číslo jednací: 31404/2026/161
spisová značka: R0117/2026/VZ
| Instance | II. |
|---|---|
| Věc | VÝSTAVBA 2. A 3. ETAPY DC ZELENEČ |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
| Výrok | rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno |
| Rok | 2026 |
| Datum nabytí právní moci | 2. 9. 2026 |
| Související rozhodnutí | 23548/2026/500 31404/2026/161 |
| Dokumenty |  2026_R0117.pdf 213 KB |
|
PID |
UOHSX00NB5JA |
|
|
|
Č. j. |
ÚOHS-31404/2026/161 |
||
|
Sp. zn. |
ÚOHS-R0117/2026/VZ |
||
|
Datum, místo |
2. 9. 2026, Brno |
Rozhodnutí PŘEDSEDY
Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Ve správním řízení o rozkladu doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 17. 7. 2026 navrhovatelem
- DCI Czech a.s., IČO 04501624, sídlem Štěrboholská 1404/104, 102 00 Praha 10, ve správním řízení zastoupena JUDr. Miroslavem Kučerkou, LL.M., advokátem, ev. č. ČAK 15955, sídlem Národní 416/37, 110 00 Praha 1,
proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 2. 7. 2026, č. j. ÚOHS-23548/2026/500 vydanému ve správním řízení vedeném pod sp. zn. ÚOHS-S0078/2026/VZ ve věci přezkoumání úkonů zadavatele
- Státní pokladna Centrum sdílených služeb, s. p., IČO 03630919, sídlem Na vápence 915/14, 130 00 Praha 3, ve správním řízení zastoupena společností Solkind s.r.o., advokátní kancelář, IČO 28305043, sídlem Jugoslávská 620/29, 120 00 Praha 2,
učiněných při zadávání veřejné zakázky „VÝSTAVBA 2. A 3. ETAPY DC ZELENEČ“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 8. 8. 2025 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 11. 8. 2025 pod ev. č. Z2025-044711, ve znění pozdějších oprav, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 12. 8. 2025 pod ev. č. 527416-2025, ve znění pozdějších oprav,
jsem na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů a podle § 152 odst. 6 písm. b) a § 90 odst. 5 téhož zákona rozhodl takto:
Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0078/2026/VZ, č. j. ÚOHS-23548/2026/500 ze dne 2. 7. 2026 p o t v r z u j i a podaný rozklad z a m í t á m.
Odůvodnění
XI. Správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže
1. Úřad obdržel dne 2. 2. 2026 návrh navrhovatele na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele učiněných v řízení pro zadání veřejné zakázky, čímž bylo podle § 249 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, (dále jen „zákon“)[1] ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, (dále jen „správní řád“) zahájeno správní řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele
2. Navrhovatel podaným návrhem napadl zadávací podmínky veřejné zakázky. Konkrétně zpochybnil požadavek na prokázání technické kvalifikace prostřednictvím referenčních zakázek, podle něhož měl dodavatel za posledních pět let před zahájením zadávacího řízení realizovat minimálně dvě významné stavební práce v oboru pozemního stavitelství, přičemž hodnota každé z těchto stavebních prací činila nejméně 70 000 000 Kč bez DPH, a dále minimálně jednu významnou stavební práci, jejíž součástí bylo provedení datového centra, kde hodnota dodávané a namontované technologické části datového centra činila nejméně 100 000 000 Kč bez DPH. Navrhovatel považuje za nepřiměřený jak požadavek na dobu realizace, neboť realizace staveb tohoto typu má dlouhodobý charakter, tak i požadavek na hodnotu referenčních zakázek, který podle něj nereflektuje skutečnost, že zadavatel v rámci zakázky spojil dvě jinak oddělitelné etapy realizace referenčních zakázek.
3. Dále navrhovatel napadl požadavky na zkušenosti členů realizačního týmu na pozicích „stavbyvedoucí pro stavební část“ a „stavbyvedoucí pro technologickou část“. Navrhovatel uvádí, že zadavatel sice rozlišuje role stavbyvedoucích podle jejich zaměření, avšak přesto na oba klade téměř totožné požadavky na odborné zkušenosti.
4. Navrhovatel dále namítal, že zadavatel postupoval v rozporu s § 36 odst. 1 ve spojení s § 6 odst. 1 a 2 zákona, když v zadávací dokumentaci vymezil a specifikoval chladicí jednotku „CoolWall“, přičemž touto jednotkou se na relevantním trhu v České republice zabývá pouze jediný výrobce. Podle navrhovatele tak zadavatel uvedeným vymezením zadávacích podmínek bezdůvodně zvýhodnil určitého dodavatele a současně vytvořil bezdůvodné překážky hospodářské soutěže.
5. O návrhu navrhovatele Úřad rozhodl rozhodnutím č. j. ÚOHS-10430/2026/500 ze dne 19. 3. 2026. V tomto rozhodnutí Úřad konstatoval, že zadavatel stanovil zadávací podmínky veřejné zakázky v rozporu s § 89 odst. 5 a 6 zákona, když zvýhodnil určité dodavatele a výrobky tím, že technické podmínky vymezil odkazem na konkrétní výrobek. V příloze č. 9 „Soupis prací a výkaz výměr“ zadávací dokumentace veřejné zakázky totiž uvedl položku „Chladicí jednotka CoolWall“ s dále přesně stanovenými technickými parametry této chladicí jednotky, aniž by to bylo odůvodněno předmětem veřejné zakázky, a aniž by technické podmínky podle § 89 odst. 1 zákona nemohly být stanoveny jiným dostatečně přesným a srozumitelným způsobem. Úřad dále konstatoval, že zadavatel rovněž stanovil zadávací podmínky v rozporu s § 36 odst. 1 zákona ve spojení s § 73 odst. 6 písm. b) zákona, zásadou přiměřenosti zakotvenou v § 6 odst. 1 zákona a zásadou zákazu diskriminace zakotvenou v § 6 odst. 2 zákona, když v rámci kritéria technické kvalifikace podle § 79 odst. 2 písm. c) a d) zákona uvedeného v čl. 7.4.2 zadávací dokumentace veřejné zakázky ve vztahu k členu realizačního týmu dodavatele na pozici „Stavbyvedoucí pro stavební část“, resp. „Hlavní stavbyvedoucí stavby“, požadoval mimo jiné „odbornou zkušenost s realizací minimálně 2 stavebních prací v pozici hlavního stavbyvedoucího na stavbě, jejíž součástí bylo provedení datového centra, kde hodnota dodávané a namontované technologické části datového centra činila nejméně 50 mil. Kč bez DPH“, a to s dalšími stanovenými požadavky, aniž by byl požadavek na zkušenost s realizací datového centra, jehož dodaná a namontovaná technologická část měla hodnotu nejméně 50 mil. Kč bez DPH, ve vztahu k této osobě a jí požadované autorizaci v oboru „Pozemní stavby“ přiměřený, resp. aniž by pro něj existoval objektivní důvod. Stejnou odbornou zkušeností v rámci jedné stavební práce měl totiž současně disponovat i člen realizačního týmu dodavatele na pozici „Stavbyvedoucí pro technologickou část“ s odpovídající autorizací v oboru „Technika prostředí staveb“. Zadavatel tak stanovil požadavky na prokázání technické kvalifikace nepřiměřeně vzhledem ke složitosti a rozsahu předmětu plnění veřejné zakázky, čímž vytvořil bezdůvodné překážky hospodářské soutěže, resp. nedůvodně omezil účast dodavatelů v zadávacím řízení. Vzhledem k uvedeným porušením zákona Úřad zadavateli uložil nápravné opatření spočívající ve zrušení zadávacího řízení.
6. Předchozí rozhodnutí Úřadu zadavatel napadl rozkladem podaným dne 30. 3. 2026. O rozkladu zadavatele rozhodl předseda Úřadu rozhodnutím sp. zn. ÚOHS-R0062/2026/VZ, č. j. ÚOHS-17022/2026/161 ze dne 15. 5. 2026 (dále též jako „předchozí rozhodnutí předsedy Úřadu“). Předseda Úřadu shledal, že zadavatel změnil části zadávací dokumentace dotčené původním rozhodnutím, a to ještě před nabytím jeho právní moci, a že výroky původního rozhodnutí týkající se porušení zákona zadavatelem tak pozbyly oporu ve skutkovém stavu věci. Dále uvedl, že o zbývající části návrhu dosud Úřad nerozhodl a že tato část současně směřuje proti zadávací podmínce, které se výroky původního rozhodnutí ani zadavatelem přijaté opatření k nápravě nijak netýkají. V návaznosti na to předseda Úřadu uzavřel, že vzhledem k tomu, že neodpadl celý předmět řízení, nelze správní řízení zastavit pro bezpředmětnost návrhu ve smyslu § 257 písm. i) zákona, a je proto nezbytné předchozí rozhodnutí Úřadu zrušit a věc vrátit Úřadu k novému projednání.
XII. Napadené rozhodnutí
7. Po novém projednání věci Úřad rozhodl následovně. Výrokem I napadeného rozhodnutí podle § 257 písm. i) zákona zastavil správní řízení v rozsahu části návrhu týkající se namítaného nezákonného odkazu na „Chladicí jednotku CoolWall“ a namítaného nezákonného nastavení kritéria technické kvalifikace, neboť zadavatel přijal požadované opatření k nápravě tím, že tyto zadávací podmínky odstranil ze zadávací dokumentace veřejné zakázky. Výrokem II napadeného rozhodnutí Úřad podle § 265 písm. a) zákona návrh zamítl v jeho zbývající části, tedy v části týkající se namítaného nezákonného nastavení kritéria technické kvalifikace, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření, když požadavky na prokázání technické kvalifikace Úřad shledal s ohledem na předmět veřejné zakázky jako přiměřené.
XIII. Rozklad navrhovatele
8. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo navrhovateli doručeno dne 2. 7. 2026. Rozklad, který Úřad obdržel dne 17. 7. 2026, tak byl podán v zákonné lhůtě.
Námitky rozkladu
9. Navrhovatel namítá, že napadené rozhodnutí je nesprávné a v rozporu s právními předpisy, zejména se zásadami transparentnosti, přiměřenosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace podle § 6 zákona, jakož i se zákazem vytváření bezdůvodných překážek hospodářské soutěže podle § 36 odst. 1 zákona. Napadené rozhodnutí podle navrhovatele vychází z neúplně zjištěného skutkového stavu, nesprávného právního posouzení přiměřenosti kvalifikačních požadavků a nedostatečně zohledňuje mimořádný procesní vývoj věci.
10. Navrhovatel setrvává na své návrhové námitce, že požadavek zadavatele, aby dodavatel pro účely prokázání kvalifikace předložil alespoň dvě významné stavební práce v oboru pozemního stavitelství, každou v hodnotě nejméně 70 mil. Kč bez DPH, a dále alespoň jednu významnou stavební práci, jejíž součástí bylo provedení datového centra, při němž hodnota dodávané a namontované technologické části činila nejméně 100 mil. Kč bez DPH, je nepřiměřený, diskriminační a v rozporu s § 6 odst. 1 a 2, § 36 odst. 1, § 73 odst. 6 a § 79 odst. 1 a 2 písm. a) zákona. Požadavek na referenci technologické části datového centra v hodnotě nejméně 100 mil. Kč bez DPH je podle navrhovatele restriktivní, neboť nehodnotí obecnou schopnost dodavatele dodat, koordinovat a integrovat technologie datového centra, ale vyžaduje existenci předchozí zakázky přesně stanoveného druhu a minimálního finančního objemu. Takové omezení je způsobilé bezdůvodně vyloučit dodavatele, kteří mají zkušenosti s výstavbou a integrací obdobně náročných technologických celků, případně se samotnou výstavbou datových center, avšak jejich předchozí referenční projekt nedosáhl zadavatelem stanovené hodnoty technologické části. Zadavatel ani Úřad pak podle navrhovatele neprokázali, že by pro řádné splnění veřejné zakázky byla nezbytná předchozí zkušenost právě s technologickou částí datového centra v rozsahu nejméně 100 mil. Kč bez DPH.
11. Navrhovatel dále namítá, že zadavatel spojil II. a III. etapu dostavby do jediného zadávacího řízení, ačkoliv se jedná o samostatně vymezené etapy s vlastními technickými a realizačními parametry. Tím zadavatel spojil objem technologických plnění a následně jej využil jako podklad pro nastavení kvalifikačních požadavků. Takový postup podle navrhovatele vede k nepřiměřenému zvýšení kvalifikačního prahu.
12. Další rozkladová námitka navrhovatele směřuje proti postupu Úřadu, který měl podle navrhovatele porušit jeho legitimní očekávání. Navrhovatel tvrdí, že na základě předchozího rozhodnutí Úřadu očekával zrušení zadávacího řízení, a právě z tohoto důvodu se rozhodl nepodat nabídku.
13. Úřad podle navrhovatele vytvořil procesní situaci, v níž bylo zadávací řízení zrušeno, dosud nepřezkoumané námitky neměly být pro výsledek rozhodné a zadavatel proto neměl pokračovat v zadávacím řízení, jako by zadávací podmínky již byly pravomocně a komplexně posouzeny. Navrhovatel neměl důvod předpokládat, že zadavatel po nepravomocném zrušení zadávacího řízení jednostranně změní pouze část podmínek, ponechá sporné kvalifikační požadavky v platnosti a nechá uplynout lhůtu pro podání nabídek dříve, než bude o jejich přezkumu rozhodnuto. Navrhovateli tak nebyl ponechán prostor, aby po rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 15. 5. 2026 reagoval na nově vzniklou procesní situaci a kvalifikovaně zvážil svou účast v zadávacím řízení. Lhůta pro podání nabídek totiž uplynula již dne 11. 5. 2026. Takový postup podle navrhovatele nelze považovat za slučitelný s požadavkem rovného zacházení s dodavateli a účinné ochrany jejich práv. Navrhovateli tak nebylo umožněno podat nabídku za podmínek, jejichž zákonnost by byla předem transparentně a předvídatelně postavena najisto. Jediným přiměřeným nápravným opatřením proto podle navrhovatele zůstává zrušení zadávacího řízení podle § 263 odst. 3 zákona.
Závěr rozkladu
14. V závěru podaného rozkladu navrhovatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí změnil tak, že se ukládá nápravné opatření, kterým se zadávací řízení ruší.
XIV. Řízení o rozkladu
15. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 správního řádu a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.
Vyjádření zadavatele k rozkladu
16. Zadavatel se k podanému rozkladu vyjádřil podáním, které bylo Úřadu doručeno dne 7. 8. 2026. K námitkám směřujícím proti požadavku na technickou kvalifikaci zadavatel uvedl, že tento požadavek má přímou věcnou souvislost s předmětem veřejné zakázky, jímž je výstavba dalších dvou etap datového centra. Nejde přitom o běžnou pozemní stavbu, nýbrž o technologicky náročný celek, jehož stavební a technologická část jsou vzájemně provázány. Dodávané a montované technologie jsou pro funkčnost datového centra zásadní a tvoří převážnou část předmětu veřejné zakázky. Realizace datového centra je zároveň spojena s koordinací řady vzájemně provázaných technologických systémů, jejichž správné provedení je nezbytné pro funkčnost celého objektu. Zadavatel proto nebyl povinen spokojit se pouze s obecnou zkušeností dodavatele v oblasti pozemního stavitelství, ale byl oprávněn požadovat také zkušenost vztahující se přímo k technologicky specifickému předmětu veřejné zakázky. Požadovanou referencí tak ověřuje, zda dodavatel již úspěšně realizoval stavební práci zahrnující dodávku a montáž technologické části datového centra v rozsahu, který poskytuje odpovídající záruku jeho schopnosti řádně realizovat předmět veřejné zakázky. Požadovaná hodnota referenční zakázky je podle zadavatele přiměřená jejímu rozsahu a technologické náročnosti. Současně reflektuje skutečnost, že obě etapy výstavby budou realizovány souběžně. Zadavatel dále poukazuje na to, že byly podány tři nabídky, což představuje relevantní skutkovou okolnost potvrzující, že stanovený požadavek neomezil hospodářskou soutěž pouze na jediného dodavatele ani nevedl k faktickému znemožnění soutěže.
17. K námitkám navrhovatele vůči procesnímu postupu Úřadu zadavatel uvedl, že skutečnost, že v době pokračování správního řízení již uplynula lhůta pro podání nabídek, neznamená, že by navrhovateli byla odňata možnost procesní obrany. Je třeba rozlišovat mezi možností účastnit se správního řízení a hájit v něm svá práva na jedné straně a obchodním rozhodnutím podat či nepodat nabídku v zadávacím řízení na straně druhé. Navrhovatelem tvrzený zásah do zásady rovného zacházení proto nelze dovozovat pouze ze skutečnosti, že navrhovatel v důsledku vlastního vyhodnocení procesní situace nabídku nepodal, zatímco jiní dodavatelé tak učinili. Zadavatel dále poukazuje na to, že zrušení zadávacího řízení podle § 263 odst. 3 zákona, kterého se navrhovatel domáhá, nelze využít jako prostředek kompenzace obchodního rozhodnutí navrhovatele nabídku nepodat ani jako nápravu jeho nenaplněného očekávání ohledně výsledku dosud pravomocně neskončeného správního řízení. Zrušení zadávacího řízení je možné pouze z důvodů taxativně vyjmenovaných v § 263 zákona. Není-li naplněn žádný z těchto důvodů, nemůže Úřad přistoupit ke zrušení zadávacího řízení. V případě § 263 odst. 3 zákona je podmínkou zrušení zadávacího řízení existence nezákonně stanovené zadávací podmínky. Taková zadávací podmínka však po provedené změně zadávací dokumentace a meritorním přezkoumání zbývajícího kvalifikačního požadavku zjištěna nebyla.
18. V závěru svého vyjádření zadavatel navrhuje, aby předseda Úřadu podaný rozklad zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil.
Stanovisko předsedy Úřadu
19. Po projednání rozkladu a veškerého souvisejícího spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy a jeho správnost v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k závěru, že Úřad napadeným rozhodnutím rozhodl správně a v souladu se zákonem.
XV. K námitkám rozkladu
20. V řešené věci vyvstaly dvě sporné otázky, ve kterých navrhovatel spatřuje vady napadeného rozhodnutí, respektive důvody pro zrušení zadávacího řízení. První otázkou je zákonnost zadavatelem stanoveného kvalifikačního kritéria, druhou pak postup Úřadu, který měl zapříčinit situaci, v jejímž důsledku navrhovatel nepodal v zadávacím řízení nabídku, neboť měl legitimní očekávání, že zadávací řízení bude v souladu s předchozím rozhodnutím Úřadu zrušeno. Níže se proto budu oběma sporným otázkám věnovat samostatně.
21. Pro úplnost považuji za nutné rovněž poznamenat, že navrhovatel v podaném rozkladu nevznesl žádnou argumentaci proti výroku I napadeného rozhodnutí, kterým Úřad řízení o návrhu v části zastavil. Výrok I napadeného rozhodnutí současně v zásadě reflektoval závěry, k nimž předseda Úřadu dospěl v rozhodnutí č. j. ÚOHS-17022/2026/161 ze dne 15. 5. 2026. Nepovažuji proto za nutné se výrokem I napadeného rozhodnutí v tomto rozhodnutí dále zabývat.
Ke kritériu technické kvalifikace
22. Navrhovatel jako nezákonný napadá požadavek zadavatele na prokázání technické kvalifikace podle § 79 odst. 2 písm. a) zákona. Sporné kritérium zadavatel stanovil v čl. 7.4.1. zadávací dokumentace jako požadavek na předložení seznamu stavebních prací, ze kterého bude vyplývat, že dodavatel realizoval alespoň:
i. Za posledních 5 let před zahájením zadávacího řízení min. 2 významné stavební práce v oboru pozemního stavitelství, s hodnotou každé z těchto významných stavebních prací nejméně 70 mil. Kč bez DPH.
ii. Za posledních 5 let před zahájením zadávacího řízení min. 1 významnou stavební práci, jejíž součástí bylo provedení datového centra, kde hodnota dodávané a namontované technologické části datového centra činila nejméně 100 mil. Kč bez DPH.
Významnou stavební práci dle […] bodu ii. lze prokázat stavbou, která je využívána k prokázání reference dle bodu i.
Toto kritérium technické kvalifikace splní dodavatel i v případě, že se jedná o významné zakázky, které
- probíhaly i po zahájení zadávacího řízení nebo
- stále probíhají,
a to za předpokladu splnění výše uvedených parametrů ke dni prokázání kvalifikace (dodavatel je povinen prokázat, že v rámci významné zakázky již bylo dodavatelem poskytnuto plnění v Zadavatelem požadovaném rozsahu a kvalitě).
Toto kritérium technické kvalifikace splní dodavatel i v případě, že se jedná o významné zakázky zahájené dříve než v posledních 5 letech před zahájením zadávacího řízení, pokud významné zakázky
- byly v posledních 5 letech před zahájením zadávacího řízení dokončeny nebo
- probíhaly i po zahájení zadávacího řízení nebo
- stále probíhají
za předpokladu splnění výše uvedených parametrů ke dni prokázání kvalifikace (dodavatel je povinen prokázat, že v rámci významné zakázky již bylo dodavatelem poskytnuto plnění v Zadavatelem požadovaném rozsahu a kvalitě). Za dokončené se považují takové stavební práce, které byly provedeny v souladu se smlouvou a řádně protokolárně předány objednateli. Pokud byl součástí realizace stavby zkušební provoz, považuje se za součást období dokončení stavby, pokud navazuje bezprostředně na stavební práce. Naopak plnění spočívající v poskytování záručních služeb, běžné údržby, zajišťování provozu nebo servisních činností se již považuje za plnění po dokončení stavby a pro účely posouzení technické kvalifikace se do rozhodného období nezapočítává.“
23. Vůči předmětnému kritériu technické kvalifikace se navrhovatel vymezuje a považuje je za nepřiměřené, diskriminační a rozporné s § 6 odst. 1 a 2, § 36 odst. 1, § 73 odst. 6 a § 79 odst. 1 a 2 písm. a) zákona. V podaném rozkladu navrhovatel jako problematický dílčí požadavek tohoto kritéria napadá především zadavatelem stanovenou hodnotu technologické části realizovaného datového centra ve výši 100 mil. Kč bez DPH. Tento požadavek je podle navrhovatele nepřípustně restriktivní, neboť nehodnotí obecnou schopnost dodavatele dodat, koordinovat a integrovat technologie datového centra, ale vyžaduje existenci předchozí zakázky přesně vymezeného druhu a minimálního finančního objemu. Takové omezení je způsobilé bezdůvodně vyloučit dodavatele, kteří mají zkušenosti s výstavbou a integrací obdobně náročných technologických celků, případně se samotnou výstavbou datových center, avšak jejich předchozí referenční projekt nedosáhl zadavatelem požadované hodnoty technologické části.
24. K výše uvedené argumentaci navrhovatele předně uvádím, že navrhovatel opomíjí samotnou podstatu institutu prokázání technické kvalifikace podle § 79 odst. 2 písm. a) zákona, tedy prokázání kvalifikace prostřednictvím seznamu stavebních prací. Tento institut vychází z předpokladu, že o schopnosti dodavatele realizovat předmět veřejné zakázky vypovídá právě skutečnost, že již v minulosti realizoval obdobnou stavební práci, v řešené věci tedy stavbu spojenou se specifickou technologickou částí. Právě skutečnost, že dodavatel takovou relevantní stavbu realizoval, prokazuje, že disponuje mimo jiné potřebným know-how, personálními a technickými kapacitami, a lze proto důvodně očekávat, že bude schopen realizovat i stavbu, která je předmětem veřejné zakázky. Ostatně i sám navrhovatel v podaném rozkladu uvádí, že: „Účelem technické kvalifikace je ověřit, zda dodavatel disponuje zdroji, zkušenostmi a odbornými schopnostmi nezbytnými k řádnému plnění veřejné zakázky.“ Ve své argumentaci však neuvádí žádný jiný mechanismus, jak by toto ověření schopností a zdrojů dodavatele mělo být provedeno jinak než prostřednictvím předložení relevantní referenční zakázky, případně jinými způsoby prokázání technické kvalifikace podle § 79 odst. 2 písm. c), d), e), j) nebo k) zákona. Navrhovatel tedy zjevně akceptuje samotnou legitimitu požadavku na prokázání technické kvalifikace předložením referenčních staveb.
25. Rovněž nelze přehlédnout, že argumentace navrhovatele zpochybňující zadavatelem stanovený požadavek je do značné míry vnitřně rozporná. Navrhovatel namítá, že kromě stanovené hodnoty technologické části je sporná také její kombinace s požadavkem na konkrétní druh stavby, omezené referenční období a způsob, jakým zadavatel vymezil technologickou část datového centra. Vzápětí však uvádí, že odůvodnění zadavatele „…nevysvětluje, proč by dodavatel s ověřitelnou zkušeností s obdobnými technologickými systémy, integračními vazbami a stavbami datových center, avšak v nižším jednotlivém finančním objemu, nebyl objektivně schopen veřejnou zakázku plnit.“ Navrhovatel tak sám označuje zkušenost s výstavbou datového centra, včetně jeho technologické části, za skutečnost vypovídající o schopnosti dodavatele realizovat předmět veřejné zakázky. Ačkoli se tedy neurčitě vymezuje proti předmětu požadované referenční stavby, tj. stavbě datového centra včetně montáže technologické části, z podaného rozkladu současně vyplývá, že tento požadavek sám považuje za relevantní. Navrhovatel ostatně svou vlastní kvalifikaci k realizaci předmětné veřejné zakázky dovozuje právě z toho, že realizoval její předcházející etapu.
26. Pokud navrhovatel napadá požadavek na prokázání technické kvalifikace i s ohledem na stanovené referenční období, je třeba uvést, že v podaném rozkladu pouze obecně tvrdí, že toto období považuje za sporné ve spojení se stanovenou hodnotou technologické části a způsobem, jakým zadavatel vymezil technologickou část datového centra. K referenčnímu období přitom navrhovatel rozvedl obsáhlou argumentaci již v podaném návrhu. S touto argumentací se Úřad vypořádal v napadeném rozhodnutí (viz body 98 až 102), přičemž požadavek zadavatele na doložení referenčních staveb realizovaných za posledních 5 let před zahájením zadávacího řízení neshledal v kontextu navrhovatelem namítaných skutečností nepřiměřeným, diskriminačním ani nezákonným. Proti tomuto závěru Úřadu však navrhovatel v podaném rozkladu nevznesl žádné konkrétní argumenty, a nepovažuji proto za nutné se tímto aspektem technické kvalifikace v tomto rozhodnutí dále podrobně zabývat. Pro úplnost nicméně uvádím, že po seznámení se s návrhovou argumentací navrhovatele se se závěry, k nimž Úřad v napadeném rozhodnutí dospěl, ztotožňuji. Považuji přitom za vhodné poukázat na to, že zadavatel zákonem stanovené období 5 let pro realizaci významných staveb podle § 79 odst. 2 písm. a) zákona v zadávací dokumentaci rozšířil tím, že umožnil doložit i reference zahájené dříve než v posledních 5 letech před zahájením zadávacího řízení, pokud byly v tomto období dokončeny, probíhaly i po zahájení zadávacího řízení nebo ke dni prokázání kvalifikace stále probíhaly, a to za předpokladu, že v rámci dané významné zakázky již bylo dodavatelem poskytnuto plnění v zadavatelem požadovaném rozsahu a kvalitě. Zadavatel tak časové kritérium realizace referenčních staveb nevymezil restriktivně, ale naopak rozšířil okruh akceptovatelných referencí nad rámec zákonného standardu. Jeho postup proto směřoval k rozšíření okruhu možných dodavatelů, a tím i k méně intenzivnímu omezení hospodářské soutěže.
27. S ohledem na výše uvedené považuji ve vztahu k posouzení zákonnosti, respektive přiměřenosti zadavatelem stanoveného kritéria technické kvalifikace za relevantní pouze námitku navrhovatele směřující proti požadavku na hodnotu namontované technologické části při výstavbě datového centra, kterou zadavatel stanovil ve výši 100 mil. Kč bez DPH. Proti takto stanovené hodnotě se navrhovatel vymezuje s tím, že podle jeho názoru není vysvětleno, proč by dodavatel s ověřitelnou zkušeností s obdobnými technologickými systémy, integračními vazbami a stavbami datových center, avšak v nižším jednotlivém finančním objemu, nebyl objektivně schopen veřejnou zakázku plnit. Navrhovatel tak akceptuje samotný mechanismus stanovení hodnoty požadované referenční stavby, nicméně v zásadě zastává názor, že k prokázání kvalifikace dodavatele by postačovala zkušenost s obdobným typem plnění v podstatně nižší hodnotě. Pro úplnost zde poznamenávám, že navrhovatel v podaném rozkladu neuvedl, jakou hodnotu referenční stavby by považoval za přiměřenou, nicméně takovou úvahu předestřel již v podaném návrhu: „Přitom stejný cíl (ověřit zkušenost dodavatele s technologiemi datového centra) by bylo možné dosáhnout méně restriktivními, pro soutěžními prostředky, např. požadavkem na jednu či dvě reference technologické části v hodnotě 40-50 mil. Kč, nebo soubor více referencí (např. 3-5 menších technologických zakázek)…“.
28. K úvaze navrhovatele o možnosti prokázání technické kvalifikace prostřednictvím referenční stavby podstatně nižší hodnoty podotýkám, že prokázání technické kvalifikace právě prostřednictvím referenční stavby je nutné vnímat nikoli pouze jako osvědčení zkušenosti dodavatele s obdobným typem plnění, ale jako komplexní indicii toho, že dodavatel bude schopen realizovat konkrétní předmět veřejné zakázky. Je proto zcela důvodné a legitimní, aby zadavatel v rámci kritéria stanovil kvantitativní požadavek vyjádřený hodnotou referenční stavby. Předmětem ověření není pouze určitá „kvalitativní“ schopnost dodavatele, ale také to, zda je schopen požadované plnění realizovat s ohledem na jeho rozsah, tj. zda například disponuje odpovídajícím organizačním know-how či dostatečným materiálním a personálním zázemím.
29. Skutečnost, že je dodavatel schopen realizovat například tři referenční zakázky v hodnotě řádově desítek milionů korun, proto sama o sobě nemusí vypovídat o jeho schopnosti realizovat jednu zakázku v hodnotě stovek milionů korun. V této souvislosti lze odkázat například na rozhodnutí předsedy Úřadu sp. zn. ÚOHS-R0066/2022/VZ, č. j. ÚOHS-23332/2022/162 ze dne 15. 7. 2022, v němž se předseda Úřadu k vypovídací hodnotě referenčních zakázek vyjádřil následovně: „Jinými slovy, celková hodnota všech referenčních zakázek nevypovídá ničeho o tom, zda jsou tyto reference jednotlivě přiměřené konkrétní zakázce, ani o tom, kolik zakázek a jaké povahy bylo jako referenční možno v daném případě vyžadovat. Byť zmíněný postup přepočtu může být určitým vodítkem při posuzování hodnoty referenčních zakázek, reálně se přibližuje spíše ověřování ekonomické kvalifikace, neboť je jím de facto zjišťován objem prací (zakázek), který byl v určitém referenčním období dodavatel schopen vykonat. Pro zjištění takové ekonomické síly a stability konkrétního dodavatele však slouží právě institut ekonomické kvalifikace, neboť kvalifikace technická, jak bylo zmíněno výše, ověřuje odborné a technické schopnosti a dovednosti.“
30. Nelze po zadavateli požadovat, aby hodnotu referenční stavby stanovil tak, aby vyhovovala všem potenciálním dodavatelům. Zadavatel totiž nemusí referenci v podobě obdobné stavby požadovat vůbec, ad absurdum by tedy nejméně omezující byla fakticky hodnota referenční stavby nulová. Žádnou ideální hodnotu postačující k prokázání zkušenosti dodavatelů s daným typem plnění tak nelze určit prostým matematickým vyčíslením. Naopak lze akceptovat, že hodnotu požadované referenční zakázky stanoví zadavatel v kontextu hodnoty či rozsahu předmětu zadávané veřejné zakázky, přičemž přiměřenost takové zadávací podmínky musí být schopen odůvodnit. Pro posouzení zákonnosti postupu zadavatele je proto klíčové nikoli to, zda byla hodnota požadované reference stanovena co nejníže, ale zda je ve vztahu k předmětu veřejné zakázky přiměřená. Úřad tak v napadeném rozhodnutí postupoval správně, když otázku přiměřenosti, respektive zákonnosti zadavatelem stanoveného požadavku, posuzoval právě optikou vztahu mezi hodnotou požadované referenční stavby a hodnotou předmětné veřejné zakázky, neboť takto nastavení zadávací podmínky odůvodnil i zadavatel. Takový postup byl přitom v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Úřadu. V této souvislosti lze odkázat na závěry, které k dané problematice vyslovil předseda Úřadu ve výše citovaném rozhodnutí: „…Další otázkou je hodnota požadovaných referenčních zakázek, která reálně úzce souvisí s jejich povahou popsanou shora. Velikost referenčního plnění, tedy cena dodávek, služeb nebo stavebních prací realizovaných v rámci jednoho předmětu, by měla být menší nebo nanejvýš odpovídat velikosti poptávané zakázky. Jaká hodnota je v konkrétním případě přiměřená a důvodná, to je přitom opět zcela individuální, a to jak s ohledem na samotný předmět plnění, kdy zadavatel může chtít ověřit např. zkušenosti, které jsou jen částí celkového poptávaného plnění, tak především s ohledem na příslušný trh a míru jeho omezení takovými požadavky. Zákon ve své současné podobě nenabízí určitou hranici (např. procentuální), do které je finanční hodnotu referenční zakázky možno vždy považovat za odpovídající a přiměřenou, je tudíž třeba posuzovat každý případ zvlášť. Obecným pravidlem bude, že by hodnota referenční zakázky zřejmě neměla být vyšší než předpokládaná hodnota zakázky poptávané, pokud to tedy není obzvláště důvodné a zadavatelem vyargumentované. S ohledem na výše zmíněnou charakteristiku předmětu konkrétního plnění však může být v jiných případech přiměřenou jen hodnota referencí výrazně nižší než celková předpokládaná hodnota zadávané veřejné zakázky.“
31. Co se týče samotného posouzení přiměřenosti hodnoty zadavatelem požadované referenční stavby, respektive její technologické části, byla tato hodnota stanovena na 100 mil. Kč bez DPH. Relevantní hodnota technologické části předmětné veřejné zakázky přitom není v zadávací dokumentaci nikde výslovně uvedena. Úřad v napadeném rozhodnutí vycházel z hodnoty 270 mil. Kč bez DPH uváděné navrhovatelem a z hodnoty 376 mil. Kč bez DPH uváděné zadavatelem (viz body 103 až 106 napadeného rozhodnutí). Vzhledem k tomu, že rozdíl mezi těmito hodnotami nemá vliv na závěry, k nimž jsem níže dospěl, považuji za možné dále pracovat s oběma.
32. Procentuálně vyjádřeno zadavatel požadoval referenční zakázku s hodnotou technologické části odpovídající 37 %, respektive 27 % hodnoty technologické části předmětu plnění veřejné zakázky. Jak bylo uvedeno výše, zákon nestanoví objektivní kritérium pro posouzení přiměřenosti hodnoty referenční zakázky. Rozhodovací praxe Úřadu však poskytuje určité vodítko k určení hranice, kdy lze hodnotu referenční zakázky považovat za excesivní, tj. za situace, kdy se její hodnota blíží hodnotě samotné veřejné zakázky. O takový případ se však v řešené věci ani zdaleka nejedná, neboť požadovaná hodnota dosahuje pouze o něco více než jedné třetiny hodnoty relevantní části předmětu veřejné zakázky, respektive o něco více než jedné čtvrtiny při zohlednění hodnoty uváděné zadavatelem. Takto stanovenou hodnotu referenční zakázky proto nepovažuji za excesivní.
33. Nad rámec samotného požadavku na hodnotu referenční stavby, respektive její technologické části, považuji za nutné přihlédnout i k tomu, že zadavatel požadoval k prokázání zkušenosti s realizací technologické části výstavby datového centra předložení pouze jedné referenční stavby. Současně připustil, aby stejnou referenční stavbou byl splněn jak požadavek na stavební práce, tak požadavek na montáž technologické části. Požadavek na dobu realizace referenční stavby pak zadavatel do určité míry zmírnil. Na základě všech těchto skutečností dospívám k závěru, že zadavatelem stanovené kritérium technické kvalifikace bylo zcela přiměřené, a to jak z věcného hlediska, neboť prokazovalo zkušenost dodavatelů s relevantním plněním, tak z hlediska kvantitativního, jelikož zaručovalo zkušenost dodavatelů s realizací takového plnění ve významném rozsahu, aniž by se jeho požadovaná hodnota byť jen vzdáleně blížila hodnotě předmětu veřejné zakázky, respektive její technologické části.
34. Pokud navrhovatel namítá, že zadavatel (a následně i Úřad v napadeném rozhodnutí) uměle navýšil hodnotu předmětu veřejné zakázky spojením 2. a 3. etapy výstavby datového centra do jednoho zadávacího řízení, je třeba předně uvést, že předmětem přezkumu v řešené věci je nastavení kritéria technické kvalifikace, nikoli postup zadavatele při vymezení předmětu plnění veřejné zakázky. Ze zadávací dokumentace zároveň vyplývá, že obě etapy výstavby mají být realizovány souběžně, když bod B.2.1 písm. i) souhrnné technické zprávy[2] uvádí, že: „Stavba je členěna na 2 etapy, ty budou realizovány souběžně.“ Považuji proto za logické, že požadavek na prokázání technické kvalifikace dodavatele vychází z celkového rozsahu plnění, které bude realizováno. Takový postup plně odpovídá tomu, že jedním z účelů ověření technické kvalifikace je rovněž posouzení, zda je dodavatel schopen předmět plnění realizovat i s ohledem na jeho rozsah (viz bod 29 tohoto rozhodnutí).
35. K námitce navrhovatele, který odmítá závěr Úřadu, podle něhož tři podané nabídky potvrzují přiměřenost zadávacích podmínek, je třeba uvést, že Úřad v napadeném rozhodnutí (viz jeho body 99 a 112) nijak nedovozuje přiměřenost zadávacích podmínek pouze ze skutečnosti, že zadavatel v zadávacím řízení obdržel tři nabídky. Navrhovatel tímto přehlíží obsáhlé posouzení kritéria technické kvalifikace provedené Úřadem v bodech 92 až 113 napadeného rozhodnutí. Úřad tuto skutečnost výslovně označil pouze za podpůrný argument nasvědčující správnosti jeho celkových závěrů. V tomto ohledu se s jeho závěrem ztotožňuji, neboť skutečnost, že existuje širší okruh dodavatelů ochotných akceptovat zadávací podmínky, a je tak zachována přinejmenším určitá míra hospodářské soutěže, představuje relevantní okolnost při posouzení přiměřenosti a zákonnosti postupu zadavatele. Je totiž žádoucí, aby takové hodnocení bylo zasazeno do kontextu relevantního trhu, respektive okruhu potenciálních dodavatelů.
36. Co se týče odkazu navrhovatele na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Afs 504/2020-34 ze dne 26. 8. 2021, považuji závěry v něm vyslovené za nepřípadné pro řešenou věc. Nejvyšší správní soud v bodu 31 odkazovaného rozsudku poukázal na absenci odůvodnění kritéria technické kvalifikace ve správním řízení i v následném řízení o žalobě vedeném před Krajským soudem v Brně. V řešené věci však zadavatel stanovení kritéria technické kvalifikace odůvodnil jak v rozhodnutí o námitkách, tak následně i v průběhu správního řízení, a to velmi podrobně.
37. S ohledem na výše uvedené uzavírám, že argumentaci navrhovatele obsaženou v podaném rozkladu ohledně nezákonnosti zadavatelem stanoveného kritéria technické kvalifikace jsem shledal nedůvodnou. Ztotožňuji se přitom se závěrem, k němuž Úřad dospěl v napadeném rozhodnutí, totiž že požadavek zadavatele nelze považovat za nepřiměřený ani diskriminační, a tedy ani za nezákonný. Není dán důvod pro uložení nápravného opatření, a tudíž ani pro změnu či zrušení napadeného rozhodnutí.
K otázce procesního postupu
38. Podstatou navrhovatelem namítané vady procesního postupu Úřadu je tvrzení, že navrhovatel po vydání předchozího rozhodnutí Úřadu, kterým bylo uloženo nápravné opatření spočívající ve zrušení zadávacího řízení, předpokládal, že ke zrušení zadávacího řízení nepochybně dojde. Stručně řečeno, navrhovatel již po vydání nepravomocného rozhodnutí Úřadu považoval celou věc za „hotovou a vyřízenou“. Skutečnost, že zadavatel následně přistoupil ke změně zadávacích podmínek, respektive že proti předchozímu rozhodnutí Úřadu podal rozklad a správní řízení vedené ve věci přezkumu zadávacích podmínek dále pokračovalo, pak navrhovatel považuje za nevysvětlenou změnu postupu, která je podle jeho názoru v rozporu se zásadou předvídatelnosti postupu správního orgánu a zásadou ochrany legitimního očekávání.
39. K argumentaci navrhovatele je třeba předně uvést, že navrhovatel zjevně zaměňuje požadavek na předvídatelnost postupu ve správním řízení, respektive legitimní očekávání účastníka správního řízení, se zcela standardním průběhem správního řízení vedeného Úřadem, v jehož rámci byl proti rozhodnutí Úřadu, které dosud nenabylo právní moci, podán rozklad. Navrhovatel proto s ohledem na samotnou zásadu dvojinstančnosti správního řízení nemohl důvodně předpokládat, že závěr obsažený v předchozím rozhodnutí Úřadu je konečný, tedy že nemůže dojít k jeho změně nebo zrušení.
40. V řízení o rozkladu zadavatele předseda Úřadu (a následně i Úřad při novém projednání věci) vycházel z existujícího skutkového stavu, tedy ze skutečnosti, že zadavatel po vydání předchozího rozhodnutí Úřadu přistoupil ke změně zadávacích podmínek tím způsobem, že odstranil požadavky, které Úřad shledal nezákonnými („Vysvětlení, změna nebo doplnění zadávací dokumentace č. 23“ ze dne 30. 3. 2026[3], které bylo téhož dne uveřejněno na profilu zadavatele). Beze změny naopak zůstal požadavek na technickou kvalifikaci stanovený v zadávací dokumentaci. V návaznosti na změnu zadávací dokumentace zadavatel prodloužil lhůtu pro podání nabídek do 11. 5. 2026 do 10:00 hodin. Tento postup byl v souladu se zákonem, neboť podle § 99 odst. 1 zákona může zadavatel zadávací podmínky změnit nebo doplnit před uplynutím lhůty pro podání žádostí o účast, předběžných nabídek nebo nabídek. Zadavatel současně dostál povinnosti prodloužit lhůtu pro podání nabídek podle § 99 odst. 2 zákona. Existující skutkový stav po změně zadávací dokumentace pak předseda Úřadu v řízení o rozkladu a následně i Úřad při opětovném projednání věci reflektovali se závěrem, že je namístě postupovat podle § 257 písm. i) zákona. Podle tohoto ustanovení Úřad zastaví správní řízení vedené o návrhu, jestliže zadavatel zrušil přezkoumávané úkony nebo přijal požadované opatření k nápravě. Zákon tedy tímto ustanovením výslovně předvídá možnost postupu, který zadavatel v řešené věci zvolil, když v průběhu správního řízení přistoupil ke změně zadávacích podmínek.
41. S podáním rozkladu zadavatelem proti předchozímu rozhodnutí Úřadu byl navrhovatel seznámen dne 31. 3. 2026, kdy bylo jeho právnímu zástupci doručeno usnesení Úřadu č. j. ÚOHS-12000/2026/535[4] z téhož dne, kterým byla navrhovateli stanovena lhůta k vyjádření k rozkladu zadavatele. Navrhovatel se k rozkladu vyjádřil podáním doručeným Úřadu dne 10. 4. 2026[5]. Z tohoto vyjádření vyplývá, že si byl vědom jak skutečnosti, že zadavatel změnil zadávací podmínky, tak i toho, že stanovené kritérium technické kvalifikace zůstalo touto změnou nedotčeno. Navrhovatel tak měl k dispozici informace o podobě zadávací dokumentace i o termínu uplynutí lhůty pro podání nabídek a současně si byl vědom, že předchozí rozhodnutí Úřadu nenabylo právní moci, správní řízení vedené ve věci přezkumu postupu zadavatele nebylo skončeno a nadále probíhá. Disponoval tedy dostatečnými informacemi i časovým prostorem k tomu, aby zvážil svůj další postup a rozhodl se, zda s ohledem na znění zadávacích podmínek a probíhající správní řízení nabídku podá, či nikoliv.
42. Jediným omezením pro zadavatele, které vyplývá ze skutečnosti, že jeho postup je předmětem přezkumu Úřadem, je zákaz uzavření smlouvy podle § 246 odst. 1 písm. a) zákona, případně podle § 263 odst. 8 zákona či § 61 správního řádu. Jedinou zákonnou povinností, která zadavateli v této souvislosti vznikla, bylo prodloužení lhůty pro podání nabídek podle § 99 odst. 2 zákona, kterou zadavatel splnil.
43. Závěrem lze shrnout, že porušení legitimního očekávání nelze dovozovat z toho, že Úřad či předseda Úřadu v průběhu správního řízení dospějí k odlišnému závěru, než jaký byl vysloven v nepravomocném prvostupňovém rozhodnutí. Taková skutečnost představuje běžnou a přirozenou situaci, která může ve správním řízení nastat v důsledku zásady dvojinstančnosti správního řízení. Stejně tak nelze porušení legitimního očekávání spatřovat v tom, že zadavatel v průběhu správního řízení učiní krok, který je oprávněn v souladu se zákonem učinit, tedy že přistoupí ke změně zadávací dokumentace. Současně jsem po seznámení se s procesním postupem Úřadu při řešení věci neshledal, že by Úřad jakkoli postupoval v rozporu se zákonem. Pokud Úřad v předchozím rozhodnutí věcně nerozhodl o části návrhu navrhovatele, byl takový postup v souladu se zásadou procesní ekonomie a odpovídal ustálené rozhodovací praxi Úřadu. V situaci, kdy zadavatel přistoupil ke změně zadávacích podmínek způsobem, který představoval přijetí požadovaného nápravného opatření, neměl Úřad jinou možnost než postupovat podle § 257 písm. i) zákona a přistoupit k věcnému projednání návrhu v jeho zbývajícím rozsahu. K takovému postupu byl ostatně Úřad zavázán i závěry předchozího rozhodnutí předsedy Úřadu. Argumentaci navrhovatele ohledně procesního postupu Úřadu proto považuji za nedůvodnou, neboť z ní nevyplývá žádné pochybení Úřadu, které by zatěžovalo napadené rozhodnutí vadou odůvodňující jeho změnu nebo zrušení.
XVI. Závěr
44. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1, ve spojení s § 152 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále odvolat.
otisk úředního razítka
doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Adresát/i:
1. Solkind s.r.o., advokátní kancelář, Jugoslávská 620/29, 120 00 Praha 2
2. JUDr. Miroslav Kučerka, LL.M., advokát, Národní 416/37, 110 00 Praha 1
Vypraveno dne:
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] Pro posouzení zákonnosti postupu zadavatele je rozhodné znění ZZVZ k okamžiku zahájení zadávacího řízení, a to vyjma ustanovení upravených zákonem č. 69/2025 Sb., a zákonem č. 238/2024 Sb. Postup ve správním řízení se řídí právními předpisy účinnými ke dni zahájení správního řízení.
[2] Položka č. 28 správního spisu.
[3] Položka č. 60 správního spisu.
[4] Položka č. 59 správního spisu.
[5] Položka č. 62 správního spisu.