číslo jednací: 34143/2026/162
spisová značka: R0125/2026/VZ
| Instance | II. |
|---|---|
| Věc | MEPHARED 2 – dodávka nelaboratorního sedacího nábytku |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
| Výrok | rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno |
| Rok | 2026 |
| Datum nabytí právní moci | 18. 9. 2026 |
| Související rozhodnutí | 25204/2026/500 34143/2026/162 |
| Dokumenty |  2026_R0125.pdf 198 KB |
|
PID |
UOHSX00NECJU |
|
|
|
Č. j. |
ÚOHS-34143/2026/162 |
||
|
Sp. zn. |
ÚOHS-R0125/2026/VZ |
||
|
Datum, místo |
18. 9. 2026, Brno |
Rozhodnutí PŘEDSEDY
Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Ve správním řízení o rozkladu doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 30. 7. 2026 navrhovatelem
- ATEX spol. s r.o., IČO 47451203, se sídlem Střední 1722/7, 500 08 Hradec Králové, ve správním řízení zastoupeným na základě plné moci ze dne 2. 6. 2026 Mgr. Martinem Laubem, advokátem, ev. č. ČAK 18708, se sídlem Vodičkova 709/33, 110 00 Praha,
proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 15. 7. 2026, č. j. ÚOHS-25204/2026/500, vydanému ve správním řízení vedeném pod sp. zn. ÚOHS-S0370/2026/VZ ve věci přezkoumání úkonů zadavatelů
- Univerzita Karlova, Farmaceutická fakulta v Hradci Králové, IČO 00216208, se sídlem Ovocný trh 560/5, 110 00 Praha,
- Univerzita Karlova, Lékařská fakulta v Hradci Králové, IČO 00216208, se sídlem Ovocný trh 560/5, 110 00 Praha,
učiněných při zadávání veřejné zakázky „MEPHARED 2 – dodávka nelaboratorního sedacího nábytku“ v otevřeném řízení, jehož oznámení o zahájení zadávacího řízení bylo odesláno k uveřejnění dne 19. 3. 2026 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 20. 3. 2026 pod ev. č. Z2026-014674 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 20. 3. 2026 pod ev. č. 193470-2026,
jsem podle § 152 odst. 6 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:
Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0370/2026/VZ, č. j. ÚOHS-25204/2026/500 ze dne 15. 7. 2026 p o t v r z u j i a podaný rozklad z a m í t á m.
Odůvodnění
I. Správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže
1. Zadavatelé (dále společně jen jako „zadavatel“) zahájili dne 19. 3. 2026 odesláním oznámení o zahájení zadávacího řízení otevřené řízení za účelem zadání veřejné zakázky „MEPHARED 2 – dodávka nelaboratorního sedacího nábytku“.
2. Zadavatel obdržel ve lhůtě pro podání nabídek šest nabídek, mimo jiné nabídku navrhovatele a nabídku společnosti ESSENSE, s.r.o., IČO 26485231, se sídlem Vlastislavova 603/11, 140 00 Praha (dále jen „vybraný dodavatel“), která byla následně vybrána k plnění veřejné zakázky.
3. Zadavatel požadoval podle bodu 5.3 písm. b) zadávací dokumentace[1] k prokázání technické kvalifikace podle § 79 odst. 2 písm. k) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), předložení vzorků čtyř typů sedacího nábytku v měřítku 1:1 včetně jejich technických listů prokazujících shodu vlastností vzorku s technickou specifikací stanovenou v Příloze č. 1 zadávací dokumentace. Zadávací dokumentace výslovně stanovila, že předložené vzorky musí splňovat technickou specifikaci uvedenou v příloze č. 1 zadávací dokumentace.
4. Rozhodnutím ze dne 19. 5. 2026 zadavatel vyloučil navrhovatele podle § 48 odst. 2 písm. a) zákona, a to z důvodu, že u vzorku VLN 005 – „ŽIDLE JÍDELNÍ – KUCHYNĚ“ chyběla povrchová úprava laminátem (HPL fólie) a manipulační otvor v opěře, a dále proto, že u vzorku VLN 017 – „ŽIDLE ZASEDACÍ“ byly područky opatřeny chromovanou povrchovou úpravou namísto požadované černé práškové barvy.
5. Téhož dne zadavatel rozhodl o výběru společnosti ESSENSE, s.r.o. Navrhovatel podal dne 23. 5. 2026 námitky proti rozhodnutí o vyloučení a proti rozhodnutí o výběru dodavatele. Zadavatel námitky proti vyloučení i námitky proti výběru dodavatele dvěma rozhodnutími ze dne 26. 5. 2026 odmítl.
6. Dne 4. 6. 2026 podal navrhovatel k Úřadu návrh na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele. Nezákonnost rozhodnutí o výběru dodavatele dovozoval výlučně z tvrzené nezákonnosti svého vyloučení.
7. Dnem obdržení předmětného návrhu bylo před Úřadem podle § 249 zákona ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zahájeno správní řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele (dále jen „správní řízení“).
II. Napadené rozhodnutí
8. Dne 15. 7. 2026 vydal Úřad napadené rozhodnutí. Výrokem I zastavil podle § 257 písm. h) zákona správní řízení v části návrhu, v níž navrhovatel namítal, že zadávací podmínky směřují k výrobkům konkrétního výrobce, společnosti RIM CZ a.s., neboť této části návrhu nepředcházely řádně a včas podané námitky.
9. Výrokem II Úřad návrh ve zbývající části podle § 265 písm. a) zákona zamítl, neboť nezjistil důvody pro uložení nápravného opatření.
10. K výroku I Úřad uzavřel, že tvrzení o vypracování zadávací dokumentace na míru výrobkům společnosti RIM CZ a.s. představuje námitku proti zadávacím podmínkám. Tato argumentace nebyla obsažena v námitkách ze dne 23. 5. 2026, tudíž ve vztahu k této části návrhu nebyly splněny zákonné podmínky pro její věcný přezkum.
11. K výroku II Úřad konstatoval, že zadávací dokumentace jednoznačně požadovala soulad fyzických vzorků s technickou specifikací definovanou zadavatelem. Navrhovatel nezpochybňoval, že dva z předložených vzorků požadované vlastnosti neměly. Navrhovatelem předložené technické listy nemohly nesoulad fyzických vzorků zhojit, neboť oba prostředky měly v rámci prokázání splnění kvalifikace samostatnou funkci. Tolerování odchylek od zadávacích podmínek ze strany zadavatele by znamenalo nepřípustnou změnu zadávacích podmínek v průběhu zadávacího řízení.
III. Rozklad Navrhovatele
12. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo navrhovateli doručeno dne 16. 7. 2026. Rozklad, který Úřad obdržel dne 30. 7. 2026, tak byl podán v zákonné lhůtě.
Námitky rozkladu
13. Navrhovatel namítá, že argumentace týkající se výrobků společnosti RIM CZ a.s. nepředstavovala novou námitku proti zadávacím podmínkám, ale pouze rozvinutí dříve uplatněné námitky diskriminačního postupu zadavatele při posouzení vzorků a následném vyloučení navrhovatele. Tvrdí, že podobnost technické specifikace s výrobky této společnosti zjistil až po podání námitek a poukázal na ni pouze na podporu již tvrzeného porušení zásady zákazu diskriminace. V této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S0005/2019/VZ-04524/2019/533/BKu ze dne 13. 2. 2019. Postup Úřadu při částečném zastavení řízení považuje za přepjatě formalistický, odporující zásadě legitimního očekávání a vedoucí k odepření věcného přezkumu. Podle navrhovatele nelze požadovat, aby již ve lhůtě pro podání námitek znal technické popisy a vizuální podobu všech výrobků na trhu a mohl tak tvrdit, že zadávací podmínky zvýhodňují společnost RIM CZ a.s.
14. Navrhovatel dále rozporuje závěr Úřadu o účelu vzorků podle § 79 odst. 2 písm. k) zákona. Podle něj mají vzorky ověřovat technickou způsobilost dodavatele realizovat požadované plnění, nikoli představovat část budoucího plnění v konečné podobě před uzavřením smlouvy. Zadavatelem zjištěné odchylky vzorků považuje za marginální a snadno odstranitelné, přičemž se podle něj netýkaly nosnosti, bezpečnosti, funkčnosti ani konstrukčního řešení výrobků.
15. Podle navrhovatele měly být vzorky posouzeny společně s technickými listy, neboť oba podklady sloužily k prokázání technické kvalifikace a nebyla jim stanovena odlišná váha. Technické listy podle něj potvrzovaly, že nabízené plnění bude odpovídat zadávací dokumentaci. Navrhovatel současně namítá, že Úřad neprovedl test přiměřenosti, dostatečně nevypořádal citovanou odbornou literaturu a převzal argumentaci zadavatele, aniž by provedl vlastní posouzení významu jednotlivých odchylek. Úřad podle něj nezohlednil ani skutečnost, že jeho nabídka byla o 1 731 998 Kč levnější než nabídka vybraného dodavatele.
Závěr rozkladu
16. Navrhovatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí změnil a zrušil rozhodnutí o vyloučení i rozhodnutí o výběru dodavatele, případně zrušil zadávací řízení, anebo aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání.
Vyjádření zadavatele k rozkladu
17. Dne 10. 8. 2026 Úřad obdržel vyjádření zadavatele k rozkladu. Zadavatel považuje napadené rozhodnutí za věcně správné a zákonné. Podle něj rozklad nepřináší nové rozhodné skutečnosti a v podstatné části opakuje návrhovou argumentaci.
18. K výroku I zadavatel uvádí, že tvrzení o převzetí technických parametrů a vyobrazení výrobků společnosti RIM CZ a.s. směřuje proti nastavení zadávacích podmínek, nikoli proti jejich aplikaci při posouzení vzorků. Jde proto o odlišnou námitku, kterou bylo možné podat nejpozději dne 20. 4. 2026 do 14:00. Pozdější zjištění navrhovatele nemohlo tuto lhůtu obnovit.
19. Zadavatel současně odmítá, že by při posouzení vzorků zvýhodňoval výrobky společnosti RIM CZ a.s. Rozhodující byla podle něj výhradně shoda vzorků s technickou specifikací, nikoli jejich výrobce. S tím je spojena i skutečnost, že vybraný dodavatel je odlišný od společnosti RIM CZ a.s.
20. K výroku II zadavatel zdůrazňuje, že vzorky v měřítku 1:1 musely splňovat technickou specifikaci. Technické listy vlastnosti výrobků pouze deklarovaly, zatímco vzorky umožňovaly jejich fyzické ověření. Technické listy proto nemohly zhojit nesoulad vzorků se zadávacími podmínkami.
21. Zadavatel nepovažuje zjištěné odchylky za pouze kosmetické. Chybějící HPL fólie souvisela s odolností a životností výrobku a manipulační otvor s jeho přemisťováním. Tolerování odchylek by podle zadavatele porušilo zásady rovného zacházení a transparentnosti.
22. Nižší nabídková cena nemohla nahradit splnění podmínek účasti. Navrhovatel navíc nezákonnost rozhodnutí o výběru dodavatele dovozuje pouze z tvrzené nezákonnosti svého vyloučení.
23. Zadavatel proto navrhuje, aby předseda Úřadu podle § 152 odst. 6 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 správního řádu napadené rozhodnutí potvrdil a rozklad zamítl.
IV. Řízení o rozkladu
24. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 správního řádu a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.
Stanovisko předsedy Úřadu
25. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí, jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu, a po posouzení věci ve všech jejích vzájemných souvislostech byl podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumán soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy, jakož i správnost napadeného rozhodnutí, ta však toliko v rozsahu námitek uplatněných v rozkladu, přičemž s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise byl přijat závěr, že Úřad napadeným rozhodnutím rozhodl správně a v souladu se zákonem.
V. K námitkám rozkladu
26. V šetřeném případě jsou sporné dvě otázky. První spočívá v tom, zda tvrzení navrhovatele o diskriminačním nastavení zadávacích podmínek ve prospěch společnosti RIM CZ a.s. představovalo pouze rozvinutí argumentace obsažené již v námitkách, nebo nový námitkový okruh směřující proti zadávacím podmínkám. Druhou otázkou je, zda navrhovatel prokázal technickou kvalifikaci podle § 79 odst. 2 písm. k) zákona, přestože dva z předložených vzorků neodpovídaly technické specifikaci.
K povaze argumentace týkající se společnosti RIM CZ a.s.
27. Při posouzení návaznosti či rozvinutí argumentace uvedené v návrhu a v námitkách není rozhodující označení argumentace navrhovatelem, ale její skutečný obsah, napadený úkon zadavatele a skutkové okolnosti, z nichž je dovozováno porušení zákona. Tvrzení navrhovatele, jež uvádí až v návrhu, že technické parametry, popisy a náčrtky v zadávací dokumentaci byly převzaty z podkladů konkrétního výrobce a že technická specifikace směřovala k výrobkům tohoto výrobce, zpochybňuje způsob vymezení předmětu veřejné zakázky v zadávací dokumentaci a směřuje proti nastavení samotných zadávacích podmínek. Předcházející argumentace v námitkách proti vyloučení naproti tomu směřuje proti zadavatelovu posouzení konkrétních předložených vzorků židlí. Oba argumentační okruhy mají odlišný skutkový základ a v případě úspěchu navrhovatele by měly za následek zrušení jiných úkonů zadavatele. První okruh zpochybňuje samotné vymezení technické specifikace v zadávací dokumentaci, kdy úspěch navrhovatele by měl za následek zrušení samotného zadávacího řízení. Zatímco druhý argumentační okruh brojí proti následnému posouzení konkrétních vzorků a proti rozhodnutí o vyloučení, jehož úspěch by měl za následek zrušení rozhodnutí o vyloučení.
28. Totožnost, resp. návaznost, obou námitek nezakládá skutečnost, že je obě navrhovatel podřadil pod zásadu zákazu diskriminace. Tatáž zásada může být porušena nastavením zadávacích podmínek i jejich následnou aplikací. Pro posouzení návaznosti argumentace v návrhu na námitky je rozhodující zachování skutkového jádra, nikoli pouze shodná právní kvalifikace.
29. V námitkách ze dne 23. 5. 2026 navrhovatel tvrdil, že předloženými vzorky a technickými listy prokázal technickou kvalifikaci, dále že zjištěné odchylky od technické specifikace byly pouze kosmetické a že jeho vyloučení bylo nepřiměřené a diskriminační. Netvrdil však, že technická specifikace byla převzata z podkladů společnosti RIM CZ a.s. nebo nastavena ve prospěch jejích výrobků a netvrdil ani, že úmyslem zadavatele mělo být pořízení konkrétního sedacího nábytku od konkrétního dodavatele (RIM CZ a.s.). Toto tvrzení navrhovatel poprvé uplatnil až v návrhu ze dne 4. 6. 2026 (blíže srov. body 16 a násl. návrhu).
30. Podle § 251 odst. 4 zákona přihlédne Úřad k novým skutečnostem uvedeným v návrhu oproti skutečnostem obsaženým v námitkách pouze tehdy, pokud je navrhovatel nemohl tvrdit již vůči zadavateli, což musí navrhovatel prokázat. Uvedené ustanovení umožňuje rozvinout právní či odbornou argumentaci při zachování skutkového základu námitky, nikoli však otevřít přezkum jiného úkonu zadavatele na základě nových skutkových tvrzení. Takový výklad odpovídá smyslu námitek jako primárního prostředku ochrany dodavatele, jehož využití je předpokladem následného návrhového řízení. Judikatura v této souvislosti zdůrazňuje, že návrh na přezkoumání úkonů zadavatele může podat pouze ten, kdo předtím v téže věci podal řádné a včasné námitky.[2] Tento závěr odpovídá rovněž komentářové literatuře, podle níž § 251 odst. 4 zákona brání tomu, aby navrhovatel až v řízení před Úřadem rozšiřoval předmět přezkumu o nové skutečnosti, které mohl uplatnit již vůči zadavateli.[3]
31. Navrhovatel v nynější věci objektivní nemožnost dřívějšího uplatnění dotčených tvrzení neprokázal. Pouze uvedl, že se jedná o nově zjištěnou skutečnost (blíže srov. bod 16 návrhu), že mu dříve nebyla tato skutečnost známa a že po něm nelze spravedlivě požadovat, aby mu známa byla (blíže srov. bod 7 vyjádření navrhovatele k podkladům rozhodnutí ze dne 1. 7. 2026). Související argumentaci založil na porovnání popisů a náčrtků obsažených v zadávací dokumentaci s podklady společnosti RIM CZ a.s. Rozhodující není okamžik, kdy toto porovnání subjektivně provedl, ale to, zda měl objektivní možnost tvrzené skutečnosti zjistit a v zákonné lhůtě je namítnout.
32. Námitky proti zadávacím podmínkám bylo s ohledem na výhradu podle čl. 19.8 zadávací dokumentace možné podat nejpozději dne 20. 4. 2026 ve 14:00. Samotná skutečnost, že navrhovatel provedl porovnání zadávací dokumentace s podklady společnosti RIM CZ a.s. až po uplynutí lhůty pro podání námitek, neprokazuje, že tuto argumentaci nemohl uplatnit již vůči zadavateli. Navrhovatel neoznačil žádnou konkrétní objektivní překážku, která by mu v dřívějším zjištění nebo uplatnění tvrzených skutečností bránila. I kdyby navrhovatel tvrzení o nastavení technické specifikace ve prospěch výrobků společnosti RIM CZ a.s. zahrnul již do námitek ze dne 23. 5. 2026, šlo by o opožděné námitky proti zadávacím podmínkám, neboť zákonná lhůta pro jejich podání již uplynula. Tvrzení navrhovatele, že podobnost technické specifikace s výrobky společnosti RIM CZ a.s. zjistil až po podání námitek, navíc nepodporuje jeho závěr, že šlo pouze o rozvinutí skutkové argumentace již obsažené v námitkách. Rozvinout lze právní nebo odbornou argumentaci vztahující se k dříve uplatněnému skutkovému základu, nikoli však dodatečně otevřít nový skutkový okruh směřující proti jinému úkonu zadavatele.
33. Přiléhavý není ani odkaz na rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S0005/2019/VZ-04524/2019/533/BKu ze dne 13. 2. 2019. V této věci byly odbornými technickými podklady rozvedeny skutečnosti namítané již vůči zadavateli a skutkový základ tvrzeného porušení zůstal zachován. V nyní posuzované věci navrhovatel nově zpochybnil samotné nastavení technické specifikace, zatímco v námitkách brojil „pouze“ proti posouzení vzorků a svému vyloučení. Nešlo tedy o rozvedení argumentace k totožnému skutkovému základu, ale o nový skutkový okruh směřující proti jinému úkonu zadavatele. Úřad se odlišností odkazovaného rozhodnutí zabýval již v bodě 57 napadeného rozhodnutí a jeho závěry jsou správné a přezkoumatelně odůvodněné.
34. Námitku přepjatého formalismu nelze považovat za důvodnou. Navrhovatel odkazuje na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2004, č. j. 5 Afs 16/2003–56, podle něhož „přepjatý formalismus při posuzování náležitostí žaloby ve správním soudnictví“ neodpovídá principu materiálního právního státu. Citované rozhodnutí však řešilo nesprávné označení žalovaného, nikoli neuplatnění samostatného skutkového okruhu v zákonné lhůtě. Předchozí podání řádných a včasných námitek není odstranitelnou vadou ani samoúčelnou formalitou, ale zákonnou podmínkou věcného přezkumu, která dává zadavateli možnost namítané porušení nejprve posoudit a případně sám napravit a rovněž je podmínka pro možnost Úřadu se vytýkaným pochybením zadavatele zabývat.
35. Lze proto uzavřít, že argumentace týkající se údajného nastavení zadávacích podmínek podle výrobků společnosti RIM CZ a.s. představovala nový skutkový okruh směřující proti zadávacím podmínkám. Jelikož této části návrhu nepředcházely řádně a včas podané námitky, Úřad správně zastavil správní řízení v této části podle § 257 písm. h) zákona.
K prokázání technické kvalifikace
36. Podle § 79 odst. 1 zákona slouží kritéria technické kvalifikace k prokázání lidských zdrojů, technických zdrojů nebo odborných schopností a zkušeností nezbytných pro plnění veřejné zakázky v odpovídající kvalitě. Podle § 79 odst. 2 písm. k) zákona může zadavatel požadovat vzorky, popisy nebo fotografie výrobků určených k dodání. Rozsah vlastností, které měl vzorek prokázat, se proto odvíjel od konkrétních zadávacích podmínek. Pro úplnost lze podotknout, že zákon výslovně uvádí, že se má jednat o vzorky „výrobků určených k dodání“. Tato skutečnost vyvrací tvrzení navrhovatele uvedená v bodu 13 rozkladu, ve kterém navrhovatel brojí proti závěru napadeného rozhodnutí o tom, že zadavatel oprávněně požadoval předložení vzorků odpovídajících poptávanému plnění.
37. V posuzované věci zadavatel výslovně stanovil, že vzorky musí splňovat technickou specifikaci, že bude kontrolována shoda jejich provedení s touto specifikací a že technická kvalifikace bude splněna tehdy, budou-li vzorky odpovídat stanoveným požadavkům včetně kvality provedení.[4] Obecným účelem technické kvalifikace je ověřit schopnost dodavatele plnit veřejnou zakázku v odpovídající kvalitě. Konkrétní způsob, jakým měla být tato schopnost v nynější věci prokázána, však zadavatel spojil s předložením fyzických vzorků odpovídajících technické specifikaci. V souladu s takto koncipovanými zadávacími podmínkami tedy předmětem posouzení splnění kvalifikace nebyla pouze obecná výrobní či odborná schopnost navrhovatele k plnění veřejné zakázky, ale také to, zda ji prokázal předem stanoveným způsobem.
38. Navrhovatel nezpochybňuje, že vzorek VLN 005 nebyl opatřen požadovanou HPL fólií a v jeho opěře chyběl manipulační otvor. Stejně tak nerozporuje, že područky vzorku VLN 017 byly provedeny v chromované povrchové úpravě namísto požadované černé práškové barvy. Mezi účastníky tedy není sporný skutkový stav ani obsah příslušných technických požadavků. Sporné je pouze právní posouzení významu zjištěných odchylek. Nešlo přitom o nejasnost zadávací dokumentace nebo o údaj připouštějící více výkladů, ale o objektivně zjistitelný nesoulad fyzického provedení vzorků s jednoznačně stanovenými zadávacími podmínkami.
39. Navrhovatel v rozkladu zpochybňuje, zda bylo přiměřené požadovat, aby předložené vzorky odpovídaly technické specifikaci ve všech stanovených vlastnostech. Tato argumentace však směřuje proti samotnému nastavení zadávacích podmínek, které mohl navrhovatel napadnout včasnými námitkami. Předmětem nynějšího přezkumu je zákonnost jeho vyloučení. Rozhodné proto je, zda předložené vzorky splňovaly požadavky stanovené v zadávací dokumentaci. Vzhledem k tomu, že navrhovatel zjištěné odchylky nijak nezpochybňuje, je možno uzavřít, že požadovaný způsob prokázání technické kvalifikace nesplnil.
40. Podle § 48 odst. 2 písm. a) zákona může zadavatel vyloučit účastníka zadávacího řízení, jestliže jím předložené údaje, doklady, vzorky nebo modely nesplňují zadávací podmínky. Pro existenci důvodu k vyloučení podle § 48 odst. 2 písm. a) zákona je rozhodné, zda předložený vzorek splňuje požadavky stanovené v zadávací dokumentaci. Skutečnost, že by dodavatel mohl zjištěný nesoulad následně odstranit při výrobě konečného plnění, sama o sobě nemění závěr, že vzorek stanovené požadavky v okamžiku posouzení nesplňoval, tzn. nesplňoval zadávací podmínky. V posuzované věci byly rozhodné technické požadavky stanoveny jednoznačně a navrhovatel existenci konkrétních odchylek nezpochybňuje. Byly proto naplněny zákonné předpoklady pro postup podle § 48 odst. 2 písm. a) zákona a zadavatel disponoval zákonným důvodem k vyloučení navrhovatele.[5]
41. Pro posouzení zákonnosti vyloučení není rozhodné, zda bylo technicky možné chybějící prvky na výrobcích následně doplnit. Rozhodné je, jaké vlastnosti měly předložené vzorky podle zadávací dokumentace prokazovat a zda je v okamžiku jejich posouzení skutečně vykazovaly. Z dokumentace vyplývá, že jejich účelem bylo fyzicky ověřit shodu nabízeného výrobku s konkrétní technickou specifikací. Při posouzení prokázání technické kvalifikace proto nebylo možné vycházet pouze z příslibu, že konečné plnění bude technické specifikaci odpovídat, jestliže zadávací dokumentace požadovala, aby příslušné vlastnosti vykazovaly již předložené vzorky.
42. Snadná odstranitelnost odchylek sama o sobě neznamená, že zadavatel musel jejich význam pominout. Takový přístup by dodatečně měnil měřítko, podle něhož byli účastníci povinni vzorky připravit, a zvýhodnil by dodavatele, který předložil vzorky neodpovídající všem výslovným požadavkům. Nevyhověly dva ze čtyř povinných vzorků a nesoulad se týkal tří samostatně stanovených technických vlastností. Nešlo o administrativní nepřesnost bez vztahu k prokazované kvalifikaci, ale o více samostatných nesouladů skutečného provedení vzorků s technickou specifikací. Zadavatel proto postupoval oprávněně, pokud technickou kvalifikaci posuzoval podle jednotného a navrhovateli předem známého měřítka a poté, co shledal, že určité vzorky nejsou s tímto měřítkem v souladu, přistoupil k vyloučení navrhovatele (což je postup, který deklaroval již v zadávací dokumentaci).
43. Navrhovatel dále namítá, že vzorky měly být posouzeny společně s technickými listy a že oba podklady ve svém souhrnu prokazovaly jeho schopnost dodat plnění odpovídající zadávací dokumentaci. Ani této námitce nelze přisvědčit. Zadávací dokumentace požadovala předložení fyzických vzorků i technických listů kumulativně. Nešlo tedy o alternativní ani vzájemně zastupitelné prostředky prokázání technické kvalifikace. Podle zadávací dokumentace měly technické listy obsahovat údaje o vlastnostech nabízených výrobků, zatímco u fyzických vzorků měla být kontrolována shoda jejich skutečného provedení s technickou specifikací. Splnění požadavku na technický list proto nemohlo nahradit nesplnění samostatného požadavku na odpovídající provedení vzorku. Jestliže fyzický vzorek požadovanou vlastnost nevykazoval, nemohl ani případný údaj o této vlastnosti v technickém listu sám o sobě založit závěr, že navrhovatel splnil oba kumulativně stanovené požadavky na prokázání technické kvalifikace.
44. Této námitce navrhovatele přímo odporuje rovněž obsah technického listu k položce VLN 005. Tento technický list obsahuje pouze poznámku „Rozměry atyp – dle zadávací dokumentace“.[6] Uvedená poznámka se podle svého obsahu vztahuje pouze k rozměrovému provedení výrobku a neobsahuje žádný údaj o požadované HPL fólii ani manipulačním otvoru v opěře. Technický list také obsahuje ilustrativní foto židlí bez požadovaného otvoru. Technický list proto nijak neosvědčuje splnění právě těch technických vlastností, které vzorku VLN 005 chyběly a nemůže tedy sloužit jako rovnocenná náhrada vedle fyzického vzorku, jak se snaží navrhovatel dovodit.
45. Navrhovatel v rozkladu odkazuje na odbornou literaturu, podle níž by požadavky na minimální úroveň technické kvalifikace měly „spíše než k ověření vlastností předmětu plnění“ směřovat k ověření osvojení náročných výrobních procesů a neměly by vytvářet nepřiměřenou překážku dodavatelům schopným výrobek následně dodat.[7] Citovaný doktrinální názor se týká především zákonnosti a přiměřenosti nastavení minimální úrovně technické kvalifikace. Neřeší však situaci, kdy zadavatel určitý způsob prokázání technické kvalifikace jednoznačně stanovil, dodavatel tento požadavek v zákonné lhůtě nezpochybnil a následně technickou kvalifikaci stanoveným způsobem neprokázal. Z uvedeného názoru proto nelze dovodit, že zadavatel musí při posouzení kvalifikace pominout nesoulad fyzického vzorku s technickou specifikací.
46. Námitka marginálního charakteru odchylek rovněž není důvodná. Zadávací dokumentace nestanovila jejich toleranci ani nerozlišovala mezi parametry závaznými či orientačními. Navrhovatel proto nemohl sám určit, které vlastnosti splní a které označí za nepodstatné, pouze estetické nebo snadno odstranitelné. Odchylky se navíc netýkaly pouze vzhledu výrobků. Manipulační otvor představoval funkční prvek určený k manipulaci s výrobkem a chybějící HPL fólie znamenala odlišné materiálové provedení jeho povrchu. Ne všechny zjištěné odchylky proto bylo možné považovat za čistě estetické. Avšak ani samotné estetické prvky jako požadavky, které ovlivňují především vzhled výrobku, nejsou z hlediska posuzování vzorků v zadávacím řízení dle zákona bez dalšího právně bezvýznamné. Estetický výsledek sledovaný zadavatelem může být legitimní součástí technické specifikace. Podle Soudního dvora EU může dokonce požadavek na konkrétní materiál nevyhnutelně vyplývat z předmětu zakázky, je-li založen na estetickém výsledku sledovaném zadavatelem.[8] Skutečnost, že požadavek na černou práškovou povrchovou úpravu měl rovněž estetickou funkci, jej tedy nečinila nezávazným. V posuzované věci zadávací dokumentace tento požadavek stanovila jednoznačně a nepřipouštěla jeho nahrazení chromovanou povrchovou úpravou.
47. Pokud by zadavatel nesoulad vzorků toleroval, odchýlil by se od předem stanoveného způsobu prokázání technické kvalifikace a dodatečně by připustil, že některé z výslovných technických požadavků nemusí být splněny. Takový postup by narušoval transparentnost zadávacího řízení a mohl by vést k nerovnému zacházení s účastníky, kteří své vzorky připravili v souladu se všemi stanovenými požadavky.
48. Námitka nedostatečného posouzení otázky zásady přiměřenosti rovněž není důvodná. Je třeba rozlišovat mezi přiměřeností samotných požadavků na provedení vzorků a přiměřeností postupu zadavatele při jejich aplikaci. V rozsahu, v němž navrhovatel zpochybňuje nezbytnost HPL fólie, manipulačního otvoru nebo konkrétní povrchové úpravy, směřuje jeho argumentace proti nastavení zadávacích podmínek. Jak bylo uvedeno shora, zákonnost a přiměřenost těchto požadavků však nelze věcně přezkoumávat až v řízení o přezkoumání vyloučení, jestliže proti nim nebyly podány včasné námitky.
49. Jinou otázkou je, zda zadavatel postupoval přiměřeně při posouzení předložených vzorků a následném vyloučení navrhovatele. Ani v tomto směru nebylo zjištěno pochybení. Zadavatel posoudil vzorky podle jednoznačných a předem navrhovateli známých požadavků, jejichž splnění bylo stanoveno jako způsob prokázání technické kvalifikace. Zadavatel rovněž v zadávací dokumentaci účastníky upozornil na to, že „nesplnění technické kvalifikace nebo kvality provedení vzorků bude považováno za nesplnění kritéria technické kvalifikace“. Využití zákonného důvodu k vyloučení podle § 48 odst. 2 písm. a) zákona proto za zjištěných okolností nepředstavovalo nepřiměřený postup ani porušení zásady rovného zacházení ze strany zadavatele.
50. Napadené rozhodnutí není nepřezkoumatelné ani založené na pouhém převzetí stanoviska zadavatele, jak tvrdí navrhovatel. Úřad se pečlivě zabýval obsahem zadávacích podmínek, identifikoval nesoulady mezi požadavky zadavatele a předloženými vzorky, posoudil účel institutu vzorků, vysvětlil vztah vzorků a technických listů a vypořádal argumentaci navrhovatele založenou na odborné literatuře a zásadách podle § 6 zákona. Úřad se tedy zabýval všemi relevantními skutkovými okolnostmi, správně aplikoval relevantní právní úpravu a vyvodil správné závěry, které přezkoumatelným způsobem odůvodnil. Napadenému rozhodnutí tedy není co vytknout.
51. Závěr o zákonnosti vyloučení navrhovatele nemůže změnit ani cenový rozdíl 1 731 998 Kč mezi jeho nabídkou a nabídkou vybraného dodavatele. Nabídková cena je relevantní při hodnocení ekonomické výhodnosti nabídek účastníků, kteří splnili podmínky účasti. Ani výrazně nižší nabídková cena proto nemůže nahradit prokázání technické kvalifikace ani odůvodnit mírnější posouzení nesouladu předložených vzorků se zadávacími podmínkami. To by představovalo hrubé porušení pravidel pro zadávání veřejných zakázek. Ačkoli účelem zákona je hospodárné vynakládání finančních prostředků ze strany zadavatelů, a zohlednění jejich úspory se tedy přímo nabízí, zákon vyžaduje, aby se všechny postupy zadavatelů odehrávaly v mezích formalizovaných zákonných mantinelů. Pokud tedy zákon výslovně zadavatelům neumožňuje u levnějších nabídek „přivřít oko“ nad jejich vadami, není zadavatel oprávněn tímto způsobem odůvodnit svůj případný odklon od zadávacích podmínek.
52. Navrhovatel nezákonnost rozhodnutí o výběru dodavatele dovozuje pouze z tvrzené nezákonnosti svého vyloučení a neuplatnil samostatný argumentační okruh proti posouzení nebo hodnocení nabídky vybraného dodavatele. Jelikož se jedná o samostatný úkon zadavatele a navrhovatel nebrojil námitkami s konkrétním odůvodněním, Úřad by se zabýval zákonností rozhodnutí o výběru dodavatele např. tehdy, pokud by navrhovatel tvrdil, že je rozhodnutí o výběru dodavatele nezákonné z toho důvodu, že nabídka vybraného dodavatele trpěla obdobnými vadami, pro které byl navrhovatel vyloučen (což by znamenalo porušení zásady rovného přístupu). Takové námitky však navrhovatel nevznesl.
53. Lze uzavřít, že navrhovatel neprokázal technickou kvalifikaci způsobem stanoveným v zadávací dokumentaci. Vzorky VLN 005 a VLN 017 bezesporu nesplňovaly konkrétní technické požadavky a technické listy tento nesoulad nemohly zhojit. Zadavatel proto postupoval v souladu s § 48 odst. 2 písm. a) zákona, pokud navrhovatele vyloučil.
VI. Závěr
54. Úřad správně posoudil tvrzení o převzetí technické specifikace z podkladů společnosti RIM CZ a.s. jako nový skutkový okruh směřující proti zadávacím podmínkám. Jelikož této části návrhu nepředcházely řádně a včas podané námitky a navrhovatel neprokázal objektivní nemožnost jejich dřívějšího uplatnění, byly v této části návrhu splněny podmínky pro zastavení správního řízení podle § 257 písm. h) zákona.
55. Ve zbývající části Úřad správně uzavřel, že navrhovatel neprokázal technickou kvalifikaci způsobem jednoznačně stanoveným v zadávací dokumentaci. Dva ze čtyř povinných vzorků nesplňovaly konkrétní technické požadavky a technické listy tento nesoulad nevyvracely a ani nemohly vyvrátit. Zadavatel proto disponoval zákonným důvodem k vyloučení navrhovatele podle § 48 odst. 2 písm. a) zákona. Využití tohoto důvodu nebylo za zjištěných okolností nepřiměřené ani diskriminační. Napadené rozhodnutí je proto správné a zákonné a nejsou dány důvody pro jeho změnu ani zrušení.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1, ve spojení s § 152 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále odvolat.
otisk úředního razítka
doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Adresát/i:
1. Univerzita Karlova, Farmaceutická fakulta v Hradci Králové, Ovocný trh 560/5, 110 00 Praha
2. Univerzita Karlova, Lékařská fakulta v Hradci Králové, Ovocný trh 560/5, 110 00 Praha
3. Mgr. Martin Laube, advokát, Vodičkova 709/33, 110 00 Praha
4. Solkind s.r.o., advokátní kancelář, Jugoslávská 620/29, Vinohrady, 120 00 Praha 2
Vypraveno dne:
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] Položka č. 22 správního spisu.
[2] Srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 4. 11. 2016, č. j. 62 Af 52/2016-221.
[3] Dvořák, D., Machurek, T., Novotný, P., Šebesta, M. a kol. Zákon o zadávání veřejných zakázek. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, komentář k § 251.
[4] Bod 5.3 písm. b) zadávací dokumentace.
[5] Lze podotknout, že stejný závěr zastává např. MMR, blíže srov. Portál o veřejných zakázkách, dostupné z: https://portal-vz.cz/info-forum/otazky-odpovedi/cast-druha-zakladni-ustanoveni-o-zadavacich-rizeni-%C2%A7-33-%C2%A7-51/vymena-vadneho-vzorku-za-jiny/
[6] Pol. č. 23 správního spisu.
[7] Citovaná literatura v rozkladu navrhovatele: Podešva, V., Votrubec, J., Sommer, L., Flaškár, M., Harnach, J., Měkota, J., Janoušek, M. a kol. Zákon o zadávání veřejných zakázek. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, komentář k § 79, dále Šebesta, M., Novotný, P., Machurek, T., Dvořák, D. a kol. Zákon o zadávání veřejných zakázek. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 626.
[8] Bod 60 rozsudku SDEU ze dne 16. 1. 2025, DYKA Plastics NV v. Fluvius System Operator CV, C‑424/23.