číslo jednací: 26921/2026/500
spisová značka: S0335/2026/VZ

• Instance: I.
• Věc: Lokální biocentrum č. 19 v Mikulově
• Účastníci:
  1. město Mikulov
• Typ správního řízení: Veřejná zakázka
• Výrok: § 268 odst. 1 písm. c) zákona č. 134/2016 Sb.; § 268 odst. 2 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb.; § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb.
• Rok: 2026
• Datum nabytí právní moci: 29. 9. 2026
• Související rozhodnutí: 26921/2026/500; 34457/2026/161

PID	UOHSX00N6BDR		Adresát/i dle rozdělovníku
Č. j.	ÚOHS-26921/2026/500
Sp. zn.	ÚOHS-S0335/2026/VZ
Datum, místo	28. 7. 2026, Brno

Rozhodnutí
Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 248 ve spojení s § 270 odst. 5 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, ve věci spáchání přestupku podle § 268 odst. 1 písm. c) citovaného zákona obviněným

• město Mikulov, IČO 00283347, se sídlem Náměstí 158/1, 692 01 Mikulov,

při zadávání veřejné zakázky „Lokální biocentrum č. 19 v Mikulově“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 19. 5. 2025 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 20. 5. 2025 pod ev. č. Z2025-027444 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 20. 5. 2025 pod ev. č. 324781-2025,

rozhodl takto:

I.

Obviněný – město Mikulov, IČO 00283347, se sídlem Náměstí 158/1, 692 01 Mikulov – se dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. c) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, tím, že při zadávání veřejné zakázky „Lokální biocentrum č. 19 v Mikulově“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 19. 5. 2025 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 20. 5. 2025 pod ev. č. Z2025-027444 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 20. 5. 2025 pod ev. č. 324781-2025, stanovil zadávací podmínky v rozporu s § 36 odst. 1 citovaného zákona ve spojení se zásadou zákazu diskriminace podle § 6 odst. 2 citovaného zákona, když v rámci vymezení kritéria technické kvalifikace podle § 79 odst. 2 písm. b) citovaného zákona v čl. IX. bodu 3.1. písm. a) zadávací dokumentace ze dne 16. 5. 2025 stanovil požadavek, aby referenční zakázky požadované zadavatelem v citovaném bodě zadávací dokumentace realizoval účastník, který předkládá nabídku, případně aby byly realizovány alespoň jedním z dodavatelů podávajícím společnou nabídku, a výslovně uvedl, že tyto referenční zakázky nelze plnit prostřednictvím poddodavatele, čímž v rozporu s § 84 citovaného zákona vyloučil pravidlo stanovené v § 83 odst. 1 citovaného zákona, podle něhož dodavatel může technickou kvalifikaci prokázat prostřednictvím jiných osob, a omezil tak možnost účasti v zadávacím řízení dodavatelům, kteří k prokázání kvalifikace hodlali využít poddodavatele, přičemž dne 22. 9. 2025 zadal citovanou veřejnou zakázku dodavateli FLORSTYL s.r.o., IČO 60731346, se sídlem nám. Svobody 362, 686 04 Kunovice.

II.

Za spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí se obviněnému – město Mikulov, IČO 00283347, se sídlem se sídlem Náměstí 158/1, 692 01 Mikulov – podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, ukládá pokuta ve výši 80 000 Kč (osmdesát tisíc korun českých). Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

III.

Podle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů, v návaznosti na § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, a § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, ve znění pozdějších předpisů, se obviněnému – město Mikulov, IČO 00283347, se sídlem Náměstí 158/1, 692 01 Mikulov – ukládá povinnost nahradit náklady řízení ve výši 2 500 Kč (dva tisíce pět set korun českých). Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

 Odůvodnění

I.            K POSTUPU OBVINĚNÉHO PŘI ZADÁVÁNÍ VEŘEJNÉ ZAKÁZKY

1.         Obviněný – město Mikulov, IČO 00283347, se sídlem Náměstí 158/1, 692 01 Mikulov (dále jen „obviněný“ nebo „zadavatel“) – zahájil dne 19. 5. 2025 odesláním oznámení k uveřejnění otevřené řízení pro zadání veřejné zakázky „Lokální biocentrum č. 19 v Mikulově“, přičemž předmětné oznámení bylo uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 20. 5. 2025 pod ev. č. Z2025-027444 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 20. 5. 2025 pod ev. č. 324781- 2025 (dále jen „veřejná zakázka“ nebo „zadávací řízení“).

2.        Předmětem veřejné zakázky jsou podle čl. V. zadávací dokumentace ze dne 16. 5. 2025 (dále jen „zadávací dokumentace“) „služby spočívající ve zbudování lokálního biocentra na ploše 3,6 ha a následná tříletá péče o něj“.

3.        Dne 21. 8. 2025 obviněný rozhodl o výběru dodavatele – FLORSTYL s.r.o., IČO 60731346, se sídlem nám. Svobody 362, 686 04 Kunovice (dále jen „vybraný dodavatel“) – a téhož dne na profilu zadavatele uveřejnil oznámení o výběru nejvhodnější nabídky z téhož dne.

4.        Dne 22. 9. 2025 obviněný uzavřel s vybraným dodavatelem smlouvu o dílo na plnění veřejné zakázky. Dne 5. 3. 2026 obviněný uzavřel s vybraným dodavatelem dodatek č. 1 smlouvy o dílo, kterým došlo k navýšení ceny díla.

II.         POSTUP ÚŘADU PŘED ZAHÁJENÍM ŘÍZENÍ O PŘESTUPKU

5.        Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jako orgán příslušný podle § 248 ve spojení s § 270 odst. 5 zákona mj. k výkonu dozoru nad dodržováním pravidel stanovených tímto zákonem a zadávacími podmínkami pro zadání veřejné zakázky a pro zvláštní postupy podle části šesté zadavatelem, jakož i k projednávání přestupků podle tohoto zákona, obdržel dne 17. 10. 2025 podnět k zahájení řízení z moci úřední ve věci přezkoumání postupu zadavatele při zadávání veřejné zakázky. Podnět byl zaevidován pod sp. zn. ÚOHS-P1025/2025/VZ.

6.        Přípisem č. j. ÚOHS-40611/2025/511 ze dne 20. 10. 2025 si Úřad vyžádal od obviněného písemné vyjádření k podanému podnětu a dokumentaci o zadávacím řízení.

7.        Obviněný doručil Úřadu dne 30. 10. 2025 své vyjádření k podnětu z téhož dne a zpřístupnil Úřadu dokumentaci o zadávacím řízení v certifikovaném elektronickém nástroji.

Vyjádření k podnětu

8.        Obviněný v úvodu vyjádření k podnětu uvádí, že s obsahem podnětu zásadně nesouhlasí, neboť je přesvědčen, že zadávací podmínky byly stanoveny plně v souladu se zákonem a odrážejí jeho věcné, objektivní a přiměřené potřeby.

9.        Podle obviněného stěžovatel mylně interpretoval účel a povahu zadavatelem požadované reference, neboť se soustředil na výčet jednotlivých dílčích činností, které však zadavatel pouze demonstrativně uvedl jako uznatelné pro naplnění finančního objemu referenční zakázky, z něhož dovozuje, že jde o běžné činnosti, které lze snadno pokrýt poddodavatelem. Obviněný zdůrazňuje, že nepožadoval prokázání zkušeností s jednotlivými dílčími činnostmi (např. s geodetickými pracemi či sadovými úpravami), ale prokázání takové zkušenosti, která mu zaručí schopnost dodavatele zajistit komplexní realizaci předmětu veřejné zakázky zahrnující všechny fáze plnění od přípravných prací, přes výsadbu, až po následnou tříletou údržbu. Účelem tohoto požadavku bylo tedy ověření, zda je dodavatel schopen předmět plnění vlastními silami komplexně zrealizovat, nést plnou odpovědnost za výsledek své práce a zajistit udržitelnost a životnost díla.

10.      K omezení možnosti prokázání referencí pak obviněný uvádí, že ačkoliv zákon obecně připouští možnost prokazovat kvalifikaci prostřednictvím poddodavatele, zadavatel je oprávněn tuto možnost v odůvodněných případech omezit. Obviněný má za to, že komplexní realizace veřejné zakázky představuje významnou činnost ve smyslu § 105 odst. 2 zákona, u níž je nezbytné, aby zkušenost s jednotlivými fázemi realizace předmětu veřejné zakázky byla spojena výhradně s osobou dodavatele, jenž ponese odpovědnost za výsledek plnění. Podle obviněného se tímto postupem předchází riziku uzavření smlouvy s dodavatelem, »který je de facto jen „organizátorem“ nebo „zprostředkovatelem“ poddodávek, aniž by sám disponoval klíčovou odborností pro samotnou realizaci a garantování kvality celého díla«.

11.       Obviněný svou argumentaci dále opírá o komentářovou literaturu, z níž podle jeho názoru vyplývá, že zadavatel je oprávněn v odůvodněných případech vyloučit možnost prokazování technické kvalifikace prostřednictvím jiných osob, a to především v případě požadavku na zkušenosti s významnými zakázkami podle § 79 odst. 2 písm. a) a b) zákona. Z další odborné literatury pak obviněný dospěl k závěru, že je přípustné vyloučení účasti poddodavatelů u plnění spočívajících ve vysoce odborné a kvalifikované činnosti, kterou lze objektivně jako celek považovat za klíčovou. Obviněný tedy dle svých slov vycházel ze specifičnosti předmětu plnění veřejné zakázky, který se týká zeleně jako živého organismu, a je potom nutné, „aby každá fáze realizace byla provedena vysoce kvalifikovaně odborníkem, který si každou fází realizace již prošel a s každou fází realizace má své nepřenositelné zkušenosti a know-how“.

12.      Obviněný má dále za to, že stanovený požadavek je zcela přiměřený a nediskriminační. Uvádí, že nepožadoval jednu referenci v plném objemu, ale prokázání relevantní zkušenosti umožnil prostřednictvím tří referencí s nižším finančním objemem. Požadavek na následnou tříletou péči pak obviněný považuje za zcela logický vzhledem k povaze předmětu plnění. Cílem přitom nebylo omezení hospodářské soutěže, ale zajištění, aby se jí účastnili plně kvalifikovaní dodavatelé.

13.      Obviněný je tak přesvědčen, že hospodářská soutěž nebyla nijak omezena, přičemž poukazuje na skutečnost, že v průběhu zadávacího řízení nebyly vzneseny žádné dotazy ani námitky směřující proti namítané kvalifikační podmínce, a že v zadávacím řízení obdržel nabídky od čtyř různých dodavatelů.

14.      V této souvislosti obviněný dále uvádí, že nijak nebránil vybranému dodavateli, aby pro realizaci veřejné zakázky využil poddodavatele. Požadoval však, aby vybraný dodavatel byl tím, kdo prokáže, že v minulosti sám úspěšně zrealizoval obdobný předmět plnění veřejné zakázky a nesl za něj dlouhodobou odpovědnost.

15.      Závěrem obviněný navrhuje, aby Úřad podnět stěžovatele vyhodnotil jako nedůvodný.

III.     PRŮBĚH ŘÍZENÍ O PŘESTUPKU

16.      Vzhledem k tomu, že Úřad považoval skutková zjištění za dostatečná, vydal dne 15. 5. 2026 příkaz č. j. ÚOHS-17492/2026/500 z téhož dne (dále jen „příkaz“), kterým rozhodl o tom, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. c) zákona tím, že při zadávání veřejné zakázky stanovil zadávací podmínky v rozporu s § 36 odst. 1 citovaného zákona ve spojení se zásadou zákazu diskriminace podle § 6 odst. 2 citovaného zákona, když v rámci vymezení kritéria technické kvalifikace podle § 79 odst. 2 písm. b) citovaného zákona v čl. IX. bodu 3.1. písm. a) zadávací dokumentace stanovil požadavek, aby referenční zakázky požadované zadavatelem v citovaném bodě zadávací dokumentace realizoval účastník, který předkládá nabídku, případně aby byly realizovány alespoň jedním z dodavatelů podávajících společnou nabídku, a výslovně uvedl, že tyto referenční zakázky nelze plnit prostřednictvím poddodavatele, čímž v rozporu s § 84 citovaného zákona vyloučil pravidlo stanovené v § 83 odst. 1 citovaného zákona, podle něhož dodavatel může technickou kvalifikaci prokázat prostřednictvím jiných osob, a omezil tak možnost účasti v zadávacím řízení dodavatelům, kteří k prokázání kvalifikace hodlali využít poddodavatele, přičemž dne 22. 9. 2025 uzavřel s vybraným dodavatelem smlouvu o dílo. Ve výroku II. příkazu uložil Úřad obviněnému za spáchání uvedeného přestupku pokutu ve výši 80 000 Kč.

17.      Doručením příkazu obviněnému dne 15. 5. 2026 bylo podle § 249 zákona ve spojení s § 46 odst. 1 a § 150 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a ve spojení s § 90 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“) zahájeno řízení o přestupku.

18.      Účastníkem řízení je podle § 256 zákona obviněný.

19.      Proti příkazu podal obviněný dne 21. 5. 2026 odpor z téhož dne (dále jen „odpor“). V odporu obviněný uvedl, že odůvodnění zašle do 15 dnů ode dne skončení lhůty pro podání odporu. Podle § 150 odst. 3 správního řádu se podáním odporu příkaz ruší a řízení pokračuje, přičemž lhůty pro vydání rozhodnutí začínají znovu běžet dnem podáním odporu.

20.     Usnesením ze dne 22. 5. 2026 Úřad určil obviněnému lhůtu 10 dnů, ve které byl podle § 36 odst. 1 správního řádu oprávněn navrhovat důkazy a činit jiné návrhy a podle § 36 odst. 2 správního řádu oprávněn vyjádřit v řízení své stanovisko.

21.      Dne 1. 6. 2026 obdržel Úřad podání obviněného z téhož dne označené jako „Odůvodnění odporu proti příkazu“ a „Vyjádření stanoviska“ (dále jen „stanovisko“).

Obsah stanoviska

22.     Obviněný předně shrnuje, že napadené ustanovení zadávací dokumentace považuje za souladné se zákonem i základními zásadami, zejména zásadou přiměřenosti a zákazu diskriminace. Podle obviněného nebylo smyslem předmětného požadavku vyloučení možnosti prokazování kvalifikace prostřednictvím jiných osob podle § 83 zákona ani omezení hospodářské soutěže, nýbrž ověření odborné způsobilosti dodavatele a zabránění formálnímu „skládání“ referencí nesouvisejících subjektů bez odpovídající realizační kapacity. Obviněný považuje za legitimní požadovat, „aby existovala skutečná vazba mezi subjektem prokazujícím kvalifikaci a následným plněním veřejné zakázky“. Současně obviněný uvádí, že nastavení zadávacích podmínek podle něj fakticky nevedlo k omezení hospodářské soutěže, což podle něj dokládá skutečnost, že byly podány celkem čtyři nabídky.

23.     Obviněný namítá, že Úřad „dospěl k formalistickému závěru, že obviněný v zadávací dokumentaci neučinil výhradu významných činností podle § 105 odst. 2 ZZVZ.“ Podle obviněného zadávací dokumentace tvoří logický celek, v němž byly konkrétní činnosti tvořící „jádro zakázky (zemní práce, sadové úpravy, založení trávníku, arboristické zásahy a následná péče)“ výslovně vymezeny v čl. IX. bodu 3.1. písm. a) zadávací dokumentace. Současně bylo stanoveno, že tyto referenční zakázky nelze plnit prostřednictvím poddodavatele, čímž obviněný „vyjádřil jasnou vůli, a to, že všechny tyto věcně popsané činnosti jsou stěžejní a obviněný požaduje jejich osobní plnění vybraným dodavatelem“. Obviněný má za to, že Úřad upřednostnil formu před obsahem zadávací dokumentace.

24.     Obviněný odkazuje na judikaturu Ústavního soudu, rozhodovací praxi Úřadu i rozhodnutí předsedy Úřadu, podle nichž nelze lpět na jazykovém výkladu, pokud vede k nespravedlivým či nelogickým závěrům, a zdůrazňuje nutnost aplikace teleologického a systematického výkladu. Obviněný současně uvádí, že rozhodovací praxe Úřadu připouští i implicitní vymezení výhrady významných činností. Podle obviněného dodavatelé zadávací podmínku jednoznačně pochopili, což má dokládat, že absence námitek či žádostí o vysvětlení zadávací dokumentace, a skutečnosti, že byly podány čtyři nabídky.

25.     Podle obviněného by tak setrvání Úřadu na jeho závěrech učiněných v příkazu a jeho postih za formální absenci výhrady představovalo přepjatý formalismus a odchýlení se od vlastní rozhodovací praxe.

26.     Obviněný dále uvádí, že i v případě neexistence výhrady podle § 105 odst. 2 zákona by zadávací podmínky obstály, neboť § 84 zákona umožňuje zadavateli, „aby stanovil bližší pravidla mimo jiné pro prokazování technické kvalifikace prostřednictvím třetích osob“. Ačkoliv § 84 zákona rovněž uvádí, že zadavatel nesmí vyloučit pravidla stanovená v § 82 a § 83 zákona, podle výkladu obviněného tímto zákon nevylučuje v odůvodněných případech modifikovat dílčí pravidla pro prokazování kvalifikace třetími osobami, pokud nedojde k jejich úplnému vyloučení. Obviněný je tak toho názoru, že uvedené ustanovení zákona „zcela jednoznačně umožňuje odchýlit se od základního pravidla společného prokazování (…) a stanovit bližší a odlišná pravidla od obecného pravidla spočívajícího ve ‚sčítání‘ kvalifikace.“ Obviněný v této souvislosti cituje komentářovou literaturu, ze které vyvozuje možnost stanovit odlišná pravidla od obecných pravidel v případě sčítání kvalifikace, kdy se nejčastěji bude nabízet pravidlo, že určité kritérium kvalifikace bude muset prokázat jeden dodavatel, popř. jiná osoba, sám v plném rozsahu. Dále obviněný odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) sp. zn. 1 As 218/2015 ze dne 31. 8. 2016 (dále jen „rozsudek NSS 1 As 218/2015“) podle kterého v případě skládání kvalifikace je nutné brát v potaz charakter daného kvalifikačního předpokladu, neboť povaha některých kvalifikačních předpokladů neumožňuje jejich rozdělení mezi větší množství subjektů. V kontextu uvedeného tak obviněný uvádí, že požadoval, aby technický kvalifikační předpoklad, tedy prokázání dostatečných zkušeností s realizací veřejné zakázky, splnil právě vybraný dodavatel.

27.     Obviněný dále vyjadřuje nesouhlas s tvrzením Úřadu, že jeho argumentace o nutnosti komplexní realizace je účelová, a v této souvislosti uvádí, že Úřad pomíjí specifika předmětu plnění a nedělitelnost dílčích stěžejních činností. Obviněný zdůrazňuje, že předmětem plnění je realizace biocentra, tedy krajinného prvku tvořeného živými organismy, kdy jednotlivé fáze plnění (např. příprava půdy, výsadba, arboristické zásady a následná péče) tvoří nedělitelný celek. Obviněný uvádí, že každá z těchto činností musí být provedena bezchybným způsobem, jinak dochází k narušení celého procesu, přičemž případná chyba se projeví v dalších fázích (tzv. dominový efekt). Z tohoto důvodu podle obviněného nebylo možné připustit „situaci, kdy by si dodavatelé příslušné reference pouze formálně ‚kupovali‘ prostřednictvím poddodavatelských kapacit, aniž by sami disponovali vlastní praktickou zkušeností s řízením celého tohoto biologického cyklu“. V této souvislosti obviněný odkazuje na judikaturu správních soudů, podle níž je omezení hospodářské soutěže prostřednictvím kvalifikačních požadavků přípustné, pokud je odůvodněno potřebami zadavatele a směřuje k zajištění řádného plnění veřejné zakázky.

28.     Obviněný dále rozporuje závěr Úřadu o skryté diskriminaci s tím, že „v čl. IX bodu 3.1. písm. a) zadávací dokumentace definoval uznatelné náklady pro splnění finančního objemu reference v maximální možné šíři“. Nastavením požadavků na reference se obviněný dle svých slov snažil umožnit účast co nejširšímu okruhu dodavatelů, a proto umožnil do finančního limitu 6 mil. Kč „započítat téměř jakoukoliv činnost, která s výsadbou souvisí – vedle stěžejních činností i např. geodetické práce, přesun hmot, mulčování atd.“. Obviněný podle svých slov však současně trval na tom, aby takto vymezené reference prokázal přímo dodavatel realizující veřejnou zakázku, aby byla zajištěna jeho komplexní odbornost. Poddodavatelé podle něj nebyli vyloučeni z plnění dílčích činností, a to zejména těch, které neovlivňují úspěšnost realizace předmětu plnění.

29.     Obviněný dále uvádí, že veřejná zakázka je financována z dotačních prostředků, přičemž podmínkou čerpání dotace je udržitelnost projektu. V případě nekvalitní realizace veřejné zakázky pak obviněnému hrozí „finanční riziko v podobě krácení či úplného odejmutí dotace“, přičemž by mohl být nucen vracet značné finanční prostředky z vlastního rozpočtu. Proto v souladu s principem 3E a snahou minimalizovat finanční rizika považuje obviněný zadávací podmínku, podle níž mají být stěžejní činnosti plněny a reference prokazovány vybraným dodavatelem, za zcela přiměřenou, neboť nechtěl připustit, aby realizaci veřejné zakázky řídil dodavatel, který by potřebné zkušenosti pouze vypůjčil od poddodavatelů.

30.     Obviněný následně poukazuje na faktický průběh zadávacího řízení, v němž byly podány čtyři nabídky samostatných dodavatelů, přičemž nebyly vzneseny žádné námitky ani podány žádosti o vysvětlení zadávací dokumentace. Z uvedeného obviněný dovozuje, že „hospodářská soutěž nebyla omezena vůbec“, neboť zadávací „podmínka byla pro relevantní trh splnitelná a nepředstavovala žádnou bariéru“.

31.      Obviněný dále uvádí, že Úřad podle jeho názoru „zcela ignoruje provázanost ustanovení § 83 odst. 1 a odst. 2 ZZVZ a faktické dopady, které by připuštění poddodavatelského prokazování kvalifikace mělo na realizaci této konkrétní zakázky.“ Obviněný poukazuje na to, že pokud by bylo umožněno prokazování kvalifikace prostřednictvím poddodavatelů, museli by se tito poddodavatelé podílet i na realizaci odpovídající části plnění, ke které se jimi prokazované reference vztahují, což by vedlo „k naprostému chaosu“. V případě komplexního a nedělitelného biologického procesu nelze podle obviněného reálně rozdělit jednotlivé činnosti mezi více subjektů. Takový postup by vedl buď k situaci, „kdy dva subjekty provádějí tentýž nedělitelný biologický proces na stejném místě (…) nebo by musel rezignovat na dodržení § 83 odst. 2 ZZVZ, čímž by porušil zákon.“ Obviněný proto považuje svůj postup za jediný prakticky realizovatelný. Obviněný současně s odkazem na rozhodnutí Úřadu č.j. ÚOHS-27000/2020/511/LHl ze dne 31.8.2020, sp. zn. ÚOHS-S0215/2020/VZ (dále jen „rozhodnutí S215/2020“), konstatuje, že poddodavatelé nenesou přímou odpovědnost vůči zadavateli, což je podle jeho názoru dalším důvodem nastavení této zadávací podmínky.

32.     Obviněný současně namítá, že nebyl naplněn materiální znak přestupku, tj. společenská škodlivost, neboť nedošlo k ohrožení chráněného zájmu spočívajícího v existenci efektivní, férové a otevřené hospodářské soutěže. Hospodářská soutěž podle obviněného proběhla za účasti čtyř dodavatelů bez jediné námitky či dotazu, přičemž trh podle něj nastavenou podmínku akceptoval.

33.     V souvislosti s materiálně-formálním pojetím přestupku obviněný odkazuje na důvodovou zprávu k zákonu o přestupcích a uvádí, že pokud formální pochybení nemá vliv na hospodářskou soutěž, není tak naplněna materiální stránka přestupku a „[j]ednání obviněného proto nemůže být kvalifikováno jako přestupek“. S odkazem na rozsudek NSS č. j. 29 Af 1/2024-163 ze dne 29. 4. 2025 by tak Úřad měl podle obviněného posoudit veškeré skutkové okolnosti a zhodnotit naplnění materiální stránky přestupku.

Závěr

34.     Obviněný je tedy přesvědčen o tom, že při zadávání veřejné zakázky neporušil zákon a namítá, že Úřad podle jeho názoru „nedostatečně zjistil skutkový stav věci a provedl nesprávné právní posouzení.“ Obviněný zdůrazňuje, že postupoval s ohledem na specifika předmětu plnění veřejné zakázky a související rizika a opakovaně poukazuje na to, že zadávací řízení proběhlo za účasti čtyř dodavatelů bez jediného dotazu či námitky. Obviněný proto navrhuje, aby Úřad správní řízení zastavil, neboť projednávaný skutek není přestupkem.

Další průběh řízení o přestupku

35.     Usnesením ze dne 8. 6. 2026 Úřad obviněnému stanovil lhůtu, ve které se mohl podle § 261 odst. 3 zákona vyjádřit k podkladům rozhodnutí. Obviněný se ve stanovené lhůtě (ani později) k podkladům rozhodnutí nevyjádřil.

IV.        ZÁVĚRY ÚŘADU

36.     Úřad přezkoumal na základě § 248 a následujících ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech a po zhodnocení všech podkladů, zejména dokumentace související s předmětnou veřejnou zakázkou, vyjádření obviněného a odporu a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích tohoto rozhodnutí. Ke svému rozhodnutí Úřad uvádí následující rozhodné skutečnosti.

K výroku I. tohoto rozhodnutí

Relevantní ustanovení zákona

37.     Podle § 6 odst. 1 zákona musí zadavatel při postupu podle tohoto zákona dodržovat zásady transparentnosti a přiměřenosti.

38.     Podle § 6 odst. 2 zákona musí zadavatel ve vztahu k dodavatelům dodržovat zásadu rovného zacházení a zákazu diskriminace.

39.     Podle § 28 odst. 1 písm. a) zákona se pro účely tohoto zákona rozumí zadávacími podmínkami veškeré zadavatelem stanovené

1.      podmínky průběhu zadávacího řízení,

2.     podmínky účasti v zadávacím řízení,

3.     pravidla pro snížení počtu účastníků zadávacího řízení nebo snížení počtu předběžných nabídek nebo řešení,

4.     pravidla pro hodnocení nabídek,

5.     další podmínky pro uzavření smlouvy na veřejnou zakázku podle § 104 zákona.

40.     Podle § 28 odst. 1 písm. c) zákona se kvalifikací rozumí způsobilost a schopnost dodavatele plnit veřejnou zakázku.

41.      Podle § 36 odst. 1 zákona nesmí být zadávací podmínky stanoveny tak, aby určitým dodavatelům bezdůvodně přímo nebo nepřímo zaručovaly konkurenční výhodu nebo vytvářely bezdůvodně překážky hospodářské soutěže.

42.     Podle § 79 odst. 1 zákona zadavatel kritéria technické kvalifikace stanoví za účelem prokázání lidských zdrojů, technických zdrojů nebo odborných schopností a zkušeností nezbytných pro plnění veřejné zakázky v odpovídající kvalitě. Zadavatel může považovat technickou kvalifikaci za neprokázanou, pokud prokáže, že dodavatel má protichůdné zájmy, které by mohly negativně ovlivnit plnění veřejné zakázky.

43.     Podle § 79 odst. 2 písm. b) zákona zadavatel může k prokázání kritérií technické kvalifikace požadovat seznam významných dodávek nebo významných služeb poskytnutých za poslední 3 roky před zahájením zadávacího řízení včetně uvedení ceny a doby jejich poskytnutí a identifikace objednatele; zadavatel může stanovit, že budou zohledněny doklady i za dobu delší než poslední 3 roky před zahájením zadávacího řízení, pokud je to nezbytné pro zajištění přiměřené úrovně hospodářské soutěže.

44.     Podle § 83 odst. 1 zákona může dodavatel ekonomickou kvalifikaci, technickou kvalifikaci nebo profesní způsobilost s výjimkou kritéria podle § 77 odst. 1 požadovanou zadavatelem prokázat prostřednictvím jiných osob. Dodavatel je v takovém případě povinen zadavateli předložit

a)         doklady prokazující splnění profesní způsobilosti podle § 77 odst. 1 jinou osobou,

b)         doklady prokazující splnění chybějící části kvalifikace prostřednictvím jiné osoby,

c)         doklady o splnění základní způsobilosti podle § 74 jinou osobou a

d)         smlouvu nebo jinou osobou podepsané potvrzení o její existenci, jejímž obsahem je závazek jiné osoby k poskytnutí plnění určeného k plnění veřejné zakázky nebo k poskytnutí věcí nebo práv, s nimiž bude dodavatel oprávněn disponovat při plnění veřejné zakázky, a to alespoň v rozsahu, v jakém jiná osoba prokázala kvalifikaci za dodavatele.

45.     Podle § 84 zákona může zadavatel v zadávací dokumentaci stanovit bližší pravidla pro prokazování profesní způsobilosti podle § 77 odst. 2, ekonomické kvalifikace nebo technické kvalifikace, pokud se dodavatelé účastní zadávacího řízení společně nebo prokazují kvalifikaci prostřednictvím jiných osob; zadavatel však nesmí vyloučit pravidla stanovená v § 82 a 83. Pokud zadavatel nestanovil jinak, prokazují dodavatelé a jiné osoby kvalifikaci společně.

46.     Podle § 105 odst. 2 zákona v případě veřejné zakázky na služby nebo stavební práce nebo v případě veřejné zakázky na dodávky zahrnující umístění nebo montáž, mohou zadavatelé v zadávací dokumentaci požadovat, aby zadavatelem určené významné činnosti při plnění veřejné zakázky byly plněny přímo vybraným dodavatelem. Za vybraného dodavatele se pro účely věty první považuje i osoba, která je členem téhož koncernu jako účastník zadávacího řízení, jestliže tato osoba nepodala v témže zadávacím řízení nabídku samostatně nebo společně s jinými dodavateli a splňuje základní způsobilost podle § 74.

47.     Podle § 268 odst. 1 písm. c) zákona se zadavatel dopustí přestupku tím, že stanoví zadávací podmínky v zadávacím řízení nebo při zvláštním postupu podle částí šesté s výjimkou soutěže o návrh v rozporu se zákonem a zadá veřejnou zakázku nebo uzavře rámcovou dohodu.

Skutečnosti zjištěné z dokumentace o zadávacím řízení

48.     Čl. IX. zadávací dokumentace „Požadavky na prokázání způsobilosti a kvalifikace“ bod 3.1. zní: „Dodavatel prokáže svoji technickou kvalifikaci předložením Seznamu významných služeb poskytnutých dodavatelem (účastníkem zadávacího řízení) v uplynulých 3 letech před zahájením zadávacího řízení včetně uvedení ceny a doby jejich poskytnutí a identifikace objednatele (dále také jen ‚Seznam‘). Za významné obdobné zakázky se v tomto případě považují dokončené služby v následující specifikaci:

Referenční zakázky zapisované do tabulky: ‚Přehled realizovaných zakázek‘

a)         Reference č. 1 - alespoň 3 služby, kde předmětem plnění byla realizace a úpravy zelených ploch s výsadbou nových dřevin a založení lučního trávníku v celkovém finančním objemu min. 6 mil. Kč bez DPH u každé z nich, přičemž u každé z nich byla realizována min. tříletá následná péče. Za zrealizované se považují pouze zcela dokončené (předané) zakázky.

Za náklady na založení vegetačních úprav krajinné či rostlinné zeleně v rámci obdobné zakázky zadavatel uzná i náklady na činnosti, které se zakládáním prvků krajinné či sídelní zeleně bezprostředně souvisejí:

• Zemní práce a povrchové úpravy terénu, jedná-li se o přípravu půdy pro založení výsadeb spočívající v obdělávání půdy, orbu, mulčování, válení, odplevelení půdy před výsadbami.
• Sadové úpravy, jedná-li se o sadové úpravy související s výsadbami dřevin a trvalek – hloubení jamek, mulčování, aplikace kondicionéru, ochranu dřevin před okusem, oplocení lesních kultur, zálivku.
• Založení trávníku, za podmínky, že tato činnost nebyla převažující činností významné služby.
• Arboristické zásahy na ošetření stávajících dřevin. Ošetření dřevin souvisejí-li s péči o založené výsadby dřevin, tj. zejména výchovné řezy, kosení travnatých ploch, kontroly úvazků a chrániček, odplevelení, mulčování, zálivku.
• Přesun hmot, v tom rozsahu, v jakém se přesuny hmot týkaly prováděných výsadeb dřevin, tj. zejména přesuny štěpky, kůlů, sadebního materiálu a vody pro zálivku.
• Geodetické práce.
• Následná péče a zahradnická údržba bude uznána ve vztahu k založeným výsadbám dřevin sídelní a krajinné zeleně. Zadavatel neuzná vykázanou následnou péči zaměřenou pouze na travní plochy.

Zadavatel požaduje, aby výše uvedené referenční zakázky v čl. ‚IX. Požadavky na prokázání způsobilosti a kvalifikace‘ odst. 3.1. a) těchto ZP realizoval účastník, který předkládá nabídku, případně aby byla realizována alespoň jedním z dodavatelů podávajícím společnou nabídku. Tyto požadované zakázky nelze plnit prostřednictvím poddodavatele.“.

Právní posouzení

49.     Úřad v obecné rovině nejprve uvádí, že zadávacími podmínkami podle § 28 odst. 1 písm. a) zákona jsou veškeré podmínky stanovené zadavatelem týkající se zejména průběhu zadávacího řízení a účasti v zadávacím řízení. V rámci zadávacích podmínek je zadavatel především povinen popsat podmínky účasti v zadávacím řízení veřejné zakázky včetně podmínek kvalifikace, jejichž hlavním účelem je ověřit způsobilost a schopnost dodavatele plnit veřejnou zakázku. Zadávací dokumentací se pak rozumí veškeré písemné dokumenty obsahující zadávací podmínky, sdělované nebo zpřístupňované účastníkům zadávacího řízení nejen při zahájení zadávacího řízení, ale rovněž v jeho průběhu. Z tohoto důvodu je zadávací dokumentace nejvýznamnějším dokumentem, resp. souborem dokumentů celého zadávacího řízení.

50.     Kvalifikací se pak ve smyslu § 28 odst. 1 písm. c) zákona rozumí způsobilost a schopnost dodavatele plnit veřejnou zakázku. Pojem kvalifikace nezahrnuje pouze oprávnění k výkonu určité činnosti, ale např. i existenci doložitelných zkušeností či praxe dodavatele. Účelem institutu kvalifikace je zajistit, aby zadavatel vybíral dodavatele veřejné zakázky pouze z okruhu subjektů, jež poskytují dostatečné záruky o své schopnosti veřejnou zakázku řádně, včas a v odpovídající kvalitě realizovat. Adekvátně nastavené kvalifikační předpoklady jsou tedy jakýmsi „sítem“, které má zamezit účasti subjektů neschopných danou veřejnou zakázku řádně splnit. Vzhledem k tomu, že zadavatel může nastavením kvalifikačních kritérií okruh potenciálních dodavatelů výrazně ovlivnit, je třeba, aby byla stanovena v souladu se zákonem, objektivním, přiměřeným, transparentním a nediskriminačním způsobem, byla odůvodněna legitimním ekonomickým zájmem zadavatele na hospodárnosti a účelnosti vynaložené investice a nevytvářela bezdůvodně překážky hospodářské soutěže.

51.      Co se týče zásady zákazu diskriminace, ta je zakotvena v § 6 odst. 2 zákona a ukládá zadavateli povinnost stanovit zadávací podmínky tak, aby nedocházelo k bezdůvodnému znevýhodnění či zvýhodnění určitého okruhu dodavatelů, a to ani v rovině nepřímé (skryté) diskriminace, kdy zadávací podmínky sice formálně dopadají na všechny dodavatele stejně, avšak ve svém důsledku některé z nich bezdůvodně vylučují či znevýhodňují. Při stanovení zadávacích podmínek je zadavatel dále vázán § 36 odst. 1 zákona, podle kterého zadávací podmínky nesmí být stanoveny tak, aby určitým dodavatelům bezdůvodně přímo či nepřímo zaručovaly konkurenční výhodu nebo vytvářely bezdůvodné překážky hospodářské soutěže. Zadávací podmínky tedy mohou za konkrétních okolností ve svém důsledku vytvářet jistou nerovnováhu mezi dodavateli, avšak výlučně za předpokladu, že pro to existuje objektivní důvod na straně zadavatele. Pokud tomu tak bude, nelze z pohledu Úřadu hovořit o porušení zákona při stanovení zadávacích podmínek zadavatelem.

52.     Obviněný v šetřeném případě požadoval, aby dodavatel k prokázání kritéria technické kvalifikace vymezeného v čl. IX. bodě 3.1. písm. a) zadávací dokumentace doložil, že v posledních třech letech před zahájením zadávacího řízení realizoval alespoň tři služby, „kde předmětem plnění byla realizace a úpravy zelených ploch s výsadbou nových dřevin a založení lučního trávníku v celkovém finančním objemu min. 6 mil. Kč bez DPH (…), přičemž u každé z nich byla realizována min. tříletá následná péče. (…)“. Obviněný v uvedeném bodě zadávací dokumentace současně uvedl požadavek, aby předložené referenční zakázky byly realizovány samotným dodavatelem, popř. alespoň jedním z dodavatelů v případě společné nabídky, a výslovně vyloučil možnost, aby referenční zakázky byly plněny prostřednictvím poddodavatele.

53.     Co se týče kritérií technické kvalifikace, Úřad obecně uvádí, že jejich smyslem je prokázání lidských zdrojů, technických zdrojů nebo odborných schopností a zkušeností nezbytných pro plnění veřejné zakázky v odpovídající kvalitě. Účelem prokazování kritérií technické kvalifikace je tedy obecně zajištění, aby byla veřejná zakázka plněna dodavatelem, který je k jejímu řádnému plnění dostatečně zkušený a technicky a personálně vybavený. Výčet jednotlivých kritérií technické kvalifikace je v zákoně stanoven taxativním způsobem v ustanovení § 79 odst. 2 zákona. Cílem stanovení kritérií technické kvalifikace je minimalizovat riziko, že dojde k realizaci předmětu veřejné zakázky takovým dodavatelem, který k tomu nemá dostatečnou technickou způsobilost a zkušenost. Pokud jde o prokazování technické kvalifikace formou tzv. „referenčních zakázek“ u veřejných zakázek na dodávky nebo služby, Úřad uvádí, že zadavatel může podle § 79 odst. 2 písm. b) zákona požadovat, aby dodavatel předložil seznam poskytnutých významných dodávek nebo významných služeb za poslední 3 roky před zahájením zadávacího řízení včetně uvedení ceny a doby jejich poskytnutí a identifikace objednatele. Tyto seznamy pak zadavateli slouží jako určitá záruka, že dodavatel již obdobné dodávky nebo služby poskytoval a byly poskytnuty řádně, odborně a včas. Smyslem stanovení technické kvalifikace, konkrétně předložení seznamu významných dodávek nebo služeb (referencí), je tedy ověřit schopnosti a zkušenosti dodavatele realizovat předmět plnění veřejné zakázky za daných podmínek v odpovídající kvalitě.

54.     Podle § 83 odst. 1 zákona může dodavatel prokázat splnění zadavatelem požadované ekonomické kvalifikace, technické kvalifikace nebo profesní způsobilosti (s výjimkou kritéria podle § 77 odst. 1 zákona) prostřednictvím jiných osob. Zákon tedy umožňuje, aby dodavatel v případě, že není schopen zadavatelem požadovanou kvalifikaci (nebo její část) prokázat sám prostřednictvím vlastních zdrojů a kapacit, k jejímu prokázání v potřebném rozsahu využil zdrojů a kapacit jiných osob (převážně poddodavatelů).

55.     Podle § 84 zákona zadavatel může v zadávací dokumentaci stanovit bližší pravidla pro prokazování profesní způsobilosti podle § 77 odst. 2, ekonomické kvalifikace nebo technické kvalifikace, pokud se zadávacího řízení účastní dodavatelé společně nebo prokazují kvalifikaci prostřednictvím jiných osob. Zadavatel však při stanovení těchto pravidel nesmí vyloučit pravidla stanovená v § 82 a 83 zákona. Z uvedeného tedy vyplývá, že zadavatel je oprávněn blíže upravit pravidla pro prokázání jím požadované kvalifikace, ale nesmí v rámci nich vyloučit pravidla dle § 82 a § 83 zákona, tedy mj. nesmí vyloučit možnost prokazovat kvalifikaci prostřednictvím jiné osoby.[1]

56.     Obecně tedy platí, že zadavatel nemůže vyloučit možnost dodavatele prokázat určitou část technické kvalifikace prostřednictvím jiné osoby. Tento závěr však není platný bez výjimky vždy. Podle § 105 odst. 2 zákona může totiž zadavatel v případě veřejné zakázky na služby nebo stavební práce, nebo v případě umístění či montáže, požadovat, aby zadavatelem určené významné činnosti při plnění veřejné zakázky byly plněny přímo vybraným dodavatelem. V uvedených případech může tedy zadavatel v zadávací dokumentaci požadovat, aby jím určené významné činnosti při plnění veřejné zakázky neplnil poddodavatel, resp. jiná osoba, nýbrž sám a přímo vybraný dodavatel. Účelem a smyslem tohoto poddodavatelského omezení je získat zvýšenou kontrolu a dohled nad zásadními částmi plnění veřejné zakázky. Pokud přitom zadavatel svého zákonného práva využije a vyhradí si v zadávací dokumentaci významnou činnost při plnění veřejné zakázky ve smyslu § 105 odst. 2 zákona, je – s ohledem na smysl a účel kvalifikačních předpokladů – pravidlo zakotvené v § 83 zákona prolomeno, neboť by nedávalo smysl, aby dodavatel v zadávacím řízení prokazoval splnění kvalifikace navázané na vyhrazené činnosti prostřednictvím osoby, která se pak na samotném plnění nemůže podílet.

57.     Úřad v této souvislosti dodává, že významné činnosti nejsou zákonem žádným způsobem definovány. Tyto činnosti definuje vždy zadavatel v zadávací dokumentaci, a to s ohledem na specifika konkrétního předmětu plnění v konkrétním zadávacím řízení. Je tedy na zadavateli, aby tyto činnosti věcně, jasně a konkrétně vymezil. Významné činnosti charakterizovat jako činnosti, které nemůže plnit jakýkoliv dodavatel působící v konkrétním oboru, ale pouze takový, který je vysoce kvalifikovaným odborníkem se speciální kvalifikací, zkušenostmi a schopnostmi.[2] Komentářová literatura se pak k této věci vyjadřuje následovně: „Zadavatel je povinen významné činnosti v zadávací dokumentaci v této souvislosti určit; měl by tedy v zadávací dokumentaci věcně vymezit, jakého (významného) plnění se jím požadovaná výhrada týká. Významné činnosti, které musí být plněny přímo vybraným dodavatelem, by tak neměly být určeny procentním podílem z plnění veřejné zakázky či jiným obecným a nekonkrétním způsobem, ale věcně. Současně by tato výhrada měla být zadavatelem obhajitelná v tom smyslu, že bude schopen odůvodnit, proč tu kterou část plnění považuje za významnou činnost.“[3] Důvodová zpráva pak k této věci uvádí, že si zadavatel může „vyhradit, aby určité, věcně vymezené stěžejní úkoly, byly vykonávány pouze dodavatelem. Jinak řečeno, lze věcně vymezit stěžejní úkoly, které nesmí plnit poddodavatel. Věcným vymezením se pak rozumí přímo určení úkolu, který nesmí poddodavatel vykonávat, tedy nelze využít pouze např. procentuální vymezení.“

58.     V šetřeném případě obviněný v čl. IX. bodu 3.1. písm. a) zadávací dokumentace v rámci požadavků na technickou kvalifikaci stanovil, že referenční zakázky nelze plnit prostřednictvím poddodavatele. Ve vyjádření k podnětu obviněný v této souvislosti uvedl, že právě schopnost vybraného dodavatele vlastní silou veřejnou zakázku od jejího počátku až do konce komplexně zrealizovat představuje ono vymezení významných činností. Obviněný chtěl dle svých slov tímto postupem předejít uzavření smlouvy s dodavatelem, který by vystupoval pouze jako koordinátor poddodávek, aniž by sám disponoval klíčovou odborností pro realizaci veřejné zakázky.

59.    Úřad považuje uvedenou argumentaci obviněného za účelovou a nedůvodnou. Aplikace výhrady podle § 105 odst. 2 zákona předpokládá, že zadavatel v zadávací dokumentaci jednoznačně identifikuje činnosti, které považuje za natolik klíčové, že jejich plnění nesmí být provedeno poddodavatelem. Smyslem této výhrady je tedy zajistit, aby zadavatelem identifikované části plnění veřejné zakázky byly realizovány přímo vybraným dodavatelem, čímž dochází k regulaci způsobu plnění veřejné zakázky. Takové vymezení přitom musí být dostatečně určité a konkrétní, aby bylo způsobilé identifikovat jak věcný rozsah vyhrazených činností, tak jejich odlišení od ostatních částí plnění veřejné zakázky. V šetřeném případě však obviněný v zadávací dokumentaci pouze stanovil, že referenční zakázky nelze plnit prostřednictvím poddodavatele. Takto formulovaný požadavek obviněného, který se omezuje pouze na plošný zákaz prokázání části technické kvalifikace prostřednictvím poddodavatele tyto náležitosti nenaplňuje, neboť sám o sobě nevymezuje žádnou konkrétní část plnění veřejné zakázky, jež by měla být realizována výhradně vybraným dodavatelem, nýbrž zasahuje výlučně do možnosti prokazování kvalifikace dodavatele. Uvedené omezení tedy nesměřuje k úpravě způsobu plnění aktuálně zadávané veřejné zakázky, ale pouze k omezení okruhu dodavatelů schopných prokázat předmětné kvalifikační kritérium.

60.    Ve světle výše uvedeného tak Úřad dospěl k závěru, že obviněný v zadávací dokumentaci výhradu významných činností žádným způsobem neučinil; obviněný pouze přistoupil k plošnému vyloučení možnosti prokázání technické kvalifikace – referenčních zakázek – prostřednictvím poddodavatele, aniž by jasně a konkrétně určil činnosti, které jsou vyhrazeny k plnění vybranému dodavateli.

61.     Vzhledem ke skutečnosti, že obviněný v zadávací dokumentaci výhradu významných činností neučinil, nebyly splněny zákonné podmínky pro vyloučení možnosti plnění referenčních zakázek prostřednictvím poddodavatele. Obviněný přesto možnost prokázání referenčních zakázek prostřednictvím poddodavatele vyloučil, čímž se dopustil nepřímé (skryté) diskriminace, jelikož neoprávněně zúžil okruh dodavatelů způsobilých podat nabídku, neboť z účasti v zadávacím řízení byli vyloučeni dodavatelé, kteří byli objektivně schopni předmět veřejné zakázky ve spolupráci s poddodavatelem realizovat, avšak z důvodu nemožnosti prokázání splnění technické kvalifikace prostřednictvím poddodavatele konkurenceschopnou nabídku podat nemohli. Uvedený požadavek obviněného tak vytvořil bezdůvodné překážky hospodářské soutěže.

62.    K citacím z komentářové literatury, z nichž obviněný ve vyjádření k podnětu dovozuje možnost vyloučit prokázání technické kvalifikace prostřednictvím poddodavatele v případě požadavku na zkušenosti s významnými zakázkami podle § 79 odst. 2 písm. a) a b) zákona a v případě veřejných zakázek na poskytování vysoce kvalifikovaného a odborného plnění, pak Úřad uvádí, že je považuje za zavádějící, neboť obviněný při výkladu komentářové literatury zjevně nezohlednil celý kontext dané problematiky. Obviněný totiž při aplikaci těchto svých závěrů přehlíží podstatný fakt, a to, že ačkoliv jsou tato omezení podle zákona přípustná, jsou přípustná pouze ve vztahu k významným činnostem, které jsou podle § 105 odst. 2 vyhrazeny k plnění přímo vybranému dodavateli a které musí být v zadávací dokumentaci jasně a konkrétně definovány, což se však v šetřeném případě nestalo.

63.    Úřad se dále zabýval tvrzením obviněného, že nijak nebránil vybranému dodavateli, aby pro realizaci veřejné zakázky využil poddodavatele, pouze požadoval, aby vybraný dodavatel byl tím, kdo prokáže, že v minulosti sám úspěšně zrealizoval obdobný předmět plnění veřejné zakázky a nesl za něj dlouhodobou odpovědnost. K tomu Úřad uvádí, že uvedené tvrzení není způsobilé zhojit dopady jím stanoveného požadavku, že referenční zakázky nelze plnit prostřednictvím poddodavatele, neboť možnost využití poddodavatelů při plnění veřejné zakázky představuje odlišnou rovinu zadávacího řízení od prokazování splnění kvalifikace. I když obviněný formálně připustil možnost využití poddodavatele při realizaci veřejné zakázky, nemění to nic na tom, že jím stanovené omezení představuje bezdůvodné omezení hospodářské soutěže, protože toto omezení vyloučilo z účasti v zadávacím řízení dodavatele, kteří by byli schopni veřejnou zakázku řádně realizovat, avšak nejsou schopni požadované zkušenosti prokázat prostřednictvím vlastních zdrojů a kapacit.

64.    K tvrzení obviněného uvedenému ve stanovisku, že Úřad při posouzení věci postupoval přepjatě formalisticky a pomíjí skutečný obsah zadávací dokumentace, v níž byla výhrada podle obviněného materiálně vymezena, Úřad uvádí, že se s tímto tvrzením obviněného neztotožňuje. Úřad při posouzení věci nevycházel pouze z jazykového výkladu zadávací dokumentace, nýbrž posuzoval její obsah jako celek a v souladu se svou rozhodovací praxí se zabýval rovněž tím, zda lze z jejího obsahu výhradu významných činností alespoň implicitně dovodit. K takovému závěru Úřad ovšem nedospěl.

65.    Obviněný podle stanoviska dovozuje existenci výhrady významných činností z výčtu činností uvedených v čl. IX. bodu 3.1. písm. a) zadávací dokumentace (tedy v článku obsahujícím kvalifikační požadavek na předložení referenčních zakázek, u nichž zadavatel vyloučil jejich prokázání prostřednictvím poddodavatele), když tento výčet podle něj představuje vymezení činností tvořících jádro zakázky. S tímto výkladem se však Úřad neztotožňuje. Podle Úřadu výčet uvedený v předmětném. článku zadávací dokumentace nepředstavuje vymezení významných činností ve smyslu § 105 odst. 2 zákona, nýbrž výčet činností, jejichž hodnotu lze zahrnout do požadovaného minimálního finančního objemu 6 mil. Kč každé referenční zakázky. Tento výklad ostatně potvrdil i sám obviněný ve vyjádření k podnětu, ve kterém v reakci na tvrzení stěžovatele uvedl, že stěžovatel „mylně interpretuje účel a povahu zadavatelem požadované reference. Soustředí se na výčet jednotlivých dílčích činnosti, které zadavatel demonstrativně uvedl jako uznatelné pro naplnění finančního objemu, (…). (…) Výčet uznatelných činností (zemní práce, sadové úpravy, geodetické práce atd.) neslouží k definici požadované zkušenosti jako takové, ale pouze jako výkladový manuál k tomu, jaké náklady lze zahrnout do celkového finančního objemu 6 mil. Kč u referenční zakázky.“ Jestliže tedy sám obviněný ve vyjádření k podnětu výslovně uvedl, že předmětný výčet činností nedefinuje požadované zkušenosti, ale slouží pouze jako výkladový manuál nákladů, které je rovněž možné zahrnout do stanoveného minimálního finančního objemu referenční zakázky, zatímco nyní těmto činnostem přisuzuje odlišný význam, když tvrdí, že právě tímto výčtem provedl výhradu významných činností podle § 105 odst. 2 zákona, jeví se Úřadu tato změna argumentace jako účelová.

66.    Úřad v této souvislosti rovněž poukazuje na další argumentaci obviněného obsaženou ve stanovisku, týkající se stanovení požadavků na reference, podle níž měl výčet činností uvedený obviněným v čl. IX. bodu 3.1. písm. a) zadávací dokumentace podpořit co nejširší hospodářskou soutěž, neboť definoval náklady, které souvisí s výsadbou a které bylo možné započítat do stanoveného finančního limitu pro jeho snadnější naplnění. Obviněný tak ve stanovisku na jedné straně tvrdí, že výčet činností uvedený v čl. IX. bodu 3.1. písm. a) zadávací dokumentace představuje ono vymezení významných činností tvořících jádro veřejné zakázky, na straně druhé však tentýž výčet v rámci jiné argumentace označuje za definici uznatelných nákladů pro splnění požadovaného finančního objemu min. 6 mil. Kč každé referenční zakázky. Tato rozdílná interpretace téhož článku zadávací dokumentace ze strany obviněného dle Úřadu opět nasvědčuje její účelovosti.

67.    Úřad tak setrvává na svém závěru, že výhrada činností ve smyslu § 105 odst. 2 zákona nebyla v zadávací dokumentaci výslovně ani implicitně provedena. Obviněný přesto možnost prokazování technické kvalifikace prostřednictvím poddodavatele vyloučil, ačkoliv pro takový postup nebyly splněny zákonné podmínky, čímž se bez zákonného důvodu dopustil nepřímé (skryté) diskriminace, neboť omezil účast dodavatelů, kteří by byli schopni předmět veřejné zakázky realizovat řádně a včas, avšak ke splnění technické kvalifikace potřebovali využít kapacit poddodavatele podle § 83 zákona. Na tomto závěru nic nemění ani argumentace obviněného, podle níž se skryté diskriminace nedopustil, neboť za účelem zajištění co nejširší hospodářské soutěže umožnil do hodnoty referenčních zakázek zahrnout i náklady na činnosti související s výsadbou; uvedená argumentace se totiž vztahuje ke způsobu naplnění požadovaného finančního limitu 6 mil. Kč každé referenční zakázky, nijak však nesouvisí s omezením možnosti plnění referenčních zakázek prostřednictvím poddodavatele podle § 83 zákona, ve kterém skrytou diskriminaci spatřuje Úřad.

68.    K výkladu § 84 zákona, který obviněný uvádí ve stanovisku a z něhož dovozuje oprávnění stanovit odlišná pravidla pro prokazování kvalifikace, Úřad uvádí, že citované ustanovení zákona skutečně umožňuje zadavateli stanovit bližší pravidla mj. pro prokazování technické kvalifikace, pokud se dodavatelé účastní zadávacího řízení společně nebo prokazují kvalifikaci prostřednictvím jiných osob; tuto skutečnost Úřad nijak nezpochybňuje. Úřad se však již neshoduje s obviněným v tom, že § 84 zákona je možno vykládat tak, že část tohoto ustanovení, v níž je výslovně stanoveno, že zadavatel při aplikaci bližších pravidel pro prokazování kvalifikace nesmí vyloučit pravidla stanovená v § 82 a § 83 zákona, je možné de facto „ignorovat“. Úřad nadále trvá na tom, že z § 84 zákona zcela jasně plyne, že pravidla stanovená v § 82 a § 83 zákona, tedy i pravidlo o možnosti prokazovat kvalifikaci prostřednictvím jiné osoby, musí zadavatel v případě, kdy se rozhodne podle § 84 postupovat, respektovat. Totéž přitom plyne i z komentářové literatury, na niž odkazuje sám obviněný; konkrétně je zde uvedeno následující: „Jak již bylo uvedeno výše, věta první komentovaného § 84 umožňuje zadavateli v zadávací dokumentaci stanovit bližší pravidla pro účely prokazování profesní způsobilosti dle § 77 odst. 2 a ekonomické a technické kvalifikace při společné účasti dodavatelů v zadávacím řízení či při prokazování těchto oblastí kvalifikace prostřednictvím jiné osoby dle § 83. Jak vyplývá z komentovaného ustanovení, odlišná pravidla zadavatel nemůže stanovit ve vztahu k základní způsobilosti a profesní způsobilosti dle § 77 odst. 1. V těchto případech je zadavatel povinen vycházet z jednotlivých ustanovení zákona, která nemůže modifikovat. Zadavatel nemůže např. stanovit, že bude u veřejné zakázky zadávané v nadlimitním režimu požadovat po některém z dodavatelů prokázání jen některého kritéria základní způsobilosti dle § 74. Ve vztahu ke stanovení odlišných pravidel je předně vhodné upozornit na to, že zákonodárce tím měl zjevně na mysli možnost stanovit odlišná pravidla oproti obecnému pravidlu možnosti prokázání kvalifikace (v rámci uvedených oblastí kvalifikace) více dodavateli společně (ať již jde o kterékoliv z dvou uvedených uspořádání jejich vztahů), jak plyne z poslední věty komentovaného ustanovení. Dle názoru autorů komentáře nebylo smyslem a ani by nebylo účelné, aby zadavatel měl dle první věty komentovaného ustanovení pouze možnost blíže upřesnit posledně uvedené obecné pravidlo, ale aby bylo zadavateli umožněno stanovit pravidlo odlišné povahy. Tento názor ostatně podporuje mimo jiné i věta za středníkem, která ukládá zadavateli i při odlišných pravidlech vždy zachovat pravidla stanovená v § 82 a 83. To znamená, že zadavatel jednak nesmí (pokud bude stanovovat odlišná pravidla dle výše uvedeného) vyloučit povinnost každého z dodavatelů při společné účasti prokázat splnění základní způsobilosti a profesní způsobilosti dle § 77 odst. 1 samostatně, jednak nesmí stanovit odlišná pravidla při prokazování kvalifikace prostřednictvím jiné osoby, než jak vyplývají z § 83 [např. zadavatel takto nemůže vyloučit pravidlo dle § 83 odst. 2, že jiná osoba, prostřednictvím které prokazuje dodavatel splnění technické kvalifikace dle § 79 odst. 2 písm. a), b) nebo d), reference a osvědčení o vzdělání a odborné kvalifikaci, se musí zavázat fakticky vykonávat stavební práce či služby vztahující se k takto prokazovanému kritériu kvalifikace]. Stejně tak zásadně (výjimka je uvedena níže) nesmí zadavatel dle názoru autorů komentáře zcela vyloučit možnost prokázání splnění určité části kvalifikace jinou osobou dle § 83 neboli musí ponechat dodavateli možnost, aby určitá část kvalifikace mohla být prokázána prostřednictvím jiné osoby.“[4] Zmiňovaná výjimka je pak v daném komentáři k zákonu popsána v části týkající se § 105 odst. 2 zákona, kde je uvedeno následující: „V případě výhrady plnění dle komentovaného ustanovení by mělo platit, že jestliže bude na zadavatelem vyhrazené významné činnosti, které mohou být plněny pouze přímo vybraným dodavatelem, navázány přímo některá kritéria (požadavky) kvalifikace, nebude možné taková kritéria kvalifikace prokazovat prostřednictvím jiných osob dle § 83. Bude tedy nezbytné, aby kvalifikaci bezprostředně navázanou na vyhrazené činnosti prokazovala pouze ta osoba (účastník zadávacího řízení), která bude tyto činnosti také fakticky plnit, a současně aby prostřednictvím kvalifikace prokázala, že s vyhrazenými významnými činnostmi má zkušenost (sama činnosti realizovala, neprovádí pouze manažerský dohled nebo poskytuje své know-how apod.). Vždy bude ale rozhodná míra vztahu vyhrazené významné činnosti podle tohoto komentovaného ustanovení a příslušného kritéria kvalifikace, resp. je třeba vždy zohlednit charakter předmětného kritéria a smysl jeho prokazování. (…) O způsobilosti (schopnosti) realizovat zadavatelem vyhrazenou významnou činnost budou vypovídat především kritéria kvalifikace podle § 79 odst. 2 písm. a) nebo b) (referenční zkušenosti dodavatele).[5]

69.    Komentářová literatura, na niž odkazuje sám obviněný, tedy plně podporuje výše vyslovený závěr Úřadu, že možnost prokazovat kvalifikaci prostřednictvím poddodavatele lze vyloučit pouze v případě, že zadavatel v zadávací dokumentaci učinil výhradu dle § 105 odst. 2 zákona. To se však v nyní šetřeném případě nestalo.

70.    Obviněný v této souvislosti rovněž odkazuje na rozsudek NSS 1 As 218/2015, podle něhož je při společném prokazování kvalifikace nutné zohlednit povahu konkrétního kvalifikačního předpokladu, neboť některé kvalifikační předpoklady svou povahou připouštějí jejich kumulaci (sčítání) z kapacit více subjektů (např. požadovaný obrat, zkušenost dodavatelů či odborná kapacita dodavatele), zatímco u jiných by takový postup vedl ke ztrátě jejich vypovídací hodnoty (např. běžná likvidita). K tomu Úřad uvádí, že uvedený závěr NSS nijak nerozporuje a s jeho závěry souhlasí, současně však neshledává, že by z předmětného rozsudku bylo možno dovodit, že obviněný byl v případě šetřené veřejné zakázky vyloučit možnost prokázat kvalifikaci poddodavatelsky. Obviněný v šetřeném případě požadoval předložení minimálně 3 referenčních zakázek, z nichž každá měla dokládat zkušenost s komplexní realizací předmětu veřejné zakázky, tedy od fáze přípravných prací, přes výsadbu až po následnou péči o zeleň. Pokud obviněný argumentuje tím, že se jedná o komplexní nedělitelnou činnost, pak dle Úřadu mohl požadovat, aby každá jednotlivá referenční zakázka představovala ucelenou zkušenost jednoho subjektu
(tj. nebyla vytvářena skládáním zkušeností více subjektů získaných při realizaci jednotlivých dílčích činností, jako jsou např. zkušenosti se zemními pracemi, výsadbou, následnou péči atp.), nicméně již nebyl oprávněn stanovit, že v případě všech tří referenčních zakázek musí být tímto subjektem výhradně vybraný dodavatel, resp. že žádnou z požadovaných referenčních zakázek nelze jako celek plnit prostřednictvím poddodavatele podle § 83 odst. 1 zákona.

71.     K argumentaci obviněného ve stanovisku týkající se specifické povahy předmětu veřejné zakázky Úřad uvádí, že nerozporuje názor obviněného, že realizace veřejné zakázky (biocentra) představuje odborně náročný proces, v němž jednotlivé fáze plnění na sebe bezprostředně navazují a jejichž správné provedení je významné pro dosažení zamýšleného výsledku. Stejně tak Úřad nezpochybňuje oprávněný zájem obviněného na tom, aby dodavatel disponoval dostatečnými zkušenostmi s realizací obdobných plnění. Uvedené skutečnosti však samy o sobě nemohou odůvodnit vyloučení možnosti prokázání technické kvalifikace – referencí – prostřednictvím poddodavatele. Zákon institut prokazování kvalifikace prostřednictvím poddodavatelů (jiných osob) zakotvuje jako standardní způsob prokazování kvalifikace a upravuje jak podmínky jeho využití, tak i podmínky, za nichž je možné jej omezit. Úřad nepřisvědčuje ani argumentaci obviněného, že chtěl pouze zabránit situaci, kdy by si dodavatelé reference od poddodavatelů „kupovali“. Taková argumentace obviněného totiž vychází z předpokladu, že využití kapacit poddodavatelů (jiných osob) nepředstavuje dostatečnou záruku řádné realizace veřejné zakázky. S takovým závěrem ovšem Úřad nemůže souhlasit. Ostatně sám obviněný již ve vyjádření k podnětu uvedl, že nijak nebrání vybranému dodavateli využít při realizaci veřejné zakázky poddodavatele pro dílčí vedlejší činnosti. Jestliže tedy obviněný připouští účast poddodavatelů na realizaci dílčích částí veřejné zakázky, není Úřadu zřejmé, z jakého důvodu by pro něj využití kapacit těchto poddodavatelů při plnění referenčních zakázek mělo z hlediska řádné realizace veřejné zakázky představovat riziko.

72.    Úřad současně dodává, že pokud by byl přijat výklad obviněného, podle něhož složitost, odborná náročnost či specifická povaha předmětu plnění postačuje k odůvodnění vyloučení možnosti prokazování kvalifikace prostřednictvím poddodavatele podle § 83 zákona, fakticky by to znamenalo, že zadavatel může pouhým odkazem na význam či náročnost předmětu plnění zákonem předvídanou možnost prokazování kvalifikace prostřednictvím poddodavatelů vyloučit. Takový výklad by však ve svém důsledku popíral smysl tohoto institutu a činil by jej prakticky neaplikovatelným právě v těch případech, v nichž může být využití odborných kapacit poddodavatelů legitimní a hospodářskou soutěž podporující. K zajištění toho, aby stěžejní či významné činnosti byly realizovány přímo vybraným dodavatelem, slouží zadavateli právě institut výhrady významných činností podle § 105 odst. 2 zákona, který však obviněný v šetřeném případě nevyužil.

73.    Obviněný v této souvislosti dále uvádí, že stanovení kvalifikačních předpokladů ze své podstaty vždy představuje určité omezení hospodářské soutěže, přičemž odkazuje na judikaturu správních soudů, podle níž je takové omezení přípustné, pokud je odůvodněno legitimními potřebami zadavatele a směřuje k zajištění řádného plnění veřejné zakázky. Úřad tento obecný závěr nerozporuje. Kvalifikační požadavky představují nástroj, jehož prostřednictvím zadavatel ověřuje schopnost dodavatelů realizovat předmět veřejné zakázky řádně a včas, a skutečně tím nevyhnutelně dochází ke zúžení okruhu dodavatelů oprávněných ucházet se o veřejnou zakázku. Ani tento závěr však neznamená, že zadavatel může stanovit jakoukoliv omezující podmínku, kterou subjektivně považuje za vhodnou z hlediska řádné realizace veřejné zakázky. Každé omezení hospodářské soutěže musí mít oporu v zákoně a musí být uplatněno způsobem, který zákon předvídá. Skutečnost, že obviněný podle svých slov sledoval legitimní cíl spočívající v zajištění řádného a bezproblémového plnění veřejné zakázky, nemůže zhojit rozpor jím stanovené zadávací podmínky se zákonem.

74.    K argumentaci obviněného ve stanovisku, že s ohledem na princip 3E je povinen minimalizovat finanční rizika spojená s realizací veřejné zakázky, a proto považuje stanovenou zadávací podmínku za přiměřenou, Úřad uvádí, že nezpochybňuje oprávněný zájem obviněného na tom, aby při realizaci veřejné zakázky nedošlo k ohrožení čerpání dotačních prostředků. Uvedený cíl však nemůže odůvodnit stanovení zadávací podmínky v rozporu se zákonem. Skutečnost, že obviněný stanovením předmětné zadávací podmínky sledoval ochranu veřejných prostředků, jej nezbavovala povinnosti respektovat zákonnou úpravu týkající se prokazování kvalifikace prostřednictvím poddodavatelů. Odkaz obviněného na princip hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti (3E) tak nemůže obstát, neboť uvedený princip nelze vykládat tak, že zadavateli umožňuje odchýlit se od pravidel stanovených zákonem. Zadavatel je sice povinen usilovat o hospodárné, efektivní a účelné nakládání s veřejnými prostředky, avšak pouze postupem, který je v souladu se zákonem. Argumentace založená na zohlednění principu 3E proto nemůže nijak ospravedlnit postup obviněného.

75.    Úřad v této souvislosti dodává, že zákon s institutem prokazování kvalifikace prostřednictvím jiné osoby podle § 83 zákona výslovně počítá a stanovuje podmínky jeho využití. Skutečnost, že dodavatel prokazuje splnění technické kvalifikace prostřednictvím poddodavatele, neznamená, že veřejná zakázka bude realizována osobou bez potřebných zkušeností nebo že bude ohroženo její řádné plnění. Nelze proto vycházet z předpokladu, že dodavatel, který tuto možnost využije, představuje vyšší riziko pro řádnou realizaci veřejné zakázky. Pokud měl obviněný za to, že v zájmu ochrany veřejných prostředků a za účelem minimalizace finančního rizika musí určité činnosti z důvodu jejich významu vykonávat přímo vybraný dodavatel, měl v zadávací dokumentaci provést výhradu významných činností ve smyslu § 105 odst. 2 zákona.

76.    K tvrzení obviněného, že v zadávacím řízení byly podány čtyři nabídky, nebyly vzneseny žádné námitky ani podány žádosti o vysvětlení zadávací dokumentace, z čehož obviněný usuzuje, že hospodářská soutěž nebyla vůbec omezena a jím nastavená zadávací podmínka nepředstavovala pro trh žádnou bariéru, Úřad uvádí, že nerozporuje, že v důsledku předmětné zadávací podmínky nebyla hospodářská soutěž zcela vyloučena, což ostatně zohlednil již v příkazu jako polehčující okolnost. Pro posouzení zákonnosti zadávacích podmínek a jejich dopadu na hospodářskou soutěž ovšem není rozhodující počet dodavatelů, kteří se zadávacího řízení fakticky zúčastnili a podali nabídku, ani skutečnost, že proti zadávacím podmínkám nebyly podány námitky či žádosti o vysvětlení zadávací dokumentace. Rozhodující je dopad těchto podmínek na okruh potenciálních dodavatelů a způsobilost konkrétní zadávací podmínky ovlivnit hospodářskou soutěž, tedy její potenciál odradit od účasti či vyloučit z účasti dodavatele, kteří by jinak byli schopni předmět veřejné zakázky řádně plnit. Samotný počet podaných nabídek proto bez dalšího nevypovídá o tom, zda zadavatel stanovil zadávací podmínky v souladu se zákonem a zda těmito podmínkami nedošlo k neoprávněnému zúžení okruhu potenciálních dodavatelů. Jinými slovy skutečnost, že se zadávacího řízení zúčastnili čtyři dodavatelé, nevylučuje existenci dalších dodavatelů, kteří se o veřejnou zakázku mohli ucházet, avšak v důsledku nezákonně stanovené zadávací podmínky nemohli prokázat technickou kvalifikaci – referenční zakázky – prostřednictvím poddodavatele podle § 83 odst. 1 zákona. Současně ani absence námitek či žádostí o vysvětlení zadávací dokumentace bez dalšího neprokazuje soulad zadávacích podmínek se zákonem.

77.    Obviněný dále ve stanovisku k odporu namítá, že Úřad nezohlednil provázanost § 83 odst. 1 a 2 zákona a jejich faktické dopady na realizaci veřejné zakázky. Podle obviněného by v případě prokazování referenčních zakázek prostřednictvím poddodavatele musel tento poddodavatel vykonávat činnosti odpovídající jím prokazované kvalifikaci, což by pak podle obviněného vyvolalo chaos. Obviněný má za to, že by tak buď došlo k situaci, kdy by tentýž nedělitelný proces vykonávali současně dva různé subjekty, nebo by nebylo možné dodržet § 83 odst. 2 zákona.

78.    Úřad však s uvedenou argumentací obviněného nesouhlasí. Je pravdou, že podle § 83 odst. 2 zákona se jiná osoba, jejímž prostřednictvím dodavatel prokazuje technickou kvalifikaci podle § 79 odst. 2 písm. a), b) nebo d) zákona, musí podílet na plnění veřejné zakázky v rozsahu, v jakém je její kvalifikace prokazována. Z tohoto požadavku však nelze dovodit, že by tato osoba musela příslušné činnosti vykonávat v plném rozsahu. Zákon pouze vyžaduje, aby participace poddodavatele na plnění veřejné zakázky byla reálná a aby se vztahovala k činnostem, pro jejichž výkon byla její kvalifikace využita. Konkrétní způsob a rozsah této participace je předmětem smluvního uspořádání mezi dodavatelem a poddodavatelem a měl by se odvíjet od povahy veřejné zakázky. Je tedy na těchto subjektech, jakým způsobem si ve smlouvě reálnou podobu a konkrétní rozsah spolupráce vymezí, tak, aby úspěšně fungovala. Může se jednat o vymezení konkrétních činností, na nichž se bude poddodavatel podílet, případně jiný způsob vyjádření jeho participace na plnění veřejné zakázky. Pokud je obviněný toho názoru, že „komplexní a nedělitelný proces (příprava půdy, výsadba, následná péče)“, jak obviněný předmět plnění veřejné zakázky označuje, nelze souběžně realizovat více subjekty, pak Úřad opakuje, že měl obviněný v zadávacích podmínkách uvést výhradu plnění významných činnosti pouze vybraným dodavatelem dle § 105 odst. 2 zákona, což však neučinil. Navíc, jak již Úřad taktéž zmínil výše, sám obviněný ve vyjádření k podnětu uvedl, že samotné plnění veřejné zakázky, resp. její dílčí části poddodavatelem nevylučuje.

79.    K odkazu obviněného na rozhodnutí S215/2020 a jeho argumentaci, že poddodavatel nenese vůči zadavateli žádnou odpovědnost za realizaci veřejné zakázky, Úřad uvádí, že tato skutečnost sama o sobě nemůže odůvodnit vyloučení možnosti prokazování technické kvalifikace prostřednictvím poddodavatele podle § 83 odst. 1 zákona. Z citovaného rozhodnutí nevyplývá, že by poddodavatel nenesl za své plnění žádnou odpovědnost, nýbrž pouze to, že nenese přímou odpovědnost vůči zadavateli. Tímto však není dotčena jeho odpovědnost vůči vybranému dodavateli vyplývající ze smluvního vztahu mezi nimi. Přijetí argumentace obviněného by ve svém důsledku vedlo akorát k závěru, že absence přímé odpovědnosti poddodavatele vůči zadavateli postačuje jako odůvodnění vyloučení možnosti plnit referenční zakázky prostřednictvím poddodavatele, což by popíralo smysl a účel využití tohoto institutu.

80.   K tvrzení obviněného ve stanovisku, že se Úřad nevypořádal s materiální stránkou přestupku, neboť ta podle něj naplněna nebyla, jelikož se zadávacího řízení zúčastnili celkem čtyři dodavatelé a hospodářská soutěž tak reálně omezena nebyla, Úřad uvádí, že s tímto závěrem nesouhlasí. Materiální stránka přestupku, tedy jeho společenská škodlivost, v daném případě spočívá v tom, že požadavek obviněného, aby referenční zakázky realizoval pouze účastník, který předkládá nabídku, případně aby byly realizovány alespoň jedním z dodavatelů podávajícím společnou nabídku, a že tyto referenční zakázky nelze plnit prostřednictvím poddodavatele, byl způsobilý omezit okruh dodavatelů, kteří byli schopni předmět veřejné zakázky plnit řádně a včas, avšak ke splnění požadované technické kvalifikace potřebovali využít kapacit poddodavatele podle § 83 zákona. Skutečnost, že v zadávacím řízení byly podány čtyři nabídky, sama o sobě nepostačuje k závěru, že předmětná zadávací podmínka neměla žádný dopad na hospodářskou soutěž, neboť z počtu podaných nabídek nelze bez dalšího dovodit, že okruh potenciálních dodavatelů nebyl nijak omezen.

81.    Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Úřad uzavírá, že obviněný stanovil zadávací podmínky veřejné zakázky v rozporu s § 36 odst. 1 zákona ve spojení se zásadou zákazu diskriminace podle § 6 odst. 2 zákona, když v rámci vymezení kritéria technické kvalifikace stanovil požadavek, aby referenční zakázky realizoval účastník, který předkládá nabídku, případně aby byly realizovány alespoň jedním z dodavatelů podávajícím společnou nabídku, a výslovně uvedl, že tyto referenční zakázky nelze plnit prostřednictvím poddodavatele.

82.    Úřad tudíž konstatuje, že dovodil naplnění první části skutkové podstaty přestupku obviněného podle § 268 odst. 1 písm. c) zákona, tedy že obviněný stanovil zadávací podmínky v rozporu se zákonem.

83.    Pokud jde o další podmínku nutnou k naplnění skutkové podstaty přestupku podle § 268 odst. 1 písm. c) zákona, Úřad uvádí, že byla také naplněna, když obviněný uzavřel dne 22. 9. 2025 na veřejnou zakázku smlouvu o dílo s vybraným dodavatelem.

84.   V návaznosti na výše uvedené považuje Úřad za prokázané, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. c) zákona, pročež Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

K výroku II. tohoto rozhodnutí – uložení pokuty

85.     Úřad posoudil postup obviněného a vzhledem ke zjištěným skutečnostem přistoupil k uložení pokuty, neboť se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. c) zákona, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

86.     Odpovědnost za přestupek zaniká mj. uplynutím promlčecí doby, která podle § 270 odst. 3 písm. a) zákona činí 5 let u přestupků podle § 268 zákona.

87.     Podle § 31 odst. 1 zákona o přestupcích počíná promlčecí doba běžet dnem následujícím po dni spáchání přestupku; dnem spáchání přestupku se rozumí den, kdy došlo k ukončení jednání, kterým byl přestupek spáchán. Je-li znakem přestupku účinek, promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni, kdy takový účinek nastal.

88.     V návaznosti na výše uvedené Úřad před uložením pokuty ověřil, zda již neuplynula lhůta podle § 270 odst. 3 písm. a) zákona. Ke spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí došlo dne 22. 9. 2025, tj. dnem uzavření smlouvy na veřejnou zakázku s vybraným dodavatelem. Z toho vyplývá, že promlčecí doba ve vztahu k projednávanému přestupku neuplynula a odpovědnost obviněného za projednávaný přestupek uplynutím promlčecí doby nezanikla.

89.     V daném případě se obviněný dopustil přestupku dle § 268 odst. 1 písm. c) zákona. Podle ustanovení § 268 odst. 2 písm. a) zákona se za přestupek uloží pokuta do 10 % ceny veřejné zakázky, nebo do 20 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit, jde-li o přestupek podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. a) až e) zákona.

90.     Podle čl. IV. odst. 4.1. smlouvy o dílo ze dne 22. 9. 2025 ve znění dodatku č. 1 ze dne 3. 3. 2026 celková cena díla činí 11 807 016,31 Kč včetně DPH. Horní hranice pokuty tak v šetřeném případě v souladu s § 268 odst. 2 písm. a) zákona (10 % z částky ve výši 11 807 016,31 Kč) po zaokrouhlení činí částku ve výši 1 180 702 Kč.

91.      Podle § 37 písm. a) a c) zákona o přestupcích se při určení druhu správního trestu a jeho výměry přihlédne zejména k povaze a závažnosti přestupku a k přitěžujícím a polehčujícím okolnostem.

92.     Podle § 38 zákona o přestupcích povaha a závažnost přestupku je dána zejména významem zákonem chráněného zájmu, který byl přestupkem porušen nebo ohrožen, dále významem a rozsahem následku přestupku a okolnostmi jeho spáchání (Úřad zde uvádí pouze ty skutečnosti citovaného ustanovení zákona o přestupcích, které jsou relevantní ve vztahu k posuzovanému případu).

93.     Úřad v této souvislosti uvádí, že závažnost přestupku, která je v šetřeném případě skutečností rozhodnou pro určení výměry pokuty, je obecnou kategorií poměřující rozsah dopadu konkrétního protiprávního jednání na specifický právem chráněný zájem s přihlédnutím k významu tohoto chráněného zájmu. Stupeň závažnosti, tedy společenské škodlivosti přestupku, je dán konkrétní intenzitou naplnění znaků skutkové podstaty přestupku. Při posuzování závažnosti přestupku tedy není hlavním kritériem jeho skutková podstata, ale intenzita skutkových okolností, s jakou došlo k porušení právem chráněných hodnot a zájmů v konkrétním případě. Z hlediska určení výměry pokuty je proto nutno hodnotit nejen, jaké následky byly přestupkem způsobeny, ale také jakou měly intenzitu (srov. rozsudek NSS ze dne 6. 6. 2013, sp. zn. 1 Afs 106/2012).

94.     V rámci posouzení povahy závažnosti přestupku Úřad konstatuje, že postupem obviněného došlo k bezdůvodnému omezení určitého okruhu potenciálních dodavatelů, neboť z účasti v zadávacím řízení byli vyloučeni dodavatelé, kteří k prokázání splnění technické kvalifikace či její části hodlali využít poddodavatele. Takto nastavená zadávací podmínka představuje nedůvodnou překážku hospodářské soutěže, která mohla mít za následek oslabení konkurenčního prostředí v zadávacím řízení.

95.     Co se týče okolností, za kterých byl přestupek uvedený ve výroku I. tohoto rozhodnutí spáchán, Úřad polehčující okolnost spatřuje v tom, že v zadávacím řízení byly podány celkem čtyři nabídky, z čehož je zjevné, že hospodářská soutěž nebyla zcela vyloučena.

96.     Další polehčující okolnosti ani žádné přitěžující okolnosti Úřad v jednání obviněného neshledal.

97.     Úřad se dále zabýval tím, zda přestupek, za nějž je obviněnému nyní ukládán trest, není v souběhu s dalšími přestupky obviněného. Při tomto posouzení Úřad vycházel z právní úpravy obsažené v zákoně o přestupcích, jakož i z judikatury NSS. Rozšířený senát NSS v rozsudku č. j. 5 As 98/2022-51 ze dne 9. 10. 2025 zdůraznil, že aktuálně účinné znění zákona o přestupcích představuje ucelený a předvídatelný systém pravidel pro posuzování souběhu přestupků a jejich trestání, přičemž hmotněprávní důsledky souběhu přestupků jsou úzce a neoddělitelně provázány s procesní úpravou společného řízení a rozhodným mezníkem pro časové vymezení vícečinného souběhu přestupků je okamžik zahájení řízení o některém z nich. Přestupek spáchaný až po zahájení řízení o jiném přestupku již s tímto přestupkem netvoří souběh ve smyslu zákona o přestupcích, neboť o takových přestupcích nelze podle § 88 odst. 3 zákona o přestupcích vést společné řízení. NSS současně uvedl, že za této právní úpravy již není namístě vymezovat souběh přestupků analogií z trestního práva, neboť zákonodárce otázku časového ohraničení souběhu řeší přímo a výslovně. Rozšířený senát NSS se dále zabýval významem § 37 písm. b) zákona o přestupcích, podle něhož se při určení druhu správního trestu a jeho výměry přihlédne zejména k tomu, že o některém z více přestupků, které byly spáchány jedním skutkem nebo více skutky, nebylo rozhodnuto ve společném řízení. NSS dovodil, že toto ustanovení dopadá pouze na případy, kdy společné řízení podle § 88 zákona o přestupcích mohlo a mělo být vedeno, avšak z určitého důvodu vedeno nebylo. Naopak v situacích, kdy zákon o přestupcích vedení společného řízení výslovně vylučuje (tedy právě u přestupků spáchaných po zahájení řízení o jiném přestupku podle § 88 odst. 3 zákona o přestupcích), nelze § 37 písm. b) zákona o přestupcích chápat jako prostředek k dodatečnému zohlednění jiných přestupků obviněného při ukládání správního trestu. V takových případech by uplatnění zásady absorpce bylo v rozporu se zjevně projeveným úmyslem zákonodárce, který přestupky spáchané po zahájení řízení o jiném přestupku záměrně vyňal z režimu společného projednání a úhrnného trestání.

98.     Na základě výše uvedených východisek Úřad posoudil, zda v projednávané věci existuje důvod přihlédnout k jiným souběžným přestupkům obviněného ve smyslu § 37 písm. b) zákona o přestupcích, o nichž nebylo rozhodnuto spolu s právě projednávaným přestupkem ve společném řízení, ačkoliv to podle zákona o přestupcích přicházelo v úvahu. Úřad uvádí, že šetřený přestupek není v souběhu s dalším přestupkem či přestupky obviněného, proto se § 37 písm. b) zákona o přestupcích v projednávané věci neuplatní.

99.     V této souvislosti Úřad poznamenává, že pokuta uložená obviněnému za nedodržení postupu stanoveného zákonem má mj. splnit dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem, a funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu. Stanovená výše pokuty podle Úřadu dostatečně naplňuje obě funkce právní odpovědnosti.

100.   Úřad při stanovení výše pokuty rovněž přihlédl k ekonomické situaci obviněného. Z příjmového rozpočtu obviněného na rok 2026 vyplývá, že obviněný plánuje hospodařit s příjmy v celkové výši 326 136 600 Kč. Úřad proto konstatuje, že stanovenou výši pokuty nelze vzhledem k finančním prostředkům, kterými obviněný disponuje, považovat za nepřiměřeně zasahující (a v tomto smyslu nespravedlivou) ekonomickou situaci obviněného.

101.    Úřad postup obviněného ze všech hledisek a s ohledem na výše uvedené rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

102.   Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet místně příslušného Celního úřadu v Brně zřízený u České národní banky číslo 3754-17721621/0710, variabilní symbol – IČO obviněného.

K výroku III. tohoto rozhodnutí – náhrada nákladů řízení

103.   Podle ustanovení § 93 odst. 1 písm. i) zákona o přestupcích se ve výrokové části rozhodnutí o přestupku, kterým je obviněný uznán vinným, kromě náležitostí podle správního řádu uvede výrok o náhradě nákladů řízení.

104.   Správní orgán podle § 95 odst. 1 zákona o přestupcích uloží obviněnému, který byl uznán vinným, povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou. Pokud bylo rozhodnutí o přestupku zrušeno jiným orgánem veřejné moci a tato skutečnost má za následek nesplnění podmínek pro uložení náhrady nákladů řízení, správní orgán nahrazené náklady vrátí.

105.   Vzhledem k tomu, že zákon o přestupcích v současné době náklady řízení blíže neupravuje, musel správní orgán vycházet z obecného právního předpisu, kterým je správní řád.

106.   Podle § 79 odst. 5 správního řádu uloží správní orgán povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou účastníkovi, který řízení vyvolal porušením své právní povinnosti. Podle citovaného ustanovení správního řádu výši paušální částky nákladů řízení stanoví prováděcí právní předpis. Tímto předpisem je vyhláška č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“), která v § 6 odst. 1 stanoví, že paušální částka nákladů správního řízení, které účastník vyvolal porušením své právní povinnosti, činí 2 500 Kč.

107.   Jelikož v daném případě Úřad zahájil správní řízení z moci úřední, neboť dospěl k závěru, že se obviněný dopustil přestupku, je zřejmé, že řízení bylo vyvoláno porušením právní povinnosti obviněného, a Úřad je tedy povinen obviněnému uložit náhradu nákladů řízení ve výši stanovené vyhláškou. Z tohoto důvodu Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí.

108.   Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Úřadu zřízený u České národní banky číslo 19-24825621/0710, variabilní symbol 2026000335.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dnů ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – Sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 602 00 Brno. Včas podaný rozklad má odkladný účinek. Rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu se podle § 261 odst. 1 písm. b) zákona činí výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako datová zpráva podepsaná uznávaným elektronickým podpisem.

otisk úředního razítka

Mgr. Markéta Dlouhá

místopředsedkyně

Adresát/i:

město Mikulov, Náměstí 158/1, 692 01 Mikulov

Vypraveno dne:
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

---

[1] Šebesta, M., Novotný, P., Machurek, T., Dvořák, D. a kol. Zákon o zadávání veřejných zakázek. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H.

Beck, 2022, s. 663.

[2] Jak definuje významné činnosti Nejvyšší správní soud např. v rozhodnutí č. j. 8 Afs 115/2022-53 ze dne 24. 8. 2023 nebo

rozhodnutí č. j. 9 Afs 49/2023-36 ze dne 23. 8. 2023.

[3] Šebesta, M., Novotný, P., Machurek, T., Dvořák, D. a kol. Zákon o zadávání veřejných zakázek. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H.

Beck, 2022, s. 814.

[4] ŠEBESTA, Milan, NOVOTNÝ, Petr, MACHUREK, Tomáš, DVOŘÁK, David a kol. § 84 [Společné prokazování kvalifikace]. In: ŠEBESTA, Milan, NOVOTNÝ, Petr, MACHUREK, Tomáš, DVOŘÁK, David a kol. Zákon o zadávání veřejných zakázek. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 664–665.

[5] ŠEBESTA, Milan, NOVOTNÝ, Petr, MACHUREK, Tomáš, DVOŘÁK, David a kol. § 105 [Využití poddodavatele]. In: ŠEBESTA, Milan, NOVOTNÝ, Petr, MACHUREK, Tomáš, DVOŘÁK, David a kol. Zákon o zadávání veřejných zakázek. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 814–815.