číslo jednací: 32010/2026/162
spisová značka: R0116/2026/VZ

• Instance: II.
• Věc: Zajištění zimní a běžné údržby vybraných úseků dálnic a silnic I. třídy na období po 30. 9. 2025 oblast 12 Olomoucká
• Účastníci:
  1. Ředitelství silnic a dálnic s. p.
  2. EUROVIA CZ, a.s.
  3. AVE CZ odpadové hospodářství s.r.o.
  4. Stavby, opravy a údržba silnic, s.r.o.
  5. Správa silnic Olomouckého kraje, příspěvková organizace
• Typ správního řízení: Veřejná zakázka
• Výrok: rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno
• Rok: 2026
• Datum nabytí právní moci: 7. 9. 2026
• Související rozhodnutí: 22957/2026/510; 32010/2026/162

PID	UOHSX00NBUS6
Č. j.	ÚOHS-32010/2026/162
Sp. zn.	ÚOHS-R0116/2026/VZ
Datum, místo	7. 9. 2026, Brno

Rozhodnutí PŘEDSEDY
Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

Ve správním řízení o rozkladu doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 14. 7. 2026 navrhovatelem

• společností „Olomoucká oblast 2025-2031“, jež je tvořena společníky:
• EUROVIA CZ, a.s., IČO 45274924, se sídlem U Michelského lesa 1581/2, Michle, 140 00 Praha 4,
• AVE CZ odpadové hospodářství s.r.o., IČO 49356089, se sídlem Pražská 1321/38a, Hostivař, 102 00 Praha 10,
• Stavby, opravy a údržba silnic, s.r.o., IČO 64619036, se sídlem Velké Albrechtice 256, 742 91 Velké Albrechtice,

kteří dne 9. 10. 2024 uzavřeli smlouvu o výše uvedené společnosti, na základě níž je za ně ve správním řízení oprávněna jednat EUROVIA CZ, a.s., IČO 45274924, se sídlem U Michelského lesa 1581/2, Michle, 140 00 Praha 4,

proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0750/2025/VZ, č. j. ÚOHS-22957/2026/510, ze dne 29. 6. 2026 vydanému ve správním řízení vedeném ve věci návrhu navrhovatele na přezkoumání úkonů zadavatele

• Ředitelství silnic a dálnic s. p., IČO 65993390, se sídlem Čerčanská 2023/12, Krč, 140 00 Praha 4,

jehož účastníkem je také vybraný dodavatel

• Správa silnic Olomouckého kraje, příspěvková organizace, IČO 70960399, se sídlem Lipenská 753/120, Hodolany, 779 00 Olomouc,

učiněných při zadávání veřejné zakázky „Zajištění zimní a běžné údržby vybraných úseků dálnic a silnic I. třídy na období po 30. 9. 2025 oblast 12 Olomoucká“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 6. 8. 2024 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 7. 8. 2024 pod ev. č. Z2024-038052, ve znění pozdějších oprav, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 7. 8. 2024 pod ev. č. 474042-2024, ve znění pozdějších oprav,

jsem na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, a podle § 152 odst. 6 písm. b) a § 90 odst. 5 téhož zákona rozhodl takto:

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0750/2025/VZ, č. j. ÚOHS-22957/2026/510, ze dne 29. 6. 2026 p o t v r z u j i a podaný rozklad z a m í t á m.

Odůvodnění

I.            POSTUP ZADAVATELE A SPRÁVNÍ ŘÍZENÍ VEDENÉ ÚŘADEM

1.         Obdržením návrhu navrhovatele bylo podle § 249 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, (dále jen „ZZVZ“ nebo „zákon“) ve spojení s ustanovením § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) zahájeno správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele.

2.        Podaným návrhem navrhovatel brojil zejména proti rozhodnutí a oznámení o výběru dodavatele č.3 (dále jen „oznámení o výběru č.3“).[1]  Namítal, že oznámení o výběru je v části týkající se mimořádně nízké nabídkové ceny (dále také „MNNC“) netransparentní, dále že rozhodnutí o námitkách č.3[2] je v části týkající se MNNC vybraného dodavatele nepřezkoumatelné a že zadavatel měl vybraného dodavatele dle § 113 odst. 6 ZZVZ vyloučit ze zadávacího řízení. Dále navrhovatel tvrdil, že zadavatel při posouzení technické kvalifikace vybraného dodavatele postupoval netransparentně, a že vybraný dodavatel měl být vyloučen i proto, že nesplňuje požadavky na technickou kvalifikaci a jeho nabídka neodpovídá skutečnosti.

3.        Tvrzení navrhovatele o existenci neoprávněné veřejné podpory (a tedy důvodu pro vyloučení dle § 113 odst. 6 ZZVZ) je založeno na skutečnosti, že vybraný dodavatel, který je příspěvkovou organizací zřízenou Olomouckým krajem, při své vedlejší (doplňkové) činnosti (do které spadá i předmět plnění veřejné zakázky) využívá bez odpovídající kompenzace sklady, techniku a personál svého zřizovatele.[3]  Zadavatel přijal vysvětlení vybraného dodavatele, který tvrdil, že veškeré náklady na uvedené položky v odpovídajícím rozsahu zahrnuje do ceny zakázky. Dle navrhovatele však ke tvrzenému zvýhodnění, které představuje veřejnou podporu, dochází, a zadavatel se spokojil s vysvětlením vybraného dodavatele, které se nezakládalo na skutečnosti.

Původní prvostupňové rozhodnutí

4.        Dne 18. 2. 2026 Úřad ve věci vydal rozhodnutí č. j. ÚOHS-06583/2026/500 (dále jen „původní prvostupňové rozhodnutí“).

5.        V něm Úřad dospěl k závěru, že zadavatel při posouzení MNNC vybraného dodavatele nedodržel zásadu transparentnosti podle § 6 odst. 1 zákona, když odeslal oznámení o výběru č. 3, aniž by dokumentace o zadávacím řízení obsahovala dostatečné podklady umožňující učinit závěr, že nabídková cena vybraného dodavatele není MNNC ve smyslu § 113 zákona a že není dán důvod pro jeho vyloučení podle § 113 odst. 6 zákona.

6.        Úřad tento svůj závěr založil zejména na stanovisku[4] Oddělení veřejné podpory (dále jen „OVP“) Úřadu, dle kterého zadavatel z podkladů, kterými disponoval, nemohl učinit závěr, zda vybraný dodavatel je nebo není příjemcem veřejné podpory, neboť z nich nebylo možno ověřit, zda jsou ekonomické vztahy mezi vybraným dodavatelem a jeho zřizovatelem nastaveny za podmínek odpovídajících tržním poměrům a zda nedochází k přenášení výhod určených pro výkon hlavní činnosti do oblasti hospodářských činností, v nichž vybraný dodavatel soutěží s ostatními dodavateli na trhu. Úřad také dodal, že v situaci, kdy se posouzení MNNC dotýká složitých ekonomických vztahů mezi vybraným dodavatelem a jeho zřizovatelem, nelze rezignaci na jejich objasnění odůvodnit poukazem na jejich odbornou náročnost.

7.        Jako opatření k nápravě nezákonného postupu zadavatele Úřad zrušil oznámení o výběru č. 3. Dalšími v návrhu namítanými pochybeními zadavatele se Úřad v souladu se zásadou procesní ekonomie nezabýval.

8.        Dne 4. 3. 2026 podal zadavatel proti původnímu prvostupňovému rozhodnutí rozklad.

Původní rozhodnutí o rozkladu

9.        Po projednání rozkladu zadavatele předseda Úřadu dne 5. 5. 2026 vydal rozhodnutí o rozkladu sp. zn. ÚOHS-R0046/2026/VZ, č. j. ÚOHS-15144/2026/162 (dále jen „původní rozhodnutí o rozkladu“), kterým původní prvostupňové rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání.

10.      Uvedené odůvodnil tak, že Úřad při hodnocení postupu zadavatele při posouzení MNNC dovodil nepřiměřené nároky na zadavatele, které neodpovídají znění § 113 odst. 6 písm. b) ZZVZ, racionálnímu požadavku na transparentnost postupu zadavatele ani rozhodovací praxi Úřadu.

11.       Předseda Úřadu uvedl, že standard přezkumu musí být posuzován z pohledu toho, zda zadavatel na základě předložených vysvětlení a podkladů získal dostatečný podklad pro rozumný, přezkoumatelný a transparentní závěr o tom, že nejsou dány důvody pro vyloučení dodavatele podle § 113 odst. 6 zákona. Účelem posouzení MNNC přitom nemá být postavit otázku existence veřejné podpory najisto, nýbrž prověřit v přiměřené míře indicie nasvědčující jejímu možnému vlivu na nabídkovou cenu, což zadavatel v posuzované věci učinil. Zadavateli nelze zpětně vytýkat, že nedosáhl úrovně odborné jistoty požadované specializovaným útvarem veřejné podpory při ex post hodnocení.

II.         Napadené rozhodnutí

12.      Dne 29. 6. 2026 Úřad na základě výše uvedeného vydal napadené rozhodnutí, kterým návrh podle § 265 písm. a) ZZVZ navrhovatele zamítl.

13.      Úřad (vázán právním názorem původního rozhodnutí o rozkladu) uzavřel, že vzhledem k tomu, že úkolem zadavatele nebylo definitivně prokázat, zda veřejná podpora existuje, či nikoli, ale přiměřeně prověřit vznesené pochybnosti a na základě získaných podkladů dospět k rozumnému, logickému a přezkoumatelnému závěru, a vzhledem k tomu, že z podkladů předložených vybraným dodavatelem vyplývalo oddělené účetnictví hlavní a doplňkové činnosti, zadavatel při posouzení MNNC postupoval v mezích zákona.

14.      Ačkoli odborné stanovisko OVP Úřadu konstatovalo, že z podkladů předložených vybraným dodavatelem nelze s jistotou vyloučit existenci veřejné podpory, současně z nich nevyplývalo ani to, že by neoprávněná veřejná podpora skutečně existovala. Proto nebyl dán důvod pro obligatorní vyloučení dodavatele podle § 113 odst. 6 písm. b) ZZVZ.

15.      K námitce nesplnění technické kvalifikace vybraným dodavatelem Úřad uvedl, že vybraný dodavatel splnění všech zadávacích podmínek řádně doložil, přičemž pouhé pochybnosti o správnosti údajů (bez reálného prokázání jejich nepravdivosti) k vyloučení uchazeče nestačí. Úřad rovněž odmítl navrhovatelův výklad smluvních podmínek, dle něhož měli být dispečeři a další kapacity po celou dobu vyhrazeni výhradně pro plnění této zakázky. Pokud jde o zametač Volvo FM pronajatý vybraným dodavatelem, Úřad odmítl názor navrhovatele, že vlastník stroje měl být posuzován jako „jiná osoba“ podle § 83 zákona a že z tohoto důvodu měly být doloženy příslušné kvalifikační doklady, a to jen proto, že stroj nebyl ve vlastnictví vybraného dodavatele. Samotný pronájem zařízení proto ještě neodůvodňuje prokazování kvalifikace prostřednictvím jiné osoby. Pokud by byl přijat výklad navrhovatele, museli by být za „jiné osoby“ považováni prakticky všichni pronajímatelé techniky nebo leasingové společnosti, což Úřad označil za nepřiměřené.

16.      Proto Úřad neshledal žádné porušení zákona, které by odůvodňovalo uložení nápravného opatření, a návrh zamítl.

III.     Rozklad navrhovatele

17.      Dne 14. 7. 2026 obdržel Úřad proti napadenému rozhodnutí rozklad navrhovatele. Napadené rozhodnutí bylo navrhovateli doručeno dne 29. 6. 2026. Rozklad byl podán řádně a včas.

Námitky rozkladu

18.      Navrhovatel v rozkladu především namítá, že zadavatel bez dostatečných podkladů pro vyloučení pochybností o neoprávněné veřejné podpoře přijal závěr, že není dán důvod k vyloučení vybraného dodavatele dle § 113 odst. 6 ZZVZ, přičemž Úřad jeho postup nesprávně aproboval. Podle navrhovatele byly podklady předložené vybraným dodavatelem pouze obecné, nekonkrétní a zavádějící (až nepravdivé) a neumožňovaly ověřit, zda jsou náklady hlavní a doplňkové činnosti skutečně oddělovány natolik, aby se výhoda vybraného dodavatele spočívající v dispozici se zdroji určenými pro jeho hlavní činnost neoprávněně nepřelévala do jeho dalších hospodářských činností, v nichž vybraný dodavatel soutěží s ostatními dodavateli na trhu. Zadavatel i Úřad dle navrhovatele pouze nekriticky převzali tvrzení vybraného dodavatele, aniž by ověřili jejich správnost a přehlédli rozpory již patrné z předložených dokumentů, zejména z kontrolních a účetních podkladů.

19.      Navrhovatel rovněž tvrdí, že existence veřejné podpory na straně vybraného dodavatele je zřejmá, a tím, co měl vybraný dodavatel tedy prokazovat, je její soulad s právem EU (resp. oprávněnost).

20.     Dále navrhovatel namítá nesprávné rozložení důkazního břemene. Úřad podle něj obrátil důkazní břemeno a požadoval po navrhovateli, aby prokazoval neexistenci tvrzených zápočtů nebo nepravdivost tvrzení vybraného dodavatele, přestože právě vybraný dodavatel měl svá tvrzení doložit konkrétními důkazy.

21.      Stěžejní část rozkladu se týká údajného mechanismu „interních zápočtů“, jímž měl vybraný dodavatel kompenzovat využívání majetku a zdrojů financovaných z veřejných prostředků pro svou doplňkovou činnost. Navrhovatel tvrdí, že žádný takový mechanismus ve skutečnosti neexistuje. Odkazuje přitom na informace získané od Olomouckého kraje a vybraného dodavatele podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“), z nichž podle něj vyplývá, že o takových zápočtech neexistují žádné doklady ani evidence, a tedy neprobíhají. Úřad podle navrhovatele tyto nové důkazy, které navrhovatel předložil ve vyjádření k podkladům ze dne 27. 5. 2026, ignoroval.

22.     Navrhovatel dále tvrdí, že i kdyby tvrzený mechanismus skutečně probíhal, a úspora prostředků díky rozúčtování nákladů i do doplňkové činnosti byla následně využívána v hlavní činnosti, jde o důkaz, že hlavní a vedlejší činnost vybraného dodavatele nejsou financovány odděleně, a tedy že se vybraný dodavatel dopouští zakázaného křížového financování. Vysvětlení vybraného dodavatele jsou údajně vnitřně rozporná, když tvrdí, že nedochází k převádění prostředků mezi hlavní a doplňkovou činností, když současně uvádí, že úspora vznikající v důsledku rozúčtování odpisů a režijních nákladů v doplňkové činnosti je následně využívána v hlavní činnosti.

23.     Navrhovatel dále brojí proti interpretaci stanoviska OVP. Podle jeho názoru stanovisko jasně říká, že podklady předložené vybraným dodavatelem nejsou dostatečné pro posouzení možné neoprávněné veřejné podpory, zatímco Úřad z něj naopak dovodil, že zadavatel mohl na jejich základě rozumně uzavřít, že důvod pro vyloučení nebyl dán. Navrhovatel považuje tento výklad za účelový a v rozporu s obsahem samotného stanoviska.

24.     Další významná námitka směřuje proti samotnému přístupu Úřadu k přezkumu. Navrhovatel vytýká, že Úřad omezil přezkum pouze na otázku, zda zadavatel v době rozhodování disponoval určitými podklady, a odmítl se zabývat důkazy získanými později. Navrhovatel naopak tvrdí, že jako dozorový orgán měl Úřad zkoumat skutečný stav věci a zohlednit i nové důkazy získané v průběhu správního řízení, zvláště pokud zpochybňují věrohodnost podkladů, na nichž je rozhodnutí založeno. Úřad podle něj fakticky připustil, že i nepravdivá tvrzení dodavatele mohou zůstat bez následků, pokud se jejich nepravdivost prokáže až později. Za situace, kdy navrhovatel předložil nová skutková zjištění, neměl být Úřad závazným právním názorem předsedy Úřadu vázán.

25.     Vedle problematiky MNNC navrhovatel opakuje i své námitky týkající se netransparentnosti a nepřezkoumatelnosti oznámení o výběru č. 3 a rozhodnutí o námitkách č. 3, která podle něj neobsahují dostatečné vysvětlení závěrů zadavatele.

26.     Současně navrhovatel opět zpochybňuje posouzení technické kvalifikace vybraného dodavatele. Tvrdí, že personál, technika a sklady vybraného dodavatele musí být přednostně využívány pro hlavní činnost vybraného dodavatele, a nemohou proto být v deklarovaném rozsahu současně vyčleněny pro plnění veřejné zakázky. Zvláštní důraz klade navrhovatel na výklad smluvních ustanovení o 100 % dedikaci dispečerů a sypačů pro plnění zakázky; podle navrhovatele Úřad nesprávně připustil jejich souběžné využití pro jiné činnosti, čímž popřel smysl těchto zadávacích podmínek. Navrhovatel také rozporuje závěry Úřadu ohledně dostatečnosti skladových kapacit a tvrdí, že nabídka vybraného dodavatele neodpovídá jeho reálným možnostem.

Závěr rozkladu

27.     Navrhovatel požaduje zrušení napadeného rozhodnutí a doplnění dokazování, zejména vyžádání účetních dokladů, kalkulací a dalších dokumentů, které by měly prokázat, zda vybraným dodavatelem tvrzený systém interních zápočtů skutečně existuje.

Vyjádření vybraného dodavatele k rozkladu

28.     Dne 22. 7. 2026 Úřad obdržel vyjádření vybraného dodavatele k rozkladu ze dne 21. 7. 2026.

29.     Vybraný dodavatel v něm stručně vyjadřuje souhlas s napadeným rozhodnutím a navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí potvrdil. Je názoru, že Úřad správně vycházel z rozsahu přezkumu, který mu přísluší, a z podkladů, jež byly zadavateli v době jeho rozhodování k dispozici.

Vyjádření zadavatele k rozkladu

30.     Dne 27. 7. 2026 Úřad obdržel vyjádření zadavatele k rozkladu z téhož dne.

31.      Zadavatel se s napadeným rozhodnutím plně ztotožňuje a tvrdí, že Úřad postupoval správně, když respektoval závazný právní názor předsedy Úřadu. Podle zadavatele byla otázka MNNC související s možnou neoprávněnou veřejnou podporou již pravomocně vyřešena, neboť předseda Úřadu dříve konstatoval, že vybraný dodavatel své podezření z neoprávněné veřejné podpory dostatečně vyvrátil.

32.     Zadavatel odmítá tvrzení, že pouze nekriticky převzal argumentaci vybraného dodavatele, a zdůrazňuje, že jeho úkolem není provádět detailní ekonomicko-právní audit ani definitivně rozhodovat o existenci veřejné podpory, ale přiměřeně prověřit vznesené pochybnosti.

33.     Ke stanovisku OVP Úřadu zadavatel namítá, že jej navrhovatel vykládá selektivně. Stanovisko podle něj nepotvrdilo existenci neoprávněné veřejné podpory, ale pouze upozornilo na limity dostupných podkladů. To podle zadavatele potvrzuje, že po zadavateli nelze požadovat odborné posouzení v rozsahu, který náleží specializovaným orgánům nebo Evropské komisi.

34.     Zadavatel také odmítá význam nových důkazů získaných navrhovatelem podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Tvrdí, že si je mohl opatřit již dříve a že z nich stejně nevyplývá neexistence interních zápočtů ani nepravdivost tvrzení vybraného dodavatele. Podle zadavatele je třeba hodnotit postup zadavatele podle informací, které měl k dispozici v době rozhodování, nikoli podle podkladů získaných dodatečně.

35.     Ve vztahu k transparentnosti zadavatel hájí závěr Úřadu, že rozhodnutí o námitkách bylo dostatečně odůvodněné a že zákon nevyžaduje podrobné popisování procesu posouzení MNNC ani technické kvalifikace v oznámení o výběru. Transparentnost je podle něj nutné posuzovat podle dokumentace o zadávacím řízení jako celku.

36.     K technické kvalifikaci zadavatel zdůrazňuje, že navrhovatel směšuje splnění kvalifikačních požadavků s otázkou budoucí realizace zakázky. Vybraný dodavatel podle něj prokázal, že disponuje dostatečnými skladovými kapacitami, personálem i technikou, přičemž případné problémy při plnění by byly řešeny smluvními (resp. sankčními) mechanismy. Odmítá také výklad navrhovatele, podle něhož musí být sypače a dispečeři využíváni výlučně pro tuto zakázku. Podle zadavatele smlouva zakazuje pouze jejich souběžné využití v jiných zakázkách pro zadavatele, nikoliv jejich využívání při jiných činnostech, jako výkon hlavní činnosti pro Olomoucký kraj. Zadavatel uvádí, že sdílené využívání technického vybavení pro více činností je v oblasti údržby pozemních komunikací běžnou a ekonomicky racionální praxí, přičemž právě tato skutečnost se pozitivně promítá do nabídkové ceny.

37.     Závěrem zadavatel navrhuje, aby předseda Úřadu rozklad zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil.

IV.        Správní řízení o rozkladu

38.     Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 správního řádu a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

Stanovisko předsedy Úřadu

39.     Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí, jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu, a po posouzení věci ve všech jejích vzájemných souvislostech byl podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumán soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy, jakož i správnost napadeného rozhodnutí, ta však toliko v rozsahu námitek uplatněných v rozkladu, přičemž s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise byl přijat následující závěr.

40.     Úřad tím, že napadeným rozhodnutím rozhodl tak, jak je v něm uvedeno, rozhodl správně a v souladu se zákonem. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí budou v podrobnostech rozvedeny důvody, proč nebylo přistoupeno ke změně ani ke zrušení napadeného rozhodnutí.

V.           K námitkám rozkladu

41.      Povinné vyloučení dle § 113 odst. 6 písm. b) zákona má za cíl zabránit uzavření smlouvy na (nadlimitní) veřejnou zakázku s dodavatelem, který nabízí zjevně nepřiměřeně nízkou cenu, a to právě z důvodu, že obdržel veřejnou podporu, u níž nebyl schopen prokázat, že ji obdržel v souladu s právními předpisy. Účelem této právní úpravy je zabránit tomu, aby prostředky z veřejného rozpočtu získal dodavatel, jehož schopnost nabídnout nižší cenu plnění je založena na skutečnosti, že nepůsobí za standardních tržních podmínek, a u něhož existují důvodné pochybnosti o souladu takového postupu s právními předpisy. Docházelo-li by k takovému stavu, představovalo by to ohrožení spravedlivé hospodářské soutěže na vnitřním trhu Evropské unie, neboť finanční prostředky vynakládané na nadlimitní veřejné zakázky již na tento trh mohou mít citelný dopad.

42.     Zákon toto povinné vyloučení upravuje tak, že zadavatel účastníka zadávacího řízení vyloučí, pokud ze zdůvodnění mimořádně nízké nabídkové ceny vyplývá, že nabídková cena je mimořádně nízká z důvodu veřejné podpory a účastník zadávacího řízení není schopen na výzvu zadavatele prokázat, že veřejná podpora byla poskytnuta v souladu s předpisy Evropské unie; jestliže je účastník zadávacího řízení vyloučen z tohoto důvodu, informuje zadavatel o této skutečnosti Evropskou komisi.

43.     Předpoklady povinného vyloučení jsou tedy následující:

a)         existence mimořádně nízké nabídkové ceny (tj. ceny, která objektivně budí pochybnosti o tom, že je přiměřená poptávanému plnění při zohlednění běžných tržních podmínek),

b)         veřejná podpora získaná dodavatelem,

c)         příčinná souvislost mezi získáním veřejné podpory a existencí MNNC v nabídce dodavatele,

d)         aspekt protiprávnosti získání veřejné podpory, resp. neprokázání jejího souladu s právem.

44.     Laicky řečeno, má-li zadavatel důvodně za to, že nabídka vybraného dodavatele obsahuje cenu, která je nepřiměřeně nízká, a to právě z důvodu veřejné podpory, kterou vybraný dodavatel obdržel, musí po takovém dodavateli vyžadovat prokázání souladu poskytnutí podpory s relevantními právními předpisy.

45.     Aby bylo možno vybraného dodavatele ze zadávacího řízení podle § 113 odst. 6 písm. b) zákona vyloučit, musí být doloženo naplnění každého jednoho z výše uvedených čtyř znaků. Prakticky z toho vyplývá následující postup. Chce-li se stěžovatel dovolat vyloučení vybraného dodavatele, musí v námitkách uvést takové skutečnosti, které jsou způsobilé založit důvodnou pochybnost o tom, že nabídková cena vybraného dodavatele je nepřiměřeně nízká, že vybraný dodavatel obdržel veřejnou podporu a o tom, že mezi výší nabídkové ceny a touto veřejnou podporou je příčinná souvislost. Takové námitky zadavatel posoudí z pohledu, zda lze stěžovatelem tvrzené skutečnosti ověřit a doložit konkrétními podklady (v ideálním případě, nikoliv však nutně, doloženými samotným stěžovatelem). Dojde-li na základě toho zadavatel k závěru, že nemá důvod se domnívat, že nabídka vybraného dodavatele obsahuje cenu, která je nepřiměřeně nízká nebo že vybraný dodavatel je příjemcem veřejné podpory nebo že mezi výší nabídkové ceny a veřejnou podporou je dána příčinná souvislost, pak námitky odmítne, neboť jeden z uvedených znaků není naplněn. Není-li si zadavatel jist, případně potřebuje informace od vybraného dodavatele, může vždy sáhnout k žádosti o vysvětlení nabídky dle § 46 zákona. Až si zadavatel zodpoví otázku, zda v nabídce vybraného dodavatele je obsažena mimořádně nízká nabídková cena, která je způsobená tím, že vybraný dodavatel obdržel veřejnou podporu, má pro něj teprve smysl zabývat se tím, zda byla veřejná podpora poskytnuta v souladu s právními předpisy. Soulad veřejné podpory s právními předpisy prokazuje dle výslovného znění zákona vybraný dodavatel.

46.     Je třeba zdůraznit, že všechna tvrzení námitek musí být formulována konkrétně a musí být pokud možno podložená. Účelem ustanovení § 113 odst. 6 písm. b) zákona totiž není uložit zadavateli, aby prošetřil, zda nabídková cena nemůže být teoreticky mimořádně nízká anebo zda vybraný dodavatel neobdržel obecně jakoukoliv veřejnou podporu, ale naopak, aby zadavatel vyloučil účastníka zadávacího řízení toliko tehdy, pokud ze zdůvodnění MNNC vyplývá, že vybraný dodavatel nabízí prokazatelně výrazně levnější plnění právě z důvodu veřejné podpory, která nebyla poskytnuta v souladu s předpisy Evropské unie.  

47.     Výše uvedená východiska potvrzuje i rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 10. 6. 2026, č. j. 62 Af 25/2025 – 146, bod 24: „Úkolem zadavatele po zdůvodnění mimořádně nízké nabídkové ceny ze strany účastníka zadávacího řízení je ve vztahu k § 113 odst. 6 písm. a) a b) ZZVZ posoudit, zda z předloženého potvrzení ve smyslu § 113 odst. 4 písm. a) a b) ZZVZ a z dalších účastníkem zadávacího řízení předložených či zadavateli jinak dostupných podkladů nevyplývají konkrétní okolnosti nasvědčující tomu, že mimořádně nízká nabídková cena je důsledkem porušení právních předpisů či neoprávněné veřejné podpory ve smyslu § 113 odst. 4 písm. a) a b) ZZVZ. Není úkolem zadavatele, aby sám vyvíjel rozsáhlou aktivní investigativní činnost směřující k bezpečnému závěru, že žádná z těchto skutečností s určitostí nenastala a výhodnost nabídkové ceny bez jakýchkoli pochybností neovlivnila. Kladení takového požadavku na zadavatele by bylo nejen prakticky obtížně udržitelné, nýbrž především pro naplnění smyslu § 113 odst. 4 písm. a) a b) ZZVZ a § 113 odst. 6 věty druhé ZZVZ nepřiměřené. Žalobce sice v žalobě tvrdí, že pro zadavatele nepředstavuje nepřiměřenou obtíž postavit najisto, zda ze strany dodavatele skutečně dochází k porušování relevantních právních předpisů nebo k poskytnutí neoprávněné veřejné podpory, toto žalobcovo přesvědčení však zdejší soud nesdílí. Dovození zadavatelovy povinnosti postavit tyto skutečnosti zcela najisto, fakticky tedy v míře rámcově odpovídající tomu, jak o těchto skutečnostech rozhodují orgány veřejné moci, avšak v pozici zadavatele bez odpovídajících procesních oprávnění a nástrojů, by patrně muselo často znamenat též dovození povinnosti zadavatele obracet se pro potvrzení či vyvrácení veškerých pochybností na příslušné orgány veřejné moci, což by bylo ve vztahu k zadavatelům požadavkem nerealistickým časově (každé zadávací řízení se musí smysluplně vyvíjet k uzavření smlouvy ještě v době, kdy trvá zadavatelova poptávka a možnosti zadavatele za plnění zaplatit, což by se v případě zapojení orgánů veřejné moci do posuzování mohlo jevit jako obtížně splnitelné, ne-li nemožné), protože jinak by šlo ve vztahu k zadavatelům o požadavek nerealistický organizačně (zadavatel jednoduše řečeno není na posuzování těchto otázek specialistou a není důvodu předstírat, že jím je, ani dovozovat, že by se jím měl stát). Posouzení mimořádně nízké nabídkové ceny se tedy ze strany zadavatele ve vztahu k § 113 odst. 4 písm. a) a b) ZZVZ nemůže vyčerpat až bezpečným zjištěním, zda k porušení právních předpisů či poskytnutí neoprávněné veřejné podpory vyvolávajících mimořádnou výhodnost nabídkové ceny došlo, anebo nikoli, nýbrž rozumně hájitelným a důvěru vzbuzujícím posouzením, zda předložené zdůvodnění včetně potvrzení ve smyslu § 113 odst. 4 písm. a) a b) ZZVZ společně s dalšími účastníkem zadávacího řízení předloženými či zadavateli jinak dostupnými podklady pochybnosti o naplnění důvodů pro obligatorní vyloučení účastníka zadávacího řízení podle § 113 odst. 6 věty druhé ZZVZ rozptyluje, anebo potvrzuje.“

Existence MNNC

48.     Zadavatel dlouhodobě zastává názor, že se v případě vybraného dodavatele vůbec nejedná o MNNC, ačkoliv formálně postupuje podle § 113 zákona a v některých písemnostech o ceně vybraného dodavatele jako o mimořádně nízké hovoří.

49.     V rozhodnutí o výběru č. I,[5] v příloze „VÝSLEDEK POSOUZENÍ SPLNĚNÍ PODMÍNEK ÚČASTI VYBRANÉHO DODAVATELE“ zadavatel uvádí: „Nabídková cena vybraného dodavatele byla v souladu s ust. § 113 ZZVZ posouzena s výsledkem, že se nejedná o MNNC.“

50.     V rozhodnutí o námitkách č. I[6] zadavatel uvádí: „Zadavatel nabídkovou cenu Vybraného dodavatele důkladně a objektivně uvážil a učinil závěr, že se nejedná o MNNC, tedy že Vybraný dodavatel bude schopen požadované plnění za jím nabídnutou cenu poskytovat. Zrovna tak Zadavatel nesouhlasí s tvrzením Stěžovatele, že Vybraný dodavatel je příjemcem neoprávněné veřejné podpory. Stěžovatel kvalifikovaně nezpochybnil nabídkovou cenu Vybraného dodavatele, Zadavatel však nevylučuje, že v souvislosti s objasňováním ve smyslu výše uvedeného nedojde k závěru opačnému.“

51.      V rozhodnutí o výběru č. II,[7] v příloze „VÝSLEDEK POSOUZENÍ SPLNĚNÍ PODMÍNEK ÚČASTI VYBRANÉHO DODAVATELE“ zadavatel uvádí: „Nabídková cena vybraného dodavatele byla v souladu s ust. § 113 ZZVZ posouzena jako MNNC ve vztahu k předmětu veřejné zakázky. Vybraný dodavatel byl v souladu s § 113 odst. 4, resp. § 46 ZZVZ požádán o písemné zdůvodnění způsobu stanovení nabídkové ceny. (…) MNNC tak byla vybraným dodavatelem zdůvodněna, zdůvodnění bylo akceptováno.“

52.     V rozhodnutí o námitkách č. II[8] zadavatel uvádí: „Zadavatel ve vztahu k MNNC Vybraného dodavatele v dokumentu Výsledek posouzení splnění podmínek účasti vybraného dodavatele ze dne 30. 4. 2025 (dále jen ‚Výsledek posouzení‘) konstatoval, že ‚Nabídková cena vybraného dodavatele byla v souladu s ust. § 113 ZZVZ posouzena jako MNNC (…)‘ Zadavatel k tomu uvádí, že nabídkovou cenu Vybraného dodavatele, která činí 81,8 % předpokládané hodnoty Zakázky, posoudil v souladu s principy Metodiky SFDI pro posouzení mimořádné nízké nabídkové ceny a vyhodnotil ji původně tak, že ji za MNNC dle Metodikou SFDI pro posouzení mimořádné nízké nabídkové ceny daných principů považovat nelze. Na základě námitek Stěžovatele ze dne 10. 2. 2025 přistoupil Zadavatel k opětovnému posouzení nabídkové ceny Vybraného dodavatele. Zadavatel během posouzení nabídkové ceny Vybraného dodavatele v souladu s § 113 ZZVZ přistoupil k posouzení, zda lze nabídkovou cenu Vybraného dodavatele považovat za mimořádně nízkou. Za účelem dodržení zásady transparentnosti provedl toto posouzení opět dle Metodiky SFDI pro posouzení mimořádné nízké nabídkové ceny, kdy dodržel postup v ní stanovený. Nabídková cena tedy byla posuzována analogicky dle principu posouzení nezbytných minimálních nákladů nutných pro realizaci Zakázky. Zároveň také Zadavatel při posuzování nabídkové ceny Vybraného dodavatele vycházel z cen dříve uzavřených smluv na obdobný předmět plnění a z dodatků těchto smluv, jež v průběhu času reagovaly na nezbytnou valorizaci, přičemž konečná cena uhrazená za tyto smlouvy tak reflektovala průběžné změny a skutečnou hodnotu obdobného plnění. Z tohoto posouzení nezbytných nákladů a obdobných smluv pak Zadavateli vyplynulo, že nabídkové ceny Vybraného dodavatele za jednotlivá dílčí plnění se výrazným způsobem neliší od cen fakturovaných za plnění poskytovaná ještě v roce 2024 a odpovídají rozdílnosti v podmínkách přírodních (ráz území), klimatických a hospodářských (např. cen pohonných hmot) pro dané území. Na základě tohoto postupu tak Zadavatel došel k přesvědčení, že nabídková cena Vybraného dodavatele nenaplňuje znaky MNNC. Jakkoli Zadavatel trval na tom, že Vybraný dodavatel není příjemcem neoprávněné veřejné podpory, v rámci transparentního a přezkoumatelného postupu si toto potvrzení vyžádal přímo od Vybraného dodavatele. Vzhledem k tomu, že ZZVZ pracuje s pojmem ‚veřejná podpora‘ pouze v souvislosti s MNNC, koncipoval Zadavatel tuto žádost jako žádost o písemné zdůvodnění způsobu stanovení MNNC ve smyslu § 113 ZZVZ.“

53.     V rozhodnutí o výběru č. III,[9] v příloze „VÝSLEDEK POSOUZENÍ SPLNĚNÍ PODMÍNEK ÚČASTI VYBRANÉHO DODAVATELE“ zadavatel uvádí: „Nabídková cena vybraného dodavatele byla v souladu s ust. § 113 ZZVZ posouzena jako MNNC ve vztahu k předmětu veřejné zakázky. Vybraný dodavatel byl v souladu s § 113 odst. 4, resp. § 46 ZZVZ požádán o písemné zdůvodnění způsobu stanovení nabídkové ceny. (…) MNNC tak byla vybraným dodavatelem zdůvodněna, zdůvodnění bylo akceptováno.“

54.     V rozhodnutí o námitkách č. III[10] zadavatel uvádí: „Zadavatel považuje za vhodné se ve stručnosti vyjádřit i k požadavku stěžovatele, který je uveden v bodu 12 námitek – konkrétně k požadavku, aby součástí rozhodnutí o výběru byla (mimo jiné) i informace o tom, u kterých položek nabídkové ceny vybraného dodavatele byla zadavatelem shledána MNNC. Zadavatel k tomuto sděluje, že u žádné položky nebyla z jeho strany shledána MNNC. Zadavatel se MNNC z důvodu neoprávněné veřejné podpory zabývá pouze a jen z toho důvodu, že stěžovatel opakovaně napadá výběr dodavatele a dovozuje neoprávněnou veřejnou podporu. Zadavatel má přitom z poskytnutého vyjádření vybraného dodavatele, které je přiblíženo v následující části tohoto rozhodnutí o námitkách, za to, že o neoprávněnou veřejnou podporu se v daném případě nejedná. (…) Stěžovatel v bodu 14 námitek zmiňuje, že nezná důvody, proč zadavatel vyzval vybraného dodavatele ke zdůvodnění MNNC. K tomuto zadavatel sděluje, že tato informace je pro něho zarážející, neboť celý proces zdůvodňování MNNC z důvodu neoprávněné veřejné podpory je činěn pouze a jen z důvodu stěžovatele, který se nemůže přenést přes to, že danou veřejnou zakázku nevyhrál a umístil se na druhém místě – a proto opakovaně zpochybňuje výběr dodavatele.“

55.     Ve vyjádření k návrhu pak zadavatel uvádí: „Zadavatel považuje za vhodné uvést na pravou míru, že u žádné položky nebyla z jeho strany shledána MNNC. Zadavatel se MNNC z důvodu neoprávněné veřejné podpory zabývá pouze a jen z toho důvodu, že navrhovatel opakovaně napadá výběr dodavatele a dovozuje neoprávněnou veřejnou podporu.“

56.     Subjektivní pohled zadavatele tak lze hodnotit tak, že materiálně MNNC v nabídce vybraného dodavatele neshledal, nicméně z opatrnosti jej v režimu § 113 zákona vyzýval k objasnění nabídkové ceny, pročež používal pojem „mimořádně nízká nabídková cena“.

57.     Pokud jde o objektivní hledisko, tedy absolutní výši nabídkových cen, pak v této souvislosti lze odkázat také na výše nabídkových cen. Nabídková cena vybraného dodavatele je 552 799 831,08 Kč bez DPH, zatímco nabídková cena navrhovatele je 599 292 025,68 Kč bez DPH. Nabídkové ceny se tedy liší celkem o 46 492 194,6 Kč, přičemž vybraný dodavatel tedy nabízí plnění jen o necelých 8 % levněji. Bez dalších indicií o tom, že by nabídková cena vybraného dodavatele byla ve vztahu k poptávanému předmětu plnění nepřiměřeně nízká, pak s ohledem na takto nízký rozdíl závěr o MNNC činit nelze.

58.     V bodu 37 námitek č. I[11] navrhovatel v tomto ohledu poukazoval pouze na vztah k předpokládané hodnotě veřejné zakázky: „V čl. 2.2 zadávací dokumentace zadavatel stanovil předpokládanou hodnotu veřejné zakázky na období 4 let ve výši 687 005 917 Kč bez DPH. V souladu s čl. 7.6 zadávací dokumentace měli dodavatelé zpracovat nabídkové ceny za dobu 6 let trvání smlouvy. Při přepočtu předpokládané hodnoty na období 6 let tato činí 1 030 508 875,50 Kč bez DPH. Nabídková cena vybraného dodavatele ve výši 552 799 831,08 Kč bez DPH tak činí jen 53,6 % předpokládané hodnoty.“ S ohledem na malý rozdíl mezi cenami obou účastníků zadávacího řízení však tato argumentace o přítomnosti MNNC v nabídce vybraného dodavatele také nesvědčí.

59.     V bodu 29 a násl. námitek č. II[12] navrhovatel v tomto ohledu uvádí, že při zohlednění reálných nákladů by musela být nabídková cena vybraného dodavatele cca o 100 milionů Kč vyšší. K tomu je třeba uvést, že rozdíl nabídkových cen navrhovatele a vybraného dodavatele také nepřevyšuje 100 milionů Kč. Byla-li by tato argumentace pravdivá, znamenalo by to, že i navrhovatel nabízí cenu nedosahující vynaložených nákladů. Uvedená okolnost sama o sobě samozřejmě neprokazuje správnost nabídkové ceny vybraného dodavatele. Oslabuje však přesvědčivost tvrzení navrhovatele, že nabídka vybraného dodavatele byla podhodnocena v rozsahu, který by měl zásadním způsobem ovlivnit výsledek zadávacího řízení. Jestliže totiž i podle samotného navrhovatele činí rozdíl mezi oběma nabídkami přibližně 50 mil. Kč, zatímco současně tvrdí existenci nezapočtených nákladů přesahujících 100 mil. Kč, jedná se o argumentaci, která bez dalšího podrobného ekonomického zdůvodnění nevzbuzuje důvodné pochybnosti o racionalitě závěrů, k nimž na základě shromážděných podkladů dospěl zadavatel. Na tuto „kalkulaci“, podle níž by nabídka vybraného dodavatele byla o 100 mil. Kč vyšší, pokud by do nabídkové ceny zahrnul veškeré náklady, patrně odkazoval navrhovatel v rozkladu, když uváděl, že „ve svých podáních opakovaně dokládal konkrétní kalkulace a srovnání na základě své vlastní znalosti nákladů na údržbu silnic“.[13] Je však nutno konstatovat, že ani toto tvrzení není doplněno kalkulací v pravém smyslu slova,[14] nýbrž pouze odhadem navrhovatele založeným na jeho vlastních předpokladech o rozsahu nákladů, které měly být do nabídkové ceny vybraného dodavatele promítnuty. Navrhovatel přitom nepředložil žádný podrobný ekonomický rozbor, z něhož by bylo zřejmé, jak k částce přesahující 100 mil. Kč dospěl, jaké konkrétní nákladové položky do tohoto odhadu zahrnul a na základě jakých objektivních údajů jejich výši stanovil. Bez takového zdůvodnění nelze uvedené tvrzení považovat za relevantní důkaz o nereálnosti nabídkové ceny vybraného dodavatele.

60.     Ve zbytku námitkové argumentace se navrhovatel již věnuje vztahům vybraného dodavatele a jeho zřizovatele, zejména z účetního pohledu.

61.      Lze tedy souhlasit se závěrem zadavatele, že samotná výše nabídkové ceny vybraného dodavatele nevykazovala znaky ceny zjevně vybočující z tržního prostředí a navrhovatel nijak konkrétně nevysvětlil, proč by nabídka vybraného dodavatele neměla být reálná.  Už první znak vyžadovaný hypotézou § 113 odst. 6 písm. b) zákona tedy nebyl navrhovatelem dostatečně prokázán (posuzováno prizmatem toho, že je to právě navrhovatel, kdo existenci MNNC v ceně nabídnuté vybraným dodavatelem tvrdí, přičemž zadavatel s ním nesouhlasí).

K postavení vybraného dodavatele jako příspěvkové organizace

62.     Je třeba připomenout, že ZZVZ obecně nezapovídá příspěvkovým organizacím účast ve veřejných zakázkách. Lze se ztotožnit s tvrzením vybraného dodavatele,[15] že pokud navrhovatel považuje jakékoli využití krajského (svěřeného) majetku příspěvkovou organizací za nezákonné, popírá tím § 27 odst. 2 písm. g) zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, dle kterého zřizovatel příspěvkové organizaci povolí okruhy doplňkové činnosti navazující na její hlavní účel k tomu, aby mohla lépe využívat všechny své hospodářské možnosti a odbornost svých zaměstnanců.

63.     Olomoucký kraj jako zřizovatel, schvaluje rozpočty, investice a hospodaření vybraného dodavatele a vykonává nad ním průběžnou kontrolu. Vzhledem k uvedenému si lze jen těžko představit, že by zřizovatel umožnil vybranému dodavateli plnění veřejné zakázky, která by pro něj byla ztrátová, či by ohrozila výkon činnosti hlavní. Argument navrhovatele, že v případě příspěvkové organizace může být ekonomicky racionální naopak podhodnocovat náklady alokované na doplňkovou činnost, a to s cílem vykazovat v hlavní činnosti vyšší náklady, a tím odůvodnit požadavek na vyšší příspěvky od zřizovatele, nevyznívá racionálně. Naopak lze předpokládat, že nastavení rozúčtování nákladů mezi hlavní a vedlejší činnost bude nastaveno racionálním způsobem, neboť ekonomicky nelogické a účelové přesouvání nákladů mezi hlavní a vedlejší činností by bylo v rozporu se zájmy vybraného dodavatele i jeho zřizovatele, který nad jeho hospodařením vykonává průběžnou kontrolu.

K námitkám rozkladu týkajícím se MNNC ve vztahu k veřejné podpoře

K námitce, že měl být posuzován soulad veřejné podpory s právem Evropské unie

64.     Navrhovatel namítá, že Úřad nesprávně směšuje otázku existence veřejné podpory a otázku její slučitelnosti s právem Evropské unie (dále jen „EU“). Podle jeho názoru bylo prokázáno, že vybraný dodavatel jako příspěvková organizace využívá veřejné prostředky a veřejný majetek, takže existence veřejné podpory nebyla sporná; sporné bylo pouze to, zda se tato podpora nepřenáší do doplňkové činnosti. Za této situace měl podle navrhovatele vybraný dodavatel nést důkazní břemeno a prokázat, že případná veřejná podpora byla poskytnuta v souladu s právem EU, což se podle něj nestalo.

65.     Námitka navrhovatele je nedůvodná už proto, že ve správním řízení nebylo prokázáno, že by vybraný dodavatel obdržel ve vztahu k vedlejší činnosti veřejnou podporu. Navrhovatel v podstatě přednáší řadu argumentů, proč by teoreticky připadalo v úvahu, že se podpora v podobě přenosu financí určených na hlavní činnost do rozpočtu činnosti doplňkové jeví reálnou. Navrhovatel tedy v podstatě vyžaduje důkladně prošetřit, zda (domnělá) MNNC není způsobena veřejnou podporou, aniž by o takové příčinné souvislosti měl jediný pádný důkaz (snad až na informace získané postupem dle zákona o svobodném přístupu k informacím, navrhované k důkazu nicméně opožděně, k tomu viz dále). To ale není účelem § 113 odst. 6 písm. b) zákona. Účelem žádosti o vysvětlení nabídky dle § 113 odst. 6 písm. b) zákona není prověřit, jestli snad případná MNNC není způsobena veřejnou podporou, ale naopak v případě, že o tom něco již svědčí, tyto pochybnosti buď rozptýlit, nebo potvrdit. Argumentace podaných námitek však tyto pochybnosti konstruovala pouze jako domněnky o reálném fungování vybraného dodavatele. Z vysvětlení podaných vybraným dodavatelem však rámcově vyplynulo, že vše funguje tak, jak dle rozpočtových předpisů fungovat má. Navrhovatel tak v podstatě pouze rozporuje dílčí, detailní nesrovnalosti, a snaží se z nich následně dovodit závěr o tom, že výši nabídkové ceny způsobilo právě získání veřejné podpory. To k závěru, že vybraný dodavatel veřejnou podporu ve vztahu k vedlejší činnosti obdržel, nepostačuje.

66.     Argumentace navrhovatele,[16] že veřejná podpora je u vybraného dodavatele dána již proto, že je příspěvkovou organizací Olomouckého kraje, jeho hlavní činnost je financována z příspěvků zřizovatele a veškerý majetek, který využívá, je ve vlastnictví Olomouckého kraje, je mylná. Navrhovatel poukazuje na bod 132 napadeného rozhodnutí, kde dle jeho názoru Úřad de facto přiznal existenci veřejné podpory, když uvedl, že „mezi vybraným dodavatelem a jeho zřizovatelem existují ekonomické, majetkové a finanční vazby a že vybraný dodavatel jako příspěvková organizace hospodaří v systému financovaném z veřejných prostředků“ Tak tomu ovšem není. Jak také návazně uvádí Úřad, relevantní je, „zda měl zadavatel k dispozici konkrétní skutečnosti nasvědčující tomu, že určité plnění, majetková výhoda či jiná forma podpory mohla být promítnuta do tvorby nabídkové ceny způsobem relevantním z hlediska § 113 odst. 6 písm. b) zákona“. Uvedené je přitom nutno zodpovědět negativně.

67.     Není-li prokázáno, že vybraný dodavatel obdržel ve vztahu k vedlejší činnosti veřejnou podporu, nemá smysl zabývat se otázkou souladu takové podpory s právními předpisy. 

K údajné dezinterpretaci stanoviska OVP

68.     Navrhovatel tvrdí, že vybraným dodavatelem předložené podklady nerozptylují pochyby o veřejné podpoře, neboť nejsou dostatečně konkrétní, a zadavatel tvrzení vybraného dodavatele převzal bez adekvátního ověření. Ze stanoviska OVP přitom vyplýval minimálně ten podstatný závěr, že z dokladů, které vybraný dodavatel zadavateli v procesu prověřování MNNC z důvodu nedovolené veřejné podpory doložil, nelze stran nedovolené veřejné podpory nijak ověřit, zda k ní dochází či ne, neboť vybraným dodavatelem předložené dokumenty a informace byly zcela nedostatečné pro posouzení dané otázky.

69.     Navrhovatel i v tomto kontextu pomíjí, že předmětem posouzení nebylo definitivně rozhodnout o existenci či neexistenci veřejné podpory, ale ověřit, zda zadavatel na základě vznesených pochybností provedl přiměřené šetření a opatřil si dostatečné podklady pro závěr, že není dán důvod pro vyloučení podle § 113 odst. 6 písm. b) ZZVZ. Právě takový standard přezkumu výslovně vymezilo původní rozhodnutí o rozkladu a následně z něj vycházel i Úřad v napadeném rozhodnutí (podrobněji také viz níže).

70.     Ani stanovisko OVP přitom neuzavřelo, že vybraný dodavatel obdržel neoprávněnou veřejnou podporu nebo že měl být vyloučen. Pouze konstatovalo, že na základě dostupných podkladů nelze s jistotou učinit definitivní závěr o naplnění všech znaků veřejné podpory. Úřad proto správně dovodil, že toto stanovisko nepředstavuje důkaz existence neoprávněné veřejné podpory, ale pouze poukazuje na limity podkladů pro její konečné posouzení, přičemž, jak konstatovalo rozhodnutí o rozkladu, zadavateli nelze vytýkat, že nedosáhl úrovně odborné jistoty požadované specializovaným útvarem Úřadu zabývajícím se veřejnou podporou.

Předmět přezkumu

71.      Plně se lze ztotožnit se závěrem napadeného rozhodnutí uvedeným v jeho bodu 136: „předmětem posouzení v nyní projednávané věci není zpětné ověřování správnosti jednotlivých ekonomických tvrzení vybraného dodavatele na základě informací, které si navrhovatel opatřil až po podání návrhu, ani definitivní vyřešení účetních či ekonomických vztahů mezi vybraným dodavatelem a jeho zřizovatelem. Rozhodující je naopak posouzení toho, zda zadavatel v době svého rozhodování reagoval na konkrétní námitky navrhovatele přiměřeným způsobem, vyžádal si relevantní vysvětlení a podklady a zda na jejich základě mohl rozumně a přezkoumatelně dospět k závěru o neexistenci důvodů pro obligatorní vyloučení vybraného dodavatele podle § 113 odst. 6 písm. b) zákona. […] Pro posouzení zákonnosti postupu zadavatele je určující především okruh informací a podkladů, které měl zadavatel v rozhodné době k dispozici, a způsob, jakým je vyhodnotil, nikoliv skutečnost, že po skončení příslušné fáze zadávacího řízení byly některými účastníky získány další informace, z nichž jsou následně dovozovány odlišné skutkové či právní závěry“ (pozn.: tučné zvýraznění doplněno). V otázce, zda zadavatel postupoval správně, pokud nevyloučil vybraného dodavatele v souvislosti s mimořádně nízkou nabídkovou cenou, rozhoduje vždy stav v době, kdy se zadavatel rozhodoval, zda vybraného dodavatele vyloučit, či nikoliv. Zákonnost jeho postupu se totiž odvíjí od skutečností, které byly zadavateli v této době známy.

72.     Stěžejní rozkladová námitka navrhovatele se týká údajné MNNC navrhovatele způsobené veřejnou podporou. Navrhovatel se domnívá, že zadavatel nesprávně uzavřel, že podklady předložené vybraným dodavatelem postačují k rozptýlení pochybností o MNNC z důvodu neoprávněné veřejné podpory. Podle navrhovatele byly poskytnuté informace a dokumenty příliš obecné, nekonkrétní a neumožňovaly ověřit, zda jsou náklady mezi hlavní a doplňkovou činností skutečně rozdělovány způsobem vylučujícím křížové financování. Přitom již z podkladů, které měl zadavatel k dispozici v době posouzení nabídky, měly vyplývat určité nesrovnalosti, jimž zadavatel nepřikládal odpovídající význam. Úřad přitom tento údajně nesprávný postup zadavatele aproboval.

73.     V této souvislosti je vhodné připomenout, jaký byl konkrétně obsah tvrzení navrhovatele stran MNNC a veřejné podpory v námitkách č. III:[17]

▪   podklady, které vybraný dodavatel přiložil k vysvětlení MNNC, obsahují pouze historická data, resp. tam uvedené údaje mohou prokazovat nanejvýš historický přístup vybraného dodavatele k vedení účetnictví, nabídková cena na nyní řešenou veřejnou zakázku prozatím není součástí účetnictví vybraného dodavatele (bod 25),

• odůvodnění nabídkové ceny, které zadavatel reprodukuje, je zcela obecné a neurčité, když vybraný dodavatel nespecifikoval, ve vztahu ke kterému konkrétnímu movitému majetku (technickému vybavení) a nemovitému majetku (skladům soli) zahrnul do své nabídkové ceny náklady na jeho pořízení, kolik tyto náklady činily a jakou jejich část kalkuloval do nabídkové ceny (bod 27),
• v případě, že by vybraný dodavatel do nabídkové ceny skutečně promítl náklady na pořízení technického vybavení pro zimní údržbu, musela by být jeho nabídková cena vyšší o více než 100 mil. Kč, neboť hodnota tohoto vybavení činí přibližně 140 mil. Kč, přičemž vzhledem k tomu, že je využíváno převážně po dobu pěti zimních měsíců v roce, musely by odpovídající odpisy významně zatížit nabídkovou cenu; z její výše proto navrhovatel dovozuje, že vybraný dodavatel část těchto nákladů do nabídky nezahrnul, a jeho cena je tak uměle snížena nejméně o více než 100 mil. Kč. (bod 28),
• jelikož se všichni dispečeři uvedení vybraným dodavatelem v nabídce dosud podíleli na výkonu hlavní činnosti vybraného dodavatele, zřizovatel musel na jejich mzdy poskytovat neinvestiční příspěvek, a pokud by takový neinvestiční příspěvek pro tyto zaměstnance byl poskytován i nadále, představoval by taktéž veřejnou podporu (bod 29),
• zadavatel rezignoval na zjištění podrobností ohledně účetního mechanismu mezi vybraným dodavatelem a jeho zřizovatelem, podle něhož se náklady související s komerčně využívanou technikou promítají do snížení příspěvku poskytovaného zřizovatelem na hlavní činnost vybraného dodavatele (bod 32),
• samotné „započtení“ nákladů na „pronájem“ technického vybavení ve vlastnictví Olomouckého kraje na výši příspěvků poskytovaných vybranému dodavateli Olomouckým krajem je z povahy věci nepřípustné, a to právě v kontextu požadavku na oddělené účtování hlavní a doplňkové činnosti a zamezení křížovému financování (bod 34),
• že doplňková činnost nemůže být v žádném případě „dotována“ z hlavní činnosti (bod 36).

74.     Vybraný dodavatel poskytl vysvětlení způsobu tvorby nabídkové ceny spočívající v rozúčtování nákladů mezi hlavní a doplňkovou činnost, přičemž uvedl že náklady na využívání majetku zřizovatele pro doplňkovou činnost nese v rozsahu odpovídajícím jeho skutečnému využití. Dle hodnocení zadavatele, ačkoli údajně přímo k úhradě nájemného nedochází, dochází mezi ním a zřizovatelem k určité formě zápočtu (tzn. o náklady na komerčně využívanou techniku se snižuje výše prostředků, které zřizovatel poskytuje vybranému dodavateli na hlavní činnost). Dále vybraný dodavatel předložil účetní výkazy, výsledky kontrol zřizovatele a stanovisko auditora, ze kterých vyplývalo, že vybraný dodavatel dodržuje oddělené účetnictví hlavní a vedlejší činnosti. Dále vysvětlil, že techniku udržuje v provozu dlouhodobě a její pořizovací cenu nepromítá v plné výši pouze do jediné veřejné zakázky.

75.     Jednotlivé námitky navrhovatele zadavatel tedy konfrontoval s obdrženými vysvětleními a dospěl k závěru, že z objasnění ani z předložených dokladů jako celku nevyplývá, že by nabídková cena byla mimořádně nízká v důsledku veřejné podpory nebo že by byl naplněn obligatorní důvod pro vyloučení podle § 113 odst. 6 ZZVZ. Své úvahy zaznamenal v dokumentaci o zadávacím řízení, zejména ve výsledku posouzení splnění podmínek účasti vybraného dodavatele a v rozhodnutích o námitkách, kde shrnul průběh objasňování, obsah předložených vysvětlení i důvody, pro které považoval pochybnosti vznesené navrhovatelem za dostatečně rozptýlené. Zadavatel konkrétně uvedl, že z objasnění vybraného dodavatele plyne, že nedochází ke křížovému financování mezi hlavní a vedlejší činností, a vybraný dodavatel nevyužívá majetek ve veřejném vlastnictví bez odpovídající kompenzace.

76.     Navrhovatel namítal, že podklady, které vybraný dodavatel zadavateli k objasnění MNNC předložil, nebyly k posouzení otázky veřejné podpory dostatečné, obsahovaly vnitřní rozpory a chyby, kterých si zadavatel měl všimnout, a nemohl tak dospět k závěru, že vybraný dodavatel dodržuje zásady odděleného účetnictví. Konkrétně navrhovatel[18] zadavateli vytýká, že ačkoli již z protokolu o kontrole bylo patrné, že v oblasti pronájmu nemovitého majetku nebylo zajištěno oddělené sledování doplňkové činnosti,^[19] zadavatel tuto skutečnost přehlédl, a Úřad jeho postup aproboval. Uvedená kontrolní výhrada se však týká konkrétní dílčí oblasti evidence pronájmů nemovitého majetku a sama o sobě neprokazuje existenci křížového financování ani neoprávněné veřejné podpory ve vztahu k posuzované veřejné zakázce.

77.      Na druhou stranu, z podkladů předložených vybraným dodavatelem v rámci objasnění MNNC vyplývá, že při doplňkové činnosti jsou do nákladů zakázky účtovány i odpisy a režie tohoto majetku – viz protokol o kontrole (přičemž kontrola zde nezkoumá kalkulaci předem, ale skutečně zaúčtované náklady v doplňkové činnosti). Na str. 26-27 protokolu o kontrole (aktualizace kalkulací) se uvádí, že kontrola KÚ zjistila, že u zakázek na silnicích I. třídy byly kalkulovány „mzdy pracovníků […], náklady na provoz automobilů a zařízení, odpisy, režijní náklady a zisk“ (např. „Údržba únikové zóny I/35 Mohelnice“, nebo „Čištění česel I/35 Olomouc“), u subdodávek zimní údržby pro AVE, EUROVII a SOUS „kalkulace výkonů obsahovaly náklady na mzdy […], provoz vozidel a mechanizmů, odpisy, provozní náklady a režii“ a dále „do doplňkové činnosti byly vykázány náklady […] na materiál, mzdy […], provozní a režijní náklady […] a odpisy“. I nyní uvedené podporuje tvrzení vybraného dodavatele, že náklady související s využíváním techniky a infrastruktury nejsou ponechány v hlavní činnosti, ale jsou rozúčtovávány do činnosti doplňkové. V protokolu o kontrole se také uvádí, že „[o]ddělené sledování nákladů a výnosů doplňkové činnosti bylo nastaveno prostřednictvím nákladových středisek a jmenovitých úkolů“ a že „[n]ebyly zjištěny nedostatky.“

78.     Ve stanovisku auditora je zase uvedeno: „SSOK účtuje odděleně náklady a výnosy v hlavní a doplňkové činnosti“ a „jsou zde tedy prokazatelně odděleny náklady a výnosy hlavní činnosti a náklady a výnosy činnosti doplňkové“.

79.     Podstatné však je, že zadavatel neposuzoval uvedený protokol izolovaně, ale v souvislosti s dalšími podklady předloženými vybraným dodavatelem, zejména s účetními výkazy, stanoviskem auditora, vyjádřeními vybraného dodavatele a výsledky kontrol zřizovatele.  Ačkoli tedy možná existují dílčí nedostatky v účetnictví vybraného dodavatele, z podkladů jako celku vyplývalo, že vybraný dodavatel vede účetně odděleně hlavní a doplňkovou činnost. Ani z navrhovatelem akcentovaných zjištění proto nebylo možné bez dalšího dovodit, že by systém odděleného účtování jako celek nefungoval nebo že by náklady související s hospodářskou činností byly fakticky přenášeny do činnosti hlavní. Šlo nanejvýš o dílčí okolnost, která mohla být při hodnocení podkladů vzata v úvahu, avšak nebyla způsobilá převážit ostatní zjištění svědčící ve prospěch závěru, že křížové financování nebylo z předložených podkladů seznatelné. Zadavateli ani Úřadu proto nelze vytýkat, že dílčím výhradám nepřikládaly rozhodující význam, pokud celkové vyznění podkladů směřovalo k opačnému závěru.

80.     Není možné se ztotožnit ani s názorem navrhovatele, že je nutno odmítnout předložené dokumenty s tím, že obsahují pouze „historická data“, když v nich ještě není zahrnuto účetnictví týkající se nyní šetřené veřejné zakázky. Pokud z těchto „historických dat“ vyplývá, že vybraný dodavatel opravdu rozúčtovává náklady dle jím tvrzeného mechanismu, jde o nezanedbatelný důkaz o tom, že jím tvrzený mechanismus rozúčtovávání nákladů mezi hlavní a doplňkovou činnost skutečně je dlouhodobě uplatňován. Navrhovatel má jistě obecně pravdu v tom, že historická data neprokazují, že při plnění nyní šetřené veřejné zakázky nebude poskytnuta veřejná podpora, která umožní vybranému dodavateli plnit za mimořádně nízkou nabídkovou cenu. To však vyplývá už z faktu, že skutečnosti, které teprve nastanou, zpravidla nelze bezpečně prokazovat. Jestliže tedy z historických dat nevyplynula důvodná pochybnost o tom, že vybraný dodavatel je ze strany svého zřizovatele (pokud jde o vedlejší činnost) podporován, pak není třeba mít tuto pochybnost ani do budoucna, nenaskytnou-li se další indicie, že tomu tak v budoucnu bude.

81.      Souhlasit nelze ani s tvrzením navrhovatele, že zadavatel pouze nekriticky převzal argumentaci vybraného dodavatele. Z dokumentace o zadávacím řízení naopak vyplývá, že zadavatel se námitkami navrhovatele podrobně zabýval, promítl je do žádosti o objasnění MNNC a následně konfrontoval tato vysvětlení s konkrétními pochybnostmi navrhovatele. Závěr zadavatele tak nebyl založen na pouhém převzetí stanoviska vybraného dodavatele, ale na kritickém vyhodnocení podkladů, které měl v rozhodné době k dispozici.

82.     Pokud navrhovatel vyjadřuje nesouhlas s tím, že na základě stejných podkladů Úřad nyní dospěl k opačnému závěru než v původním prvostupňovém rozhodnutí, jde o logický důsledek skutečnosti, že je Úřad vázán závazným právním názorem původního rozhodnutí o rozkladu, že zadavatel je povinen prověřit existenci důvodů dle § 113 odst. 6 písm. b) v rozsahu přiměřeném existujícím pochybnostem, resp. vzneseným námitkám, a nelze mu zpětně vytýkat, že nedosáhl úrovně odborné jistoty požadované specializovaným útvarem veřejné podpory při ex post hodnocení.

83.     Ani tvrzení navrhovatele, že když se Úřad odmítl zabývat novými skutkovými zjištěními (zejména získanými na základě zákona o svobodném přístupu k informacím), jednal tak v rozporu se zásadou materiální pravdy, není důvodné. Je tomu tak proto, že v nynějším řízení není posuzováno, zda vybraný dodavatel ve svém objasnění uváděl pravdivé informace, ale zda zadavatel mohl na základě informací, které měl v relevantní době k dispozici, důvodně uzavřít, že objasnění vybraného dodavatele dostatečně rozptýlilo pochybnosti vznesené navrhovatelem.

Požadovaný standard prověřování MNNC a možného důvodu vyloučení dle § 113 odst. 6 písm. b) ZZVZ

84.     Nelze opomínat, že po zadavateli nelze požadovat dosažení absolutní jistoty o všech skutkových okolnostech. ZZVZ po něm nevyžaduje vedení dokazování odpovídajícího standardům správního či případně soudního řízení. Úroveň poznání požadovaná ZZVZ je úroveň rozumně odůvodněného závěru, nikoli absolutní jistoty.

85.     Pokud tedy navrhovatel později v průběhu správního řízení poukazoval na jisté nesrovnalosti ve vyjádření vybraného dodavatele k podkladům původního prvostupňového rozhodnutí ze dne 16. 1. 2026,[20] nejde ani o skutečnost, která by byla způsobilá změnit to, jak bude nahlíženo na posuzování MNNC zadavatelem v relevantním čase.

86.     Navrhovatel namítal, že samotné oddělené vedení účetnictví ještě neprokazuje, že náklady a výnosy jsou mezi hlavní a doplňkovou činnost rozdělovány úplně a správně. Nevylučuje totiž, že některé zdroje využívané pro doplňkovou činnost nejsou v účetnictví řádně zohledněny nebo že jsou nesprávně nastaveny alokační klíče pro rozdělení nákladů. K prokázání správnosti postupu by proto bylo třeba doložit podrobnou kalkulaci nabídkové ceny, včetně celkových nákladů na jednotlivé zdroje, způsobu jejich rozdělení mezi hlavní a doplňkovou činnost a rozsahu, v němž byly tyto náklady promítnuty do nabídky. Tuto námitku je však třeba odmítnout. Navrhovatel v podstatě požaduje, aby zadavatel ověřil správnost jednotlivých alokačních klíčů, detailně přezkoumal rozdělení všech nákladů mezi hlavní a doplňkovou činnost a získal úplný rozpad nabídkové ceny. Takový požadavek však není případný v situaci, kdy nebylo prokázáno ani to, že je nabídková cena vybraného dodavatele mimořádně nízká. Přesahuje tedy rámec nutného posouzení ve zdejším případě.

87.     Navrhovatel také poukazoval na stanovisko auditora, podle něhož je zaúčtování nákladů a výnosů mezi hlavní a doplňkovou činnost prováděno prostřednictvím nákladových středisek při přijetí příslušného účetního dokladu, a dovozuje z toho, že ke každému jednotlivému nákladu alokovanému do doplňkové činnosti musel existovat konkrétní účetní doklad, který měl být vybraný dodavatel schopen předložit. Požadavek navrhovatele, aby byly v rámci přezkumu MNNC předloženy a ověřovány jednotlivé účetní doklady vztahující se ke každému nákladu alokovanému do doplňkové činnosti, fakticky směřuje k podrobnému ekonomickému a účetnímu auditu vnitřního fungování vybraného dodavatele. Takový rozsah přezkumu však přesahuje rozsah povinností zadavatele při posuzování důvodů pro vyloučení podle § 113 odst. 6 ZZVZ.

88.     Zadavateli nelze vytýkat, že v rámci objasnění MNNC nepřevzal beze zbytku požadavky či argumentaci navrhovatele, neboť rozsah a obsah požadovaného objasnění je primárně věcí jeho uvážení, pokud zvolený postup umožňuje spolehlivě ověřit skutečnosti významné pro posouzení nabídky a nevzbuzuje důvodné pochybnosti o splnění zadávacích podmínek ani o reálnosti nabídkové ceny.

K novým skutkovým zjištěním

89.     Navrhovatel zpochybňuje tvrzení navrhovatele z objasnění MNNC, že „[z]řizovatel stanovil postup, že SSOK nepřevádí prostředky zřizovateli, ale zaplacením části nákladů na odpisy a režie v doplňkové činnosti, vzniká úspora prostředků v příspěvku pro hlavní činnosti, kde by jinak tyto náklady byly rozúčtovány v plné výši“. Navrhovatel namítá, že vybraným dodavatelem popsaný ekonomický mechanismus započtení nákladů neexistuje, což dokládají informace, které navrhovatel získal po podání návrhu, zejména prostřednictvím žádostí podle zákona o svobodném přístupu k informacím, a které předložil v rámci vyjádření k podkladům napadeného rozhodnutí.[21] Podle jeho názoru tyto podklady zpochybňují existenci tvrzeného mechanismu interních zápočtů mezi vybraným dodavatelem a jeho zřizovatelem a současně oslabují věrohodnost vysvětlení poskytnutých při objasňování MNNC. Navrhovatel dovozuje, že skutečnost, že vybraný dodavatel ani jeho zřizovatel nebyli schopni doložit účetní doklady či jiné podklady prokazující tvrzené zápočty související jak s historickými, tak s nyní přezkoumávanými veřejnými zakázkami, přičemž oba subjekty opakovaně uvedly, že požadovanými informacemi nedisponují, svědčí o tom, že deklarovaný mechanismus interních zápočtů ve skutečnosti neexistuje a že vysvětlení předložené vybraným dodavatelem zadavateli v rámci objasnění mimořádně nízké nabídkové ceny nebylo pravdivé. Dle navrhovatele vzhledem k těmto novým skutkovým zjištěním neměl být Úřad při novém posuzování věci právním názorem předsedy Úřadu vázán.

90.     Navrhovatel dále namítá, že Úřad měl k informacím získaným podle zákona o svobodném přístupu k informacím přihlédnout právě s ohledem na § 251 odst. 5 ZZVZ, jelikož podle jeho názoru zpochybňovaly věrohodnost podkladů, z nichž zadavatel při posouzení MNNC vycházel. S uvedenou argumentací však nelze souhlasit.

91.      Tyto námitky rozkladu nejsou důvodné. Již v bodech 66 a 67 návrhu se navrhovatel problematikou zápočtu zabývá. Nic mu tedy nebránilo učinit již v návrhu rozhodnutí přednést důkazní návrh směřující k dotázání se zřizovatele, zda o zápočtových mechanismech ví, či nikoliv, jak vyžaduje § 251 odst. 1 zákona. Navrhovatel případně mohl dotaz na zadavatele vznést sám, jak ostatně i později učinil v režimu zákona o svobodném přístupu k informacím, a k důkazu navrhnout odpověď, kterou v budoucnu obdrží. Důkazní návrhy jsou náležitostí návrhu a později je obecně vzato nelze doplňovat (§ 251 odst. 4 zákona).

92.     Není tedy ani pravdou, že by v silně koncentrovaném řízení o přezkoumání úkonů zadavatele nebylo možno nalézt pravdu v materiálním smyslu, jak se navrhovatel snaží tvrdit. Navrhovatel pouze musí včas učinit rozhodnutí o tom, jakými důkazy bude své procesní stanovisko obhajovat. To se v daném případě nestalo, ačkoliv navrhovatel tuto možnost měl. I s ohledem na povahu činnosti navrhovatele, jejž tvoří zkušené subjekty vybavené profesionálním aparátem, nelze nedodržení povinnosti uvést důkazní návrh dotazem na zřizovatele navrhovateli prominout.

K námitce navrhovatele, že i kdyby tvrzený ekonomický mechanismus existoval, byl by projevem zakázaného křížového financování

93.     Dále navrhovatel dovozuje, že i kdyby popisovaný mechanismus existoval, šlo by o zakázané křížové financování, neboť započítávání nákladů vzniklých v doplňkové činnosti na úsporu prostředků v příspěvku pro hlavní činnosti je „přeléváním“ finančních prostředků mezi hlavní a vedlejší činností. Dle navrhovatele není rozhodující formální označení operace. Pokud dle jeho názoru doplňková činnost generuje úsporu využívanou v hlavní činnosti, dochází tím k propojení obou činností, které je v přímém rozporu s tvrzením vybraného dodavatele o důsledném oddělení financování hlavní a doplňkové činnosti.

94.     Uvedená námitka je irelevantní, neboť se zcela míjí s předmětem přezkumu v této věci, a sice zda vybraný dodavatel neoprávněně „nepřelévá“ výhody vzniklé z jeho hlavní činnosti do své činnosti vedlejší, ve které soutěží na trhu s jinými subjekty. Pokud vybraný dodavatel naopak „dotuje“ svou vedlejší činností činnost hlavní, nelze o veřejné podpoře u doplňkové činnosti hovořit. Pokud by se totiž vybraný dodavatel dopouštěl křížového financování ve prospěch činnosti hlavní, nesvědčí to pro závěr o tom, že by byl příjemcem veřejné podpory – právě naopak. Důvodem, proč je obdobným subjektům jejich zřizovateli umožněna doplňková činnost je právě snaha plně využít jejich kapacity a snížit tak náklady na činnost hlavní.

K návrhu navrhovatele na doplnění dokazování

95.     Navrhovatel v této souvislosti navrhuje, aby předseda Úřadu sám vyžádal od vybraného dodavatele relevantní podklady vztahující se k internímu zápočtu, resp. prokazující existenci a fungování tvrzeného mechanismu interního zápočtu nákladů mezi vybraným dodavatelem a jeho zřizovatelem.

96.     Požadavek, aby si předseda Úřadu vyžádal další podklady k tvrzenému mechanismu interního zápočtu, je třeba odmítnout, neboť takové šetření by již přesahovalo rámec posouzení MNNC. Předseda Úřadu připomíná, že účelem řízení není definitivně ověřit veškeré ekonomické vztahy mezi vybraným dodavatelem a jeho zřizovatelem ani s konečnou platností rozhodnout o existenci veřejné podpory, ale posoudit, zda zadavatel na základě získaných podkladů mohl důvodně dojít k závěru, že nejsou dány důvody pro vyloučení podle § 113 odst. 6 písm. b) ZZVZ. I kdyby další podklady mohly přispět k přesnějšímu posouzení otázky veřejné podpory, jejich vyžádání by již nesměřovalo k posouzení postupu zadavatele v tom smyslu, zda přiléhavě zhodnotil tvrzení navrhovatele a podklady, které měl k dispozici, a tedy zda správně usoudil na existenci MNNC a veřejné podpory. Takové dokazování by naopak směřovalo k hlubšímu posouzení fungování vztahu mezi vybraným dodavatelem a jeho zřizovatelem, což už není předmětem nynějšího správního řízení.

97.     Nehledě na výše uvedené jde o nový důkazní návrh po koncentraci řízení dle § 251 odst. 4 zákona, a jako takový musí být odmítnut.

K údajnému přenesení důkazního břemene na navrhovatele

98.     Navrhovatel v rozkladu odkazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu,[22] dle které se při řešení otázky důkazního břemene vychází z tzv. Rosenbergovy teorie dělení důkazního břemene, dle které procesní strana, jejíhož procesního cíle nelze dosáhnout bez použití určité právní normy, nese břemeno tvrzení i břemeno důkazní ohledně splnění skutkových předpokladů uplatnění této normy. Každá strana má proto dokázat skutkové předpoklady právní normy, která je této straně příznivá. Jelikož tedy existence tvrzených interních zápočtů je skutečností, z níž vybraný dodavatel dovozuje pro sebe příznivý právní důsledek, její prokázání mělo tížit výlučně vybraného dodavatele. Uvedené je potvrzeno samotnou dikcí § 113 odst. 6 písm. b) ZZVZ, podle kterého zadavatel účastníka vyloučí, pokud účastník zadávacího řízení není schopen na výzvu zadavatele prokázat. Úřad ale důkazní břemeno fakticky převrátil, když konstatoval, že navrhovatel nově (tj. po zrušení původního prvostupňového rozhodnutí) nepředložil důkazy, ze kterých by jednoznačně vyplývalo, že vybraný dodavatel při objasnění MNNC uvedl vědomě nepravdivé informace. Navrhovatel se tedy jednak domnívá, že důkazní břemeno mělo tížit vybraného dodavatele, a Úřad ho nesprávně obrátil. Současně ale dodává, že i tak předložil (viz odpovědi na žádosti o poskytnutí informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím) řadu důkazů prokazujících, že k žádným zápočtům nedochází.

99.     S námitkou navrhovatele, že by v napadeném rozhodnutí došlo k nepřípustnému přenesení důkazního břemene, není možné souhlasit. Závěr, že nově předložené podklady nejsou způsobilé zpochybnit správnost skutkových východisek, z nichž zadavatel při posouzení nabídkové ceny vycházel, nelze vykládat jako požadavek, aby navrhovatel prokazoval neexistenci tvrzeného mechanismu zápočtu. Úřad pouze posuzoval, zda informace a dokumenty předložené navrhovatelem představují natolik konkrétní a přesvědčivé indicie, aby bylo možné zpochybnit věrohodnost vysvětlení a podkladů poskytnutých vybraným dodavatelem. Takový závěr však z ničeho bezpečně nevyplynul. Doklady předložené vybraným dodavatelem v rámci objasnění MNNC jako celek svědčily pro závěr, že není příjemcem veřejné podpory. Navrhovatel nepoukázal na natolik zásadní informace ve zmíněných podkladech pro posouzení MNNC, které by odůvodňovaly, že měl zadavatel rozhodnout jinak. Byť navrhovatelem nově předložené informace (zejména ty získané na základě zákona o svobodném přístupu k informacím) jistým způsobem narušují jistotu o existenci vybraným dodavatelem popisovaného účetního mechanismu, jde o důkazy vznesené po koncentraci řízení, ale zejména poté, co rozhodoval zadavatel. Zadavatel v době rozhodování učinil závěr, který z jemu předložených dokladů vyplýval. Za této situace Úřad postupoval správně, když neshledal důvod zpochybnit oprávněnost postupu zadavatele, který při posouzení MNNC vycházel z vysvětlení a dokumentů předložených vybraným dodavatelem, jejichž věrohodnost nebyla relevantními důkazy vyvrácena.

K námitce nepřezkoumatelnosti rozhodnutí o námitkách č. 3 v části týkající se MNNC

100.   Navrhovatel i v rozkladu opakuje svůj názor, že rozhodnutí o námitkách č. 3 je nepřezkoumatelné. Tato námitka je nedůvodná, přičemž se lze zcela ztotožnit s jejím vypořádáním v bodech 144-148 napadeného rozhodnutí.

101.    Zákon v § 245 odst. 1 požaduje podrobné a srozumitelné odůvodnění, nikoli však vypořádání každého jednotlivého tvrzení, důkazu a argumentu zvlášť. V judikatuře Nejvyššího správního soudu se opakovaně objevuje teze (vztahující se sice původně k soudům, ale její dopad lze analogicky vztáhnout i na správní orgán a v jistých případech i na zadavatele), že není nutno reagovat na každý jednotlivý argument účastníka, pokud jsou dostatečně vypořádány stěžejní námitky a z odůvodnění je zřejmé, proč zadavatel dospěl ke svému závěru. Zpravidla postačuje, pokud zadavatel identifikuje hlavní okruhy námitek, vysvětlí své skutkové a právní úvahy, a vyvrátí nosné argumenty navrhovatele. Zejména, když jsou námitky obsáhlé, je podstatné, zda se zadavatel vypořádal s jejich nosnou skutkovou a právní podstatou a zda z rozhodnutí o námitkách vyplývají úvahy, které jej vedly k závěru o jejich nedůvodnosti. Požadavek na detailní samostatné vypořádání každého jednotlivého argumentu by však neodpovídal účelu námitkového řízení ani zákonné lhůtě stanovené v § 245 ZZVZ.

102.   Navrhovatel si v rozkladu stěžuje, že rozhodnutí o námitkách č. 3 obsahovalo pouze obecné hodnotící závěry zadavatele, a nikoli „konkrétní údaje“. V nynějším rozkladovém řízení však rozhodnutí o námitkách č. 3 zcela obstálo z pohledu požadavků § 245 odst. 1 ZZVZ, neboť z něj bylo zřejmé, jakými úvahami se zadavatel při posouzení otázky možné veřejné podpory řídil, z jakých podkladů vycházel a proč považoval vysvětlení vybraného dodavatele za dostačující. Zadavatel se neomezil na pouhé konstatování, že veřejná podpora nebyla zjištěna a svůj závěr vysvětlil. Smyslem rozhodnutí o námitkách není reprodukovat veškeré podklady či jejich obsah v plném rozsahu, nýbrž přezkoumatelně objasnit důvody, pro které zadavatel námitky odmítl. Za situace, kdy zadavatel identifikoval podklady, z nichž vycházel, shrnul jejich podstatný obsah a vysvětlil logickou návaznost mezi zjištěnými skutečnostmi a přijatým závěrem, nelze dovozovat nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí pouze z toho, že navrhovateli nebyly zpřístupněny veškeré detailní údaje obsažené v objasnění vybraného dodavatele.

K námitce netransparentnosti oznámení o výběru č. 3 v části týkající se MNNC a posouzení technické kvalifikace dle čl. 4.4, 4.6 a 15.4 zadávací dokumentace

103.   Dle názoru navrhovatele měl zadavatel na základě dříve předložených námitek povinnost učinit součástí oznámení o výběru č. 3 podrobnější odůvodnění nad rámec informací vyžadovaných v § 123 ZZVZ. V bodě 117 rozkladu navrhovatel namítá, že se v oznámení o výběru měl zadavatel vyjádřit ke skutečnostem uvedeným v bodě 20 návrhu, což neučinil a Úřad to přehlédl.

104.   S tímto názorem se však nelze ztotožnit. Zaprvé v bodě 20 návrhu, kterým bylo zahájeno nynější správní řízení, žádné konkrétní skutečnosti vypočteny nejsou. Zadruhé ZZVZ nestanoví povinnost, aby zadavatel účastníkům zadávacího řízení zpřístupňoval veškeré podklady či podrobné úvahy vztahující se k posouzení MNNC, ani neukládá povinnost zahrnout takové odůvodnění do oznámení o výběru. Skutečnost, že zadavatel je povinen zachytit své úvahy v dokumentaci o zadávacím řízení, sama o sobě neznamená povinnost reprodukovat jejich plný obsah v dokumentech rozesílaných účastníkům zadávacího řízení. Takovou povinnost nelze dovozovat ani ze zásady transparentnosti, neboť ta nemůže sloužit k vytváření nových povinností nad rámec zákonné úpravy, zejména v situaci, kdy ZZVZ obsah a náležitosti oznámení o výběru výslovně upravuje.

105.   Ustanovení § 123 odst. 1 písm. b) ZZVZ taxativním způsobem vymezuje, jaké náležitosti musí mít výsledek posouzení splnění podmínek účasti, a v ustanovení § 119 odst. 2 ZZVZ jsou taxativně vymezeny náležitosti písemné zprávy o hodnocení nabídek. Jak zadavatel trefně podotýká, „[p]okud by zákonodárce zamýšlel, aby součástí výsledku posouzení či písemné zprávy o hodnocení nabídek byly rovněž informace o průběhu a výsledku posuzování MNNC, nepochybně by tuto povinnost do příslušných ustanovení ZZVZ výslovně zakotvil. Absence takové povinnosti v zákonném textu proto nemůže být nahrazena extenzivním výkladem navrhovatele, neboť taxativní výčet ze své podstaty nepřipouští rozšíření o další, zákonem nepředvídané náležitosti“. Ztotožnit se lze rovněž s tvrzením zadavatele, že „[n]avrhovatel zaměňuje požadavek na transparentnost postupu zadavatele s požadavkem na koncentraci veškerých informací do jediného dokumentu, což je výklad, který nemá oporu ani v ZZVZ, ani v rozhodovací praxi Úřadu.“[23]

K námitkám týkajícím se technické kvalifikace

K námitce, že vybraný dodavatel reálně nemá k dispozici jím tvrzené kapacity

106.   Navrhovatel namítal, že vybraný dodavatel nesplnil technickou kvalifikaci a jeho nabídka neodpovídá skutečnosti. Podle navrhovatele totiž vybraný dodavatel fakticky nedisponuje deklarovanými personálními, technickými ani skladovými kapacitami v rozsahu uvedeném v nabídce, jelikož tyto kapacity bude muset primárně využívat pro výkon své hlavní činnosti při údržbě silnic II. a III. třídy; skladové a další kapacity údajně neumožňují disponovat dostatečnou kapacitou pro plnění veřejné zakázky i požadovaným předzásobením pro hlavní činnost současně. Za klíčové navrhovatel považuje ustanovení čl. 6.3 a 12.3 smlouvy (resp. 4.4 a 4.6 zadávací dokumentace), podle nichž mají být sypače a dispečeři „ze 100 % dedikováni“ plnění veřejné zakázky. Tento požadavek podle něj nelze vykládat tak, že brání pouze jejich využití pro jiné smlouvy uzavřené se zadavatelem. Navrhovatel současně vytýká Úřadu, že se s touto argumentací řádně nevypořádal a bez bližšího odůvodnění převzal výklad zadavatele. Dále upozorňuje, že výklad zastávaný zadavatelem by ve svém důsledku vedl k nedůvodné diskriminaci dodavatelů realizujících jiné zakázky pro zadavatele a současně by zvýhodňoval subjekty využívající stejné kapacity pro plnění zakázek jiných objednatelů.

107.   Úřad však dle názoru předsedy vypořádal námitku zcela správně – nelze říci, že se omezil na konstatování, že z čl. 12.3 smlouvy nelze dovozovat zákaz využití dispozice v hlavní činnosti, aniž by však vysvětlil, proč argumenty navrhovatele neobstojí. Je pravdou, že Úřad nereagoval konkrétně na argument o údajné diskriminaci mezi dodavateli, pokud smlouvu vykládáme tak, že pojem „ze 100 % dedikován na plnění této Smlouvy“ neznamená omezení ve vztahu k jiným smlouvám, než se zadavatelem uzavřeným, ale vypořádal námitku implicitně prostřednictvím výkladu čl. 12.3 smlouvy, když uvedl, že výklad zastávaný navrhovatelem by ve svém důsledku znamenal rozšíření smluvních omezení nad rámec jejich textu, což je zásadní argument řešící gros posuzované dílčí otázky.

108.   Požadavkem na 100 % dedikaci dispečerů se Úřad podrobně zabýval v bodech 159-161 napadeného rozhodnutí, kde vysvětlil, že ve smlouvě je povinnost konkretizována tak, že dispečer uvedený v příloze č. 11 smlouvy nemůže být využíván poskytovatelem při plnění jiného smluvního vztahu uzavřeného s objednatelem (resp. zadavatelem). K tomu lze odkázat na text čl. 12.3 smlouvy, který zní: „Po celou dobu účinnosti Smlouvy musí být člen realizačního týmu (dispečer) ze 100 % dedikován na plnění této Smlouvy, tzn. že dispečer uvedený v Příloze č. 11 Smlouvy nemůže být využíván Poskytovatelem při plnění jiného smluvního vztahu uzavřeného s Objednatelem.“. (tučné zvýraznění doplněno). Dále Úřad tamtéž uvedl, že „z textu samotného ustanovení je tak zřejmé, že zadavatel připustil souběžné využívání personálních kapacit, přičemž zvláštní omezení stanovil pouze ve vztahu k dispečerům a pouze ve vztahu k jiným smluvním vztahům uzavřeným s objednatelem.“

109.   Požadavkem na 100 % dedikaci sypačů se Úřad obdobně (rovněž se správnými závěry) zabýval v bodech 163 a následujících. V tomto směru je třeba připomenout, že jazykový výklad daného ustanovení je jednoznačný a zadavatel si za jeho zněním i výkladem stojí.

110.    Vedle toho je třeba podotknout, že měl-li navrhovatel za to, že je sporná smluvní podmínka diskriminační, měl příležitost ji napadnout námitkami a případně návrhem. Není-li zadávací podmínka zrušena, je třeba ji aplikovat, neboť opačný postup by vedl k porušení zásady transparentnosti (srov. např. rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-R0043/2026/VZ).

111.     Námitkám stran výkladu zadávacích podmínek tedy přisvědčit nelze.

112.    Otázkou nedostatečnosti skladů vybraného dodavatele se Úřad zabýval zejména v bodu 168 napadeného rozhodnutí. Úřad rekapituloval, že z dokumentace o zadávacím řízení vyplývá, že vybraný dodavatel v nabídce předložil čestné prohlášení o skladových prostorách, kde identifikoval jednotlivé sklady určené pro plnění veřejné zakázky, uvedl jejich kapacitu pro účely veřejné zakázky a současně specifikoval právní titul jejich užívání. Doložil způsob zajištění výroby a skladování solanky v jednotlivých lokalitách. Zadavatel si také od vybraného dodavatele vyžádal doplnění těchto údajů a vybraný dodavatel se dodatečně vyjádřil. Vysvětlil, že celková kapacita jím využívaných skladů činí více, než potřebuje pro plnění veřejné zakázky. přičemž další skladovací potřeby lze pokrýt průběžným doplňováním zásob a využitím dalších skladů. Současně vysvětlil, že obdobný model souběžného využívání skladových kapacit již v minulosti dlouhodobě fungoval při zajišťování údržby silnic I., II. a III. třídy, a poukázal na to, že i kapacity jednotlivých skladů odhadované navrhovatelem převyšují kapacity deklarované vybraným dodavatelem pro plnění veřejné zakázky.

113.    Zadavatel ostatně správně poukazuje na fakt, že navrhovatel svou argumentací fakticky směšuje dvě odlišné právní roviny – rovinu kvalifikační, která je předmětem posouzení v zadávacím řízení, a rovinu smluvní, která se týká dodržování povinností vyplývajících ze smlouvy v průběhu její realizace. Případné budoucí porušení smluvních povinností ze strany vybraného dodavatele by bylo řešeno prostřednictvím smluvních mechanismů (včetně sankcí), nikoliv prostřednictvím vyloučení dodavatele ze zadávacího řízení. Technickou kvalifikaci je třeba posuzovat podle toho, zda dodavatel k okamžiku relevantnímu pro posouzení nabídky prokázal splnění konkrétních zadávacích podmínek, nikoli např. podle toho, jaký byl dosavadní rozsah jeho jiných činností podle odhadů a domněnek ostatních dodavatelů. Od zadavatele nelze požadovat, aby při posuzování technické kvalifikace prováděl analýzu veškerých závazků dodavatele a dle nich posuzoval, zda dodavatel bude schopen veřejnou zakázku řádně plnit.

114.    Z uvedeného vyplývá, že zadavatel nepřevzal nekriticky tvrzení vybraného dodavatele, ale tím, zda splnil technické podmínky se reálně zabýval. Úřad tedy posoudil tuto otázku správně.

K námitce, že vybraný dodavatel nesplnil čl. 4.6.2 zadávací dokumentace

115.    Co se týče tvrzení, že vybraný dodavatel měl být vyloučen kvůli tomu, že jeden ze čtyř požadovaných zametačů nebyl ve vlastnictví vybraného dodavatele, ale byl pouze pronajat od společnosti Značky Morava, a.s., a že proto měl vybraný dodavatel prokazovat kvalifikaci prostřednictvím jiné osoby podle § 83 ZZVZ a předložit i doklady k této osobě, navrhovatel v rozkladu pouze uvádí, že s posouzením Úřadu v této věci nesouhlasí, přičemž plně odkazuje na argumentaci uvedenou v návrhu.

116.    S posouzením věci Úřadem se lze zcela ztotožnit a lze tedy plně odkázat na argumentaci uvedenou v napadeném rozhodnutí (body 173-176), kde Úřad konstatoval, že „v případě technické kvalifikace dle § 79 odst. 2 písm. j) zákona není rozhodující, kdo je vlastníkem příslušného technického vybavení, ale zda bude mít dodavatel toto vybavení při plnění veřejné zakázky k dispozici“, „[s]amotné poskytnutí technického prostředku na základě nájemní smlouvy bez dalšího neznamená, že se pronajímatel podílí na plnění veřejné zakázky nebo že je třeba jeho prostřednictvím prokazovat kvalifikaci podle § 83 zákona.“ a „[v]ybraný dodavatel v daném případě neprokazoval technickou kvalifikaci prostřednictvím jiné osoby ve smyslu § 83 zákona, ale prokazoval, že bude disponovat požadovaným technickým vybavením. Zadavatel proto nepochybil, pokud po vybraném dodavateli nepožadoval předložení dokladů dle § 83 odst. 1 zákona vztahujících se ke společnosti Značky Morava, a.s.“

VI.        Závěr

117.    Podstatou nyní projednávané věci není definitivní vyřešení otázky, zda mezi vybraným dodavatelem a jeho zřizovatelem existují veškeré ekonomické vztahy přesně tak, jak byly popsány v objasnění MNNC, ani autoritativní posouzení existence či neexistence veřejné podpory. Předmětem přezkumu je posouzení toho, zda zadavatel v době svého rozhodování reagoval na námitky navrhovatele přiměřeným způsobem, opatřil si relevantní podklady a zda na jejich základě mohl rozumně, logicky a přezkoumatelně dospět k závěru, že není dán důvod pro vyloučení vybraného dodavatele podle § 113 odst. 6 písm. b) ZZVZ. Jelikož předseda Úřadu dospěl k závěru, že zadavatel tomuto standardu dostál a že důvodné nejsou ani ostatní rozkladové námitky směřující proti posouzení technické kvalifikace, transparentnosti oznámení o výběru ani přezkoumatelnosti rozhodnutí o námitkách, nebyly dány důvody ke zrušení napadeného rozhodnutí.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1, ve spojení s § 152 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále odvolat.

otisk úředního razítka

doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

Adresáti:

1.         Ředitelství silnic a dálnic s. p., Čerčanská 2023/12, 140 00 Praha 4

2.        EUROVIA CZ a.s., U Michelského lesa 1581/2, Michle, 140 00 Praha 4

3.        Správa silnic Olomouckého kraje, příspěvková organizace, Lipenská 753/120, Hodolany, 779 00 Olomouc

Vypraveno dne:
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

---

[1] Ze dne 25. 8. 2025, položka 47 správního spisu.

[2] Ze dne 24. 9. 2025.

[3] Hlavní činností vybraného dodavatele je správa, údržba a investice do silnic II. a III. třídy ve vlastnictví Olomouckého kraje; tato činnost není vykonávána na trhu a slouží plnění veřejného zájmu. Vedle toho vykonává vedlejší (doplňkovou) činnost hospodářského charakteru, např. údržbu silnic I. třídy a dálnic, která je již tržní a konkurenční.

[4] Položka 61 ve správním spise.

[5] Položka 45 správního spisu.

[6] Položka 42 správního spisu.

[7] Položka 46 správního spisu.

[8] Položka 43 správního spisu.

[9] Položka 47 správního spisu.

[10] Položka 44 správního spisu.

[11] Položka 39 správního spisu.

[12] Položka 40 správního spisu.

[13] Bod 102 rozkladu.

[14] Navrhovatel v bodě 28 námitek č. III ještě konkrétně uváděl: „Stěžovatel již v námitkách II a návrhu poukázal v této souvislosti na značné náklady spojené s plněním předmětu veřejné zakázky, když při čistě konzervativním odhadu by výše takových nákladů na pořízení technického vybavení pro účely zimní údržby v rámci plnění veřejné zakázky, zejména pak kompletně vybavených sypačů, včetně sypacích nástaveb a radlic dosahovala částky kolem 140 milionů Kč (náklady na pořízení jednoho sypače vč. příslušenství převyšují 6 mil. Kč). Vzhledem k tomu, že služby zimní údržby pozemních komunikací v rámci předmětu plnění veřejné zakázky jsou prováděny pouze v období od 1. 11. do 31. 3., tj. po dobu 5 měsíců v kalendářním roce, je zapotřebí tuto skutečnost zohlednit také do výše účetních odpisů, které pak odpovídají nákladům na takto pořízené technické vybavení a vstupují do kalkulace nabídkové ceny, zejména do položky paušálu zimní údržby. S ohledem na výši nabídkové ceny vybraného dodavatele stěžovatel byl a je přesvědčen o tom, že vybraný dodavatel ve skutečnosti nezahrnul veškeré náklady spojené s jeho dispozicí s technickým vybavením do nabídkové ceny, neboť pokud by tak učinil, musela by být o více než 100 milionů Kč vyšší.“ (položka 41 správního spisu).

[15] Str. 10 objasnění MNNC, položka 63 správního spisu.

[16] Bod 106 rozkladu.

[17] Položka 41 správního spisu.

[18] V rozkladu a dříve také v rámci vyjádření k podkladům původního prvostupňového rozhodnutí.

[19] Navrhovatel odkazuje zejména na vybraným dodavatelem předložený protokol z kontroly Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 2. 2. 2023, č. 23/22, kde se (na str. 8) uvádí, že „náklady a výnosy ze všech pronájmů jsou evidovány pouze v hlavní činnosti, […] V rámci účetních výkazů není zajištěno oddělené sledování doplňkové činnosti v oblasti pronájmů nemovitého majetku v souladu se Zřizovací listinou a Směrnicí ROK.“ Dále navrhovatel v průběhu správního řízení také poukazoval na uvedení nulových nákladů na pronájem v čl. 5.5 protokolu o kontrole, ačkoli v předmětném časovém období zajišťoval vybraný dodavatel pro navrhovatele mimo jiné výkon dispečerského pracoviště.

[20] Kde je na poslední stránce uvedena tabulka s náklady kalkulovanými pro jednu ze subdodávek realizovaných vybraným dodavatelem pro navrhovatele, kde jsou všechny náklady uvedeny ve výši „0“, přičemž následně je uvedena jedna agregovaná položka nákladů, z čehož navrhovatel dovozuje, že vybraný dodavatel náklady kryté z hlavní činnosti do své doplňkové činnosti nekalkuluje, nebo tak činí zcela nesprávně (položka 82 správního spisu a bod 72 rozkladu)

[21] V bodech 60 až 76 rozkladu navrhovatel popisuje, že se po neúspěšném posouzení MNNC pokusil ověřit tvrzený mechanismus „interních zápočtů“ prostřednictvím žádostí podle zákona o svobodném přístupu k informacím adresovaných jak vybranému dodavateli, tak Olomouckému kraji (jako jeho zřizovateli). Konkrétně požadoval doklady k již provedeným zápočtům mezi vybraným dodavatelem a Olomouckým krajem za roky 2009 až 2024 a rovněž informace o plánovaných zápočtech pro zakázku v období 2025 až 2031. SSOK neposkytla žádné doklady o historických zápočtech a odkázala pouze na výroční zprávy, které (dle navrhovatele) žádné informace o zápočtech neobsahovaly. Ve vztahu k budoucím zápočtům vybraný dodavatel uvedl, že požadovanými informacemi nedisponuje, protože jde o hypotetickou situaci závislou na získání zakázky (přičemž pokud by dle navrhovatele tvrzená praxe existovala, musela by být zohledněna v procesu tvorby nabídky a relevantní informace by musela již existovat). Olomoucký kraj po provedeném šetření sdělil, že požadované informace nemá, nenacházejí se u něj a nepodařilo se mu je získat ani od vybraného dodavatele. Současně uvedl, že žádný z oslovených odborů kraje takovými informacemi nedisponuje. Ve vztahu k budoucím zápočtům Olomoucký kraj uvedl, že ani on, ani vybraný dodavatel takovými informacemi nedisponují a že požadované informace neexistují.

[22] Zejména rozsudky sp. zn. 23 Cdo 2051/2022, sp. zn. 22 Cdo 3108/2010, sp. zn. 29 Cdo 3075/2022.

[23] Body 77 a 79 vyjádření zadavatele k rozkladu.