číslo jednací: 35422/2026/163
spisová značka: R0123/2026/VZ

• Instance: II.
• Věc: Muzejní služby související s místním vojenským opevněním
• Účastníci:
  1. město Králíky
• Typ správního řízení: Veřejná zakázka
• Výrok: rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno
• Rok: 2026
• Datum nabytí právní moci: 12. 10. 2026
• Související rozhodnutí: 24290/2026/500; 35422/2026/163

PID	UOHSX00NFL3Y
Č. j.	ÚOHS-35422/2026/163
Sp. zn.	ÚOHS-R0123/2026/VZ
Datum, místo	12. 10. 2026, Brno

Rozhodnutí PŘEDSEDY
Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

Ve správním řízení o rozkladu doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 23. 7. 2026

• obviněným – město Králíky, IČO 00279072, sídlem Velké Náměstí 5, 561 69 Králíky,

proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 8. 7. 2026 č. j. ÚOHS-24290/2026/500, vydanému ve správním řízení vedeném pod sp. zn. ÚOHS-S0781/2025/VZ ve věci možného spáchání přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, obviněným v souvislosti s uzavřením dodatků k příkazním smlouvám a uzavřením nových příkazních smluv

jsem podle § 152 odst. 6 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0781/2025/VZ, č. j. ÚOHS-24290/2026/500 ze dne 8. 7. 2026 p o t v r z u j i a rozklad z a m í t á m.

Odůvodnění

I.            Postup obviněného a Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže před zahájením řízení o přestupku

1.         Obviněný, který je veřejným zadavatelem podle § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále jen „ZZVZ“)[1], uzavřel dne 18. 7. 2014 s provozovatelem Společnost přátel Československého opevnění, o. p. s., IČO 26963337, se sídlem 17. listopadu 1938, 561 69 Králíky, příkazní smlouvu na zabezpečení a odborné řízení provozu Muzea opevnění – dělostřelecké tvrze Hůrka (dále jen „příkazní smlouva č. 1“) a dne 27. 12. 2023 na základě postupu mimo zadávací řízení podle ZZVZ uzavřel s tímtéž provozovatelem dodatek č. 1, kterým došlo s účinností od 1. 1. 2024 k navýšení měsíční paušální odměny za služby sjednané v předmětné příkazní smlouvě č. 1 na částku 175 560 Kč.

2.        Obviněný dne 18. 7. 2014 uzavřel s provozovatelem ARMY FORT s.r.o., IČO 25593889, se sídlem Luční 199, 666 03 Hradčany, příkazní smlouvu na zabezpečení a odborné řízení provozu Vojenského muzea Králíky (dále jen „příkazní smlouva č. 2“) a dne 27. 12. 2023 na základě postupu mimo zadávací řízení podle ZZVZ uzavřel s tímtéž provozovatelem dodatek č. 14, kterým došlo s účinností od 1. 1. 2024 k navýšení měsíční paušální odměny za služby sjednané v předmětné příkazní smlouvě č. 2 na 213 675 Kč.

3.        Obviněný dne 18. 7. 2014 uzavřel s provozovatelem Vojensko-historický klub Erika Brno, z. s., IČO 64329607, se sídlem Viniční 2845/136, 615 00 Brno, příkazní smlouvu na zabezpečení a odborné řízení provozu Muzea čs. opevnění z let 1935-38 Pěchotní srub K-S 14 „U cihelny“ (dále jen „příkazní smlouva č. 3“) a dne 27. 12. 2023 na základě postupu mimo zadávací řízení podle ZZVZ uzavřel s tímtéž provozovatelem dodatek č. 14, kterým s účinností od 1. 1. 2024 došlo k navýšení měsíční paušální odměny za služby sjednané v předmětné příkazní smlouvě č. 3 na 39 200 Kč.

4.        Předmětem výše uvedených příkazních smluv je shodně podle jejich čl. III zabezpečení provozu, odborného řízení a správy muzea, kdy příkazník bude postupovat s odbornou péčí a v souladu se zájmy příkazce a bude zajišťovat činnosti uvedené v příkazních smlouvách. Podle čl. IV uvedených příkazních smluv byla odměna jednotlivých výše uvedených příkazníků stanovena jako měsíční paušální částka, a dále i jako podíl ve výši 10 % z vykázaného přebytku provozních příjmů nad celkovými výdaji. Podle čl. X uvedených příkazních smluv byly tyto smluvní vztahy uzavřeny na dobu neurčitou.

5.        Úřad obdržel dne 2. 1. 2024 podnět z téhož dne, doplněný dne 9. 1. 2024 a dne 16. 1. 2024, s žádostí o prošetření postupu obviněného v souvislosti s uzavíráním shora uvedených dodatků, přičemž šetření tohoto podnětu bylo vedeno pod sp. zn. ÚOHS-P0010/2024/VZ, ÚOHS-P0011/2024/VZ a ÚOHS-P0012/2024/VZ. Stěžovatel v podnětu a jeho doplněních vyjádřil mimo jiné domněnku, že obviněný jako zadavatel výše uvedené dodatky uzavřel v rozporu se zákonem mimo zadávací řízení.

II.         PRŮBĚH ŘÍZENÍ O PŘESTUPKU

6.        Vzhledem k tomu, že Úřad považoval skutková zjištění vztahující se k postupu obviněného za dostatečná a měl za prokázané, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) ZZVZ, zahájil postupem podle § 90 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“) v návaznosti na § 150 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) řízení o přestupku z moci úřední vydáním příkazu ze dne 17. 10. 2025 (dále jen „příkaz“).

7.        Dne 24. 10. 2025 obdržel Úřad proti příkazu odpor obviněného ze dne 23. 10. 2025. 

8.        Podle § 150 odst. 3 správního řádu se podáním odporu příkaz ruší a řízení pokračuje. Úřad proto  na základě § 248 a § 270 odst. 5 a souvisejících ustanovení ZZVZ případ přezkoumal ve všech vzájemných souvislostech a dne 11. 12. 2025 vydal rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0781/2025/VZ, č. j. ÚOHS-48537/2025/500 (dále jen „první napadené rozhodnutí“), kterým rozhodl, že obviněný se dopustil pokračování v přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) ZZVZ tím, že postupoval v rozporu s § 222 odst. 1 ZZVZ, když bez provedení některého z v úvahu připadajících druhů zadávacích řízení uvedených v § 3 ZZVZ či jiného zákonem aprobovaného postupu uzavřel dodatky k příkazním smlouvám, jejichž prostřednictvím navýšil finanční měsíční odměnu provozovatelů za plnění plynoucí z předmětných příkazních smluv, čímž ve smyslu § 222 odst. 3 písm. b) ZZVZ umožnil podstatnou změnu závazků z předmětných příkazních smluv, neboť se jednalo o takovou změnu smluvních podmínek, která změnila ekonomickou rovnováhu závazků ze smluv ve prospěch vybraných dodavatelů, aniž by byly splněny podmínky pro aplikaci některé z výjimek dle § 222 odst. 2, 4, 5, 6 nebo 7 ZZVZ, přičemž tím mohl ovlivnit výběr dodavatele.

9.        Za spáchání pokračování v přestupku Úřad uložil obviněnému podle § 268 odst. 5 ZZVZ pokutu ve výši 200 000 Kč. Dále mu uložil povinnost uhradit náklady řízení ve výši 2 500 Kč.

10.      Dne 17. 12. 2025 obdržel Úřad v zákonné lhůtě rozklad obviněného proti napadenému rozhodnutí. Podle obviněného Úřad nepostupoval v souladu se zákonem a nezohlednil veškerou jeho argumentaci.

11.       Předseda Úřadu rozhodnutím ze dne 11. 2. 2026 č. j. ÚOHS-05583/2026/163 sp. zn. ÚOHS-R0176/2025/VZ podle § 152 odst. 6 písm. a) ve spojení s § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu rozhodl tak, že rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0781/2025/VZ, č. j. ÚOHS-48537/2025/500 ze dne 11. 12. 2025 se ruší a věc se vrací Úřadu k novému projednání. Předseda Úřadu shledal, že Úřad dostatečně nepřihlédl ke všem skutkovým zjištěním, která si ve věci obstaral, a dále nezohlednil obviněným vyhrazenou změnu závazku dle § 100 odst. 1 ZZVZ. Rozhodnutí o rozkladu nabylo právní moci dne 11. 2. 2026.

12.      Přípisem ze dne 17. 2. 2026 Úřad vyrozuměl obviněného jakožto jediného účastníka správního řízení o pokračování správního řízení. Přípisem ze dne 30. 3. 2026 Úřad obviněnému oznámil, že s ohledem na skutečnosti uvedené předsedou Úřadu v rozhodnutí o rozkladu rozšiřuje předmět správního řízení vedeného pod sp. zn. ÚOHS-S0781/2025/VZ o nové skutečnosti, přičemž předmětné správní řízení bude nově vedeno v souvislosti s uzavřením dalších dodatků k příkazním smlouvám, konkrétně jde o dodatek č. 5, dodatek č. 7, dodatek č. 9, dodatek č. 10, dodatek č. 12, dodatek č. 13, dodatek č. 15 a dodatek č. 16 k příkazní smlouvě č. 1, dále o dodatek č. 4, dodatek č. 5, dodatek č. 7, dodatek č. 9, dodatek č. 10, dodatek č. 12, dodatek č. 13, dodatek č. 14 a dodatek č. 15 k příkazní smlouvě č. 2, a rovněž o dodatek č. 5, dodatek č. 7, dodatek č. 9, dodatek č. 10, dodatek č. 11, dodatek č. 12, dodatek č. 14 a dodatek č. 15 k příkazní smlouvě č. 3. Úřad získal pochybnost, zda se obviněný v souvislosti s uvedenými dodatky nedopustil pokračování v přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) ZZVZ tím, že postupoval v rozporu s § 222 odst. 1 ZZVZ.

13.      Úřad obdržel dne 29. 1. 2026 další podnět na přezkoumání postupu obviněného při uzavírání nových příkazních smluv, a to příkazní smlouvy ze dne 10. 12. 2025 s provozovatelem Společnost přátel Československého opevnění, o. p. s., příkazní smlouvy ze dne 27. 1. 2026 s provozovatelem ARMY FORT s.r.o., a příkazní smlouvy ze dne 10. 12. 2025 s provozovatelem Vojensko-historický klub ERIKA Brno, z. s., jejichž předmětem bylo plnění spočívající v provozování muzejních institucí. Pisatel v podnětu brojil konkrétně proti formě a způsobu zadání uvedeného plnění.

14.      Přípisem ze dne 1. 4. 2026 oznámil Úřad obviněnému zahájení správního řízení vedeného pod sp. zn. ÚOHS-S0228/2026/VZ ve věci podezření ze spáchání přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) ZZVZ obviněným ve věci uzavírání nových příkazních smluv. Obviněný se mohl podle Úřadu dopustit pokračování v přestupku dle § 268 odst. 1 písm. a) ZZVZ tím, že nedodržel pravidlo pro zadání veřejných zakázek stanovené v § 2 odst. 3 ZZVZ.

15.      Dne 2. 4. 2026 Úřad usnesením z téhož dne v zájmu dodržení zásady procesní ekonomie uvedené v § 6 odst. 2 správního řádu spojil podle § 140 odst. 1 správního řádu z moci úřední správní řízení vedené pod sp. zn. ÚOHS-S0781/2025/VZ a správní řízení vedené pod sp. zn. ÚOHS-S0228/2026/VZ do společného správního řízení vedeného pod sp. zn. ÚOHS-S0781/2025/VZ.

III.     napadené rozhodnutí

16.      Dne 8. 7. 2026 vydal Úřad rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0781/2025/VZ, č. j. ÚOHS- 24290/2026/500 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jehož výrokem I rozhodl, že obviněný se dopustil pokračování v přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) ZZVZ tím, že postupoval v rozporu s § 222 odst. 1 ZZVZ, když bez provedení některého z v úvahu připadajících druhů zadávacích řízení uvedených v § 3 ZZVZ či jiného zákonem aprobovaného postupu uzavřel dodatky k příkazním smlouvám, jejichž prostřednictvím navýšil finanční měsíční odměnu provozovatelů za plnění plynoucí ze jmenovaných příkazních smluv, čímž ve smyslu § 222 odst. 3 písm. b) ZZVZ umožnil podstatnou změnu závazků z předmětných příkazních smluv, neboť se jednalo o takovou změnu smluvních podmínek, která změnila ekonomickou rovnováhu závazků ze smluv ve prospěch vybraných dodavatelů, aniž by byly splněny podmínky pro aplikaci některé z výjimek dle § 222 odst. 2, 4, 5, 6 nebo 7 ZZVZ, přičemž tím mohl ovlivnit výběr dodavatele.

17.      Výrokem II Úřad rozhodl, že se obviněný dopustil pokračování v přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) ZZVZ také tím, že bez provedení některého z v úvahu připadajících druhů zadávacího řízení či jiného zákonem aprobovaného postupu uzavřel v prosinci 2025 a lednu 2026 tři nové příkazní smlouvy na provozování dotčených muzejních institucí, ačkoli se podle Úřadu jednalo o veřejné zakázky, které měly být zadány v některém ze zákonem předvídaných postupů.

18.      Výrokem III Úřad uložil obviněnému za spáchání pokračování v přestupcích uvedených ve výroku I a ve výroku II podle § 268 odst. 5 ZZVZ pokutu ve výši 300 000 Kč, splatnou do dvou měsíců od nabytí právní moci napadeného rozhodnutí. Výrokem IV pak Úřad uložil obviněnému povinnost uhradit náklady řízení ve výši 2 500 Kč splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci napadeného rozhodnutí.

19.      Předmětem dodatků uvedených ve výroku I napadeného rozhodnutí bylo kontinuální navyšování měsíční paušální odměny za služby zmíněných provozovatelů sjednané v šetřených příkazních smlouvách. Z dokumentace poskytnuté obviněným Úřad zjistil, že výše paušální odměny byla v průběhu let 2014 (kdy došlo k podpisu šetřených příkazních smluv) až 2025 průběžně postupně navyšována. Z dokumentace související s šetřeným postupem obviněného lze navíc dojít k závěru, že ani jeden z výše uvedených dodatků k příkazním smlouvám nebyl zadán jako veřejná zakázka v zadávacím řízení podle zákona, resp. podle předchozích právních předpisů. V návaznosti na podaný podnět a vlastní zjištění pojal Úřad v rámci provedeného šetření podezření, zda obviněný změnou uzavřených příkazních smluv na provoz dotčených muzeí, tj. uzavřením výše uvedených dodatků k šetřeným příkazním smlouvám, neumožnil v rozporu s ustanovením § 222 ZZVZ podstatnou změnu závazků ze smluv na veřejné zakázky po dobu jejich trvání bez provedení nového zadávacího řízení. Z tohoto důvodu Úřad přikročil ke zkoumání předmětných změn závazků z uzavřených příkazních smluv v intencích ustanovení § 222 ZZVZ. Úřad primárně přistoupil k posouzení, zda ve smyslu § 222 odst. 2, 4, 5, 6 nebo 7 ZZVZ nemohlo dojít k aplikaci některé ze zákonem upravených výjimek, tj. zda se nemohlo jednat o nepodstatné změny závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku ex lege.

20.     V souladu s právním názorem předsedy Úřadu obsaženým v rozhodnutí o rozkladu dospěl Úřad k závěru, že ustanovení čl. IV bodu 3 šetřených příkazních smluv lze považovat za vyhrazenou změnu dle § 100 odst. 1 ZZVZ, která představuje výjimku dle § 222 odst. 2 ZZVZ. Ustanovení čl. IV bodu 3 šetřených příkazních smluv tak obsahuje všechny podstatné prvky valorizačního mechanismu, a to, že navýšení může nastat nanejvýš jednou ročně, spouštěcím kritériem pro navýšení paušální odměny provozovatelů je míra inflace vyjádřená přírůstkem průměrného ročního indexu spotřebitelských cen, což je oficiální údaj zjištěný a publikovaný Českým statistickým úřadem, hodnocen je vždy bezprostředně předcházející rok, jako minimální navýšení ceny je stanovena částka ve výši 800 Kč, a v poslední řadě je stanoven i mechanismus provedení valorizace, a to se souhlasem obviněného jakožto příkazce, prostřednictvím uzavřeného dodatku k předmětné příkazní smlouvě.

21.      S ohledem na výše uvedené Úřad při výpočtu změn závazků, resp. při posouzení, zda postup obviněného lze podřadit pod výjimku podle § 222 odst. 4 ZZVZ, postupoval tak, že zohlednil čl. IV bod 3 příkazních smluv jakožto vyhrazenou změnu, kterou lze podřadit pod výjimku dle § 222 odst. 2 ZZVZ, a tudíž platby za plnění vyplývající z příkazních smluv ve znění šetřených dodatků, pro účely výpočtu % změny dle § 222 odst. 4 ZZVZ ponížil o předmětnou vyhrazenou změnu závazku, tj. míru inflace v inkriminovaném období, resp. minimálně o 800 Kč v případě, že by valorizace paušální odměny byla nižší než tato částka.

22.     Aby Úřad posoudil zákonnost postupu obviněného ve vztahu k šetřeným dodatkům k příkazním smlouvám bez provedení zadávacího řízení či jiného zákonem předvídaného zadávacího postupu, resp. posoudil možnost naplnění některé ze zákonem výslovně vymezených výjimek při jejichž použití lze změnu charakterizovat jako nepodstatnou, prozkoumal dodatky k uzavřeným příkazním smlouvám a následně přistoupil k matematickému vyčíslení hodnoty změny závazku každé z uzavřených příkazních smluv, ke které došlo prostřednictvím uzavřených dodatků. Úřad přitom vycházel z toho, že se jednalo o změny pouze ve výši paušální odměny, která byla dle uzavřených příkazních smluv hrazena pravidelně na měsíční bázi, přičemž nedocházelo k jiným změnám ovlivňujícím způsob výpočtu celkové hodnoty změny (např. množství odebraných služeb, skladba služeb apod.).

IV.        Rozklad obviněného

23.     Dne 23. 7. 2026 obdržel Úřad rozklad obviněného z téhož dne. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo obviněnému doručeno dne 9. 7. 2026. Rozklad byl tedy podán v zákonné lhůtě.

Námitky rozkladu

24.     Obviněný v prvé řadě zdůrazňuje procesní standard správního trestání. Jelikož je řízení vedeno z moci úřední a jeho výsledkem je rozhodnutí o vině a správním trestu, je podle něj povinností Úřadu zjistit skutkový stav bez důvodných pochybností a prokázat všechny znaky přestupku. Obviněný není povinen dokazovat svou nevinu ani nahrazovat dokazování správního orgánu.

25.     Rozklad obviněného lze obsahově rozdělit do tří okruhů námitek. První okruh směřuje proti závěru Úřadu o existenci služeb stejného druhu, vymezení soutěžitelné části plnění a stanovení předpokládané hodnoty veřejné zakázky. Druhý okruh zpochybňuje závěry týkající se posouzení dodatků podle § 222 ZZVZ a existence pokračování v přestupku. Třetí okruh námitek se týká výše uložené sankce.

26.     Níže jsou stručně shrnuty jednotlivé rozkladové námitky.

Nesprávné vymezení „služeb stejného druhu“ - záměna pravidelnosti pořizování služeb s jejich příslušností ke stejnému druhu

27.     Úřad podle rozkladu zaměnil pravidelnost pořizování služeb s podmínkou, že musí jít o služby stejného druhu. Provoz tří muzeí je obsahově, odborně i organizačně odlišný a nelze jej posuzovat jako jednotnou službu pouze na základě podobné smluvní úpravy.

Konkrétní obsah plnění v jednotlivých muzeích je podstatně odlišný

28.     Muzea mají zásadně rozdílný obsah a provoz.Každý objekt vyžaduje jiné odborné znalosti, personální zajištění, bezpečnostní režim i provozní model. Specializovaní provozovatelé jsou navázáni na konkrétní muzeum, což podle města svědčí spíše proti jejich vzájemné zastupitelnosti.

Údajně generické činnosti nejsou v rozsahu 50 % oddělitelné od odborného a provozního jádra

29.     Návštěvnické, pokladní, propagační a ekonomické činnosti jsou podle rozkladu neoddělitelně propojeny s odborným provozem muzeí. Úřad neprokázal, že by je bylo možné samostatně poptat a soutěžit na trhu.

Neprokázaný poměr činností 50 % ku 50 %

30.     Klíčový závěr Úřadu, že polovina odměny připadá na soutěžitelné služby, vychází pouze z orientačního vyjádření obviněného. Neexistuje důkaz, že právě 50 % ceny odpovídá těmto činnostem, a tento podíl byl bez dalšího převzat i pro nové smlouvy.

Potencialita ovlivnění výběru dodavatele nebyla odůvodněna kvalifikovanou úvahou o reálném trhu

31.      Úřad neověřil existenci reálného trhu ani to, zda by jiní dodavatelé byli schopni převzít pouze vyčleněnou část činností. Potencialita ovlivnění výběru dodavatele je podle obviněného založena pouze na obecných úvahách.

Chybně stanovená předpokládaná hodnota zakázky

32.     Podle obviněného došlo k nesprávnému sčítání plnění tří muzeí. Zejména u objektu K-S 14 by samostatně posuzovaná pevná odměna nepřesáhla limit pro veřejnou zakázku malého rozsahu a variabilní složka nebyla řádně vyčíslena.

Nepřezkoumatelná metodika posouzení dodatků podle § 222 ZZVZ

33.     Obviněný zpochybňuje výpočty podle § 222 ZZVZ. Použitá metoda je podle něj nejasná, pracuje s historickou kumulací plnění a obsahuje konkrétní výpočtové nesrovnalosti.

Nebyl prokázán jednotný záměr a blízká časová souvislost uzavřených dodatků a nových smluv

34.     Úřad podle obviněného neprokázal jednotný záměr ani blízkou časovou souvislost dodatků uzavíraných v letech 2016 až 2025. Pokud nejde o pokračující přestupek, musí být jednotlivé skutky posouzeny samostatně z hlediska promlčení. U nových smluv nejsou dostatečně individualizovány znaky pokračování v přestupku a rozhodnutí obsahuje také věcné nepřesnosti.

Neziskový a veřejně prospěšný charakter provozovatelů

35.     Úřad podle obviněného nezohlednil, že provoz muzeí je založen i na dobrovolnické práci, vlastních exponátech a veřejně prospěšné činnosti. Tyto okolnosti jsou relevantní pro posouzení zastupitelnosti služeb i závažnosti deliktu.

Nepřiměřeně vysoká pokuta

36.     Pokuta ve výši 300 000 Kč vychází podle rozkladu z nadhodnocené závažnosti jednání a z příliš široce vymezeného rozsahu viny. Pokud nebude potvrzena část skutků, musí být pokuta podstatně snížena.

V.           Řízení o rozkladu

37.     Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 správního řádu a podle § 88 odst. 1 správního řádu mi předal spis spolu se svým stanoviskem k rozhodnutí o rozkladu.

38.     Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 98 odst. 1 ZZVZ o přestupcích přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy, jakož i správnost napadeného rozhodnutí v plném rozsahu. S přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k níže rozvedeným závěrům.

VI.        K jednotlivým námitkám rozkladu

39.     K námitce, že jde o správní trestání, a proto musí být skutkový stav věci objasněn bez důvodných pochybností, uvádím, že Úřad v napadeném rozhodnutí své závěry dostatečně odůvodnil a zjistil všechny relevantní okolnosti. Všechna procesní pravidla pro správní trestání a řízení o přestupku byla dodržena, všechny znaky skutkové podstaty pokračování v přestupku byly dostatečně podrobně popsány a závěry Úřadu byly řádně odůvodněny.

40.     K námitkám obsaženým v bodech 1 a 2 části IV rozkladu, shrnutým v bodech 27 a 28 tohoto rozhodnutí, uvádím následující.

41.      Pro aplikaci § 19 ZZVZ není rozhodné, zda jsou jednotlivá muzea tematicky totožná, nýbrž zda obviněný jako zadavatel pořizuje služby, které mají obdobný charakter, účel a hospodářské určení. Úřad identifikoval část plnění spočívající zejména v návštěvnických, propagačních a ekonomických činnostech, které jsou napříč všemi objekty obsahově obdobné. Skutečnost, že jsou vykonávány v různých muzeích, sama o sobě nevylučuje jejich zařazení mezi služby stejného druhu. Ačkoli obviněný poukazuje na odlišnosti jednotlivých muzeí, tyto odlišnosti se vztahují především k odborné části provozu, nikoli k návštěvnickým, propagačním a administrativním činnostem, které Úřad považoval za služby stejného druhu. Úřad tyto činnosti dostatečně posoudil a v souladu se ZZVZ je shledal jako služby pravidelné povahy stejného druhu.

42.     Rozhodovací praxe dlouhodobě zdůrazňuje materiální hledisko posouzení. Předmětem hodnocení není odborné zaměření konkrétního objektu, ale charakter pořizované služby. Pokud obviněný pravidelně pořizuje služby související se správou návštěvnického provozu, propagací a ekonomickou agendou kulturních zařízení, je namístě jejich souhrnné posouzení podle § 19 ZZVZ.

43.     Podle rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. října 2024 č. j. 31 Af 24/2023-54 se pravidelná povaha veřejné zakázky pro účely § 19 odst. 1 ZZVZ odvíjí nejen od historické praxe zadavatele, ale také od objektivně očekávatelného vývoje do budoucna. Podle názoru soudu lze o pravidelné povaze zakázky hovořit tam, kde zadavatel poptává plnění stejného druhu jako plnění poptávané kdykoliv v průběhu předchozích 12 měsíců, může-li objektivně především na základě této historické zkušenosti předpokládat, že bude poptávat plnění stejného druhu v obdobném rozsahu i do budoucna. Jedním z aspektů pro rozlišování pravidelnosti či nepravidelnosti zakázek tak bude to, nakolik je budoucí vývoj zadávání veřejných zakázek stejného druhu očekávatelný nebo naopak nahodilý (dle aktuálních potřeb). Samotná krátká historická zkušenost zadavatele nevylučuje možnost, že se jedná o zakázky pravidelné povahy, jestliže z ostatních okolností případu plyne, že zadavatel hodlá ve své nověji zavedené praxi pokračovat, tj. očekává-li určitou pravidelnost zakázek tohoto druhu. Ve výše označeném rozsudku bylo obsahem všech veřejných zakázek kompletní organizační zajištění programu koncertních akcí, a to slavnostního Open air koncertu nebo České rockové párty vždy ku příležitosti kulturní akce Dny Olomouckého kraje, která se v letech 2019 a 2020 konala v obdobném termínu vždy první víkend v září. Akce se konala vždy v rozmezí dvou po sobě jdoucích dnů. Poptávané služby zahrnovaly vždy stejný druh jednotlivých činností sloužících k organizační a technické realizaci koncertů včetně veškerých technických, bezpečnostních, propagačních a obslužných činností pro zajištění konání akce Dny Olomouckého kraje. Již shodný charakter poptávaných služeb od stejného dodavatele, stejné místo a čas realizace jsou podle soudu silnými indikátory toho, že se jednalo o zakázky pravidelné povahy. Stejně jako ve věci posuzované soudem se i v nyní řešeném případě jednalo o opakované pořizování obdobného plnění sloužícího k zajištění dlouhodobého provozu kulturních institucí v předvídatelném a opakujícím se režimu.

44.     Další námitka směšuje odbornou část provozu s částí plnění, kterou Úřad považoval za soutěžitelnou. Obviněný uvádí, že Vojenské muzeum Králíky je spojeno s prezentací, restaurováním a provozem těžké vojenské techniky a vyžaduje odpovídající technické zázemí, personál a bezpečnostní režim. Tvrz Hůrka je rozsáhlým fortifikačním komplexem s přibližně dvěma kilometry podzemních prostor, jehož provoz zahrnuje ochranu a obnovu historického díla a specifický režim pohybu návštěvníků v podzemí. K-S 14 je menší objekt s odlišným provozním modelem, který současně funguje jako informační centrum mikroregionu. Rozdíly se podle obviněného promítají nejen do odborné práce, ale rovněž do organizace návštěvnického provozu, pokladních služeb, propagace, akcí, rozpočtování, personálního zajištění a bezpečnosti.

45.     Napadené rozhodnutí výslovně uznává, že značná část plnění je spojena s unikátními exponáty, odbornými znalostmi a specifickým know-how jednotlivých provozovatelů. Právě proto tato část nebyla zahrnuta do výpočtu předpokládané hodnoty. Úřad však dospěl k závěru, že jiná část činností takový jedinečný charakter nemá. Skutečnost, že každé muzeum má jiné zaměření, tudíž sama o sobě nezpochybňuje závěr o obdobnosti návštěvnických, propagačních a ekonomických služeb.

46.     Námitce uvedené v bodě 3 části IV rozkladu, shrnuté v bodě 29 tohoto rozhodnutí, nelze přisvědčit.

47.     Pro účely § 19 ZZVZ není nutné, aby jednotlivé činnosti byly fakticky pořizovány samostatně, ale postačí, že představují hospodářsky srovnatelné služby schopné soutěže na relevantním trhu. Jde o činnosti, které svou povahou nejsou vázány výlučně na konkrétní muzejní sbírky ani na specifické know-how jednotlivých provozovatelů a běžně se vyskytují i v činnosti jiných kulturních, turistických či příspěvkových organizací. Obviněný navíc sám ve svém vyjádření rozlišil jednotlivé okruhy činností a jejich podíl na plnění. Úřad tedy nevymezoval oddělitelné části zcela bez podkladů.

48.     Prostřednictvím předmětných dodatků došlo k navýšení měsíčních paušálních odměn provozovatelů, aniž by současně došlo k odpovídajícímu rozšíření rozsahu jejich smluvních povinností, převzetí nových rizik nebo poskytnutí jiného protiplnění ve prospěch obviněného. Dodavatelé tak získali za obsahově srovnatelné plnění výhodnější ekonomické podmínky, než jaké vyplývaly z původně uzavřených příkazních smluv. Tím došlo ke změně ekonomické rovnováhy závazků ve prospěch vybraných dodavatelů ve smyslu § 222 odst. 3 písm. b) ZZVZ. Na tomto závěru nic nemění skutečnost, že Úřad při svém posouzení zohlednil smluvně předvídanou valorizaci odměny podle čl. IV bodu 3 příkazních smluv a za relevantní považoval pouze navýšení přesahující rozsah takto vyhrazené změny závazku.

49.     Ani námitce uvedené v bodě 4 části IV rozkladu, shrnuté v bodě 30 tohoto rozhodnutí, týkající se nedostatečného odůvodnění poměru služeb 50 % ku 50 % nelze přisvědčit.

50.     Úřad při stanovení podílu soutěžitelné části plnění vycházel z vyjádření obviněného ze dne 11. 3. 2025, v němž byly jednotlivé okruhy činností orientačně rozděleny na čtyři části po 25 %. Ačkoli obviněný současně uvedl, že přesné ocenění jednotlivých činností není vzhledem k paušálnímu charakteru odměny možné, nepředložil žádné konkrétnější podklady ani alternativní rozdělení plnění. Úřad proto vycházel z údaje poskytnutého samotným obviněným, který představoval nejkonkrétnější podklad založený ve správním spise. Za těchto okolností byl Úřad oprávněn vycházet z podkladů poskytnutých samotným obviněným a použít kvalifikovaný odhad rozsahu soutěžitelné části plnění založený na provedených důkazech. Takový postup nelze považovat za svévolný ani za rozporný se zásadou zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností.

51.      Úřad při stanovení rozsahu soutěžitelné části plnění postupoval zdrženlivě a ve prospěch obviněného. Z posouzení vědomě vyloučil činnosti bezprostředně spojené s odbornou správou muzejních sbírek, exponátů a se specifickým know-how jednotlivých provozovatelů a vycházel pouze z těch činností, u nichž bylo možné důvodně uvažovat o jejich zastupitelnosti na trhu. Použitý podíl tak nepředstavuje exaktní ocenění jednotlivých složek plnění, ale kvalifikovaný a současně konzervativní odhad vycházející z podkladů poskytnutých samotným obviněným. Námitka obviněného proto směřuje především proti rozsahu tohoto odhadu, nikoli proti jeho věcnému základu, který má oporu v provedených důkazech.

52.     S ohledem na povahu podkladů, které byly v řízení k dispozici, nelze přisvědčit ani námitce, že Úřad byl povinen provést další dokazování za účelem přesnějšího stanovení poměru jednotlivých složek plnění. Povinností správního orgánu je zjistit skutkový stav v rozsahu nezbytném pro posouzení věci a své závěry opřít o podklady opatřené v řízení. V nyní posuzovaném případě Úřad vycházel z obsahu příkazních smluv, jejich dodatků, z vyjádření obviněného a z dalších podkladů založených ve správním spise. Právě vyjádření obviněného ze dne 11. 3. 2025 představovalo nejkonkrétnější podklad umožňující kvantifikaci jednotlivých okruhů činností a současně jediný podklad, který vznikl z vlastní znalosti obviněného o struktuře poskytovaného plnění. Obviněný současně výslovně uvedl, že vzhledem k paušálnímu charakteru odměny nelze jednotlivé složky plnění přesně ocenit. Za této situace byl Úřad oprávněn vycházet z nejkonkrétnějších dostupných údajů a provést kvalifikovaný odhad vycházející z provedených důkazů. Skutečnost, že nebylo možné dospět k přesnému finančnímu vyčíslení jednotlivých složek plnění, sama o sobě neznamená, že skutkový stav nebyl zjištěn v rozsahu potřebném pro rozhodnutí věci. Úřad přitom nebyl povinen opatřovat další důkazy směřující pouze k dosažení matematické přesnosti, pokud již z provedených důkazů vyplýval dostatečně spolehlivý podklad pro právní posouzení věci.

53.     Úřad v průběhu správního řízení posuzoval, zda existují podklady umožňující přesnější ocenění jednotlivých složek plnění. Ze zjištěných skutečností však vyplynulo, že odměna za poskytované služby byla ve všech případech sjednána jako jednotná paušální částka a jednotlivé činnosti nebyly samostatně oceňovány ani evidovány způsobem, který by umožňoval jejich přesné finanční vyčíslení. Neexistoval tak objektivní podklad, z něhož by bylo možné spolehlivě dovodit jiný, přesnější poměr jednotlivých složek plnění. Za této situace Úřad vycházel z podkladů, které měl k dispozici, zejména z vyjádření samotného obviněného, a provedl kvalifikované posouzení rozsahu soutěžitelné části plnění odpovídající skutkovým zjištěním učiněným v řízení.

54.     Současně je třeba zdůraznit, že Úřad nezahrnul do svých úvah celé plnění vyplývající z předmětných příkazních smluv. Naopak přihlédl ke specifikům provozu jednotlivých muzeí a za soutěžitelné nepovažoval tu část činností, která byla bezprostředně spojena s odbornou správou exponátů, archiválií, historických sbírek a s využitím specifického know-how jednotlivých provozovatelů. Do posouzení zahrnul pouze tu část plnění, u níž bylo možné důvodně uvažovat o její zastupitelnosti na trhu a o existenci hospodářské soutěže. Použitý postup proto nelze považovat za svévolný ani nepřiměřený. Obviněný ostatně ani v rozkladu nepředložil konkrétní výpočty, odborné podklady či jinou argumentaci, která by umožňovala dospět k odlišnému závěru o rozsahu soutěžitelné části plnění. Proto považuji skutkové i právní závěry Úřadu za dostatečně podložené obsahem správního spisu.

55.     K námitce uvedené v bodě 5 části IV rozkladu, shrnuté v bodě 31 tohoto rozhodnutí, uvádím následující.

56.     K potenciálním dodavatelům lze odkázat na judikaturu Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“), která dlouhodobě nepožaduje identifikaci konkrétního dodavatele, který by zakázku získal. Postačuje reálná možnost narušení soutěže. V rozsudku ze dne 28. 6. 2016 č. j. 4 As 61/2016-34 NSS konstatoval, že pro naplnění skutkové podstaty přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) ZZVZ není nezbytné prokázat, že by v případě zákonného postupu veřejnou zakázku skutečně získal jiný konkrétní dodavatel. Ustálená judikatura NSS vychází z toho, že postačuje kvalifikovaná úvaha o tom, že nezákonný postup zadavatele mohl ovlivnit výběr dodavatele, resp. že mohl narušit hospodářskou soutěž o veřejnou zakázku. Požadavek na identifikaci konkrétního dodavatele, který by v případě řádně vedeného zadávacího řízení podal nabídku, by ve svých důsledcích vedl k nepřiměřeně obtížnému, a v řadě případů fakticky nemožnému dokazování.

57.     V nyní posuzované věci Úřad dostatečně vysvětlil, z jakých důvodů považoval část předmětného plnění za potenciálně soutěžitelnou. Jednalo se zejména o činnosti související s návštěvnickým provozem, propagací, administrativním zabezpečením a ekonomickou správou, které nejsou svou povahou jedinečně spojeny s konkrétními sbírkami, exponáty či odborným know-how jednotlivých provozovatelů. Jedná se o služby běžně poskytované v oblasti cestovního ruchu, marketingu, kulturní správy či administrativního zabezpečení. Za této situace je závěr Úřadu o možnosti ovlivnění výběru dodavatele dostatečně podložený a odpovídá standardům vyplývajícím z rozhodovací praxe správních soudů.

58.     Skutečnost, že Úřad neidentifikoval konkrétního dodavatele, který by se hypotetického zadávacího řízení zúčastnil, proto sama o sobě nezpochybňuje zákonnost napadeného rozhodnutí ani správnost závěru o naplnění tohoto znaku skutkové podstaty přestupku.

59.     Také rozsudek NSS ze dne 18. 8. 2016 č. j. 9 As 63/2016-43 potvrzuje, že u ohrožovací formy správního deliktu není nezbytné prokazovat existenci konkrétního dodavatele, který by se v případě zákonného postupu zadavatele zadávacího řízení zúčastnil a podal ekonomicky výhodnější nabídku. Rozhodující je, zda nezákonný postup zadavatele byl způsobilý ovlivnit hospodářskou soutěž o veřejnou zakázku. Jestliže obviněný předmětné plnění vůbec nezadal v některém ze zákonem předvídaných postupů, nelze po Úřadu spravedlivě požadovat prokazování toho, který konkrétní hospodářský subjekt by měl o plnění zájem. Úřad přitom dostatečně odůvodnil, že činnosti související s návštěvnickým provozem, administrativním zabezpečením, propagací a ekonomickou správou nejsou svou povahou jedinečné a mohou být poskytovány širším okruhem dodavatelů.

60.     Ani ve vztahu k nově uzavřeným příkazním smlouvám obviněný nepředložil takové skutečnosti, které by odůvodňovaly závěr o nemožnosti hospodářské soutěže. Byť předmět plnění zahrnoval i odborné činnosti spojené s provozem muzeí, obsahoval rovněž činnosti organizačního, administrativního a návštěvnického charakteru, které nejsou svou povahou jedinečné a mohou být zajišťovány širším okruhem hospodářských subjektů.

61.      Obviněný v bodě 6 části IV rozkladu, shrnuté v bodě 32 tohoto rozhodnutí, rozvíjí úvahu, že plnění v rámci tří provozních smluv není plněním stejného druhu, a proto nelze tato plnění pro účely stanovení předpokládané hodnoty sečíst. Neuvádí však žádná konkrétní specifika, na základě, kterých by mohl Úřad dospět k závěru, že se jedná o odlišná plnění, pouze konstatuje, že je výpočet proveden nesprávně. Námitka vychází z předpokladu, že služba měla být posuzována samostatně. Právě tento předpoklad však Úřad neakceptoval, protože dospěl k závěru o existenci služeb stejného druhu pořizovaných pravidelně napříč všemi objekty. V takovém případě se předpokládaná hodnota stanoví souhrnně podle § 19 ZZVZ. Námitka týkající se variabilní složky odměny není způsobilá zpochybnit závěr Úřadu o překročení rozhodného finančního limitu.

62.     K námitce uvedené v bodě 7 části IV rozkladu, shrnuté v bodě 33 tohoto rozhodnutí, uvádím následující.

63.     Úřad v napadeném rozhodnutí podrobně vysvětlil metodiku, z níž při posouzení jednotlivých dodatků vycházel. V souladu se závazným právním názorem vysloveným v předchozím rozkladovém řízení nejprve identifikoval část navýšení odměny odpovídající smluvně vyhrazené valorizaci dle čl. IV bodu 3 příkazních smluv, kterou posoudil jako přípustnou změnu závazku podle § 222 odst. 2 ZZVZ. Následně stanovil rozsah zbývajícího navýšení a posoudil význam tohoto navýšení z hlediska § 222 ZZVZ. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, jaké vstupní údaje byly použity, jakým způsobem byly jednotlivé dodatky zohledněny a k jakým výsledkům Úřad dospěl.

64.     Pokud obviněný poukazuje na jednotlivé dílčí nepřesnosti či nesrovnalosti v tabulkách, uvádím, že pro posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí je rozhodující, zda tyto případné nepřesnosti mohly mít vliv na správnost právních závěrů Úřadu. Obviněný v rozkladu poukazuje na dílčí nepřesnosti v tabulkách, a to konkrétně u výpočtů pro rok 2014, kde je vykázáno dvanáct měsíčních plnění, přestože podle bodu 140 napadeného rozhodnutí byly původní smlouvy účinné až od 1. 8. 2014. V dalších letech pracují s částkami 67 500 Kč, 88 240 Kč nebo 12 700 Kč, které podle obviněného neodpovídají sjednaným původním měsíčním odměnám. Obviněný sám avšak nijak neprokazuje, že by tyto nedostatky mohly mít vliv na výsledek právního posouzení věci. Po přepočítání v tabulkách uvedených čísel jsem dospěl k závěru, že i když lze dát obviněnému za pravdu v tom, že k určitým nepřesnostem ve výpočtech došlo, nemají vliv na skutečnost, že k překročení de minimis při uzavírání předmětných dodatků skutečně došlo. Po zohlednění argumentace obviněného, resp. data účinnosti smlouvy (tedy nepočítání s měsíci leden až červenec roku 2014) ve výsledku docházím k tomu, že obviněný dodatkem č. 5 rovněž překročí 10% limit ve smyslu § 222 odst. 4 ZZVZ. (Je tomu tak proto, že nezahrnutím uvedených měsíců se sníží základ pro výčet procentního limitu, zatímco nominální rozdíl zůstane nezměněn.) K částkám v dalších letech pouze dodávám, že se jedná o částky, v rámci kterých byla ve prospěch obviněného započítána vyhrazená změna závazku, tj. inflace (viz bod 165 napadeného rozhodnutí). Námitka tak představuje pouhou polemiku s použitou metodikou, nikoli argument způsobilý zpochybnit zákonnost napadeného rozhodnutí.

65.     Úřad postupoval v souladu se závazným právním názorem předsedy Úřadu, který vyslovil v předchozím rozkladovém řízení. Následně provedl přepočet dodatků a posoudil dosažení hranic významných pro podstatnou změnu závazku. Drobné nepřesnosti v tabulkách samy o sobě nezakládají nezákonnost rozhodnutí, pokud je zřejmý způsob výpočtu a jeho výsledek. Namítané nepřesnosti v jednotlivých tabulkách či odkazech představují nanejvýš formální nedostatky, které nemají vliv na srozumitelnost ani zákonnost napadeného rozhodnutí.

66.     Námitce uvedené v bodě 8 části IV rozkladu, shrnuté v bodě 34 tohoto rozhodnutí, která se týká údajně nedostatečného prokázání jednotného záměru, nelze přisvědčit.

67.     Existence jednotného záměru nevyžaduje přímý důkaz v podobě předem vypracovaného plánu nebo výslovného rozhodnutí pachatele. Jednotný záměr lze dovodit ze souboru vzájemně provázaných objektivních skutečností. V nyní posuzovaném případě takový soubor indicií tvoří zejména totožnost smluvních stran, totožnost předmětu plnění, opakované využívání stejného mechanismu navyšování odměny, pravidelnost jednotlivých kroků a jejich společný hospodářský cíl. Za těchto okolností nelze jednotlivé dodatky posuzovat jako izolované akty, nýbrž jako dílčí projevy dlouhodobě sledovaného postupu obviněného.

68.     Rozhodovací praxe přitom nevyžaduje existenci písemného plánu pokrývajícího celé období. Úřad v napadeném rozhodnutí správně vycházel ze závěrů rozsudku NSS ze dne 15. 8. 2012 č. j. 1 As 49/2012–33, podle kterých jedním ze znaků pokračování v přestupku je, že jednotlivé dílčí útoky, z nichž každý naplňuje znaky téhož přestupku, jsou po subjektivní stránce spojeny jedním a týmž záměrem. Uvedený rozsudek zdůrazňuje nutnost prokázání jednotného záměru provedenými důkazy, nikoliv pouhou domněnkou.

69.     I s přihlédnutím k uvedené judikatuře je zřejmé, že každoroční dodatky představovaly součást jednoho dlouhodobého modelu fungování smluvních vztahů. Jednalo se o stejné smlouvy, stejné dodavatele, stejné plnění a stejný účel. Zhruba roční odstupy mezi uzavíranými dodatky nevylučují pokračování deliktu. Jednotný záměr nemusí spočívat v existenci konkrétního dlouhodobého plánu zahrnujícího všechny budoucí dodatky, ale může být dovozován z průběžně obnovovaného rozhodnutí pokračovat ve stejném způsobu navyšování odměny za stejných podmínek. Právě takový způsob jednání byl v daném případě prokázán. K tomuto závěru vedou nepřímé důkazy, které judikatura pro prokazování jednotného záměru připouští, a to zejména stejní účastníci, stejný předmět plnění, stejný způsob provedení, pravidelné opakování, ekonomická logika jednání a návaznost jednotlivých kroků. Jednalo se totiž vždy o tři stejné příkazní smlouvy, o stejné provozovatele, stejné navyšování odměny, stejné dodatky, obdobné časové rozestupy, přičemž důležitou indicií je stejný cíl všech uzavřených dodatků, což je zvýšení odměny provozovatelům předmětných muzeí. Vzhledem k vývoji inflace a předpokládanému každoročnímu zvyšování finanční náročnosti provozu muzeí bylo možné ze strany obviněného usuzovat na to, že zvyšování odměny bude nutné každoročně. Souhrn uvedených okolností vytváří uzavřený a logicky provázaný řetězec indicií, který umožňuje učinit bezpečný závěr o existenci jednotného záměru. Námitka obviněného tak představuje pouze alternativní interpretaci skutkového stavu, která však nenachází oporu v provedených důkazech.

70.     K námitce uvedené v bodě 9 části IV rozkladu, shrnuté v bodě 35 tohoto rozhodnutí, podle níž Úřad při posouzení věci dostatečně nezohlednil neziskový a veřejně prospěšný charakter provozovatelů muzeí a specifika jejich činnosti, uvádím, že právní forma dodavatele není pro aplikaci ZZVZ rozhodná. Také neziskové subjekty mohou vystupovat jako dodavatelé veřejných zakázek. Dobrovolnická práce ani veřejně prospěšný účel nevylučují existenci úplatného smluvního vztahu ani potřebu respektovat zadávací pravidla. Tyto okolnosti mohou mít význam pouze při ukládání sankce.

71.      K námitce uvedené v bodě 10 části IV rozkladu, shrnuté v bodě 36 tohoto rozhodnutí, uvádím následující.

72.     Pokuta ve výši 300 000 Kč byla uložena při zohlednění všech okolností případu a pohybuje se hluboko pod zákonnou horní hranicí. Úřad přihlédl jak k závažnosti přestupku, tak k okolnostem na straně obviněného a své úvahy týkající se výše pokuty podrobně odůvodnil v bodech 322 a násl. napadeného rozhodnutí. K tomu doplňuji, že v prvním napadeném rozhodnutí, které bylo zrušeno, Úřad uložil obviněnému pokutu ve výši 200 000 Kč za pokračování v přestupku spočívající v uzavření tří dodatků ke třem příkazním smlouvám. V nyní posuzovaném případě však bylo postaveno najisto širší protiprávní jednání obviněného, které zahrnuje uzavření celkem 25 dodatků k původním příkazním smlouvám a současně uzavření tří nových příkazních smluv bez provedení zadávacího řízení. Rozsah a délka protiprávního jednání, jakož i počet dotčených smluvních vztahů, jsou tedy výrazně vyšší než v původně posuzovaném případě (k tomu srov. např. rozsudek NSS č. j. 6 Afs 169/2016-42 ze dne 1. 3. 2017). Za těchto okolností nelze pokutu ve výši 300 000 Kč považovat za nepřiměřenou ani za vybočující ze zásad správního trestání.

73.     V závěru rozkladu obviněný navrhuje předsedovi Úřadu pro případ, že nebude mít na základě stávajícího spisu za prokázané důvody pro zastavení řízení, napadené rozhodnutí zrušit a v dalším řízení doplnit dokazování o některé důkazy. Po přezkoumání zákonnosti a správnosti napadeného rozhodnutí jsem však okolnosti, jež by odůvodnily zastavení řízení nebo zrušení napadeného rozhodnutí, neshledal, tedy není ani důvod pro doplnění dokazování, neboť jsem rozhodl na základě řádně a úplně zjištěného skutkového stavu věci. 

VII.    Závěr

74.     Po přezkoumání napadeného rozhodnutí jsem dospěl k závěru, že Úřad respektoval závazný právní názor vyslovený v předchozím rozhodnutí o rozkladu, doplnil dokazování v potřebném rozsahu a znovu posoudil věc v souladu se ZZVZ i správním řádem. Neshledal jsem proto důvody pro změnu ani zrušení napadeného rozhodnutí a rozhodl jsem tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1, ve spojení s § 152 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, dále odvolat.

otisk úředního razítka

doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

Adresát

město Králíky, Velké Náměstí 5, 561 69 Králíky

Město Králíky,  Velké náměstí 5,  56169 Králíky, datová schránka kf6btex

Vypraveno dne:
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

---

[1] Pro posouzení zákonnosti změny závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku učiněné obviněným prostřednictvím šetřených dodatků a pro posouzení postupu obviněného při uzavření nových příkazních smluv, jakož i odpovědnosti obviněného za projednávaný přestupek a uložení sankce za jeho spáchání, je rozhodné znění ZZVZ ke dni uzavření těchto dodatků a nových příkazních smluv, ledaže by pozdější právní úprava byla pro obviněného příznivější.

Postup Úřadu v řízení o přestupku se řídí právními předpisy účinnými ke dni jeho zahájení, ledaže by pozdější právní úprava byla pro obviněného příznivější.