číslo jednací: 31139/2026/162
spisová značka: R0122/2026/VZ
| Instance | II. |
|---|---|
| Věc | Dodávka a montáž žehlící linky pro prádelnu Vysokomýtské nemocnice na ulici Hradecká 167 |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
| Výrok | rozklad zamítnut a napadené usnesení potvrzeno |
| Rok | 2026 |
| Datum nabytí právní moci | 31. 8. 2026 |
| Související rozhodnutí | 24453/2026/500 31139/2026/162 |
| Dokumenty |  2026_R0122.pdf 173 KB |
|
PID |
UOHSX00NAX9L |
|
|
|
Č. j. |
ÚOHS-31139/2026/162 |
||
|
Sp. zn. |
ÚOHS-R0122/2026/VZ |
||
|
Datum, místo |
28. 8. 2026, Brno |
Rozhodnutí PŘEDSEDY
Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Ve správním řízení o rozkladu doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 23. 7. 2026 navrhovatelem
- PRAGOPERUN, spol. s r.o., IČO 41190360, se sídlem č. p. 98, 251 01 Modletice, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci ze dne 17. 6. 2026 JUDr. Ing. Pavlem Fabianem, advokátem, ev. č. ČAK 12434, společníkem FABIAN & PARTNERS, advokátní kancelář s.r.o., se sídlem Marešova 304/12, 602 00 Brno,
proti usnesení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-24453/2026/500 ze dne 10. 7. 2026 vydanému ve správním řízení vedeném pod sp. zn. ÚOHS-S0405/2026/VZ ve věci přezkoumání úkonů zadavatele
- Vysokomýtská nemocnice, IČO 71207856, se sídlem Hradecká 167, 566 01 Vysoké Mýto, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci ze dne 22. 6. 2026, doručené Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 10. 7. 2026, JUDr. Kamilem Jelínkem, Ph.D., MBA, advokátem, ev. č. ČAK 19891, se sídlem Dominikánské náměstí 656/2, 602 00 Brno,
učiněných při zadávání veřejné zakázky „Dodávka a montáž žehlící linky pro prádelnu Vysokomýtské nemocnice na ulici Hradecká 167“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 7. 1. 2026 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 9. 1. 2026 pod ev. č. Z2026-001208, ve znění pozdější opravy, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 9. 1. 2026 pod ev. č. 13766-2026, ve znění pozdější opravy,
jsem na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, a podle § 152 odst. 6 písm. b) a § 90 odst. 5 téhož zákona rozhodl takto:
Usnesení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0405/2026/VZ, č. j. ÚOHS-24453/2026/500 ze dne 10. 7. 2026 p o t v r z u j i a podaný rozklad z a m í t á m.
Odůvodnění
XI. SPRÁVNÍ ŘÍZENÍ VEDENÉ ÚŘADEM PRO OCHRANU HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE
1. Úřad obdržel dne 17. 6. 2026 návrh navrhovatele na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky, čímž bylo podle § 249 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, (dále jen „ZZVZ“)[1] ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, (dále jen „správní řád“) zahájeno správní řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele.
2. Návrh směřoval proti rozhodnutí zadavatele o vyloučení[2] navrhovatele ze zadávacího řízení podle § 48 odst. 4 ZZVZ a proti navazujícímu rozhodnutí zadavatele o námitkách[3], kterým zadavatel námitky[4] navrhovatele v plném rozsahu odmítl. Součástí návrhu byl i návrh navrhovatele na nařízení předběžného opatření spočívajícího v uložení zákazu uzavřít smlouvu v zadávacím řízení na veřejnou zakázku.
3. V souvislosti s podaným návrhem složil navrhovatel dne 15. 6. 2026 na účet Úřadu kauci ve výši 69 000 Kč.
XII. NAPADENÉ USNESENÍ
4. Dne 10. 7. 2026 vydal Úřad napadené usnesení. Výrokem napadeného usnesení Úřad správní řízení zastavil podle § 257 písm. c) ZZVZ, neboť nedošlo ke složení kauce v souladu s § 255 odst. 1 ZZVZ na účet Úřadu.
5. V odůvodnění výroku napadeného usnesení Úřad uvedl, že pro hodnocení nabídek je v zadávacím řízení rozhodná nabídková cena za dodávku žehlicí linky (hodnoticí kritérium č. 1) a nabídková cena za poskytování pozáručního servisu (hodnoticí kritérium č. 2), a celková nabídková cena je tak tvořena součtem těchto dílčích nabídkových cen. Úřad zjistil, že v rámci hodnoticího kritéria č. 1 nabídl navrhovatel nabídkovou cenu za dodávku žehlicí linky 6 900 000 Kč bez DPH. Dále Úřad z nabídky navrhovatele zjistil, že v rámci hodnoticího kritéria č. 2 nabídl za poskytování pozáručního servisu 100 000 Kč bez DPH, a jelikož tato částka byla navrhovatelem naceněna dle modelového příkladu předpokládaného rozsahu plnění stanoveného zadavatelem pro účely hodnocení, dovodil Úřad, že je při výpočtu kauce nutné nabídkovou cenu navrhovatele upravit o očekávanou délku poskytování pozáručního servisu.
6. Úřad dospěl k závěru, že nabídková cena navrhovatele za poskytování pozáručního servisu za celou dobu plnění ve skutečnosti činila 260 000 Kč bez DPH. Kauce, kterou byl navrhovatel v šetřeném případě povinen složit, tak dle Úřadu měla ve smyslu § 255 odst. 1 ZZVZ činit 1 % z částky 7 160 000 Kč bez DPH (6 900 000 Kč + 260 000 Kč), celkem tedy 71 600 Kč.
XIII. ROZKLAD NAVRHOVATELE
7. Dne 23. 7. 2026 obdržel Úřad rozklad navrhovatele proti napadenému usnesení. Ze správního spisu vyplývá, že napadené usnesení bylo navrhovateli doručeno dne 13. 7. 2026. Navrhovatel tedy podal rozklad v zákonné lhůtě.
Námitky rozkladu
8. Stěžejní námitkou rozkladu navrhovatele je nesprávnost právního posouzení pojmu „nabídková cena navrhovatele za celou dobu plnění veřejné zakázky“ ve smyslu § 255 odst. 1 ZZVZ. Zadávací dokumentace[5] podle navrhovatele nikde nestanoví peněžní vzorec, podle něhož by se cena dodávky (hodnoticí kritérium č. 1) a modelová částka pozáručního servisu (hodnoticí kritérium č. 2) sčítaly do jediné celkové nabídkové ceny, z níž by měla být kauce počítána.
9. Navrhovatel namítá, že ze smluvních podmínek neplyne závazek zadavatele odebrat 100 servisních hodin anizávazek navrhovatele poskytnout pevně vymezené servisní plnění za paušální cenu 100 000 Kč. Smluvně závazným cenovým údajem je hodinová sazba 1 000 Kč bez DPH. Skutečná celková odměna pak závisí na rozsahu reálně provedených a vykázaných prací. Zadavatel výslovně omezil stanovený model na pět let. Neprohlásil, že 20 hodin ročně představuje předpokládaný odběr po celých patnáct let účinnosti servisní smlouvy[6], ani nestanovil žádný předpokládaný počet hodin pro období od šestého do patnáctého roku smluvního vztahu. Již z tohoto důvodu nelze podle navrhovatele pětiletý model bez dalšího považovat za univerzální veličinu použitelnou po celou dobu trvání servisní smlouvy.
10. Navrhovatel v rozkladu opakovaně uvádí, že podle návrhu servisní smlouvy je cena za poskytování pozáručního servisu sjednána výhradně jako hodinová odměna účtovaná podle skutečně odpracovaného času a že zadávací podmínky nikde nestanoví počet hodin jedné servisní návštěvy, celkový počet hodin za rok ani minimální roční peněžní plnění. Podle navrhovatele Úřad fakticky doplnil zadávací dokumentaci o nový předpokládaný rozsah budoucího plnění, přičemž výpočet, podle něhož měla kauce činit 71 600 Kč, nemá oporu v zadávacích podmínkách.
11. Dále navrhovatel rozporuje rovněž alternativní úvahu Úřadu, která spočívala v dílčím závěru, že i v případě, kdy by se při výpočtu kauce vycházelo z pětileté modelové částky za pozáruční servis ve výši 100 000 Kč, nebyla kauce složena ve správné výši, neboť by pak měla činit 70 000 Kč. Tento závěr navrhovatel zpochybňuje opět s poukazem na skutečnost, že se zadavatel nezavázal odebrat hodinový rozsah uvedený v modelovém příkladu a navrhovatel se nezavázal poskytovat pozáruční servis za paušální úplatu 100 000 Kč.
12. Zastavení správního řízení je dle navrhovatele neodstranitelný zásah do práva na přezkum. Takový následek lze založit jen na jednoznačně prokázané nesprávné výši složené kauce. Zde však sám Úřad pracoval se dvěma různými metodami výpočtu (71 600 Kč a 70 000 Kč), což podle navrhovatele ukazuje, že správná výše kauce nebyla zřejmá.
13. V další části rozklad popisuje odlišnosti právě posuzovaného případu od relevantní judikatury soudů a rozhodovací praxe Úřadu. Oproti odkazovaným případům dle navrhovatele chybí v nyní projednávané věci pro období po uplynutí prvních pěti let poskytování pozáručního servisu jasně stanovený předpokládaný rozsah plnění, explicitní uvedení cenových vzorců a možnost objektivního matematického přepočtu.
14. Konečně navrhovatel v rozkladu uzavírá, že částka 100 000 Kč za pozáruční servis nebyla skutečnou součástí nabídkové ceny, nýbrž pouze hodnoticím modelem pro období 5 let, a Úřad proto neměl tuto částku přičítat k ceně dodávky ani ji aplikovat na třináctileté období trvání servisní smlouvy a z takto vytvořené hypotetické ceny odvozovat výši kauce.
Závěr rozkladu
15. Navrhovatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené usnesení zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání se závazným právním názorem, že při určení kauce nelze částku 100 000 Kč považovat za paušální cenu servisní smlouvy ani pětiletý model bez dalšího extrapolovat na celé pozáruční období, a aby Úřad následně pokračoval v meritorním přezkumu návrhu.
Vyjádření k rozkladu
16. Dne 29. 7. 2026 doručil zadavatel Úřadu vyjádření k rozkladu ze dne 28. 7. 2026.
17. Podle zadavatele měla být výše kauce stanovena z nabídkové ceny za celou dobu plnění veřejné zakázky, což zahrnuje nejen cenu dodávky a montáže žehlicí linky, ale také cenu pozáručního servisu poskytovaného na základě servisní smlouvy. Skutečnost, že byly tyto složky hodnoceny v samostatných hodnoticích kritériích, podle zadavatele nemá na určení výše kauce vliv.
18. Zadavatel odmítá argumentaci navrhovatele, že cenu pozáručního servisu nelze pro účely výpočtu kauce zohlednit. Uvádí, že z modelového příkladu obsaženého v zadávacích podmínkách lze určit závaznou hodinovou sazbu servisu a odvodit ekonomickou hodnotu tohoto plnění. Současně poukazuje na to, že servisní smlouva stanoví minimální rozsah pravidelných servisních zásahů, a proto není rozsah plnění neurčitý.
19. Zadavatel dále tvrdí, že i při přijetí výkladu navrhovatele by složená kauce neodpovídala zákonným požadavkům. Pokud by totiž nebylo možné celkovou nabídkovou cenu určit, vznikla by podle § 255 odst. 1 ZZVZ povinnost složit paušální kauci ve výši 100 000 Kč.
20. Závěrem zadavatel konstatuje, že navrhovatel vycházel pouze z ceny dodávky, což nepředstavuje správný základ pro výpočet kauce. Proto považuje usnesení Úřadu o zastavení správního řízení za zákonné a navrhuje rozklad v plném rozsahu zamítnout.
XIV. ŘÍZENÍ O ROZKLADU
21. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 správního řádu a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.
Stanovisko předsedy Úřadu
22. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného usnesení a řízení, které vydání usnesení předcházelo, s právními předpisy a jeho správnost v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k závěru, že Úřad napadeným usnesením rozhodl správně a v souladu s právními předpisy.
XV. K NÁMITKÁM ROZKLADU
23. Podle § 255 odst. 1 ZZVZ je navrhovatel ve lhůtě pro doručení návrhu, nejde-li o případ podle odstavce 2 tohoto ustanovení, povinen složit na účet Úřadu kauci ve výši 1 % z jeho nabídkové ceny za celou dobu plnění veřejné zakázky nebo za dobu prvních čtyř let plnění v případě smluv na dobu neurčitou, nejméně však ve výši 50 000 Kč, nejvýše ve výši 10 000 000 Kč. Za nabídkovou cenu se pro účely výpočtu této kauce považuje rovněž cena uvedená v předběžné nabídce. V případě, že navrhovatel nemůže stanovit celkovou nabídkovou cenu, je povinen složit kauci ve výši 100 000 Kč. V případě návrhu na uložení zákazu plnění ze smlouvy je navrhovatel povinen složit kauci ve výši 200 000 Kč.
24. Jestliže kauce není na účet Úřadu připsána ve shora stanovené lhůtě nebo ve výši určené podle § 255 odst. 1 ZZVZ, Úřad je v souladu s dikcí § 257 písm. c) ZZVZ povinen správní řízení zastavit. Ke smyslu kauce se vyjadřuje Úřad v napadeném rozhodnutí, kdy správně uvádí, že z účelu institutu kauce vyplývá, že její výše by měla být především v určitém poměru k hodnotě přezkoumávané zakázky.
25. Zadavatel stanovil v zadávací dokumentaci pro účely hodnocení nabídek tři dílčí hodnoticí kritéria:
- nabídková cena bez DPH (váha 80 %),
- pozáruční servisní podmínky (váha 10 %),
- rychlost dodání (váha 10 %).
Ve vztahu k hodnoticímu kritériu č. 1 měli účastníci zadávacího řízení stanovit nabídkovou cenu za dodávku žehlicí linky. V rámci hodnoticího kritéria č. 2 zadavatel v zadávacích podmínkách stanovil modelový příklad předmětu plnění, kdy určil, že pro účely hodnocení dodavatelé nacení pozáruční servis v rozsahu 20 hod. ročně (předpokládá se 5 návštěv), a to po dobu 5 let.
26. Z nabídky navrhovatele vyplývá, že za dodávku žehlicí linky (hodnoticí kritérium č. 1) stanovil nabídkovou cenu ve výši 6 900 000 Kč bez DPH a za poskytování pozáručního servisu (hodnoticí kritérium č. 2) nabídkovou cenu ve výši 100 000 Kč bez DPH. Už jen z tohoto zjištění je na první pohled zřejmé, že kauce složená navrhovatelem na účet Úřadu ve výši 69 000 Kč odpovídala 1 % z nabídkové ceny pouze za dodávku žehlicí linky. Předmětem plnění veřejné zakázky dle zadávacích podmínek však nebyla pouze ona dodávka, ale rovněž poskytování pozáručního servisu. Stejně tak předmětem hodnocení nebyla pouze nabídková cena za dodávku linky, ale rovněž nabídková cena za servisní práce. Již z výše uvedeného je tak třeba přisvědčit Úřadu, že navrhovatel nevypočítal výši kauce správně, neboť do svého výpočtu nijak nezahrnul nabídkovou cenu za poskytování pozáručního servisu, v důsledku čehož nesložil kauci v zákonné výši, což představuje zákonem daný předpoklad pro zastavení správního řízení o návrhu. Ačkoliv je takový závěr možné učinit bez dalšího zkoumání, z jaké konkrétní částky měl navrhovatel při stanovení výše kauce vycházet, neboť je již nyní zřejmé, že při kalkulaci výše kauce vycházel ze špatné hodnoty pro celkovou nabídkovou cenu, vyjádřím se dále v tomto rozhodnutí podrobně ke všem zbývajícím námitkám rozkladu navrhovatele.
27. Navrhovatel v rozkladu namítá, že formulaci „nabídková cena celkem“ použil zadavatel v zadávací dokumentaci výslovně ve vztahu pouze k pevně dané celkové ceně za dodávku žehlicí linky. Taková formulace je v příloze č. 11[7] zadávací dokumentace v části týkající se stanovení nabídkové ceny za dodávku skutečně obsažena, nicméně logickou úvahou lze dovodit, že je tím myšlena pouze dílčí nabídková cena celkem stanovená právě a jen za dodávku a jako taková bude hodnocena pouze v rámci prvního dílčího hodnoticího kritéria. Z dalších částí zadávací dokumentace dále jednoznačně vyplývá, že součástí předmětu plnění jsou rovněž servisní práce, na něž má být v rámci nabídek dodavatelů také stanovena nabídková cena, která bude dílčím hodnoticím kritériem č. 2.
28. Odporovalo by účelu zákona, kdyby se právní pojem „nabídková cena za celou dobu plnění veřejné zakázky“, tak jak je stanoven v § 255 odst. 1 ZZVZ, měl vykládat podle toho, jakou formulaci použil zadavatel na jednom místě v zadávacích podmínkách, když z kontextu zadávacích podmínek jako celku není sporu, že nabídková cena navrhovatele je složena jak z ceny za dodávku, tak z ceny za pozáruční servis. Odpovídá tomu i nabídka navrhovatele, ve které sám navrhovatel správně stanovil dvě různé nabídkové ceny pro každé dílčí cenové hodnoticí kritérium zvlášť.
29. Dle námitek rozkladu je rozhodné, že zadávací dokumentace nikde nestanoví peněžní vzorec, podle něhož by se cena dodávky a „modelová částka servisu“ sčítaly do jediné celkové nabídkové ceny. Navrhovatel dodává, že pokud zadavatel zamýšlel vytvořit jednu souhrnnou nabídkovou cenu zahrnující cenu dodávky i náklady na servis, měl pro jejich agregaci stanovit jednoznačný mechanismus, typicky součtový vzorec. K tomu uvádím, že není důvod po zadavateli požadovat, aby v zadávacích podmínkách stanovoval vzorec nebo jiný součtový mechanismus, který by měl následně podatelům návrhu k Úřadu usnadnit výpočet správné výše kauce. V případě veřejné zakázky ani nebyl důvod, proč by zadavatel vůbec potřeboval celkovou nabídkovou cenu v nabídkách uchazečů souhrnně vyčíslit, když taková částka jako celek nebyla předmětem hodnocení v rámci jednoho hodnoticího kritéria, kterému by byla určena jednotná váha. Zadavatel nestanovil pouze jedno, ale dvě dílčí cenová hodnoticí kritéria, vyjadřující finanční nabídku dodavatele ve vztahu k jednotlivým částem plnění veřejné zakázky (zvlášť nabídková cena za dodávku a zvlášť nabídková cena za servisní práce). Obě kritéria zachycují ekonomickou hodnotu plnění, které má být na základě zadávacího řízení poskytováno.
30. Je přitom zřejmé, že obě uvedené části plnění představují pro zadavatele samostatné finanční závazky, neboť jak za realizaci dodávky, tak za poskytování servisních prací bude zadavatel povinen dodavateli uhradit sjednanou cenu dle kupní a servisní smlouvy. Z ekonomického hlediska se tedy jedná o dvě složky celkového plnění veřejné zakázky, které budou mít přímý dopad na výši finančních prostředků vynaložených zadavatelem na plnění smlouvy. Hodnocení těchto cenových parametrů samostatně tak umožňuje zohlednit nákladovost jednotlivých částí plnění, za něž bude zadavatel v průběhu realizace veřejné zakázky fakticky poskytovat úhradu. Oběma dílčím hodnoticím kritériím pak zadavatel přisoudil jinou váhu, když pro nabídkovou cenu za dodávku žehlicí linky stanovil váhu 80 % a pro nabídkovou cenu pozáručních servisních podmínek váhu 10 %. Proto nebylo důvodné samostatné nabídkové ceny za obě dílčí hodnoticí kritéria sčítat už pro účely podání nabídky.
31. V tom se odlišuje navrhovatelem odkazované usnesení Úřadu č. j. ÚOHS-14062/2026/500 ze dne 16. 4. 2026, které se týkalo správního řízení o veřejné zakázce, v níž tamní zadavatel stanovil pouze jedno cenové hodnoticí kritérium, nabídkovou cenu, která již měla zahrnovat společně jak cenu samotné dodávky, cenu 5letého záručního servisu a cenu pravidelných prohlídek (revize, seřízení, garanční prohlídky apod.), a zbylá hodnoticí kritéria byla necenová (délka poskytování servisu, doba dodání, délka záruky). V tamním případě tedy zadavatel požadoval po účastnících, aby veškeré cenové náklady sečetli, jelikož je hodnotil souhrnně v rámci jednoho dílčího hodnoticího kritéria s jedinou vahou (70 %). Naproti tomu v posuzovaném případě hodnotil zadavatel zvlášť cenové dílčí hodnoticí kritérium – nabídková cena za dodávku (váha 80 %), a zvlášť cenové hodnoticí kritérium – pozáruční servisní podmínky (váha 10 %). Způsob stanovení nabídkové ceny byl v odkazovaném případě tudíž odlišný od právě posuzovaného případu a námitka rozkladu z tohoto důvodu neobstojí.
32. Pro účely hodnocení určil zadavatel modelový příklad poskytování pozáručního servisu v rozsahu 20 hod. ročně po dobu 5 let. Navrhovatel ve své nabídce v rámci druhého hodnoticího kritéria stanovil nabídkovou cenu za pozáruční servis ve výši 100 000 Kč bez DPH, což představuje ocenění 100 modelových hodin při hodinové sazbě 1 000 Kč bez DPH. V rozkladu navrhovatel namítá, že ze smluvních podmínek neplyne závazek zadavatele odebrat 100 servisních hodin ani závazek navrhovatele poskytnout pevně vymezené servisní plnění za paušální cenu 100 000 Kč. Skutečná celková odměna závisí dle navrhovatele na rozsahu reálně provedených a vykázaných prací, a Úřad tak neměl žádný zadávací ani smluvní podklad pro závěr, že model 20 hodin ročně bude platný po celou dobu trvání servisní smlouvy.
33. K této námitce rozkladu je v prvé řadě třeba vyložit, že celková nabídková cena a skutečně uhrazená cena jsou dva odlišné pojmy, přičemž pro určení výše kauce je rozhodující celková nabídková cena, a nikoli částka, která bude v průběhu plnění dodavateli za jím poskytnuté služby skutečně uhrazena (srov. např. bod 34 usnesení Úřadu č. j. ÚOHS-29005/2024/500 ze dne 29. 7. 2024). V tomto kontextu dále odkazuji na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) sp. zn. 5 As 247/2016 ze dne 31. 1. 2018, v němž je mj. uvedeno, že „[s]kutečnost, že se takto modelově vypočtená nabídková cena může (oproti okamžiku hodnocení, popř. posouzení nabídek) při následném plnění změnit, nemůže sama o sobě zpochybnit konkrétní výši nabídkové ceny pro účely hodnocení nabídek. Případné změny ceny během reálného plnění zakázky již nejsou z hlediska ZVZ relevantní…“. Přestože se uvedený rozsudek vztahuje k hodnocení nabídek, lze jej přiměřeně vztáhnout k výpočtu výše nabídkové ceny v rámci kauce, neboť i v případě hodnocení nabídek se hodnotí právě výše nabídkové ceny (nikoli skutečné ceny), která je také rozhodná pro výpočet výše kauce.
34. Ani v situaci, kdy zadavatel uvede, že plnění bude poptáváno podle skutečných potřeb zadavatele na základě garantovaných jednotkových cen, a stanoví pro účely hodnocení modelový příklad rozsahu plnění, nelze mít bez dalšího za to, že celkovou nabídkovou cenu nelze zjistit. Modelový příklad je totiž pro navrhovatele z hlediska koncipování jeho nabídky závazný, a stejně tak je pak závazná a jednoznačná cena stanovená na základě takového modelu. Pokud tedy zadavatel dostatečným způsobem vymezí jednotlivé vstupy pro výpočet nabídkové ceny tak, aby mohli uchazeči podat nabídky s porovnatelnými nabídkovými cenami a za tímto účelem stanoví modelové údaje, pak je zřejmé, že bylo možné určit konkrétní výši nabídkové ceny. Ani to, že se tato modelově vypočtená nabídková cena může při následném plnění změnit, nemůže s ohledem na výše uvedený rozsudek NSS samo o sobě zpochybnit konkrétní výši nabídkové ceny pro účely hodnocení nabídky.
35. S ohledem na výše uvedené a rovněž se zřetelem na závěry obsažené v relevantní judikatuře NSS mám tedy za to, že pro určení celkové nabídkové ceny a pro výpočet výše kauce je irelevantní skutečnost, že reálný rozsah fakturovaných hodin se bude odvíjet dle požadavků zadavatele, které mohou vyvstat na základě existence okolností předvídaných servisní smlouvou, či jiných okolností. Průběh plnění tak nemusí beze zbytku kopírovat předpokládaný počet hodin obsažený v modelovém příkladu rozsahu plnění. Výše uvedené platí tím spíše pro šetřenou veřejnou zakázku, jejímž předmětem je nejen dodávka, ale i poskytování pozáručního servisu žehlicí linky, který bude realizován podle skutečných a odsouhlasených potřeb zadavatele.
36. Další rozkladové námitky směřují proti úpravě nabídkové ceny navrhovatele, kterou Úřad v napadeném usnesení provedl za účelem výpočtu výše kauce. Při výpočtu nabídkové ceny pozáručního servisu za celou dobu plnění trvání smlouvy vycházel Úřad z návrhu servisní smlouvy, z níž vyplývá, že má být uzavřena na dobu určitou 15 let, přičemž záruční doba má činit nejméně 2 roky. Úřad z toho dovodil, že doba, po kterou lze očekávat poskytování pozáručního servisu dle návrhu servisní smlouvy, činí 13 let. Pro účely výpočtu kauce pak Úřad provedl přepočet, kdy cenu za 20 modelových hodin ročně (20 000 Kč bez DPH) vynásobil 13 lety (13 * 20 000 = 260 000). Navrhovatel v rozkladu namítá, že § 255 odst. 1 ZZVZ vyžaduje identifikaci ceny navrhovatele, nikoli vytvoření nové hypotetické ceny Úřadem. K tomu navrhovatel dodává, že zadavatel omezil modelový příklad výslovně na 5 let a Úřad jej neměl aplikovat na celých 13 let poskytování pozáručního servisu.
37. Způsobu výpočtu výše kauce se věnuje komentářová literatura k příslušnému ustanovení ZZVZ, která uvádí, že „[o]becně platí, že kauce činí 1% z nabídkové ceny navrhovatele, kterou nabízí za celou dobu plnění veřejné zakázky, anebo za první 4 roky, jde-li o smlouvu na dobu neurčitou. Pokud by tedy předmětem hodnocení byla nabídková cena pouze za 1 rok plnění, avšak smlouva by byla uzavírána na delší období, je nezbytné vypočítat kauci z příslušného násobku nabídkové ceny.“[8] Z rozhodovací praxe Úřadu je zjevné, že provádění matematických propočtů za účelem zjištění celkové nabídkové ceny celého předmětu plnění po celou dobu trvání smlouvy není ojedinělé (srov. např. bod 35 rozhodnutí č. j. ÚOHS-R0151/2019/VZ-30461/2019/322/DJa ze dne 8. 11.2019).
38. V předmětné veřejné zakázce mělo dojít k uzavření dvou smluv, a to kupní smlouvy na dodávku a montáž žehlicí linky a dále smlouvy servisní. Ze zadávacích podmínek vyplývá, že servisní smlouva měla být uzavřena na dobu určitou 15 let. Při výpočtu výše kauce je tak třeba zjistit, kolik činí 1 % z nabídkové ceny za odpovídající dobu plnění. Je u toho potřeba vycházet právě ze zadávacích podmínek a na jejich základě podané nabídky navrhovatele. Platí, že „[p]ravidla pro výpočet kauce nejsou formulována jako univerzální pro všechny případy, ale budou se vždy odvíjet od individuální vůle zadavatele, kterou tento vyjádří v zadávacích podmínkách. Každý navrhovatel tak před výpočtem kauce musí se zvýšenou pozorností reflektovat zadávací podmínky, neboť nesprávný výpočet kauce může mít pro zahájené správní řízení fatální následky a nelze jej dodatečně zhojit, resp. kauci není možno doplatit dodatečně.“[9]
39. K otázce stanovení modelového příkladu uvádím, že představuje odhad skutečného průběhu plnění a v případě jeho ocenění uchazečem pak odhad skutečné uhrazené ceny (který se naplní, pokud bude skutečný průběh plnění odpovídat původnímu odhadu zadavatele). Z pohledu nabídkové ceny však žádným „odhadem“ není, naopak se jedná o model pro navrhovatele –z hlediska koncipování jeho nabídkové ceny – závazný. Stejně tak je závazná a jednoznačná nabídková cena stanovená na základě takového modelu. Nabídkovou cenu navrhovatele za celou dobu plnění veřejné zakázky lze nepochybně v případě uzavírání servisní smlouvy na dobu určitou zjistit též v situaci, kdy zadavatel modelový příklad rozsahu plnění stanovil „pouze“ na 5 let. Úřad pak správně dovodil, že se pro účely výpočtu kauce bude vycházet z násobku nabídkové ceny uvedené pro účely hodnocení dílčího kritéria č. 2 v nabídce a přepočtu této částky na 13 let, čili na dobu, po kterou bude poskytován pozáruční servis dle servisní smlouvy. K právě uvedenému lze ostatně dospět i jazykovým výkladem § 255 odst. 1 ZZVZ. Pokud totiž platí, že nabídková cena je cenou pro účely hodnocení, nemůže být „celkovou nabídkovou cenou“ nic jiného než tato cena pro účely hodnocení matematicky upravená tak, aby odpovídala rozsahu plnění dle zadávací dokumentace. Ani možnost, že skutečně uhrazená cena se nakonec může od nabídkové ceny lišit (právě proto, že plnění bude probíhat podle skutečných potřeb zadavatele), nemůže na výše uvedeném ničeho změnit.
40. Jak již bylo uvedeno výše, modelový příklad je pouze zadavatelem předpokládaným modelem, který byl pro určení nabídkové ceny zadávacími podmínkami stanoven právě proto, že rozsah servisních prací nelze do budoucna zcela přesně určit. Pokud by byl přesný počet hodin pozáručních servisních prací za celou dobu plnění servisní smlouvy předem znám, nemusel by zadavatel k využití modelového příkladu vůbec přistupovat. Z ničeho však nevyplývá, že by šlo o model nereálný. Lze tedy přisvědčit navrhovateli v tom, že v zadávací dokumentaci není nikde předem řečeno, že potřeba provádění servisních prací bude šestý až třináctý rok trvání smlouvy stále stejná. Z logiky věci je navíc zjevné, že spolu se stářím žehlicí linky se bude potřeba servisních prací v dalších letech spíše zvyšovat. Tato skutečnost však není pro účely určení výše kauce z nabídkové ceny stanovené dle modelového příkladu s ohledem na již výše řečené žádným způsobem rozhodná.
41. S ohledem na výše řečené mám tak za to, že Úřad postupoval správně a v souladu se zákonem, když nabídkovou cenu navrhovatele pro účely stanovení výše kauce upravil matematickým výpočtem, čímž dovodil, že nabídková cena navrhovatele za celou dobu plnění veřejné zakázky činí celkem 7 160 000 Kč bez DPH. V této souvislosti není vadou, pokud není stanovení správné výše kauce zcela triviální, ale je nutno k němu dospět výpočtem, je-li postup takového výpočtu zřejmý, jak tomu v právě posuzovaném případě bylo.[10]
42. K úvaze Úřadu, že by k zastavení správního řízení pro nesložení kauce ve správné výši nutně došlo, i pokud by vycházel při výpočtu výše kauce pouze z pětiletého období stanoveného modelovým příkladem, navrhovatel namítá, že samotná potřeba Úřadu konstruovat dvě alternativní metody potvrzuje nejasnosti ohledně způsobu výpočtu výše kauce. K tomu uvádím, že z napadeného usnesení je zřejmé, že tuto úvahu učinil Úřad pouze nad rámec již dříve učiněného závěru, kdy chtěl pouze podpořit svou argumentaci ohledně nesprávnosti navrhovatelem složené výše kauce na účet Úřadu. Tato samostatná myšlenková úvaha Úřadu nemá žádný vliv na správnost a zákonnost napadeného usnesení.
43. V další části rozkladu navrhovatel poukazuje na skutkové odlišnosti mezi projednávanou věcí a judikaturou správních soudů či rozhodovací praxí Úřadu, které považuje za relevantní. Podle navrhovatele byl v uvedených věcech, na rozdíl od nyní projednávaného případu, jednoznačně stanoven předpokládaný rozsah plnění, explicitně vymezen způsob výpočtu ceny, určeny množstevní údaje pro celou dobu plnění a současně existovala možnost objektivního matematického přepočtu nabídkové ceny.
44. K této námitce uvádím, že ačkoli nejsou skutkové okolnosti odkazovaných případů s okolnostmi projednávané věci zcela totožné, jsou i v nyní projednávaném případě jednoznačně vymezeny předpoklady pro určení celkového rozsahu plnění předmětu veřejné zakázky, jakož i podmínky pro výpočet nabídkové ceny za celou dobu plnění veřejné zakázky. Skutečnost, že zadavatel nestanovil některé údaje totožným způsobem jako ve věcech, na něž je odkazováno, nevylučuje možnost stanovit celkovou nabídkovou cenu a z ní následně odvodit správnou výši kauce.
XVI. ZÁVĚR
45. Po zvážení všech aspektů dané věci jsem z výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že Úřad postupoval správně a v souladu s právními předpisy, když uzavřel, že v souvislosti s podáním návrhu navrhovatele nedošlo ke složení kauce v souladu s § 255 odst. 1 ZZVZ, a správní řízení z tohoto důvodu podle § 257 písm. c) ZZVZ zastavil.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1, ve spojení s § 152 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále odvolat.
otisk úředního razítka
doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Adresáti:
1. JUDr. Ing. Pavel Fabian, advokát, Marešova 304/12, 602 00 Brno
2. JUDr. Kamil Jelínek, Ph.D., MBA, advokát, Dominikánské náměstí 656/2, 602 00 Brno
Vypraveno dne:
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] Pro posouzení zákonnosti postupu zadavatele je rozhodné znění ZZVZ k okamžiku zahájení zadávacího řízení, a to vyjma ustanovení upravených zákonem č. 69/2025 Sb., a zákonem č. 238/2024 Sb. Postup Úřadu ve správním řízení se řídí právními předpisy účinnými ke dni zahájení správního řízení.
[2] Ve správním spise se nachází pod položkou č. 23.
[3] Ve správním spise se nachází pod položkou č. 25.
[4] Ve správním spise se nachází pod položkou č. 24.
[5] Ve správním spise se nachází pod položkou č. 16.
[6] Ve správním spise se nachází pod položkou č. 21.
[7] Ve správním spise se nachází pod položkou č. 17.
[8] PODEŠVA, V., VOTRUBEC, J., SOMMER, L., FLAŠKÁR, M., HARNACH, J., MĚKOTA, J., JANOUŠEK, M. a kol. Zákon o zadávání veřejných zakázek: Komentář. [Systém ASPI]. Wolters Kluwer. Dostupné z: www.aspi.cz.
[9] PODEŠVA, V., VOTRUBEC, J., SOMMER, L., FLAŠKÁR, M., HARNACH, J., MĚKOTA, J., JANOUŠEK, M. a kol. Zákon o zadávání veřejných zakázek: Komentář. [Systém ASPI]. Wolters Kluwer. Dostupné z: www.aspi.cz.
[10] Srov. bod. 55 rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-28138/2020/321/HBa ze dne 9. 9. 2020.