číslo jednací: 32728/2026/161
spisová značka: R0111/2026/VZ

• Instance: II.
• Věc: Park Kampa – Revitalizace a regenerace prostor II
• Účastníci:
  1. městská část Praha 1
  2. KRAJINNÁ ZELEŇ s.r.o.
• Typ správního řízení: Veřejná zakázka
• Výrok: rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno
• Rok: 2026
• Datum nabytí právní moci: 10. 9. 2026
• Související rozhodnutí: 21945/2026/500; 32728/2026/161

PID	UOHSX00NCTS0
Č. j.	ÚOHS-32728/2026/161
Sp. zn.	ÚOHS-R0111/2026/VZ
Datum, místo	10. 9. 2026, Brno

Rozhodnutí PŘEDSEDY
Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

Ve správním řízení o rozkladu doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 1. 7. 2026 navrhovatelem

• KRAJINNÁ ZELEŇ s. r. o., IČO 08342202, se sídlem Bezručova 93, 267 01 Králův Dvůr,

proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 19. 6. 2026, č. j. ÚOHS-21945/2026/500 vydanému ve správním řízení vedeném pod sp. zn. ÚOHS-S0172/2026/VZ ve věci přezkoumání úkonů zadavatele

• městská část Praha 1, IČO 00063410, se sídlem Vodičkova 681/18, 110 00 Praha, ve správním řízení zastoupeného Mgr. Petrem Práškem, advokátem, ev. č. ČAK 16205, se sídlem Sámova 410/28, 101 00 Praha,

učiněných při zadávání veřejné zakázky „Park Kampa – Revitalizace a regenerace prostor II“ v otevřeném řízení, jehož oznámení o zahájení bylo odesláno k uveřejnění dne 8. 1. 2026 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek téhož dne pod ev. č. Z2026-001484, ve znění pozdější opravy,

jsem podle § 152 odst. 6 písm. b) a § 152 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve spojení s § 90 odst. 5 téhož zákona a na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 19. 6. 2026, č. j. ÚOHS-21945/2026/500, sp. zn. ÚOHS-S0172/2026/VZ p o t v r z u j i a podaný rozklad z a m í t á m.

ODŮVODNĚNÍ

I.            Správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1.         Úřad obdržel dne 9. 3. 2026 návrh navrhovatele na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele učiněných v řízení pro zadání veřejné zakázky, čímž bylo podle § 249 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále jen „zákon“)^[1] ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“) zahájeno správní řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele.

2.        Návrh navrhovatele směřoval proti zadávacím podmínkám veřejné zakázky. Navrhovatel zejména namítal rozpor mezi projektovou dokumentací a výkazem výměr, nedostatky výkazu výměr ve vztahu k ochraně dřevin, nezákonnost hodnoticího kritéria, neurčitost pojmu „nevyloučení veřejnosti“, nepřiměřené přenesení rizik na dodavatele a nepřiměřené obchodní podmínky ve vazbě na hodnoticí kritérium. 

II.         Napadené rozhodnutí

3.        Úřad vydal dne 19. 6. 2026 rozhodnutí č. j. ÚOHS-21945/2026/500, jehož výrokem I zastavil správní řízení v části, ve které navrhovatel k podmínkám technické kvalifikace stanoveným v bodu 3.3. písm. a) zadávací dokumentace veřejné zakázky namítá, že „již samotná kombinace požadavků (park + 15 mil. + bez vyloučení veřejnosti) je konstruována ‚na míru‘ “, podle § 257 písm. h) zákona, neboť této části návrhu nepředcházely řádně a včas podané námitky.

4.        Výrokem II zamítl zbytek návrhu podle § 265 písm. a) zákona, neboť nezjistil důvody pro uložení nápravného opatření.

5.        V odůvodnění výroku I napadeného rozhodnutí Úřad uvedl, že tvrzení, že „již samotná kombinace požadavků je konstruována na míru“ bylo vzneseno až v návrhu, ačkoli navrhovateli nic nebránilo namítat nezákonnost této kvalifikační podmínky již v námitkách. Navrhovatel ve vztahu k této námitce nesplnil podmínky řízení, proto Úřad v této části řízení zastavil.

6.        V odůvodnění výroku II napadeného rozhodnutí Úřad ke každému okruhu návrhových námitek podrobně uvedl, proč je neshledal důvodnými. V podrobnostech bude odůvodnění napadeného rozhodnutí shrnuto při vypořádání jednotlivých námitek rozkladu.

III.     Rozklad navrhovatele

7.        Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo navrhovateli doručeno dne 22. 6. 2026. Rozklad, který Úřad obdržel dne 1. 7. 2026, tak byl podán v zákonné lhůtě.

Námitky rozkladu

8.        Navrhovatel v rozkladu označuje napadené rozhodnutí za nezákonné a nesprávné, zejména proto, že ve výroku I bylo řízení zastaveno z formalistických důvodů. Dále proto, že v odůvodnění k výroku II Úřad nesprávně posoudil přezkoumatelnost rozhodnutí o námitkách, nezjistil řádně skutkový stav věci a nahradil tento nedostatek úvahou, že si odborní dodavatelé s nedostatky zadávací dokumentace „nějak poradili“, bagatelizoval vady zadávacích podmínek, ačkoli šlo o vady způsobilé narušit transparentnost zadávacího řízení a porovnatelnost nabídek, a aproboval neurčité hodnoticí kritérium.

9.        Konkrétní námitky rozkladu budou podrobně shrnuty níže v příslušných částech odůvodnění tohoto rozhodnutí.

Závěr rozkladu

10.      Navrhovatel navrhuje, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc vrácena Úřadu k dalšímu řízení, nebo aby bylo změněno tak, že se návrhu vyhoví, popř. že se ukládá odpovídající nápravné opatření.

Vyjádření zadavatele k rozkladu

11.       Zadavatel se podáním ze dne 9. 7. 2026 vyjádřil k rozkladu tak, že napadené rozhodnutí považuje za správné a zákonné.

12.      Podrobně se vyjádřil i k jednotlivým námitkovým okruhům rozkladu a s ohledem na své vyjádření navrhl, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí potvrdil a podaný rozklad zamítl.

IV.        Řízení o rozkladu

13.      Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 správního řádu a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí.

Stanovisko předsedy Úřadu

14.      Po projednání rozkladu a veškerého souvisejícího spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy a jeho správnost v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k závěru, že Úřad napadeným rozhodnutím rozhodl správně a v souladu se zákonem.

V.           K důvodům zamítnutí rozkladu

15.      Základní otázkou, kterou si Úřad v přezkumném řízení položil, byla otázka, zda zadávací podmínky obsahují nedostatky a potažmo zda dílčí nedostatky zadávacích podmínek již dosahují té intenzity, že je namístě zrušit zadávací řízení. Ačkoliv Úřad dospěl k závěru, že zadávací podmínky mohly být formulovány přesněji, uzavřel, že vady nejsou natolik závažné, že by odůvodňovaly zrušení zadávacího řízení. S tímto závěrem se po přezkoumání napadeného rozhodnutí z hlediska námitek rozkladu ztotožňuji z důvodů, které objasním níže. Přitom nejde o bagatelizaci vad zadávacích podmínek, jak navrhovatel vytýká v úvodu rozkladu, jde o posouzení závažnosti jejich vlivu na zadávací řízení.

16.      K tomu lze odkázat na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 8 As 284/2022-32 v bodech 58-60, kde se soud zabývá prostorem pro uvážení Úřadu stran přiměřenosti ukládaného opatření k nápravě: „Pokud tedy stěžovatel posuzuje, zda jsou zadávací podmínky v rozporu se zásadou transparentnosti, musí nutně vyhodnocovat, zda pochybení dosahuje takové intenzity, že představuje rozpor se zákonem. Dílčí nepřehlednost či jiné obdobné pochybení nepovede k nezákonnosti zadávacích podmínek (rozsudek NSS ze dne 25. 9. 2019, čj. 6 As 113/2019-32, bod 20). To stejné se týká i dalších ustanovení zákona. Například nyní řešený § 100 odst. 2 zákona o zadávání veřejných zakázek stanoví: Zadavatel si může v zadávací dokumentaci vyhradit změnu dodavatele v průběhu plnění veřejné zakázky, pokud jsou podmínky pro tuto změnu a způsob určení nového dodavatele jednoznačně vymezeny (zvýraznění doplněno). Posouzení, zda jsou ještě podmínky vymezeny jednoznačně či zda již jednoznačně vymezeny nejsou, je také věcí určité míry. Při těchto úvahách musí stěžovatel brát ohled i na to, že případné vyslovení nezákonnosti zadávacích podmínek (alespoň dle znění zákona účinného v nyní řešené věci) vede ke zrušení zadávacího řízení. … Tedy i v případě ukládání nápravného opatření dle § 263 odst. 3 zákona o zadávání veřejných zakázek platí, že určitá zadávací podmínka sice může být v rozporu se zněním zákona, nemusí však narušovat či ohrožovat zájmy chráněné tímto zákonem. Taková situace však bude výjimečná. Typově se bude jednat o případy rozporu se zákonem, které budou naprosto formálního rázu nebo které zákonodárce vůbec nepředpokládal.“

17.      Konkrétní odůvodnění tohoto rozhodnutí kopíruje strukturu rozkladu.

K neporovnatelnosti nabídek prokázané šetřením Úřadu

18.      Navrhovatel v rozkladu namítá, že zadavatel neučinil součástí položkového rozpočtu položky k dodržení normy týkající se ochrany kořenových zón stromů. Navrhovatel v rozkladu namítá, že Úřad provedl ve správním řízení šetření mezi dodavateli, kteří podali do zadávacího řízení nabídku, čímž zjistil, že každý ze tří účastníků promítl ochranu kořenových zón a ruční režim prací do nabídky jinak – jeden z nich paušálně do cen a časové rezervy, další do konkrétních položek a jeden z nich vůbec. Úřad navíc dle navrhovatele zjistil, že v identifikaci položek pro specifický režim ochrany neexistovala shoda ani mezi zadavatelem a vybraným dodavatelem.

19.      Navrhovatel namítá, že Úřad v rozhodnutí pominul rozsudek SDEU ve věci C-19/00, podle něhož musí být podmínky formulovány tak, aby jim „všichni rozumně informovaní a běžně pečliví uchazeči rozuměli stejným způsobem“.

20.     Úřad dle názoru navrhovatele ze všeho uvedeného vyvodil nezákonný závěr, že zadávací podmínky jsou v pořádku a rozptyl v přístupech dodavatelů označil za obchodní strategii. Pokud však každý uchazeč promítl stejné riziko do nabídky jiným způsobem, získal zadavatel vzájemně neporovnatelné nabídky.

21.      Úřad v napadeném rozhodnutí především konstatoval, že dodavatelům bylo ze zadávacích podmínek zřejmé, že při provádění prací bude třeba dodržet i normu týkající se ochrany kořenových zón stromů. Tento požadavek zadavatele v nabídkách zohlednili, ačkoliv pro jeho nacenění neobsahoval výkaz výměr některé položky. Úřad připustil, že promítnutí ochranných opatření do rozpočtu nebylo optimální, avšak tento nedostatek nepovažoval za způsobilý narušit porovnatelnost nabídek či soutěž.

22.     K námitkám rozkladu považuji především za podstatné uvést, že ze zadávacích podmínek bylo zřejmé, že ponechaná vegetace včetně dřevin musí být chráněna podle ČSN 83 9061 a že v dotčených částech parku mají být práce prováděny s maximální opatrností, popř. ručně. Současně bylo zřejmé, že běžné stavební práce budou jinak prováděny obvyklým způsobem za použití mechanizace. Je podstatné, že všichni dodavatelé požadavek zadavatele na ochranu stávající vegetace identifikovali, žádný dodavatel – ani později k dotazu Úřadu – neuvedl, že by mu požadavek znám nebyl. Požadavek na šetrný či ruční režim tak nepředstavoval rozpor v zadávacích podmínkách, ale omezení způsobu provádění prací v konkrétních místech, které měl odborný dodavatel zohlednit při volbě technologie a kalkulaci nabídky.

23.     Je třeba rozlišit mezi otázkou, zda byla povinnost dodržovat ochranný režim dostatečně srozumitelně stanovena, a otázkou, jak konkrétně jednotliví dodavatelé ekonomický dopad této povinnosti promítnou do své nabídky. Skutečnost, že jeden dodavatel náklad rozprostřel do více položek, jiný jej koncentroval do položek, které považoval za relevantní, a další jej do nabídkové ceny samostatně nepromítl, proto nedokládá, že každý z nich chápal předmět plněníjinak. Dokládá pouze odlišný způsob kalkulace vlastních nákladů, což je u dodavatelů při absenci předepsané kalkulační metody legitimní. Byla-li pak předmětem hodnocení celková nabídková cena, jejíž součástí bylo i ocenění požadavku na provedení některých prací specifickým způsobem, není zřejmé, proč by měly být nabídkové ceny neporovnatelné.

24.     Ani skutečnost, že se zadavatel a vybraný dodavatel zcela neshodli na výčtu položek, do nichž lze náklady ochranného režimu promítnout, nevede k opačnému závěru, neboť je věcí úvahy, kde a jak realizaci požadovaných opatření ocenit. Úřad v napadeném rozhodnutí identifikoval konkrétní položky, v nichž zadavatel ochranný režim předvídal již přímo v jejich popisu, viz bod 198 napadeného rozhodnutí. Šlo například o položku, která výslovně stanovila ruční obdělání půdy i v kořenovém systému stromů; dále byly v rozpočtu položky pro ruční rozprostření ornice a substrátu, odkopávky a prokopávky s výslovným zohledněním kořenů stromů či úpravu pláně, u níž bylo výslovně počítáno s hutněním pouze mimo kořenovou zónu. Z toho je patrné, že tvrzení, podle něhož zadavatel vůbec nevymezil, kde se má ochranný režim projevit, je přinejmenším zjednodušující. Zadávací dokumentace obsahovala jak výslovně upravené položky, tak obecný závazný požadavek na ochranu vegetace, jehož konkrétní technologické provedení mělo být přizpůsobeno skutečným místním podmínkám. Z rozkladu pak není zřejmé, proč navrhovatel tyto položky považuje za nevhodné či nedostačující.  

25.     Pokud navrhovatel namítá, že jeden z dodavatelů promítl provádění ručních prací do délky uzavírek, tedy do hodnoceného kritéria, uvádím, že ruční provádění prací z povahy věci představuje faktor ovlivňující dobu plnění, a tedy i dobu uzavírek, a to bez ohledu na to, zda mají tyto práce samostatnou kapitolu v položkovém rozpočtu, či nikoliv.

26.     Co se týká odkazu navrhovatele na rozsudek SDEU ve věci C-19/00 SIAC Construction, uvádím, že požadavek, aby zadávací podmínky byly formulovány tak, aby jim rozumně informovaní a běžně pečliví uchazeči rozuměli stejným způsobem, nelze vykládat tak, že každý uchazeč musí dospět kestejné kalkulaci, stejnému rozložení nákladů mezi položky nebo stejné organizaci provádění díla. Podstatné je, zda všichni uchazeči mohli ze zadávacích podmínek zjistit, jaké plnění je požadováno a jaké závazné podmínky musí při jeho provádění respektovat. To v daném případě splněno bylo: ochrana stávající vegetace byla v dokumentaci výslovně požadována, kořenové zóny byly zakresleny ve výkresové části a dokumentace upozorňovala na nutnost maximálně opatrného, resp. ručního provádění prací v těchto místech. Úřad proto nepopřel princip vyjádřený ve shora uvedeném rozsudku SIAC Construction, nýbrž správně rozlišil jednotnost porozumění zadáníodjednotnosti podnikatelské kalkulace. To, že dodavatelé tutéž povinnost ocenili rozdílně, tedy není důkazem neporovnatelnosti nabídek.

27.     Napadené rozhodnutí naopak konstatuje, že všichni dodavatelé byli schopni s požadavkem pracovat a zpracovat při jeho zohlednění svou nabídku. Úřad tedy nepřešel k otázce, „zda bylo plnění nějak realizovatelné“, ale zkoumal, zda zjištěná nedokonalost rozpočtu měla konkrétní dopad na možnost zpracování a podání nabídek a na hospodářskou soutěž. Na základě skutečnosti, že byly podány tři nabídky, že všichni dodavatelé požadavek identifikovali a že zjištěné rozdíly nevedly k prokázanému narušení soutěže či zvýhodnění některého účastníka (dodavatel, který uvedl, že o hodnotě prací nespekuloval a nezahrnul ji, nabídl nejvyšší nabídkovou cenu), dospěl k závěru, že nikoli. Se závěrem Úřadu, že dílčí nepřesnosti či mezery v zadávacích podmínkách samy o sobě nedosahovaly intenzity, která by zakládala jejich nezákonnost, jsem se po přezkoumání věci ztotožnil a námitky rozkladu v této části považuji za nedůvodné.

K nezákonnosti částečného zastavení řízení

28.     Navrhovatel v rozkladu dále namítá, že Úřad zastavil řízení v části tvrzení, že samotná kombinace požadavků „park + 15 mil. + bez vyloučení veřejnosti“ je konstruována na míru, s tím, že taková argumentace nebyla obsažena v námitkách. Dle navrhovatele je takový závěr projevem nejtěžšího procedurálního formalismu, který hraničí s odepřením spravedlnosti.

29.     Navrhovatel již v námitkách výslovně brojil proti témuž kvalifikačnímu požadavku, zejména proti prvku „bez úplného vyloučení veřejnosti“, který označil za neurčitý, objektivně neověřitelný, nepřezkoumatelný a potenciálně diskriminační. Tvrzení v návrhu, že diskriminační účinek vzniká také kombinací tohoto prvku s dalšími znaky reference, nepředstavuje dle navrhovatele novou námitku, ale právní a argumentační rozvinutí téhož okruhu nezákonnosti.

30.     Pochybení Úřadu je pak dle navrhovatele prohloubeno i tím, že sám připouští, že § 257 zákona předpokládá zastavení řízení usnesením, ale přesto rozhodl samostatným výrokem rozhodnutí s odkazem na procesní ekonomii. Tímto postupem se Úřad bez zákonné opory odchýlil od procesní formy výslovně předvídané zákonem.

31.      Úřad v napadeném rozhodnutí ve výroku I zastavil správní řízení dle § 257 písm. h) zákona, neboť navrhovatel proti kombinaci kvalifikačního požadavku nebrojil, ačkoliv mu v tom nic nebránilo, tedy návrhu v této části nepředcházely řádně podané námitky a řízení bylo v této části zastaveno. Úřad tak učinil přímo v napadeném rozhodnutí, nikoliv v usnesení, a to z důvodu procesní ekonomie při vědomí toho, že rozhodnutí je „vyšší“ formou řešení věci než usnesení.

32.     Ani tyto námitky rozkladu jsem neshledal důvodnými. Navrhovatel v námitkách proti zadávacím podmínkám brojil proti tomu, že zadavatel v bodu 3.3 zadávací dokumentace, který upravuje podmínky technické kvalifikace, použil u referenční zakázky neurčité slovní spojení „zcela vyloučeno z užívání veřejností“. V návrhu pak přidal námitku nezákonnosti celé kvalifikační podmínky, tedy námitku, že je nezákonné a diskriminační, pokud má jít o zakázku kombinující požadavky na výstavbu, rekonstrukci či revitalizaci parku, jiné plochy veřejné zeleně nebo jiného obdobného prostoru o minimálním finančním objemu 15 mil. Kč bez DPH, aniž by bylo po celou dobu provádění příslušných prací předmětné prostranství/objekt zcela vyloučeno z užívání veřejností.

33.     Při porovnání formulace námitek a návrhu je zřejmé – a toto porovnání provedl ostatně i Úřad v napadeném rozhodnutí – že navrhovatel v návrhu uplatnil samostatný skutkový základ tvrzené nezákonnosti zadávacích podmínek: navrhovatel nově tvrdil, že jednotlivé požadavky jsou ve svém spojení diskriminační a šité na míru konkrétnímu dodavateli. Takové tvrzení nelze ztotožnit s předchozí námitkou směřující proti jedinému z požadavků na referenční zakázku.  

34.     Nejde přitom pouze o „právní a argumentační rozvinutí téhož okruhu nezákonnosti“. Rozdíl mezi oběma tvrzeními je věcný. Navrhovatel nepředkládá jiné právní hodnocení již tvrzeného nezákonného skutkového stavu, nýbrž předkládá tvrzení o jiném mechanismu údajného omezení soutěže o zakázku.

35.     Akceptace věcně odlišného tvrzení by v důsledku umožňovala dodavateli po uplynutí lhůty pro podání námitek rozšiřovat předmět přezkumu o nové důvody, které již zadavatel nemůže v rámci námitkového řízení pojednat. Procesní nepřípustnost nové námitky tak není projevem odepření spravedlnosti, jak namítá navrhovatel, nýbrž důsledkem zákonné konstrukce ochrany proti nesprávnému postupu zadavatele upravenému v § 244 až § 250 a následujících zákona, která dává zadavateli před zahájením řízení před Úřadem možnost se s konkrétní výhradou seznámit a případně ji napravit.  Závěr Úřadu (a související zastavení části správního řízení) není možné považovat za formalistický, neboť jde o postup, který uvedenou konstrukci respektuje.

36.     Pro úplnost dodávám, že navrhovatel musí již v námitkách uvést, v čem je spatřováno porušení zákona zadavatelem, leda by šlo o skutečnosti, které nemohl tvrdit již vůči zadavateli, přičemž právě navrhovatel musí existenci takové výjimky prokázat. V projednávané věci navrhovatel znal úplné zadávací podmínky již v době podání námitek a nic mu nebránilo tvrzení o údajně diskriminační kombinaci požadavků uplatnit již tehdy. Nejde tedy o situaci, kdy by navrhovatel až následně získal nové informace, které objektivně nemohl v námitkách uplatnit, a ani to netvrdí. Úřad proto nebyl oprávněn nově uplatněnou část návrhu věcně přezkoumávat a podle § 257 písm. h) zákona byl povinen řízení v tomto rozsahu zastavit.

37.     Odkaz na rozsudek NSS sp. zn. 3 As 63/2014-28 na tom nic nemění, neboť tento rozsudek se týkal neurčitosti kvalifikačního požadavku a NSS v něm uvedl toliko to, že po dodavateli nelze spravedlivě požadovat, aby význam neurčitě formulovaného kvalifikačního požadavku domýšlel. Rozsudek tak řeší požadavky na určitost zadávacích podmínek, nikoli procesní předpoklad přípustnosti návrhu/zastavení řízení podle § 257 písm. h) zákona.

38.     Za nedůvodnou je třeba považovat také námitku proti procesní formě výroku I. Podle § 257 písm. h) zákona Úřad skutečně řízení v případě absence řádných a včasných námitek „usnesením zastaví“. Úřad si toho je vědom, jak uvedl v bodu 106 napadeného rozhodnutí. Současně však postupoval podle zcela ustálené rozhodovací praxe, kdy je usnesení dle § 257 písm. h) zákona prakticky vždy vtěleno do meritorního rozhodnutí v podobě výroku I.

39.     Jde o řešení volené v důsledku snahy o procesní ekonomii, přičemž navrhovatel není tímto postupem zbaven žádné procesní ochrany či možnosti, kterou by měl, pokud by Úřad vydal samostatné usnesení. Výrok I byl řádně odůvodněn, rozklad proti výroku I byl připuštěn a byl podán.

40.     Postup Úřadu stran výroku I napadeného rozhodnutí považuji za věcně i právně správný.

K nepřezkoumatelnosti rozhodnutí o námitkách

41.      Navrhovatel v rozkladu dále namítá, že Úřad akceptoval nízký standard odůvodnění rozhodnutí o námitkách. Postačilo mu, že zadavatel zareagoval na jednotlivé okruhy námitek, namísto toho, aby bylo z rozhodnutí o námitkách zřejmé, proč zadavatel námitky odmítl. Měly být plně vypořádány všechny námitky.

42.     Dle navrhovatele se zadavatel nevypořádal konkrétně s námitkou absence položky travních koberců a mobilního oplocení, která měla podle něj vést k neporovnatelnosti nabídek, dále s námitkou nevypořádání rozporu mezi požadavky ČSN 83 9061 na ochranu stromů a předpokládanou mechanizací při realizaci komunikací a námitkou nedostatečného vypořádání vazby mezi hodnoticím kritériem délky uzavírek a smluvními pokutami. Zadavateli rovněž vytýká, že se podle jeho názoru spokojil s obecnými tvrzeními o běžných otázkách realizace a odbornosti dodavatele a v některých případech použil pouze odkazy na jiné části svého rozhodnutí. Navrhovatel má za to, že tím došlo k porušení zásady transparentnosti a k nepřezkoumatelnosti rozhodnutí o námitkách pro nedostatek důvodů.

43.     Navrhovatel dále kritizuje argumentaci Úřadu, podle níž skutečnost, že byl schopen na základě rozhodnutí o námitkách zpracovat podrobný návrh k Úřadu, svědčí o jeho srozumitelnosti a přezkoumatelnosti. S odkazem na obecné požadavky na odůvodnění správních rozhodnutí podle § 68 odst. 3 správního řádu a na rozsudek NSS sp. zn. 9 As 82/2014-46 proto navrhovatel uzavírá, že Úřad nesprávně zaměnil pouhou seznatelnost postoje zadavatele za zákonnou povinnost podrobně a věcně vypořádat všechny skutečnosti a argumenty uvedené v námitkách.

44.     Úřad v napadeném rozhodnutí dospěl stran rozhodnutí zadavatele o námitkách k závěru, že zadavatel v rozhodnutí sice nereagoval na každý jednotlivý detail vznesených výhrad, avšak vypořádal všechny jejich podstatné okruhy a z jeho odůvodnění je zřejmé, z jakých důvodů považoval námitky za nedůvodné a proč svůj postup pokládal za zákonný. Skutečnost, že některé dílčí argumenty nebyly výslovně zodpovězeny, proto podle Úřadu nezpůsobila nepřezkoumatelnost rozhodnutí o námitkách ani nebránila navrhovateli formulovat návrh na přezkum; námitku směřující proti jeho nepřezkoumatelnosti tak Úřad shledal nedůvodnou.

45.     Ani tyto námitky rozkladu nejsou důvodné. Úřad se rozhodnutím zadavatele o námitkách řádně zabýval, přičemž s jeho závěry souhlasím a odpovídají mým zjištěním. Z obsahu rozhodnutí o námitkách je zřejmé, že zadavatel u každého z uplatněných okruhů námitek uvedl důvody, pro které námitkám nevyhověl. Rozhodnutí o námitkách tak obsahuje samostatná a obsahově strukturovaná vyjádření k jednotlivým námitkovým bodům VII až XII, v nichž zadavatel rozebírá konkrétní výhrady týkající se údajné neúplnosti výkazu výměr, ochrany stromů dle ČSN 83 9061, hodnoticího kritéria délky uzavírek, kvalifikačních požadavků, přenosu realizačních rizik i obchodních podmínek. Z rozhodnutí je patrné, jakými úvahami byl zadavatel veden a proč považoval jednotlivé argumenty stěžovatele za liché.

46.     Důvodná není žádná konkrétní rozkladová námitka proti jednotlivým částem odůvodnění rozhodnutí o námitkách. To se týká námitky týkající se chybějící položky travních koberců a dalších opatření. Zadavatel výslovně připustil, že položka travních koberců byla v rozpočtu opomenuta administrativním pochybením, současně však vysvětlil, proč tato skutečnost nemohla ovlivnit ocenění ani vzájemnou porovnatelnost nabídek. Uvedl, že všichni dodavatelé byli povinni vycházet ze stejného položkového rozpočtu, který představoval závazný cenotvorný podklad, a že dotčené práce představovaly pouze marginální část plnění. Současně se vyjádřil i k otázce ochrany stromů a mobilního oplocení, když odkázal na konkrétní části rozpočtu a vysvětlení zadávací dokumentace. Z rozkladu nevyplývá, co víc by bylo možno k opomenuté položce dodat.

47.     Obdobně není důvodná ani námitka vztahující se k údajnému technologickému konfliktu mezi požadavky ČSN 83 9061 a realizací komunikací. Zadavatel se k této otázce vyjádřil v části označené jako „Ad bod VIII námitek“, kde vysvětlil, jakým způsobem mají být stromy chráněny, proč není nutné oplocení celé kořenové zóny při obnově povrchů komunikací a jaká ochranná opatření jsou zahrnuta v rozpočtu. Současně uvedl, že dodavatelé při tvorbě nabídek vycházejí ze stejných zadávacích podkladů a že případné změny rozsahu prací budou řešeny postupem podle § 222 zákona. Rozklad tak ve skutečnosti polemizuje se správností tohoto odůvodnění, nikoliv s jeho neexistencí.

48.     Stejně tak nelze přisvědčit tvrzení, že zadavatel nijak nevypořádal námitku týkající se provázanosti hodnoticího kritéria a smluvních pokut. V části věnované bodu XII námitek zadavatel výslovně uvedl, že tvrzená nepřiměřenost obchodních podmínek je navrhovatelem odvozována od údajných vad technických podmínek a hodnoticího kritéria délky uzavírek, k nimž se již podrobně vyjádřil v předchozích částech rozhodnutí. Z odkazu je zřejmé, že zadavatel navazuje na své vypořádání námitky pod bodem IX (nezákonnost a nepřiměřenost hodnoticího kritéria) a že námitku nepovažuje za důvodnou, neboť hodnoticí kritérium je určité. Požadavek § 245 odst. 1 zákona nelze vykládat tak, že zadavatel musí totožné argumenty opakovat na několika místech rozhodnutí pouze z důvodu formální úplnosti.

49.     Ani rozsudek NSS č. j. 2 As 314/2020-36 nepodporuje závěr, že by bylo nyní posuzované rozhodnutí o námitkách nepřezkoumatelné. Z tohoto rozsudku plyne požadavek věcného vypořádání námitek, nikoliv povinnost reagovat samostatně na každou jednotlivou dílčí argumentační větu či opakovaně formulované tvrzení. Smyslem § 245 odst. 1 zákona je, aby se stěžovatel z rozhodnutí dozvěděl, proč zadavatel jeho argumentaci neakceptoval, a aby následně mohl účinně zvážit další procesní postup. Tento účel byl v daném případě naplněn, neboť navrhovatel byl z rozhodnutí schopen identifikovat důvody odmítnutí svých námitek a následně proti nim v návrhu argumentovat.

50.     Nepřípadný je rovněž odkaz rozkladu na judikaturu k odůvodňování správních rozhodnutí podle § 68 odst. 3 správního řádu. Rozhodnutí o námitkách není správním rozhodnutím vydávaným ve správním řízení, nýbrž specifickým institutem zadávacího procesu, jehož účelem je umožnit zadavateli reagovat na výhrady dodavatelů ještě před zahájením správního řízení před Úřadem. Přestože na ně lze přiměřeně vztahovat požadavek dostatečné srozumitelnosti a přezkoumatelnosti, nelze na jejich odůvodnění klást stejné formální požadavky jako na rozhodnutí správního orgánu vydávaná podle správního řádu.

51.      Celkově je z rozhodnutí o námitkách patrné, že zadavatel rozuměl obsahu jednotlivých námitek, identifikoval jejich podstatu a ke každému z namítaných okruhů zaujal konkrétní stanovisko, které odůvodnil skutkovými a právními argumenty. Skutečnost, že navrhovatel s těmito argumenty nesouhlasí nebo je pokládá za nesprávné, nezakládá nepřezkoumatelnost rozhodnutí o námitkách. Úřad proto nepochybil, pokud dospěl k závěru, že požadavky § 245 odst. 1 zákona byly v posuzovaném případě naplněny.

K nedostatečně zjištěnému skutkovému stavu

52.     Navrhovatel v rozkladu dále namítá, že Úřad nezjistil dostatečně a správně skutkový stav. Zjistil totiž, že zadávací podmínky nebyly „zcela bezchybné“, přesto z těchto zjištění nevyvodil právní závěr o narušení transparentnosti a porovnatelnosti nabídek, nýbrž opačný závěr založený na pouhé úvaze, že odborný dodavatel si poradí. Tento procesní postup je dle navrhovatele nesprávný a v rozporu s judikaturou. Úřad nemůže důsledky vad zadávacích podmínek, tedy rozdílný přístup dodavatelů k ocenění chybějících položek, zhojit konstatováním, že jde o legitimní rozdíl v obchodní strategii.

53.     Úřad měl porovnat, jak dodavatelé promítli ochranu vegetace, ruční režim prací, délku uzavírek a rizikové rezervy do ceny a harmonogramu díla, zda šlo o rozdílné nacenění totožných položek, či o odlišné koncepce ocenění, a zda by při jednotném výkladu zadání musela být hodnota kritéria délky uzavírek a nabídková cena u jednotlivých účastníků jiná. To však Úřad neučinil.

54.     Úřad v napadeném rozhodnutí nepopřel existenci dílčích nedostatků zadávacích podmínek, tu zjistil a i navrhovatel ze zjištění Úřadu v rozkladu vychází. Úřad tak shledal, že promítnutí některých požadavků do výkazu výměr nebylo optimální, položka travního koberce absentovala a že u části plnění nebylo zcela jednoznačné, do kterých položek rozpočtu mají dodavatelé příslušné náklady promítnout. Současně však shledal, že tyto nedostatky nedosahují takové intenzity, aby zakládaly nezákonnost zadávacích podmínek. Úřad zejména zdůraznil, že dodavatelé byli schopni identifikovat požadavky zadavatele týkající se ochrany vegetace, pochopit jejich význam a promítnout je do svých nabídek, přičemž případné nedokonalosti zadání nepředstavovaly překážku účasti v zadávacím řízení ani reálné narušení hospodářské soutěže.

55.     Právě shrnuté posouzení věci Úřadem je – spíše než zjištění skutkového stavu – podstatou toho, proti čemu navrhovatel v napadeném rozhodnutí brojí. Neztotožňuje se s tím, že ačkoliv Úřad zjistil vady zadávací dokumentace, nevedlo to k rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení.

56.     Současně nelze přisvědčit námitce, že Úřad skutkový stav nezjistil dostatečně. Úřad si opatřil další podklady nad rámec tvrzení účastníků řízení, vyžádal si vyjádření zadavatele i všech tří dodavatelů a zabýval se tím, jak byly sporné požadavky v praxi promítnuty do nabídek. Na základě těchto podkladů dospěl k závěru, že dodavatelům byly požadavky zadavatele jednoznačně známy, a tedy že rozdílný způsob ocenění některých aspektů plnění nepředstavoval důsledek nepřekonatelné nejasnosti zadání, ale spíše odlišného obchodního a kalkulačního přístupu jednotlivých dodavatelů.

57.     Je však třeba zdůraznit, že analýza podaných nabídek představuje v dané věci pouze podpůrný argument pro ověření správnosti závěrů Úřadu. Úřad tak vycházel především z obsahu zadávací dokumentace a teprve následně využil informace z podaných nabídek jako potvrzení svého závěru, že zjištěné nedostatky neměly takovou intenzitu, aby bránily řádné soutěži o veřejnou zakázku. Zákonnost zadávacích podmínek musí být primárně posuzována podle jejich obsahu a jejich objektivní způsobilosti umožnit účast dodavatelů v zadávacím řízení. Posouzení zadávacích podmínek nemůže být závislé na následném rozboru nabídek, do nichž se promítá řada subjektivních úvah, aktuálních možností a strategií dodavatelů. Ostatně mnohdy jsou zadávací podmínky posuzovány v době, kdy nabídky ještě nejsou vůbec podané. Z těchto důvodů nepovažuji za potřebné ani vhodné, aby Úřad dále porovnával a analyzoval nabídky tak, jak navrhovatel v rozkladu požaduje.

58.     Pokud tedy Úřad uzavřel, že zjištěné vady nezakládají nezákonnost zadávacích podmínek zasahující do rovné možnosti dodavatelů podat nabídku, jde o závěr vycházející z dostatečně zjištěného skutkového stavu. Ani tyto námitky rozkladu tedy nejsou důvodné.

K rozporu projektové dokumentace a výkazu výměr

59.     Navrhovatel v rozkladu dále namítá, že Úřad sice správně identifikoval absenci položky dodávky a pokládky travních koberců ve výkazu výměr, avšak nezákonně bagatelizoval význam této vady s odkazem na její nízký finanční objem. Dle navrhovatele je takový přístup v rozporu s judikaturou správních soudů, podle níž je rozhodující účel zadávací dokumentace zajistit podání vzájemně porovnatelných nabídek, nikoli hodnota opomenutého plnění. Skutečnost, že všichni dodavatelé obdrželi stejné chybné zadání, podle navrhovatele neprokazuje transparentnost zadávacího řízení, neboť rovnost v přístupu k nejasnosti ještě nezajišťuje jednotný způsob ocenění předmětu plnění.

60.     Dle navrhovatele navíc chybějící položka travních koberců nepředstavovala izolovaný administrativní nedostatek, ale byla součástí širšího systémového problému. Projektová dokumentace totiž obsahovala řadu technických požadavků a realizačních omezení, která nebyla jednoznačně promítnuta do výkazu výměr, zejména požadavky související s ochranou vegetace, kořenových zón stromů či mobilním oplocením. Úřad měl proto posuzovat jejich společný dopad na transparentnost zadání a porovnatelnost nabídek, nikoli jednotlivé vady izolovaně.

61.      Navrhovatel dále zpochybňuje závěr Úřadu ohledně mobilního oplocení zelených ploch. Podle navrhovatele nelze po dodavatelích požadovat, aby rozsah takového opatření pouze odhadovali z výkresové dokumentace a jeho náklady zahrnovali do obecné položky vedlejších rozpočtových nákladů. Takový přístup může vést ke spekulativnímu naceňování, křížovému financování jednotlivých položek a popírá účel položkového rozpočtu jako nástroje umožňujícího sestavení porovnatelných nabídek.

62.     Úřad k těmto námitkám v napadeném rozhodnutí konstatoval, že položka týkající se travních koberců ve výkazu výměr skutečně absentovala, současně však dospěl k závěru, že šlo o marginální nedostatek bez reálného dopadu na zadávací řízení. Zdůraznil, že všichni dodavatelé měli k dispozici totožné podklady, byli seznámeni s požadavkem na pokládku travních koberců a mohli s ním při přípravě nabídky počítat. Obdobně u mobilního oplocení Úřad poukázal na to, že zadavatel ve vysvětlení zadávací dokumentace výslovně uvedl, že náklady na mobilní oplocení jsou součástí vedlejších rozpočtových nákladů, přičemž dodavatelé měli k dispozici projektovou dokumentaci umožňující rámcově stanovit rozsah tohoto prvku. Úřad proto uzavřel, že zjištěné nedostatky představují pouze dílčí nedokonalosti zadávacích podmínek, nikoli vady zakládající jejich nezákonnost.

63.     Ani tento námitkový okruh jsem neshledal důvodným. Pokud jde o travní koberce, Úřad správně konstatoval absenci této položky v rozpočtu. Nicméně je nutno souhlasit s tím, že je třeba se zabývat i intenzitou vlivu vady na soutěž o zakázku. Jak již bylo uvedeno i v napadeném rozhodnutí, položka travního koberce představovala podle kontrolního rozpočtu částku 33 257,20 Kč, tedy přibližně 0,06 % předpokládané hodnoty veřejné zakázky ve výši 57 399 850 Kč bez DPH. Vzhledem k tomu, že šlo současně o travní koberec o výměře cca 150 m² v jedné části areálu, jde o položku prakticky zanedbatelnou.

64.     V posuzované věci byl všem dodavatelům znám požadavek na pokládku travních koberců, všem dodavatelům mohlo a mělo být známo, že tato položka v rozpočtu obsažena není. Pokud nikoho z dodavatelů tento nedostatek nealarmoval natolik, že by na něj upozornil zadavatele, lze důvodně pochybovat o tom, že by tato položka vnesla do tvorby nabídek nejistotu a mohla způsobit jejich neporovnatelnost, a to zejména pro marginalitu požadavku. Ničemu takovému ostatně nenasvědčuje ani žádný z podkladů rozhodnutí ve správním řízení.

65.     Ze všeho uvedeného se jeví, že opomenutí položky travního koberce v rozpočtu nepředstavuje vadu, která by mohla zasáhnout do záměru dodavatele podat do zadávacího řízení nabídku či která by mohla způsobit reálnou neporovnatelnost nabídek. Při plnění veřejné zakázky pak existuje několik scénářů, které by mohly vadu zhojit, žádný z nich však vzhledem k finančnímu objemu vady nepředstavuje výrazné riziko ani pro dodavatele ani pro zadavatele.

66.     Na okraj podotýkám, že spatřuji určitý rozdíl mezi opomenutou položkou travního koberce a položkami týkajícími se ochrany dřevin. U ochrany vegetace šlo o požadavek, k němuž existovaly konkrétní položky rozpočtu, ač nebyly sdruženy či přímo obsaženy v samostatné kapitole. U travního koberce naproti tomu absentovala rozpočtová položka, takže tato část plnění patrně nebyla oceněna v nabídce žádného z dodavatelů. Nešlo tedy o situaci, kdy by jednotliví dodavatelé oceňovali tutéž položku rozdílně, ale o dílčí část plnění, která nebyla do rozpočtu promítnuta vůbec. Primární otázkou tedy není, zda se dodavatelé lišili v jejím ocenění, nýbrž zda tato chyba byla natolik významná, že mohla ovlivnit soutěž o veřejnou zakázku.

67.     Ani námitka týkající se mobilního oplocení není důvodná. Zadavatel již ve vysvětlení zadávací dokumentace výslovně uvedl, že náklady na mobilní oplocení všech zelených ploch mají být zahrnuty do vedlejších rozpočtových nákladů, toto jeho vyjádření je závazné i pro něj. Současně byla součástí zadávací dokumentace kompletní projektová dokumentace včetně výkresové části, ze které bylo možné rozsah dotčených ploch zjistit, přičemž nelze požadovat po zadavateli, aby rozsah oplocení závazně stanovil v situaci, kdy plnění veřejné zakázky a uzavírky s tím spojené budou v režii dodavatele.

68.     Na okraj podotýkám, že podání tří nabídek v hodnotách přibližně 51,9 mil. Kč, 64,4 mil. Kč a 71,7 mil. Kč bez DPH indikuje, že sporné položky výsledek soutěže neovlivnily ani dodavatelům nezabránily se soutěže vůbec účastnit.

K vnitřnímu rozporu zadávacích podmínek – ochrana stromů dle ČSN 83 9061 vs předpokládaná technologie realizace komunikací

69.     V další části rozkladu navrhovatel namítá, že Úřad nesprávně odmítl existenci vnitřního rozporu zadávacích podmínek. Podle navrhovatele zadávací dokumentace současně předpokládala použití běžných stavebních technologií, včetně frézování, výměny podkladních vrstev a hutnění mechanizací, a zároveň ukládala přísná omezení vyplývající z ochrany stromů podle ČSN 83 9061. Zadavatel však podle navrhovatele nespecifikoval, kde bude možné mechanizaci používat, v jakém rozsahu bude nutné přejít na ruční režim prací ani jak mají být tyto požadavky promítnuty do rozpočtu, harmonogramu a hodnoticího kritéria délky uzavírek. Tím podle rozkladu přenesl odpovědnost za doplnění zadání na dodavatele v rozporu s § 36 odst. 3 zákona.

70.     Navrhovatel dále tvrdí, že zadávací podmínky připouštěly rozdílné výklady, což je podle judikatury NSS samo o sobě rozporné se zásadou transparentnosti. Odkazuje přitom na skutečnost, že ani zadavatel a vybraný dodavatel se následně neshodli na identifikaci položek, do nichž měl být specifický režim ochrany vegetace promítnut. Podle navrhovatele jde o důkaz nejednoznačnosti zadání, nikoli jeho zákonnosti. Dodavatelé byli podle jeho názoru nuceni domýšlet podstatné realizační a cenové vstupy bez dostatečného zadávacího rámce.

71.      Dle navrhovatele aproboval Úřad technicky a fakticky nerealizovatelný stav. Požadavky ochrany kořenových zón stromů podle ČSN 83 9061 jsou neslučitelné s projektovaným způsobem realizace komunikací v blízkosti stromů. Dodavatel se tak podle rozkladu dostává do situace, kdy buď poruší pravidla ochrany dřevin, anebo nebude schopen dodržet technologický postup realizace komunikací. Úřad legalizoval požadavek na nemožné plnění, přičemž se nejedná o nemožnost následnou.

72.     K těmto námitkám rozkladu platí plně, co bylo řečeno již výše v bodech 22-27 odůvodnění tohoto rozhodnutí.

73.     Zadavatel v zadávacích podmínkách stanovil konkrétní způsoby realizace díla, přičemž upozornil na povinnost ochrany stromů a kořenových zón. Tím dostatečně rámcově definoval způsob provádění prací. Konkrétní technické řešení a jeho rozsah pak v závislosti na aktuálně zastižených podmínkách přísluší dodavateli, který v zadávací dokumentaci obdržel zákres jednotlivých dřevin a jejich kořenových zón, jakož i rekonstruovaných komunikací. Není zřejmé, proč by dodavatel jako odborník v oboru měl tápat ohledně toho, kde ještě může mechanizaci použít, a kde již bude muset přejít na ruční režim prací, či jak tyto práce začlenit do rozpočtu a harmonogramu provádění díla. Zadávací podmínky v tomto ohledu nepřipouštěly rozdílné výklady a ani z vyjádření oslovených účastníků zadávacího řízení nevyplynulo, že by zadávací podmínky vykládali jinak.  

74.     Vzhledem k tomu, že zadávací podmínky nejsou v namítané části nejednoznačné, nejsou přiléhavé ani odkazy navrhovatele na judikaturu a rozhodnutí Úřadu týkající se situací, kdy zadávací podmínky nebyly stanoveny dostatečně určitě. Mimoto právě závěr o určitosti či jednoznačnosti zadávacích podmínek je téměř nepřenositelný na zadávací podmínky jiné.[2]

75.     Co se týká dopadu na časovou náročnost, cenu a vliv na hodnoticí kritérium, je nutno konstatovat, že zadávací podmínky stanovily podmínky realizace plnění. Bylo tak na dodavatelích, jak tyto podmínky zohlední ve všech třech uvedených parametrech. To, že je k tvorbě nabídky možné přistoupit dle individuální odborné úvahy dodavatele, je logické a nutné, není to projevem nezákonnosti zadávacích podmínek.

76.     Není zřejmé, proč by zadání nebylo technicky splnitelné. V místech s výskytem kořenových systémů mají být práce prováděny s maximální opatrností, v některých případech ručně a s omezením mechanizace, a to dle příslušné normy ČSN. Současně projektová dokumentace počítá s tím, že v jiných částech stavby bude možné využít běžné technologické postupy. O nemožnosti plnění tak nelze hovořit.

Hodnoticí kritérium délky uzavření přístupových komunikací

77.      Navrhovatel v rozkladu dále uvádí, že hodnoticí kritérium „Délka uzavření přístupových komunikací“ nebylo stanoveno dostatečně určitě a neobsahovalo jednoznačnou metodiku pro stanovení hodnocené hodnoty. Podle navrhovatele nebylo jasné, co se považuje za „uzavření“ komunikace, zda se za uzavření považuje i její částečné omezení, lokální zásah nebo zúžení, jak mají být zohledněny souběhy jednotlivých etap či jak se do délky uzavírek promítne ochrana vegetace a ruční režim prací v kořenových zónách stromů. Výsledná hodnota kritéria tak podle rozkladu nezávisela na objektivně stanovených pravidlech, ale na individuálním posouzení každého dodavatele.

78.     Navrhovatel odkazuje na rozsudky NSS a Soudního dvora EU, podle níž musí být hodnoticí kritéria stanovena natolik jasně, aby všichni rozumně informovaní dodavatelé chápali jejich obsah i způsob aplikace stejným způsobem. Podle navrhovatele nestačí, že dodavatelé věděli, co chce zadavatel obecně sledovat; rozhodující je, zda bylo předem jasné, jak má být hodnota kritéria určena a jak bude její správnost ověřována. Úřad podle rozkladu tuto otázku nezkoumal a spokojil se pouze s úvahou, že dodavatelé kritérium pochopili.

79.     Konečně navrhovatel namítá, že kritérium bylo deformováno i existencí souběžných investičních akcí v území. Dodavatelé měli garantovat délku uzavírek, aniž by znali harmonogram dalších stavebních aktivit. Podle rozkladu tak nebyla soutěž vedena o nejrealističtější nabídku, ale o nejoptimističtější odhad budoucího vývoje, přičemž rizika koordinace byla nepřípustně přenesena na dodavatele.

80.     Úřad v napadeném rozhodnutí k hodnoticímu kritériu délky uzavření přístupových komunikací konstatoval, že z formulace kritéria a harmonogramu plnění vyplývá, že předmětem hodnocení je celková dodavatelem požadovaná délka uzavření, byť i jen části/částí přístupových komunikací vyznačených v harmonogramu etap uzavření přístupových komunikací počítaná v kalendářních dnech. Takto definované hodnoticí kritérium je dle Úřadu určité.

81.      Ani tento námitkový okruh jsem neshledal důvodným. Zadavatel v čl. 5 zadávací dokumentace stanovil mj. dílčí hodnoticí kritérium „délka uzavření přístupových komunikací“ s váhou 10 %. V bodu 5.2 zadávací dokumentace k tomuto kritériu uvedl, že bude hodnotit celkovou délku dodavatelem požadovaného uzavření byť i jen části/částí přístupových komunikací vyznačených v harmonogramu etap uzavření přístupových komunikací, a to v kalendářních dnech. Zadavatel stanovil i maximální délku uzavírek na 300 dnů a způsob bodového hodnocení tohoto kritéria. Z tohoto popisu je zřejmé, že do délky uzavření přístupových komunikací se bude počítat každý kalendářní den, kdy bude uzavřena byť část či části přístupové komunikace.

82.     Rozklad, stejně jako předtím návrh, pak směřuje především proti tvrzené nejasnosti pojmu „uzavření části komunikace“. Tento pojem byl však definován ve výše citovaném bodu 5.2 zadávací dokumentace (tedy jako uzavření i části komunikace), přičemž samozřejmě je hodnoticí kritérium nutno vykládat rozumně, nikoliv skrze extrémní situace typu umístění stavebního kolečka.

83.     Stejně tak nevzniká pochybnost o tom, zda nebo jak by měly být zohledněny souběhy uzavírek v jednotlivých etapách. Z krycího listu tvořícího přílohu č. 2 zadávací dokumentace je evidentní, že se délka uzavření přístupových komunikací v jednotlivých etapách pro účely hodnocení sčítá.

84.     Vadou hodnoticího kritéria není ani fakt, že při stanovení dnů uzavírek museli dodavatelé posoudit náročnost realizace, zvýšenou např. požadavkem na ochranu vegetace, a do počtu dní uzavírek ji promítnout. To je ostatně součástí odbornosti dodavatelů, kterou zadavatel může oprávněně očekávat. Zadavatel popsal předmět plnění a jeho rámcové podmínky, přičemž detaily realizace zakázky, organizace staveniště a konkrétních prací a postupů jsou záležitostí dodavatele.

85.     Co se týká souběžných investičních akcí, které navrhovatel považuje za hranicí legitimního podnikatelského rizika, pak jde o nejisté okolnosti budoucí realizace zakázky. Nejde tak o okolnosti, které by měly akutní vliv na zpracování nabídek a které by mohly konkrétně ovlivnit počet dnů uzavírek. Tyto okolnosti – nastanou-li – pak budou mít vliv na průběh plnění veřejné zakázky, neboť by se svou povahou mohlo jednat o překážky dané buď vyšší mocí nebo stojící na straně zadavatele. Jako takové jsou řešeny smlouvou o dílo (viz zejm. čl. V body 7-8 smlouvy o dílo týkající se změny termínů z důvodů stojících mimo zhotovitele) a občanským zákoníkem.

K technické kvalifikaci – neurčitost a diskriminační potenciál požadavku „bez úplného vyloučení veřejnosti“

86.     Navrhovatel dále zpochybňuje jakožto neurčitý kvalifikační požadavek na realizaci alespoň jedné zakázky, při níž nebyl dotčený prostor po celou dobu prací zcela vyloučen z užívání veřejností. Podle navrhovatele nebylo jasné, jaká míra přístupu veřejnosti postačuje, zda postačí zachování lokálního průchodu, části cestní sítě nebo jiná forma omezeného užívání prostoru veřejností, ani jak bude splnění tohoto požadavku ověřováno. Dodavatelé tak byli nuceni domýšlet obsah kvalifikačního požadavku, což je podle judikatury NSS nepřípustné.

87.     Současně navrhovatel zpochybňuje přiměřenost daného kvalifikačního požadavku. Dle jeho názoru Úřad rezignoval na posouzení, zda požadavek na specifický provozní režim referenční zakázky skutečně souvisí s předmětem veřejné zakázky. Navrhovatel zdůrazňuje, že kombinace několika kvalifikačních znaků, tedy typu reference, minimální hodnoty referenční zakázky a současně požadavku na realizaci za částečného provozu veřejnosti, mohla významně omezit okruh potenciálních dodavatelů. Navíc přítomnost veřejnosti během realizace nepředstavuje technickou způsobilost k provádění sadovnických či stavebních prací, ale pouze organizační parametr staveniště. Zadavatel proto podle navrhovatele neprokázal, proč by právě tato zkušenost měla být nezbytná pro řádné plnění veřejné zakázky.

88.     Úřad dospěl k závěru, že kvalifikační požadavek je formulován dostatečně určitě a současně je přiměřený předmětu veřejné zakázky. Vyšel zejména z toho, že i v posuzované veřejné zakázce bude park po dobu realizace částečně přístupný veřejnosti a zhotovitel bude povinen koordinovat stavební činnost s pohybem návštěvníků. Požadovaná reference proto podle Úřadu ověřuje relevantní zkušenost dodavatele s realizací obdobných prací v provozně omezeném prostředí. Současně Úřad přisvědčil zadavateli, že požadavek byl formulován naopak poměrně široce, když nestanovil konkrétní rozsah ani formu zachovaného veřejného přístupu, čímž nevytvářel zbytečné překážky soutěže.

89.     Sporná kvalifikační podmínka stanovená v bodu 3.3 písm. a) zadávacích podmínek vyžaduje, aby dodavatel mj. předložil referenční zakázku na stavební práce, která spočívala ve výstavbě, rekonstrukci či revitalizaci parku, jiné plochy veřejné zeleně nebo jiného obdobného prostoru o minimálním finančním objemu 15 mil. Kč bez DPH, aniž by bylo po celou dobu provádění příslušných prací předmětné prostranství/objekt zcela vyloučeno z užívání veřejností (tj. veřejnosti bylo v průběhu provádění příslušných prací umožněno např. užívání alespoň části cestní sítě apod.).

90.     Požadavek je formulován tak, aby bylo zřejmé, jakou zkušenost má dodavatel prokázat, tedy zkušenost s realizací parku, veřejné zeleně nebo obdobného prostoru za situace, kdy daný prostor nebyl po celou dobu realizace zcela uzavřen veřejnosti. Smysl požadavku je z jazykového i věcného hlediska jednoznačný: zadavatel požadoval zkušenost s organizací stavebních prací v prostředí, které si po určitou dobu zachovává veřejnou přístupnost.

91.      To, že zadavatel nestanovil přesný rozsah přístupu veřejnosti, který má být zachován, nezpůsobuje neurčitost požadavku, resp. jde o pojem, jehož význam by byl v případě sporu a existence více výkladů vyložen ve prospěch dodavatele, tedy široce. Pokud ostatně dodavatel ohledně své referenční zakázky tápal, mohl a měl využít institut žádosti o vysvětlení zadávací dokumentace. Požadavek souvisí s předmětem plnění v tom, že de facto ověřuje schopnost dodavatele organizovat dílčí uzavírky, bezpečnost veřejnosti a průchod územím.

92.     Co se týká námitky kumulativního účinku kvalifikační podmínky, tato námitka je opožděná (viz výše odůvodnění tohoto rozhodnutí k výroku I napadeného rozhodnutí).

93.     U tohoto námitkového okruhu, stejně jako u některých předchozích, se jeví, že navrhovatel nehledá odpovědi na vlastní problémy, kterým čelil při sestavování nabídky, nýbrž vznáší různé obecné námitky ve snaze dosáhnout zrušení zadávacího řízení. Nikde v rozkladu nezaznívá, že by navrhovatel disponoval relevantní zkušeností, ale nebyl si jist, zda kvalifikační podmínky splňuje, popř. že by na své referenční zakázce demonstroval, proč je nezákonnými zadávacími podmínkami vyloučena, ačkoliv by jinak kvalifikaci dodavatele prokazovala.[3]

94.     Uzavírám, že Úřad nepochybil, pokud posoudil dílčí kvalifikační požadavek jako přiměřený a oprávněný nástroj k ověření konkrétní zkušenosti dodavatelů.

K nepřiměřenému přenesení realizačních rizik na dodavatele

95.     Navrhovatel namítá, že Úřad nesprávně legitimizoval nevymezená realizační rizika poukazem na to, že určitá míra nepředvídatelnosti je u stavebních prací běžná. Navrhovatel však namítal, že zadavatel sám identifikoval konkrétní problematické okruhy – zejména možnost dodatečně vybíraných geotechnických opatření, souběh dalších investičních akcí, chybějící mechanismus ocenění variantních opatření a absenci pravidel pro odpovědnost za prodlení či vícenáklady – a přesto je nepromítl do zadání dostatečně určitě.

96.     Úřad navíc pochybil, když tyto nedostatky relativizoval odkazem na možnost jejich řešení v průběhu realizace. Dle judikatury je však řešení dle § 222 zákona až záležitostí realizace zakázky, nelze jimi řešit neúplnost zadávacích podmínek.

97.     Jde navíc o otázku soutěžní, nikoli pouze realizační. Dodavatel, který konzervativně předpokládá větší rozsah ručních prací, více kolizí či složitější geotechnické komplikace, nabídne jinou cenu i jinou délku uzavírek než dodavatel optimističtější. Bez společného zadávacího rámce proto dochází k deformaci soutěže.

98.     Úřad dospěl v napadeném rozhodnutí k závěru, že zadávací podmínky nepřenášejí na dodavatele nepřiměřená nebo nevymezená rizika. Projektová dokumentace předpokládá standardní postup při zjištění odlišných podmínek v místě realizace, přičemž mechanismus změny rozsahu prací i způsob ocenění víceprací a méněprací byly upraveny ve smlouvě o dílo. Obdobně ani skutečnost, že v území mají probíhat další investiční akce, nepovažoval za vadu zadávacích podmínek, neboť zadavatel na jejich existenci upozornil a současně nepřenášel odpovědnost za případná omezení způsobená těmito aktivitami na vybraného dodavatele. Úřad proto neidentifikoval rozpor se zákonem.

99.     Ze zadávacích podmínek vyplývá, že zadavatel poskytl dodavatelům informace o případných problémech s geologickými podmínkami a rovněž informace o budoucích investičních akcích, které by mohly probíhat současně s realizovanou veřejnou zakázkou. Vzhledem k tomu, že zadavateli nejsou geologické podmínky přesně známy a současně mu není znám ani harmonogram realizace jiných investičních akcí, poskytl zadavatel v zadávacím řízení informace o těchto dvou okolnostech v míře, v jaké toho byl v průběhu lhůty pro podání nabídek objektivně schopen. Ostatně ani navrhovatel netvrdí, že zadavatel má informace, které by před dodavateli „utajil“, namítá pouze, že je informací málo.

100.   Z podkladů rozhodnutí ovšem vyplývá, že zadavatel v návaznosti na tyto dvě méně předvídatelné okolnosti v zadávacích podmínkách reagoval: U geotechnických opatření zadávací podmínky výslovně předpokládaly možnost jejich výběru až při realizaci za účasti geologa a projektanta a současně stanovily postup pro jejich řešení.  Pro všechny případné změny v rozsahu či předmětu plnění v důsledku libovolných vnějších okolností je pak ve smlouvě o dílo stanoven mechanismus jejich sjednání i ocenění (viz čl. III smlouvy o dílo) stejně jako mechanismus úpravy termínů plnění (viz čl. V smlouvy o dílo) či součinnost (čl. VI smlouvy o dílo).

101.    Pokud tedy zadavatel upravuje v zadávacích podmínkách postup pro případ výskytu méně předvídatelných okolností a činí tak způsobem, který se nejeví nijak excesivní (zadávací podmínky neobsahují žádné ustanovení, které by odpovědnost za prodlení, průběh či finanční zátěž vyplývající z uvedených dvou okolností přenášely na dodavatele), nelze dospět k závěru, že by zadavatel na dodavatele přenášel nepřiměřené riziko.

102.   Jde-li o odkaz na řešení dle § 222 zákona, lze si stěží představit jiný postup, neboť jde-li o nejisté okolnosti stojící mimo kontrolu zadavatele, bude až v průběhu realizace veřejné zakázky známo, zda a v jaké míře lze postupovat podle původně sjednaného plánu a rozpočtu; to ale není situace příliš mimořádná.

103.   Navrhovatel odkazuje na rozsudek NSS sp. zn. 5 Afs 131/2007-131, z něhož plyne, že vysvětlení zadávací dokumentace neslouží ke změně zadávacích podmínek, nýbrž k vysvětlení nejasností. Tento rozsudek je již mnoho let zastaralý, vydaný k zákonu č. 40/2004 Sb. o veřejných zakázkách, po němž přišly ještě další dva zákony. V současné době zákon se změnou zadávacích podmínek formou vysvětlení zadávací dokumentace přímo počítá, viz § 99 zákona, podle něhož zadavatel může zadávací podmínky změnit nebo doplnit před uplynutím lhůty pro podání nabídek. Navíc zadavatel v posuzované věci vysvětlením č. 3 zadávací podmínky opravdu jen zpřesnil.

104.   Co se týká námitky, že každý dodavatel může k nastíněným rizikům přistoupit jinak, jde o běžnou situaci, neboť každý dodavatel na základě svých zkušeností i možností přistupuje k riziku jinak. Navrhovatel nenamítá, že by zadavatel některým dodavatelům poskytl odlišné informace nebo že by nějaké riziko bylo známo jen některým účastníkům. Proto nelze říci, že by v zadávacím řízení došlo k narušení rovného zacházení nebo transparentnosti.

105.   Souhlasím tedy s Úřadem v tom, že zadavatel na dodavatele žádná mimořádná rizika nepřenáší, a námitky proti napadenému rozhodnutí v této části nejsou důvodné.

K obchodním podmínkám ve vazbě na neurčitá technická a hodnoticí pravidla

106.   Navrhovatel namítá, že Úřad nesprávně oddělil obchodní podmínky od ostatních vad zadání. Navrhovatel tvrdí, že nenamítal samotnou existenci sankcí, ale jejich kombinaci s neurčitým hodnoticím kritériem, s nejasným technologickým režimem a s nevymezenými kolizními riziky.

107.   Je-li dodavatel nucen nabídnout parametr, jehož stanovení závisí na nejasných vstupních předpokladech, a současně je za jeho nedodržení sankcionován, vzniká objektivně tlak buď na podhodnocení nabídky, nebo na neúměrnou rizikovou rezervu. Takový systém deformuje hospodářskou soutěž i porovnatelnost nabídek. Přiléhá zde opět NSS sp. zn. 5 As 169/2018-39 k požadavku na dostatečnou určitost hodnoticího mechanismu a NSS sp. zn. 7 As 325/2017-32 k transparentnosti tam, kde zadávací podmínky připouštějí rozdílný výklad.

108.   Dle navrhovatele je formalismus Úřadu patrný i z jeho výtky, že navrhovatel neoznačil konkrétní ustanovení smlouvy. Námitka však směřovala proti kombinovanému účinku smluvních a zadávacích podmínek; nebylo nutné izolovat jedinou klauzuli, pokud tvrzená nezákonnost spočívala v systémové konfiguraci zadání.

109.   V napadeném rozhodnutí Úřad vyšel z toho, že navrhovatel nepoukázal na konkrétní smluvní ustanovení, které by samo o sobě bylo zjevně nepřiměřené, a proto posuzoval obchodní podmínky ve vazbě na ty zadávací podmínky, o nichž již dříve dospěl k závěru, že nejsou nezákonné. V bodech 182 až 184 proto uzavřel, že kombinace odpovědnosti zhotovitele, sankčních důsledků a hodnoticího kritéria „Délka uzavření přístupových komunikací“ nepředstavuje natolik excesivní či nepřiměřené nastavení, aby bránila hospodářské soutěži. Současně poukázal na to, že odpovědnost za dodržení harmonogramu a sankce za jeho nedodržení nejsou v zadávacích řízeních neobvyklé, a z vyjádření zadavatele ani ze soukromoprávních principů podle Úřadu neplynulo, že by jeho záměrem bylo sankcionovat dodavatele za prodlení, které mu není přičitatelné.

110.    I v tomto námitkovém okruhu jsem se po přezkoumání věci ztotožnil se závěry napadeného rozhodnutí. Především z námitek rozkladu není nadále zřejmé, která smluvní ustanovení představují – ať už ve vazbě na zadávací podmínku, či bez ní – jakýkoliv exces. Dále pak smluvní pokuty jsou navázány buď na prodlení zhotovitele (předání, převzetí, nesplnění fin. závazků) nebo na porušení povinnosti (změna poddodavatele, bankovní záruka, okruh pracovníků, nedodržení termínů uzavírek), nicméně jde o smluvní pokuty, které se nejeví excesivní a jejich existence limituje zhotovitele v tom, že by pro účely hodnocení nastavil nepřiměřeně nízký počet dnů uzavírek.

111.     Odkazy navrhovatele na rozsudky NSS jsou nepřípadné, neboť v posuzované věci není hodnoticí kritérium neurčité a zadávací podmínky nepřipouští různý výklad, pouze trpí dílčími vadami, které – jak již bylo výše řečeno – nezpůsobují jejich nezákonnost.

K významu počtu podaných nabídek

112.    Navrhovatel rozporuje, že Úřad jako argument pro zákonnost zadávacích podmínek užívá i počet podaných nabídek, když např. i z rozsudku NSS sp. zn. 5 As 169/2018-39 vyplývá, že pro závěr o nezákonnosti postačuje i potencialita vlivu vady na soutěžní prostředí. Dle rozsudku NSS sp. zn. 5 As 65/2021-73 vyplývá, že dopad do soutěže je třeba posuzovat věcně, nikoliv mechanicky odvozovat z počtu nabídek. V posuzované věci navíc počet nabídek podporuje argument navrhovatele, neboť Úřad sám zjistil, že jednotliví dodavatelé tytéž požadavky uchopili rozdílně.

113.    K této námitce konstatuji, že Úřad počet nabídek či jejich obsah nebere za klíčový důkaz zákonnosti zadávacích podmínek, jako spíše na jejich existenci a obsahu (resp. na vyjádřeních dodavatelů, kteří je podali) ověřuje správnost svých závěrů o zákonnosti zadávacích podmínek.

114.    Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že Úřad primárně posuzoval samotný obsah zadávacích podmínek, jejich určitost, srozumitelnost a dopady namítaných nedostatků. Teprve následně přihlédl k okolnosti, že navzdory tvrzeným vadám bylo zadávací řízení reálně schopné generovat hospodářskou soutěž mezi více dodavateli. Počet podaných nabídek tedy nepředstavoval samostatný důvod zamítnutí návrhu, ale podpůrnou okolnost potvrzující závěry vyplývající z věcného přezkumu zadávacích podmínek.

115.    Pokud navrhovatel argumentuje, že stanoviska dodavatelů podporují jeho argument o neporovnatelnosti nabídek, pak ze zjištění Úřadu naopak plyne, že dodavatelé identifikovali stejné zadavatelem stanovené požadavky, zejména požadavky související s ochranou vegetace, což je pro posouzení věci rozhodné. Skutečnost, že je do svých kalkulací promítli rozdílným způsobem, neznamená automaticky jiné chápání zadání. Dodavatelé běžně pracují s totožnými informacemi, avšak různé míře rizika přisuzují odlišný význam a promítají ji rozdílně do ceny nebo harmonogramu.

116.    Úřad tedy nepochybil, pokud počet podaných nabídek a obsah jednotlivých nabídek zohlednil jako podpůrné skutkové okolnosti. Současně však své závěry nezaložil na prostém konstatování existence tří nabídek, nýbrž na komplexním posouzení zadávací dokumentace a jejího dopadu na soutěžní prostředí. Námitka rozkladu proto není důvodná.

VI.        Závěr

117.    Předmětem tohoto řízení byl přezkum zadávacích podmínek veřejné zakázky. Navrhovatel namítal zejména jejich neúplnost a vnitřní rozpornost, nedostatky výkazu výměr (včetně chybějících položek a požadavků souvisejících s ochranou vegetace), neurčitost hodnoticího kritéria délky uzavírek, neurčitost a diskriminační potenciál kvalifikačních požadavků, nepřiměřené přenesení rizik na dodavatele a nedostatečné vypořádání námitek zadavatelem. Současně brojil proti tomu, že Úřad část návrhu zastavil z důvodu, že některé argumenty nebyly uplatněny již v námitkách.

118.    Po přezkoumání věci jsem neshledal žádnou z rozkladových námitek důvodnou. Zadávací podmínky sice vykazovaly určité dílčí nedostatky, tyto vady nebyly natolik závažné, aby narušily transparentnost zadávacího řízení, zasáhly do porovnatelnosti nabídek nebo do soutěže o zakázku. Dodavatelé podle zjištění Úřadu požadavkům zadavatele rozuměli, byli schopni podat nabídky a případné rozdíly v ocenění některých aspektů plnění odrážely jejich obchodní a kalkulační úvahy, nikoli nejasnost zadání. Ztotožnil jsem se i se závěrem Úřadu o určitosti hodnoticích a kvalifikačních podmínek, o přiměřenosti rozdělení rizik mezi zadavatele a dodavatele a o přezkoumatelnosti rozhodnutí o námitkách. Současně jsem potvrdil, že část řízení byla zastavena oprávněně, protože příslušná námitka byla uplatněna až v návrhu k Úřadu a nepředcházely jí řádné námitky podané zadavateli.

119.    Po zvážení všech aspektů dané věci jsem z výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že nastaly podmínky pro zamítnutí rozkladu a potvrzení napadeného rozhodnutí. Proto jsem rozhodl, jak je ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno.

POUČENÍ

Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1, ve spojení s § 152 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu dále odvolat.

otisk úředního razítka

doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

Adresáti:

1.         Mgr. Petr Prášek, advokát, Sámova 410/28, 101 00 Praha

2.        KRAJINNÁ ZELEŇ s. r. o., Bezručova 93, 267 01 Králův Dvůr

Vypraveno dne:
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

---

[1] Pro posouzení zákonnosti postupu zadavatele je rozhodné znění zákona k okamžiku zahájení zadávacího řízení, a to vyjma ustanovení upravených zákonem č. 69/2025 Sb., a zákonem č. 238/2024 Sb. Postup ve správním řízení se řídí právními předpisy účinnými ke dni zahájení správního řízení.

[2] Navrhovatel např. odkazuje na rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-R0029/2019, kde zadavatel soutěžil údržbu o konkrétním objemu pracovních hodin měsíčně, nicméně nestanovil, jaké práce budou prováděny (mohlo jít o práce instalatérské, zednické elektrikářské, pomocné a vyklízecí). Vzhledem k tomu, že jde o práce jiné finanční i materiálové náročnosti, nebylo takové zadání určité. V posuzované věci je však situace významně jiná, neboť jde o jednorázové provedení díla, přičemž rozsah i podmínky jsou popsány v projektové dokumentaci.

[3] Zde lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 243/2023-126, v němž Nejvyšší správní soud potvrzuje jednak to, že na obecné námitky lze reagovat obecně, a jednak uvádí, že soudní řízení správní nemá sloužit k akademické diskusi o zadávacích podmínkách, u nichž není ani zřejmé, jak do sféry stěžovatele zasahují.