakovaných námitek je šikanózním výkonem práva, a uvádí, že podání opakovaných námitek je dle platné právní úpravy a judikaturou dovozeného výkladu možné. K tomu navrhovatel odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Brně sp. zn. 30 Af 17/2021 ze dne 9. 3. 2023. Navrhovatel dodává, že se v případě námitek nejedná o podání zcela totožných námitek ve srovnání s obsahem námitek ze dne 20. 10. 2025 (dále jen „předchozí námitky“) a námitky reagují na změněné zadávací podmínky a na argumentaci zadavatele v rozhodnutí o námitkách ze dne 4. 11. 2025 (dále jen „předchozí rozhodnutí o námitkách“). Dále navrhovatel reaguje na zadavatelovo tvrzení, že námitky jsou nepřehledné, a uvádí, že nepřehlednost situace vznikla jako důsledek postupu zadavatele v zadávacím řízení, který navrhovatel označuje za netransparentní, a konkrétně poukazuje například na dle jeho názoru nesprávné číslování vysvětlení zadávací dokumentace, nesprávný postup při stanovování a prodlužování lhůty pro podání nabídek, při odesílání opravných formulářů do Věstníku veřejných zakázek a Úředního věstníku Evropské unie a při uveřejňování informací na profilu zadavatele. Navrhovatel k uvedenému nicméně současně dodává, že „[c]ílem Navrhovatele není nyní otevírat body, které nebyly součástí Námitek. Cílem je pouze poukázat na to, že pokud někdo způsobuje nepřehlednost a zásadní netransparentnost Zadávacího řízení, je to právě Zadavatel.“[4]

9.            Následně navrhovatel postupně uvádí jednotlivé námitky vůči zadávací dokumentaci.

10.            V části návrhu nazvané „Ke skrytému užití institutu rámcové dohody a k obcházení institutu rámcových dohod“ navrhovatel namítá, že charakter předmětu veřejné zakázky odpovídá rámcové dohodě dle § 131 zákona, a s ohledem na to měl zadavatel respektovat zákonná omezení stanovená pro rámcové dohody. Konkrétně navrhovatel s odkazem na tvrzení zadavatele uvádí, že poskytování služeb z „Katalogu služeb“ bude probíhat průběžně na základě schválených změnových požadavků („change requestů“), které budou vycházet z provozních potřeb zadavatele. Vzhledem k tomu, že dle navrhovatele z žádného ustanovení smlouvy na realizaci veřejné zakázky (dále jen „Smlouva“)^[5] nevyplývá přímý závazek k plnění změnových požadavků, lze dle něj dovodit, že vybraný dodavatel bude muset tyto požadavky nejdříve akceptovat, čímž prakticky uzavře s objednatelem dílčí smlouvu k plnění.

11.            Dále navrhovatel uvádí, že součástí předmětu plnění dle Smlouvy má být mj. poskytování ad hoc služeb označených jako „rozvoj systému“, „ostatní ad-hoc služby“ a „rozšířená uživatelská podpora“ (souhrnně dále jako „Ad hoc služby“). Dle navrhovatele se přitom ve vztahu k těmto Ad hoc službám jedná o smlouvu s rámcovým prvkem, na kterou je třeba přiměřeně aplikovat pravidla pro rámcové dohody, čemuž však neodpovídá zadavatelem stanovená doba trvání smlouvy v délce 20 let. Nastavení smluvních podmínek ohledně Ad hoc služeb je tak dle navrhovatele v rozporu s § 131 odst. 3 zákona.

12.            Navrhovatel dále cituje ustanovení 1.2 Přílohy č. 8 „Soupis konzultačních služeb katalogu služeb“ (dále také jako „Příloha č. 8“) Smlouvy a v návaznosti na to konstatuje, že v případě požadavků na „rozvoj systému“ nevyplývá ze smlouvy přímý závazek tyto služby poskytovat, ale jsou sjednány pouze cenové podmínky za jednotku plnění člověkoden a následně je dodatečně dohodou smluvních stran sjednáván obsah, rozsah a podmínky poskytování služeb, a ze Smlouvy tak ve vztahu k službám označeným jako „rozvoj systému“ přímo nevyplývá závazek dodavatele k plnění. Obdobné lze dle navrhovatele konstatovat i ke zbylým Ad hoc službám („ostatní ad-hoc služby“ a „rozšířená uživatelská podpora“), ve vztahu k nimž však dle navrhovatele není zřejmé, jak bude určen obsah požadavku na jejich poskytování, resp. ze smlouvy vyplývá pouze povinnost poskytovatele vyčíslit rozsah těchto služeb.

13.            Navrhovatel je tedy přesvědčen, že ve vztahu k Ad hoc službám se jedná o zastřenou rámcovou dohodu, neboť závazek k poskytování těchto služeb nevyplývá přímo ze Smlouvy, ale až z následné dohody smluvních stran realizované na základě výzvy zadavatele k předložení nabídky dodavatelem v podobě specifikace rozvoje systému (či jiné Ad hoc služby) a kalkulace rozsahu Ad hoc služeb. V praxi mohou být dle navrhovatele zastřené rámcové dohody označovány jako smlouvy s rámcovým prvkem, přičemž v takovém případě byl zadavatel povinen respektovat omezení prorámcové dohody v podobě stanovení finančního limitu pro jejich čerpání a omezení doby maximálního jejich trvání. K tomu navrhovatel cituje část odůvodnění rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-01398/2023/162, sp. zn. ÚOHS-R0165/2022/VZ ze dne 6. 2. 2023.

14.            Navrhovatel dále uvádí, že dle zadavatele poskytování Ad hoc služeb bude probíhat průběžně na základě „change requestů“ a že ze Smlouvy vyplývá povinnost jednotlivé „change requesty“ plnit, avšak současně dle zadavatele dodavatel nenese riziko v případě, že smluvní strany při sjednání požadavků nedosáhnou shody. Dle navrhovatele tak dodavatel nebude mít povinnost jednotlivé „change requesty“ plnit, pokud strany nedosáhnou shody, a proto jednotlivé „change requesty mají povahu dílčích objednávek typických pro rámcovou dohodu, jelikož musí dojít k dohodě stran na zadavatelem požadovaném dílčím plnění.

15.            Navrhovatel je s ohledem na to přesvědčen, že délka trvání Smlouvy ve vztahu k možnosti poptávání Ad hoc služeb, kterou zadavatel stanovil na 20 let, je stanovena nepřiměřeně a v rozporu se zákonem.

16.            V části návrhu nazvané „K nedostatečnému popisu způsobu spolupráce při plnění předmětu Smlouvy – požadavek na agilní způsob řízení“ navrhovatel namítá, že zadavatel nedostatečně a nejasně vymezil požadavek na agilní způsob řízení v rámci předmětu plnění. Konkrétně dle navrhovatele zadavatel ve Vysvětlení zadávací dokumentace č. 3 a 4 uvedl, že předmětem Smlouvy je též agilní způsob spolupráce, přičemž v reakci na dotaz, z čeho požadavek na agilnost řízení vyplývá, ve Vysvětlení zadávací dokumentace č. 5 uvedl, že tato informace vychází z celkového konceptu realizace veřejné zakázky, který je založen na průběžném poskytování služeb v jednotlivých fázích projektu, nikoli na jednorázovém dodání kompletního díla. Dle navrhovatele v případě, že zadavatel požaduje konkrétní způsob plnění, je třeba specifikovat tento způsob jasně a jednoznačně tak, aby nevznikaly možnosti různých výkladů či nejasností, přičemž navrhovatel není schopen podat nabídku, když mu není zřejmé, jaké všechny činnosti musí zohlednit v rámci cenotvorby.

17.            Dále navrhovatel poukazuje na to, že zadavatel ve Vysvětlení zadávací dokumentace č. 5 uvedl, že potřeba znalosti agilního způsobu řízení je výslovně uvedena v zadávací dokumentaci jako součást kvalifikačních požadavků na projektového manažera; dle navrhovatele však zadavatel v zadávací dokumentaci požadavek na to, aby měl projektový manažer znalost agilního způsobu řízení, nestanovil a ani certifikáty požadované u projektového manažera nevymezují konkrétní metodiku řízení projektu. Navrhovateli není zřejmé, jak měl z požadavků zadavatele dovodit, že plánuje řídit projekt agilním způsobem. Dle navrhovatele zadavatel nevymezil požadavek na agilní způsob řízení v předmětu veřejné zakázky, ale má být dovozen z kvalifikace člena realizačního týmu; navrhovatel však tvrdí, že pokud by měla být veřejná zakázka řízena agilním způsobem, musela by tomu odpovídat ujednání Smlouvy.

18.            Dále dle navrhovatele zadavatel v rozhodnutí o námitkách uvedl, že ve vztahu k agilnímu řízení po dodavateli ničeho nepožaduje a že toliko deklaroval, že v rámci ad hoc služeb předpokládá možnost agilního řízení. Dle navrhovatele však vypořádání námitek není samo o sobě změnou ani vysvětlením zadávací dokumentace, a stále tak platí závěry uvedené ve Vysvětlení zadávací dokumentace č. 5, což činí zadávací řízení netransparentním, protože dle aktuálního znění zadávací dokumentace platí, že potřeba znalosti agilního způsobu řízení je výslovně uvedena v zadávací dokumentaci v požadavcích na projektového manažera. Dle navrhovatele zadavatel v rozhodnutí o námitkách vykládá tuto podmínku odlišně, resp. popírá její existenci, a postup zadavatele je tak netransparentní a nezákonný.

19.            Dle navrhovatele zadavatel vysvětlením zadávací dokumentace vnesl do zadávacích podmínek chaos v podobě stanovení požadavku na agilnost projektového řízení. K tvrzení zadavatele, že nejasnost týkající se požadavku na agilní postup nevytváří jakékoliv riziko pro dodavatele, jelikož naceňuje stále tu samou položku, navrhovatel uvádí, že  zadavatel nebere v potaz situaci, kdy navrhovatel pro každý typ postupu využije jiné členy v rámci realizačního týmu, kteří jsou pro něj rozdílně nákladní; dle navrhovatele tedy zadavatel nemůže získat cenově porovnatelné nabídky a navíc se vystavuje riziku, že vybraný dodavatel následně v průběhu plnění předmětu smlouvy nebude disponovat personální kapacitou pro splnění nepředvídatelných požadavků zadavatele.

20.            Dle navrhovatele zadavatel postupoval v rozporu s § 36 odst. 3 zákona, neustále mění okruh plnění, které by mělo být realizováno agilně, a v rozhodnutí o námitkách popírá jednoznačný požadavek, který ve Vysvětlení zadávací dokumentace č. 5 uvedl, přičemž uvedením nepravdivých a zavádějících informací postupuje v rozporu se zásadou transparentnosti dle § 6 zákona.

21.            V části návrhu nazvané „K nesprávně zvolenému smluvnímu typu“ navrhovatel namítá, že smluvní typ, který zadavatel v daném případě zvolil, není vhodný, když předmětem Smlouvy je analýza, vývoj, implementace, podpora a rozvoj modulu HMG, který má být následně udržován a rozvíjen, a tedy se nejedná o poskytování služeb ve smyslu nepojmenovaného smluvního typu podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), ale základní plnění je typově dílem, a odpovídající smluvní úpravou by tak byla smlouva o dílo podle § 2586 a násl. občanského zákoníku. Dle navrhovatele zadavatel stanovil dodavatelům ve Smlouvě pevný rozsah prací, termíny a ceny, tedy povinnost provést na svůj náklad a nebezpečí pro zadavatele dílo, a zadavatel se zavázal dílo převzít a zaplatit cenu, a pokud zadavatel popírá, že by se hodlal ustanoveními pro smlouvu o dílo řídit, vnáší do budoucího smluvního vztahu nejistotu. Dále navrhovatel uvádí, že zadavatel odmítá zvážit variantu spočívající v uzavření dvou smluv, kdy jedna z nich by byla smlouvou o dílo a druhá na poskytování služeb servisu, rozvoje a podpory. Dle navrhovatele zadavatel rozhodnutím neupravit smluvní typ mohl ovlivnit potenciální okruh dodavatelů, a porušuje tak zásady zadávání veřejných zakázek dle § 6 zákona.

22.            Dále navrhovatel upozorňuje na riziko možné deformace hospodářské soutěže v důsledku toho, že  ad hoc služby jsou naceňovány za člověkodny a pro účely hodnocení jsou jim stanovena předpokládaná množství měrných jednotek, jejichž celkový objem se rovněž stává maximální smluvní cenou, a dodavatelé tak mohou při sestavování nabídkové ceny spekulovat a např. nabídnout vysokou cenu za vývoj a implementaci modulu a nízkou cenu za ad hoc služby, když ad hoc služby budou poskytovány jen se souhlasem dodavatele; taková úprava dle navrhovatele přitom dává prostor i k netransparentnímu vynakládání veřejných prostředků, kdy zadavatel může postupovat ve vztahu k určitému dodavateli benevolentněji než k jinému, a „ztrátu“ za nízkou cenu ad hoc služeb si dodavatel může vykompenzovat. Zadavatel tak dle navrhovatele porušuje zásadu transparentnosti a deformuje ekonomickou výhodnost ve smyslu § 114 zákona, neboť jednotkové ceny nejsou vázány na žádné konkrétní plnění. Ve vztahu k ad hoc službám zadavatel dle navrhovatele uzavřel na 20 let trh na dodavatele dle Smlouvy, kterému může ad hoc služby libovolně zadávat bez jakékoliv soutěže, což narušuje principy hospodářské soutěže.

23.            V části návrhu nazvané „K nepřiměřeným ustanovením Smlouvy – délka trvání smluvního vztahu, absence výpovědi pro dodavatele, možnost výpovědi Zadavatelem bez udání důvodu“ navrhovatel namítá, že ze zadávacích podmínek vyplývá, že Smlouva má být uzavřena na dobu určitou v celkové délce 21 let, přičemž po dobu 20 let (240 měsíců) má probíhat fáze ostrého rutinního provozu, přičemž taková délka trvání smluvního vztahu je excesivní a nepřiměřená. Dále navrhovatel namítá, že plnění dle Smlouvy má probíhat až na základě výzvy zadavatele, zadavatel však nemá stanovenou žádnou lhůtu, v níž musí dodavatele vyzvat k plnění Smlouvy, a vzhledem ke skutečnosti, že dodavatel je oprávněn smlouvu vypovědět až uplynutí 5 let od účinnosti Smlouvy, bude muset držet kapacity a čekat na doručení výzvy k plnění po dobu minimálně 5 let. Dle navrhovatele by vhodným řešením byla například možnost výpovědi ze strany dodavatele pro případ, že by jej zadavatel nevyzval k plnění ani do šesti měsíců od účinnosti Smlouvy. Asymetrie nastavení smluvních podmínek je dle navrhovatele o to závažnější, že zadavatel může smlouvu kdykoli vypovědět bez udání důvodů s šestiměsíční výpovědní dobou, a to přesto, že smlouva má trvat přes dvacet let, a tímto způsobem může zadavatel obcházet ustanovení o zákazu zrušení zadávacího řízení.

24.            V části návrhu nazvané „K neurčitosti ujednání o ceně plnění“ navrhovatel namítá, že zadavatel neurčitě stanovil ujednání o ceně za poskytování Ad hoc služeb[6], neboť je stanoveno tak, že se předem dohodne závazný limit (maximální počet člověkodnů) a fakturace proběhne podle skutečně poskytnutých a akceptovaných člověkodnů, nejvýše však do výše sjednaného limitu, a jakýkoli vyšší rozsah bude vyžadovat předchozí souhlas zadavatele, resp. dohodu smluvních stran. Dle navrhovatele nejsou jednoznačně definovány podmínky, kdy zadavatel odsouhlasí vyšší rozsah. Navrhovateli není zřejmé, jak by mohl zadavatel s překročením limitu vyslovit souhlas, když musí postupovat s péčí řádného hospodáře, navrhovateli rovněž není zřejmé, proč si zadavatel vyhradil možnost souhlasu s překročením sjednaného cenového limitu bez určení dalších podmínek, když tento stav odporuje právní úpravě hospodaření s majetkem svěřeným zadavateli. Navrhovatel rovněž uvádí, že „celá věc je důsledkem nevhodně nastaveného smluvního vztahu, když Zadavatel nebude v případě většiny Ad hoc služeb, zejm. rozvoje, poptávat kapacitu řešitelského týmu hrazeného odměnou za člověkoden, ale výstup plnění, který má být oceněn paušální částkou (odměnou) za jeho dodání, stejně jako dílo (softwarový modul HMG)“, a dále že tento postup odpovídá rámcové dohodě, resp. smlouvě s rámcovým prvkem.

25.            Dle navrhovatele v zadávacím řízení probíhá fiktivní soutěž s nejasným zadáním a neurčitou cenou za realizaci tohoto plnění, když zadání takového plnění i vyjednávání o příslušné ceně plnění bude probíhat až po podpisu Smlouvy, a to pouze s vybraným dodavatelem.

26.            Dále navrhovatel uvádí, že zadavatel si v rozhodnutí o námitkách odporuje, když zejména tvrdí, že Smlouva obsahuje přímý závazek plnit „change requesty“, aby následně uvedl, že v případě nesouhlasu dodavatele není dodavatel povinen plnění realizovat. Zároveň dle navrhovatele zadavatel v rozhodnutí o námitkách uvedl, že předmět plnění je popsán v zadávací dokumentaci, a současně uvedl, že „change request“ specifikuje požadované plnění a že specifikace je určitým předpokladem, který se může měnit. K tomu navrhovatel odkazuje na rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-33339/2025/500, sp. zn. ÚOHS-S0493/2025/VZ ze dne 2. 9. 2025, ve kterém dle navrhovatele Úřad podrobně vyložil argumenty a rozhodovací praxi ve vztahu k posouzení, zda se jedná o rámcovou dohodu ve smyslu zákona, smlouvu s rámcovým prvkem či o jiný smluvní typ, přičemž dle navrhovatele Úřad došel k závěru, že rozlišovacím znakem je primárně nutnost dalšího projevu vůle ze strany dodavatele. Dle navrhovatele sám zadavatel v rozhodnutí o námitkách uvedl, že projev vůle dodavatele je nutný, jinak není povinen nic poskytovat, přičemž dle navrhovatele se tak jedná o postup, který naplňuje optikou Úřadu právě zákonnou úpravu rámcové dohody podle § 131 zákona, a zároveň i z hlediska teorie práva se tak zcela nepochybně jedná o (dílčí) smlouvu, když fakticky probíhá dohoda o podmínkách plnění a je nezbytný projev vůle obou stran.

27.            Jednotlivé „objednávky“ tak budou dle navrhovatele probíhat bez hospodářské soutěže a netransparentně, přičemž nebude žádným způsobem reflektována ani ekonomická výhodnost nabídek, která rozhoduje o výběru dodavatele. Dle navrhovatele bude nerozhodné, jakou jednotkovou cenu ten který dodavatel uvedl např. ke službám rozvoje, a fakticky o ceně bude rozhodovat to, na kolika hodinách (člověkodnech) fakturovaných za příslušné služby se v rámci konkrétní objednávky dohodne zadavatel a vybraný dodavatel. To, že by jiný dodavatel, který v zadávacím řízení neuspěl, protože měl služby rozvoje oceněny např. o 100 Kč za člověkohodinu vyšší částkou, byl reálně schopen takovou dílčí objednávku realizovat za poloviční čas, nebude dle navrhovatele hrát vůbec žádnou roli. Důsledkem pak dle navrhovatele je, že sice některý dodavatel v zadávacím řízení zvítězí s nízkou nabídkovou cenou, ale následně za tuto celkovou cenu poskytne menší rozsah plnění než dodavatelé jiní.

28.            Dále dle navrhovatele „change requesty“ nejsou ani v obecném slova smyslu Ad hoc službami, nýbrž změnami již nadefinovaného a oceněného díla, které je nutné provádět v souladu s § 222 zákona, protože se jedná o změnu závazku. Zadavatel dle navrhovatele v rámci své argumentace pojem „change request“ vykládá v různých reakcích na dotazy či námitky odlišně, přičemž zadávací dokumentace, resp. Smlouva, tento pojem vůbec neobsahuje a žádný postup při sjednávání dohod není ve Smlouvě uveden.

29.            Ujednání o ceně za poskytování Ad hoc služeb je tak dle navrhovatele neurčité, když zadavatel stanovil, že budou hrazeny skutečně poskytnuté služby, ale s maximálním limitem, který bude se souhlasem zadavatele možné překročit, aniž by však bylo upraveno, kdy bude tento souhlas poskytnut, a jeho vydání odporuje úpravě hospodaření s majetkem svěřeným zadavateli. Důsledkem toho je dle navrhovatele naprostá neporovnatelnost nabídek, kdy i dle veškerých vyjádření zadavatele by nejvhodnější strategií bylo nacenit vysokou sazbou úvodní dílo a naopak minimálně nacenit Ad hoc služby, když tyto je dodavatel oprávněn dle závěrů zadavatele odmítnout plnit, a tím je nabídková cena kompletně deformována.

30.            V části návrhu nazvané „K nezákonně stanovené kvalifikaci osoby specialisty na řízení stavby“ navrhovatel nejprve cituje závěry z rozhodnutí č. j. ÚOHS-15679/2022/500, sp. zn. ÚOHS-S0110/2022/VZ ze dne 11. 5. 2022 a z potvrzujícího rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-23332/2022/162, sp. zn. ÚOHS-R0066/2022/VZ ze dne 15. 7. 2022, která se dle navrhovatele vztahují k požadavkům zadavatelů na kvalifikaci.

31.            Další argumentace navrhovatele k části návrhu „K nezákonně stanovené kvalifikaci osoby specialisty na řízení stavby“ je v podstatě totožná jako jeho argumentace k následující části návrhu nazvané „K nezákonně stanovené kvalifikaci osoby specialisty pro harmonogram a claim management“, pouze s tím rozdílem, že se každá z částí návrhu váže k odlišnému členovi realizačního týmu – jedna ke specialistovi na řízení stavby a druhá ke specialistovi pro harmonogram a claim management. Úřad proto předestře argumentaci navrhovatele společně k oběma zmíněným částem návrhu.

32.            Navrhovatel v předmětných částech návrhu namítá, že předmět činnosti, kterou budou členové týmu na pozicích specialista na řízení stavby a specialista pro harmonogram a claim management při realizaci veřejné zakázky vykonávat, vůbec neodpovídá tomu, co mají tyto osoby prokázat v rámci kvalifikace. Dle navrhovatele zadavatel přiznává, že tyto osoby budou v rámci realizace veřejné zakázky vykonávat roli expertů v projektovém IT týmu, tedy činnost poradenskou, avšak v rámci jejich technické kvalifikace zadavatel požaduje prokázání zkušenosti s jinou činností, konkrétně u osoby na pozici specialisty na řízení stavby požaduje zkušenost s praxí správce stavby (nebo jeho asistenta) nebo vedoucího technického dozoru (nebo jeho zástupce) a u osoby na pozici specialisty pro harmonogram a claim management požaduje zkušenost s praxí spočívající v poskytování služeb v oboru řízení času – harmonogram a claim management na novostavbě nebo rekonstrukci minimálně dvoupruhové pozemní komunikace o určitých vlastnostech.

33.            V návaznosti na to navrhovatel v návrhu ve vztahu k osobě specialisty na řízení stavby a k osobě pro harmonogram a claim management uvádí, že pokud zadavatel potřebuje poradce, měl stanovit požadavky na zkušenosti členů týmu tak, že k prokázání kvalifikace bude dostačovat zkušenost s poradenskou činností, namísto toho však zadavatel požaduje zkušenost s činností, která má být předpokladem pro tuto poradenskou činnost, takovýto požadavek však není přiměřený a nedůvodně omezuje hospodářskou soutěž. Ve vztahu k osobě specialisty na řízení stavby navrhovatel dále uvádí, že pro výkon poradenské činnosti není nezbytné, aby příslušná osoba měla zkušenost s praxí správce stavby (nebo jeho asistenta) nebo vedoucího technického dozoru (nebo jeho zástupce), resp. že zkušenost mohou mít i jiné osoby a mohou tak být kvalifikovanými poradci, přičemž jako příklad lze dle navrhovatele uvést „technického pracovníka objednatele stavby“ (např. zadavatele), který se výstavby bude účastnit za tuto smluvní stranu, aniž by byl stavbyvedoucím nebo správcem stavby. Dle navrhovatele „není zřejmé, proč by tato osoba neměla být kvalifikována pro poradenství v oblasti IT systémů, když bude mít dlouholetou zkušenost s realizací staveb z pozice technického zástupce objednatele.“ Ve vztahu k osobě specialisty pro harmonogram a claim management navrhovatel v návrhu uvádí, pro výkon poradenské činnosti není nezbytné, aby příslušná osoba měla zkušenost s poskytováním služeb v oboru řízení času – harmonogram a claim management na novostavbě nebo rekonstrukci minimálně dvoupruhové pozemní komunikace o určitých vlastnostech. Dle navrhovatele „zkušenost s řízením staveb mohou mít i jiné osoby a mohou tak být kvalifikovanými poradci. Jako příklad lze opět uvést technického pracovníka objednatele stavby (např. Zadavatele), který se výstavby bude účastnit za tuto smluvní stranu. Není zřejmé, proč by tato osoba neměla být kvalifikována pro poradenství v oblasti IT systémů, když bude mít dlouholetou zkušenost s realizací staveb z pozice technického zástupce objednatele, aniž by však poskytoval služby v oboru řízení času (zaměstnanec totiž nepochybně nesplní požadavek na poskytování služeb)“.

34.            Nepřiměřenost požadavků zadavatele na osobu specialisty na řízení stavby a specialisty pro harmonogram a claim management dále dle navrhovatele dokresluje skutečnost, že příslušné osoby realizací veřejné zakázky nezískají požadovanou referenci, když uvedené činnosti nebudou vykonávat. K tvrzení zadavatele, že zadávací podmínky nestanoví povinnost, aby každý budoucí projekt automaticky generoval referenci použitelnou pro všechny budoucí zadávací řízení a že účast dané osoby jí tak poskytne referenci spočívající v poradenství při vývoji SW v oblasti správy staveb, navrhovatel uvádí, že nelze „akceptovat situaci, kdy osoba vykonávající při realizaci Veřejné zakázky funkci určité osoby, nezíská referenční zkušenost vyžadovanou jako podmínku pro účast v této Veřejné zakázce na tuto pozici.“ Dle navrhovatele by realizací veřejných zakázek pro zadavatele členové realizačního týmu nezískávali referenční zkušenosti a způsobilost pro realizaci obdobných veřejných zakázek pro zadavatele.

35.            Dále navrhovatel uvádí, že nebude možné konstruovat závazek jiné osoby ve smyslu § 83 zákona. Z takového závazku totiž musí dle navrhovatele výslovně vyplývat, že taková jiná osoba bude zavázána vykonávat služby, ke kterým se prokazované kritérium kvalifikace vztahuje, a dodavatel by tedy musel tuto jinou osobu zavazovat k realizaci činností, které tato jiná osoba nebude vykonávat, protože nejsou předmětem veřejné zakázky. Navrhovatel je přesvědčen, že pokud by zadavatel akceptoval závazek poddodavatele jako závazek k poskytování poradenských a expertních služeb v oblasti řízení staveb, resp. v oblasti plánování, řízení času a claim managementu u stavebních zakázek, přiznal by, že pro účely kvalifikace není třeba praxe s výkonem jím v zadávací dokumentaci uvedených činností, ale postačí praxe s poradenskou činností. Dle navrhovatele by tedy zadavatel v rámci poddodavatelského závazku nemohl akceptovat výkon činnosti poradce, když v kvalifikaci požaduje zkušenost s praxí na konkrétních pozicích na stavbě.

36.            Dále navrhovatel namítá, že zadavatel nezákonně kumuloval požadavky na praxi ve vztahu k daným dvěma členům realizačního týmu do jedné referenční zakázky, když požadoval, aby   disponovali praxí při realizaci minimálně 2 zakázek spočívající ve výkonu funkce správce stavby (nebo jeho asistenta) nebo vedoucího dozoru stavebníka (nebo jeho zástupce), resp. praxí u minimálně 1 zakázky při poskytování služeb v oboru řízení času – harmonogram a claim management, na novostavbě nebo rekonstrukci minimálně dvoupruhové pozemní komunikace realizované podle smluvních podmínek FIDIC ve finančním objemu celkových stavebních nákladů této stavby minimálně 135 mil. Kč bez DPH, ačkoliv dle navrhovatele by stejně kvalifikovaným byl člen realizačního týmu, který realizoval jednu zakázku minimálně dvoupruhové pozemní komunikace realizované podle smluvních podmínek FIDIC za 100 mil. Kč a zároveň jinou stavbu podle smluvních podmínek FIDIC za 135 mil. Kč. Dle navrhovatele požadavek zadavatele na zkušenost s dvoupruhovou pozemní komunikací má pravděpodobně ověřit zkušenost člena realizačního týmu s určitou věcně definovanou stavbou, kdežto požadavek na zkušenost se stavbou o určitém objemu má pravděpodobně ověřit zkušenost se stavbou o určitém rozsahu, není však zřejmé, proč by nemohly být tyto zkušenosti složeny ze dvou různých staveb, ale musí být splněny výlučně jednou stavbou.

37.            Navrhovatel uzavírá, že zadavatel stanovením požadavku na praxi osoby specialisty pro řízení stavby a praxi osoby pro harmonogram a claim management porušil § 73 odst. 6 zákona, když nevymezil požadavky na kvalifikaci přiměřeně vzhledem k předmětu veřejné zakázky, dále porušil § 73 odst. 6 zákona tím, že kumuloval požadavky na praxi těchto osob do jedné referenční zakázky, aniž by pro takový postup existovaly jakékoli objektivní důvody. Shora uvedeným postupem tedy zadavatel dle navrhovatele porušil § 36 odst. 1 zákona a § 73 odst. 6 zákona, ve spojení se zásadou přiměřenosti a zákazu diskriminace dle § 6 zákona.

38.            V části návrhu nazvané „K nerozdělení Zadávacího řízení na části“ navrhovatel namítá, že
pokud zadavatel požaduje, aby se na realizaci veřejné zakázky podílel specialista na řízení stavby a specialista pro harmonogram a claim management, měl zadávací řízení rozdělit na části, neboť poskytování služeb podpory a rozvoje IT systémů a inženýrská činnost v oblasti dopravních staveb a harmonogram a claim management netvoří jeden funkční celek, a zadavatel tak předmět zadávacího řízení vymezil příliš široce. Navrhovatel rovněž uvedl, že zadavatel předmět veřejné zakázky klasifikoval CPV kódem 72212311 - Vývoj programového vybavení pro správu dokumentů a že v oznámení o veřejné zakázce uvedl CPV kód pouze ve vztahu k vývoji programového vybavení pro správu dokumentů a nikoli ve vztahu k poradenství v oblasti řízení staveb, čímž porušil zásadu transparentnosti a zákazu diskriminace dle § 6 zákona.

39.            K tvrzení zadavatele v rozhodnutí o námitkách, že nepožaduje služby v oblasti řízení staveb, ale poradenství související s řízením staveb, navrhovatel uvádí, že je třeba zkoumat, zda toto odborné poradenství související s řízením staveb je tak úzce spojené s poskytováním služeb
v oblasti IT, že jej nebylo možné učinit předmětem samostatného postupu, resp. veřejnou zakázku rozdělit na části.

40.            Navrhovatel nesouhlasí s tvrzením zadavatele, že „uvedené role odpovídající Specialistům v oboru staveb představují jedno komplexní řešení, u něhož jsou tyto role integrální součástí projektového týmu dodavatele“, neboť dle navrhovatele uvedené osoby nemusí být integrální součástí dodavatelského týmu. Dle navrhovatele se jedná o vysoce specializované role, kterými dodavatelé v oblasti IT nedisponují a které nemusí být součástí realizačního týmu dodavatele. Z argumentace zadavatele navrhovatel dovozuje, že uvedení specialisté mají definovat požadavky pro IT odborníky, kteří je mají vyvinout a implementovat, což je dle navrhovatele oddělitelná role, která nemusí být integrální součástí IT týmu dodavatele. Dle navrhovatele se jedná o neobvyklý požadavek na vysoce odborné specialisty, které není jednoduché získat. K informaci zadavatele, že obdržel 4 nabídky, navrhovatel uvádí, že „chová pochybnosti, zda všechny tyto nabídky budou splňovat požadavky na kvalifikaci a domnívá se, že téměř všichni účastníci budou kvalifikaci těchto Specialistů v oboru staveb prokazovat jinak než kmenovými zaměstnanci. To Navrhovatel považuje za jasný důkaz o nesouviseních plněních vyžadovaných Zadavatelem v rámci Veřejné zakázky.“

41.            Dále navrhovatel uvádí, že zadavatel měl označit v rámci CPV kódůodborné poradenství na stavební pojmy a procesy z oblasti řízení staveb, které prostřednictvím těchto osob vyžaduje. Toto specializované poradenství nelze dle navrhovatele srovnávat s rolí právníků v IT týmech, jak uvádí zadavatel v rozhodnutí o námitkách, neboť právníci nemají tak vysokou míru specializace jako zadavatelem požadovaní specialisté a neovlivňují zaměření IT systémů jako uvedení specialisté.

42.            Dle navrhovatele tedy zadavatel tím, že po dodavatelích z oblasti IT požaduje zajištění specialistů v oboru staveb, kombinuje vzájemně nesouvisející druhy plnění, čímž porušuje zákaz skryté diskriminace stanovený v § 6 zákona. Současně zadavatel odborné poradenství na stavební pojmy a procesy z oblasti řízení staveb neoznačil v klasifikaci předmětu veřejné zakázky pomocí CPV kódů, čímž porušil zásadu transparentnosti a zásadu zákazu diskriminace § 6 zákona.

43.           
V části návrhu nazvané „K požadavku na certifikaci výrobcem SW platformy“ navrhovatel nejprve konstatuje, že zadavatel stanovil u níže uvedených členů realizačního týmu následující požadavky na certifikaci výrobcem SW platformy:

44.            Navrhovatel dále uvádí, že požadavky na certifikaci výrobcem SW platformy u těchto osob  stanovil zadavatel neurčitě, neboť (i) není specifikováno, jaký typ certifikace má výrobce vydávat; (ii) u mnoha softwarových platforem existuje více různých certifikací (implementační, technická, partnerská, produktová); (iii) není určeno, zda se má jednat o certifikaci osob, organizace, nebo řešení, ani k čemu má certifikace opravňovat; (iv) není jasné, jaké minimální náležitosti musí certifikace splňovat, ani jak bude zadavatel ověřovat její relevanci; a (v) není jasné, k jaké software platformě se má certifikace vztahovat v případě, kdy dodavatel použije více SW platforem; a tedy dle navrhovatele bez bližší specifikace typu, úrovně, zaměření či účelu certifikace vzniká prostor pro různé výklady.

45.            V rozhodnutí o námitkách zadavatel dle navrhovatele uvedl pouze to, že požaduje osobní certifikaci člena realizačního týmu, nikoli produktu či organizace, a že certifikace se musí vztahovat k platformě, kterou dodavatel v nabídce zvolí. Zadavatel se tak dle navrhovatele nevyjádřil k tomu, jakou verzi certifikace bude vyžadovat (implementační, technická, partnerská, produktová, příp. výrobce, integrátor nebo partner), jaké minimální náležitosti musí certifikace splňovat, ani jak bude zadavatel ověřovat její relevanci, ani k jaké software platformě se má certifikace vztahovat v případě, kdy dodavatel použije více SW platforem.

46.            K tvrzení zadavatele v rozhodnutí o námitkách, podle něhož pokud výrobce SW platformy provozuje standardní certifikační program, činí tak právě proto, aby garantoval odbornost konkrétních osob pro práci s jeho produktem, a pokud konkrétní osoba certifikaci výrobce nezíská, znamená to, že výrobce její odbornost negarantuje, navrhovatel uvádí, že není zřejmé, co zadavatel myslí standartním certifikačním programem a jak bude posuzovat, zda jej výrobce má, či nikoli, a dále dle navrhovatele není zřejmé, co má být oním standardem, který určí, že člen realizačního týmu certifikací musí disponovat.

47.            Dále navrhovatel uvádí, že není zřejmé, k jakým SW platformám má být certifikace předložena. V případě osoby architekta informačních systémů je dle navrhovatele certifikace požadována k integrační platformě dle nabídky, nicméně u osoby senior specialisty/vývojáře je uvedena pouze certifikace výrobcem SW platformy, a není tak zřejmé, o jakou platformu se má jednat. Dle navrhovatele přitom existují platformy integrační, aplikační, vývojové cloudové, datové, analytické/BI, low-code/no-code, bezpečnostní platformy, komunikační, provozní/ infrastrukturní. Dle navrhovatele rovněž není zřejmé, jak bude postupováno, když výrobce SW platformy bude mít certifikační program, ale tento nebude běžně dostupný, nebo výrobce odmítne dodavateli certifikát vystavit.

48.            Navrhovatel je přesvědčen, že zadavatel při stanovení požadavků na certifikaci výrobcem platformy SW platformy porušil § 36 odst. 3 zákona ve spojení se zásadou transparentnosti dle § 6 odst. 1 zákona.

49.            V části návrhu nazvané „K nezákonně stanovenému požadavku na významnou zakázku“ navrhovatel uvádí, že roční finanční objem 20 mil. Kč bez DPH požadovaný zadavatelem u referenční zakázky dle bodu 4.4.3. písm. b) zadávací dokumentace neodpovídá rozsahu předmětu veřejné zakázky. Dle navrhovatele zadavatel stanovil předpokládanou hodnotu
v rozporu se zákonem ve výši 139 800 000 Kč bez DPH za celé období trvání smlouvy. Dále navrhovatel uvádí, že vyšel z premisy zadavatele, že převažující charakter předmětu veřejné zakázky je „službový“, a s ohledem na to odhadl, že cena za vývoj a implementaci modulu HMG může dosahovat částky maximálně 39 000 000 Kč a na služby („podpora a Ad hoc služby“) tak zbývá 100 000 000 Kč bez DPH, přičemž při trvání smlouvy v délce 20 let odpovídá roční objem služeb 5 000 000 Kč bez DPH. Zadavatelem stanovený požadavek na roční objem služeb zajištění podpory, provozní údržby a rozvoje ve výši 20 000 000 Kč tak dle navrhovatele čtyřnásobně převyšuje objem plnění, které bude realizováno v rámci veřejné zakázky.

50.            Dle navrhovatele zadavatel nadhodnotil předpokládanou hodnotu veřejné zakázky, což se promítlo v nepřiměřenosti požadavku na významnou zakázku. Navrhovatel tuto skutečnost dovozuje z toho, že dle informací uvedených na profilu zadavatele zadavatel obdržel čtyři nabídky (s nabídkovými cenami 77 380 010 Kč bez DPH, 82 100 000 Kč bez DPH, 94 499 000 Kč bez DPH a 101 392 000 Kč bez DPH), přičemž průměrná nabídková cena tak činí 88 842 752,50 Kč bez DPH, což je méně než zadavatelem stanovená předpokládaná hodnota. Dle navrhovatele cena podpory a rozvoje za 12 měsíců nemůže dosáhnout částky 20 mil. Kč. Dále navrhovatel nesouhlasí s tím, že v prvních letech po dodání modulu HMG se předpokládají výrazně vyšší objemy prací (rozvoje), neboť pokud zadavatel správně definoval předmět veřejné zakázky, nemůže v prvních letech po dodání a implementaci vynakládat řádově vyšší částky za rozvoj než v letech následujících, resp. rozvojové požadavky mají zajišťovat životnost systému v následujících letech po implementaci a z logiky věci nebude zásadní rozvoj následovat ihned po implementaci systému.

51.           
Dále navrhovatel uvádí, že zadavatel stanovil požadavek na objem významné zakázky ve vztahu ke službám podpory a rozvoje, přičemž podpora má být dle zadávacích podmínek hrazena paušální měsíční částkou, a nelze tak očekávat, že za 12 měsíců překročí částku jednoho, maximálně dvou milionů Kč bez DPH, a rozhodující tak bude cena služeb rozvoje. Dále navrhovatel uvádí, že kopíruje část Přílohy č. 5 Smlouvy, do níž ocenil část Přílohy č. 5 Smlouvy (a že při stanovení této sazby vycházel ze zdroje https://mv.gov.cz/clanek/prehled-obvyklych-cen-ict-praci.aspx); navrhovatel konkrétně uvedl následující:

52.            Navrhovatel uvádí, že zadavatel musel při stanovení předpokládané hodnoty vycházet ze skutečnosti, že cena rozvoje, již hodlá za 20 let uhradit, odpovídá částce 23 000 000,- Kč bez DPH, a tedy nemůže obstát, že v prvních letech bude na poskytování služeb podpory, provozní údržby a rozvoje vynaloženo více než 20 mil. Kč ročně, neboť smlouva by skončila již po cca 4 letech. Uvedená tabulka dle navrhovatele zadavatele „jednoznačně usvědčuje z uvádění účelových a nepravdivých argumentů.“ Dále navrhovatel uvádí, že zadavatel nedoložil žádnou kalkulaci a pouze paušálně konstatoval, že na poskytování služeb podpory, provozní údržby a rozvoje bude vynaloženo více než 20 mil. Kč ročně. Navrhovatel dodává, že i kdyby cena za poskytování služeb podpory, provozní údržby a rozvoje činila 20 mil. Kč ročně, bylo by možné považovat požadavek na významnou zakázku ve výši odpovídající 100 % předpokládaného plnění za nepřiměřený, neboť způsobilým by byl i dodavatel, který by disponoval významnou zakázkou v objemu 10 mil. Kč bez DPH ročně.

53.            Dle navrhovatele je tedy požadavek zadavatele na referenční zakázku dle bodu 4.4.3. písm. b) zadávací dokumentace v rozporu s § 36 odst. 1 zákona ve spojení se zásadou přiměřenosti dle § 6 odst. 1 zákona a zásadou zákazu diskriminace dle § 6 odst. 2 zákona.

54.            Závěrem svého návrhu navrhovatel žádá, aby Úřad zrušil zadávací řízení na veřejnou zakázku.

III.             PRŮBĚH SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

55.            Podle § 249 zákona ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), bylo správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahájeno dnem 29. 12. 2025, kdy Úřad obdržel návrh navrhovatele.

56.            Účastníky správního řízení podle § 256 zákona jsou zadavatel a navrhovatel.

57.            Zahájení správního řízení oznámil Úřad jeho účastníkům přípisem ze dne 30. 12. 2025.

58.            Dne 8. 1. 2026 obdržel Úřad od zadavatele prostřednictvím datové zprávy vyjádření k návrhu z téhož dne. Ve dnech 7. 1. 2026 a 8. 1. 2026 obdržel Úřad od zadavatele dokumentaci o zadávacím řízení.

Vyjádření zadavatele k návrhu

59.            Zadavatel ve vyjádření k návrhu nejprve shrnuje průběh zadávacího řízení. Dále zadavatel uvádí, že se se všemi námitkami navrhovatele vypořádal již v rozhodnutí o námitkách, na které odkazuje, neboť obsah návrhu je ve značném rozsahu obdobný obsahu námitek navrhovatele; s ohledem na to Úřad níže souhrnně popíše argumentaci zadavatele obsaženou v rozhodnutí o námitkách i ve vyjádření k návrhu.

60.            K výtce navrhovatele o nepřehlednosti námitek zadavatel uvádí, že nezpochybňoval samotnou možnost opakovaného podání námitek, a souhlasí, že takový postup je v souladu se zákonem a rozhodovací praxí. Zadavatel uvádí, že netvrdil, že postup navrhovatele je nezákonný, pouze poukázal na skutečnost, že věcně totožné, již vypořádané námitky nelze přezkoumávat donekonečna, jelikož by tím docházelo k nekonečnému opakování bez nové právní či skutkové přidané hodnoty, a proto postup navrhovatele označil za šikanózní výkon práva. Současně není dle zadavatele zcela pravdivé tvrzení, že „druhé“ námitky reagovaly na změny zadávacích podmínek, v naprosté většině totiž námitky spočívaly v opakování předchozích námitek a vedení polemiky s předchozím rozhodnutím o námitkách. Zadavatel uvádí, že jeho výtka směřovala zejména k podobě a struktuře podaných námitek, která zásadně ztěžovala jejich vypořádání.

61.            K číslování vysvětlení zadávací dokumentace zadavatel uvádí, že se nejednalo o souvislou číselnou řadu, neboť pořadové číslo bylo přiděleno dle pořadí dotazu a pro některé dotazy bylo nutné nejprve prodloužit lhůtu pro podání nabídek, aby zadavatel získal časový prostor k jejich vypořádání či k vypořádání námitek navrhovatele, proto uveřejnil vysvětlení či změny zadávací dokumentace, které mají vyšší pořadové číslo, dříve než samotný dotaz, který je vypořádáván.

62.            K námitkám směřujícím proti pozdnímu uveřejnění ve Věstníku veřejných zakázek a v Úředním věstníku Evropské unie zadavatel konstatuje, že namítané prodlení nemělo vliv na průběh zadávacího řízení ani na okruh potenciálních dodavatelů a že na profilu zadavatele byla vždy aktuální lhůta pro podání nabídek a jakékoli časové posuny byly následně realizovány tak, aby dodavatelé měli dostatečný prostor k reakci. Dále zadavatel ve shodě s navrhovatelem uvádí, že proti postupu zadavatele ve vztahu k uveřejňování ve Věstníku veřejných zakázek a v Úředním věstníku Evropské unie nebyly podány námitky, a tedy dané výhrady jsou dle zadavatele bezpředmětné.

63.            K části návrhu nazvané „Ke skrytému užití institutu rámcové dohody a k obcházení institutu rámcových dohod“ zadavatel uvádí, ženadále trvá na své dosavadní argumentaci a odmítá tvrzení navrhovatele, že se svým postupem dopustil skrytého užití institutu rámcové dohody a obcházení § 131 a násl. zákona. Zadavatel uvádí, že veřejná zakázka bude realizována na základě jedné Smlouvy s jasně popsaným předmětem plnění (tj. vývoj konkrétního modulu software, jeho podpora, údržba a další rozvoj), a že se nejedná o rámcovou dohodu dle § 131 a násl. zákona. Zadavatel tvrdí, že nastavený mechanismus změnových požadavků („change requestů“) neodpovídá zadávání dílčích objednávek dle rámcové dohody, že neplánuje uzavírat dílčí smlouvy ani provádět dílčí objednávky ve smyslu § 131 a násl. zákona a že schválené „change requesty“ pouze reflektují provozní potřeby zadavatele. Samotná skutečnost, že Smlouva umožňuje pružné čerpání v předem vymezeném rozsahu, nenaplňuje dle zadavatele znaky rámcové dohody, ale pouze upřesňuje způsob realizace již vysoutěženého plnění v rámci jedné smlouvy o poskytování služeb.

64.            Zadavatel odmítá, že by ze Smlouvy nevyplýval přímý závazek k plnění „change requestů“; dle zadavatele přímo ze Smlouvy vyplývá závazek poskytovat služby rozvoje a podpory, a schválený „change request“ představuje pouze specifikaci požadovaného plnění. Povinnost dodavatele plnit jednotlivé „change requesty“ plyne dle zadavatele z obecného závazku poskytovat „služby rozvoje“ dle Smlouvy, přičemž u „change requestů“, u nichž nebudou smluvními stranami sjednány na úrovni projektového řízení další podmínky plnění (zejména pak termín plnění), nebude možné uložit poskytovateli smluvní pokutu za prodlení s plněním povinností. Dle zadavatele má tedy dodavatel dle Smlouvy povinnost „change requesty“ plnit, ale bez zpřesnění jejich obsahu mu nehrozí žádný postih za prodlení s jejich plněním. Dle zadavatele jím nastavený mechanismus poptávání rozvojových služeb je v oblasti IT zcela běžnou a zavedenou praxí.

65.            Zadavatel rovněž uvádí, že skutečnost, že část smluvního plnění má rámcově vymezený charakter, sama o sobě neznamená, že Smlouva představuje rámcovou dohodu ve smyslu § 131 a násl. zákona. Zadavatel nijak nepopírá, že u části plnění lze hovořit o „rámcovém prvku“, to však neznamená, že by Smlouva byla rámcovou dohodou. Smlouva s rámcovým prvkem není dle zadavatele zastřenou rámcovou dohodou, ale představuje samostatnou kategorii, která je v praxi zadávání veřejných zakázek, zejména v oblasti dlouhodobých IT projektů, zcela běžná a akceptovaná. V oblasti dodávek, provozu a rozvoje IT systémů je dle zadavatele standardní, že rozsah budoucích rozvojových zásahů nelze předem precizně popsat, jelikož závisí nejen na budoucím vývoji potřeb zadavatele, ale také např. na vývoji legislativy či technologií. Typickým a zavedeným řešením je proto nastavení smlouvy tak, že je vymezen okruh činností, způsob jejich ocenění (např. jednotkovou sazbou za člověkoden) a maximální finanční limit, zatímco konkrétní zásahy do systému jsou průběžně specifikovány dohodou smluvních stran v rámci projektového řízení, takto koncipované smlouvy nejsou za rámcové dohody považovány jen proto, že část plnění má povahu rámcově vymezených rozvojových služeb.

66.            K námitce navrhovatele, že zadavatel označuje poptávání Ad hoc služeb za změnové požadavky, resp. „change requesty“, zadavatel uvádí, že směřuje fakticky pouze proti užitému názvosloví, nikoli proti obsahu smluvního mechanismu. Označení „change request“ je dle zadavatele v prostředí řízení IT projektů běžně používaný pojem pro formální zadání požadavku na úpravu či rozšíření funkčnosti systému, a je zcela zřejmé, že v tomto významu jej používá i zadavatel. Použití pojmu „change request“ dle zadavatele neznamená, že by se mělo jednat o změnu závazku ve smyslu § 222 či § 100 zákona, jde pouze o konkretizaci plnění v rámci již uzavřené Smlouvy, nikoli o rozšiřování jejího předmětu plnění či navyšování ceny mimo sjednaný limit. Dle zadavatele tedy „change requestem“ není označován požadavek na změnu, ale jakýkoliv požadavek na ad hoc plnění. Zadavatel dále uvádí, že tvrzení navrhovatele, podle něhož bez shody smluvních stran nebude mít dodavatel povinnost „change requesty“ plnit, je správné, a z této skutečnosti dle zadavatele jednoznačně plyne, že navrhovateli z tohoto smluvního nastavení nevzniká ani nehrozí žádná újma, neboť pokud by se navrhovatel stal smluvní stranou, jakýkoliv ad hoc požadavek může odmítnout a smlouvu po 5 letech také vypovědět.

67.            Dle zadavatele nemůže navrhovateli způsobovat újmu ani doba trvání smlouvy v délce 20 let, neboť Ad hoc požadavky není nucen pod sankcí plnit, nedojde-li k dohodě smluvních stran o jeho detailnějším obsahu. To, že se požadavky na rozvoj musí mezi smluvními stranami konkretizovat „dohodou“ (nikoliv dílčí smlouvou), je dle zadavatele přirozeným znakem služeb rozvoje, které reagují na budoucí potřebu plnění v čase.

68.            K části návrhu nazvané „K nedostatečnému popisu způsobu spolupráce při plnění předmětu Smlouvy – požadavek na agilní způsob řízení“ zadavatel uvedl, že trvá na svých závěrech, tj. že požadavek na agilní způsob řízení není zadávací dokumentací stanoven jako povinný, ale v rámci vysvětlení zadávací dokumentace byla pouze uvedena možnost této formy spolupráce, a tedy neporušil § 36 odst. 3 zákona ve spojení se zásadou transparentnosti dle § 6 zákona. Konkrétně zadavatel uvádí, že ve vztahu k agilnímu řízení po dodavateli ničeho povinně nepožaduje a že ve vysvětleních zadávací dokumentace uvedl, že součástí plnění bude též agilní způsob spolupráce a že připustil i možnost tzv. waterfall přístupu, a tedy vyslovil toliko předpoklad, že plnění může probíhat formou agilní spolupráce, nevyloučil ale ani jiné formy, a to proto, že u různých „change requestů“ může být vhodná různá forma realizace. Zadavatel dále uvádí, že vytvoření modulu HMG je oceňováno jako celek pevnou cenou a že u této fáze agilní formu spolupráce neuvedl a nepředpokládá, přičemž následné rozvojové služby oceňované jednotkovými cenami spolupráci agilním způsobem umožňují. Zadavatel nerozporuje navrhovatelův popis průběhu řízení agilním způsobem, je však přesvědčen, že popsané procesní postupy lze nastavit v rámci konkrétní služby rozvoje, a tedy není nezbytné všechny tyto okolnosti popsat ve smlouvě. Zadavatel dále zdůrazňuje, že v zadávacích podmínkách ani ve smlouvě nestanovil agilní způsob řízení jako povinný a že volba konkrétní metodiky projektového řízení (zda půjde o způsob řízení agilní, waterfall či jejich kombinaci) je ponechána na dodavateli.

69.            Tvrzení navrhovatele, že požadavek na agilní řízení pro něj znamená, že na určité role bude muset nasadit zkušenější a dražší pracovníky, zadavatel označuje jako ničím nepodložené. Vzhledem k tomu, že zadavatel ve smlouvě povinnost agilního řízení nestanovil, nemůže se domáhat jejího splnění. A pokud by snad tvrzení navrhovatele bylo pravdivé, nic mu dle zadavatele nebránilo k podání nabídky přistoupit tak, že nabídne tým bez schopnosti agilního řízení a v rámci realizace veřejné zakázky pak postup formou agilního řízení se zadavatelem nedohodne; dle zadavatele je to tedy dodavatel, kdo rozhoduje o tom, jaký tým na nasadí, přičemž jestliže jsou jeho odborníci se schopnosti agilního řízení „dražší“, nasadit je nemusí. Zadavatel rovněž podotýká, že v zadávacím řízení obdržel 4 nabídky, takže ostatním dodavatelům na trhu zjevně tvrzená nejasnost o metodice plnění žádné potíže při zpracování nabídkové ceny nezpůsobovala. Dle zadavatele požadavek na agilní způsob řízení není zadávacími podmínkami stanoven jako povinný, ale v rámci vysvětlení zadávací dokumentace byla pouze uvedena možnost takové formy spolupráce u části předmětu plnění.

70.            K části návrhu nazvané „K nesprávně zvolenému smluvnímu typu“ zadavatel uvedl, že trvá na zvoleném smluvním typu, a odkazuje na svou předchozí argumentaci v rozhodnutí o námitkách. Zadavatel uvádí, že zvolil smlouvu dle § 1746 odst. 2 občanského zákoníku, neboť vedle primárního vývoje softwarového modulu HMG převažují služby podpory, rozvoje a součinnosti při jeho provozu, a tedy převažující charakter předmětu veřejné zakázky je „službový“. Dle zadavatele skutečnost, že počáteční fáze nese dílčí znaky smlouvy o dílo, sama o sobě neurčuje typ smlouvy. Dle zadavatele předmět veřejné zakázky je zcela jednoznačně rozdělen na etapy, má definované milníky a požadavky, které mají být splněny, aby došlo k akceptaci výstupu dané fáze. Dle zadavatele k dosažení smluvního řešení pokrývajícího celý předmět veřejné zakázky by vždy bylo třeba kombinovat ustanovení smlouvy o dílo a o poskytování služeb, což reálně učinil, přičemž ty části plnění, které by snad mohly mít povahu díla, jsou dle zadavatele jednoznačně popsány, resp. je popsán jejich rozsah, doba plnění, způsob ocenění i podmínky akceptace. Koncept uzavření dvou oddělených smluv zadavatel nepovažuje za vhodný, pro daný předmět veřejné zakázky považuje za vhodné uzavřít jednu komplexní smlouvu o poskytování služeb, přičemž je podle něj irelevantní, jaká smluvní konstrukce bude zvolena, neboť je stěžejní, zda je ve smlouvě popsán předmět plnění a podmínky plnění dostatečně konkrétně.

71.            Z vyjádření zadavatele k návrhu k části návrhu nazvané „K nepřiměřeným ustanovením Smlouvy – délka trvání smluvního vztahu, absence výpovědi pro dodavatele, možnost výpovědi Zadavatelem bez udání důvodu“ vyplývá, že zadavatel nesouhlasí s tím, že by nastavil ustanovení smlouvy na veřejnou zakázku nepřiměřeně. Dle zadavatele dvacetiletý horizont je vzhledem k povaze plnění racionálně odůvodněn, jelikož jde o softwarový modul pro klíčový systém s předpokládanou dlouhou životností a soustavnými legislativními i provozními změnami. Dle zadavatele dlouhodobě nastavená doba trvání smlouvy zajišťuje požadovanou stabilitu smluvního vztahu a odpovídá záměru zadavatele mít po celou dobu životního cyklu modulu spolehlivého, dlouhodobého partnera. Dále dle zadavatele i v situacích, kdy zadavatel nastaví vhodně licenční podmínky, má k dispozici zdrojové kódy a definuje exitové strategie, původní dodavatelé systémů mnohdy buď získají konkurenční výhodu v podobě znalosti vlastního systému, která sice nebrání podpoře a rozvoji daného systému jiným dodavatelem v rovině právní a formální, ale způsobuje faktický vendor lock-in, neboť robustní řešení vyvinuté jiným dodavatelem noví dodavatelé nejsou schopni vůbec podporovat a rozvíjet, nebo za zcela nekonkurenční cenu. Dle zadavatele v horším, nikoliv však vzácném případě, i přes dostatečná smluvní ujednání činí mnozí „stávající“ dodavatelé takové obstrukce, že úprava systému jiným dodavatelem není možná, a zadavatel je v takových situacích u krátkodobých smluv nucen nové plnění znovu soutěžit. Jelikož pro zadavatele je modul HMG stěžejní, rozhodl se popsaná rizika eliminovat dlouhodobým smluvním vztahem, který sice znamená závislost na jednom dodavateli, avšak za vysoutěžených cenových podmínek. Zadavatel dále uvádí, že má zájem na bezodkladném zahájení plnění veřejné zakázky, vzhledem k více soutěženým modulům a nutnosti koordinace více dodavatelů však potřebuje zahájení plnění nastavit operativně; dodavatel je přitom s tímto režimem seznámen již v rámci zadávací dokumentace a může tomu přizpůsobit smluvní zajištění svých odborných kapacit, resp. jde o obchodní riziko, které může dodavatel promítnout v cenové nabídce. K oprávnění zadavatele vypovědět smlouvu bez uvedení důvodu s šestiměsíční výpovědní dobou zadavatel uvádí, že toto ujednání považuje za standardní a že jde o legitimní nástroj umožňující reagovat na podstatné změny okolností na straně veřejného zadavatele. Odlišnosti v úpravě výpovědi mezi zadavatelem a dodavatelem plynou dle zadavatele z jejich odlišného postavení, neboť dodavatel jakožto subjekt soukromého práva, jehož činnost není svázána veřejnoprávními předpisy, je schopen na ukončení smluvního vztahu lépe reagovat než zadavatel, který musí každé plnění veřejné zakázky soutěžit.

72.            K části návrhu nazvané „K neurčitosti ujednání o ceně plnění“ zadavatel uvádí, že trvá na tom, že soutěžní sazby za člověkoden a průběžné čerpání těchto člověkodnů na ad hoc služby je zcela standardní postup. Zadavatel odmítá tvrzení o rozporuplnosti své argumentace ohledně přímého závazku dodavatele plnit Ad hoc služby. Dle zadavatele Smlouva explicitně upravuje Ad hoc služby jako součást předmětu plnění a za jejich neplnění řádně a včas stanoví sankce a tato plnění jsou jednoznačně definovaná ve vazbě na modul HMG. Zároveň však zcela přirozeně je dle zadavatele třeba například služby rozvoje konkretizovat na úrovni projektového řízení, neboť jde o jev zcela přirozený, který nečiní z plnění rámcové povahy rámcovou dohodu. Bez dohody (nikoliv dílčí smlouvy) a konkretizace rozvojového požadavku nelze uložit dodavateli sankci, což je dle zadavatele též zcela přiměřené jednání, a navrhovateli z takto koncipované smlouvy neplyne žádná potenciální újma^[7].

73.            Zadavatel odmítá argumentaci navrhovatele, že jednotková cena je v podstatě fiktivní, protože různí dodavatelé v rámci člověkodne vykonají různý objem práce, neboť pokud by tato argumentace byla akceptována, znamenalo by to, že není možné soutěžit jakékoliv plnění stanovené hodinovou sazbou či sazbou za člověkohodiny, které nejsou objektivně měřitelné. Dle zadavatele by nebylo možné soutěžit žádné takto oceňované služby – právní služby, poradenské služby, IT služby.

74.            K tvrzení, že nastavený způsob stanovení ceny je údajně nehospodárný, zadavatel uvádí, že navrhovatel nekonkretizuje, jaká újma mu má z napadeného ujednání vznikat. Pokud se dodavatel se zadavatelem na rozsahu ad hoc plnění (včetně případného navýšení nad sjednaný limit) nedohodnou, nevzniká dle zadavatele dodavateli povinnost toto plnění realizovat a nehrozí mu žádná smluvní sankce. Ujednání o maximálním počtu člověkodnů a možnosti jeho navýšení po dohodě smluvních stran tak dle zadavatele nesnižuje právní jistotu dodavatelů. Uvedené naopak dle zadavatele posiluje kontrolu zadavatele nad vynakládáním veřejných prostředků v rámci sjednaného smluvního limitu. Dále dle zadavatele se smluvní strany dohodnou na určitém dílčím plnění a při stanovení počtu člověkodnů vycházejí z nějakých předpokladů – těmi jsou zejména náročnost určitého plnění, ale i například potřeba součinnosti, znalosti podkladů atp., může se však ukázat, že některá ze vstupních informací je odlišná, např. je třeba vyšší míra součinnosti s jinými dodavateli, východiska zadavatele nejsou správná atp., za této situace dodavatel může přijít s odůvodněným požadavkem na zvýšení původního rozsahu člověkodnů, a zadavatel jako řádný hospodář tento požadavek a především jeho zdůvodnění posoudí a odmítne nebo akceptuje. Zadavatel je přesvědčen, že žádná smlouva nemůže pamatovat na všechny myslitelné i nemyslitelné situace a že pro jednoznačnost smlouvy není nutné, aby zadavatel ve smlouvě uváděl, že navýšení rozsahu sjednaných člověkodnů umožní v odůvodněných případech.

75.            V rámci návrhu pak dle zadavatele navrhovatel vznáší novou námitku, že se vlastně jedná o přenášení rizika neurčitého zadání ze strany zadavatele, což však dle zadavatele není pravda, protože platí, že pokud si smluvní strany v rámci projektového řízení obsah a rozsah požadavku nesjednají, dodavateli nevznikne povinnost jej splnit. Dodavatel jakožto odborník musí být dle zadavatele schopen na neúplnost zadání zadavatele upozornit a vyjasnit jej.

76.            Zadavatel dále znovu odmítá interpretaci pojmu „change request“ jako změny závazku. Zadavatel opakuje, že tento pojem použil ve smyslu Ad hoc požadavku, typicky požadavku na rozvoj, požadavkem na rozvoj totiž typicky bude měněn modul HMG, zpravidla ve smyslu jeho povýšení, napojení na jiné systémy atp., „change requesty“ tedy nejsou v žádném případě míněny jako změny závazku se smyslu § 222 zákona, nehledě na skutečnost, že tento pojem byl použit toliko ve vysvětlení zadávací dokumentace, ale smlouva jednoznačně používá pojmy přesnější.

77.            K části návrhu nazvané „K nezákonně stanovené kvalifikaci osoby specialisty na řízení stavby“ a k části návrhu nazvané „K nezákonně stanovené kvalifikaci osoby specialisty pro harmonogram a claim management“ zadavatel ve vztahu k osobě specialisty pro řízení stavby i k osobě specialisty pro harmonogram a claim management shodně uvádí, že role těchto osob je primárně poradenská a expertní, pokud však daná osoba poradce-experta má mít potřebnou odbornost, je nezbytné, aby šlo o osobu, která má reálnou zkušenost s řízením staveb, resp. s poskytováním služeb v oboru řízení času – harmonogram a claim management na významných liniových stavbách, a je schopna převést zkušenosti ze stavební praxe do funkčních specifikací informačního systému a následně ověřovat, že implementované funkce těmto požadavkům odpovídají. Poradci pro řízení staveb nestačí zkušenost „jako poradce na téma řízení staveb“, ale aby se mohl stát poradcem, musel činnosti, o nichž má radit, prakticky znát a vykonávat. Stejně tak dle zadavatele nestačí poradci pro harmonogram a claim management zkušenost „jako poradce na téma harmonogram a claim management“. Požadavky na tyto zkušenosti dle zadavatele vychází z předmětu veřejné zakázky, tj. jde o IT systém pro oblast liniových staveb, tedy s jasnou vazbou na stavební procesy a řízení stavebních zakázek, a dle zadavatele jde o garanci toho, že daná osoba rozumí procesům, které má správně promítnout do IT řešení. Poradcem specialistou se dle zadavatele nikdo nestane jen na základě znalosti teorie, bez praxe.

78.            K námitce týkající se § 83 zákona zadavatel uvádí, že poddodavatelský závazek lze smluvně definovat jako závazek poddodavatele k poskytování poradenských a expertních služeb v oblasti řízení staveb, resp. k poskytování poradenských a expertních služeb v oblastech plánování, řízení času a claim managementu u stavebních zakázek.

79.            K výhradě proti kumulaci požadovaných parametrů do jediné referenční zakázky zadavatel uvedl, že cílem je ověřit, že dotčená osoba zvládla komplexní roli na významné, rozsáhlé zakázce, nikoli že disponuje pouze dílčími zkušenostmi poskládanými z různých méně náročných referenčních zakázek. Částka 135 mil. Kč dle zadavatele odráží limit pro nadlimitní stavební veřejné zakázky. Zadavatel očekává, že „správce stavby“ bude mít zkušenosti s nadlimitními zakázkami, proto zvolil právě tento finanční limit a neumožnil jeho „skládání“ z menších zakázek. Jediná referenční zakázka, u níž jsou splněny všechny požadované parametry, dává zadavateli kvalitativně vyšší jistotu, že specialista bude schopen plnit svou expertní roli i v tomto projektu.

80.            K příkladu technického zástupce objednatele zadavatel (v rámci argumentace týkající se specialisty na řízení stavby) uvádí, že nejde o apriorní tvrzení, že taková osoba nikdy nemůže být vhodným expertem, ale o nastavení kvalifikačního síta tak, aby bylo objektivně ověřitelné a současně poskytovalo zadavateli dostatečnou míru jistoty. Role technického zástupce objednatele se dle zadavatele v praxi významně liší obsahem, odpovědností a rozsahem kompetencí, naproti tomu jím požadované funkce mají v praxi rozsáhlejší odpovědnost, a tedy lépe ověřitelnou relevanci vůči tomu, co má specialista v projektu garantovat, a proto zadavatel zvolil kvalifikační parametr, který spolehlivě indikuje skutečnou „terénní“ zkušenost s řízením stavebních procesů.

81.            Zadavatel (v rámci argumentace týkající se specialisty na řízení stavby) dále k dotazu navrhovatele,  proč by nepostačovala osoba se zkušeností na věcně popsaných stavbách
v pozici stavbyvedoucího, uvádí, že »je to proto, že osoby definované zadavatelem (správce stavby, asistent správce stavby, vedoucí technického dozoru stavebníka nebo zástupce vedoucího technického dozoru stavebníka) vystupují jako zástupci objednatele, kteří kontrolují a řídí smluvní a procesní stránku realizace, zatímco stavbyvedoucí vystupuje jako zástupce zhotovitele, který řídí vlastní provádění stavby „v terénu“. Modul HMG, jehož vývoj je předmětem Zakázky, je nástrojem, který bude využívat Zadavatel k časovému řízení projektů a jejich kontrole, tj. k činnostem, které vykonávají osoby na straně objednatele, nikoliv zhotovitele. Směřuje-li pak polemika ke zkušenosti osoby se stavbou železničního mostu, je zřejmé, že Zadavatel nerealizuje výstavby železničních mostů, ale pozemních komunikací, a to převážně v nadlimitním režimu, tedy je třeba, aby osoba disponovala zkušenostmi ve vztahu k tomuto druhu staveb.«

82.            V rámci argumentace týkající se specialisty pro harmonogram a claim management zadavatel dále k dotazu navrhovatele, proč by zadavateli nepostačovala osoba se zkušeností na dvou stavbách, z nichž jedna je stavbou dvoupruhové pozemní komunikace za 100 mil. Kč a druhá stavbou železničního mostu, uvádí, že zadavatel nerealizuje výstavby železničních mostů, ale pozemních komunikací, a to převážně v nadlimitním režimu, tedy je třeba, aby osoba disponovala zkušenostmi ve vztahu k tomuto druhu staveb.

83.            Zadavatel uzavírá, že kvalifikační požadavky na dané specialisty jsou věcně odůvodněny předmětem veřejné zakázky, jsou přiměřené, nediskriminační a v souladu s § 73 odst. 6 i § 6 zákona.

84.            K části návrhu nazvané „K nerozdělení Zadávacího řízení na části“ zadavatel uvádí, že trvá na tom, že neshledal důvody pro rozdělení veřejné zakázky na části a že požadavky na účast osoby specialisty pro řízení stavby a osoby specialisty pro harmonogram a claim management jsou přiměřené a věcně zdůvodněné předmětem veřejné zakázky. Zadavatel uvádí, že předmět veřejné zakázky tvoří jeden funkční celek a že požadované role realizačního týmu nejsou samostatným plněním odlišného druhu, nýbrž představují zajištění poradenské odbornosti nezbytné k správnému promítnutí stavební praxe do funkčních specifikací softwarového modulu HMG. Dle zadavatele u veřejné zakázky nejde o kumulaci nesouvisejících plnění (IT služeb a inženýrských činností), ale o jedno komplexní plnění, u něhož jsou tyto role integrální součástí projektového týmu dodavatele. Zadavatel rovněž odmítá tvrzení, že přehazuje svoje odborné kompetence na dodavatele a že si má dané specialisty zajistit sám, a považuje za absurdní, že by měl hradit činnost těchto specialistů jako oddělenou veřejnou zakázku jen proto, že dodavatel sám v týmu žádné odborníky nemá a musí mu být základní odborné pojmy vysvětlovány. Dále zadavatel uvádí, že dané osoby nemusí nutně vystupovat v roli poddodavatele, ale danou činnost mohou vykonávat i v pracovním poměru či na základě některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Zadavatel odmítá argumentaci navrhovatele, že by dodavatele nutil tyto osoby zaměstnávat. Zadávací podmínky dle zadavatele připouštějí jak formu pracovněprávního vztahu, tak využití poddodavatelů, a volba konkrétní formy je výhradně na dodavateli. Dle zadavatele přitom to, zda je či není kvalifikace prokazovaná kmenovými zaměstnanci, není „jasným důkazem“ o spojování nesouvisejících plnění. V oblasti stavebnictví je dle zadavatele zcela běžné, že řadu rolí vykonávají osoby, které nejsou kmenovými zaměstnanci, když např. osoby stavbyvedoucích, správců stavby či technického dozoru jsou ad hoc „najímány“ na konkrétní projekty, a obdobně to platí i pro oblast IT, kde také většina programátorů nebývá kmenovými zaměstnanci, ale OSVČ najímanými na konkrétní projekty. K námitce, že veřejná zakázka je klasifikována pouze CPV kódem pro vývoj programového vybavení, nikoli pro stavební poradenství, zadavatel uvádí, že předmětem veřejné zakázky není stavební poradenství; zadavatel požaduje toliko, aby
v realizačnímu týmu byly osoby, které daným oblastem stavebnictví rozumí a mají s ním zkušenosti.

85.            K části návrhu nazvané „K požadavku na certifikaci výrobcem SW platformy“ zadavatel uvádí, že trvá na tom, že požadavek na certifikaci výrobce SW platformy je srozumitelný, věcně odůvodněný povahou plnění a v souladu se zásadou transparentnosti i přiměřenosti dle § 6 a § 73 zákona.  Dle zadavatele je ze zadávacích podmínek zřejmé, že je požadována osobní certifikace konkrétního člena realizačního týmu, nikoliv produktu či organizace. Současně je dle zadavatele stanoveno, že certifikace má být vydána výrobcem nabízené SW platformy, takže je jasné, k jakému softwaru se musí vztahovat, tj. vždy k platformě, kterou daný dodavatel v nabídce zvolí. Zadavatel dále uvádí, že pokud výrobce SW platformy provozuje standardní certifikační program, činí tak právě proto, aby garantoval odbornost konkrétních osob pro práci s jeho produktem, a pokud konkrétní osoba certifikaci výrobce nezíská, znamená to, že výrobce její odbornost negarantuje. Požadavek, aby klíčové role byly obsazeny osobami, jejichž odbornost je takto ověřena výrobcem používané platformy, je dle zadavatele přímým odrazem požadované kvality a spolehlivosti plnění. Zadavatel dále uvádí, že požadavek se váže vždy k platformě, kterou si dodavatel sám zvolí jako nabízené řešení. Dle zadavatele je smyslem takto koncipované podmínky ověřit odbornost osob pracujících s platformou způsobem, který je na relevantním trhu standardní a je přímo navázán na kvalitu a spolehlivost plnění. Zadavatel dodává, že navrhovatel nepředkládá konkrétní překážku, která by mu objektivně bránila požadavky splnit (např. konkrétní doložené odmítnutí certifikace/potvrzení ze strany výrobce u platformy, o níž uvažuje), a jeho tvrzení tak dle zadavatele zůstávají v obecné rovině hypotéz.

86.            K části návrhu nazvané „K nezákonně stanovenému požadavku na významnou zakázku“ zadavatel uvádí, že trvá na tom, že nastavený kvalifikační požadavek odpovídá složitosti a významu veřejné zakázky a není v rozporu se zásadami přiměřenosti a zákazu diskriminace dle § 6 zákona ani s § 36 odst. 1 zákona. V rozhodnutí o námitkách zadavatel uvedl, že argumentace navrhovatele vychází ze zjednodušeného matematického výpočtu, že předpokládaná hodnota služeb dělená 20 lety se rovná 5 mil. Kč bez DPH ročně, tento výpočet však neodpovídá tomu, jak bude plnění reálně probíhat. Dle zadavatele se nepředpokládá rovnoměrné čerpání po celou dobu trvání smlouvy, neboť se v prvních letech po dodání modulu HMG předpokládají výrazně vyšší objemy prací, zejména kvůli realizaci více modulů, jejich vzájemné integraci a optimalizaci celého systému. Náročnost počáteční fáze je dle zadavatele podstatně vyšší než pozdější rutinní provoz, přičemž se předpokládá, že v prvních letech bude na poskytování služeb podpory, provozní údržby a rozvoje vynaloženo více než 20 mil. Kč ročně, v dalších letech pak naopak méně než 5 mil. Kč ročně. Ve vyjádření k návrhu zadavatel doplnil, že počáteční fáze po dodání modulu HMG je z povahy věci náročnější, což odůvodňuje i vyšší očekávaný objem služeb podpory, provozní údržby a rozvoje v prvních letech, požadavek na referenci ve výši min. 20 mil. Kč bez DPH ročně tak odpovídá očekávané intenzitě plnění v této kritické fázi a je přiměřeným sítem pro ověření schopnosti dodavatele zajistit služby u srovnatelně významného a provozně náročného systému. Zadavatel nesouhlasí s výpočty navrhovatele, neboť není důvod do roční hodnoty významné zakázky nezapočítávat i hodnotu služeb podpory, když významná zakázka se týkala ročního objemu zajištění podpory, provozní údržby a rozvoje informačního systému. Dále zadavatel uvádí, že předpokládal sazbu člověkodne služby rozvoje cca o 50 % vyšší, než ve svém účelovém výpočtu ocenil navrhovatel, a že trvá na tom, že v prvních letech po implementaci očekává větší objem čerpání služeb rozvoje. Dotčená kvalifikace byla dle zadavatele nastavována podle povahy a rizikovosti plnění, přičemž rozhodující je schopnost dodavatele zvládnout i výraznější zatížení v úvodních etapách, nikoli pouze hypotetický dlouhodobý průměr.“

87.            Dle zadavatele obdržené nabídky potvrzují, že nastavené podmínky účasti nebyly pro relevantní okruh dodavatelů překážkou pro podání nabídky a že na relevantním trhu existuje dostatečný okruh dodavatelů, kteří jsou schopni danou referenci doložit, a nastavený požadavek tak odpovídá složitosti a významu zakázky.

88.            Závěrem zadavatel navrhuje, aby Úřad návrh navrhovatele podle § 265 písm. a) zákona zamítl, neboť nejsou dány důvody pro uložení nápravného opatření.

Další průběh správního řízení

89.            Usnesením ze dne 12. 1. 2026 určil Úřad zadavateli lhůtu k podání informace Úřadu o dalších úkonech, které zadavatel provede v šetřeném zadávacím řízení v průběhu správního řízení.

90.            Dne 28. 1. 2026 Úřad obdržel od navrhovatele žádost z téhož dne o zpřístupnění rozpadu nabídkových cen jednotlivých účastníků zadávacího řízení tak, aby tyto byly součástí podkladů pro rozhodnutí; dle navrhovatele jsou tyto údaje nezbytné k tomu, aby mohl ověřit a vyhodnotit relevantní skutečnosti, na nichž je založena jeho argumentace v návrhu.

91.            Usnesením ze dne 30. 1. 2026 stanovil Úřad zadavateli lhůtu ke sdělení, z jakých konkrétních skutečností vycházel při stanovení minimálního finančního objemu uvedeného v bodě 4.4.3. písm. b) zadávací dokumentace, a dále ke sdělení, kolik veřejných zakázek, které splňují požadavek na „novostavbu nebo rekonstrukci minimálně dvoupruhové pozemní komunikace realizované podle smluvních podmínek FIDIC ve finančním objemu celkových stavebních nákladů této stavby minimálně 135.000.000 Kč bez DPH“, bylo pro zadavatele realizováno v období posledních 15 let před zahájením zadávacího řízení, a zda jsou zadavateli kromě jím zadaných veřejných zakázek známy nějaké další zakázky realizované v období posledních 15 let před zahájením zadávacího řízení, které splňují uvedený požadavek.

92.            Dne 6. 2. 2026 obdržel Úřad přípis zadavatele ze dne 5. 2. 2026 (dále také jako „odpověď z 5. 2. 2026“), kterým zadavatel Úřadu sdělil informace vyžádané Úřadem prostřednictvím usnesení ze dne 30. 1. 2026.  

93.            Rozhodnutím ze dne 9. 2. 2026 nařídil Úřad zadavateli předběžné opatření spočívající v uložení zákazu uzavřít smlouvu na veřejnou zakázku, a to až do pravomocného skončení správního řízení vedeného pod sp. zn. ÚOHS-S1008/2025/VZ.

94.            Usnesením ze dne 12. 2. 2026 stanovil Úřad účastníkům řízení lhůtu, ve které se mohli vyjádřit k podkladům rozhodnutí.

95.            Dne 18. 2. 2026 obdržel Úřad od navrhovatele žádost o prodloužení lhůty k vyjádření se k podkladům rozhodnutí z téhož dne, ve které navrhovatel rovněž uvedl, že žádá Úřad o jeho vyjádření k žádosti navrhovatele ze dne 28. 1. 2026 o zpřístupnění anonymizovaného rozpadu cen jednotlivých účastníků zadávacího řízení.

96.            Usnesením ze dne 18. 2. 2026 Úřad účastníkům řízení lhůtu, ve které se mohli vyjádřit k podkladům rozhodnutí, na žádost navrhovatele prodloužil. K žádosti navrhovatele o zpřístupnění anonymizovaného rozpadu cen jednotlivých účastníků zadávacího řízení Úřad sdělil, že považuje skutkový stav věci za dostatečně zjištěný a neshledává důvod pro doplnění podkladů rozhodnutí o další dokumenty.

97.            Dne 24. 2. 2026 obdržel Úřad vyjádření zadavatele k podkladům rozhodnutí z téhož dne.

Vyjádření zadavatele k pokladům rozhodnutí

98.            Zadavatel ve svém vyjádření uvádí, že v plném rozsahu trvá na svých předchozích vyjádřeních, a to zejména na argumentaci obsažené ve vyjádření k návrhu. Dále zadavatel stručně shrnuje své závěry k namítaným zadávacím podmínkám.

99.            Zadavatel trvá na tom, že neporušil zásadu transparentnosti dle § 6 zákona, když v zadávacích podmínkách jasně vymezil, co je předmětem plnění, zvolil vhodný smluvní typ, resp. stanovil smluvní podmínky dostatečně a jednoznačně a jednoznačně stanovil také pravidla pro placení „ad hoc služeb“. Dále zadavatel setrvává na tom, že neporušil zásadu zákazu diskriminace, když nerozdělil veřejnou zakázku na část na služby podpory a rozvoje IT systému a část, jejímž předmětem je odborné poradenství v oblasti řízení staveb, neboť požadované poradenství není samostatným a oddělitelným předmětem plnění. Technická kvalifikace stanovená pro specialistu na řízení stavby a specialisty pro harmonogram a claim management dle zadavatele odpovídá činnosti, kterou mají na veřejné zakázce vykonávat, a tedy neporušil ani § 73 odst. 6 a § 79 odst. 1 zákona.

100.            Dále zadavatel trvá na tom, že neporušil zásady transparentnosti a zákazu diskriminace tím, že odborné poradenství v oblasti řízení staveb neoznačil v klasifikaci předmětu veřejné zakázky pomocí CPV kódů pro stavební poradenství, neboť stavební poradenství není stěžejním předmětem veřejné zakázky.

101.            Zadavatel dle svých slov rovněž trvá na tom, že „neporušil zásadu zákazu diskriminace dle § 6 odst. 2 ZZVZ, když Zadavatel měl svým postupem fakticky znemožnit prokázání kvalifikace ve vztahu k odborníkům na stavební pojmy a procesy z oblasti řízení staveb poddodavatelsky“ a dodává, že „toto tvrzení se v námitkách nikdy nevyskytovalo a není ani obsahem návrhu, není proto zřejmé, jak Zadavatel omezil možnost prokázat kvalifikaci poddodavatelsky.“

102.            Dále zadavatel trvá na tom, že neporušil zásadu přiměřenosti, jde-li o délku trvání smluvního vztahu, neboť smlouvu na veřejnou zakázku lze vypovědět po 5 letech plnění, proto nemůže způsobovat navrhovateli újmu, bude-li smlouva v ideálním případě trvat celých předpokládaných 20 let. Možnost výpovědi smlouvy na veřejnou zakázku bez udání důvodu ze strany zadavatele považuje zadavatel za zcela běžné smluvní ujednání a dodává, že srovnatelné oprávnění je poskytnuto i druhé smluvní straně. K navrhovatelem zmiňované možnosti, že zadavatel nezašle výzvu k plnění po dobu až 5 let, zadavatel uvádí, že „jde o hypotetickou situaci, jež téměř jistě nenastane“, a dodává, že podmínil zahájení plnění veřejné zakázky výzvou zadavatele s ohledem na nutnost koordinace plnění více zakázek a činností.

103.            Zadavatel rovněž trvá na tom, že neporušil § 36 odst. 1 zákona ve spojení se zásadou přiměřenosti a zákazu diskriminace dle § 6 zákona, když jím stanovený roční objem požadované významné služby dle bodu 4.4.3. písm. b) zadávací dokumentace nepřevyšuje předpokládaný roční objem plnění činností odpovídajících významné službě, které bude realizováno v prvních letech účinnosti smlouvy na veřejnou zakázku.

104.            Dále zadavatel trvá na tom, že stanovil dostatečně konkrétně postup realizace ad hoc požadavků a jednoznačně vymezil, že navýšení dohodnutého rozsahu je možné pouze se souhlasem zadavatele, a dále že dostatečně konkrétně stanovil požadavky na certifikaci výrobcem SW platformy.

105.            Zadavatel je přesvědčen, že neporušil § 114 a násl. zákona a že nabídky budou porovnatelné, neboť je oceňován totožný položkový rozpočet, přičemž zadavatel jako odborník je schopen rozsah fakturovaného plnění korigovat, a odmítá, že by připustil jakékoliv nekalé praktiky v rámci fakturace. Akceptace tvrzení navrhovatele, že různí dodavatelé budou odvádět za jednotku (člověkoden) různé množství práce, by dle zadavatele znamenalo, že nikdy nebude možné zadávat plnění oceněné člověkohodinami nebo člověkodny.

106.            Zadavatel dále trvá na tom, že plnění „ad hoc služeb“ není plněním rámcové dohody, a že se tedy nedopustil porušení § 131 odst. 3 zákona, když na smlouvy s rámcovým prvkem nedopadá omezení délky trvání závazku po dobu maximálně 4 let.

107.            Závěrem zadavatel žádá Úřad, aby návrh podle § 265 písm. a) zákona zamítl.

Další průběh správního řízení

108.            Dne 25. 2. 2026 obdržel Úřad od navrhovatele vyjádření k podkladům rozhodnutí z téhož dne.

Vyjádření navrhovatele k podkladům rozhodnutí

109.            Navrhovatel ve vyjádření k podkladům rozhodnutí nejprve srovnává praxi zadavatele při zadávání veřejných zakázek v oblasti IT v minulosti a nyní.

110.            Dále navrhovatel uvádí, že mechanismus realizace služeb rozvoje IT systému odpovídá postupnému zadávání dílčích plnění, a že pokud by bylo akceptováno, že služby rozvoje nepodléhají časovému omezení rámcových dohod, otevřela by se možnost dlouhodobého pořizování neurčitě vymezených plnění mimo časový limit stanovený zákonem. V souvislosti s tím navrhovatel navrhuje, aby Úřad zodpověděl několik navrhovatelem specifikovaných otázek souvisejících s tímto tématem.

111.            Dále navrhovatel navrhuje, aby Úřad posoudil: (i) zda je zadavatel oprávněn požadovat v rámci technické kvalifikace prokázání zkušenosti s činností či plněním, které nejsou předmětem veřejné zakázky; (ii) zda k legitimitě takového postupu postačuje obecné tvrzení zadavatele, že taková zkušenost je „předpokladem“ pro řádné plnění zakázky, aniž by byla tato vazba konkrétně a přezkoumatelně odůvodněna; (iii) zda je takový požadavek slučitelný s § 73 odst. 6 zákona, podle něhož musí být kvalifikace stanovena s ohledem na předmět veřejné zakázky.

112.            V souvislosti s požadavkem zadavatele na minimální finanční hodnotu referenční zakázky navrhovatel zpochybňuje, zda zadavatel může požadovat doložení zkušenosti s významnou službou v rozsahu 100 % předpokládané hodnoty plnění bez konkrétního odůvodnění takového požadavku. Dle navrhovatele jde o přísné nastavení kvalifikace, které vyžaduje věcné zdůvodnění, přičemž zadavatel nevysvětlil, proč by nebyla dostačující i zkušenost v nižším objemu.

113.            Dále navrhovatel ve vztahu ke specialistovi na řízení stavby (s tím, že obdobné platí i ve vztahu ke specialistovi pro harmonogram a claim management) uvádí, že okruh zadavatelem stanovených rolí je nedůvodně zužující, neboť relevantní zkušenost s řízením stavebních procesů může mít i technický zástupce objednatele či jiný odborný pracovník investora, který vykonával faktické činnosti související s koordinací, kontrolou a řízením stavebních prací. Dále dle navrhovatele zadavatel nikde nespecifikoval, jaké konkrétní činnosti má předmětný specialista při realizaci veřejné zakázky vykonávat a ze Smlouvy na plnění veřejné zakázky nevyplývá ani formální zakotvení této role. Rovněž dle navrhovatele zadavatel nevysvětlil, proč by relevantní praktickou zkušeností nemohly disponovat osoby působící na straně objednatele, které se běžně účastní realizace stavebních projektů; diskriminační dopad vymezení uznatelných rolí se dle navrhovatele projevuje v tom, že zadavatel z okruhu způsobilých osob vylučuje stavbyvedoucího, přestože jde o osobu, která fakticky odpovídá za organizaci a řízení realizace stavby a disponuje příslušnou autorizací, přičemž samotná skutečnost, že působí na straně zhotovitele, nevypovídá nic o nedostatku odborných znalostí či praktických zkušeností s řízením stavebních procesů.

114.            Navrhovatel  dále nesouhlasí s tvrzením zadavatele obsaženým v odpovědi z 5. 2. 2026, podle něhož jsou zakázky s parametry požadovanými zadavatelem u významné zakázky, s nimiž mají mít specialisté zkušenost s vysokou pravděpodobností zadávány územními samosprávnými celky, když dle navrhovatele zadávání daných staveb je téměř výhradně doménou zadavatele, a tvrzení zadavatele proto nepovažuje za způsobilé doložit existenci dostatečně širokého trhu referenčních zakázek odpovídajících nastavenému kvalifikačnímu požadavku.

115.            K požadavku na významnou zakázku realizovanou dodavatelem navrhovatel uvádí, že stanovený finanční objem vychází z nesprávně určené předpokládané hodnoty, která byla dle jeho názoru nadhodnocena, o čemž svědčí již samotné nabídkové ceny, jejichž průměrná výše činí cca 64 % stanovené předpokládané hodnoty; nadhodnocení předpokládané hodnoty pak vedlo k nadhodnocení kvalifikace. Navrhovatel uvádí, že pokud zadavatel dle svého vyjádření vycházel ze sazby za člověkoden Ad hoc služeb přibližně o 50 % vyšší, než použil navrhovatel, vycházel dle navrhovatele z hodnoty výrazně převyšující obvyklou tržní úroveň, aniž by takový postup konkrétně a přezkoumatelně odůvodnil, a takto navýšená jednotková cena se následně promítla do celkové předpokládané hodnoty i do stanovení minimálního finančního objemu významné zakázky. Navrhovatel dodává, že dle veřejně dostupných údajů zadavatel běžně pořizuje obdobné služby za výrazně nižší sazby, a uvádí částku přibližně ve výši 6 000 Kč.

116.            Dle navrhovatele zadavatel odůvodňuje vysoký objem Ad hoc služeb potřebou intenzivní integrace řešení do stávajícího prostředí a procesů, což však neodpovídá obsahu smluvní dokumentace, kde je uvedena integrace několik různých modulů, integrace tedy má být provedena v rámci realizace díla, nikoli až následně v režimu Ad hoc služeb. Pokud zadavatel tvrdí, že integrace odůvodňuje mimořádně vysoký objem Ad hoc služeb po dobu dvou let, měl by dle navrhovatele takové tvrzení podložit konkrétní technickou či ekonomickou analýzou, což neučinil.

117.            Navrhovatel dále zpochybňuje správnost výpočtu zadavatele popsaného v jeho odpovědi
z 5. 2. 2026 a uvádí svou vlastní kalkulaci, na základě níž dochází k závěru, že stanovený minimální finanční limit významné zakázky neodpovídá reálné ekonomické hodnotě předmětu plnění. Pro případ, že by Úřad nepřisvědčil jeho argumentaci, navrhovatel navrhuje, aby tvrzení zadavatele ohledně rozsahu a cenové kalkulace Ad hoc služeb byla podrobena znaleckému, případně alespoň odbornému přezkoumání nezávislým odborníkem.

118.            Dále navrhovatel uvádí, že Úřad vyzval zadavatele k objasnění požadavku na významnou zakázku s odůvodněním, že zadavatel svá tvrzení, jimiž reaguje na námitku navrhovatele týkající se nepřiměřenosti požadovaného finančního objemu referenční zakázky, v rozhodnutí o námitkách a ve vyjádření k návrhu blíže nevysvětlil, z čehož navrhovatel dovozuje, že rozhodnutí o námitkách je nepřezkoumatelné, a Úřad by měl tedy postupovat dle § 263 odst. 5 zákona a rozhodnutí o námitkách zrušit.

119.            Dále navrhovatel uvádí, že bod 45 vyjádření zadavatele k návrhu je v rozporu s údaji uvedenými v dokumentu „Vysvětlení, změna nebo doplnění zadávací dokumentace č. 5“ ze dne 6. 10. 2025 (dále jen „Vysvětlení zadávací dokumentace č. 5“), a zadavatel tak svým vyjádřením k návrhu mění po uplynutí lhůty pro podání nabídek zadávací podmínky tak, že členové realizačního týmu nemusí mít znalost agilního řízení, ačkoli dle zadávacích podmínek ve znění do uplynutí lhůty pro podání nabídek tuto znalost musel minimálně projektový manažer mít.

IV.             ZÁVĚRY ÚŘADU

120.            Úřad přezkoumal na základě § 248 a násl. zákona případ ve všech vzájemných souvislostech a po zhodnocení všech podkladů, zejména relevantních částí obdržené dokumentace o zadávacím řízení, vyjádření účastníků řízení a na základě vlastního zjištění konstatuje, že návrh navrhovatele se podle § 265 písm. a) zákona zamítá, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření. Ke svému rozhodnutí Úřad uvádí následující rozhodné skutečnosti.

Relevantní ustanovení právních předpisů

121.            Dle § 2 odst. 1 věty první zákona se zadáním veřejné zakázky pro účely tohoto zákona rozumí uzavření úplatné smlouvy mezi zadavatelem a dodavatelem, z níž vyplývá povinnost dodavatele poskytnout dodávky, služby nebo stavební práce.

122.            Dle § 6 odst. 1 zákona zadavatel při postupu podle tohoto zákona musí dodržovat zásady transparentnosti a přiměřenosti.

123.            Dle § 6 odst. 2 zákona ve vztahu k dodavatelům musí zadavatel dodržovat zásadu rovného zacházení a zákazu diskriminace.

124.            Dle § 28 odst. 1 písm. a) zákona se pro účely tohoto zákona se rozumí zadávacími podmínkami veškeré zadavatelem stanovené

1.      podmínky průběhu zadávacího řízení,

2.      podmínky účasti v zadávacím řízení,

3.      pravidla pro snížení počtu účastníků zadávacího řízení nebo snížení počtu předběžných nabídek nebo řešení,

4.      pravidla pro hodnocení nabídek,

5.      další podmínky pro uzavření smlouvy na veřejnou zakázku podle § 104,

125.            Dle § 36 odst. 1 zákona zadávací podmínky nesmí být stanoveny tak, aby určitým dodavatelům bezdůvodně přímo nebo nepřímo zaručovaly konkurenční výhodu nebo vytvářely bezdůvodné překážky hospodářské soutěže.

126.            Dle § 36 odst. 3 zákona zadávací podmínky zadavatel stanoví a poskytne dodavatelům v podrobnostech nezbytných pro účast dodavatele v zadávacím řízení. Zadavatel nesmí přenášet odpovědnost za správnost a úplnost zadávacích podmínek na dodavatele.

127.            Dle § 37 odst. 1 zákona podmínky účasti v zadávacím řízení může zadavatel stanovit jako

a)      podmínky kvalifikace,

b)      technické podmínky vymezující předmět veřejné zakázky včetně podmínek nakládání s právy k průmyslovému nebo duševnímu vlastnictví vzniklými v souvislosti s plněním smlouvy na veřejnou zakázku,

c)      obchodní nebo jiné smluvní podmínky vztahující se k předmětu veřejné zakázky, nebo

d)      zvláštní podmínky plnění veřejné zakázky, a to zejména v oblasti vlivu předmětu veřejné zakázky na životní prostředí, sociálních důsledků vyplývajících z předmětu veřejné zakázky, hospodářské oblasti nebo inovací.

128.            Dle § 73 odst. 3 písm. b) zákona může zadavatel nadlimitním režimu požadovat prokázání

a)      ekonomické kvalifikace podle § 78 nebo

b)      technické kvalifikace podle § 79.

129.            Dle § 73 odst. 5 zákona je zadavatel povinen v zadávací dokumentaci stanovit, které údaje, doklady, vzorky nebo modely k prokázání splnění požadovaných kritérií kvalifikace požaduje.

130.            Dle § 73 odst. 6 zákona pokud zadavatel požaduje prokázání ekonomické nebo technické kvalifikace, musí v zadávací dokumentaci přiměřeně vzhledem ke složitosti a rozsahu předmětu veřejné zakázky stanovit,

a)      která kritéria ekonomické nebo technické kvalifikace požaduje a

b)      minimální úroveň pro jejich splnění.

131.            Dle § 79 odst. 1 zákona kritéria technické kvalifikace stanoví zadavatel za účelem prokázání lidských zdrojů, technických zdrojů nebo odborných schopností a zkušeností nezbytných pro plnění veřejné zakázky v odpovídající kvalitě. Zadavatel může považovat technickou kvalifikaci za neprokázanou, pokud prokáže, že dodavatel má protichůdné zájmy, které by mohly negativně ovlivnit plnění veřejné zakázky.

132.            Dle § 79 odst. 2 písm. b) zákona k prokázání kritérií technické kvalifikace zadavatel může požadovat seznam významných dodávek nebo významných služeb poskytnutých za poslední 3 roky před zahájením zadávacího řízení včetně uvedení ceny a doby jejich poskytnutí a identifikace objednatele; zadavatel může stanovit, že budou zohledněny doklady i za dobu delší než poslední 3 roky před zahájením zadávacího řízení, pokud je to nezbytné pro zajištění přiměřené úrovně hospodářské soutěže.

133.            Dle § 79 odst. 2 písm. d) zákona k prokázání kritérií technické kvalifikace zadavatel může požadovat osvědčení o vzdělání a odborné kvalifikaci vztahující se k požadovaným dodávkám, službám nebo stavebním pracem, a to jak ve vztahu k fyzickým osobám, které mohou dodávky, služby nebo stavební práce poskytovat, tak ve vztahu k jejich vedoucím pracovníkům.

134.            Dle § 83 odst. 1 zákona dodavatel může ekonomickou kvalifikaci, technickou kvalifikaci nebo profesní způsobilosti s výjimkou kritéria podle § 77 odst. 1 požadovanou zadavatelem prokázat prostřednictvím jiných osob. Dodavatel je v takovém případě povinen zadavateli předložit

a)      doklady prokazující splnění profesní způsobilosti podle § 77 odst. 1 jinou osobou,

b)      doklady prokazující splnění chybějící části kvalifikace prostřednictvím jiné osoby,

c)      doklady o splnění základní způsobilosti podle § 74 jinou osobou a

d)      smlouvu nebo jinou osobou podepsané potvrzení o její existenci, jejímž obsahem je závazek jiné osoby k poskytnutí plnění určeného k plnění veřejné zakázky nebo k poskytnutí věcí nebo práv, s nimiž bude dodavatel oprávněn disponovat při plnění veřejné zakázky, a to alespoň v rozsahu, v jakém jiná osoba prokázala kvalifikaci za dodavatele.

135.            Dle § 83 odst. 1 zákona prokazuje-li dodavatel prostřednictvím jiné osoby kvalifikaci a předkládá doklady podle § 79 odst. 2 písm. a), b) nebo d) vztahující se k takové osobě, musí ze smlouvy nebo potvrzení o její existenci podle odstavce 1 písm. d) vyplývat závazek, že jiná osoba bude vykonávat stavební práce či služby, ke kterým se prokazované kritérium kvalifikace vztahuje.

136.            Dle § 83 odst. 3 zákona se má za to, že požadavek podle odstavce 1 písm. d) je splněn, pokud z obsahu smlouvy nebo potvrzení o její existenci podle odstavce 1 písm. d) vyplývá závazek jiné osoby plnit veřejnou zakázku společně a nerozdílně s dodavatelem; to neplatí, pokud smlouva nebo potvrzení o její existenci podle odstavce 1 písm. d) musí splňovat požadavky podle odstavce 2.

137.            Dle § 131 odst. 1 zákona rámcovou dohodou mezi sebou jeden nebo více zadavatelů a jeden nebo více dodavatelů ujednávají rámcové podmínky týkající se zejména ceny nebo jiných podmínek plnění veřejné zakázky, které jsou závazné po dobu trvání rámcové dohody.

138.            Dle § 131 odst. 2 zákona zadavatel může uzavřít rámcovou dohodu pouze na základě zadávacího řízení, které by byl oprávněn použít na veřejnou zakázku obdobného předmětu a předpokládané hodnoty.

139.            Dle § 131 odst. 3 zákona trvání vztahu z rámcové dohody nesmí být kromě výjimečných a řádně odůvodněných případů vztahujících se k předmětu rámcové dohody delší než 4 roky.

140.            Dle § 265 písm. a) zákona Úřad návrh zamítne, pokud nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.

141.            Dle § 4 nařízení vlády č. 172/2016 Sb., o stanovení finančních limitů a částek pro účely zákona o zadávání veřejných zakázek, ve znění účinném od 1. 1. 2024 do 31. 12. 2025 (dále jen „nařízení vlády č. 172/2016 Sb.“), finanční limit pro určení nadlimitní veřejné zakázky na stavební práce od 1. 1. 2024 do 31. 12. 2025 činil 135 348 000 Kč.

Právní posouzení

K části návrhu „Ke skrytému užití institutu rámcové dohody a k obcházení institutu rámcových dohod“

142.            Navrhovatel v dané části návrhu namítá, že charakter předmětu plnění veřejné zakázky odpovídá rámcové dohodě dle § 131 zákona, že a s ohledem na to měl zadavatel respektovat zákonná omezení stanovená pro rámcové dohody. Úřad k tomu uvádí následující.

143.            V bodě 2.1. Smlouvy je uvedeno, že „[n]a základě této Smlouvy se Poskytovatel zavazuje na své náklady a nebezpečí k řádnému a včasnému poskytnutí služeb, jak jsou specifikovány v čl. 2.2 Smlouvy, Objednateli.“

144.            V bodě 2.2. Smlouvy je uvedeno, že „Poskytovatel se zavazuje na základě Smlouvy poskytnout Objednateli následující služby: analýza, vývoj, implementace, podpora a rozvoj modulu HMG (dále jen „Služby“). Podrobný popis Služeb poskytovaných Poskytovatelem Objednateli na základě Smlouvy je obsažen v příloze č. 1 Smlouvy.“

145.            V bodě 2.8. Smlouvy je uvedeno, že „Objednatel si ve smyslu ust. § 100 odst. 1 ZZVZ vyhrazuje možnost jednostranné změny závazků vyplývajících ze Smlouvy, jak dále uvedeno:

2.8.1. Změna odebraného množství Služeb: Objednatel je oprávněn jednostranně zvýšit rozsah odebraných Služeb stanovený v čl. 4.1 Smlouvy až o 20 % (dvacet procent), a to v případě, kdy nastanou následující okolnosti:

a)      možnost odebrání více měrných jednotek položek 8 až 10, tabulky Katalog služeb, uvedených v příloze č. 5 Smlouvy, pokud je nezbytné pro realizaci změny a/nebo požadavku nutného pro zajištění plné integrace všech funkcionalit modulu na nadřízený subsystém CDE a další komponenty IS Objednatele;

b)      možnost odebrání více měrných jednotek položky č. 11, tabulky Katalog služeb, uvedené v příloze č. 5 Smlouvy, pokud je potřeba navýšení nezbytná ve vazbě na realizované změny a/nebo požadavky dle předchozího písmene a) tohoto odstavce Smlouvy a/nebo v souvislosti se změnou obsahu ust. dohody o garantované úrovni služeb (SLA) v příloze č. 7 Smlouvy.“

146.            V bodě 3.1. Smlouvy je uvedeno: „Zahájení poskytování Služeb na základě Smlouvy:

Poskytovatel je povinen zahájit poskytování Služeb bez zbytečného odkladu po doručení výzvy Objednatele. Výzva Objednatele může znít na zahájení Služeb jako celku, popř. jejich části, pokud je poskytování Služeb rozděleno na části, přičemž konkrétní vymezení bude obsaženo v textu výzvy. Výzva Objednatele k zahájení poskytování Služeb bude učiněna Objednatelem písemně, a to v listinné nebo elektronické formě podle volby Objednatele, a to na kontaktní údaje odpovědných osob uvedené ve Smlouvě.“

147.            V bodě 4.1. Smlouvy je uvedeno:

»Cena služeb

Objednatel se zavazuje uhradit Poskytovateli za řádné a včasné poskytnutí Služeb dle této Smlouvy celkovou cenu v následující výši:

(dále jen „Cena Služeb“).

Detailní jednotkový rozpis ceny Služeb včetně množství jednotek a jejich jednotkových cen obsahuje příloha č. 5 Smlouvy Soupis služeb k ocenění obsahující jednotkové ceny.

V případě, že si Objednatel v čl. 2.8 Smlouvy vyhradil možnost změny množství odebíraných Služeb ve smyslu ust. § 100 odst. 1 ZZVZ, je Objednatel povinen uhradit pouze skutečně odebrané Služby.

(…)«

148.            Dle bodu 4.2. Smlouvy „[c]ena za poskytování Služeb (včetně DPH) stanovená v čl. 4.1 je sjednána jako maximální a nepřekročitelná s výjimkou zákonné změny sazby DPH, případné aplikace vyhrazené změny závazku nebo s výjimkou dodatkem Smlouvy sjednané nepodstatné změny Smlouvy ve smyslu § 222 ZZVZ.“

149.            V bodě 5.8. Smlouvy je uvedeno:

»Úhrada Ceny Služeb

Objednatel se zavazuje zaplatit Poskytovateli za poskytnutí Služeb Cenu Služeb postupně na základě několika Faktur vystavených Poskytovatelem vždy po řádném poskytnutí jednotlivých částí Služeb (včetně předání všech Dokumentů a Výstupů příslušných pro danou část Služeb) Objednateli, a to ve výši uvedené u těchto částí Služeb v příloze č. 5 Smlouvy. Poskytovatel je oprávněn vystavit Fakturu za poskytnuté části Služeb vždy po řádném poskytnutí uvedené části Služeb. U Služeb vymezených v příloze č. 5 Smlouvy jinou měrnou jednotkou než „kpl“ bude hrazena cena stanovená jako součin jednotkové ceny a skutečného rozsahu poskytnutých a akceptovaných Služeb; rozsah takových Služeb bude stanoven dohodou Smluvních stran předem v souladu s touto Smlouvou, překročení sjednaného rozsahu je možné pouze s předchozím souhlasem Objednatele či dohodou Smluvních stran. Celková uhrazená Cena, tj. součet částek jednotlivých uhrazených Faktur, nepřesáhne Cenu Služeb uvedenou v čl. 4.1 Smlouvy.«

150.            V Příloze č. 1 „Popis Služeb“ (dále jen „Příloha č. 1“), bodě 2 „Úvod“ Smlouvy zadavatel stanovil, že »[c]ílem Objednatele je elektronizace, digitalizace a optimalizace vnitřních procesů ŘSD s využitím moderních ICT technologií ke zvýšení efektivity zabezpečení přípravy, výstavby, údržby a oprav staveb. Pro dosažení těchto cílů je nutné stávající informační systém ŘSD rozšířit o nový modulární subsystém společného datového prostředí (Common Data Environment / CDE). Předmětem plnění této smlouvy je v rámci naplnění programového úkolu „CDE“ Objednatele, realizace projektu „HMG a FIN“ na zajištění dodání, implementace, podpory a rozvoje modulu harmonogram, jako subsystému CDE plně integrovaného, avšak relativně samostatného souboru funkcionalit pro zobrazení časového plánu, skutečného postupu prací, čerpání financí nebo jakéhokoliv jiného sledu aktivit a jejich návazností a milníků (dále jako „Modul HMG“), v rozsahu a podobě specifikované v příloze 2 Smlouvy a komunikujícího s dalšími moduly společného datového prostředí prostřednictvím vnitropodnikové sběrnice a aplikačních rozhraní API (…).«

151.            V Příloze č. 6 „Harmonogram“ (dále jen „Příloha č. 6“) Smlouvy je uvedeno:

Objednatel požaduje plnění díla a služeb realizovat dle obsahu přílohy č. 1 Smlouvy v následujících etapách:

1. Fáze 0: Fáze koordinační – na výzvu Objednatele k plnění Fáze 0 (předpokládá se ke dni účinnosti Smlouvy);

2. Fáze I: Fáze analýzy a návrhu; ukončena akceptačním milníkem; [T = den výzvy Objednatele k plnění Fáze I + maximálně 12 týdnů]; [T0 = den splnění akceptačního milníku óFakturační milník I];

3. Fáze II: Fáze sestávající z podetap přípravy implementace, implementace a vývojového testování, ukončených splněním akceptačního milníku implementace;

4. Fáze III: Pilotní provoz; [T0 + maximálně 11 měsíců]; [T1 = den splnění cílů pilotního provozu a splnění akceptačních milníků fáze ó Fakturační milník II]

5. Fáze IV: Dlouhodobý provoz; [T1 + 240 měsíců]; Rutinní provoz dle Dohody o garantované úrovni služeb (SLA) a pravidelnou akceptací prostřednictvím SLA reportu za vyhodnocovací období.

(…)“

152.            V bodě 1.2. „Rozvoj systému“ Přílohy č. 8 Smlouvy je uvedeno, že »[n]a základě požadavků Objednatele a v souvislosti s dalším postupem vývoje v oblasti stavebních projektů si může objednatel vyžádat další funkčnost subsystému a/nebo modulů. Poskytovatel v takovém případě zajistí rozvoj modulů dle požadavků Objednatele. V případě výzvy Objednatele k realizaci rozvoje dotčené části subsystému (dále také jako „Požadavek na rozvoj“) musí Poskytovatel Objednateli poskytnout popis realizace Požadavku na rozvoj a odhadovaný počet člověkodnů k provedení požadavku na rozvoj do doby uvedené v Příloze 5 – Soupis služeb k ocenění ve sloupci Doba reakce. V rámci řízení projektu bude dohodou Smluvních stran sjednán maximální počet člověkodnů k provedení Požadavku na rozvoj, který je pro Poskytovatele závazný. Navýšení počtu člověkodnů k provedení Požadavku na rozvoj je možné pouze s předchozím souhlasem Objednatele nebo dohodou Smluvních stran. Poskytovatel je povinen Objednatele na potřebu navýšení počtu člověkodnů k provedení Požadavku na rozvoj upozornit s dostatečným předstihem.«

153.            V bodě 1.3. „Ostatní ad-hoc služby“ Přílohy č. 8 Smlouvy je uvedeno, že „[a]d-hoc služby jsou služby realizované Poskytovatelem na základě výzvy Objednatele za účelem zlepšení funkčností informačního systému Objednatele, nebo práce s daty v něm obsaženými. V případě výzvy Objednatele k realizaci ostatních ad-hoc služeb musí Poskytovatel Objednateli poskytnout odhadovaný počet člověkodnů k provedení ostatní ad-hoc služby do doby uvedené v Příloze 5 – Soupis služeb k ocenění ve sloupci Doba reakce. V rámci řízení projektu bude dohodou Smluvních stran sjednán maximální počet člověkodnů k provedení Ostatních ad-hoc služeb, který je pro Poskytovatele závazný. Navýšení počtu člověkodnů k provedení Ostatních ad-hoc služeb je možné pouze s předchozím souhlasem Objednatele nebo dohodou Smluvních stran. Poskytovatel je povinen Objednatele na potřebu navýšení počtu člověkodnů k provedení Ostatních ad-hoc služeb upozornit s dostatečným předstihem. Ujednání dle tohoto odstavce platí i pro Službu exitu.“

154.            V bodě 1.4. „Rozšířená uživatelská podpora“ Přílohy č. 8 Smlouvy je uvedeno, že „Objednatel může požadovat služby technického charakteru jako je například provedení datové konsolidace, nebo zajištění statistik nad projekty. V takovém případě je poskytovatel povinen poskytnout rozšířenou uživatelskou podporu. V případě výzvy Objednatele k realizaci rozšířené uživatelské podpory musí Poskytovatel Objednateli poskytnout odhadovaný počet člověkodnů k provedení rozšířené uživatelské podpory do doby uvedené v Příloze 5 – Soupis služeb k ocenění ve sloupci Doba reakce. V rámci řízení projektu bude dohodou Smluvních stran sjednán maximální počet člověkodnů k provedení Rozšířené uživatelské podpory, který je pro Poskytovatele závazný. Navýšení počtu člověkodnů k provedení Rozšířené uživatelské podpory je možné pouze s předchozím souhlasem Objednatele nebo dohodou Smluvních stran. Poskytovatel je povinen Objednatele na potřebu navýšení počtu člověkodnů k provedení Rozšířené uživatelské podpory upozornit s dostatečným předstihem.“

155.           
 Příloha č. 5 Smlouvy obsahuje následující tabulku:

156.            V dokumentu „Vysvětlení, změna nebo doplnění zadávací dokumentace č. 3 a 4 ze dne 28. 8. 2025 (dále jen „Vysvětlení zadávací dokumentace č. 3 a 4“) v reakci na dotaz, zda „služby rámcové povahy definované v katalogu služeb pod položkami č. 8 až 11 budou poskytovány po dobu maximálně 4 let, popř. zda zadavatel požaduje jejich poskytování po dobu 20 let, obdobně jako u podpory ve fázi IV“, zadavatel uvedl, že „[s]lužby pod položkami č. 8 až 11 jsou definovány pro zajištění udržitelného stavu dodavatelem vyvinuté části projektového řešení a jeho následné podpory a rozvoje v horizontu platnosti smlouvy. Zadavatel dále uvádí, že nejde o uzavření rámcové dohody dle ZZVZ“.

157.            Ve Vysvětlení zadávací dokumentace č. 3 a 4 dále zadavatel v reakci na dotaz, jak budou služby z katalogu služeb budou objednávány a kde jsou stanovena pravidla pro takové objednávky, pro parametry nabídky, pro jejich závaznost, vzájemné jednání, odsouhlasení apod., neboť tyto služby mají rámcovou povahu, a Smlouva by tak měla obsahovat pravidla podobná jako u rámcových dohod používaných zadavatelem, uvedl, že „[s]lužby uvedené v katalogu služeb pod položkami č. 8 až 11 nejsou pojaty tak, jak ZZVZ definuje rámcovou dohodu. Zadavatel nepoužívá rámcovou dohodu ve smyslu ZZVZ, a tedy nebudou realizovány žádné dílčí objednávky ani dílčí smlouvy. Jedná se o postupné, předem definované plnění. Poskytování těchto služeb bude probíhat průběžně na základě schválených změnových požadavků (change requestů), které budou vycházet z provozních potřeb zadavatele. Jednotlivé položky katalogu služeb mají následující účel:

-          Položka č. 8: zajištění dlouhodobého udržení kvalifikovaného personálního obsazení pro podporu a rozvoj systému,

-          Položka č. 9: realizace schválených change requestů,

-          Položka č. 10: příprava change requestů, včetně analytických činností, které mohou být prováděny i externě mimo rámec smlouvy,

-          Položka č. 11: provádění změn vyplývajících z realizovaných change requestů, včetně jejich dopadů na systém.

Pravidla pro zadávání, schvalování a realizaci těchto služeb jsou upravena v návrhu smlouvy, zejména v její hlavní části a v přílohách č. 5 (Katalog služeb) a č. 7 (SLA).“

158.            V dokumentu Vysvětlení zadávací dokumentace č. 5 zadavatel mj. uvedl, že „konstatuje, že se nejedná o rámcovou dohodu ve smyslu § 131 a násl. ZZVZ, nýbrž o smlouvu o poskytování služeb, jejíž plnění je definováno v zadávací dokumentaci. Zadavatel neplánuje uzavírat dílčí smlouvy ani realizovat dílčí objednávky ve smyslu rámcové dohody. Plnění bude probíhat průběžně, na základě schválených změnových požadavků (change requestů), které budou vycházet z provozních potřeb zadavatele. Skutečnost, že předmětem veřejné zakázky je část plnění, které má rámcovou povahu, neznamená, že je zadávána rámcová dohoda. Situace, kdy dodavatel vyvine a zprovozní, podporuje a rozvíjí určitý softwarový nástroj, je situací v IT zcela obvyklou.

(…)

K dotazu na způsob realizace plnění zadavatel uvádí, že postupné a předem definované plnění je popsáno v zadávací dokumentaci, a že sazby za člověkoden slouží k ocenění služeb, které budou čerpány dle skutečné potřeby. Tento model odpovídá běžné praxi v oblasti IT služeb, kde je rozsah plnění definován rámcově, avšak bez právního režimu rámcové dohody. Zadavatel nesouhlasí s tvrzením, že zadávací podmínky nejsou jednoznačné a že jsou jeho vyjádření rozporná. Předmětem veřejné zakázky je dodání a integrace Modulu HMG do subsystému CDE informačního systému ŘSD dle požadavků uvedených v příloze Smlouvy. Po dobu provozu tohoto Modulu HMG pak bude dodavatel zajišťovat podporu a rozvoj Modulu HMG, přičemž služby rozvoje budou realizovány na základě Požadavků na rozvoj. Služby rozvoje nemohou být a běžně v oblasti IT nejsou popsány konkrétněji, než jak učinil zadavatel, neboť jejich povaha závisí na celé řadě okolností – na řešení dodaném dodavatelem, změnách právních předpisů, změnách technického prostředí, změnách potřeb zadavatele. Na dodavatele nejsou přenášena žádná nepřiměřená rizika, celkový objem plnění je dodavateli předem znám, je též známo, jakého plnění se služby rozvoje týkají (Modulu HMG) a ze Smlouvy neplyne žádná sankce za pochybení při poskytování služeb rozvoje (s výjimkou prodlení při odstraňování vad), je tedy zřejmé, že rozsah služeb rozvoje bude muset být definován na úrovni řízení projektu. (…)“

159.            Z dokumentu nazvaného „Údaje z nabídek účastníků, kteří podali ve lhůtě pro podání nabídek elektronickou nabídku, odpovídají číselně vyjádřitelným kritériím hodnocení“ (dále jen „Údaje z nabídek účastníků“) vyplývá, že zadavatel v zadávacím řízení obdržel 4 nabídky.

160.            Než Úřad přistoupí k samotnému posouzení, zda je v šetřeném případě nutné na Smlouvu aplikovat ustanovení týkající se rámcových dohod dle § 131 a násl. zákona, považuje za nezbytné se nejprve vyjádřit k v návrhu obsažené žádosti o obecné stanovisko k problematice „rozvoje (ad hoc službám)“ u informačních systémů z hlediska toho, zda se jedná „o rámcovou dohodu nebo alespoň o smlouvu s rámcovým prvkem, na kterou by se měla vztahovat omezení vyplývající z ustanovení o rámcových dohodách, tj. zastropování maximální možné částky a omezení doby trvání tohoto závazku na dobu 4 let (pokud není řádně odůvodněna doba delší).“ Úřad v této souvislosti uvádí, že předmětem probíhajícího správního řízení není vydávání obecných či metodických stanovisek na téma poskytování ad hoc služeb u informačních systémů. Úkolem Úřadu v rámci předmětného správního řízení je posoudit pouze konkrétní skutkové okolnosti a právní otázky vztahující se k nyní přezkoumávanému zadávacímu řízení, k čemuž Úřad uvádí následující.

161.            Úřad předně v souvislosti s posouzením, zda Smlouva představuje rámcovou dohodu ve smyslu § 131 a násl. zákona či nikoliv, odkazuje na obecné závěry rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-03802/2023/161, sp. zn. ÚOHS-R0007/2023/VZ ze dne 2. 3. 2023, ve kterém je uvedeno následující[8]:

»Podle § 131 odst. 1 zákona platí, že rámcovou dohodou mezi sebou jeden nebo více zadavatelů a jeden nebo více dodavatelů ujednávají rámcové podmínky týkající se zejména ceny nebo jiných podmínek plnění veřejné zakázky, které jsou závazné po celou dobu trvání rámcové dohody.

(…).

Zákon výslovně neklade na obsah rámcové dohody specifické požadavky. Obecně však platí, že smlouva na veřejnou zakázku musí být posuzována podle svého skutečného obsahu, nikoliv podle svého označení nebo (mylné) domněnky zadavatele. Stejně tak není rozhodné použití konkrétního smluvního typu podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“). O tom, zda bude za účelem zadání veřejné zakázky uzavřena přímo smlouva na veřejnou zakázku nebo rámcová dohoda, která umožní zadání předmětu veřejné zakázky prostřednictvím dílčích navazujících zakázek v budoucnu, rozhoduje zadavatel, a to formulací zadávacích podmínek, včetně volby odpovídajícího postupu pro zadání veřejné zakázky.

Samo prohlášení zadavatele o absenci rámcového charakteru smlouvy v rozhodnutí o námitkách nebo v navazujícím správním řízení za relevantní považovat nelze. Ze zadávacích podmínek musí vyplývat objektivně zjistitelná skutečnost, zda má být v zadávacím řízení uzavřena rámcová dohoda či smlouva na veřejnou zakázku. Pro posouzení rámcového charakteru smlouvy je tedy rozhodný obsah smlouvy o dodávce a konkrétní znění jeho klíčových ustanovení.

(…)

Zákon jak pro uzavření smlouvy na veřejnou zakázku, tak pro uzavření rámcové dohody obecně vyžaduje provedení zadávacího řízení, po obsahové stránce vznikajícího závazku mezi nimi však explicitně rozlišuje. (…)

Uzavřením smlouvy na veřejnou zakázku dochází přímo k zadání veřejné zakázky vybranému dodavateli, z níž přímo vyplývá povinnost dodavatele poskytnout úplatné plnění zadavateli.

Naproti tomu uzavření rámcové dohody přímo zadání veřejné zakázky a tomu odpovídající povinnost dodavatele poskytnout úplatné plnění zadavateli za následek nemá, neboť k zadávání veřejných zakázek (a vzniku tomu odpovídající povinnosti dodavatele) dochází až na základě této rámcové dohody, tam definovaným postupem. Uzavřením rámcové dohody tedy nedochází přímo k zadání veřejné zakázky, nýbrž toliko k výběru dodavatele (nebo více dodavatelů) a k ujednání rámcových podmínek, za jakých budou na základě rámcové dohody jednotlivé dílčí veřejné zakázky, již bez provedení nového zadávacího řízení, zadávány (budou-li zadávány).

(…) Posouzení toho, zda ze smlouvy o dodávce přímo vyplývá či nevyplývá závazek dodavatele k poskytnutí úplatného plnění zadavateli, tak představuje jeden z klíčových rozlišovacích znaků mezi smlouvou na veřejnou zakázku ve smyslu § 2 odst. 1 zákona a rámcovou dohodou ve smyslu § 131 odst. 1 zákona. Takové posouzení nelze učinit bez zhodnocení konkrétních skutkových okolností.«

162.            Předseda Úřadu ve výše citovaném rozhodnutí ve vztahu k tehdy řešenému případu konstatoval, že z návrhu smlouvy „přímo vyplývá závazek dodavatele k plnění, neboť objednávka zadavatele zde má charakter spíše pokynu k plnění (dle předem definovaných podmínek) či upřesnění množství a času dodání, ke které se již nevyžaduje další projev vůle dodavatele. Potvrzení objednávky ze strany dodavatele zde má spíše informativní funkci pro zadavatele, že se dodavatel s objednávkou seznámil, neboť dodání odběrových souprav v objednaném rozsahu a struktuře je vázáno na objednávku zadavatele, nikoliv na její potvrzení ze strany dodavatele. (...).“ Předseda Úřadu dále uvedl, že »Rozhodná je za daných okolností skutečnost, že smlouva o dodávce k závazku dodavatele plnit již nevyžaduje další úkon ze strany dodavatele, například v podobě uzavření dílčí realizační smlouvy či podání dílčí nabídky (či jiného projevu vůle dodavatele), naopak upravuje trvající závazek dodavatele předmět plnění na základě upřesňující výzvy zadavatele dodat. Z pouhého uvedení pojmu „objednávka“ či „akceptace“ (viz odst. 2 čl. IV. návrhu smlouvy o dodávce) nelze dovozovat, že by tyto pojmy měly vyjadřovat výzvu k podání nabídky ve smyslu § 131 odst. 4 zákona, příp. k uzavření samostatné smlouvy.«

163.            Úřad uvádí, že v nyní šetřeném případě se dle bodu 2.1. Smlouvy »„Poskytovatel zavazuje na své náklady a nebezpečí k řádnému a včasnému poskytnutí služeb, jak jsou specifikovány v čl. 2.2 Smlouvy, Objednateli.“ Dle bodu 2.2. Smlouvy „Poskytovatel se zavazuje na základě Smlouvy poskytnout Objednateli následující služby: analýza, vývoj, implementace, podpora a rozvoj modulu HMG (dále jen „Služby“).«  Z obsahu Smlouvy tedy dle Úřadu vyplývá, že jejím uzavřením se dodavatel zavazuje k poskytnutí služeb, a to služeb analýzy, implementace, podpory a rozvoje modulu HMG. Dle Úřadu tedy uzavřením Smlouvy dojde ke sjednání konkrétního plnění, tj. poskytnutí služeb analýzy, implementace, podpory a rozvoje modulu HMG, a tedy ze Smlouvy vyplývá přímý závazek dodavatele k poskytnutí stanovených služeb. Dle Úřadu je takové nastavení typické pro smlouvu na veřejnou zakázku ve smyslu § 2 odst. 1 zákona, nikoliv pro rámcovou dohodu, která nezakládá bezprostřední povinnost dodat konkrétní plnění, neboť závazek k realizaci konkrétního plnění vzniká až na základě následně uzavíraných smluv či objednávek.

164.            Dále Úřad uvádí, že v bodě 4.1. Smlouvy je uvedeno, že „Objednatel se zavazuje uhradit Poskytovateli za řádné a včasné poskytnutí Služeb dle této Smlouvy celkovou cenu (…)“, a dále že „[d]etailní jednotkový rozpis ceny Služeb včetně množství jednotek a jejich jednotkových cen obsahuje Příloha č. 5 Smlouvy Soupis služeb k ocenění obsahující jednotkové ceny“. Dle zjištění Úřadu Příloha č. 5 Smlouvy obsahuje i tzv. Katalog služeb (dále jen „Katalog služeb“), do kterého je zařazena položka č. 8 „Jednodenní školení“, položka č. 9 „Rozvoj systému“, položka č. 10 „Ostatní ad-hoc služby (vč. Služeb exitu)“ a položka č. 11 „Rozšířená uživatelská podpora“. Dle Úřadu tedy celková cena veřejné zakázky je tvořena souhrnem všech položek uvedených v Příloze č. 5 Smlouvy, tj. včetně položek č. 8-11 z Katalogu služeb, a tedy tyto položky jsou zahrnuty do ocenění předmětu plnění Smlouvy, a jsou tak součástí smluvního plnění (k jehož plnění je dodavatel zavázán uzavřením Smlouvy).

165.            Úřad dále uvádí, že z Vysvětlení zadávací dokumentace č. 3 a 4 vyplývá, že služby pod položkami č. 8 až 11 Katalogu služeb budou dle zadavatele poskytovány průběžně na základě schválených změnových požadavků („change requestů“), které budou vycházet z provozních potřeb zadavatele. Navrhovatel je přitom přesvědčen, že v případě poskytování služeb uvedených pod položkami 9 až 11[9] Katalogu služeb (tj. Ad hoc služeb) ze Smlouvy nevyplývá přímý závazek dodavatele k plnění a že závazek k poskytování Ad hoc služeb plyne až z následné dohody smluvních stran.

166.            Z Přílohy č. 8 Smlouvy ve vztahu ke způsobu poskytování navrhovatelem namítaných Ad hoc služeb u pol. 9 až 11 z Katalogu služeb vyplývá následující. Služby „rozvoj systému“ budou poskytovány na základě požadavku zadavatele, kterým si vyžádá vytvoření další funkcionality subsystému a/nebo modulů, přičemž po obdržení takového požadavku musí dodavatel zadavateli poskytnout popis realizace požadavku a odhadovaný počet člověkodnů k jeho provedení, a následně dohodou smluvních stran bude dohodnut závazný maximální počet člověkodnů k provedení daného požadavku. Služby označené „ostatní ad-hoc služby“ a „rozšířená uživatelská podpora“ budou poskytovány na základě výzvy zadavatele, po jejímž obdržení musí dodavatel zadavateli sdělit odhadovaný počet člověkodnů k provedení dané služby a následně bude dohodou smluvních stran sjednán závazný maximální počet člověkodnů k jejímu provedení.

167.            Dle Úřadu popsaný mechanismus k poskytování Ad hoc služeb nepředstavuje uzavření dílčí smlouvy či objednávky. Ad hoc služby jsou dle Úřadu součástí předmětu plnění již od samotného okamžiku uzavření Smlouvy, neboť závazek dodavatele poskytovat analýzu, vývoj, implementaci, podporu a rozvoj modulu HMG vyplývá přímo z bodu 2.2. Smlouvy. Ačkoliv je dle Úřadu závazek k plnění v bodě 2.2 Smlouvy vymezen obecně, Ad hoc služby (tj. „rozvoj systému“, „ostatní ad‑hoc služby“ a „rozšířená uživatelská podpora“) představují konkrétní typy plnění, které obsahově odpovídají činnostem uvedeným v bodě 2.2. Smlouvy, a jsou proto již od počátku součástí závazku dodavatele. Příloha č. 8 Smlouvy pouze upravuje způsob realizace těchto již sjednaných Ad hoc služeb, a nejde tak o mechanismus vzniku nového závazku. Úřad dodává, že postup popsaný v Příloze č. 8 Smlouvy ve vztahu k poskytování Ad hoc služeb (tj. že na výzvu zadavatele k poskytnutí dané služby dodavatel uvede předpokládaný počet člověkodnů a následně bude dohodnut maximální počet člověkodnů, a ve vztahu k službám „rozvoje systému“ dodavatel rovněž předloží i popis realizace) slouží pouze k tomu, aby zadavatel mohl posoudit, zda dodavatelem navržený rozsah prací odpovídá jeho potřebám a zda jej akceptuje. Tento mechanismus slouží dle Úřadu pouze ke stanovení hranice (rozsahu), v níž se má uskutečnit již sjednané plnění. Dle Úřadu tedy skutečnost, že smluvní strany musí při poskytování Ad hoc služeb dohodnout jejich konkrétní rozsah (příp. obsah), neznamená, že bude uzavřena dílčí smlouva, neboť závazek k poskytnutí Ad hoc služeb je obsažen již v samotné Smlouvě a prostřednictvím výše popsaného postupu dochází pouze ke specifikaci rozsahu plnění v návaznosti na vymezení konkrétního požadovaného předmětu plnění zadavatelem. S ohledem na to Úřad konstatuje, že Smlouva nepředstavuje rámcovou dohodu dle § 131 a násl. zákona, a to ani ve vztahu k Ad hoc službám.

168.            Úřad dále uvádí, že nepřehlédl, že zadavatel v rozhodnutí o námitkách uvedl, že pokud by se navrhovatel stal smluvní stranou, může jakýkoliv požadavek na plnění Ad hoc služeb odmítnout, na což upozorňuje i navrhovatel. Úřad k tomu nicméně uvádí, že dané tvrzení zadavatele nemá oporu ve znění Smlouvy, která v bodě 2.2. jasně stanoví závazek dodavatele poskytovat služby analýzy, vývoje, implementace, podpory a rozvoje modulu HMG, a naopak z žádného jejího ustanovení neplyne, že by dodavatel mohl požadavek zadavatele na plnění Ad hoc služeb odmítnout. Při posouzení věci je přitom nutné vycházet právě ze znění Smlouvy jakožto dokumentu, podle něhož bude veřejná zakázka realizována. Zmíněné tvrzení zadavatele z rozhodnutí o námitkách tedy s ohledem na to, že neodpovídá ujednáním obsaženým ve Smlouvě, nemá na závěr Úřadu, že Smlouva nemá povahu rámcové dohody, žádný vliv.

169.            K samotné povaze „change requestů“ (změnových požadavků), které dle navrhovatele odpovídají změnovému procesu, při kterém je nutné zohledňovat § 222 zákona (příp. § 100 zákona), Úřad předně uvádí, že zadavatel dle svého vyjádření „change requestem“ neoznačuje požadavek na změnu závazku, ale „jakýkoliv požadavek na ad hoc plnění, přičemž mechanismus poptávání ad hoc služeb je ve smlouvě dostatečně popsán.“ Dle zadavatele jde v prostředí řízení IT projektů o běžně používaný pojem pro formální zadání požadavku na úpravu či rozšíření funkčnosti systému. Úřad k tomu s ohledem na obsah Přílohy č. 8 Smlouvy konstatuje, že je zřejmé, že zadavatel používá pojem „change request“ nikoliv ve významu změny závazku dle § 222 zákona, ale pouze jako označení pro výzvu k provedení jednotlivých Ad hoc služeb. Dle Úřadu tak nelze přisvědčit tvrzení navrhovatele, že se zadavatel pohybuje v „šedé zóně“ a že vytváří dojem, že se na jeho postup nevztahují zákonná ustanovení ani rámcové dohody ani § 222 zákona.

170.            S ohledem na výše uvedené Úřad konstatuje, že k zadání veřejné zakázky dojde v šetřeném případě již uzavřením Smlouvy, ze které vyplývá závazek k plnění. Smlouva tedy dle Úřadu nepředstavuje rámcovou dohodu ve smyslu ve smyslu § 131 a násl. zákona, ale jedná se o smlouvu na veřejnou zakázku ve smyslu § 2 odst. 1 zákona. Z tohoto důvodu se na Smlouvu neuplatní omezení maximální doby trvání, která u rámcových dohod standartně nesmí být dle § 131 odst. 3 zákona delší než 4 roky. Zadavatel proto v tomto ohledu nepochybil, když stanovil délku trvání Smlouvy na dobu přesahující 20 let, jak vyplývá z harmonogramu uvedeného v Příloze č. 6 Smlouvy.

171.            K odkazu navrhovatele na rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-33339/2025/500, sp. zn. ÚOHS-S493/2025/VZ ze dne 2. 9. 2025, ve kterém bylo posuzováno, zda smlouva na veřejnou zakázku představuje rámcovou dohodu dle § 131 a násl. zákona či nikoliv, přičemž v tehdy šetřeném případě bylo Úřadem dovozeno, že šetřená smlouva rámcovou dohodu dle § 131 a násl. zákona nepředstavuje, Úřad uvádí, že závěry plynoucí z daného rozhodnutí nejsou v rozporu s posouzením provedeným v nyní projednávané věci, naopak z nich Úřad taktéž vycházel a zcela v souladu s nimi dospěl k závěru, že Smlouva v tomto případě nenaplňuje znaky rámcové dohody ve smyslu § 131 a násl. zákona.

172.            K tvrzení navrhovatele, že ve vztahu k Ad hoc službám představuje Smlouva „zastřenou rámcovou dohodu“, která může být v praxi označována jako smlouva s rámcovým prvkem, a proto je u ní nutné respektovat omezení pro rámcové dohody, Úřad uvádí, že přítomnost určité míry flexibility či potřeby operativně určovat konkrétní obsah či rozsah prací sama o sobě nečiní ze smlouvy rámcovou dohodu dle § 131 zákona, pokud je závazek k plnění sjednán již při jejím uzavření. V nyní šetřeném případě lze říci, že Smlouva, konkrétně mechanismus poskytování Ad hoc služeb, vykazuje rámcový prvek, jak však Úřad vysvětlil výše v tomto bodě odůvodnění rozhodnutí, přítomnost takového rámcového prvku nelze bez dalšího vykládat jako splnění definičních znaků rámcové dohody.

173.            K navrhovatelem citovanému rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-01398/2023/162, sp. zn. ÚOHS-R0165/2022/VZ ze dne 6. 2. 2023, ze kterého navrhovatel dovozuje nutnost aplikace § 131 a násl. zákona i na smlouvy s rámcovým prvkem, Úřad uvádí, že uvedený případ není pro posouzení této věci přiléhavý. V tehdy šetřeném případě byla Úřadem řešena specifická otázka, a to, zda je možné v dynamickém nákupním systému uzavřít rámcovou dohodu, přičemž v tehdy šetřeném případě byly řešeny konkrétní vztahy mezi rámcovými dohodami a dynamickým nákupním systémem. Současně dle Úřadu z citovaného rozhodnutí předsedy Úřadu nijak nevyplývá, že by jakákoliv smlouva obsahující rámcový prvek měla podléhat aplikaci § 131 a násl. zákona.

174.            K tvrzení navrhovatele, že povaha poskytování Ad hoc služeb má nepochybně rámcovou povahu, neboť pokud by zadavatel poptával poskytování Ad hoc služeb samostatně, zcela nepochybně by takové služby soutěžil za využití institutu rámcové dohody, Úřad uvádí, že úvahy navrhovatele o tom, jak by zadavatel mohl v budoucnu soutěžit Ad hoc služby, nijak nevypovídají o povaze Smlouvy, resp. jsou pro posouzení charakteru šetřené Smlouvy zcela irelevantní.

175.            Úřad tedy s ohledem na vše uvedené uzavírá, že v intencích skutečností namítaných
v předmětné části návrhu nelze v postupu zadavatele spatřovat rozpor se zákonem.

K části návrhu „K neurčitosti ujednání o ceně plnění“

176.            Úřad uvádí, že v předmětné části návrhu navrhovatel především namítá, že ujednání o ceně za poskytování Ad hoc služeb je neurčité[10], neboť je stanoveno tak, že se předem  dohodne závazný limit (maximální počet člověkodnů) a fakturace proběhne podle skutečně poskytnutých a akceptovaných člověkodnů, nejvýše však do výše sjednaného limitu, a jakýkoli vyšší rozsah bude vyžadovat předchozí souhlas zadavatele, resp. dohodu smluvních stran, přičemž dle navrhovatele nejsou jednoznačně definovány podmínky, kdy zadavatel odsouhlasí vyšší rozsah.

177.            V bodě 5.8. Smlouvy je uvedeno:

»Úhrada Ceny Služeb

Objednatel se zavazuje zaplatit Poskytovateli za poskytnutí Služeb Cenu Služeb postupně na základě několika Faktur vystavených Poskytovatelem vždy po řádném poskytnutí jednotlivých částí Služeb (včetně předání všech Dokumentů a Výstupů příslušných pro danou část Služeb) Objednateli, a to ve výši uvedené u těchto částí Služeb v příloze č. 5 Smlouvy. Poskytovatel je oprávněn vystavit Fakturu za poskytnuté části Služeb vždy po řádném poskytnutí uvedené části Služeb. U Služeb vymezených v příloze č. 5 Smlouvy jinou měrnou jednotkou než „kpl“ bude hrazena cena stanovená jako součin jednotkové ceny a skutečného rozsahu poskytnutých a akceptovaných Služeb; rozsah takových Služeb bude stanoven dohodou Smluvních stran předem v souladu s touto Smlouvou, překročení sjednaného rozsahu je možné pouze s předchozím souhlasem Objednatele či dohodou Smluvních stran. Celková uhrazená Cena, tj. součet částek jednotlivých uhrazených Faktur, nepřesáhne Cenu Služeb uvedenou v čl. 4.1 Smlouvy.«

178.            V bodě 4.1. Smlouvy je uvedeno:

»Cena služeb

Objednatel se zavazuje uhradit Poskytovateli za řádné a včasné poskytnutí Služeb dle této Smlouvy celkovou cenu v následující výši:

(dále jen „Cena Služeb“).

Detailní jednotkový rozpis ceny Služeb včetně množství jednotek a jejich jednotkových cen obsahuje příloha č. 5 Smlouvy Soupis služeb k ocenění obsahující jednotkové ceny.

V případě, že si Objednatel v čl. 2.8 Smlouvy vyhradil možnost změny množství odebíraných Služeb ve smyslu ust. § 100 odst. 1 ZZVZ, je Objednatel povinen uhradit pouze skutečně odebrané Služby.

(…)«

179.            Dle bodu 4.2. Smlouvy „[c]ena za poskytování Služeb (včetně DPH) stanovená v čl. 4.1 je sjednána jako maximální a nepřekročitelná s výjimkou zákonné změny sazby DPH, případné aplikace vyhrazené změny závazku nebo s výjimkou dodatkem Smlouvy sjednané nepodstatné změny Smlouvy ve smyslu § 222 ZZVZ.“

180.            V bodě 1.2. „Rozvoj systému“ Přílohy č. 8 Smlouvy je uvedeno, že »[n]a základě požadavků Objednatele a v souvislosti s dalším postupem vývoje v oblasti stavebních projektů si může objednatel vyžádat další funkčnost subsystému a/nebo modulů. Poskytovatel v takovém případě zajistí rozvoj modulů dle požadavků Objednatele. V případě výzvy Objednatele k realizaci rozvoje dotčené části subsystému (dále také jako „Požadavek na rozvoj“) musí Poskytovatel Objednateli poskytnout popis realizace Požadavku na rozvoj a odhadovaný počet člověkodnů k provedení požadavku na rozvoj do doby uvedené v Příloze 5 – Soupis služeb k ocenění ve sloupci Doba reakce. V rámci řízení projektu bude dohodou Smluvních stran sjednán maximální počet člověkodnů k provedení Požadavku na rozvoj, který je pro Poskytovatele závazný. Navýšení počtu člověkodnů k provedení Požadavku na rozvoj je možné pouze s předchozím souhlasem Objednatele nebo dohodou Smluvních stran. Poskytovatel je povinen Objednatele na potřebu navýšení počtu člověkodnů k provedení Požadavku na rozvoj upozornit s dostatečným předstihem.«

181.            V bodě 1.3. „Ostatní ad-hoc služby“ Přílohy č. 8 Smlouvy je uvedeno, že „[a]d-hoc služby jsou služby realizované Poskytovatelem na základě výzvy Objednatele za účelem zlepšení funkčností informačního systému Objednatele, nebo práce s daty v něm obsaženými. V případě výzvy Objednatele k realizaci ostatních ad-hoc služeb musí Poskytovatel Objednateli poskytnout odhadovaný počet člověkodnů k provedení ostatní ad-hoc služby do doby uvedené v Příloze 5 – Soupis služeb k ocenění ve sloupci Doba reakce. V rámci řízení projektu bude dohodou Smluvních stran sjednán maximální počet člověkodnů k provedení Ostatních ad-hoc služeb, který je pro Poskytovatele závazný. Navýšení počtu člověkodnů k provedení Ostatních ad-hoc služeb je možné pouze s předchozím souhlasem Objednatele nebo dohodou Smluvních stran. Poskytovatel je povinen Objednatele na potřebu navýšení počtu člověkodnů k provedení Ostatních ad-hoc služeb upozornit s dostatečným předstihem. Ujednání dle tohoto odstavce platí i pro Službu exitu.“

182.            V bodě 1.4. „Rozšířená uživatelská podpora“ Přílohy č. 8 Smlouvy je uvedeno, že „Objednatel může požadovat služby technického charakteru jako je například provedení datové konsolidace, nebo zajištění statistik nad projekty. V takovém případě je poskytovatel povinen poskytnout rozšířenou uživatelskou podporu. V případě výzvy Objednatele k realizaci rozšířené uživatelské podpory musí Poskytovatel Objednateli poskytnout odhadovaný počet člověkodnů k provedení rozšířené uživatelské podpory do doby uvedené v Příloze 5 – Soupis služeb k ocenění ve sloupci Doba reakce. V rámci řízení projektu bude dohodou Smluvních stran sjednán maximální počet člověkodnů k provedení Rozšířené uživatelské podpory, který je pro Poskytovatele závazný. Navýšení počtu člověkodnů k provedení Rozšířené uživatelské podpory je možné pouze s předchozím souhlasem Objednatele nebo dohodou Smluvních stran. Poskytovatel je povinen Objednatele na potřebu navýšení počtu člověkodnů k provedení Rozšířené uživatelské podpory upozornit s dostatečným předstihem.“

183.            Dle Úřadu z Přílohy č. 8 Smlouvy a bodu 5.8. Smlouvy vyplývá, že zadavatel vyzve dodavatele k poskytnutí Ad hoc služeb, dodavatel sdělí odhadovaný počet člověkodnů potřebných k plnění požadované Ad hoc služby a poté se smluvní strany dohodnou na maximálním počtu člověkodnů pro její provedení, který je pro dodavatele závazný. V případě, že takto sjednaný maximální počet člověkodnů pro plnění dané Ad hoc služby nebude dostatečný, může být rozsah plnění (člověkodnů) navýšen, ale pouze na základě předchozího souhlasu zadavatele nebo dohody smluvních stran. Dle Úřadu uvedený mechanismus jasně vymezuje jak postup při stanovení rozsahu plnění, tak i způsob stanovení jeho ceny. Z textu Smlouvy dle Úřadu vyplývá, že fakturace probíhá na základě skutečně poskytnutých a zadavatelem akceptovaných člověkodnů, avšak nejvýše do předem sjednaného limitu, který je pro obě smluvní strany závazný. Tím je způsob určení ceny za poskytované Ad hoc služby stanoven předvídatelným a transparentním způsobem, neboť Smlouva obsahuje pevně stanovenou jednotkovou cenu za člověkoden u každé Ad hoc služby (Příloha č. 5 Smlouvy) a zároveň stanoví mechanismus, v jehož rámci se pro každou konkrétní Ad hoc službu dohodou stran určí rozsah plnění (počet člověkodnů) potřebných k jejímu plnění. Možnost případného navýšení sjednaného limitu pouze na základě výslovného souhlasu zadavatele nebo dohody smluvních stran nezpůsobuje dle Úřadu neurčitost podmínek pro stanovení vyššího rozsahu poskytnutých služeb, ale jde o mechanismus odpovídající povaze služeb, u nichž není možné předem přesně předvídat veškeré budoucí dílčí potřeby zadavatele. Dle Úřadu není nutné, aby Smlouva detailně stanovila podmínky, za nichž může být rozsah plnění nad sjednaný limit navýšen, resp. je zcela dostačující, že Smlouva transparentně stanoví, že jakékoli navýšení rozsahu plnění může nastat pouze na základě výslovného souhlasu zadavatele nebo dohody smluvních stran. Pro zachování určitosti způsobu stanovení ceny tedy není potřebné, aby Smlouva předem vymezovala konkrétní okolnosti či kritéria, za nichž zadavatel může či má takový souhlas poskytnout, neboť tyto okolnosti mohou být objektivně předem nepředvídatelné a budou vyplývat z konkrétní situace při realizaci plnění. Dle Úřadu tak nelze souhlasit s navrhovatelem, že ujednání o ceně za poskytování Ad hoc služeb je neurčité; způsob určení ceny je stanoven jasně, a to kombinací jednotkové ceny a závazného maximálního limitu člověkodnů, a postup, jakým se jednotková cena uplatní při fakturaci, je ve Smlouvě jasně a transparentně popsán. Úřad dodává, že posouzení, zda zadavatel při případném souhlasu s navýšením sjednaného rozsahu plnění postupuje s péčí řádného hospodáře, resp. v souladu s „úpravou hospodaření s majetkem svěřeným zadavateli“, nespadá do rámce přezkumu vedeného podle zákona o zadávání veřejných zakázek.

184.            K tvrzení navrhovatele, že „celá věc je důsledkem nevhodně nastaveného smluvního vztahu, když Zadavatel nebude v případě většiny Ad hoc služeb, zejm. rozvoje, poptávat kapacitu řešitelského týmu hrazeného odměnou za člověkoden, ale výstup plnění, který má být oceněn paušální částkou (odměnou) za jeho dodání, stejně jako dílo (softwarový modul HMG)“ a žetento postup odpovídá rámcové dohodě, resp. smlouvě s rámcovým prvkem, Úřad uvádí, že daná argumentace navrhovatele vychází z nesprávné premisy, resp. zaměňuje způsob ocenění či povahu výstupu plnění s právní povahou smluvního vztahu. Skutečnost, že některé Ad hoc služby mohou směřovat k předání konkrétního výstupu, který může být oceněn paušální částkou, nemá dle Úřadu žádnou souvislost s tím, zda se jedná o rámcovou dohodu ve smyslu § 131 a násl. zákona. Posouzení, zda jde o rámcovou dohodu, nezáleží na tom, jak je plnění oceněno nebo jaké výstupy jsou předávány, ale na tom, kdy a jakým způsobem vzniká závazek k plnění — zda uzavřením smlouvy, nebo teprve budoucími dílčími objednávkami. K tomu Úřad podotýká, že otázkou, zda Smlouva představuje rámcovou dohodu ve smyslu § 131 a násl. zákona, se již zabýval v předchozí části odůvodnění tohoto rozhodnutí, a dospěl k závěru, že Smlouva rámcovou dohodou není.

185.            K tvrzení navrhovatele, že jednotlivé „objednávky“ budou probíhat bez hospodářské soutěže, a že bude nerozhodné, jakou jednotkovou cenu konkrétní dodavatel nabídl, když o ceně bude rozhodovat, na kolika hodinách se v rámci příslušné „objednávky“ zadavatel s dodavatelem dohodne, a že bude nerozhodné, že by jiný dodavatel s vyšší jednotkovou cenou byl schopen dílčí objednávku realizovat za kratší čas, tedy levněji než vybraný dodavatel, Úřad předně uvádí, že tvrzení navrhovatele vychází z nesprávného předpokladu, že jednotlivé požadavky na Ad hoc služby představují samostatné „objednávky“, jimiž se zadávají nová plnění. Jak již Úřad uvedl, závazek dodavatele poskytovat služby uvedené v bodě 2.2. Smlouvy a oceněné v položkách Přílohy č. 5 Smlouvy vzniká již uzavřením Smlouvy, a postup podle Přílohy č. 8 Smlouvy slouží pouze k operativnímu upřesnění rozsahu tohoto již sjednaného plnění. Nejedná se tedy o zadávání nových samostatných plnění ani o mechanismus odpovídající dílčím zakázkám v režimu rámcové dohody. Námitka, že cena nebude odrážet ekonomickou výhodnost nabídek, je dle Úřadu rovněž nepřiléhavá. Jednotková cena za člověkodny byla předmětem soutěže a je závazná; fakturace probíhá do výše sjednaného limitu. Mechanismus stanovený v Příloze č. 8 Smlouvy nijak neumožňuje dodavateli „dohadovat“ novou cenu ani obcházet výsledky zadávacího řízení. Úvaha navrhovatele o tom, že jiný dodavatel by mohl stejné plnění provést za „poloviční čas“ a tedy za nižší cenu, je dle Úřadu spekulativní; zadavatel v zadávacím řízení nesoutěží „rychlost“ či odhadovanou efektivitu prací jednotlivých dodavatelů, ale jednotkovou cenu, resp. relevantním kritériem je vysoutěžená jednotková cena. Mechanismus stanovený ve Smlouvě zajišťuje, že dodavatel je odměňován výhradně podle skutečně poskytnutého a zadavatelem akceptovaného rozsahu prací. Z uvedených důvodů Úřad nepřisvědčuje názoru navrhovatele, že by v posuzovaném případě docházelo k „objednávkám“ bez hospodářské soutěže.

186.            K tvrzením navrhovatele uvedeným v žádosti o zpřístupnění nabídkových cen účastníků zadávacího řízení ze dne 28. 1. 2026, podle nichž dodavatelé mohou spekulovat při sestavování nabídkové ceny a např. nabídnout vysokou cenu za vývoj a implementaci modulu HMG, která bude uhrazena nejdříve, a nízkou cenu za Ad hoc služby, které budou poskytovány v zásadě jen se souhlasem dodavatele, což dává prostor k netransparentnímu vynakládání veřejných prostředků, když dle navrhovatele může zadavatel v rámci vyjednávání o ceně za jednotlivé „objednávky“ postupovat ve vztahu ke konkrétnímu dodavateli benevolentněji než k jinému, Úřad uvádí, že uvedené úvahy navrhovatele o tom, jak mohou jednotliví dodavatelé strukturovat své nabídkové ceny či jakou obchodní strategii mohou při sestavování nabídek zvolit, představují pouze spekulace, které nejsou relevantní pro posouzení zákonnosti zadávacích podmínek ani pro hodnocení transparentnosti Smlouvy. Úřad dodává, že každý dodavatel je při podání nabídky oprávněn zvolit svou vlastní cenotvorbu a obchodní strategii, přičemž rozhodné je pouze to, že výsledná jednotková cena byla soutěžena transparentně a je závazná. Dle Úřadu postup podle Přílohy č. 8 Smlouvy neumožňuje žádné „vyjednávání“ o ceně ani její dodatečné určování po uzavření Smlouvy. Jednotková cena za člověkoden bude vysoutěžena v zadávacím řízení a je smluvně závazná, a tedy její výše není předmětem žádného následného vyjednávání mezi zadavatelem a vybraným dodavatelem. Příloha č. 8 Smlouvy dle Úřadu stanoví výhradně mechanismus pro upřesnění rozsahu již sjednaného plnění, nikoli pro stanovení nové ceny nebo její změny. Úřad dodává, že tvrzení navrhovatele o možném „kompenzování ztrát“ je pouze spekulativní a ničím nepodložené, resp. navrhovatel svá tvrzení opírá pouze o vlastní představy o možném budoucím ekonomickém chování dodavatelů, nikoliv o konkrétní skutečnosti. Úřad zároveň připomíná, že zadávací podmínky byly stanoveny pro všechny dodavatele shodně, přičemž to, jakým způsobem každý dodavatel v jejich rámci stanovil svou nabídkovou cenu, je čistě na něm, resp. jde o projev jeho vlastního způsobu kalkulace či obchodní strategie. Dle Úřadu není tedy rozpad nabídkových cen jednotlivých účastníků zadávacího řízení pro posouzení věci potřebný, neboť způsob, jakým jednotliví účastníci své nabídky kalkulovali, nemůže mít v šetřeném případě vliv na závěr o tom, zda jsou zadávací podmínky veřejné zakázky v kontextu navrhovatelem namítaných skutečností v souladu se zákonem, či nikoliv. Úřad proto neshledal důvod zpřístupňovat navrhovateli, resp. činit podkladem rozhodnutí rozpad nabídkových cen jednotlivých dodavatelů, kteří v zadávacím řízení podali nabídku. Stejně spekulativní jsou dle Úřadu i tvrzení navrhovatele o netransparentním vynakládání veřejných prostředků, resp. o možném rozdílném zacházení s jednotlivými dodavateli ze strany zadavatele, přičemž Úřad podotýká, že posuzování hospodaření zadavatele s veřejnými prostředky jako takového není předmětem přezkumu podle zákona o zadávání veřejných zakázek.

187.            K tvrzení uvedenému ve vyjádření navrhovatele k podkladům rozhodnutí, že podstatná část ekonomického plnění má být realizována formou následných služeb, jejichž konkrétní rozsah není v soutěžní fázi jednoznačně vymezen, a že formálně bude soutěžena cena určitého díla, avšak rozhodující ekonomický objem plnění je realizován následně mimo transparentní soutěž, Úřad znovu opakuje, že všechny služby, které mají být v rámci Smlouvy poskytovány – včetně Ad hoc služeb – jsou součástí předmětu plnění od okamžiku uzavření Smlouvy, a že postup podle Přílohy č. 8 Smlouvy tedy představuje pouze mechanismus pro operativní upřesňování rozsahu již sjednaného plnění v návaznosti na specifikaci konkrétního požadavku, nikoliv zadávání nových smluv/objednávek. Tvrzení navrhovatele, že „podstatná část ekonomického plnění“ má být realizována „mimo transparentní soutěž“, tak nemá oporu v zadávacích podmínkách ani ve znění Smlouvy. Cena Ad hoc služeb je dle Úřadu transparentně a jednoznačně stanovena kombinací vysoutěžené jednotkové ceny a předem určeného maximálního limitu člověkodnů, přičemž fakturace probíhá výhradně na základě skutečně poskytnutého a zadavatelem akceptovaného plnění.

188.            Úřad tedy s ohledem na vše uvedené uzavírá, že v intencích namítaných skutečností předmětné části návrhu nelze v postupu zadavatele spatřovat rozpor se zákonem.

K části návrhu „K nedostatečnému popisu způsobu spolupráce při plnění předmětu Smlouvy – požadavek na agilní způsob řízení“

189.            Navrhovatel v předmětné části návrhu namítá, že zadavatel nedostatečně a nejasně vymezil požadavek na agilní způsob řízení v rámci předmětu plnění, a porušil tak § 36 odst. 3 zákona a zásadu transparentnosti dle § 6 zákona. K tomu Úřad uvádí následující.

190.            V šetřeném případě zadavatel ve Vysvětlení zadávací dokumentace č. 3 a 4 ve vztahu k dotazu, proč pro realizaci veřejné zakázky nepoužívá standardní smlouvu o dílo, uvedl, že „[z]adavatel si je vědom významu tzv. fakticity plnění, tedy skutečného obsahu a povahy veřejné zakázky, který je rozhodující pro volbu odpovídajícího smluvního typu. V tomto případě byla zvolena smlouva o poskytování služeb jako nepojmenovaný smluvní typ dle § 1746 odst. 2 občanského zákoníku, neboť předmět plnění zahrnuje:

-          vývoj softwarového modulu HMG,

-          jeho dlouhodobou podporu a rozvoj,

-          součinnost při provozu,

-          agilní způsob spolupráce.

Tento komplexní charakter plnění není typický pro klasickou smlouvu o dílo dle § 2586 a násl. občanského zákoníku. Rozhodující není formální název smlouvy, ale její obsah a právní účinky. (…) Zadavatel při volbě typu smlouvy dále vycházel z právního výkladu zahraniční judikatury, konkrétně z rozsudku Soudního dvora EU ve věci C-526/23 (VariusSystems), který potvrzuje, že agilní vývoj softwaru často spadá pod smlouvu o poskytování služeb, a že rozhodující je obsah předmětu plnění, nikoli formální označení smlouvy.“

191.            Ve vztahu k dotazu, z čeho zadavatel vycházel, když ve Vysvětlení zadávací dokumentace č. 3 a 4 uvedl, že předmětem smlouvy je též agilní způsob spolupráce, resp. k dotazu, z čeho zadavatel dovozuje povinnost agilního způsobu spolupráce a jaký by měl být smluvní rámec takového přístupu, zadavatel ve Vysvětlení zadávací dokumentace č. 5 uvedl, že „potvrzuje, že v rámci vysvětlení zadávací dokumentace č. 3 a 4 ze dne 28. 08. 2025 uvedl, že předmětem Smlouvy je mimo jiné i agilní způsob spolupráce. Tato informace vychází z celkového konceptu realizace veřejné zakázky, který je založen na průběžném poskytování služeb v jednotlivých fázích projektu, nikoli na jednorázovém dodání kompletního díla. Zadavatel dále uvádí, že potřeba znalosti agilního způsobu řízení je výslovně uvedena v zadávací dokumentaci jako součást kvalifikačních požadavků na projektového manažera. Tím je dáno, že zadavatel očekává, že realizační tým bude schopen spolupracovat v režimu agilního řízení, který je pro daný typ plnění vhodnější než klasický sekvenční („waterfall“) přístup. Zadavatel konstatuje, že agilní řízení projektu není předmětem samostatné metodiky v zadávací dokumentaci, neboť jeho konkrétní podoba bude dohodnuta mezi projektovými manažery obou stran v rámci zahájení plnění, a to prostřednictvím matice odpovědnosti. Tento přístup odpovídá běžné praxi v oblasti IT služeb, kde je agilní spolupráce nastavována operativně podle potřeb projektu.  Zadavatel dále uvádí, že nejde o rámcovou dohodu ve smyslu § 131 a násl. ZZVZ, neboť předmět plnění je definován jako poskytování služeb v konkrétním rozsahu, nikoli jako rámcové vymezení budoucích objednávek. Zadavatel tedy nepředpokládá uzavírání jednotlivých dílčích smluv, ale realizaci plnění na základě jedné smlouvy, jejíž obsah odpovídá charakteru poskytovaných služeb.  Zadavatel si je vědom potřeby právní jistoty a přehlednosti smluvního vztahu, a proto bude v rámci zahájení plnění mezi projektovými manažery dohodnut konkrétní postup spolupráce, včetně schvalovacích procesů, lhůt a součinnosti. Tento postup bude vycházet z principů agilního řízení, avšak bude přizpůsoben konkrétním potřebám projektu.“

192.            V bodě 4.3. písm. a) zadávací dokumentace zadavatel stanovil, že požaduje, aby se na realizaci veřejné zakázky podílela osoba projektového manažera splňující následující požadavky:

(i)      praxe na pozici manažera projektu u minimálně 2 služeb spočívajících v řízení projektů, přičemž předmětem každého projektu byla implementace informačního systému, s cenou projektu minimálně 2 mil. Kč bez DPH^[11]  pro každý z nich^[12],

(ii)    existence pracovního nebo obdobného poměru u dodavatele, příp. poddodavatele, nebo, je-li fyzickou osobou podnikající, smluvního vztahu s dodavatelem^[13],

(iii)  platný certifikát v oblasti projektového řízení.

193.            V rozhodnutí o námitkách zadavatel uvedl, že »ve vztahu k agilnímu řízení po dodavateli ničeho povinně nepožaduje. Zadavatel ve vysvětleních zadávací dokumentace uvedl, že součástí plnění bude též agilní způsob spolupráce a že připustil i možnost tzv. waterfall přístupu. Je tedy zřejmé, že Zadavatel vyslovil toliko předpoklad, že plnění může probíhat formou agilní spolupráce, nevyloučil ale ani jiné formy. Je tomu tak proto, že zejména u různých change requestů (požadavků na ad hoc služby) může být vhodná různá forma realizace.

Označení námitky jako „požadavek na agilní způsob řízení“ a polemika stěžovatele o tom, že tato informace není patrná ze znění smlouvy ani nelze dovodit z požadavků na kvalifikaci, je bezpředmětná. Zadavatel totiž ve vztahu k agilnímu řízení po dodavateli ničeho „nepožaduje“, toliko deklaroval, že v rámci ad hoc služeb předpokládá možnost agilního řízení. Předpoklad Zadavatele, že v rámci plnění Zakázky bude využita i agilní forma spolupráce, nemá žádný dopad na stanovení nabídkové ceny. Vysvětlení zadávací dokumentace je součástí zadávacích podmínek, a proto skutečnost, že tato informace byla sdělena až v rámci tohoto vysvětlení, není v rozporu se ZZVZ a nelze tvrdit, že není součástí zadávacích podmínek.

Počáteční fáze plnění Zakázky spočívající ve vytvoření softwarového modulu HMG je oceňována jako celek pevnou cenou dle Přílohy č. 5 zadávací dokumentace. A Zadavatel u této fáze agilní formu spolupráce neuvedl a nepředpokládá. Následné rozvojové služby jsou pak oceňovány jednotkovými cenami za člověkoden a zde je možná forma spolupráce agilním způsobem. Takto nastavený model eliminuje cenové riziko dodavatelů spojené s metodikou řízení, tj. základní dodávka modulu je pevně naceněna, přičemž služby rozvoje jsou hrazeny dle skutečného rozsahu poskytnutých a akceptovaných služeb. Tvrzení, že nejistota, zda bude projekt řízen agilním způsobem či jako „waterfall“, znemožňuje adekvátní ocenění předmětu Zakázky, tak neodpovídá nastavené konstrukci nacenění předmětu Zakázky. Dodavatel nenese žádné riziko, když na každý rozvojový požadavek bude v rámci projektového řízení vymezen vhodný (a i různý) způsob spolupráce a počet hodin alokovaných na takové plnění. Dodavateli budou hrazeny člověkodny za jeho činnost, předem sjednány, s předem stanovenou formou řešení, předávání a akceptace.

(…) Odkaz na „agilní způsob řízení“ se vztahuje především k rozvojové části po zprovoznění softwarového modulu HMG, a to jako jedna z možných forem.

(…)

Zadavatel (…) zdůrazňuje, že v zadávacích podmínkách ani ve smlouvě nestanovil agilní způsob řízení jako povinný. Volba konkrétní metodiky projektového řízení (zda půjde o způsob řízení agilní, waterfall či jejich kombinaci) je ponechána na dodavateli.«

194.            Úřad uvádí, že v šetřeném případě zadavatel ve Vysvětlení zadávací dokumentace č. 3 a 4 uvedl, že zvolil jako smluvní typ nepojmenovanou smlouvu dle § 1746 odst. 2 občanského zákoníku, neboť předmět plnění zahrnuje mj. agilní způsob spolupráce, a dále že agilní vývoj softwaru často spadá pod smlouvu o poskytování služeb. Dle Úřadu tedy z Vysvětlení zadávací dokumentace č. 3 a 4 plyne, že agilní způsob spolupráce je jedním z charakteristických prvků předmětu plnění, což je jedním z důvodů, proč bylo dle zadavatele právně správné použít smlouvu o poskytování služeb a nikoli smlouvu o dílo. Ve Vysvětlení zadávací dokumentace č. 5 pak zadavatel uvedl, že potvrzuje, že v předchozích vysvětleních uvedl, že předmětem Smlouvy je mj. i agilní způsob spolupráce, přičemž tato informace vychází dle zadavatele z celkového konceptu realizace veřejné zakázky, který je založen na průběžném poskytování služeb v jednotlivých fázích projektu, nikoli na jednorázovém dodání kompletního díla. Dále zde zadavatel uvedl, že potřeba znalosti agilního způsobu řízení je výslovně uvedena v zadávací dokumentaci jako součást kvalifikačních požadavků na projektového manažera a že tím je dáno očekávání zadavatele, že realizační tým bude schopen spolupracovat v režimu agilního řízení, který je pro daný typ plnění vhodnější než klasický sekvenční („waterfall“) přístup. Zadavatel rovněž ve Vysvětlení zadávací dokumentace č. 5 uvedl, že agilní řízení projektu není předmětem samostatné metodiky v zadávací dokumentaci, neboť jeho konkrétní podoba bude dohodnuta mezi projektovými manažery obou stran v rámci zahájení plnění.

195.            K uvedenému Úřad předně uvádí, že tvrzení zadavatele, že potřeba znalosti agilního způsobu řízení je výslovně uvedena v zadávací dokumentaci v rámci kvalifikačních požadavků na projektového manažera, neodpovídá skutečnosti. V zadávací dokumentaci ve vztahu k projektovému manažerovi zadavatel požadoval toliko praxi v řízení dvou IT implementačních projektů v pozici projektového manažera, pracovní/obdobný poměr u dodavatele, příp. poddodavatele a platný certifikát v oblasti projektového řízení. Současně Úřad dodává, že žádný požadavek týkající se agilního způsobu řízení není obsažen ani v žádné jiné části zadávací dokumentace.

196.            Úřad přitom uvádí, že ani výše citovaná tvrzení zadavatele obsažená ve vysvětlení zadávací dokumentace týkající se agilního způsobu spolupráce nelze chápat jako požadavky směřované na dodavatele, resp. nelze z nich dovodit povinnost dodavatele postupovat při realizaci veřejné zakázky agilním způsobem, ale jedná se spíše o popis charakteru poskytovaných služeb, který zadavatel uvedl v rámci své argumentace týkající se zvoleného smluvního typu. Dle Úřadu tedy z Vysvětlení zadávací dokumentace č. 5 pouze vyplývá, že zadavatel v rámci plnění veřejné zakázky využití agilního způsobu spolupráce předpokládá, a to s ohledem na charakter poptávaných služeb. Dle Úřadu jde tedy pouze o vyjádření očekávání zadavatele, že bude využit agilní způsob řízení, nikoliv o stanovení povinnosti tento způsob řízení použít.

197.            Za těchto okolností nemohla mít předmětná tvrzení zadavatele žádný dopad na možnost podat nabídku ani na cenotvorbu, když z žádného ustanovení zadávací dokumentace ani z obsahu vysvětlení zadávací dokumentace nelze dovodit, že dodavatel má povinnost agilní způsob spolupráce v rámci realizace projektu využít. Jak Úřad uvedl výše, zadavatel pouze vyjádřil svůj předpoklad, že v rámci realizace veřejné zakázky bude agilní způsob řízení využit, není to však podmínkou. Tomu ostatně odpovídá i jeho tvrzení v rozhodnutí o námitkách, kde uvedl, že ve vztahu k agilnímu řízení po dodavateli ničeho povinně nepožaduje a že ve vysvětleních zadávací dokumentace vyslovil toliko předpoklad, že plnění může probíhat formou agilní spolupráce, ale nevyloučil ani jiné formy, a to z důvodu, že zejména u různých „change requestů“ může být vhodná různá forma realizace. Zadavatel v rozhodnutí o námitkách rovněž zdůraznil, že v zadávací dokumentaci ani ve Smlouvě nenastavil agilní způsob řízení jako povinný; volba konkrétní metodiky projektového řízení je ponechána na dodavateli.

198.            K námitce navrhovatele, že zadavatel v rozhodnutí o námitkách vykládá podmínku týkající se agilního způsobu řízení odlišně od zadávací dokumentace, resp. že popírá její existenci, Úřad uvádí, že skutečnosti uvedené zadavatelem v rozhodnutí o námitkách naopak odpovídají zjištění Úřadu, podle něhož zadavatel požadavek, aby projekt byl řízen agilně, nikde v zadávací dokumentaci (včetně jejích vysvětlení) závazně nestanovil, a že jde pouze o předpoklad způsobu spolupráce v rámci realizace projektu.

199.            Navrhovatel ve vyjádření k podkladům rozhodnutí poukazuje na bod 45 vyjádření zadavatele k návrhu, ve kterém zadavatel uvedl, že »[u]vádí-li Navrhovatel, že požadavek na agilní řízení pro něj znamená, že na určité role bude muset nasadit zkušenější a dražší pracovníky, jedná se o ničím nepodložené tvrzení. Vzhledem k tomu, že Zadavatel, jak Navrhovatel správně uvádí, ve smlouvě povinnost agilního řízení nestanovil, této povinnosti se nemůže domáhat. Pokud by tedy tvrzení Navrhovatele snad bylo pravdivé, nic mu nebránilo k podání nabídky přistoupit tak, že nabídne tým bez schopnosti agilního řízení a v rámci realizace Zakázky pak postup formou agilního řízení se Zadavatelem jednoduše nedohodne. Je to tedy dodavatel, který se rozhoduje, jaký tým na Zakázku nasadí, přičemž jestliže jsou jeho odborníci se schopností agilního řízení „dražší“, nasadit je nemusí.« Navrhovatel uvádí, že citovaný bod 45 vyjádření zadavatele k návrhu je v rozporu se skutečnostmi uvedenými ve Vysvětlení zadávací dokumentace č. 5, a tedy zadavatel svým vyjádřením k návrhu mění po uplynutí lhůty pro podání nabídek zadávací podmínky tak, že členové realizačního týmu nemusí mít znalost agilního řízení, ačkoli dle zadávacích podmínek ve znění do uplynutí lhůty pro podání nabídek tuto znalost musel minimálně projektový manažer mít. K uvedenému Úřad předně obecně uvádí, že prostřednictvím vyjádření k návrhu zadávací podmínky změnit nelze. Pokud jde o samotný obsah předmětného bodu vyjádření k návrhu, zadavatel v něm dle Úřadu pouze konstatoval to, co vyplývá ze zadávací dokumentace, tedy že zadavatel povinnost řídit projekt agilním způsobem dodavatelům nikde v zadávací dokumentaci ani v jejích vysvětleních nestanovil, a že agilní způsob spolupráce je pouze možnost, kterou dodavatelé mohou využít. Zadavatel tak dle Úřadu ve vyjádření k návrhu neuvedl nic nového ani rozporného, resp. zadavatel pouze konstatoval, že pokud dodavatel touto kompetencí nedisponuje, nic mu nebrání v tom, aby nabídl tým bez schopnosti agilního řízení.

200.            S ohledem na výše uvedené skutečnosti Úřad neshledal, že by zadavatel nastavil zadávací podmínky v podrobnostech nezbytných pro účast dodavatelů, resp. dle Úřadu nic nenasvědčuje tomu, že zadavatel postupoval v rozporu s § 36 odst. 3 zákona a zásadou transparentnosti dle § 6 zákona.

201.            Úřad tedy s ohledem na vše uvedené uzavírá, že v intencích namítaných skutečností předmětné části návrhu nelze v postupu zadavatele spatřovat rozpor se zákonem.

K části návrhu „K nesprávně zvolenému smluvnímu typu“

202.            V předmětné části návrhu navrhovatel namítá, že zadavatelem zvolený smluvní typ, tj. nepojmenovaná smlouva dle § 1746 odst. 2 občanského zákoníku, není vhodný, neboť plnění dle smlouvy je fakticky dílem, a odpovídající smluvní úpravou by tak byla smlouva o dílo podle § 2586 a násl. občanského zákoníku. Úřad k tomu uvádí následující.

203.            Úřad předně uvádí, že zákon upravuje pouze postup vedoucí k uzavření smlouvy na veřejnou zakázku, resp. neobsahuje žádné ustanovení, které by zadavateli ukládalo povinnost pro smlouvu na veřejnou zakázku použít konkrétní smluvní typ podle občanského zákoníku. Dle Úřadu je volba typu smlouvy pouze na zadavateli, přičemž není vyloučeno využít i kombinaci několika typů smluv, případně uzavřít smlouvu jako smlouvu nepojmenovanou. Takový postup je dle Úřadu plně v souladu se zásadou smluvní volnosti v soukromoprávních vztazích. Dle Úřadu je současně nerozhodné, jaký smluvní typ podle občanského zákoníku zadavatel k zadání veřejné zakázky použije, neboť rozhodující je vždy skutečný obsah smlouvy.

204.            V šetřeném případě zadavatel v bodě 1.1. Smlouvy stanovil, že „[s]mlouva je uzavřena podle ust. § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (…), a to na základě výsledků zadávacího řízení vedeného Objednatelem dle zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (…), jehož předmětem je zadání veřejné zakázky na služby s názvem Implementace, podpora a rozvoj modulu HMG«.

205.            Úřad předně podotýká, že navrhovatel v předmětné části návrhu nenamítá žádné konkrétní porušení zákona. Navrhovatel rovněž neuvádí žádnou konkrétní námitku směřující k určitému ustanovení Smlouvy, jež by bylo dle názoru navrhovatele v rozporu se zákonem. Dle Úřadu se argumentace navrhovatele zaměřuje na obecné tvrzení, že předmět plnění má podle něj povahu díla a že Smlouva měla být uzavřena jako smlouva o dílo. Navrhovatel však neoznačuje žádné konkrétní ustanovení Smlouvy, které by v důsledku zadavatelem zvoleného smluvního typu bylo nejasným, neproveditelným či nezákonným, ani neuvádí, jakým způsobem volba smluvního typu dle § 1746 odst. 2 občanského zákoníku znemožňuje podání nabídky nebo porušuje zásady zadávání veřejných zakázek. Skutečnost, že navrhovatel nevznáší žádnou konkrétní námitku, vyplývá dle Úřadu i z obecného tvrzení navrhovatele uvedeného v návrhu, kdy navrhovatel uvedl, že „nežádá Úřad, aby posuzoval věcná smluvní ujednání, jelikož to mu z podstaty věci ani nepřísluší. Účelem této části Návrhu je zejména poukázat na vnitřní rozpory zadávacích podmínek, jejich neurčitost a nezákonný postup Zadavatele při jejich obhajobě, a to navíc velmi zmateným, nepřehledným a v důsledku netransparentním způsobem. Navrhovatel se těmito odstavci pouze snaží podtrhnout argumenty, které již opakovaně uváděl výše a co nejjasněji Úřadu popsat závažnost excesu Zadavatele v jeho postupu v Zadávacím řízení.“ Dle Úřadu uvedenétvrzení navrhovatele potvrzuje, že jeho námitky nejsou založeny na identifikaci určitého konkrétního nedostatku smluvní úpravy a na z toho plynoucí konkrétní omezení pro navrhovatele, ale na obecné polemice o volbě smluvního typu, a proto Úřad argumenty navrhovatele vypořádá ve stejné míře obecnosti.

206.            Úřad uvádí, že skutečnost, že ze Smlouvy vyplývá, že zadavatel pro smlouvu na veřejnou zakázku zvolil nepojmenovaný smluvní typ podle § 1746 odst. 2 občanského zákoníku který stanovuje, že strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena, sama o sobě nepředstavuje rozpor se zákonem, neboť není vyloučeno, aby smluvní strany uzavřely i smlouvu nepojmenovanou.

207.            K tvrzení navrhovatele, že plnění dle Smlouvy je typově dílem, a odpovídající úpravou pro Smlouvu by tak byla smlouva o dílo dle § 2586 a násl. občanského zákoníku, Úřad uvádí, že samotná skutečnost, že určitý smluvní vztah může vykazovat znaky některého z pojmenovaných smluvních typů upravených občanským zákoníkem, ještě neznamená, že smluvní strany jsou povinny tento smluvní typ použít, neboť občanský zákoník umožňuje stranám sjednat i smlouvu nepojmenovanou podle § 1746 odst. 2. Smlouva dle Úřadu přitom zahrnuje jak prvky provedení díla, tak poskytování služeb, a proto nelze dovodit, že zadavatel byl povinen použít výhradně smluvní typ smlouvy o dílo.

208.            K tvrzení navrhovatele, že pokud zadavatel popírá, že by se hodlal řídit ustanoveními smlouvy o dílo, vnáší do budoucího smluvního vztahu značnou nejistotu, Úřad předně uvádí, že nedohledal, že by zadavatel na některém místě zadávací dokumentace či v některém ze svých vyjádření uvedl, že se nebude řídit ustanoveními smlouvy o dílo; identifikaci dokumentu, v němž měl zadavatel toto tvrzení uvést, přitom neuvádí ani navrhovatel. Ani samotná Smlouva neobsahuje žádné ustanovení, které by výslovně uvádělo, že jsou vyloučena ustanovení smlouvy o dílo, případně ustanovení, ze kterého by taková skutečnost vyplývala. Dále Úřad konstatuje, že navrhovatel neuvádí, jaká konkrétní znevýhodnění či omezení mu v důsledku zadavatelem zvoleného smluvního typu vznikají, resp. jak přesně zadavatel vnáší do smluvního vztahu nejistotu, navrhovatel rovněž neuvádí, které konkrétní mechanismy plnění by nebylo možné z uzavřené Smlouvy jednoznačně dovodit, ani nespecifikuje, která konkrétní „procesní“ ustanovení typická pro smlouvu o dílo měla být podle jeho názoru do Smlouvy převzata, proč by jejich absence činila Smlouvu netransparentní či neúplnou apod. Úřad konstatuje, že pouhé tvrzení, že Smlouva neobsahuje všechna ustanovení typická pro smlouvu o dílo, bez další argumentace, není způsobilé založit pochybnost o zákonnosti zadávacích podmínek.

209.            K tvrzení navrhovatele, že zadavatel odmítá využít transparentnější a vhodnější postup spočívající v uzavření dvou smluv na veřejnou zakázku (jednu na vytvoření díla a jednu k navazujícím službám), Úřad uvádí, že zákon (ani občanský zákoník) neukládá zadavateli povinnost, aby případné činnosti odlišné povahy odděloval, a tedy není povinností zadavatele volit strukturu dvou smluv. Skutečnost, že zadavatel vyhodnotil jako vhodnější uzavřít jednu smlouvu na veřejnou zakázku, dle Úřadu ještě neznamená, že postupoval v rozporu se zákonem.

210.            K argumentaci navrhovatele, podle níž nastavení ad hoc služeb a jejich ocenění na základě člověkodnů spolu s použitím předpokládaných množství umožňuje dodavatelům spekulovat při tvorbě nabídek, vede k riziku netransparentního nakládání s veřejnými prostředky, deformaci ekonomické výhodnosti a faktickému uzavření trhu na 20 let, Úřad předně uvádí, že se touto argumentací navrhovatele již zabýval výše v odůvodnění tohoto rozhodnutí, a na své závěry tímto odkazuje.

211.            Úřad tedy s ohledem na vše výše uvedené uzavírá, že v intencích namítaných skutečností předmětné části návrhu nelze v postupu zadavatele spatřovat rozpor se zákonem.

K části návrhu „K nepřiměřeným ustanovením Smlouvy – délka trvání smluvního vztahu, absence výpovědi pro dodavatele, možnost výpovědi Zadavatelem bez udání důvodu“

212.            Navrhovatel v předmětné části návrhu namítá, že zadavatel stanovil excesivně a nepřiměřeně některá ustanovení smlouvy na veřejnou zakázku. K tomu Úřad uvádí následující.

213.            V bodě 3.1. Smlouvy je uvedeno: „Zahájení poskytování Služeb na základě Smlouvy:

Poskytovatel je povinen zahájit poskytování Služeb bez zbytečného odkladu po doručení výzvy Objednatele. Výzva Objednatele může znít na zahájení Služeb jako celku, popř. jejich části, pokud je poskytování Služeb rozděleno na části, přičemž konkrétní vymezení bude obsaženo v textu výzvy. Výzva Objednatele k zahájení poskytování Služeb bude učiněna Objednatelem písemně, a to v listinné nebo elektronické formě podle volby Objednatele, a to na kontaktní údaje odpovědných osob uvedené ve Smlouvě.“

214.            V bodě 3.2. Smlouvy je uvedeno: „Doba poskytování Služeb na základě Smlouvy:

Poskytovatel je povinen poskytovat Služby ve lhůtách či termínech dle Harmonogramu poskytování Služeb předloženého Poskytovatelem v rámci jeho nabídky do zadávacího řízení Veřejné zakázky, který je přílohou č. 6 Smlouvy.“

215.            V bodě 15.7 Smlouvy je uvedeno: „Výpověď Smlouvy Objednatelem:

Objednatel je oprávněn Smlouvu vypovědět písemnou výpovědí doručenou Poskytovateli, výpovědní doba činí 6 měsíců a počíná běžet od prvního dne měsíce následujícího po měsíci, v němž byla výpověď doručena Poskytovateli.

Bude-li Smlouva ukončena výpovědí Objednatele k takovému okamžiku, že nebude možné dokončit a akceptovat Služby, jejichž plnění bylo v souladu se Smlouvou zahájeno (např. ve fázi implementace nebo realizace Požadavku na rozvoj), má Poskytovatel nárok na úhradu účelně vynaložených nákladů na plnění takto nedokončených Služeb. Výši účelně vynaložených nákladů musí Poskytovatel Objednateli relevantním způsobem prokázat, přičemž jejich výše nemůže přesáhnout jejich cenu sjednanou dle Smlouvy.“

216.            V bodě 15.8 Smlouvy je uvedeno: „Výpověď Smlouvy Poskytovatelem:

Poskytovatel je oprávněn Smlouvu vypovědět nejdříve po uplynutí 5 let od účinnosti Smlouvy, a to písemnou výpovědí doručenou Objednateli, výpovědní doba činí 12 měsíců a počíná běžet od prvního dne měsíce následujícího po měsíci, v němž byla výpověď doručena Objednateli.“

217.            V Příloze č. 1 Smlouvy, bodě 1 „Použité termíny a zkratky v příloze“ je uvedeno, že „Software Development Lifecycle (SDLC) je systematický proces pro vývoj softwaru, který zahrnuje řadu fází od počátečního plánování až po nasazení a údržbu aplikace. Cílem SDLC je zajistit, že software bude vyvíjen efektivně, kvalitně, bezpečně a v souladu s požadavky uživatelů.“

218.            V Příloze č. 1 Smlouvy, bodě 5 „Implementace, provoz a rozvoj“ je uvedeno, že „[p]ožadované služby zajišťované Poskytovatelem pokrývají celý životní cyklus SW díla (SDLC)“.

219.            V Příloze č. 6 Smlouvy je uvedeno:

Objednatel požaduje plnění díla a služeb realizovat dle obsahu přílohy č. 1 Smlouvy v následujících etapách:

1. Fáze 0: Fáze koordinační – na výzvu Objednatele k plnění Fáze 0 (předpokládá se ke dni účinnosti Smlouvy);

2. Fáze I: Fáze analýzy a návrhu; ukončena akceptačním milníkem; [T = den výzvy Objednatele k plnění Fáze I + maximálně 12 týdnů]; [T0 = den splnění akceptačního milníku óFakturační milník I];

3. Fáze II: Fáze sestávající z podetap přípravy implementace, implementace a vývojového testování, ukončených splněním akceptačního milníku implementace;

4. Fáze III: Pilotní provoz; [T0 + maximálně 11 měsíců]; [T1 = den splnění cílů pilotního provozu a splnění akceptačních milníků fáze ó Fakturační milník II]

5. Fáze IV: Dlouhodobý provoz; [T1 + 240 měsíců]; Rutinní provoz dle Dohody o garantované úrovni služeb (SLA) a pravidelnou akceptací prostřednictvím SLA reportu za vyhodnocovací období.

(…)“

220.            Úřad předně v obecné rovině konstatuje, že jeho pravomoc posuzovat smluvní, resp. obchodní podmínky stanovené zadavatelem není zcela vyloučená, nicméně je omezená. Jak vyplývá z ustálené judikatury, např. z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2013, č. j. 62 Af 48/2011-69, není na Úřadu, aby „hodnotil vhodnost, přiměřenost či vymahatelnost soukromoprávní podmínky stanovené zadavatelem, nejedná-li se o zjevný exces vyvolávající nemožnost plnění předmětu zakázky a nejde-li o pravidlo pro posuzování kvalifikace a samotného hodnocení nabídek, jež by muselo být předmětem posouzení z pohledu ZVZ.“ Úřad v této souvislosti sděluje, že byť se citovaný rozsudek týkal předcházející právní úpravy, tj. zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, závěry v něm uvedené jsou plně aplikovatelné i na současnou právní úpravu.

221.            Ze shora citovaného rozsudku, jakož i z ustálené rozhodovací praxe Úřadu, lze dovodit, že do kompetence Úřadu spadá posouzení toho, zda smluvní, resp. obchodní podmínky jsou skutečně přiměřené požadovanému cíli a nepředstavují exces či neúnosné narušení některého ze základních principů (zásad) vymezených v § 6 zákona.

222.            Ve vztahu k výše uvedenému Úřad dále odkazuje i na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 3. 1. 2019, č. j. 62 Af 76/2018-226, z něhož vyplývá, že Úřad má pravomoc k přezkumu těch zadávacích podmínek, jež se po uzavření smlouvy na veřejnou zakázku projeví jako podmínky smluvní, nicméně postup zadavatele při stanovení smluvní podmínky může být Úřadem označen za rozporný se zákonem až za situace, kdy by „takto nastavená smluvní podmínka jevila znak nepřiměřenosti (cíli) a znak excesu z pravidel kontrahovaných v případech obdobných plnění, jež by měly dostatečnou intenzitu působit ve vztahu k dodavatelům eliminačně, popř. fakticky znejasňovat, do jakých podmínek (jak ze strany zadavatele po dobu trvání smluvního vztahu vykládaných a používaných) dodavatel vlastně vstupuje. Pak by zásady podle § 6 ZZVZ porušeny být mohly; konkrétně zásada transparentnosti při dovození nejasnosti podmínek smluvního vztahu nebo zásada přiměřenosti či zásada zákazu diskriminace při dovození závěru, že takový postup vede k reálnému vyloučení dodavatelů ze soutěže o získání veřejné zakázky.“

223.            Úřad rovněž upozorňuje i na rozhodnutí předsedy Úřadu, který v rozhodnutí ze dne 4. 1. 2019, č. j. ÚOHS-R0166/2018/VZ-00267/2019/321/ZSř, uvedl, že „(…) obchodní podmínky obsažené v rámcové dohodě a kupní smlouvě představují specifickou část zadávacích podmínek, která reflektuje potřeby zadavatele a působí zpravidla vůči všem dodavatelům stejně. S tím souvisí i omezená přezkumná pravomoc Úřadu ve vztahu k obchodním podmínkám. Úřad při výkonu své pravomoci přezkoumává soulad postupu zadavatele v zadávacím řízení se zákonem, není však jeho úkolem hodnotit vhodnost a správnost stanovených obchodních podmínek nebo kontrolovat či korigovat vyváženost těmito podmínkami definovaného smluvního vztahu.“

224.            V souvislosti s výše uvedeným předseda Úřadu v rámci předmětného rozhodnutí odkázal na již zmíněný rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2013, č. j. 62 Af 48/2011-69, přičemž doplnil, že „(…) výše uvedeným však není ani řečeno, že by obchodní podmínky byly z přezkumu Úřadem vyloučeny zcela. Obchodní podmínky, které jsou součástí závazných návrhů rámcové dohody a kupních smluv, zejména nesmí porušovat zásady, na kterých zákon spočívá, a nesmí být zjevně excesivní. V tomto smyslu je však též omezen jejich přezkum ze strany Úřadu. Zadavatel také nesmí stanovením obchodních podmínek obcházet stanovení jiných zadávacích podmínek, například podmínek kvalifikace.“

225.            Úřad dále uvádí, že postup uzavírání smluv podle zákona je upraven odlišným způsobem v komparaci se soukromým právem. Smlouva na veřejnou zakázku má, resp. musí být uzavřena zásadně v takovém znění, v jakém byla obsažena v nabídce účastníka zadávacího řízení. Úřad pro úplnost konstatuje, že připustit lze pouze změny týkající se některých formálních náležitostí, které nemají dopad na práva a povinnosti smluvních stran, tedy které neomezují či naopak nerozšiřují práva a povinnosti smluvních stran.

226.            Vzhledem k výše uvedenému je proto nezbytné, aby zadavatel k formulaci smluvních podmínek přistupoval svědomitě a se zohledněním skutečnosti, že dodavatelům předkládá podmínky, které následně nemohou být měněny, a měly by být tedy nastaveny tak, aby neměly negativní dopad do průběhu samotného zadávacího řízení a aby následně nečinily problémy při realizaci předmětu plnění veřejné zakázky.

227.            Úřad konstatuje, že pochopitelně není povinností dodavatele účastnit se zadávacího řízení, a to např. z důvodu, že se neztotožňuje se způsobem nastavení smluvních podmínek, avšak současně není žádoucí stav, aby nepřiměřeně nastavené smluvní podmínky měly dopad do účasti v zadávacím řízení v tom ohledu, že budou potenciální dodavatelé odrazeni od podání nabídky. Obecně je možné konstatovat, že záleží vždy na dodavateli, zda zadavatelem navržené smluvní podmínky akceptuje a podá nabídku, či nikoliv. Zároveň nicméně platí, že smluvní podmínky nemohou být nastaveny takovým excesivním způsobem, že by měly za následek bránění účasti potenciálních dodavatelů v zadávacím řízení, popř. jinak negativně zasahovaly do procesu zadávání veřejné zakázky.

228.            Úřad považuje za nutné uvést, že zákon konkrétně nestanoví, jaké smluvní podmínky mají být obsaženy ve smlouvě na realizaci předmětu plnění veřejné zakázky. Vymezení smluvních podmínek tak zákon ponechává na uvážení zadavatele, neboť právě ten nejlépe ví, co potřebuje a za jakých podmínek. Záleží proto na úvaze zadavatele, zda a jakým způsobem si stanoví rozsah smluvních podmínek. Je ovšem zapotřebí zdůraznit, že zadavatel nesmí
k vymezení smluvních podmínek přistupovat zcela libovolně, tedy musí při jejich vymezení brát v potaz základní zásady zadávacího řízení uvedené v § 6 zákona, které mají zajistit, aby smluvní podmínky nebyly zadavatelem formulovány zjevně excesivně.

229.            Ze shora citovaných rozsudků, jakož i z ustálené rozhodovací praxe Úřadu tak lze dovodit, že do kompetence Úřadu spadá posouzení toho, zda konkrétní soukromoprávní podmínka vymezená zadavatelem nepředstavuje zjevný exces, jenž by mohl způsobit faktickou nemožnost plnění veřejné zakázky či by představoval neúnosné narušení některé ze základních zásad vymezených v § 6 zákona. Úřad je tak v tomto ohledu v přezkumu limitován a nepřísluší mu hodnotit obsah smluvních ujednání stanovených zadavatelem, nevyplývá-li z nich zjevný exces. V tomto světle tedy Úřad přistoupil k posouzení zadavatelem stanovených smluvních podmínek, které navrhovatel svým návrhem napadá.

230.            Úřad uvádí, že navrhovatel za excesivní a nepřiměřenou považuje mimo jiné délku trvání Smlouvy. Dle Úřadu z Přílohy č. 6 Smlouvy vyplývá, že délka trvání Smlouvy je stanovena na dobu určitou, přičemž přesáhne 20 let, neboť jen samotná fáze dlouhodobého provozu je požadována v délce 20 let (240 měsíců).

231.            Úřad předně zdůrazňuje, že výše v odůvodnění tohoto rozhodnutí dovodil, že předmětná Smlouva nepředstavuje rámcovou dohodu ve smyslu § 131 odst. 1 zákona, a tedy se na ni neuplatní omezení maximální délky trvání rámcové dohody dle § 131 odst. 3 zákona. Uvedené ustanovení proto nemá na posouzení přiměřenosti délky trvání Smlouvy vliv.

232.            Dále Úřad uvádí, že zadavatel k nastavení délky trvání Smlouvy uvedl, že modul HMG představuje softwarový modul pro klíčový systém s předpokládanou dlouhou životností a soustavnými legislativními změnami. Vzhledem ke skutečnosti, že má být modul HMG provozován dlouhodobě, je pro zadavatele stěžejní stabilita smluvního vztahu, a  zadavatel se dle svých slov chce vyhnout situaci, kdy původní dodavatel získá konkurenční výhodu v podobě znalosti vlastního systému, která sice nebrání podpoře a rozvoji daného systému jiným dodavatelem v rovině právní a formální, ale způsobuje faktický vendor lock-in, neboť robustní řešení vyvinuté jiným dodavatelem nejsou noví dodavatelé schopni podporovat a rozvíjet buď vůbec, nebo za zcela nekonkurenční cenu, případně situaci, kdy původní dodavatelé činí obstrukce, že úprava systému jiným dodavatelem není možná.

233.            Úřad uvádí, že vzhledem k tomu, že modul HMG není jednorázovým projektem s omezenou dobou využitelnosti, ale představuje součást informačního systému zadavatele s plánovaným dlouhodobým provozem (který zadavatel očekává v délce 240 měsíců, jak plyne z Přílohy č. 6 Smlouvy), je logické, aby i smluvní vztah reflektoval potřebu zadavatele, tj. aby modul HMG zajišťoval své funkce po dlouhé časové období. Vzhledem k dlouhodobému charakteru plnění, pokud by Smlouva byla nastavena v podstatně kratší délce, která by neodpovídala délce životního cyklu systému, mohla by tato skutečnost dle Úřadu vést k nutnosti častého opakování zadávacích řízení po uplynutí každé takové „krátké“ smluvní doby na zajištění další podpory a rozvoje modulu HMG (případně i na novou dodávku a implementaci modulu, pokud by na dosavadní řešení nebylo možné bez rozsáhlých zásahů navázat), neboť po skončení každé takové smluvní doby by zadavatel nemohl v poskytování těchto služeb pokračovat bez nové soutěže. Takový postup by však mohl vést i k zvyšování administrativních nákladů a k riziku narušení stability provozu či jeho přerušení. Dle Úřadu tedy délka Smlouvy není stanovena nahodile nebo bez vztahu k povaze plnění, ale reaguje na očekávanou dobu, po kterou bude modul HMG provozován.

234.            K tvrzení navrhovatele, že aktuální trend v oblasti zadávání veřejných zakázek v IT směřuje k vytvoření otevřených řešení, která nebudou v režimu smluvní závislosti na konkrétním dodavateli, a že za tímto účelem jsou od dodavatelů vyžadovány licenční podmínky, poskytování zdrojových kódů a vytváření exit strategií, přičemž i zadavatel v rámci předmětné veřejné zakázky tyto instituty a nástroje využívá, a že v tomto kontextu se jeví uzavření smluvního vztahu na 20 let jako excesivní, Úřad uvádí následující. Dle Úřadu z uvedeného tvrzení vyplývá, že zadavatel dle názoru navrhovatele v šetřeném případě poptává „otevřené řešení“ (kdy požaduje licenční podmínky, poskytování zdrojových kódů, vytváření exit strategií), resp. že cílem zadavatele je zabránit závislosti na konkrétním dodavateli. Dle Úřadu z uvedeného plyne, že dle názoru navrhovatele zadavatel v případě Smlouvy nastavil mechanismy, aby k závislosti na jednom dodavateli nedošlo, resp. aby bylo možné provozovat systém i prostřednictvím jiného dodavatele. Dle Úřadu nicméně skutečnost, že zadavatel poptává otevřené řešení, není v rozporu s tím, že chce uzavřít Smlouvu na dobu přibližně dvaceti let, resp. skutečnost, že zadavatel poptává „otevřené řešení“ samo o sobě neznamená, že jeho povinností je uzavírat pouze krátkodobé smlouvy. Dle Úřadu se v šetřeném případě délka Smlouvy odvíjí od povahy plnění a plánované doby využívání systému, přičemž sama skutečnost, že Smlouva bude uzavřena na období odpovídající předpokládanému životnímu cyklu systému, neznamená bez dalšího, že dojde ke vzniku vendor lock-inu. Dle Úřadu závislost na jednom dodavateli nevzniká délkou smlouvy, ale především nedostatečně nastavenými smluvními podmínkami (např. absence exitové strategie, neposkytnutí zdrojových kódů apod.), které znemožňují, aby provoz systému převzal jiný dodavatel. Navrhovatel však současně uvádí, že zadavatel nástroje otevřených řešení, tedy opatření proti vzniku vendor lock-inu v rámci šetřené veřejné zakázky používá; jak již přitom Úřad uvedl, pouze z délky trvání Smlouvy vendor lock‑in dovozovat nelze. K tvrzení navrhovatele, že zadavatel nezbytnost smluvní stability a dlouhodobosti popírá tím, že zadavatel může Smlouvu kdykoliv vypovědět, Úřad dodává, že sjednání možnosti vypovědět Smlouvu nezpochybňuje plánovaný dlouhodobý charakter plnění, ale představuje ochranný mechanismus zadavatele např. pro případ, že plnění vybraného dodavatele nebude poskytováno v odpovídající kvalitě, přičemž právě skutečnost, že zadavatel používá opatření zamezující závislosti na jednom dodavateli, umožňuje, aby po případném ukončení Smlouvy mohl na poskytování služeb navázat i jiný dodavatel. Dle Úřadu je tedy námitka navrhovatele, že uzavření Smlouvy na dobu cca 20 let je nepřiměřené a povede k vendor lock-inu, neopodstatněná.

235.            S ohledem na výše uvedené skutečnosti Úřad dospěl k závěru, že záměr zadavatele uzavřít Smlouvu přibližně na 20 let nelze považovat za excesivní.

236.            Dále navrhovatel považuje za nepřiměřené, že plnění ze Smlouvy má dodavatel realizovat až na základě výzvy zadavatele, pro jejíž učinění však není stanovena žádná lhůta, a dodavatel tak bude muset rezervovat kapacity po dobu pěti let, neboť Smlouvu může vypovědět právě až po uplynutí pěti let od její účinnosti.

237.            Dle Úřadu z bodu 3.1 Smlouvy vyplývá, že k zahájení sjednaného plnění ve Smlouvě dojde na základě výzvy zadavatele. Dále Úřad uvádí, že ze Smlouvy skutečně nevyplývá žádný časový okamžik, kdy má zadavatel výzvu učinit, příp. do kdy ji má učinit. V příloze č. 6 Smlouvy je nicméně uvedeno, že zadavatel výzvu předpokládá ke dni účinnosti Smlouvy, což dle Úřadu svědčí o záměru zadavatele zahájit realizaci plnění veřejné zakázky co nejdříve po jejím zadání. Zadavatel v této souvislosti uvedl, že vzhledem k více soutěženým modulům a nutnosti koordinace více dodavatelů potřebuje zahájení plnění nastavit operativně; dle Úřadu lze tedy usuzovat, že nastavení zahájení Smlouvy na výzvu zadavatele je spíše opatřením „organizačního charakteru“, jehož cílem je umožnění koordinace s dalšími projekty zadavatele, a nejedná se tedy o nástroj k bezdůvodnému či účelovému odkládání realizace veřejné zakázky.

238.            Dle Úřadu je primárním cílem zadávacích řízení uzavírat smlouvy na realizaci veřejných zakázek, prostřednictvím nichž zadavatel získává plnění, která potřebuje. S ohledem na to není dle Úřadu racionální předpokládat, že by zadavatel poté, co realizuje zadávací řízení a uzavře smlouvu na veřejnou zakázku, neměl vůli Smlouvu fakticky naplnit, resp. neměl zájem na realizaci jím poptávaného plnění. Tomu ostatně dle Úřadu odpovídá i obecná právní domněnka poctivosti a dobré víry dle § 7 občanského zákoníku, podle níž se má za to, že ten, kdo jedná určitým způsobem, jedná poctivě a v dobré víře. Dle Úřadu tedy nic nenasvědčuje tomu, že by zadavatel v šetřeném případě k výzvě k plnění nepřistoupil a ponechal dodavatele v nejistotě po dobu pěti let, než by mohl Smlouvu vypovědět v souladu s bodem 15.8 Smlouvy.

239.            Úřad dodává, že mechanismus zahájení plnění Smlouvy na základě výzvy zadavatele bez určení časového limitu, v němž musí být výzva učiněna, byl stanoven v zadávacích podmínkách, všichni dodavatelé tedy byli s touto skutečností obeznámeni a mohli jí (a z ní plynoucím rizikům) přizpůsobit svou obchodní strategii a nabídkovou cenu.

240.            K tvrzení navrhovatele, že zadavatel z důvodu nedostatku financí aktuálně neuzavírá smlouvy na realizaci větších veřejných zakázek, u nichž byl proveden výběr dodavatele, Úřad uvádí, že postup zadavatele v jiných veřejných zakázkách není relevantní pro posouzení přiměřenosti smluvních podmínek v tomto zadávacím řízení. Údajná rozpočtová omezení, ke kterým dle navrhovatele dochází u jiných veřejných zakázek zadavatele, bez dalšího nedokládají, že zadavatel má v úmyslu realizaci Smlouvy odkládat. Úřad uvádí, že dané tvrzení navrhovatele není ničím podloženo, resp. jde pouze o spekulativní úvahu.

241.            S ohledem na výše uvedené skutečnosti Úřad dospěl k závěru, že skutečnost, že Smlouva neobsahuje časový limit, v němž zadavatel musí učinit výzvu k plnění, nelze považovat za excesivní smluvní ujednání.

242.            Dále navrhovatel namítá, že zadavatel má možnost vypovědět Smlouvu bez udání důvodu s šestiměsíční výpovědní dobou, tedy má možnost nekontrolovaně ukončit smluvní vztah, aniž by dodavatel měl možnost obrany, čímž může zadavatel obcházet ustanovení o zrušení zadávacího řízení.

243.            Úřad uvádí, že dle bodu 15.7 Smlouvy je zadavatel oprávněn Smlouvu vypovědět s výpovědní dobou v délce šesti měsíců, přičemž v případě, že nebude možné dokončit a akceptovat sjednané služby, jejichž plnění bylo zahájeno, má dodavatel nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů na plnění již zahájených služeb.

244.            Úřad uvádí, že možnost výpovědi smluvního vztahu ze strany zadavatele představuje běžné smluvní ustanovení zajišťující určitou míru flexibility smluvního vztahu, přičemž v případě veřejných zakázek je zajištění této flexibility významné mj. proto, že zadavatel hospodaří s veřejnými prostředky a musí být schopen reagovat na případné budoucí změny okolností ať už ekonomického, organizačního či legislativního charakteru. Současně Smlouva má být uzavřena na delší časové období, a proto se existence mechanismu pro ukončení smluvního vztahu jeví dle Úřadu jako legitimní a racionální, neboť je zřejmé, že zadavatel v době uzavření Smlouvy není schopen předpokládat všechny případné změny okolností, k nimž může během sjednané doby trvání Smlouvy dojít.

245.            Úřad dále uvádí, že dané smluvní ustanovení je jasně a srozumitelně formulováno a bylo všem dodavatelům předem známo před podáním nabídky, a ti tak mohli tuto skutečnost zohlednit při rozhodování o účasti v zadávacím řízení a při přípravě nabídky. Za této situace nelze dle Úřadu považovat uvedené smluvní ujednání za nepředvídatelné či překvapivé, ani je hodnotit jako jednostranně nevýhodné. Úřad dodává, že předmětné smluvní ujednání je vyváženo ochranou dodavatele, který má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů za služby, jejichž plnění bylo zahájeno, avšak nebude možné je z důvodu výpovědi dokončit. Tím je zajištěno, že dodavateli budou kompenzovány bezprostřední náklady spojené s nedokončeným plněním Smlouvy v případě ukončení smluvního vztahu ze strany zadavatele.

246.            Dle Úřadu tedy nelze v šetřeném případě úpravu možnosti výpovědi Smlouvy ze strany zadavatele bez udání důvodu považovat za excesivní.

247.            Úřad tedy s ohledem na vše uvedené uzavírá, že v intencích namítaných skutečností předmětné části návrhu nelze v postupu zadavatele spatřovat rozpor se zákonem.

K části návrhu „K nezákonně stanovené kvalifikaci osoby specialisty na řízení stavby“ a k části návrhu „K nezákonně stanovené kvalifikaci osoby specialisty pro harmonogram a claim management“

248.            V části návrhu nazvané „K nezákonně stanovené kvalifikaci osoby specialisty na řízení stavby“ navrhovatel namítá, že zadavatel stanovením požadavku v bodě 4.3. písm. h) zadávací dokumentace na praxi osoby specialisty pro řízení stavby porušil § 73 odst. 6 zákona, když nevymezil požadavky na kvalifikaci přiměřeně vzhledem k předmětu veřejné zakázky a když kumuloval požadavky na praxi této osoby uvedené v bodě 4.3. písm. h), konkrétně v bodě (i) zadávací dokumentace, do jedné referenční zakázky, aniž by pro takový postup existovaly objektivní důvody. Obdobně v části návrhu nazvané „K nezákonně stanovené kvalifikaci osoby specialisty pro harmonogram a claim management“ navrhovatel namítá, že zadavatel stanovením požadavku v bodě 4.3. písm. i) zadávací dokumentace na praxi osoby specialisty pro harmonogram a claim management porušil § 73 odst. 6 zákona, když nevymezil požadavky na kvalifikaci přiměřeně vzhledem k předmětu veřejné zakázky a když kumuloval požadavky na praxi této osoby uvedené v bodě 4.3. písm. i), konkrétně v bodě (i) zadávací dokumentace, do jedné referenční zakázky, aniž by pro takový postup existovaly objektivní důvody.

249.            K posouzení, zda zadavatel při stanovení požadavků na technickou kvalifikaci osoby specialisty na řízení stavby a specialisty pro harmonogram a claim management postupoval v souladu se zákonem, Úřad uvádí následující.

250.            Úřad nejprve v obecné rovině uvádí, že účelem stanovení kritérií technické kvalifikace je zajistit, aby veřejnou zakázku mohl získat a následně plnit pouze takový dodavatel, který je schopen veřejnou zakázku řádně, včas a v odpovídající kvalitě realizovat. Adekvátně nastavená kritéria technické kvalifikace jsou tedy „sítem“, které má zamezit účasti subjektů neschopných danou veřejnou zakázku řádně splnit. Zadavatel však také může vymezením kritérií technické kvalifikace, zejména stanovením příliš přísných kritérií prokázání způsobilosti dodavatele, výrazným způsobem ovlivnit okruh dodavatelů, mezi jejichž nabídkami bude v závěrečné fázi zadávacího řízení vybírat. Stanovení konkrétních kritérií technické kvalifikace je tak sice plně v gesci zadavatele, ten je však při jejich výběru nucen respektovat jednotlivá zákonná ustanovení, v nichž se zároveň odráží i základní zásady postupu zadavatele uvedené v § 6 zákona, které jsou ve vztahu ke kritériím technické kvalifikace promítnuty i do ustanovení § 73 odst. 6 zákona, které je projevem zásady přiměřenosti, když uvádí, že kritéria technické kvalifikace musí být stanovena přiměřeně vzhledem ke složitosti a rozsahu předmětu veřejné zakázky. Pokud by požadavky zadavatele vybočovaly z jeho oprávněných potřeb ve vztahu k dané veřejné zakázce, porušil by zásadu přiměřenosti dle § 6 odst.1 zákona, přičemž takovým postupem by mohlo zároveň dojít i k porušení zásady zákazu diskriminace dle § 6 odst. 2 zákona, protože takové excesivní stanovení požadavků na technickou kvalifikaci by mohlo nedůvodně omezit okruh dodavatelů, kteří by se mohli zadávacího řízení zúčastnit. Zadavatel je s ohledem na dodržení základních zásad zadávacího řízení povinen stanovit kritéria technické kvalifikace takovým způsobem, aby zajistil rovné příležitosti všem dodavatelům, kteří jsou objektivně schopni předmětnou zakázku plnit.

251.             V šetřeném případě je předmětem veřejné zakázky dle formuláře F2025-043206 uveřejněného ve Věstníku veřejných zakázek „poskytování služeb analýzy, návrhu, vývoje, implementace, podpory a rozvoje modulu HMG (harmonogram) projektového programu na zajištění subsystému CDE v rámci rozšíření informačního systému podniku.“

252.            V Příloze č. 1, bodě 2 „Úvod“ Smlouvy zadavatel stanovil, že »[c]ílem Objednatele je elektronizace, digitalizace a optimalizace vnitřních procesů ŘSD s využitím moderních ICT technologií ke zvýšení efektivity zabezpečení přípravy, výstavby, údržby a oprav staveb. Pro dosažení těchto cílů je nutné stávající informační systém ŘSD rozšířit o nový modulární subsystém společného datového prostředí (Common Data Environment / CDE). Předmětem plnění této smlouvy je v rámci naplnění programového úkolu „CDE“ Objednatele, realizace projektu „HMG a FIN“ na zajištění dodání, implementace, podpory a rozvoje modulu harmonogram, jako subsystému CDE plně integrovaného, avšak relativně samostatného souboru funkcionalit pro zobrazení časového plánu, skutečného postupu prací, čerpání financí nebo jakéhokoliv jiného sledu aktivit a jejich návazností a milníků (dále jako „Modul HMG“), (…).“

253.            V Příloze č. 1, bodě 4 „Informační modul“ Smlouvy zadavatel stanovil, že »[p]ožadovaný informační Modul HMG bude integrován v rámci softwarového řešení subsystému CDE, jako integrální součásti informačního systému ŘSD. Tento modul subsystému CDE, využívaný ŘSD pro řízení stavebních projektů ve fázích přípravy, realizace i správy majetku, musí splňovat požadavky uvedené v přílohách Smlouvy. Vazby modulu na další moduly subsystému jsou popsány v kapitole „Integrace“ Přílohy 2 a dalších přílohách Smlouvy.«

254.            V Příloze č. 2 „Požadavky na Modul HMG“ (dále jen „Příloha č. 2“) Smlouvy je v bodě 2 „Úvod“ mj. uvedeno, že „ŘSD má zájem o digitalizaci procesů souvisejících s agendami přípravy, realizace, oprav, obnov, údržby a správy staveb a jejich centralizovaném řízení v jednotném informačním prostředí. Za tímto účelem buduje informační subsystém CDE, jehož součástí má být také Modul HMG. Cílem je vytvořit nástroj pro jednotnou správu časových plánů stavebních projektů, který bude podporovat řízenou spolupráci všech zainteresovaných stran a zaručovat vysokou úroveň transparentnosti, důvěryhodnosti a dostupnosti informací.

Modul HMG má umožnit vytváření, úpravy, validaci a sdílení harmonogramů ve všech fázích stavebních projektů – od přípravy až po realizaci. Modul musí uživatelům poskytovat přehled o časových vazbách, průběhu prací, jejich závislostech a rizicích, a zároveň zajistit jednoznačnou identifikaci platných a aktuálních verzí časových plánů.“

255.            Zadavatel v rámci prokázání technické kvalifikace dle § 79 odst. 2 písm. d) zákona stanovil v bodě 4.3. písm. h) zadávací dokumentace, že požaduje, aby se na realizaci veřejné zakázky podílel:

„Specialista pro řízení stavby

(i)      praxe při realizaci minimálně 2 zakázek, spočívající ve výkonu funkce správce stavby nebo asistenta správce stavby nebo vedoucí technického dozoru stavebníka nebo zástupce vedoucího technického dozoru stavebníka na novostavbě nebo rekonstrukci[14] minimálně dvoupruhové pozemní komunikace realizované podle smluvních podmínek FIDIC, ve finančním objemu celkových stavebních nákladů této stavby minimálně 135.000.000 Kč bez DPH[15],

(ii)    existence pracovního nebo obdobného poměru u dodavatele, příp. poddodavatele, nebo, je-li fyzickou osobou podnikající, smluvního vztahu s dodavatelem[16].“

256.            Dále zadavatel v rámci prokázání technické kvalifikace dle § 79 odst. 2 písm. d) zákona stanovil v bodě 4.3. písm. i) zadávací dokumentace, že požaduje, aby se na realizaci veřejné zakázky podílel:

„Specialista pro harmonogram a claim management

(i)      praxe u minimálně 1 zakázky, při poskytování služeb v oboru řízení času – harmonogram a claim management na novostavbě nebo rekonstrukci[17] minimálně dvoupruhové pozemní komunikace realizované podle smluvních podmínek FIDIC ve finančním objemu celkových stavebních nákladů této stavby minimálně 135.000.000 Kč bez DPH[18],

(ii)    existence pracovního nebo obdobného poměru u dodavatele, příp. poddodavatele, nebo, je-li fyzickou osobou podnikající, smluvního vztahu s dodavatelem^[19].“

257.            Ve Vysvětlení zadávací dokumentace č. 3 a 4 zadavatel uvedl, že »požadavek na osoby na pozicích „Specialista pro řízení stavby“ a „Specialista pro harmonogram a claim management“ byl zvolen vědomě a odpovídá potřebám projektu, zejména v části, která se týká řízení komplexního projektového řešení s vysokou mírou koordinace, plánování a řízení změn. Zadavatel nevypustí tyto požadavky z kvalifikace, neboť:

-          Specialista pro řízení stavby má zajistit, že dodavatel bude disponovat praktickou zkušeností s řízením rozsáhlých výstavbových projektů, které zahrnují desítky až stovky dílčích objektů, vzájemně provázaných milníky, harmonogramem a technickými vazbami. Tato zkušenost je pro zadavatele klíčová při řízení vývoje a následného rozvoje systému.

-          Specialista pro harmonogram a claim management má zajistit schopnost dodavatele efektivně navrhovat výstavbové aspekty projektu, včetně znalosti metodiky vyhodnocování dopadů změn, plánování kapacit a řešení případných časových nároků v rámci výstavby.

Zadavatel si je vědom, že předmětem veřejné zakázky je dodávka, podpora a rozvoj IT systému, avšak její realizace probíhá v rámci komplexního projektového prostředí, které vyžaduje projektové řízení na úrovni srovnatelné s řízením stavebních projektů podle FIDIC. Zkušenosti z takto řízených projektů jsou pro zadavatele relevantní a přiměřené ve smyslu § 73 odst. 6 ZZVZ. Zadavatel zároveň upozorňuje, že smlouva o poskytování služeb neupravuje přímé zapojení těchto osob do jednotlivých činností, ale jejich dostupnost a odborné zajištění po dobu trvání smlouvy je požadováno jako součást technické kvalifikace.«

258.            Ve Vysvětlení zadávací dokumentace č. 5 zadavatel k dotazu, zda vypustí požadavky na specialistu na řízení stavby a specialistu pro harmonogram a claim management z požadavků na technickou kvalifikaci, uvedl, že »považuje za nezbytné, aby dodavatel předmětnými odborníky disponoval a zapojil je do realizace předmětu veřejné zakázky, neboť bez jejich znalostí a zkušeností nelze řádně vyvinout, dodat a rozvíjet Modul HMG. Situaci lze přirovnat k vývoji právního informačního systému, kde je jistě oprávněný požadavek, aby v realizačním týmu dodavatele byl právník, či k vývoji ekonomického informačního systému, kde je relevantní požadavek, aby v realizačním týmu dodavatele byl ekonom. Skutečnost, jaké specialisty má na své straně zadavatel, není relevantní, neboť i kdyby takové odborníky k dispozici měl, není možné, aby zadavatel IT odborníkům dodavatele „vysvětloval“ veškeré odborné otázky z oblasti řízení staveb a claim managementu. Vývoj a rozvoj Modulu HMG dle zadavatele není možný bez odborníků s požadovanými znalostmi a zkušenostmi, a to na straně dodavatele. Zadavatel tedy nevypustí požadavky na osoby „Specialista na řízení stavby“ a „Specialista pro harmonogram a claim management“.«

259.            Úřad uvádí, že předmětem šetřené veřejné zakázky je poskytování služeb analýzy, návrhu, vývoje, implementace, podpory a rozvoje modulu HMG, tedy se jedná o veřejnou zakázku na vytvoření a dodání softwarového modulu a jeho následnou podporu a rozvoj. Konkrétně dle Úřadu má modul HMG představovat nástroj pro jednotnou správu časových plánů stavebních projektů a umožnit vytváření, úpravy, validaci a sdílení harmonogramů ve všech fázích stavebních projektů – od přípravy až po realizaci. Zadavatel v rozhodnutí o námitkách uvedl, že jde o IT systém pro oblast liniových staveb s jasnou vazbou na stavební procesy a řízení stavebních zakázek.

260.            Zadavatel v rámci prokázání technické kvalifikace požadoval, aby se na realizaci veřejné zakázky podílel specialista na řízení stavby, který doloží zkušenost při realizaci minimálně dvou zakázek spočívajících ve výkonu funkce správce stavby nebo asistenta správce stavby nebo vedoucího technického dozoru stavebníka nebo zástupce vedoucího technického dozoru stavebníka na novostavbě nebo rekonstrukci minimálně dvoupruhové pozemní komunikace realizované podle smluvních podmínek FIDIC, ve finančním objemu celkových stavebních nákladů této stavby minimálně 135 mil. Kč bez DPH. Dále zadavatel požadoval, aby se na realizaci veřejné zakázky podílel specialista pro harmonogram a claim management, který doloží zkušenost při realizaci minimálně jedné zakázky při poskytování služeb v oboru řízení času – harmonogram a claim management na novostavbě nebo rekonstrukci minimálně dvoupruhové pozemní komunikace realizované podle smluvních podmínek FIDIC ve finančním objemu celkových stavebních nákladů této stavby minimálně 135 mil. Kč bez DPH.

261.            Úřad uvádí, že dle zadavatele bude role uvedených specialistů na veřejné zakázce primárně poradenská a expertní; uvedení specialisté se tedy budou plnění veřejné zakázky účastnit jako odborní poradci v rámci týmu vybraného dodavatele. Konkrétně ve vztahu ke specialistovi na řízení stavby zadavatel v rozhodnutí o námitkách uvedl, že pokud má mít daná osoba potřebnou odbornost, je nezbytné, aby šlo o osobu, která má reálnou zkušenost s řízením staveb a je schopna převést zkušenosti ze stavební praxe do funkčních specifikací informačního systému a následně ověřovat, že implementované funkce těmto požadavkům odpovídají. Ve vztahu ke specialistovi pro harmonogram a claim managment zadavatel obdobně uvedl, že pokud má mít daná osoba potřebnou odbornost, je nezbytné, aby šlo o osobu, která má reálnou zkušenost s poskytováním služeb v oboru řízení času – harmonogram a claim management na významných liniových stavbách a je schopna převést zkušenosti ze stavební praxe do funkčních specifikací informačního systému a následně ověřovat, že implementované funkce těmto požadavkům odpovídají. Dle Úřadu je tedy pro zadavatele důležité, aby uvedení specialisté, kteří se budou podílet na plnění veřejné zakázky, disponovali relevantními praktickými zkušenostmi ze své odborné oblasti, které následně převedou do funkčních specifikací informačního systému, resp. zadavatel dané specialisty potřebuje právě proto, aby mohli své zkušenosti přenést do tvorby funkčních požadavků na informační systém.

262.            Úřad dále uvádí, že zadavatel v šetřeném případě požaduje vytvoření vysoce specializovaného softwarového modulu s přímou vazbou na řízení stavebních projektů, resp. na stavební procesy v rámci liniových staveb, a vzhledem k tomu je pro vytvoření takového modulu nezbytná znalost skutečných stavebních procesů. Dle Úřadu tedy funkční a obsahová správnost výsledného IT řešení je odvozena od reálné praxe řízení stavebních procesů a řízení času a nároků na liniových stavbách. Zhotovitel daného IT řešení proto musí být schopen převést znalosti a postupy ze stavební praxe do fungování softwarového systému, tj. do jeho konkrétních funkcí, logiky, procesního nastavení atd. Z toho důvodu je dle Úřadu nutné, aby se na vývoji takového systému podílely i osoby, které mají reálnou zkušenost s uvedenými činnostmi, neboť bez jejich konkrétní praktické zkušenosti nelze odborně a správně specifikovat, navrhnout a ověřit funkce softwarového systému. Tito specialisté tedy nejsou dle Úřadu vyžadováni pro výkon „řízení stavby“ či výkon služeb v oboru „řízení času“, ale pro definici funkčních specifikací požadovaného IT řešení a ověření jejich správnosti. Dle Úřadu tak zadavatel logicky požaduje, aby dodavatel disponoval konkrétní praktickou zkušeností, kterou je schopen přenést do tvorby modulu HMG, neboť zadavatel má legitimní zájem zajistit funkční systém a předejít riziku, že jeho investice povede k nefunkčnímu řešení, přičemž požadavek na dané specialisty je podložen konkrétním odůvodněním nezbytnosti takové zkušenosti. Dle Úřadu tedy v šetřeném případě požadavek zadavatele na zapojení specialisty na řízení stavby a specialisty pro harmonogram a claim management přímo souvisí s předmětem veřejné zakázky, resp. požadavky na kvalifikaci byly ve vztahu k těmto osobám stanoveny přiměřeně vzhledem ke složitosti a rozsahu předmětu veřejné zakázky v souladu s § 73 odst. 6 zákona, a zadavatel je tak oprávněn požadovat v rámci prokázání technické kvalifikace doložení zkušeností, které sice nesměřují k vlastnímu řízení stavby či vlastnímu výkonu služeb v oboru řízení času, avšak bezprostředně souvisejí s předmětem této veřejné zakázky, neboť jsou nezbytné pro správnou specifikaci a ověření funkčnosti požadovaného IT řešení.

263.            K tvrzení uvedenému ve vyjádření navrhovatele k podkladům rozhodnutí, že zadavatel v zadávací dokumentaci ani v rozhodnutí o námitkách ani ve vyjádření k návrhu nespecifikoval, jaké konkrétní činnosti má předmětný specialista při realizaci veřejné zakázky vykonávat, a dále že ze Smlouvy nevyplývá ani formální zakotvení této role, Úřad uvádí, že zadavatel v rozhodnutí o námitkách jasně a srozumitelně uvedl, že úkolem specialisty na řízení stavby a specialisty pro harmonogram a claim management bude převádět praktické zkušenosti ze jeho odborné oblasti do specifikace softwarového řešení a následně ověřovat, že implementované funkce těmto požadavkům odpovídají. Z těchto informací je dle Úřadu patrné, jakou odbornou hodnotu mají tito specialisté do plnění veřejné zakázky vnést, resp. jaké činnosti budou vykonávat. Dále Úřad uvádí, že v bodu 6.2.15 Smlouvy je stanoveno, že „Poskytovatel se zavazuje plnit předmět veřejné zakázky osobami, kterými prokazoval kvalifikaci v rámci Veřejné zakázky a/nebo osobami, které byly předmětem hodnocení v rámci Veřejné zakázky, a to v rozsahu odpovídajícím charakteru jejich činnosti ve vztahu k předmětu smlouvy (v případě jakýchkoliv pochybností je rozsah oprávněn jednostranně určit Objednatel). Pro případnou výměnu těchto osob se použije postup stanovený v čl. 13.4 Smlouvy (…).“ Dle Úřadu z uvedeného ustanovení Smlouvy vyplývá, že role specialistů byla, byť obecně (bez formálního označení pozice), zakotvena ve Smlouvě, přičemž Úřad zdůrazňuje, že kvalifikační požadavek na specialistu na řízení stavby a specialistu pro harmonogram a claim management je stanoven přiměřeně vzhledem ke složitosti a rozsahu předmětu veřejné zakázky. Úřad proto konstatuje, že zadavatel vymezil činnost a postavení specialistů dostatečně, a navrhovatelova námitka tak postrádá opodstatnění.

264.            K argumentaci navrhovatele, že pokud zadavatel požaduje poradce, měl stanovit požadavky na zkušenosti člena realizačního týmu tak, že k prokázání kvalifikace bude dostačovat zkušenost s poradenskou činností, a že zadavatel namísto toho požaduje zkušenost s činností, která je předpokladem pro tuto poradenskou činnost, Úřad uvádí následující. Argumentace navrhovatele vychází dle Úřadu z předpokladu, že pro výkon odborné poradenské činnosti v rámci tvorby modulu HMG postačuje obecná poradenská zkušenost, aniž by bylo nutné, aby taková osoba disponovala reálnou a prokazatelnou zkušeností s řízením staveb, resp.  zkušeností v oboru řízení času – harmonogram a claim management v rámci realizace stavby. Tento předpoklad však neodpovídá povaze ani účelu šetřené veřejné zakázky. Dle Úřadu poradenská (konzultační) činnost představuje činnost spočívající v poskytování odborných doporučení, stanovisek, analýz a metodické podpory, sama o osobě však nezajišťuje, že osoba tyto činnosti poskytující má praktické zkušenosti s reálným řízením stavby či řízením času a nároků na stavbě, tedy s činnostmi, které jsou pro tvorbu modulu HMG potřebné. Role daných specialistů není pouze doporučující či podpůrná, když úkolem těchto osob je přenášet praktické zkušenosti do návrhu softwaru, přičemž zkušenost s čistě poradenskou činností nezajišťuje, že k tomu budou mít příslušné osoby potřebné schopnosti a znalosti, neboť nevyžaduje přímou účast na řízení stavebních projektů ani praktickou odpovědnost za jejich časový průběh. Dle Úřadu tedy zkušenost pouze s poradenskou činností není pro kvalifikované plnění veřejné zakázky dostačující.

265.            Navrhovatel v této souvislosti uvádí, že zkušenost s řízením staveb mohou mít i jiné osoby než správce stavby (nebo jeho asistent) nebo vedoucí technického dozoru (nebo jeho zástupce), a mohou tak být kvalifikovanými poradci, k čemuž navrhovatel uvádí příklad „technického pracovníka objednatele stavby (např. Zadavatele), který se výstavby bude účastnit za tuto smluvní stranu, aniž by však byl stavbyvedoucím nebo správcem stavby“ a který bude mít dle navrhovatele dlouholetou zkušenost s realizací staveb z pozice technického zástupce objednatele. Zadavatel k tomu uvedl, že role technického zástupce objednatele se v praxi významně liší obsahem, odpovědností a rozsahem kompetencí a že zadavatelem požadované funkce naproti tomu mají rozsáhlejší odpovědnost, a tedy lépe ověřitelnou relevanci vůči tomu, co má specialista v projektu garantovat.

266.            Dle Úřadu zadavatelem požadované role (funkce), tj. správce stavby, asistent správce stavby, vedoucí technického dozoru stavebníka či zástupce vedoucího technického dozoru stavebníka představují odborné pozice, jejichž obvyklá činnost souvisí zejména s výkonem přímého odborného dohledu nad prováděním stavebních prací, kontrolou souladu realizace stavby s projektovou dokumentací, technickými normami atd. Dle Úřadu se jedná v rámci realizace staveb o ustálené odborné funkce s obecně známým a standardně vymezeným okruhem činností, kdy správce stavby představuje smluvně definovanou roli např. dle standardních smluvních podmínek FIDIC, zatímco technický dozor stavebníka je institutem upraveným zákonem č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů. Na rozdíl od výše uvedených funkcí nelze pozici technického zástupce objednatele považovat za ustálenou odbornou roli s obecně vymezeným obsahem činností, rozsah její působnosti tak může být v jednotlivých případech odlišný a závisí na tom, jaké pravomoci a odpovědnosti jí objednatel konkrétně svěří. Právě tato variabilita může současně ztěžovat ověřitelnost relevantních profesních zkušeností osoby vykonávající tuto funkci, neboť z označení pozice samotné nelze bez dalšího dovodit rozsah skutečně vykonávaných činností, resp. u zadavatelem požadovaných rolí existuje v praxi realizace staveb relativně ustálené profesní vymezení jejich činností, což zadavateli umožňuje snáze posoudit a ověřit, zda deklarovaná zkušenost odpovídá požadované odbornosti. Dále Úřad dodává, že předmětem veřejné zakázky je vytvoření softwarového řešení, jež má přímou vazbu na stavební procesy a které bude zadavatel využívat pro řízení stavebních projektů ve fázích přípravy, realizace i správy majetku, a tedy je nezbytné, aby se na jeho přípravě podílely osoby, které mají skutečnou a praktickou zkušenost právě s těmito stavebními procesy, resp. skutečnou a přímou zkušenost s řízením, kontrolou a koordinací stavebních procesů, neboť pouze takové osoby dokáží převést stavební praxi do funkčního a procesního nastavení softwarového řešení. Dle Úřadu zadavatelem požadované role tuto přímou vazbu na stavební procesy splňují, a tedy zadavatelem požadované role (funkce) jsou odůvodněné, resp. požadavek na doložení zkušeností právě v těchto rolích umožňuje zadavateli objektivně ověřit odbornou způsobilost osob, které se budou podílet na plnění veřejné zakázky v roli poradců, jejichž úkolem bude přenášet reálné zkušenosti týkajících se stavebních procesů do funkčního nastavení softwarového řešení modulu HMG. Úřad zároveň konstatuje, že zadavatel nijak neomezil možnost prokázání požadované zkušenosti pouze na jedinou konkrétní pozici, nýbrž připustil celkem čtyři odborné role, což dle Úřadu svědčí o tom, že kvalifikační požadavek není zadavatelem koncipován restriktivně, resp. nesměřuje k omezení hospodářské soutěže, nýbrž k zajištění toho, aby osoba specialisty na řízení stavby disponovala prokazatelnou zkušeností s výkonem odborné funkce. Úřad v této souvislosti dále doplňuje, že zadavatel v zadávacím řízení obdržel čtyři nabídky, což svědčí o tom, že hospodářská soutěž byla reálně zachována a že kvalifikační požadavky neodradily významnou část potenciálních dodavatelů, a požadavek zadavatele tak nelze považovat za nepřiměřeně restriktivní či diskriminační ani v tomto ohledu. Pro úplnost Úřad k tvrzení uvedenému ve vyjádření navrhovatele k podkladům rozhodnutí, že zkušenost s řízením stavebních procesů může mít i „jiný odborný pracovník investora“, uvádí, že navrhovatel nijak nevymezuje, o jakou konkrétní pozici či pracovní roli by se mělo jednat, a tedy nelze tvrzení navrhovatele věcně přezkoumat, přičemž uvedené tvrzení navrhovatele nelze přezkoumat ani z důvodu, že tuto skutečnost navrhovatel uvedl až ve vyjádření k podkladům rozhodnutí. Úřad doplňuje, že úkolem Úřadu je posoudit, zda jsou zadavatelem stanovené kvalifikační požadavky v souladu se zákonem, nikoliv určovat jaké jiné (příp. „mírnější“ nebo „vhodnější“) požadavky měl či mohl zadavatel stanovit.

267.            K tvrzení uvedenému ve vyjádření navrhovatele k podkladům, že diskriminační dopad vymezení uznatelných rolí se projevuje rovněž v tom, že zadavatel z okruhu způsobilých osob vylučuje stavbyvedoucího, Úřad předně uvádí, že navrhovatel skutečnost, že zadavatel z okruhu způsobilých osob vylučuje stavbyvedoucího, nenamítal ani v námitkách, ani v návrhu. Dle Úřadu navrhovatel pozici stavbyvedoucího v námitkách nezmiňuje vůbec, a v návrhu jej zmiňuje na dvou místech; jde jednak o pasáž ve znění: „Zkušenost s řízením staveb mohou mít i jiné osoby, a mohou tak být kvalifikovanými poradci. Jako příklad lze uvést technického pracovníka objednatele stavby (např. Zadavatele), který se výstavby bude účastnit za tuto smluvní stranu, aniž by však byl stavbyvedoucím nebo správcem stavby“; v této pasáži však navrhovatel zjevně poukazuje na to, že zadavatel nezahrnul mezi uznatelné role technického pracovníka objednatele stavby, nikoliv stavbyvedoucího. Dále je pozice stavbyvedoucího zmíněna v následující pasáži: „Pokud jde o kumulaci požadovaných parametrů do jediné referenční zakázky, Zadavatel uvádí, že cílem je ověřit, že dotčená osoba zvládla komplexní roli na významné, rozsáhlé zakázce, nikoli pouze dílčí zkušenosti poskládané z různých méně náročných referenčních zakázek. (…) Navrhovateli nezbývá než proti uvedené argumentaci brojit. Požadavek na zkušenost s dvoupruhovou pozemní komunikací má pravděpodobně ověřit zkušenost člena realizačního týmu s určitou věcně definovanou stavbou, kdežto požadavek na zkušenost se stavbou o určitém objemu má pravděpodobně ověřit zkušenost člena realizačního týmu se stavbou o určitém rozsahu. Není přitom zřejmé, proč by nemohly být tyto zkušenosti složeny ze dvou různých staveb, ale musí být splněny jedině a výlučně jednou stavbou. Jako příklad lze uvést stavbyvedoucího, který bude mít zkušenost se stavbou dvoupruhové pozemní komunikace podle smluvních podmínek FIDIC za 100 000 000,- Kč a zároveň zkušenost se stavbou železničního mostu podle smluvních podmínek FIDIC za 500 000 000,- Kč. Tato osoba tak bude disponovat jak věcně zaměřenou, tak rozsahově dostačující zkušeností. Přestože tato osoba bude nepochybně způsobilá poskytovat poradenství při vývoji IT systému, nebude kvalifikovaná pro plnění Veřejné zakázky.“ Tato pasáž však zjevně míří proti kumulaci požadovaných parametrů do jedné referenční zakázky, nikoliv proti okruhu uznatelných rolí. Úřad nicméně pro úplnost uvádí, že zadavatel ve vyjádření k návrhu vysvětlil, proč nepožadoval roli stavbyvedoucího, a to konkrétně proto, že stavbyvedoucí je osobou vystupující na straně zhotovitele stavby, která odpovídá za organizaci, řízení a provádění stavebních prací za dodavatele (zhotovitele stavby). Naproti tomu zadavatelem požadované role (funkce) představují odborné pozice vykonávané na straně objednatele stavby, jejichž úkolem je uplatňovat odborný dohled nad prací zhotovitele a zajišťovat ochranu zájmů objednatele stavby, zadavatel přitom v praxi vystupuje při realizaci staveb právě v pozici objednatele stavby a poptávané IT řešení bude zadavatelem využíváno pro podporu jeho vlastních procesů při řízení stavebních projektů, a tedy za této situace nelze požadavek, aby členové realizačního týmu disponovali zkušenostmi z odborných rolí na straně objednatele stavby, považovat za bezdůvodné vyloučení stavbyvedoucího; naopak, tento požadavek odpovídá povaze poptávaného softwarového řešení i procesům, které má modul HMG reflektovat.

268.            Dále Úřad uvádí, že navrhovatel v návrhu ve vztahu ke specialistovi pro harmonogram a claim management uvedl, že zkušenost s poskytováním služeb v oboru řízení času – harmonogram a claim management mohou mít i jiné osoby, a mohou tak být kvalifikovanými poradci, k čemuž navrhovatel uvádí příklad „technického pracovníka objednatele stavby (např. Zadavatele), který se výstavby bude účastnit za tuto smluvní stranu“. Úřad uvádí, že uvedené námitce navrhovatele nerozumí, neboť zadavatel žádnou konkrétní roli (na rozdíl od specialisty na řízení stavby) na novostavbě nebo rekonstrukci minimálně dvoupruhové pozemní komunikace vůbec nepožadoval, resp. požadoval pouze praxi v oboru řízení času, když v zadávací dokumentaci uvedl, že požaduje ve vztahu ke specialistovi pro harmonogram a claim management „praxi u minimálně 1 zakázky, při poskytování služeb v oboru řízení času – harmonogram a claim management na novostavbě nebo rekonstrukci  minimálně dvoupruhové pozemní komunikace (…).“ Navrhovatelova argumentace, že zadavatel měl jako kvalifikovanou osobu připustit technického pracovníka objednatele stavby, je tak dle Úřadu naprosto bezpředmětná.

269.            K tvrzení navrhovatele, že nepřiměřenost požadavku na kvalifikaci se projevuje nemožností konstruovat závazek jiné osoby dle § 83 zákona, neboť z takového závazku musí vyplývat, že taková jiná osoba bude zavázána vykonávat služby, ke kterým se prokazované kritérium kvalifikace vztahuje, Úřad uvádí, že v posuzovaném případě se požadovaná kvalifikace vztahuje k činnostem specialisty na řízení staveb a specialisty pro harmonogram a claim management, kteří v rámci realizace veřejné zakázky budou poskytovat expertní služby spočívající v přenosu praktických zkušeností s řízením staveb a řízením času do tvorby modulu HMG. Z těchto důvodů lze dle Úřadu závazek jiné osoby konstruovat například tak, že se daná osoba zaváže poskytnout dodavateli kapacity odborníka s požadovanou praxí a že tento odborník bude v rámci plnění veřejné zakázky vykonávat služby, ke kterým se kvalifikační požadavek vztahuje, tj. poskytovat odborný vstup v rámci tvorby modulu HMG na základě své praktické zkušenosti s řízením staveb, resp. řízením času a nároků na stavbě. Úřad dodává, že kritérium kvalifikace se vztahuje k odbornosti osoby (a její praktické zkušenosti), nikoli k výkonu funkce „správce stavby“ či k poskytování služeb v oboru řízení času na stavbě o určitých vlastnostech.

270.            K tvrzení navrhovatele, že účast na veřejné zakázce neposkytne specialistům referenci ve znění požadované kvalifikace, Úřad uvádí, že smyslem technické kvalifikace je ověřit, že dodavatel disponuje zkušenostmi nezbytnými pro řádné plnění veřejné zakázky, kvalifikační požadavky tedy slouží k ověření předchozí odborné způsobilosti, nikoliv ke stanovení toho, jaký druh reference osoba podílející se na plnění veřejné zakázky získá. Zákon nestanoví, že by zadavatel byl povinen koncipovat předmět veřejné zakázky tak, aby její plnění automaticky vedlo ke vzniku reference obsahově totožné či „zrcadlově odpovídající“ stanoveným kvalifikačním požadavkům. Skutečnost, že daní specialisté zapojení do plnění šetřené veřejné zakázky nezískají referenci spočívající ve výkonu funkce „správce stavby“ či v poskytování služeb v oboru řízení času na stavbě o určitých vlastnostech, je důsledkem povahy předmětu veřejné zakázky (IT systém související se stavebními procesy), nikoliv nepřiměřenosti kvalifikačního požadavku.

271.            Navrhovatel rovněž namítá ve vztahu ke specialistovi na řízení stavby a rovněž ve vztahu ke specialistovi pro harmonogram a claim management nezákonnou kumulaci požadovaných parametrů do jediné referenční zakázky, a to praxi při realizaci minimálně 2 zakázek spočívajících ve výkonu funkce správce stavby (nebo jeho asistenta) nebo vedoucího technického dozoru stavebníka (nebo jeho zástupce), resp. praxi u minimálně 1 zakázky při poskytování služeb v oboru řízení času – harmonogram a claim management, na novostavbě nebo rekonstrukci minimálně dvoupruhové pozemní komunikace realizované podle smluvních podmínek FIDIC ve finančním objemu celkových stavebních nákladů této stavby minimálně 135 mil. Kč bez DPH. Dle navrhovatele by stejně kvalifikovaným byl člen realizačního týmu, který by realizoval jednu zakázku minimálně dvoupruhové pozemní komunikace podle smluvních podmínek FIDIC za 100 mil. Kč a zároveň jinou stavbu podle smluvních podmínek FIDIC za 135 mil. Kč. Dle navrhovatele má požadavek na zkušenost s dvoupruhovou pozemní komunikací pravděpodobně ověřit zkušenost člena realizačního týmu s určitou věcně definovanou stavbou, kdežto požadavek na zkušenost se stavbou o určitém objemu má pravděpodobně ověřit jeho zkušenost se stavbou o určitém rozsahu, a není tedy není zřejmé, proč by nemohly být zkušenosti osob složeny ze dvou různých staveb, ale musí být splněny pouze jednou stavbou (např. by dle navrhovatele byla dostačující zkušenost se stavbou dvoupruhové pozemní komunikace podle smluvních podmínek FIDIC za 100 mil. Kč a zároveň zkušenost se stavbou železničního mostu podle smluvních podmínek FIDIC za 500 mil. Kč).

272.            Zadavatel uvedl, že cílem daného požadavku je ověřit, že daná osoba zvládla komplexní roli na významné, rozsáhlé zakázce, nikoli že má pouze dílčí zkušenosti poskládané z různých méně náročných zakázek, a že částka odráží limit pro nadlimitní stavební veřejné zakázky, neboť zadavatel očekává, že daná osoba bude mít zkušenosti s nadlimitními zakázkami; referenční zakázka, u níž jsou splněny všechny požadované parametry tak dává zadavateli kvalitativně vyšší jistotu, že specialista bude schopen plnit svou expertní roli i v tomto projektu. K navrhovatelem uvedenému konkrétnímu příkladu zadavatel doplnil, že nerealizuje výstavby železničních mostů, ale výstavby pozemních komunikací, a to převážně v nadlimitním režimu, a proto je třeba, aby osoba disponovala zkušenostmi ve vztahu k tomuto druhu staveb.

273.            Úřad k tomu uvádí, že dle informací uvedených v obchodním rejstříku je předmětem činnosti zadavatele: „Zajišťování výstavby, modernizace, správy, údržby a oprav dálnic a silnic I. třídy a jejich součástí a příslušenství ve smyslu zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů; Správa, údržba, opravy dálnic a silnic I. třídy a zajišťování kontroly jejich kvality; Komplexní zajišťování přípravy a realizace staveb dálnic a silnic I. třídy; Zajišťování systému zpoplatnění dálniční a silniční sítě v rámci správy dálnic a silnic I. třídy; Zajišťování součinnosti při tvorbě strategie rozvoje a správy dálniční a silniční sítě; Zajišťování sběru, zpracování a poskytování dat z dálniční a silniční sítě a součinnosti při zajišťování bezpečnosti silničního provozu; Správa dalšího majetku“.

274.            Předmětem činnosti zadavatele je tedy především zajišťování výstavby, modernizace, správy, údržby a oprav dálnic a silnic I. třídy a jejich součástí a příslušenství. S ohledem na to se dle Úřadu jeví jako zcela přiměřené, že zadavatel v souvislosti s vytvořením modulu HMG, který bude zadavatel využívat v souvislosti s řízením jím realizovaných staveb, požaduje zkušenost řízením stavby, resp. s poskytováním služeb v oboru řízení času – harmonogram a claim management na novostavbě nebo rekonstrukci minimálně dvoupruhové pozemní komunikace, tedy na stavbách, jejichž realizace spadá do oboru jeho činnosti. Současně zadavatel dle svého tvrzení realizuje především pozemní komunikace v nadlimitním režimu. Ke dni zahájení zadávacího řízení činil dle nařízení vlády č. 172/2016 Sb.  finanční limit pro nadlimitní veřejnou zakázku na stavební práce 135 348 000 Kč bez DPH. Dle Úřadu je tak zřejmé, že požadavek zadavatele na finanční objem významné zakázky je propojen s finančním limitem stanoveným pro nadlimitní režim.

275.            Za účelem posouzení odůvodněnosti požadavku zadavatele na referenční zakázku na minimálně dvoupruhové pozemní komunikace realizované podle smluvních podmínek FIDIC ve finančním objemu celkových stavebních nákladů této stavby minimálně 135 mil. Kč bez DPH se Úřad obrátil usnesením ze dne 30. 1. 2026 na zadavatele a stanovil mu lhůtu ke sdělení, kolik bylo pro zadavatele realizováno veřejných zakázek, které splňují požadavek na novostavbu nebo rekonstrukci minimálně dvoupruhové pozemní komunikace realizované podle smluvních podmínek FIDIC ve finančním objemu celkových stavebních nákladů této stavby minimálně 135 mil. Kč bez DPH, v období posledních 15 let před zahájením zadávacího řízení, a ke sdělení, zda jsou zadavateli kromě jím zadaných veřejných zakázek známy nějaké další zakázky realizované v období 15 let před zahájením zadávacího řízení.

276.            Zadavatel ve vyjádření ze dne 5. 2. 2026 uvedl, že v poskytnuté lhůtě nebyl schopen opatřit informace za celé období posledních 15 let, ale zhruba od poloviny roku 2013. Zadavatel dále uvedl, že se jedná o více než 100 novostaveb splňujících požadované věcné a finanční parametry a že v předloženém seznamu nejsou uvedeny zakázky spočívající v rekonstrukci, tedy celkový počet zakázek o daných parametrech je ještě výrazně vyšší. Dále zadavatel uvedl, že nedisponuje informacemi o zakázkách jiných zadavatelů, nicméně že stavby splňující věcné a finanční parametry s velkou pravděpodobností zadávají v České republice územně samosprávné celky.Zkušenosti je zároveň dle zadavatele možné získat i v jiných zemích na relevantním trhu, přičemž s ohledem na jazykové dovednosti členů týmu lze dle zadavatele uvažovat zejména o rekonstrukcích a stavbách v rámci Slovenské republiky. Zadavatel tedy v rámci přílohy tohoto sdělení prokázal více jak 100 odpovídajících vlastních projektů, z nichž na každém mohla zkušenosti získat celá řada osob. Lze důvodně předpokládat, že jen na českém a slovenském trhu takových projektů budou existovat další desítky či stovky.“

277.            K odpovědi z 5. 2. 2026 zadavatel dále připojil přílohu s názvem „Stavby + 135 mil Kč_sign.pdf“ obsahující tabulku s informacemi o zakázkách rozdělenými do šesti sloupců nazvaných „Ev. číslo“, „Název akce“, „Datum podpisu smlouvy“, „Datum zahájení stavby“, „Datum dokončení stavby“ a „Nabídková cena stavby“. Úřad konstatuje, že uvedená tabulka obsahovala informace k celkem 105 akcím, které dle zadavatele splňují požadavek na novostavbu minimálně dvoupruhové pozemní komunikace realizované podle smluvních podmínek FIDIC ve finančním objemu celkových stavebních nákladů této stavby minimálně 135 000 000 Kč bez DPH.[20]

278.            Úřad uvádí, že cca 100 novostaveb realizovaných zadavatelem a splňujících požadavek na minimálně dvoupruhovou pozemní komunikaci realizovanou podle smluvních podmínek FIDIC ve finančním objemu celkových stavebních nákladů této stavby minimálně 135 000 000 Kč bez DPH uvedených ukazuje, že na trhu je dostatečný počet referencí splňujících parametry požadované zadavatelem u referenčních zakázek v rámci šetřené veřejné zakázky.  Dle Úřadu lze požadavek zadavatele na významnou zakázku považovat za přiměřený vzhledem ke složitosti a rozsahu předmětu veřejné zakázky, a vzhledem k počtu existujících referenčních zakázek jej nelze považovat za diskriminační, neboť je zřejmé, že bylo dostatečné množství příležitostí, kde mohly osoby specialistů získat požadované zkušenosti. Dle Úřadu tedy skutečnost, že zadavatel požadavek na typ stavby a finanční objem stavby „kumuloval“ do jediné referenční zakázky, nelze považovat za rozpornou se zákonem.

279.            K tvrzení uvedenému ve vyjádření navrhovatele k podkladům rozhodnutí, že nelze souhlasit se zadavatelem, že stavby pozemních komunikací podle smluvních podmínek FIDIC v uvedeném rozsahu a objemu jsou s vysokou pravděpodobností zadávány územními samosprávnými celky, neboť zadávání takových staveb je výhradně doménou zadavatele, Úřad konstatuje, že i kdyby bylo pravdou, že stavby uvedených vlastností zadává převážně či dokonce výlučně zadavatel, nic to nemění na přiměřenosti požadavku, neboť pro posouzení přiměřenosti není podstatné, kolik různých subjektů stavby požadovaných vlastností zadává, ale zda na trhu existuje reálný a dostatečný počet příležitostí, v jejichž rámci mohou dodavatelé požadovanou zkušenost získat. Zadavatel doložil přehled cca 100 zakázek, které sám v posledních letech zadal a které splňují požadované parametry, a již samotný počet těchto zakázek dle Úřadu prokazuje, že požadovaná zkušenost je na trhu objektivně dosažitelná. Námitka navrhovatele je tak dle Úřadu nedůvodná.

280.            Dle Úřadu tedy bylo objektivně možné pro osobu specialisty na řízení staveb a specialisty pro harmonogram a claim management získat zadavatelem požadované zkušenosti, neboť zakázek, na nichž bylo možno tyto zkušenosti získat, byl realizován značný počet. Nejedná se tedy o specifickou či ojedinělou zkušenost, kterou by bylo možné nabýt pouze za výjimečných okolností. Stanovené požadavky na osoby specialistů tak nevytváří nepřiměřenou překážku hospodářské soutěže, nýbrž představují legitimní ověření odborné způsobilosti osob podílejících se na plnění veřejné zakázky. O tom, že zadavatelem stanovené požadavky na osoby specialistů neomezily hospodářskou soutěž, dle Úřadu svědčí i 4 nabídky, které zadavatel v zadávacím řízení obdržel.

281.            Úřad s ohledem na vše výše uvedené konstatuje, že zadavatel stanovil požadavky na praxi osoby specialisty pro řízení stavby v bodě 4.3. písm. h) zadávací dokumentace a osoby specialisty pro harmonogram a claim management v bodě 4.3. písm. i) zadávací dokumentace v souladu se zákonem, tedy přiměřeně a nediskriminačně, a neporušil tak § 36 odst. 1 zákona, § 73 odst. 6 zákona a zásadu přiměřenosti a zákazu diskriminace dle § 6 zákona, jak tvrdí navrhovatel v návrhu.

282.            Úřad tedy uzavírá, že v intencích namítaných skutečností v rámci předmětných částí návrhu (tj. „K nezákonně stanovené kvalifikaci osoby specialisty na řízení stavby“ a „K nezákonně stanovené kvalifikaci osoby specialisty pro harmonogram a claim management“) nelze v postupu zadavatele spatřovat rozpor se zákonem.

K části návrhu „K nerozdělení Zadávacího řízení na části“

283.            Navrhovatel v předmětné části návrhu namítá, že zadavatel tím, že po dodavatelích z oblasti IT požaduje zajištění specialisty pro řízení staveb a specialisty pro harmonogram a claim management (dále také společně jako „Specialisté v oboru staveb“), kombinuje vzájemně nesouvisející druhy plnění, čímž porušuje zákaz skryté diskriminace stanovený v § 6 zákona, a dále že zadavatel odborné poradenství na stavební pojmy a procesy z oblasti řízení staveb neoznačil v klasifikaci předmětu veřejné zakázky pomocí CPV kódů, čímž porušil zásadu transparentnosti a zásadu zákazu diskriminace dle § 6 zákona. K posouzení uvedených námitek navrhovatele Úřad uvádí následující.

284.            Předně Úřad odkazuje na své závěry uvedené v předchozí části odůvodnění tohoto rozhodnutí vztahující se k části návrhu „K nezákonně stanovené kvalifikaci osoby specialisty na řízení stavby“ a k části návrhu „K nezákonně stanovené kvalifikaci osoby specialisty pro harmonogram a claim management“, kde konstatoval, že požadavky na kvalifikaci Specialistů v oboru staveb byly stanoveny přiměřeně vzhledem ke složitosti a rozsahu předmětu veřejné zakázky, neboť Specialisté v oboru staveb zajišťují odbornou úroveň předmětu plnění veřejné zakázky a bez jejich praktických zkušeností nelze řádně specifikovat požadavky na modul HMG a ověřovat jejich správnost. Tyto osoby poskytují informace, které jsou pro vývoj modulu HMG nezbytné, a jejich činnost tak není požadována nad rámec IT plnění, ale jsou jeho integrální součástí. Dle Úřadu tedy činnost Specialistů v oboru staveb nelze vyčleňovat jako samostatné plnění, neboť tvoří neoddělitelnou součást procesu realizace modulu HMG. Odborná součinnost těchto specialistů bude vyžívána při tvorbě požadovaného IT řešení tak, aby mohl být dodán plně funkční modul HMG. Činnost daných specialistů proto nemá samostatný účel, který by bylo možné oddělit od IT plnění, ale představuje funkčně provázanou složku jediného komplexního plnění. Dle Úřadu tedy argumentace, že měl zadavatel veřejnou zakázku rozdělit na části, nemá opodstatnění.

285.            K tvrzení navrhovatele, že všichni účastníci, kteří podali do zadávacího řízení nabídku, budou kvalifikaci Specialistů v oboru staveb prokazovat jinak než kmenovými zaměstnanci, což je dle navrhovatele jasný důkaz o nesouvisejících plněních požadovaných v rámci veřejné zakázky, Úřad uvádí, že dle § 83 zákona mohou dodavatelé prokázat technickou kvalifikaci prostřednictvím jiných osob. Dle Úřadu tedy zákon nutně nevyžaduje, aby všichni členové týmu, které hodlají dodavatelé využít pro realizaci veřejné zakázky, byli jejich zaměstnanci. Pokud tedy někteří dodavatelé budou technickou kvalifikaci Specialistů v oboru staveb prokazovat jinak než prostřednictvím vlastních zaměstnanců (tj. prostřednictvím poddodavatelů), nesvědčí tato skutečnost dle Úřadu sama o sobě o tom, že jde o nepřípustné spojování dvou rozdílných předmětů plnění. Zapojení odborníků formou poddodávek je dle Úřadu standardní a legitimní postup, a nelze jej bez dalšího považovat za důkaz nesouvisejícího plnění.

286.            S ohledem na uvedené Úřad konstatuje, že zadavatel nepochybil, když nerozdělil veřejnou zakázku na části.

287.            K námitce, že zadavatel porušil zásadu transparentnosti a zásadu zákazu diskriminace dle § 6 zákona, když odborné poradenství na stavební pojmy a procesy z oblasti řízení staveb neoznačil v klasifikaci předmětu veřejné zakázky pomocí CPV kódů, Úřad uvádí následující.

288.            Zadavatel ve formuláři F2025-043206 uveřejněném ve Věstníku veřejných zakázek uvedl, že hlavním CPV kódem je „72212311 - Vývoj programového vybavení pro správu dokumentů“.

289.            Jak již bylo uvedeno, v šetřeném případě činnost Specialistů v oboru staveb nepředstavuje samostatný předmět plnění, nýbrž jednu z činností nezbytných pro řádnou realizaci předmětu veřejné zakázky (vývoje IT systému). To, že v rámci realizace předmětu veřejné zakázky budou svou činnost vykonávat i Specialisté v oboru staveb, přitom nemění nic na tom, že předmětem veřejné zakázky je primárně IT řešení, a tedy má Úřad za to, že uvedení hlavního CPV kódu pro vývoj programového vybavení pro správu dokumentů je způsobilé dostatečně informovat potenciální dodavatele o povaze veřejné zakázky. Dle názoru Úřadu tak zadavatel tím, že neoznačil odborné poradenství vykonávané Specialisty v oboru staveb v klasifikaci předmětu plnění pomocí CPV kódů, zákon neporušil.

290.            Úřad tedy s ohledem na vše uvedené uzavírá, že v intencích namítaných skutečností v předmětné části návrhu nelze v postupu zadavatele spatřovat rozpor se zákonem.

K části návrhu „K požadavku na certifikaci výrobcem SW platformy“

291.            Navrhovatel v předmětné části návrhu namítá, že zadavatel ve vztahu k osobě architekta informačních systémů, senior specialista/vývojář a junior specialista/vývojář stanovil v rozporu s § 36 odst. 3 zákona ve spojení se zásadou transparentnosti dle § 6 odst. 1 zákona neurčitě požadavky na certifikaci výrobcem SW platformy, neboť (i) není specifikováno, jaký typ certifikace má výrobce vydávat; (ii) u mnoha softwarových platforem existuje více různých certifikací; (iii) není určeno, zda se má jednat o certifikaci osob, organizace, nebo řešení, ani k čemu má certifikace opravňovat; (iv) není jasné, jaké minimální náležitosti musí certifikace splňovat, ani jak bude zadavatel ověřovat její relevanci; a (v) není jasné, k jaké software platformě se má certifikace vztahovat v případě, kdy dodavatel použije více SW platforem; a tedy dle navrhovatele bez bližší specifikace typu, úrovně, zaměření či účelu certifikace vzniká prostor pro různé výklady. 

292.            Úřad k uvedenému předně obecně uvádí, že řádné stanovení zadávacích podmínek je jednou ze základních povinností zadavatele v rámci zadávacího řízení a má výrazný dopad na další průběh zadávacího řízení, neboť potenciální dodavatelé se na základě zadávacích podmínek rozhodují, zda se budou o veřejnou zakázku ucházet. Odpovědnost za nastavení zadávacích podmínek leží plně na zadavateli, přičemž zadavatel nesmí odpovědnost za správnost a úplnost zadávacích podmínek přenášet na dodavatele. Požadavek na jednoznačnost, konkrétnost a přesnost zadávací dokumentace plyne již z obecné zásady transparentnosti uvedené v § 6 odst. 1 zákona. Konkrétně pak tento požadavek plyne z § 36 odst. 3 zákona, dle něhož musí být zadávací podmínky stanoveny tak, aby byly konkrétní a přesné, tedy zpracované v podrobnostech nezbytných pro účast dodavatelů v zadávacím řízení, aby na jejich základě bylo možné podat odpovídající, a především vzájemně porovnatelné nabídky. Požadavky zadavatele musí být tedy stanoveny dostatečně podrobně a jednoznačně, tj. musí obsahovat všechny podstatné informace a nesmí dávat žádný prostor pro pochybnosti či jejich rozdílný výklad.

293.            Zadavatel v rámci prokázání technické kvalifikace dle § 79 odst. 2 písm. d) zákona v bodě 4.3. písm. b) zadávací dokumentace stanovil, že požaduje, aby se na realizaci veřejné zakázky podílela „osoba architekta informačních systémů“ splňující následující požadavky:

(i)      praxe na pozici architekta informačních systémů u minimálně 2 služeb, přičemž předmětem každé služby byl návrh architektury řešení, návrh způsobu integrace řešení s okolními systémy apod., s cenou služby minimálně 2 mil. Kč bez DPH[21] pro každou z nich[22],

(ii)    existence pracovního nebo obdobného poměru u dodavatele, příp. poddodavatele, nebo, je-li fyzickou osobou podnikající, smluvního vztahu s dodavatelem[23],

(iii)  platný certifikát TOGAF,

(iv)  platný certifikát ArchiMate,

(v)    certifikace výrobce SW integrační platformy dle nabídky.“

294.            V bodě 4.3. písm. b) zadávací dokumentace zadavatel dále jako způsob prokázání daného požadavku stanovil: „Čestné prohlášení o odborném personálu (formulář 2.2.1.), ze kterého musí vyplývat splnění veškerých požadavků zadavatele a platné certifikáty“.

295.            Ve Vysvětlení zadávací dokumentace č. 10 zadavatel uvedl ve vztahu k požadavku uvedenému v bodě 4.3. písm. b) zadávací dokumentace, že »[p]ro vyloučení pochybností zadavatel k požadavku „certifikace výrobce SW integrační platformy dle nabídky“ uvádí, že tímto je vymezen stav, kdy uchazeč v nabídce k osobě „Architekt informačních systémů“ je povinen doložit odpovídající certifikát, jestliže použije pro realizaci dodávky požadovaného řešení SW platformu, ke které existuje ze strany výrobce funkční certifikační program.«

296.            Zadavatel dále v rámci prokázání technické kvalifikace dle § 79 odst. 2 písm. d) zákona v bodě 4.3. písm. d) zadávací dokumentace stanovil, že požaduje, aby se na realizaci veřejné zakázky podílel „senior specialista/vývojář“ splňující následující požadavky:

(i)      praxe na pozici senior vývojář u minimálně 2 zakázek, přičemž předmětem každé zakázky byl vývoj informačního systému, s cenou zakázky minimálně 2 mil. Kč bez DPH[24]  pro každou z nich[25],

(ii)    existence pracovního nebo obdobného poměru u dodavatele, příp. poddodavatele, nebo, je-li fyzickou osobou podnikající, smluvního vztahu s dodavatelem[26],

(iii)  certifikace výrobcem SW platformy, pokud je tato dostupná.“

297.            V bodě 4.3. písm. d) zadávací dokumentace zadavatel dále jako způsob prokázání daného požadavku stanovil: „Čestné prohlášení o odborném personálu (formulář 2.2.1.), ze kterého musí vyplývat splnění veškerých požadavků zadavatele a platný certifikát“.

298.            Ve Vysvětlení zadávací dokumentace č. 10 zadavatel uvedl ve vztahu k požadavku uvedenému v bodě 4.3. písm. d) zadávací dokumentace, že »[p]ro vyloučení pochybností zadavatel k požadavku „certifikace výrobcem SW platformy, pokud je tato dostupná” uvádí, že tím je vymezen stav, kdy uchazeč v nabídce k osobě „Senior specialista/vývojář“ je povinen doložit odpovídající certifikát, jestliže použije pro realizaci dodávky požadovaného řešení SW platformu, ke které existuje ze strany výrobce funkční certifikační program.«

299.             Zadavatel dále v rámci prokázání technické kvalifikace dle § 79 odst. 2 písm. d) zákona v bodě 4.3. písm. e) zadávací dokumentace stanovil, že požaduje, aby se na realizaci veřejné zakázky podílel „junior specialista/vývojář splňující následující požadavky:

(i)      praxe na pozici junior vývojář u minimálně 1 zakázky, jejímž předmětem byl vývoj informačního systému, s cenou minimálně 2 mil. Kč bez DPH[27],

(ii)    existence pracovního nebo obdobného poměru u dodavatele, příp. poddodavatele, nebo, je-li fyzickou osobou podnikající, smluvního vztahu s dodavatelem[28],

(iii)  certifikace výrobce nabízené SW platformy, či potvrzení nebo osvědčení výrobce opravňující osobu Junior specialista/vývojář k činnostem v rámci nabízené SW platformy.“

300.            V bodě 4.3. písm. e) zadávací dokumentace zadavatel dále jako způsob prokázání daného požadavku stanovil: „Čestné prohlášení o odborném personálu (formulář 2.2.1.), ze kterého musí vyplývat splnění veškerých požadavků zadavatele a platný certifikát“.

301.            Úřad uvádí, že v šetřeném případě z požadavku uvedeného v bodě 4.3. písm. b), konkrétně
v bodě (v), zadávací dokumentace vyplývá, že ve vztahu k osobě architekta informačních systémů má dodavatel předložit certifikát vydaný výrobcem SW integrační platformy uvedené dodavatelem v nabídce. Z Vysvětlení zadávací dokumentace č. 10 pak dle Úřadu plyne, že dodavatel je povinen certifikát doložit pouze v případě, že k jím zvolené SW platformě existuje ze strany výrobce funkční certifikační program. Zadavatel tedy dle Úřadu pro osobu architekta informačních systémů jasně vymezil, který subjekt má certifikaci vydat (výrobce platformy), současně vymezil, že certifikace se má vázat ke konkrétní SW integrační platformě použité dodavatelem v rámci nabídky, a současně zadavatel stanovil, že v případě, že certifikační program ze strany výrobce neexistuje, není třeba certifikaci dokládat. Dle Úřadu je tedy požadavek zadavatele na certifikaci uvedený v bodě 4.3. písm. b), konkrétně v bodě (v) zadávací dokumentace u osoby architekta informačních systémů vymezen dostatečně určitě.

302.            Dále Úřad uvádí, že z požadavku na certifikaci uvedeného v bodě 4.3. písm. d), konkrétně v bodě (iii), zadávací dokumentace a ze sdělení zadavatele uvedeného ve Vysvětlení zadávací dokumentace č. 10 vyplývá, že ve vztahu k osobě senior specialista/vývojář má dodavatel předložit certifikát vydaný výrobcem SW platformy uvedené dodavatelem v nabídce, a to pouze v případě, že k jím zvolené SW platformě existuje ze strany výrobce funkční certifikační program. Dle Úřadu skutečnost, že zadavatel ve vztahu k osobě senior specialista/vývojář nestanovil (na rozdíl od osoby architekta informačních systémů), o jaký druh SW platformy se má jednat, neznamená, že požadavek zadavatele na certifikaci SW platformy je neurčitý, neboť certifikace se bude odvíjet právě od typu SW platformy, kterou dodavatel zvolí. Pokud by tedy dodavatel pro realizaci zvolil více různých typů platforem, bude třeba předložit certifikaci ke každé z nich, se kterou bude osoba senior specialista/vývojář v rámci realizace veřejné zakázky pracovat, a u níž existuje odpovídající certifikační program výrobce. Dle Úřadu tedy i v tomto případě zadavatel vymezil, který subjekt má certifikaci vydat (výrobce platformy), současně vymezil, že certifikace se má vázat k SW integrační platformě použité dodavatelem nabídce, a současně pamatoval na situaci, kdy výrobce nedisponuje certifikačním programem. Dle Úřadu je tedy požadavek zadavatele na certifikaci uvedený v bodě 4.3. písm. d), konkrétně v bodě (iii), zadávací dokumentace u osoby senior specialista/vývojář vymezen dostatečně určitě.

303.            Dále Úřad uvádí, že z požadavku na certifikaci uvedeného v bodě 4.3. písm. e), konkrétně v bodě (iii), zadávací dokumentace vyplývá, že ve vztahu k osobě junior specialista/vývojář má dodavatel předložit buď certifikát vydaný výrobcem SW platformy uvedené dodavatelem v nabídce, nebo potvrzení či osvědčení výrobce dané SW platformy. Dle Úřadu tedy i ve vztahu k osobě junior specialista/vývojář zadavatel vymezil, který subjekt má certifikaci vydat (výrobce platformy), současně vymezil, že certifikace se má vázat k SW platformě použité dodavatelem nabídce. Pokud by tedy dodavatel pro realizaci zvolil více různých typů platforem, bude třeba předložit certifikaci ke každé z nich, se kterou bude osoba junior specialista/vývojář v rámci realizace veřejné zakázky pracovat a u níž existuje odpovídající certifikační program výrobce. Současně zadavatel výslovně připustil i možnost doložit namísto certifikátu pouze potvrzení či osvědčení výrobce zvolené SW platformy. Dle Úřadu je tedy požadavek zadavatele na certifikaci uvedený v bodě 4.3. písm. e), konkrétně v bodě (iii), zadávací dokumentace u osoby junior specialista/vývojář vymezen dostatečně určitě.

304.            K argumentu navrhovatele, že zadavatel nestanovil, jaké minimální náležitosti musí certifikace splňovat, Úřad souhrnně ke všem řešeným osobám uvádí, že certifikace je vždy vázána na SW platformu, kterou dodavatel zvolí ve své nabídce, a tedy i náležitosti certifikace se odvíjí od certifikačního programu výrobce zvolené SW platformy. Dle Úřadu tedy není namístě, aby v takové situaci zadavatel stanovoval vlastní minimální náležitosti, které musí předložená certifikace SW platformy splňovat.

305.            K argumentu navrhovatele, že není jasné, k jaké software platformě se má certifikace vztahovat v případě, kdy dodavatel použije více SW platforem, Úřad uvádí, že vzhledem k tomu, že je doložení certifikace požadováno ve vztahu ke konkrétním osobám, které se budou na veřejné zakázce podílet (architekt informačních systémů, senior specialista/vývojář a junior specialista/vývojář), tak je z logiky věci třeba doložit certifikaci k té SW platformě, na níž bude daná osoba v rámci realizace veřejné zakázky vykonávat své odborné činnosti. Pokud jednotlivé osoby budou pracovat s více různými SW platformami, bude třeba doložit certifikaci ke každé z těchto platforem, u níž existuje ze strany výrobce certifikační program.

306.            K tvrzení navrhovatele, že není zřejmé, co zadavatel myslí standartním certifikačním programem, Úřad uvádí, že tento pojem není v zadávací dokumentaci v rámci žádného z požadavků na předložení certifikátů obsažen, a jeho tvrzené nevysvětlení tedy nemůže zakládat neurčitost zadávacích podmínek. Zadavatel tento pojem použil pouze v rozhodnutí o námitkách v rámci pasáže, v níž reagoval na námitku navrhovatele týkající se neurčitosti požadavku na předložení certifikátů; je přitom zřejmé, že zadavatel v rozhodnutí o námitkách prostřednictvím daného pojmu pouze obecně vysvětloval význam a účel certifikačních programů výrobců SW platforem, tj. že tyto programy v praxi slouží k ověřování odborné způsobilosti osob pracujících s danou technologií. Pojem standardní certifikační program se tedy v zadávací dokumentaci ani jejích vysvětleních nikde neobjevil, a nejednalo se tak o součást žádného z požadavků kladených na dodavatele.

307.            K tvrzení navrhovatele, že není zřejmé, jak bude zadavatel postupovat, když výrobce SW platformy bude mít certifikační program, ale tento nebude běžně dostupný nebo výrobce odmítne certifikát dodavateli vystavit, Úřad předně uvádí, že jde pouze o hypotetickou úvahu, kterou navrhovatel nijak nekonkretizoval, resp. neoznačil žádného výrobce, žádný konkrétní certifikační program ani žádný reálný případ, kdy by taková situace nastala. Úřad k tomu podotýká, že je to právě dodavatel, který volí, s jakou SW platformou bude pracovat a jaké technologické řešení nabídne. Dostupnost konkrétní certifikace či podmínky, za nichž výrobce certifikaci poskytuje, jsou dány pravidly a nastavením certifikačního programu konkrétního výrobce, které zadavatel nemůže ovlivnit, a současně po něm nelze ani požadovat, aby v zadávací dokumentaci předvídal postup pro veškeré hypotetické situace, které mohou mezi konkrétním dodavatelem a výrobcem určité SW platformy v rámci procesu certifikace nastat. V tom, že zadavatel v zadávací dokumentaci nestanovil postup pro navrhovatelem uváděné hypotetické situace, tedy Úřad neshledává porušení zákona.

308.            Úřad tedy s ohledem na vše uvedené uzavírá, že v intencích skutečností namítaných v předmětné části návrhu nelze v postupu zadavatele spatřovat rozpor se zákonem.

K části návrhu „K nezákonně stanovenému požadavku na významnou zakázku“

309.            Navrhovatel v předmětné části návrhu namítá, že požadavek zadavatele uvedený v bodě 4.4.3. písm. b) zadávací dokumentace na minimální roční finanční objem 20 mil. Kč bez DPH za zajištění podpory, provozní údržby a rozvoje informačního systému po dobu alespoň 12 po sobě jdoucích kalendářních měsíců u významné zakázky několikanásobně převyšuje roční objem plnění, které bude realizováno v rámci veřejné zakázky, a tedy je daný požadavek v rozporu s § 36 odst. 1 zákona ve spojení se zásadou přiměřenosti a zásadou zákazu diskriminace dle § 6 zákona. Úřad k tomu uvádí následující.

310.            Z bodu 2.2. zadávací dokumentace vyplývá, že předpokládaná hodnota veřejné zakázky činí 139 800 000 Kč bez DPH.

311.            Zadavatel ve Vysvětlení zadávací dokumentace č. 3 a 4 uvedl, že při stanovení předpokládané hodnoty veřejné zakázky postupoval v souladu s ustanovením § 16 a § 17 zákona, přičemž zohlednil celkové plnění veřejné zakázky po celou dobu její realizace. Předpokládaná hodnota dle zadavatele zahrnuje primární vývoj softwarového modulu HMG a následné poskytování služeb podpory a rozvoje po dobu 20 let. Zadavatel k tomu uvedl, že „nezohlednil pouze období 48 měsíců, ale kompletně celé plnění veřejné zakázky, jak je vymezeno v zadávací dokumentaci a ve struktuře přílohy č. 5 návrhu smlouvy. Tento přístup odpovídá požadavku ZZVZ, aby předpokládaná hodnota odpovídala celkové výši úplaty, kterou může zadavatel za plnění veřejné zakázky očekávat. Zadavatel tímto potvrzuje, že očekává, aby nabídkové ceny reflektovaly celkový rozsah plnění za celé období realizace veřejné zakázky, nikoli pouze její dílčí části.“

312.            Z dokumentu Údaje z nabídek účastníků vyplývá, že zadavatel v zadávacím řízení obdržel čtyři nabídky s nabídkovými cenami 94 499 000 Kč bez DPH, 101 392 000 Kč bez DPH, 82 100 000 Kč bez DPH a 77 380 010 Kč bez DPH.

313.            V bodě 4.1. Smlouvy je uvedeno:

»Cena služeb

Objednatel se zavazuje uhradit Poskytovateli za řádné a včasné poskytnutí Služeb dle této Smlouvy celkovou cenu v následující výši:

(dále jen „Cena Služeb“).

Detailní jednotkový rozpis ceny Služeb včetně množství jednotek a jejich jednotkových cen obsahuje příloha č. 5 Smlouvy Soupis služeb k ocenění obsahující jednotkové ceny.

V případě, že si Objednatel v čl. 2.8 Smlouvy vyhradil možnost změny množství odebíraných Služeb ve smyslu ust. § 100 odst. 1 ZZVZ, je Objednatel povinen uhradit pouze skutečně odebrané Služby.

(…)«

314.            Dle bodu 4.2. Smlouvy „[c]ena za poskytování Služeb (včetně DPH) stanovená v čl. 4.1 je sjednána jako maximální a nepřekročitelná s výjimkou zákonné změny sazby DPH, případné aplikace vyhrazené změny závazku nebo s výjimkou dodatkem Smlouvy sjednané nepodstatné změny Smlouvy ve smyslu § 222 ZZVZ.“

315.            V Příloze č. 1 bodě 2 „Úvod“ Smlouvy zadavatel stanovil, že »[c]ílem Objednatele je elektronizace, digitalizace a optimalizace vnitřních procesů ŘSD s využitím moderních ICT technologií ke zvýšení efektivity zabezpečení přípravy, výstavby, údržby a oprav staveb. Pro dosažení těchto cílů je nutné stávající informační systém ŘSD rozšířit o nový modulární subsystém společného datového prostředí (Common Data Environment / CDE). Předmětem plnění této smlouvy je v rámci naplnění programového úkolu „CDE“ Objednatele, realizace projektu „HMG a FIN“ na zajištění dodání, implementace, podpory a rozvoje modulu harmonogram, jako subsystému CDE plně integrovaného, avšak relativně samostatného souboru funkcionalit pro zobrazení časového plánu, skutečného postupu prací, čerpání financí nebo jakéhokoliv jiného sledu aktivit a jejich návazností a milníků (dále jako „Modul HMG“), v rozsahu a podobě specifikované v příloze 2 Smlouvy a komunikujícího s dalšími moduly společného datového prostředí prostřednictvím vnitropodnikové sběrnice a aplikačních rozhraní API (…).«

316.            V Příloze č. 1 bodě 3 „Rozsah služeb“ Smlouvy zadavatel stanovil, že „[p]ředmětem služeb je dodání a integrace Modulu HMG do subsystému CDE informačního systému ŘSD dle požadavků uvedených v příslušných přílohách této Smlouvy. Nový modul je integrální součástí širšího informačního systému ŘSD, který přispěje k efektivitě, řízení a správě klíčových procesů organizace. Modul navazuje na stávající funkčnosti a rozšiřuje celkovou schopnost informačního systému poskytovat potřebná data, nástroje a automatizované procesy, které podporují rozhodování a zajišťují plynulý tok informací mezi jednotlivými organizačními složkami ŘSD (oddělení, útvary, úseky, správy, závody a obecně pracovníky) a jeho dodavateli. Implementace modulu přispěje k provázanosti jednotlivých funkcionalit a zlepšení informačního systému ŘSD a umožní plně využít výhod budovaného integrovaného informačního systému ŘSD. Součástí služeb je také zajištění kybernetické bezpečnosti v rámci řešené oblasti.“

317.            V Příloze č. 1 bodě 4 „Informační modul“ Smlouvy zadavatel stanovil, že »[p]ožadovaný informační Modul HMG bude integrován v rámci softwarového řešení subsystému CDE, jako integrální součásti informačního systému ŘSD. Tento modul subsystému CDE, využívaný ŘSD pro řízení stavebních projektů ve fázích přípravy, realizace i správy majetku, musí splňovat požadavky uvedené v přílohách Smlouvy. Vazby modulu na další moduly subsystému jsou popsány v kapitole „Integrace“ Přílohy 2 a dalších přílohách Smlouvy.«

318.            V Příloze č. 2 bodě 1 „Seznam pojmů a zkratek“ Smlouvy jsou zadavatelem mj. zavedeny následující zkratky: „DMS – systém pro správu dokumentů (Document Management System)“, „ESB – podniková sběrnice (Enterprise Service Bus)“, „FIN – modul pro finanční a rozpočtové plánování“, „IFC – otevřený datový formát a schéma“, „SSO – jednotné přihlášení (Single Sign-On)“.

319.            V Příloze č. 2 bodě 8 „Integrace“ Smlouvy zadavatel mj. stanovil, že „[i]ntegrace bude vyžadována s:

a.      Modul DMS

(…)

b.      Modul Orchestrace

(…)

c.       ESB

Objednatel požaduje, aby Poskytovatel zajistil interoperabilitu jím dodávaného modulu s ostatními moduly a/nebo subsystémy Objednatele prostřednictvím Enterprise Service Bus (ESB) a se systémy externích Poskytovatelů Objednatele prostřednictvím API rozhraní. (…)

d.      Modul FIN

(…)

e.      SSO

(…)

f.        IFC – prohlížení

(…)

g.      Rozšiřování modulů

Předpokládá se, že v budoucnu budou rušeny stávající a přidány nové informační subsystémy do portfolia informačního systému ŘSD. Ty musí navazovat na API již používaných modulů. Zároveň nové moduly, přinášející nové požadavky, mohou iniciovat změny a doplnění v API stávajících modulů. Tím je potřeba umět API vhodně v čase měnit, rozšiřovat a přidávat nové funkčnosti, a to jak v roli strany volající, tak v roli strany přijímající.

(…).“

320.            V bodě 4.4.3. písm. b) zadávací dokumentace zadavatel stanovil, že k prokázání technické kvalifikace dle § 79 odst. 2 písm. b) zákona požaduje „1 zakázku, jejímž předmětem bylo zajištění podpory, provozní údržby a rozvoje informačního systému po dobu alespoň 12 po sobě jdoucích kalendářních měsíců, s cenou min. 20 mil. Kč bez DPH ročně. Do finančního limitu není možné kromě provozní podpory systému započítat i provozní podporu HW prostředí.“

321.            V rozhodnutí o námitkách zadavatel k argumentaci navrhovatele ohledně nepřiměřenosti požadované minimální hodnoty referenční zakázky uvedl, že „[a]rgumentace Stěžovatele vychází ze zjednodušeného matematického výpočtu, že předpokládaná hodnota služeb dělená 20 lety se rovná 5 mil. Kč bez DPH ročně. Tento výpočet však neodpovídá tomu, jak bude plnění reálně probíhat. Předpokládaná hodnota je stanovená jako maximální možný finanční rámec na celé období, ale Zadavatel nepředpokládá rovnoměrné čerpání po celou dobu trvání smlouvy. V prvních letech po dodání modulu HMG se předpokládají výrazně vyšší objemy prací, zejména kvůli realizaci více modulů, jejich vzájemné integraci a optimalizaci celého systému. Náročnost počáteční fáze je tedy podstatně vyšší než pozdější rutinní provoz. Jinými slovy, Zadavatel předpokládá, že v prvních letech bude na poskytování služeb podpory, provozní údržby a rozvoje vynaloženo více než 20 mil. Kč ročně, v dalších letech pak naopak méně než 5 mil. Kč ročně. Požadavek na referenci ve výši 20 mil. Kč proto odpovídá očekávanému objemu prací i v rámci počáteční fáze projektu a je přiměřený.“

322.            Ve vyjádření k návrhu zadavatel v této souvislosti uvedl, že „[p]očáteční fáze po dodání modulu HMG je z povahy věci náročnější, což odůvodňuje i vyšší očekávaný objem služeb podpory, provozní údržby a rozvoje v prvních letech. Požadavek na referenci ve výši min. 20 mil. Kč bez DPH ročně tak odpovídá očekávané intenzitě plnění v této kritické fázi a je přiměřeným sítem pro ověření schopnosti dodavatele zajistit služby u srovnatelně významného a provozně náročného systému. Zadavatel nesouhlasí s výpočty Navrhovatele. Za prvé není důvod do roční hodnoty významné zakázky nezapočítávat i hodnotu služeb podpory, když významná zakázka se týkala ročního objemu zajištění podpory, provozní údržby a rozvoje informačního systému. Za druhé Zadavatel předpokládal sazbu člověkodne služby rozvoje cca o 50 % vyšší, než ve svém účelovém výpočtu ocenil Navrhovatel. Za třetí Zadavatel trvá na tom, že v prvních letech po implementaci očekává větší objem čerpání služeb rozvoje. Nespatřuje v tom nic nelogického. (…) Dotčená kvalifikace byla nastavována podle povahy a rizikovosti plnění, přičemž rozhodující je schopnost dodavatele zvládnout i výraznější zatížení v úvodních etapách, nikoli pouze hypotetický dlouhodobý průměr.“

323.            Úřad uvádí, že v šetřeném případě zadavatel požadovaný minimální roční objem 20 mil. Kč bez DPH ročně u významné zakázky na zjištění podpory, provozní údržby a rozvoje informačního systému odůvodňuje v rozhodnutí o námitkách a ve vyjádření k návrhu tím, že nepředpokládá rovnoměrné čerpání služeb po celou dobu trvání smlouvy, neboť v prvních letech po dodání modulu HMG se předpokládají výrazně vyšší objemy prací z důvodu realizace více modulů, jejich vzájemné integrace a optimalizace celého systému, a počáteční fáze je tak náročnější než rutinní provoz.

324.            Úřad za účelem získání bližšího vysvětlení důvodů pro stanovení uvedené minimální finanční hodnoty referenční zakázky vyzval zadavatele v průběhu správního řízení ke sdělení, z jakých konkrétních skutečností při stanovení daného minimálního finančního objemu vycházel.

325.            K otázce Úřadu, jakou předpokládal cenu za dodání modulu HMG (a proč), zadavatel ve své odpovědi ze dne 5. 2. 2026 (dále jen „odpověď“ nebo „odpověď z 5. 2. 2026“) uvedl, že „[o]čekávaný rozsah plnění dodávky modulu HMG byl v objemu vlastních výkonů dodavatele dle specifikace v zadávací dokumentaci ve výši do 30,0 mil. Kč bez DPH a k tomu do 15 % tohoto objemu na pořízení/užití licencovaného proprietárního SW.“

326.            K otázce Úřadu, v jakém stavu (dokončenosti, funkčnosti a připravenosti) předpokládal, že se bude modul HMG nacházet po jeho dodání dodavatelem, a to zejména z hlediska potřeby služeb podpory, provozní údržby a rozvoje informačního systému zadavatel uvedl, že »v souladu se zadávací dokumentací předpokládal, že modul HMG se po jeho dodání, tzn. akceptací ukončeném pilotním provozu a uvedení do rutinního užívání, bude nacházet ve stavu operačně způsobilého samostatného funkčního modulu s požadovanými parametry ve stavu plné integrace s ostatními moduly v rámci programového řešení subsystému společného datového prostředí - CDE (dále jen „SS CDE“), tj. vč. dokončených a akceptovaných (naplňujících projektové cíle) ve struktuře programu CDE samostatně realizovaných projektů 103 - REV (modul revizí dokumentací) a 104 - HMG a FIN (moduly harmonogram jako časové plánování a řízení aktivit a finance jako plánování a řízení finančních zdrojů), s aktivní základní provozní podporou rutinního provozu, jak v oblasti dodávky modulu HMG prostřednictvím vlastních výkonů dodavatele, tak i případně užitého licencovaného proprietárního SW. Předpokládaný dosažený stav vlastního SS CDE k uvedenému milníku byl plně orchestrovaný funkční celek saturující potřeby podniku (Zadavatele) v souladu s aplikací požadavků zákona č. 330/2025 Sb., o správě informací o stavbě a vystavěném prostředí a o změně některých dalších zákonů (dále jen „Zákon“).

Programové řešení CDE a v jeho rámci dodržení projektových cílů modulů HMG, FIN a REV vytváří rovněž jeden z klíčových prvků informačního a datového základu při budování jednotného informačního systému v prostředí Zadavatele. V návaznosti na vlastní postup programového řešení SS CDE musí (po dodání modulu HMG) proběhnout vnější integrační provázání a procesní optimalizace na veškeré dotčené modulární struktury IS podniku (Zadavatele), jako např. subsystémy DTM (digitální technické mapy), pasportních agend, řízení údržby dálnic a silnic, BMS (hospodaření s mosty), TMS (hospodaření s tunely) atd. Z tohoto důvodu byl navržen požadovaný rozsah uzavíraných kontraktů tak, aby na jejich základě byla realizována ze strany SS CDE, resp. v jeho rámci modulu HMG, plná integrace jeho dostupných procedurálních funkcionalit a využití servisního potenciálu ve vztahu ke všem relevantním strukturám IS Zadavatele, při současné disponibilitě dostatečných kapacit zdrojů pro krytí údržby, podpory a dalšího rozvoje dlouhodobého efektivního a ekonomicky udržitelného rutinně užívaného řešení.«

327.            K otázce Úřadu, v čem konkrétně má být počáteční fáze po dodání modulu HMG náročnější než rutinní provoz (a proč), zadavatel uvedl, že „[k]oncept celého programového řešení CDE Zadavatele a v jeho rámci tedy i modulu HMG, v kontextu budovávání IS organizace dle strategie strukturovaného integrovaného modulárního řešení založeného na architektuře ESB (podniková architektura orientovaná na služby) a dlouhodobé udržitelnosti od svého počátečního návrhu předpokládá vnější integrační provázání SS CDE jak na úrovni subsystému, tak i jeho modulů, na veškeré relevantní modulární struktury IS podniku (vzhledem k tomu, že se jedná o sdílené zabezpečené datové/informační prostření, tak prostřednictvím definovaných rozhraní, protokolů a služeb i ve vztahu k relevantním strukturám dodavatelů a/nebo partnerů).

Jak je uvedeno výše, důležitým faktorem ovlivňujícím potřeby a chování Zadavatele ve vztahu k aktuálním trendům, vývoji informačních technologií ve výstavbě, při správě a údržbě majetku v oblasti liniových staveb a jejich implementaci v rámci IS Zadavatele, je potřeba dostát požadavkům aktuálně platného, v době přípravy zadávací dokumentace projednávaného Zákona ve stanovených termínech. V dynamicky se vyvíjejícím prostředí, při zkracující se délce inovačních cyklů, v oblasti informačního modelování staveb a souvisejících nových definicí a změn stávajících datových standardů a formátů, Zadavatel zvolil konceptuální rozsah dodávky programového řešení SS CDE, vč. jeho modulů, jako realizaci koncepce společného datového prostředí v podpoře základního procesního provázání činností vnitropodnikových struktur v rámci celého životního cyklu liniových staveb a jejich příslušenství, implementace úložiště jediné platné informace ve vztahu jak k podniku, tak i dodavatelům a partnerům a to v časovém horizontu vymezeném platnou legislativou. Na takto stanovené koncepční primární cíle realizace programového řešení SS CDE, ať již jako celku, nebo ve struktuře jeho dílčích, samostatně adresovatelných částí, a tedy i modulu HMG, navazuje komplexní integrace dodaného řešení do prostředí podniku (Zadavatele), jeho IS, ostatních procesů a činností, včetně optimalizace a dořešení případných disproporcí, anomálií a konfliktů vzniklých v souvislosti s novým procesním, provozním a legislativním stavem.

Dle platné programové koncepce promítnuté po zajištění dodavatelů jednotlivých modulů a částí programového řešení SS CDE do harmonogramu implementačního plánu, předpokládá Zadavatel období realizace těchto navazujících kroků v délce 24 měsíců od akceptace dodávky programového řešení SS CDE. Z uvedeného vyplývá, že reálný dopad se u jednotlivých modulů a dílčích částí řešení SS CDE může projevit odlišnou délkou trvání, závislou na reálném termínu akceptace po ukončeném pilotním provozu a uvedení do rutinního užívání, avšak ukončení bude jednotné v souladu s termínem harmonogramu implementačního plánu. V případě modulu HMG, stejně jako u jiných částí programového řešení SS CDE, se tak jedná o stav, kdy je počáteční fáze po dodání náročnější než pozdější „běžný“ rutinní provoz, neboť paralelně s rutinním provozem v počáteční fázi má probíhat komplexní integrace dodaného nového řešení části IS podniku do prostředí a struktur organizace Zadavatele. Přitom toto prostředí Zadavatele je nyní velmi proměnlivé s ohledem na vývoj dalších modulů, jiných IS Zadavatele i očekávaný legislativní vývoj.“

328.            K otázce Úřadu, z jakých konkrétních důvodů předpokládá zadavatel vyšší roční objemy prací v prvních letech po dodání modulu HMG, o které práce (služby) by se mělo jednat, zadavatel uvedl, že „[o]dpověď je uvedena výše. Zadavatel předpokládal vyšší objemy prací v prvních letech po dodání modulu HMG z důvodu realizace celého programového řešení SS CDE, komplexní integrace modulu HMG do prostředí Zadavatele, na jeho IS, s předpokladem potřeby optimalizace a dořešení případných disproporcí, anomálií a konfliktů vzniklých v souvislosti s novým procesním, provozním a legislativním stavem.“

329.            K otázce Úřadu, jaký očekával zadavatel roční finanční objem prací v prvních letech po dodání modulu HMG a na základě jakých konkrétních skutečností k této očekávané výši finančního objemu došel, zadavatel uvedl, že »[o]čekávaný rozsah plnění dodávky modulu HMG byl v objemu vlastních výkonů dodavatele dle specifikace v zadávací dokumentaci ve výši do 30,0 mil. Kč bez DPH a k tomu do 15 % tohoto objemu na pořízení/užití licencovaného proprietárního SW. Z uvedeného vyplývá, že při uvažované hladině podpory a licenční maintenance v roční výši 20 % ze součtu hodnoty výstupů realizovaných vlastní činností dodavatele a poskytnutých licencí k proprietárnímu SW je základní kalkulovaná hodnota roční provozní podpory do rutinního provozu uvedeného řešení v prvních 2 letech po dodávce modulu HMG cca 6,9 mil. Kč bez DPH.

Souběžně s takto kalkulovanou roční provozní podporou do rutinního provozu uvedeného modulu HMG, s odkazem na obsah sdělení k předchozím bodům, očekává Zadavatel návaznou komplexní integraci dodaného řešení do prostředí podniku. Jak je výše uvedeno, předpokládaný rozsah takového plnění je rozvržen do 2 let, s předpokládaným ročním strukturovaným objemem

-          250 člověkodnů (dále jen „MD“) ostatních ad-hoc služeb na analytickou přípravu, projektové řízení a koordinaci činností při integraci modulu na relevantní části IS zadavatele v kalkulační jednici 12 000,- Kč bez DPH per MD,

-          500 MD služeb rozvoje sytému na konzultace, návrh architektonického/integračního řešení a programátorské řešení relevantních částí komplexní integrace v kalkulační jednici 15 000,- Kč bez DPH per MD,

-          50 MD na realizaci jednodenních školení v souvislosti jak s doškolením uživatelů ve veškerých dotčených rolích ve vztahu k rutinně provozovanému modulu HMG, tak i nově implementovaným integračním rozšířením v kalkulační jednici 12 000,- Kč bez DPH per MD a

-          250 MD služeb rozšířené uživatelské podpory na zhotovení komplexní dokumentace a poskytování provozní podpory k realizovaným a do rutinního provozu uvedeným integračním řešením modulu HMG na relevantní části IS podniku v kalkulační jednici 12 000,- Kč bez DPH per MD

Roční objem takto specifikovaného rozsahu plnění představuje v úhrnu 14,1 mil. Kč bez DPH.

Celkový roční objem obou částí, tzn. základní roční provozní podpory a realizované návazné komplexní integrace dodaného řešení (v prvních 2 letech od dodání modulu HMG) představuje v úhrnu 21,0 mil. Kč bez DPH.«

330.            K otázce Úřadu, z jakých konkrétních důvodů očekává zadavatel v prvních letech po dodání modulu HMG větší objem čerpání služeb rozvoje než v dalších letech provozu, zadavatel odkázal na své odpovědi k předchozím otázkám.

331.            Úřad uvádí, že z odpovědi zadavatele vyplývá, že zadavatel očekával dodávku modulu HMG v objemu vlastních výkonů dodavatele ve výši do 30 mil. Kč bez DPH a k tomu do 15 % tohoto objemu na použití licencovaného proprietárního SW, přičemž dle Úřadu těchto 15 % odpovídá částce 4,5 mil. Kč bez DPH.

332.            Dále z odpovědi vyplývá, že zadavatel očekával, resp. očekává, že modul HMG bude po svém dodání v operačně způsobilém stavu samostatného funkčního modulu, tedy plně funkční a provozuschopný, a bude tvořit součást subsystému společného datového prostředí (CDE), s jehož ostatními moduly bude plně integrován. Úřad dodává, že skutečnost, že modul HMG tvoří součást subsystému společného datového prostředí (CDE), vyplývá rovněž z Přílohy č. 1) Smlouvy, podle níž má být modul HMG dodán a integrován jako součást subsystému společného datového prostředí (CDE) a má komunikovat s dalšími moduly subsystému společného datového prostředí (CDE).

333.            Zadavatel v odpovědi dále uvedl, že programové řešení společného datového prostředí (CDE) tvoří současně jeden z klíčových prvků informačního a datového základu při budování jednotného infomačního systému v prostředí zadavatele a že v návaznosti na vlastní postup programového řešení subsystému CDE musí proběhnout vnější integrační provázání a procesní optimalizace na veškeré modulární struktury informačního systému zadavatele (na subsystémy digitální technické mapy, pasportních agend, řízení údržby dálnic a silnic, hospodaření s mosty, hospodaření s tunely) a dále že koncept programového řešení CDE předpokládá vnější integrační provázání subsystému CDE jak na úrovni subsystému, tak i jeho modulů, na veškeré relevantní modulární struktury informačního systému podniku včetně optimalizace a dořešení případných disproporcí, anomálií a konfliktů. Dle Úřadu tedy subsystém společného datového prostředí (CDE), jehož bude modul HMG součástí, tvoří součást informačního systému zadavatele, přičemž po dodání modulu HMG musí následovat vnější integrace a související optimalizace, tedy provázání (napojení) celého subsystému (včetně modulu HMG) na další struktury (části) informačního systému zadavatele.

334.            Z odpovědi zadavatele dále vyplývá, že zadavatel předpokládá období realizace navazujících integračních kroků v délce 24 měsíců od akceptace dodávky programového řešení subsystému společného datového prostředí (CDE), přičemž jednotlivé moduly CDE, včetně modulu HMG, mohou být integrovány v odlišných časech podle toho, kdy budou akceptovány, avšak všechny integrační práce mají být dokončeny ve stejném termínu.

335.            Dle Úřadu tedy zadavatel jím předpokládané nerovnoměrné čerpání plnění v čase, konkrétně zvýšený objem služeb podpory, provozní údržby a rozvoje infomačního systému v prvních dvou letech od dodání modulu HMG, odůvodňuje tím, že po dodání modulu HMG, který je součástí subsystému společného datového prostředí (CDE), musí dojít ke komplexní integraci tohoto subsystému do informačního systému zadavatele včetně optimalizace a řešení případně vzniklých disproporcí, přičemž tato integrační fáze se svým charakterem zásadně liší od rutinního provozu, resp. představuje náročnější činnosti než běžný rutinní provoz. Dle Úřadu tak nelze souhlasit s tvrzením navrhovatele, že zadavatel nemůže v prvních letech po dodání a implementaci vynakládat řádově vyšší částky za rozvoj než v letech následujících, neboť v šetřeném případě po dodání modulu HMG nenastává stabilizovaná fáze běžného provozu, nýbrž dvouleté období rozsáhlé vnější integrace celého subsystému společného datového prostředí (CDE) do informačního systému zadavatele, a proto lze zcela racionálně očekávat vyšší objem prací v počáteční fázi po dodání modulu HMG.

336.            Dále Úřad uvádí, že zadavatel ve své odpovědi rovněž uvedl, jak stanovil, resp. vyčíslil samotný minimální roční finanční objem 20 mil. Kč bez DPH ročně na zjištění podpory, provozní údržby a rozvoje informačního systému. Konkrétně zadavatel uvažoval pro roční provozní podporu v prvních dvou letech po dodávce modulu HMG finanční objem ve výši 20 % ze součtu jím očekávané ceny modulu HMG v objemu vlastních výkonů dodavatele (30 mil. Kč bez DPH) a 15 % tohoto objemu na pořízení/užití licencovaného proprietárního SW (4,5 mil. Kč bez DPH), tedy částku 6,9 mil. Kč bez DPH. Vedle takto kalkulované částky roční provozní podpory stanovil zadavatel předpokládaný roční objem ve výši 14,1 mil. Kč bez DPH na komplexní integraci, sestávající z 250 člověkodnů ostatních ad hoc služeb na analytickou přípravu, projektové řízení a koordinaci činností při integraci modulu na relevantní části informačního systému zadavatele za cenu 12 000 Kč bez DPH/člověkoden; 500 člověkodnů služeb rozvoje služeb rozvoje sytému na konzultace, návrh architektonického/integračního řešení a programátorské řešení relevantních částí komplexní integrace za cenu 15 000 Kč bez DPH/ člověkoden; 50 člověkodnů za realizaci jednodenních školení za cenu 12 000 Kč bez DPH/člověkoden a 250 člověkodnů služeb rozšířené uživatelské podpory na zhotovení komplexní dokumentace a poskytování provozní podpory k realizovaným a do rutinního provozu uvedeným integračním řešením modulu HMG na relevantní části informačního systému podniku za cenu 12 000 Kč bez DPH/člověkoden. V součtu tedy dle zadavatele celkový roční objem obou částí, tj. základní roční provozní podpory a navázané komplexní integrace v prvních dvou letech od dodání modulu HMG představuje 21 mil. Kč bez DPH.

337.            Úřad na základě výše uvedených skutečností konstatuje, že zadavatel v šetřeném případě nestanovil minimální výši finančního objemu ve výši 20 mil. Kč bez DPH náhodně, resp. bez kvalifikovaného odhadu. Naopak z odpovědi zadavatele je dle Úřadu zřejmé, že zadavatel vyšel ze strukturovaného předpokladu budoucího rozsahu plnění, který formuloval prostřednictvím číselně vyjádřených parametrů a předpokládaných kapacitních potřeb jednotlivých činností. Zadavatel uvedl nejen to, jako cenu předpokládal za dodání modulu HMG, ale také jakým způsobem stanovil předpokládanou výši roční provozní podpory, a dále zadavatel přesně specifikoval množství prací v jednotlivých kategoriích činností, které v rámci fáze komplexní integrace předpokládá, a následně u každé jednotlivé kategorie činností stanovil i odpovídající, zadavatelem předpokládané jednotkové ceny za člověkoden. Dle Úřadu tedy zadavatel svůj postup při stanovení požadavku na minimální finanční objem významné zakázky dostatečně vysvětlil, když sdělil svůj předpoklad cen a z něj vycházející kalkulaci budoucího rozsahu prací. Současně lze dle Úřadu předpokládat, že zadavatel při stanovení požadavku na minimální finanční objem významné zakázky vycházel rovněž ze svých zkušeností s obdobným typem plnění, které promítl do svého kvalifikovaného odhadu rozsahu činností a jejich finanční náročnosti.  

338.            Dle názoru Úřadu z informací předložených zadavatelem plyne jeho předpoklad, že v počátečních letech po dodání modulu HMG, zejména v rámci fáze komplexní integrace, bude rozsah požadovaných prací dosahovat hodnot převyšujících částku 20 mil. Kč bez DPH za rok. Požadavek zadavatele na stanovení minimálního finančního objemu významné zakázky je tak podle Úřadu stanoven přiměřeně svému účelu, kterým je ověření způsobilosti dodavatele zvládnout tento zvýšený rozsah prací. Úřad proto v šetřeném případě považuje požadavek na roční finanční objem ve výši 20 mil. Kč bez DPH za odůvodněný a přiměřený.

339.            K tvrzení navrhovatele, že u služeb podpory nelze očekávat, že cena za 12 měsíců překročí jeden, maximálně dva miliony Kč bez DPH a že sám navrhovatel cenu rozvoje služeb ocenil částkou 11 500 Kč bez DPH za člověkoden, a tedy že celkový rozsah služeb rozvoje za období 20 let představuje finanční objem zhruba 23 mil. Kč bez DPH, což dle jeho názoru vyvrací argument zadavatele, že v prvních letech bude na poskytování služeb podpory, provozní údržby a rozvoje vynaloženo více než 20 mil. Kč ročně, neboť smlouva by skončila již po 4 letech, Úřad uvádí následující. Výpočty navrhovatele uvedené v návrhu dle Úřadu nevycházejí z očekávaného průběhu plnění, jak jej popsal zadavatel, ale vycházejí pouze z vlastních odhadů navrhovatele, resp. z jeho vlastního modelového ocenění předmětu plnění (které je však třeba vnímat jako čistě teoretické, neboť navrhovatel, jak sám uvedl v návrhu, nepodal do zadávacího řízení nabídku). Navrhovatel však v těchto odhadech zcela opomíjí podstatnou skutečnost, a to, že zadavatel na rozdíl od něj nepředpokládá, že náklady budou během dvacetiletého období trvání Smlouvy rozloženy rovnoměrně, nýbrž předpokládá výrazně zvýšený objem prací v prvních letech po dodání modulu HMG, kdy bude probíhat komplexní integrace subsystému společného datového prostředí (CDE) do struktury informačního systému zadavatele.

340.            Navrhovatel ve vyjádření k podkladům rozhodnutí uvádí, že zadavatel odůvodňuje vysoký objem Ad hoc služeb potřebou intenzivní integrace řešení do stávajícího prostředí a procesů, nicméně dle navrhovatele tato argumentace nekoresponduje s obsahem smluvní dokumentace, neboť integrace modulu HMG je součástí požadavků na modul HMG, kdy tyto požadavky jsou uvedeny v Příloze č. 2 Smlouvy, kde je uvedena integrace na Modul DMS, Modul Orchestrace, ESB, Modul FIN, SSO, IFC – prohlížení, integrace tedy má být provedena
v rámci realizace díla, nikoli až následně v režimu Ad hoc služeb. K uvedenému Úřad uvádí následující. V Příloze č. 1 bodu 3 „Rozsah služeb“ Smlouvy je uvedeno, že „předmětem služeb je dodání a integrace je modulu HMG do subsystému CDE informačního systému ŘSD dle požadavků uvedených v příslušných přílohách Smlouvy.“ Dále v bodu 8 s názvem „Integrace“[29] Přílohy č. 2 Smlouvy je zadavatelem požadováno, aby modul HMG byl integrován s „Modulem DMS“ (systém pro správu dokumentů), s „Modulem Orchestrace“, s „Modulem FIN“(modul pro finanční a rozpočtové plánování), s „SSO“ (jednotné přihlášení) a s IFC – prohlížení“ (otevřený datový formát a schéma), a dále aby dodavatel zajistil interoperabilitu modulu HMG s ostatními moduly a/nebo subsystémy zadavatele prostřednictvím Enterprise Service Bus (ESB) a se systémy externích poskytovatelů zadavatele prostřednictvím API rozhraní. Dle Úřadu tedy bod 8 „Integrace“ Přílohy č. 2 Smlouvy vymezuje základní integrační vazby modulu HMG, které jsou součástí dodávky modulu HMG, přičemž tato skutečnost odpovídá i tvrzení uvedenému zadavatelem v jeho odpovědi z 5. 2. 2026, že očekává, že se modul HMG se po jeho dodání bude nacházet ve stavu operačně způsobilého samostatného funkčního modulu s požadovanými parametry ve stavu plné integrace s ostatními moduly v rámci programového řešení subsystému společného datového prostředí (CDE). Dle Úřadu však navrhovatel ve vyjádření k podkladům rozhodnutí zcela opomíjí skutečnost, že zadavatel současně v odpovědi z 5. 2. 2026 uvedl, že v návaznosti na vlastní postup programového řešení subsystému společného datového prostředí (CDE) musí (po dodání modulu HMG) proběhnout vnější integrační provázání a procesní optimalizace na veškeré dotčené modulární sktruktury informačního systému zadavatele, jako subsystémy DTM, pasportních agend, řízení údržby dálnic a silnic, BMS, TMS atd., což dle zadavatele představuje důvod, proč požadoval prokázání zkušenosti s významnou zakázkou s finančním objemem alespoň 20 mil. Kč. Dle Úřadu tedy námitce navrhovatele nelze přisvědčit, neboť nezohledňuje zadavatelem uvedené navazující integrační a optimalizační činnosti po dodání modulu HMG.

341.            K tvrzení navrhovatele, že zadavatel stanovil předpokládanou hodnotu veřejné zakázky v rozporu se zákonem za celé období trvání Smlouvy, a že zadavatel předpokládanou hodnotu veřejné zakázky nadhodnotil, neboť průměrná nabídková cena činí 88 842 752,50 Kč bez DPH, tedy cca o 50 mil. Kč bez DPH méně než předpokládaná hodnota stanovená zadavatelem, a toto nadhodnocení se promítlo v nepřiměřenosti požadavku na významnou zakázku, Úřad uvádí následující. Zadavatel je při stanovení předpokládané hodnoty veřejné zakázky povinen postupovat v souladu s ustanoveními § 16 a násl. zákona, přičemž dle Úřadu skutečnost, že zadavatel stanovil předpokládanou hodnotu za celé období trvání Smlouvy, nepředstavuje rozpor se zákonem, resp. je v souladu s § 16 odst. 1 zákona, který stanoví, že předpokládanou hodnotou veřejné zakázky je zadavatelem předpokládaná výše úplaty za plnění veřejné zakázky; ustanovení § 21 odst. 1 písm. b) zákona se v šetřeném případě neaplikuje, neboť ve Smlouvě (body 4.1. a 4.2 Smlouvy) je stanovena celková smluvní cena za plnění veřejné zakázky. Dále Úřad uvádí, že zadavatel stanovuje předpokládanou hodnotu veřejné zakázky při zahájení zadávacího řízení, tj. dříve, než obdrží nabídky jednotlivých dodavatelů, a tedy ji nelze s nabídkovými cenami zpětně poměřovat a z případného rozdílu automaticky dovozovat její nesprávnost či nezákonnost. Rozdíl mezi předpokládanou hodnotou veřejné zakázky a průměrnou nabídkovou cenou může být důsledkem soutěžního tlaku mezi dodavateli, optimalizace nákladů, obchodní strategie jednotlivých dodavatelů apod.  Účelem předpokládané hodnoty není stanovit „přesnou“ cenu budoucího plnění, nýbrž určit režim veřejné zakázky a odpovídající postup zadavatele podle zákona.

342.            K argumentaci navrhovatele uvedené ve vyjádření k podkladům rozhodnutí, že výpočet zadavatele, kdy zadavatel k vyčíslenému objemu Ad hoc služeb ve výši 14,1 mil. Kč bez DPH ročně připočetl 6,9 mil. Kč bez DPH jako hodnotu podpory a licenční maintenance ve výši 20 % ze součtu hodnoty výstupů realizovaných vlastní činností dodavatele a poskytnutých licencí k proprietárnímu softwaru, neodpovídá smluvnímu nastavení plnění, neboť podpora proprietárního softwaru je sjednána jako tříleté plnění (položka č. 6 Přílohy č. 5 Smlouvy), a pokud má být její hodnota započítávána do roční kalkulace, je nezbytné ji přepočítat na odpovídající roční podíl, tj. cca 2,3 mil. Kč bez DPH, a tedy roční objem Ad hoc služeb by nedosahoval 20 mil. Kč, ale 16,4 mil. Kč bez DPH, Úřad uvádí následující. Zadavatel v odpovědi z 5. 2. 2026 uvedl, že očekávaný rozsah plnění dodávky modulu HMG byl v objemu vlastních výkonů dodavatele ve výši do 30 mil. Kč bez DPH a k tomu do 15 % tohoto objemu na pořízení/užití licencovaného proprietárního SW. Dále zadavatel uvedl, že při uvažované hladině podpory a licenční maintenance v roční výši 20 % ze součtu hodnoty výstupů realizovaných vlastní činností dodavatele a poskytnutých licencí k proprietárnímu SW je základní kalkulovaná hodnota roční provozní podpory v prvních 2 letech po dodávce modulu HMG cca 6,9 mil. Kč bez DPH. Dle Úřadu tedy částka 6,9 mil. Kč bez DPH ročně pro provozní podporu představuje kalkulační odhad roční výše podpory ve výši 20 % hodnoty dodávky modulu HMG a licencí. Dle Úřadu z odpovědi z 5. 2. 2026 nevyplývá, že zadavatel odvozoval částku 6,9 mil. Kč od položky č. 6 (nazvané „Tříletá předplacená podpora proprietárního SW dle přílohy č. 15“) Přílohy č. 5 Smlouvy, kdy Příloha č. 5 Smlouvy obsahuje soupis konkrétních služeb (položek), jež dodavatelé ocení cenami (jednotkovými nebo celkovými) za účelem stanovení nabídkové ceny veřejné zakázky. Dle Úřadu částka 6,9 mil. Kč, o níž navrhovatel polemizuje, nepředstavuje hodnotu tříleté podpory proprietárního softwaru, ale zadavatel tuto částku označuje za kalkulační odhad finančního objemu roční provozní podpory použitý pro odůvodnění kvalifikačního požadavku. Částka 6,9 mil. Kč je tedy výsledkem početní operace, kterou zadavatel použil pro výpočet finančního objemu provozní podpory za 1 rok. Úřadu není zřejmé (a navrhovatel to nevysvětluje), z jakého důvodu by zadavatelem odhadovaná výše roční provozní podpory měla být dále přepočítávána podle tříleté podpory proprietárního SW uvedené v položce č. 6 Přílohy č. 5 Smlouvy (tj. proč by měl zadavatel dělit výši roční provozní podpory třemi), když pro stanovení odhadované částky za zajištění podpory, provozní údržby a rozvoje informačního systému za 1 rok je logicky relevantní cena jednotlivých služeb právě za jeden rok, nikoliv za jednu třetinu roku. 

343.            Navrhovatel v souvislosti s tím ve vyjádření k podkladům rozhodnutí uvádí, že zadavatel nemůže tvrdit, že částka 6,9 mil. Kč bez DPH má odpovídat roční hodnotě podpory a licenční maintenance, neboť pak by předpokládaná hodnota veřejné zakázky nemohla činit 139 mil. Kč bez DPH, ale činila by 154 mil. Kč bez DPH. K uvedené částce 154 mil. Kč bez DPH navrhovatel přiložil jím vyplněnou Přílohu č. 5 Smlouvy, ze které vyplývá celková smluvní cena 153 600 000 Kč bez DPH, a v níž navrhovatel k položce č. 6 Přílohy č. 5 Smlouvy vepsal částku 20 700 000 Kč bez DPH (tedy hodnotu vypočítanou jako 3 x 6 900 000). Úřad opakuje, že z odpovědi z 5. 2. 2026 nevyplývá, že částka 6,9 mil. Kč bez DPH představuje dle zadavatele smluvní cenu tříleté podpory proprietárního softwaru podle položky č. 6 Přílohy č. 5 Smlouvy, ale že jde o pouze zadavatelův kalkulační odhad finančního objemu roční provozní podpory pro odůvodnění kvalifikačního požadavku na významnou zakázku, tedy dle Úřadu není důvod částku 6,9 mil. Kč bez DPH vynásobenou třemi vkládat do Přílohy č. 5 Smlouvy, jak činí navrhovatel. Dle Úřadu tedy výše uvedená argumentace navrhovatele není pro posouzení dané věci relevantní, resp. nic nemění na závěru, že zadavatel požadavek na minimální roční finanční objem významné zakázky řádně odůvodnil. Rovněž dle Úřadu není relevantní tvrzení uvedené ve vyjádření navrhovatele k podkladům rozhodnutí, že zadavatel dle údajů z registru smluv běžně nehradí za člověkodny částky ve výši 12 000 Kč, ale o třetinu až polovinu nižší, což by znamenalo, že roční hodnota Ad hoc služeb by odpovídala částce cca 9,3 mil. Kč bez DPH, nikoli 14,1 mil. Kč bez DPH, neboť, jak již bylo uvedeno, vysoutěžené ceny v jiných zadávacích řízeních odráží specifické okolnosti daných zadávacích řízení (např. zadávací podmínky, smluvní rizika, úroveň soutěžního tlaku apod.), a tedy nejsou pro posouzení přiměřenosti kvalifikačního požadavku na významnou zakázku podstatné. S ohledem na uvedené rovněž Úřad neshledal důvod, aby tvrzení zadavatele ohledně rozsahu Ad hoc služeb podrobil znaleckému, případně odbornému přezkoumání, jak navrhovatel žádá ve vyjádření k podkladům rozhodnutí.

344.            K argumentu navrhovatele uvedenému v návrhu, že plně způsobilým by byl i dodavatel disponující významnou zakázkou ve finančním objemu 10 mil. Kč bez DPH ročně, Úřad opakuje, že zadavatel svůj požadavek na finanční objem 20 mil. Kč ročně uvedený v bodě 4.4.3. písm. b) zadávací dokumentace odůvodnil, resp. daný požadavek stanovil přiměřeně, neboť požadovaná hodnota odpovídá jím předpokládanému finančnímu objemu plnění, a tedy není důvod se zabývat tím, zda by byl pro prokázání způsobilosti dodavatele dostatečný i roční objem ve výši 10 mil. Kč bez DPH. Úřad podotýká, že Úřad je při přezkumu postupu zadavatele povinen posuzovat přiměřenost konkrétního požadavku, který zadavatel stanovil, nikoli hledat či určovat jiné alternativní varianty kvalifikačních parametrů, které by mohly být rovněž možné nebo potenciálně mírnější. To, že by bylo možné nastavit i jinou, nižší hodnotu kvalifikačního požadavku, samo o sobě nezpůsobuje, že požadavek zvolený zadavatelem je nepřiměřený.

345.            K námitce nepřezkoumatelnosti rozhodnutí o námitkách, kterou navrhovatel ve vyjádření k podkladům dovozuje z toho, že Úřad v rámci dotazu, kterým vyzval zadavatele k odůvodnění požadavku na finanční hodnotu významné zakázky, uvedl, že zadavatel svá tvrzení, jimiž reagoval na námitku navrhovatele týkající se nepřiměřenosti požadovaného finančního objemu referenční zakázky, v rozhodnutí o námitkách a ve vyjádření k návrhu blíže nevysvětlil, Úřad uvádí, že dotazy na zadavatele obsažené v usnesení ze dne 30. 1. 2026 byly vzneseny především v návaznosti na argumentaci navrhovatele uvedenou v návrhu, v rámci níž navrhovatel předložil „nové výpočty“ k prokázání jeho tvrzení o nepřiměřenosti požadavku na minimální finanční objem významné zakázky. Úřad svou poznámkou o tom, že zadavatel svá tvrzení blíže nevysvětlil, měl na mysli to, že z rozhodnutí o námitkách ani z vyjádření k návrhu nebyl zřejmý přesný postup, resp. výpočet, prostřednictvím něhož zadavatel došel k jím požadované částce 20 mil. Kč, přičemž Úřad zjištění této skutečnosti (tj. výpočtu, kterým zadavatel k dané částce došel) považoval za potřebné k posouzení věci s ohledem na konkrétní nové výpočty uvedené navrhovatelem v návrhu. Z této skutečnosti ovšem nelze jakkoliv dovozovat, že by snad rozhodnutí o námitkách bylo v tomto ohledu nepřezkoumatelné. Navrhovatel v námitkách uvedl pouze to, že pokud vezme v úvahu předpokládanou hodnotu stanovenou zadavatelem, tak odhaduje, že cena za vývoj a implementaci modulu HMG může dosahovat částky 39 mil. Kč bez DPH, a na služby tedy zbývá 100 mil. Kč, a při délce trvání Smlouvy (20 let) tak vychází roční objem na 5 mil. Kč bez DPH. Zadavatel se pak v rozhodnutí o námitkách k příslušné námitce navrhovatele vyjádřil v tom smyslu, že výpočet navrhovatele není správný, neboť vychází ze zjednodušeného matematického výpočtu, podle něhož předpokládaná hodnota služeb dělená 20 lety se rovná 5 mil. Kč bez DPH ročně, ale že zadavatel nepředpokládá rovnoměrné čerpání služeb po celou dobu Smlouvy, když v prvních letech po dodání modulu HMG se předpokládají výrazně vyšší objemy prací. Zadavatel tedy v rozhodnutí o námitkách námitku navrhovatele vypořádal, a to ve stejné míře obecnosti, v jaké byla námitka vznesena. Úřad tedy konstatuje, že zadavatel předmětnou námitku přezkoumatelně vypořádal, a Úřad tedy neshledal důvod postupovat dle § 263 odst. 5 zákona, jak navrhuje navrhovatel.

346.            S ohledem na výše uvedené dospěl Úřad k závěru, že požadavek na roční finanční objem ve výši 20 mil. Kč bez DPH uvedený v bodě 4.4.3. písm. b) zadávací dokumentace zadavatel řádně zdůvodnil a požadavek je nastaven přiměřeně, a tedy dle Úřadu zadavatel postupoval při stanovení daného požadavku na významnou zakázku v souladu se zákonem.

347.            Úřad proto uzavírá, že v intencích namítaných skutečností předmětné části návrhu nelze v postupu zadavatele spatřovat rozpor se zákonem.

Závěr

348.            Na základě všech výše uvedených skutečností Úřad uvádí, že v postupu zadavatele v intencích návrhu namítaných skutečností neshledal porušení zákona, a proto rozhodl o zamítnutí návrhu navrhovatele dle § 265 písm. a) zákona tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dní ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – Sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 602 00 Brno. Včas podaný rozklad proti tomuto rozhodnutí má odkladný účinek. Podle § 261 odst. 1 písm. b) zákona se rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu zasílají Úřadu výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako datová zpráva podepsaná uznávaným elektronickým podpisem.

otisk úředního razítka

Mgr. Markéta Dlouhá

místopředsedkyně

Obdrží

1.      Ředitelství silnic a dálnic s. p., Čerčanská 2023/12, 140 00 Praha 4

2.      Fiala, Tejkal a partneři, advokátní kancelář, s.r.o., Helfertova 2040/13, Černá Pole, 613 00 Brno

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

---

[1] Dostupný na https://tenderarena.cz/dodavatel/seznam-profilu-zadavatelu/detail/Z0003026/zakazka/817122

[2] Pozn. Úřadu: Dle Úřadu jde o poslední znění zadávací dokumentace.

[3] Pozn. Úřadu: Zadavatel ve Vysvětlení zadávací dokumentace č. 10 uvedl, že »[z]adavatel v souvislosti s výše uvedenými změnami současně s tímto dokumentem „Vysvětlení, změna nebo doplnění zadávací dokumentace” uveřejňuje i konsolidované znění zadávací dokumentace (s doplněnými poznámkami pod čarou ke konkrétním požadavkům) vč. závazného návrhu smlouvy.«

[4] Pozn. Úřadu: S ohledem na uvedené prohlášení navrhovatele je dle Úřadu zřejmé, že uvedená pochybení zadavatele navrhovatel nečiní předmětem tohoto návrhu, a tedy se jimi Úřad v odůvodnění tohoto rozhodnutí nezabýval.

[5] Pozn. Úřadu: Úřad při úplnost doplňuje, že Smlouva, resp. její poslední znění, byla zadavatelem uveřejněna dne 24. 10. 2025 společně Vysvětlením zadávací dokumentace č. 10, přičemž zadavatel v tomto vysvětlení uvedl, že »v souvislosti s výše uvedenými změnami současně s tímto dokumentem „Vysvětlení, změna nebo doplnění zadávací dokumentace” uveřejňuje i konsolidované znění zadávací dokumentace (s doplněnými poznámkami pod čarou ke konkrétním požadavkům) vč. závazného návrhu smlouvy.«

[6] Pozn. Úřadu: Navrhovatel v námitkách ani v návrhu neuvedl, které konkrétní ujednání o ceně Ad hoc služeb má namysli, nicméně s ohledem na obsah Smlouvy Úřad dovozuje, že jde patrně o body 1.2, 1.3 a 1.4 Přílohy č. 8 Smlouvy, resp. bod 5.8. Smlouvy.

[7] Pozn. Úřadu: Zadavatel ve vyjádření k návrhu uvedl, že „neplyne žádná potenciální smlouva“, přičemž dle Úřadu z kontextu daného vyjádření zadavatele měl zadavatel namísto slova „smlouva“ namysli slovo „újma“.

[8] Pozn. Úřadu: Níže zvýrazněné pasáže byly provedeny předsedou Úřadu v citovaném rozhodnutí.

[9] Pozn. Úřadu: Úřad pro úplnost uvádí, že položku č. 8 Katalogu služeb navrhovatel v námitkách, resp. návrhu neřeší, a tedy se bude Úřad dále v rámci předmětné části odůvodnění tohoto rozhodnutí zabývat položkami 9-11 Katalogu služeb, které označuje zkratkou „Ad hoc služby“.

[10] Pozn. Úřadu: Úřad uvádí, že navrhovatel v námitkách ani v návrhu neuvedl, které konkrétní ujednání o ceně Ad hoc služeb má na mysli, nicméně s ohledem na obsah Smlouvy Úřad dovozuje, že jde o body 1.2, 1.3 a 1.4 Přílohy č. 8 Smlouvy, resp. bod 5.8. Smlouvy.

[11] V částce 2 mil. Kč lze zahrnout celou hodnotu projektu zahrnujícího implementaci informačního systému, částka 2 mil. Kč není jen cena samotné implementace.

[12] V Čestném prohlášení o odborném personálu budou uvedeny konkrétní služby se specifikaci poskytovaných služeb a popisem výkonu činností konkrétní osoby.

[13] V Čestném prohlášení o odborném personálu bude uvedena související smlouva.

[14] Rekonstrukce spojená s přestavbou zemního tělesa ve smyslu ČSN 73 6101 Projektování silnic a dálnic.

[15] V Čestném prohlášení o odborném personálu budou uvedeny konkrétní zakázky se specifikaci poskytovaných služeb a popisem výkonu činností konkrétní osoby.

[16] V Čestném prohlášení o odborném personálu bude uvedena související smlouva.

[17] Rekonstrukce spojená s přestavbou zemního tělesa ve smyslu ČSN 73 6101 Projektování silnic a dálnic.

[18] V Čestném prohlášení o odborném personálu budou uvedeny konkrétní zakázky se specifikaci poskytovaných služeb a popisem výkonu činností konkrétní osoby.

[19] V Čestném prohlášení o odborném personálu bude uvedena související smlouva.

[20] Pozn. Úřadu: Úřad pro úplnost ověřil pravdivost informací (zejména název akce, datum uzavření smlouvy, nabídkovou cenu, zda z popisu předmětu veřejné zakázky vyplývá, že jde o minimálně dvoupruhovou pozemní komunikaci, a zda zadavatel uvedl odkaz na FIDIC nebo zveřejnil dokument např. Red Book, Yellow Book) uvedených zadavatelem v předmětném seznamu na profilu zadavatele, a to ke vzorku 20 akcí realizovaných dle zadavatelem předložené tabulky v posledních pěti letech před zahájením zadávacího řízení.

[21] V částce 2 mil. Kč lze zahrnout celou hodnotu projektu zahrnujícího návrhy řešení, částka 2 mil. Kč není jen cena samotných návrhů.

[22] V Čestném prohlášení o odborném personálu budou uvedeny konkrétní služby se specifikaci poskytovaných služeb a popisem výkonu činností konkrétní osoby.

[23] V Čestném prohlášení o odborném personálu bude uvedena související smlouva.

[24] V částce 2 mil. Kč lze zahrnout pouze cenu za vývoj informačních systémů.

[25] V Čestném prohlášení o odborném personálu budou uvedeny konkrétní zakázky se specifikaci poskytovaných služeb a popisem výkonu činností konkrétní osoby.

[26] V Čestném prohlášení o odborném personálu bude uvedena související smlouva.

[27] V Čestném prohlášení o odborném personálu budou uvedeny konkrétní zakázky se specifikaci poskytovaných služeb a popisem výkonu činností konkrétní osoby. V částce 2 mil. Kč lze zahrnout pouze cenu za vývoj informačních systémů.

[28] V Čestném prohlášení o odborném personálu bude uvedena související smlouva.

[29] Pozn. Úřadu: Ve vyjádření navrhovatele k podkladům rozhodnutí je nepřesně odkázáno na Přílohu č. 2 Smlouvy bod 3, přestože tento bod s názvem „Modul HMG – požadavky na provedení“ se navrhovatelem tvrzenou integrací nezabývá. Problematiku integrace modulu HMG řeší bod 8 přílohy č. 2 Smlouvy, Úřad proto bude vycházet z bodu 8 Přílohy č. 2 Smlouvy, která se integrací modulu HMG zabývá.