číslo jednací: 28132/2026/500
spisová značka: S0297/2026/VZ
| Instance | I. |
|---|---|
| Věc | Pravidelné a mimořádné úklidové práce a ostatní služby |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
| Výrok | § 268 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb. § 268 odst. 2 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb. § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb. |
| Rok | 2026 |
| Datum nabytí právní moci | 14. 10. 2026 |
| Související rozhodnutí | 28132/2026/500 37975/2026/163 |
| Dokumenty |  2026_S0297.pdf 278 KB |
|
PID |
UOHSX00N7N8R |
|
|
|
Č. j. |
ÚOHS-28132/2026/500 |
||
|
Sp. zn. |
ÚOHS-S0297/2026/VZ |
||
|
Datum, místo |
5. 8. 2026, Brno |
Rozhodnutí
Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 248 ve spojení s § 270 odst. 5 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, ve správním řízení zahájeném z moci úřední dne 27. 4. 2026, jehož účastníkem je
- obviněný – Městské kulturní středisko Havířov, IČO 00317985, se sídlem Hlavní třída 246/31a, Město, 736 01 Havířov, ve správním řízení zastoupeno na základě plné moci ze dne 17. 3. 2026 Mgr. Tomášem Veselským, advokátem, ev. č. ČAK 13465, se sídlem 28. října 1872/114, 702 00 Ostrava,
ve věci možného spáchání pokračování v přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) citovaného zákona v souvislosti s uzavřením „Dodatku č. 5 ke smlouvě o dílo ze dne 22. 6. 2006“ ze dne 27. 1. 2020, „Dodatku č. 6 ke smlouvě o dílo ze dne 22. 6. 2006“ ze dne 1. 3. 2021, „Dodatku č. 7 ke smlouvě o dílo ze dne 22. 6. 2006“ ze dne 14. 2. 2022, „Dodatku č. 8 ke smlouvě o dílo ze dne 22. 6. 2006“ ze dne 25. 1. 2023, „Dodatku č. 9 ke smlouvě o dílo ze dne 22. 6. 2006“ ze dne 25. 2. 2024, „Dodatku č. 10 ke smlouvě o dílo ze dne 22. 6. 2006“ ze dne 6. 3. 2025 a „Dodatku č. 11 ke smlouvě o dílo ze dne 22. 6. 2006“ ze dne 4. 3. 2026 ke „Smlouvě o dílo“ uzavřené dne 22. 6. 2006 s dodavatelem TSC Cleaning, a.s., IČO 25368907, se sídlem Stodolní 316/2, Moravská Ostrava, 702 00 Ostrava,
rozhodl takto:
I.
Obviněný – Městské kulturní středisko Havířov, IČO 00317985, se sídlem Hlavní třída 246/31a, Město, 736 01 Havířov – se dopustil pokračování v přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, tím, že postupoval v rozporu s § 222 odst. 1 cit. zákona, když bez provedení některého z v úvahu připadajících druhů zadávacího řízení uvedených v § 3 cit. zákona či jiného cit. zákonem aprobovaného postupu uzavřel dne 27. 1. 2020 „Dodatek č. 5 ke smlouvě o dílo ze dne 22. 6. 2006“, dne 1. 3. 2021 „Dodatek č. 6 ke smlouvě o dílo ze dne 22. 6. 2006“, dne 14. 2. 2022 „Dodatek č. 7 ke smlouvě o dílo ze dne 22. 6. 2006“, dne 25. 1. 2023 „Dodatek č. 8 ke smlouvě o dílo ze dne 22. 6. 2006“, dne 25. 2. 2024 „Dodatek č. 9 ke smlouvě o dílo ze dne 22. 6. 2006“, dne 6. 3. 2025 „Dodatek č. 10 ke smlouvě o dílo ze dne 22. 6. 2006“ a dne 4. 3. 2026 „Dodatek č. 11 ke smlouvě o dílo ze dne 22. 6. 2006“ ke „Smlouvě o dílo“ uzavřené dne 22. 6. 2006 s dodavatelem TSC Cleaning, a.s., IČO 25368907, se sídlem Stodolní 316/2, Moravská Ostrava, 702 00 Ostrava, kterými byla postupně navyšována cena plnění, čímž ve smyslu § 222 odst. 3 písm. b) cit. zákona umožnil podstatnou změnu závazku ze smlouvy po dobu jeho trvání, neboť učinil takovou změnu smluvních podmínek, která změnila ekonomickou rovnováhu závazku ze smlouvy ve prospěch cit. dodavatele, aniž by byly splněny podmínky pro aplikaci některé z výjimek dle § 222 odst. 2, 4, 5, 6 nebo 7 cit. zákona, přičemž tím mohl ovlivnit výběr dodavatele.
II.
Za spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí se obviněnému – Městské kulturní středisko Havířov, IČO 00317985, se sídlem Hlavní třída 246/31a, Město, 736 01 Havířov – podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, ukládá pokuta ve výši 150 000,- Kč (sto padesát tisíc korun českých). Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.
III.
Podle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů, v návaznosti na § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, a § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, ve znění pozdějších předpisů, se obviněnému – Městské kulturní středisko Havířov, IČO 00317985, se sídlem Hlavní třída 246/31a, Město, 736 01 Havířov– ukládá uhradit náklady řízení ve výši 2 500 Kč (dva tisíce pět set korun českých). Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění
I. k postupu obviněného
1. Obviněný – Městské kulturní středisko Havířov, IČO 00317985, se sídlem Hlavní třída 246/31a, Město, 736 01 Havířov, ve správním řízení zastoupeno na základě plné moci ze dne 17. 3. 2026 Mgr. Tomášem Veselským, advokátem, ev. č. ČAK 13465, se sídlem 28. října 1872/114, 702 00 Ostrava (dále jen „obviněný“ nebo „zadavatel“) – uzavřel dne 22. 6. 2006 s dodavatelem TSC Cleaning, a.s. , IČO 25368907, se sídlem Stodolní 316/2, Moravská Ostrava, 702 00 Ostrava[1] (dále jen „dodavatel TSC Cleaning, a.s.“) „Smlouvu o dílo“ (dále jen „smlouva“), jejímž předmětem jsou dle čl. I. bodu 2. smlouvy pravidelné a mimořádné úklidové práce a ostatní služby v objektech obviněného.
2. Dne 10. 9. 2007 uzavřel obviněný s dodavatelem TSC Cleaning, a.s. „Dodatek ke smlouvě o dílo č. 1“ (dále jen „dodatek č. 1“), dne 12. 6. 2013 „Dodatek ke smlouvě o dílo č. 2“ (dále jen „dodatek č. 2“), dne 12. 4. 2017 „Dodatek č. 3 ke smlouvě o dílo ze dne 22. 6. 2006“ (dále jen „dodatek č. 3“), dne 18. 1. 2018 „Dodatek č. 4 ke smlouvě o dílo ze dne 22. 6. 2006“ (dále jen „dodatek č. 4“), dne 27. 1. 2020 „Dodatek č. 5 ke smlouvě o dílo ze dne 22. 6. 2006“ (dále jen „dodatek č. 5“), dne 1. 3. 2021 „Dodatek č. 6 ke smlouvě o dílo ze dne 22. 6. 2006“ (dále jen „dodatek č. 6), dne 14. 2. 2022 „Dodatek č. 7 ke smlouvě o dílo ze dne 22. 6. 2006“ (dále jen „dodatek č. 7“), dne 25. 1. 2023 „Dodatek č. 8 ke smlouvě o dílo ze dne 22. 6. 2006“ (dále jen „dodatek č. 8“), dne 25. 2. 2024 „Dodatek č. 9 ke smlouvě o dílo ze dne 22. 6. 2006“ (dále jen „dodatek č. 9“), dne 6. 3. 2025 „Dodatek č. 10 ke smlouvě o dílo ze dne 22. 6. 2006“ (dále jen „dodatek č. 10“), a dne 4. 3. 2026 „Dodatek č. 11 ke smlouvě o dílo ze dne 22. 6. 2006“ (dále jen „dodatek č. 11“), přičemž uvedenými dodatky docházelo postupně k navyšování ceny plnění.
II. POSTUP ÚŘADU PŘED ZAHÁJENÍM SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ
3. Úřad, jako orgán příslušný podle § 248 ve spojení s § 270 odst. 5 zákona č. 134/2016 Sb. o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), obdržel dne 5. 3. 2026 podnět k přezkoumání postupu zadavatele při uzavírání dodatku č. 11 smlouvy. Podnět byl Úřadem zaevidován pod sp. zn. ÚOHS-P0230/2026/VZ.
4. Úřad si na základě obdrženého podnětu vyžádal od obviněného písemné vyjádření ke skutečnostem uvedeným v podnětu a dokumentaci pořízenou v souvislosti se smlouvou včetně samotné smlouvy, dodatků uzavřených ke smlouvě, případných objednávek, faktur apod.
5. Z obdržené dokumentace získal Úřad pochybnost, zda obviněný postupoval v souladu s § 222 zákona, když bez provedení zadávacího řízení dle zákona uzavřel ve dnech 27. 1. 2020, 1. 3. 2021, 14. 2. 2022, 25. 1. 2023, 25. 2. 2024, 6. 3. 2025 a 4. 3. 2026 dodatky č. 5 – 11 ke smlouvě, kterými byla postupně navyšována cena plnění, čímž ve smyslu § 222 odst. 3 písm. b) zákona umožnil podstatnou změnu závazku ze smlouvy po dobu jeho trvání, neboť se jednalo o takovou změnu smluvních podmínek, která změnila ekonomickou rovnováhu závazku ze smlouvy ve prospěch vybraného dodavatele, aniž by byly splněny podmínky pro aplikaci některé z výjimek dle § 222 odst. 2, 4, 5, 6 nebo 7 zákona, přičemž tento postup mohl ovlivnit výběr dodavatele, a zda se tím obviněný nedopustil pokračování v přestupku ve smyslu § 268 odst. 1 písm. a) zákona.
III. PRŮBĚH SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ
6. Zahájení správního řízení z moci úřední Úřad oznámil obviněnému, který je podle § 68 písm. a) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), jediným účastníkem řízení, přípisem č. j. ÚOHS-15418/2026/524 ze dne 27. 4. 2026.
7. Dnem 27. 4. 2026, kdy bylo předmětné oznámení o zahájení správního řízení doručeno obviněnému, bylo podle ustanovení § 249 zákona ve spojení s ustanovením § 78 odst. 2 zákona o přestupcích zahájeno předmětné řízení o přestupku.
8. Usnesením ze dne 28. 4. 2026 Úřad určil obviněnému lhůtu, ve které byl podle § 36 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), oprávněn navrhovat důkazy a činit jiné návrhy a podle § 36 odst. 2 správního řádu oprávněn vyjádřit v řízení své stanovisko.
9. Dne 11. 5. 2026 obdržel Úřad prostřednictvím datové schránky stanovisko obviněného z téhož dne k zahájenému správnímu řízení (dále jen „stanovisko obviněného ze dne 11. 5. 2026“).
Stanovisko obviněného ze dne 11. 5. 2026
10. Obviněný úvodem vyjadřuje nesouhlas s předběžným právním názorem Úřadu, že uzavřením dodatků č. 5-11 smlouvy došlo k podstatné změně závazku ve smyslu § 222 zákona. Obviněný zdůrazňuje, že ke změnám cen nedocházelo v důsledku libovolného či dodatečně vytvořeného mechanismu, když možnost úpravy ceny byla předvídána smlouvou, a to v návaznosti na objektivní a vnější ekonomické a regulatorní skutečnosti (změna minimální mzdy, inflace nad 5 %, změny sazby DPH). Ceny byly upravovány s cílem zachovat ekonomickou udržitelnost dlouhodobého smluvního vztahu a kontinuitu poskytování služeb, nikoli zvýhodnit dodavatele či změnit povahu závazku.
11. Obviněný odkazuje na čl. VI bod 13 smlouvy, v němž bylo ujednáno, že ceny uvedené ve smlouvě jsou nejvýše přípustné a mohou být zvýšeny pouze ve vymezených případech, tedy „při inflaci vyšší než 5 %, změně minimální mzdy a změně zákonné sazby DPH, vždy na základě kalkulace odsouhlasené oběma smluvními stranami“. Obviněný dále konkretizuje objektivní změny, na jejichž základě došlo k uzavření dodatků č. 5-11 následovně:
- „dodatek č. 5: změna minimální mzdy, státem schválená 9,36 %, v tomto případě navýšení ceny od 01. 02. 2020 pouze o 7,36 %,
- dodatek č. 6: změna minimální mzdy, státem schválená 4,11 %, v tomto případě navýšení ceny od 01. 03. 2021 o pouze o 3,21 %,
- dodatek č. 7: změna minimální mzdy, státem schválená 6,58 %, v tomto případě navýšení ceny od 01. 02. 2022 o pouze o 4,4 %,
- dodatek č. 8: změna minimální mzdy, státem schválená 6,79 % a mimořádný inflační vývoj 15,1 %, v tomto případě navýšení ceny o 10 % od 1. 2. 2023,
- dodatek č. 9: změna minimální mzdy státem schválená 9,25 % a mimořádný inflační vývoj 10,7 %, v tomto případě navýšení ceny o 10 % od 1. 2. 2024,
- dodatek č. 10: změna minimální mzdy, státem schválená 10,05 %, navýšení 9 %,
- dodatek č. 11: změna minimální mzdy, státem schválená 7,69 %, navýšení 7,5 %.“
12. Z právě uvedeného je dle obviněného zřejmé, že navýšení cen byla nižší či srovnatelná s růstem relevantních vstupních nákladů a zároveň nedošlo ke změně povahy ani rozsahu plnění.
13. Obviněný je přesvědčen, že změna závazku byla ve smlouvě vyhrazena v souladu s požadavky § 100 odst. 1 zákona. Možnost změny ceny byla platně sjednána již v původní smlouvě a vázána na konkrétní objektivní skutečnosti. Dodatky č. 5, 6, 7, 10 a 11 smlouvy byly uzavřeny v reakci na růst minimální mzdy, dodatky č. 8 a 9 pak navíc také v důsledku mimořádné inflace (zejména v letech 2022 a 2023). Uvedené faktory mají zásadní dopad do nákladů dodavatele, neboť v případě úklidových služeb je výše nákladů zásadním způsobem ovlivňována náklady personálními a dále pak také náklady na materiál a úklidové prostředky.
14. Obviněný dále uvádí, že navýšení ceny nepředstavovalo změnu ekonomické rovnováhy ve prospěch dodavatele ve smyslu § 222 odst. 3 písm. b) zákona, ale přiměřenou kompenzaci nákladových změn, aby mohlo být plnění zachováno v původně sjednaném rozsahu a kvalitě.
15. Jelikož byly jednotlivé dodatky uzavírány za specifických okolností, má být dle obviněného každý z nich posuzován individuálně s ohledem na konkrétní důvody a dopady do ekonomické rovnováhy.
16. Obviněný navrhuje jako důkaz provést zejména smlouvu včetně jejích dodatků č. 5-11, podklady k vývoji minimální mzdy, inflace a cen relevantních vstupů a fakturaci prokazující, že zvýšení cen nevedlo k nepřiměřenému zisku dodavatele.
17. Obviněný dále uplatňuje svá procesní práva podle správního řádu, zejména právo navrhovat důkazy, činit jiné návrhy, vyjádřit své stanovisko a vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Žádá o přístup ke správnímu spisu (včetně vzdáleného přístupu) a současně žádá o přiměřenou lhůtu k doplnění vyjádření po seznámení se se spisem a vyhrazuje si právo další obrany. Obviněný také požaduje nařízení ústního jednání.
Další průběh správního řízení
18. Usnesením ze dne 18. 5. 2026 stanovil Úřad obviněnému opětovně lhůtu, v níž mohl navrhovat důkazy, činit jiné návrhy a vyjádřit v řízení své stanovisko, a taktéž lhůtu k provedení úkonu – zaslání sdělení, v němž obviněný objasní důvody, pro které navrhuje ústní jednání, a uvede konkrétní otázky, které by měly být předmětem navrhovaného ústního jednání a ke kterým se nelze vyjádřit písemně.
19. Dne 28. 5. 2026 obdržel Úřad stanovisko obviněného, v němž obviněný v plném rozsahu odkázal na své stanovisko ze dne 11. 5. 2026 a sdělil, že po seznámení se s obsahem spisu již nebude navrhovat důkazy. Obviněný Úřad dále informoval, že již netrvá na nařízení ústního jednání.
20. Usnesením ze dne 4. 6. 2026 stanovil Úřad obviněnému lhůtu, v níž se mohl vyjádřit k podkladům rozhodnutí. Obviněný se ve stanovené lhůtě ani později k podkladům rozhodnutí nevyjádřil.
IV. ZÁVĚRY ÚŘADU
21. Úřad přezkoumal na základě § 248 a násl. ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech a po zhodnocení všech podkladů, zejména relevantní části dokumentace a stanovisek obviněného rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích tohoto rozhodnutí. Ke svému rozhodnutí uvádí Úřad následující rozhodné skutečnosti.
K výroku I. tohoto rozhodnutí
Relevantní ustanovení zákona
22. Podle § 222 odst. 1 zákona zadavatel nesmí umožnit podstatnou změnu závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku po dobu jeho trvání bez provedení zadávacího řízení; to neplatí v případě změn, u nichž jsou splněny podmínky pro výjimku z povinnosti zadat veřejnou zakázku v zadávacím řízení stanovenou tímto zákonem. Je-li taková výjimka omezena pro podlimitní veřejnou zakázku, veřejnou zakázku malého rozsahu, nebo koncesi malého rozsahu, lze ji pro změnu závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku použít pouze tehdy, pokud celková hodnota závazku po jeho změně nepřekročí limit podle
a) § 25, jde-li o podlimitní veřejnou zakázku,
b) § 27, jde-li o veřejnou zakázku malého rozsahu, nebo
c) § 178, jde-li o koncesi malého rozsahu.
23. Podle § 222 odst. 2 zákona se za podstatnou změnu závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku nepovažuje uplatnění změn závazku vyhrazených podle § 100 odst. 1 zákona.
24. Podle § 222 odst. 3 zákona je podstatnou změnou závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku taková změna smluvních podmínek, která by
a) umožnila účast jiných dodavatelů nebo by mohla ovlivnit výběr dodavatele v původním zadávacím řízení, pokud by zadávací podmínky původního zadávacího řízení odpovídaly této změně,
b) měnila ekonomickou rovnováhu závazku ze smlouvy ve prospěch vybraného dodavatele, nebo
c) vedla k významnému rozšíření rozsahu plnění veřejné zakázky.
25. Podle § 222 odst. 4 zákona se za podstatnou změnu závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku nepovažuje změna, která nemění celkovou povahu veřejné zakázky a jejíž hodnota je
a) nižší než finanční limit pro nadlimitní veřejnou zakázku a
b) nižší než
1. 10 % původní hodnoty závazku, nebo
2. 15 % původní hodnoty závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku na stavební práce, která není koncesí.
Pokud bude provedeno více změn, je rozhodný součet hodnot všech těchto změn.
26. Podle § 222 odst. 5 zákona se za podstatnou změnu závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku nepovažují dodatečné stavební práce, služby nebo dodávky od dodavatele původní veřejné zakázky, které nebyly zahrnuty v původním závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku, pokud jsou nezbytné a změna v osobě dodavatele
a) není možná z ekonomických anebo technických důvodů spočívajících zejména v požadavcích na slučitelnost nebo interoperabilitu se stávajícím zařízením, službami nebo instalacemi pořízenými zadavatelem v původním zadávacím řízení a
b) způsobila by zadavateli značné obtíže nebo výrazné zvýšení nákladů.
27. Podle § 222 odst. 6 zákona se za podstatnou změnu závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku nepovažuje změna, jejíž potřeba vznikla v důsledku okolností, které zadavatel jednající s náležitou péčí nemohl předvídat, a která nemění celkovou povahu veřejné zakázky.
28. Podle § 222 odst. 7 zákona se za podstatnou změnu závazku ze smlouvy dle odstavce 3 cit. ustanovení zákona na veřejnou zakázku, jejímž předmětem je provedení stavebních prací, nepovažuje záměna jedné nebo více položek soupisu stavebních prací jednou nebo více položkami, za předpokladu že
a) nové položky soupisu stavebních prací představují srovnatelný druh materiálu nebo prací ve vztahu k nahrazovaným položkám,
b) cena materiálu nebo prací podle nových položek soupisu stavebních prací je ve vztahu k nahrazovaným položkám stejná nebo nižší,
c) materiál nebo práce podle nových položek soupisu stavebních prací jsou ve vztahu k nahrazovaným položkám kvalitativně stejné nebo vyšší a
d) zadavatel vyhotoví o každé jednotlivé záměně přehled obsahující nové položky soupisu stavebních prací s vymezením položek v původním soupisu stavebních prací, které jsou takto nahrazovány, spolu s podrobným a srozumitelným odůvodněním srovnatelnosti materiálu nebo prací podle písmene a) a stejné nebo vyšší kvality podle písmene c).
29. Podle § 222 odst. 8 zákona je zadavatel v případě postupu podle odstavce 5 nebo 6 cit. ustanovení zákona povinen do 30 dnů od změny závazku odeslat oznámení o změně závazku k uveřejnění způsobem podle § 212 zákona.
30. Podle § 222 odst. 9 zákona se pro účely výpočtu hodnoty změny nebo cenového nárůstu původní hodnotou závazku rozumí cena sjednaná ve smlouvě na veřejnou zakázku upravená v souladu s ustanoveními o změně ceny, obsahuje-li smlouva na veřejnou zakázku taková ustanovení. Cenový nárůst související se změnami podle odstavců 5 nebo 6 cit. ustanovení zákona při odečtení stavebních prací, služeb nebo dodávek, které nebyly s ohledem na tyto změny realizovány, nesmí přesáhnout 30 % původní hodnoty závazku; pokud bude provedeno více změn, je rozhodný součet cenových nárůstů všech změn podle odstavců 5 a 6 cit. ustanovení zákona.
31. Podle § 100 odst. 1 zákona si zadavatel může v zadávací dokumentaci vyhradit změnu závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku nebo rámcové dohody, pokud jsou podmínky pro tuto změnu a její obsah jednoznačně vymezeny a změna nemění celkovou povahu veřejné zakázky. Taková změna se může týkat rozsahu dodávek, služeb nebo stavebních prací, ceny nebo jiných obchodních nebo technických podmínek.
32. Podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona se zadavatel dopustí přestupku tím, že nedodrží pravidla stanovená tímto zákonem pro zadání veřejné zakázky nebo pro zvláštní postupy podle části šesté s výjimkou soutěže o návrh, přičemž tím ovlivní nebo může ovlivnit výběr dodavatele, a zadá veřejnou zakázku nebo uzavře rámcovou dohodu.
33. Podle § 273 odst. 6 zákona se změny závazků ze smluv na veřejné zakázky nebo koncesních smluv uzavřených podle zákona č. 137/2006 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo podle zákona č. 139/2006 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona posuzují podle tohoto zákona. Do součtu cenového nárůstu změn závazku ze smlouvy podle § 222 odst. 5 písm. c) a odst. 6 písm. c) zákona se započítávají i změny závazků ze smluv na veřejné zakázky nebo koncesních smluv provedené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
34. Podle § 7 zákona o přestupcích se pokračováním v přestupku rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují skutkovou podstatu stejného přestupku, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení, blízkou souvislostí časovou a souvislostí v předmětu útoku.
Skutečnosti vyplývající z dokumentace
35. V čl. VI. v bodech 1. – 8. smlouvy byla smluvními stranami sjednána cena plnění za jeden rok ve výši 2 814 138 Kč bez DPH (z toho 2 388 913 Kč bez DPH činila cena běžných úklidových prací s četností alespoň 1 × měsíčně, 204 351 Kč bez DPH cena úklidových prací prováděných 1 × ročně, 86 871 Kč bez DPH cena úklidových prací prováděných 2 × ročně, 42 433 Kč bez DPH cena úklidových prací prováděných 3 × ročně, 56 621 Kč bez DPH cena úklidových prací prováděných 4 × ročně, 25 056 Kč bez DPH cena úklidových prací prováděných 5 × ročně a 9 895 Kč bez DPH cena úklidových prací prováděných 6 × ročně). V bodě 9. cit. článku smlouvy pak byla stanovena i cena mimořádných úklidových prací ve výši 61 Kč/hod. bez DPH.
36. Dle čl. VI. bodu 10 smlouvy uvedené ceny zahrnují „veškeré náklady zhotovitele na realizaci úklidových služeb, zejména náklady vynaložené na čist[i]cí a ošetřovací prostředky a materiál používaný k provádění úklidových služeb, použív[á]ní přístrojů, strojů a jiných nástrojů a zařízení, mzdové náklady a náklady na dopravu.“.
37. V čl. VI. v bodě 13 smlouvy bylo dále ujednáno, že „[u]vedené ceny jsou ceny nejvýše přípustné, které je možno překročit pouze ve vymezených případech. Vymezené případy pro zvýšení uvedených smluvních cen jsou:
- inflace vyšší než 5 %
- změna minimální mzdy
- změna zákon[n]é sazby DPH
V případě splnění některé z těchto podmínek, bude možná úprava ceny na základě kalkulace odsouhlasené oběma smluvními stranami.“
38. Smlouva byla dle čl. IX. bodu 2. uzavřena na dobu neurčitou s účinností od 1. 7. 2006.
39. Dodatkem č. 1 smlouvy byl změněn bod 2. čl. I., bod 2. čl. 3 a body 1. – 8. čl. VI. smlouvy tak, že nově cena plnění za rok činila 3 345 884 Kč bez DPH a zahrnovala také úklidové a ostatní služby v novém objektu obviněného.
40. Dodatkem č. 2 smlouvy došlo k navýšení ceny plnění upravené v bodech 1. – 8. čl. VI. smlouvy na 3 603 516 Kč bez DPH ročně.
41. Dodatkem č. 3 smlouvy došlo ke zvýšení ceny upravené v bodech 1.– 8. čl. VI. smlouvy na 3 879 240 Kč bez DPH ročně.
42. Dodatkem č. 4 smlouvy došlo k navýšení ceny plnění upravené v bodech 1. – 8. čl. VI. smlouvy na 4 134 903 Kč bez DPH ročně.
43. Dodatkem č. 5 smlouvy byly změněny body 1. – 8. čl. VI. smlouvy tak, že nově cena plnění za rok činila 4 439 231,86 Kč bez DPH. Uzavření dodatku č. 5 smlouvy bylo schváleno usnesením Rady města Havířova č. 1606/34RM/2020 ze dne 13. 1. 2020, přičemž bylo v rámci cit. usnesení odůvodněno zákonným navýšením minimální mzdy.
44. Dodatkem č. 6 smlouvy došlo k navýšení ceny plnění upravené v bodech 1. – 8. čl. VI. smlouvy na 4 581 935,76 Kč bez DPH ročně. Dle usnesení Rady města Havířova č. 2860/63RM/2021 ze dne 15. 2. 2021, kterým bylo uzavření dodatku č. 6 smlouvy schváleno, bylo důvodem navýšení ceny opět zákonné zvýšení minimální mzdy.
45. Dodatkem č. 7 smlouvy byla zvýšena cena plnění upravená v bodech 1. – 8. čl. VI. smlouvy na 4 783 427,76 Kč bez DPH ročně. Důvodem bylo dle usnesení Rady města Havířova č. 3856/80RM/2022 ze dne 10. 1. 2022, kterým bylo uzavření dodatku č. 7 smlouvy schváleno, zákonné zvýšení minimální mzdy.
46. Dodatkem č. 8 smlouvy došlo k navýšení ceny plnění upravené v bodech 1.– 8. čl. VI. smlouvy na 5 266 553,96 Kč bez DPH ročně. Uzavření dodatku č. 8 smlouvy bylo schváleno usnesením Rady města Havířova č. 293/5RM/2023 ze dne 16. 1. 2023, přičemž bylo v rámci cit. usnesení odůvodněno vysokou mírou inflace.
47. Dodatkem č. 9 smlouvy došlo ke zvýšení ceny upravené v bodech 1.– 8. čl. VI. smlouvy na 5 798 475,91 Kč bez DPH ročně. Dle usnesení Rady města Havířova č. 1514/28RM/2024 ze dne 29. 1. 2024, kterým bylo uzavření dodatku č. 9 smlouvy schváleno, byla důvodem změna výše minimální mzdy a růst inflace.
48. Dodatkem č. 10 smlouvy byla navýšena cena plnění upravená v bodech 1.– 8. čl. VI. smlouvy na 6 320 338,74 Kč bez DPH ročně. Uzavření dodatku č. 10 smlouvy bylo schváleno usnesením Rady města Havířova č. 2627/48RM/2024 ze dne 16. 12. 2024, a to s ohledem na změnu výše minimální mzdy a růst inflace.
49. Dodatkem č. 11 smlouvy došlo k navýšení ceny plnění upravené v bodech 1.– 8. čl. VI. smlouvy na 6 794 364,15 Kč bez DPH ročně. Dle usnesení Rady města Havířova č. 3853/73RM/2026 ze dne 12. 1. 2026, kterým bylo uzavření dodatku č. 11 smlouvy schváleno, byla důvodem cit. úpravy změna výše minimální mzdy.
Posouzení věci Úřadem
50. Úřad nejprve v obecné rovině uvádí, že hlavním cílem zákona o zadávání veřejných zakázek je zejména zajištění hospodářské soutěže mezi dodavateli, což je výchozí předpoklad pro efektivní vynakládání veřejných prostředků. Vzhledem k tomu, že při zadávání veřejných zakázek dochází k vynakládání veřejných prostředků, konstruuje zákonodárce záměrně zadávací řízení jako vysoce formalizovaný proces, který proces kontraktace (jinak upravený obecnými soukromoprávními předpisy) modifikuje a stanovuje další požadavky, které musí zadavatel v jeho průběhu dodržet. Zadavatel je tak povinen postupovat v celém průběhu zadávacího procesu striktně podle požadavků zákona tak, aby byly splněny základní zásady zadávacího řízení vyjádřené v ustanovení § 6 zákona. Tento právem regulovaný proces zadávání veřejných zakázek by pak zcela pozbyl smyslu, pokud by byl zadavatel limitován zákonem pouze do okamžiku uzavření smlouvy s vybraným dodavatelem a nikoli po celou dobu účinnosti této smlouvy. Zadavatel by v takovém případě sice měl povinnost uzavřít smlouvu na poptávané plnění v souladu s návrhem smlouvy obsaženým v nabídce vybraného dodavatele, avšak následně by do ní mohl podstatným způsobem zasahovat a ve výsledku i měnit podmínky plnění odpovídající podmínkám stanoveným již v rámci vedeného zadávacího řízení, ve vztahu k nimž byly podávány jednotlivé nabídky.[2] To by ovšem znamenalo možnost znehodnocení celé původní soutěže, tedy jinými slovy řečeno znehodnocení celého zákonem regulovaného, formalizovaného kontraktačního procesu. Zadávání veřejných zakázek představuje tedy specifický postup, v němž nejen uzavření smlouvy, ale i její případná následná modifikace podléhá striktně danému postupu s omezeným prostorem pro smluvní volnost.
51. Konkrétní pravidla, za kterých může docházet ke změnám závazku z uzavřené smlouvy na plnění veřejné zakázky, jsou stanovena v § 222 zákona, přičemž v § 222 odst. 1 zákona je zakotveno obecné pravidlo pro provádění změn ve vztahu k předmětu plnění veřejné zakázky, dle něhož zadavatel nesmí umožnit podstatnou změnu závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku po dobu jeho trvání bez provedení nového zadávacího řízení podle zákona.
52. V § 222 zákona je dále taxativně vymezeno, jaké změny závazků ze smlouvy na veřejnou zakázku je nutno považovat za podstatné, a tedy nepřípustné bez provedení nového zadávacího řízení podle zákona. Z dikce § 222 odst. 3 zákona vyplývá, že za podstatnou změnu závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku je nutno považovat takovou změnu smluvních podmínek, která by umožnila účast jiných dodavatelů nebo by mohla ovlivnit výběr dodavatele v původním zadávacím řízení, pokud by zadávací podmínky původního zadávacího řízení odpovídaly této změně. Podstatná je rovněž změna, která by vedla k významnému rozšíření rozsahu plnění veřejné zakázky, a dále taková změna, jež mění ekonomickou rovnováhu závazku ze smlouvy ve prospěch vybraného dodavatele. Co se týče pojmu „změna ekonomické rovnováhy závazku ze smlouvy“, není tento v zákoně blíže vymezen, lze však odkázat např. na rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-24031/2021/162/HSc ze dne 30. 8. 2021, sp. zn. ÚOHS-R0098/2021/VZ, ze kterého vyplývá, že za změnu ekonomické rovnováhy závazku ve prospěch dodavatele je nutno považovat takovou změnu, která tohoto dodavatele zvýhodňuje oproti stavu vzájemných práv a povinností, který panoval v době uzavření smlouvy.
53. Zákon dále v § 222 odst. 2, 4, 5, 6 a 7 definuje situace, za kterých se změna závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku ex lege nepovažuje za podstatnou. Ve všech těchto případech změn závazků, které se nepovažují za podstatné, se jedná o výjimky ze zákona (resp. z obecného pravidla zapovídajícího podstatnou změnu závazku ze smlouvy), pročež je třeba podmínky pro jejich aplikaci vykládat restriktivně a důkazní břemeno ohledně jejich existence tíží zadavatele.
54. Zamýšlí-li tedy zadavatel provést změnu závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku, musí nejprve postavit najisto, zda se jedná o změnu podstatnou či nepodstatnou. Nepodstatné změny, tj. ty změny, které nenaplňují žádný ze znaků podstatné změny ve smyslu § 222 odst. 3 zákona, nebo které je (již bez ohledu na § 222 odst. 3 zákona) možné podřadit pod alespoň jednu výjimku dle § 222 odst. 2, 4, 5, 6 nebo 7 zákona, může zadavatel provést bez realizace nového zadávacího řízení. Podstatné změny, tj. změny, které jsou podstatné ve smyslu § 222 odst. 3 zákona a současně nenaplňují žádnou z definic nepodstatných změn ex lege, zadavatel naopak bez realizace nového zadávacího řízení provést nemůže.
55. Úřad ve vztahu k šetřenému případu uvádí, že obviněný dne 22. 6. 2006 uzavřel s dodavatelem TSC Cleaning, a.s. smlouvu na dobu neurčitou o poskytování služeb spočívajících v zajištění pravidelných a mimořádných úklidových prací a dalších souvisejících služeb v pěti objektech obviněného. Cena plnění byla sjednána ve výši 2 814 138 Kč bez DPH/rok, přičemž uvedená částka zahrnovala úhradu za běžné úklidové práce (tj. úklidové práce s četností alespoň 1 × měsíčně) a za další úklidové práce prováděné s frekvencí 1-6 × ročně. Cena mimořádných úklidových prací pak byla sjednána samostatně ve výši 61 Kč/hod. bez DPH. Dle smlouvy mají sjednané ceny zahrnovat veškeré náklady dodavatele spojené s poskytováním služeb, přičemž k jejich navýšení může dojít pouze v případě inflace převyšující 5 %, změny minimální mzdy nebo změny zákonné sazby DPH, a to na základě kalkulace odsouhlasené oběma smluvními stranami.
56. Ve dnech 10. 9. 2007, 12. 6. 2013, 12. 4. 2017 a 18. 1. 2018 uzavřel obviněný s dodavatelem TSC Cleaning. a.s. dodatky č. 1-4, jimiž došlo k navýšení ceny.[3] Ve dnech 27. 1. 2020, 1. 3. 2021, 14. 2. 2022, 25. 1. 2023, 25. 2. 2024, 6. 3. 2025 a 4. 3. 2026 pak obviněný uzavřel dodatky č. 5–11, přičemž i těmito dodatky byla cena postupně navyšována. Od roku 2020 tedy dochází k úpravě ceny plnění každoročně. Změny ceny Úřad pro přehlednost uvádí v následující tabulce.
|
Smlouva/dodatek |
Datum uzavření |
Cena bez DPH/rok |
Cena vč. DPH/rok |
|
Smlouva |
22. 6. 2006 |
2 814 138,00 Kč |
3 348 824,00 Kč |
|
+ dodatek č. 1 |
10. 9. 2007 |
3 345 884,00 Kč |
3 981 602,00 Kč |
|
+ dodatek č. 2 |
12. 6. 2013 |
3 603 516,00 Kč |
4 360 254,00 Kč |
|
+ dodatek č. 3 |
12. 4. 2017 |
3 879 240,00 Kč |
4 693 880,40 Kč |
|
+ dodatek č. 4 |
18. 1. 2018 |
4 134 903,00 Kč |
5 003 232,63 Kč |
|
+ dodatek č. 5 |
27. 1. 2020 |
4 439 231,86 Kč |
5 371 470,55 Kč |
|
+ dodatek č. 6 |
1. 3. 2021 |
4 581 935,76 Kč |
5 544 142,27 Kč |
|
+ dodatek č. 7 |
14. 2. 2022 |
4 783 427,76 Kč |
5 787 947,59 Kč |
|
+ dodatek č. 8 |
25. 1. 2023 |
5 266 553,96 Kč |
6 372 530,30 Kč |
|
+ dodatek č. 9 |
25. 2. 2024 |
5 798 475,91 Kč |
7 016 155,85 Kč |
|
+ dodatek č. 10 |
6. 3. 2025 |
6 320 338,74 Kč |
7 647 609,88 Kč |
|
+ dodatek č. 11 |
4. 3. 2026 |
6 794 364,15 Kč |
8 221 180,62 Kč |
57. Z obsahu dodatků č. 5-11 smlouvy, resp. z usnesení Rady města Havířova, na něž je v rámci jednotlivých dodatků odkazováno, je zřejmé, že uvedené dodatky byly uzavírány z důvodu růstu minimální mzdy a inflace. Tomu pak odpovídá také zdůvodnění obviněného předložené Úřadu v rámci stanoviska ze dne 11. 5. 2026, v němž obviněný odůvodňuje šetřené změny ceny změnou výše minimální mzdy, případně také mimořádným inflačním vývojem. Zdůrazňuje, že se jedná o objektivní a vnější ekonomické a regulatorní skutečnosti, přičemž možnost úpravy ceny na základě uvedených skutečností byla předvídána smlouvou v souladu s § 100 odst. 1 zákona. Dodává, že procentuální zvýšení ceny bylo vždy nižší či srovnatelné s procentuální změnou minimální mzdy či hodnotou inflace, a je tedy zřejmé, že se jednalo o pokrytí nákladů dodavatele, nikoli o jeho zvýhodnění. Změny ceny byly dle obviněného nutné s ohledem na zachování ekonomické udržitelnosti dlouhodobého smluvního vztahu.
58. Na tomto místě Úřad v návaznosti na uvedené konstatuje, že předmětem šetření v dané věci bylo posouzení, zda obviněný uzavřením dodatků č. 5-11 neumožnil v rozporu se zákonem podstatnou změnu závazku ze smlouvy po dobu jeho trvání bez provedení nového zadávacího řízení. Úřad na tomto místě připomíná, že zadavatel musí být schopen ve vztahu ke každé provedené změně závazku z (původní) uzavřené smlouvy (nezahájil-li nová zadávací řízení) prokázat, že je, resp. byl oprávněn aplikovat některou z výjimek ve smyslu § 222 odst. 2, 4, 5, 6, 7 zákona (dále i jen „výjimky“), nebo musí mít postaveno na jisto, že se nejedná o podstatnou změnu závazku ve smyslu § 222 odst. 3 zákona.
59. S ohledem na shora uvedenou argumentaci obviněného ve stanovisku ze dne 11. 5. 2026, z níž vyplývá v souvislosti s navýšením ceny provedeným v rámci dodatků č. 5-11 možnost postupu obviněného podle § 222 odst. 2 zákona, přistoupil Úřad v rámci posouzení předmětné změny nejdříve k ověření splnění předpokladů pro aplikaci citovaného ustanovení, resp. splnění předpokladů pro aplikaci výjimky dle § 222 odst. 2 zákona.
60. Podle § 222 odst. 2 zákona se za podstatnou změnu závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku nepovažuje uplatnění změn závazku vyhrazených podle § 100 odst. 1 zákona. Ustanovení § 100 odst. 1 zákona stanoví, že si zadavatel může v zadávací dokumentaci vyhradit změnu závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku, jestliže jsou podmínky pro takovou změnu a její obsah jednoznačně vymezeny a změna nemění celkovou povahu veřejné zakázky. Vyhrazená změna se může týkat rozsahu dodávek, služeb nebo stavebních prací, ceny nebo jiných obchodních nebo technických podmínek. Komentářová literatura[4] k § 100 odst. 1 zákona uvádí, že „[v]yhrazenou změnou závazku zákon rozumí takovou změnu závazku po uzavření smlouvy na plnění veřejné zakázky, příp. rámcové dohody, kterou si zadavatel již předem vyhradil v zadávací dokumentaci. Z logiky věci se tak bude jednat o takové změny, které zadavatel již mohl předvídat při přípravě zadávací dokumentace. (…) Zadavatel, který si hodlá již v zadávací dokumentaci vyhradit změnu závazku, má tak povinnost stanovit podmínky pro tuto změnu, které musí být vymezeny jednoznačně. Dle názoru autorů komentáře by jednoznačné vymezení podmínek případné budoucí změny závazku mělo spočívat v konkrétním uvedení podmínek, na jejichž základě, když nastanou, dojde ke změně závazku. Současně by měl být i dostatečně určitě vymezen obsah změny, tj. jaká konkrétní změna (její obsah a rozsah) závazku bude v případě naplnění konkrétně určených podmínek provedena. Tyto podmínky tak musí být stanoveny určitě a jednoznačně.“. Obecně lze tedy shrnout, že podmínky pro změnu závazku a její obsah musí být v zadávací dokumentaci, resp. ve smlouvě, jednoznačně vymezeny, přičemž změnový mechanismus musí být určen dostatečně jasně a srozumitelně, aby z něj bylo patrno, čeho se má změna týkat a v důsledku čeho k ní má dojít. Princip vyhrazené změny závazku pak zjednodušeně řečeno spočívá v tom, že v zadávacích podmínkách, resp. smlouvě, musí být jednoznačně stanoveno, že když nastane určitá situace, změní se závazky smluvních stran určitým, předem definovaným způsobem; v případě vyhrazené změny závazku není prostor ani pro jednání mezi smluvními stranami (které by snad mělo obsah změny závazku upřesňovat), ani pro uplatnění libovůle zadavatele. Je tomu tak proto, že ust. § 222 odst. 2 zákona umožňuje změnit závazek ze smlouvy uzavřené na veřejnou zakázku za podmínky, že taková změna byla vyhrazena podle § 100 odst. 1 zákona (bez dalšího). To znamená, že taková změna je fakticky limitována pouze dvěma podmínkami: nesmí dojít ke změně celkové povahy veřejné zakázky a podmínky pro změnu a její obsah musí být jednoznačně vymezeny. Za takové situace pak podmínka jednoznačnosti vymezení takové změny (a podmínek pro ni) nabývá stěžejního významu, protože představuje jedinou pojistku před nekontrolovatelnými a v zásadě neomezenými změnami závazků ze smlouvy, a tedy před znehodnocením celé původní soutěže o veřejnou zakázku. Zákon pochopitelně zadavateli nezapovídá měnit závazky ze smlouvy i předem jasně nestanoveným způsobem, to však pouze za splnění dalších omezujících podmínek (k tomu srov. zejm. § 222 odst. 4, 5 nebo 6 zákona) a nikoli v režimu § 222 odst. 2 zákona, resp. § 100 odst. 1 zákona.
61. V intencích shora uvedeného tedy Úřad přistoupil k posouzení, zda si obviněný vyhradil změnu závazku ze smlouvy v souladu s § 100 odst. 1 zákona a se zásadou transparentnosti dle § 6 odst. 1 zákona, když bylo v čl. VI. v bodě 13 smlouvy ujednáno, že „[u]vedené ceny jsou ceny nejvýše přípustné, které je možno překročit pouze ve vymezených případech. Vymezené případy pro zvýšení uvedených smluvních cen jsou:
- inflace vyšší než 5 %
- změna minimální mzdy
- změna zákonné sazby DPH
V případě splnění některé z těchto podmínek, bude možná úprava ceny na základě kalkulace odsouhlasené oběma smluvními stranami.“
62. Z právě citovaného ujednání vyplývá, že ke zvýšení cen může dojít v případě inflace nad 5 %, změny minimální mzdy a změny zákonné sazby DPH, a to na základě kalkulace odsouhlasené oběma smluvními stranami. Ačkoliv obviněný v rámci výhrady uvádí konečný výčet podmínek, za jakých může ke změně dojít (a tedy je zřejmé, že není možné provést změnu závazku z žádného jiného důvodu než z těchto výslovně jmenovaných), není dle názoru Úřadu uvedeným způsobem vyhrazená změna závazku jednoznačná, neboť ve výhradě není specifikováno, jaké části plnění mohou být změnou dotčeny a jaký bude možný rozsah těchto změn. Ze zadavatelem provedené výhrady není zcela jasné, jakým způsobem se případná změna promítne do ceny za poskytování služeb, když chybí jakýkoliv mechanismus pro úpravu ceny. Obecně tedy je obviněným předvídáno, že např. v případě zvýšení minimální mzdy dojde k úpravě ceny, avšak již není určeno, v jakém rozsahu a jakou metodou bude cena upravena (např. zda v plné výši odpovídající zvýšení minimální mzdy či pouze částečně apod.).
63. Zmiňovaná absence mechanismu pro úpravu ceny je patrná ze stanoviska obviněného ze dne 11. 5. 2026, v němž obviněný ve vztahu ke každému z šetřených dodatků uvádí procentuální navýšení ceny v návaznosti na procentuální růst minimální mzdy či inflace. Z uvedených hodnot totiž není možné dovodit, jakým konkrétním způsobem obviněný stanovil výslednou míru navýšení ceny, když například u dodatku č. 5 vedl nárůst minimální mzdy o 9,36 % ke zvýšení ceny plnění o 7,36 %, zatímco u dodatku č. 11 při růstu minimální mzdy „pouze“ o 7,69 % došlo ke zvýšení ceny o 7,5 %. V případě dodatků č. 8 a 9 pak došlo v obou případech k navýšení ceny o 10 % při rozdílných hodnotách nárůstu minimální mzdy a inflace (viz bod 11. odůvodnění tohoto rozhodnutí).
64. Nejednoznačnost předmětné výhrady je pak dle Úřadu dána také poslední větou šetřeného ujednání, v níž bylo stanoveno, že úprava ceny je možná na základě kalkulace odsouhlasené oběma smluvními stranami. Jelikož z takto formulovaného ujednání nijak nevyplývá, za jakých podmínek bude kalkulace stranami odsouhlasena, je zde ponechán prostor pro libovůli stran, která je z hlediska požadavků na jednoznačnost a předvídatelnost změn závazků nepřípustná.
65. S ohledem na uvedené má Úřad za to, že zadavatelem provedená výhrada změny závazku ze smlouvy neodpovídá požadavkům na transparentnost, jednoznačnost a předvídatelnost, tudíž nenaplňuje účel institutu vyhrazené změny závazku ze smlouvy. Z uvedeného důvodu tedy Úřad neopatřoval ani nezkoumal podklady dokládající vývoj minimální mzdy či inflace v jednotlivých letech či fakturaci, jak v průběhu řízení navrhoval obviněný, neboť by takové zkoumání nemělo jakýkoliv vliv na závěr Úřadu o tom, že čl. VI. bod 13 smlouvy nelze považovat za vyhrazenou změnu závazku dle § 100 odst. 1 zákona.
66. Úřad pro úplnost uvádí, že změny minimální mzdy, míry inflace či zákonné sazby DPH by mohly obecně představovat důvod pro vyhrazenou změnu závazku, neboť se jedná o úpravy smluvních podmínek reflektující objektivní ekonomický vývoj, v posuzovaném případě však nebyla tato výhrada formulována dostatečně transparentně a jednoznačně, a nesplňovala tak požadavky kladené na řádné vymezení změn závazku.
67. Úřad tedy neshledal, že by byla ve smlouvě o dílo sjednána vyhrazená změna závazku ze smlouvy upravující změnu ceny ve smyslu § 100 odst. 1 zákona, pročež § 222 odst. 2 zákona nelze v daném případě uplatnit.
68. Ačkoli naplnění podmínek pro aplikaci ostatních výjimek obsažených v ustanovení § 222 zákona obviněný netvrdí, Úřad přistoupil k ověření, zda nelze postup obviněného „podřadit“ pod některou z výjimek upravených v § 222 odst. 4, 5, 6 či 7 zákona.
69. Již na první pohled je zřejmé, že v šetřeném případě nelze uplatnit zákonnou výjimku obsaženou v § 222 odst. 5 zákona, neboť šetřená změna nespočívá v dodatečných stavební pracích, službách nebo dodávkách, které nebyly zahrnuty v původním závazku ze smlouvy. Stejně tak nelze na předmětnou změnu aplikovat ani výjimku dle § 222 odst. 6 zákona, neboť úprava ceny nebyla uskutečněna v důsledku okolností, které obviněný jakožto zadavatel jednající s náležitou péčí nemohl předvídat, když z obsahu smlouvy je naopak zřejmé, že inflace či změna minimální mzdy/sazby DPH byla obviněným předvídána. Konečně se pak v šetřeném případě nemůže jednat ani o nepodstatnou změnu závazku ze smlouvy ve smyslu § 222 odst. 7 zákona, neboť v posuzované věci nedochází k záměně jedné nebo více položek soupisu stavebních prací jednou nebo více položkami.
70. V úvahu by tak mohla přicházet výjimka dle § 222 odst. 4 zákona. Pro uplatnění výjimky obsažené v ustanovení § 222 odst. 4 zákona (jedná se o tzv. kategorii „de minimis“ změn) není zapotřebí splnění dalších specifických podmínek (odhlédne-li Úřad od zákazu změny celkové povahy veřejné zakázky, ke které v projednávaném případě nedošlo), je však limitovaná celkovou výší změny, která jednak nesmí být vyšší než finanční limit pro nadlimitní veřejnou zakázku, jednak musí být nižší než 10 % (15 % u veřejné zakázky na stavební práce) původní hodnoty závazku ze smlouvy. Poněvadž šetřená veřejné zakázka je veřejnou zakázkou na služby, platí pro ni finanční limit pro změnu závazku do 10 % původní hodnoty závazku. Jelikož však v šetřeném případě je samotné navýšení ceny realizované již dodatkem č. 1 vyšší než 10 % původní hodnoty závazku (konkrétně činí 18, 9 %), není ani myslitelné, že by hodnota změny závazku učiněná dodatky č. 5-11 smlouvy mohla být nižší než 10 %. Ani tuto výjimku tedy v šetřeném případě nelze aplikovat.
71. S ohledem na výše uvedené tedy Úřad konstatuje, že v případě šetřeného navyšování ceny nelze aplikovat žádnou z výjimek obsažených v ustanovení § 222 odst. 2, 4, 5, 6 nebo 7 zákona, kdy by bylo možno změnu závazku ze smlouvy považovat ve smyslu zákona za nepodstatnou.
72. Úřad proto přistoupil k posouzení, zda šetřené změny závazku ze smlouvy naplnily charakter podstatné změny závazku ze smlouvy podle § 222 odst. 3 zákona.
73. K tomu Úřad uvádí, že dodatky č. 5–11 smlouvy, jimiž došlo k navýšení sjednané ceny plnění, vedly k posunu ekonomické rovnováhy závazku ve prospěch dodavatele, neboť jednoduše řečeno za provedené práce dostal zaplaceno více, než bylo ve smlouvě ujednáno. Ačkoli obviněný odůvodňuje předmětné navýšení cen kompenzací dopadů inflace a růstu minimální mzdy s cílem zachovat rozsah a kvalitu plnění, Úřad zdůrazňuje, že mechanismus této kompenzace nebyl ve smlouvě stanoven dostatečně určitě na to, aby vyhověl požadavkům § 100 odst. 1 zákona (k tomu srov. výše). Výsledná úprava ceny pak také závisela na následné nepředvídatelné dohodě stran. V důsledku toho došlo k situaci, kdy dodavateli bylo umožněno získat dodatečné finanční plnění na základě nejednoznačných pravidel, čímž na zadavatele přešlo hospodářské riziko spojené s vývojem cenových vstupů. Takové nastavení představuje neoprávněné zvýhodnění dodavatele, jelikož mu zajišťuje dodatečnou ekonomickou jistotu nad rámec původně sjednaných podmínek. Obviněným provedené navýšení ceny na základě uzavření dodatků č. 5–11 smlouvy tak lze podřadit pod ustanovení § 222 odst. 3 písm. b) zákona, neboť se jedná o změnu, která mění ekonomickou rovnováhu závazku ze smlouvy ve prospěch dodavatele, a je tudíž podstatnou změnou závazku.
74. K naplnění všech znaků skutkové podstaty přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona je třeba, aby porušení pravidel stanovených zákonem pro zadání veřejné zakázky ovlivnilo nebo mohlo ovlivnit výběr dodavatele. Z hlediska zákonného rámce § 268 odst. 1 písm. a) zákona tedy stačí pouhá možnost (potencialita) ovlivnění výběru dodavatele. Není tak rozhodující, zda k ovlivnění výběru dodavatele skutečně došlo. Současně Úřad není povinen prokazovat, že existuje konkrétní dodavatel, který by se, nebýt pochybení zadavatele, zadávacího řízení zúčastnil a mohl podat výhodnější nabídku. Postačí, aby Úřad v rozhodnutí učinil kvalifikovanou úvahu, z níž bude logickým a srozumitelným způsobem vyplývat, proč v důsledku pochybení zadavatele může či mohlo dojít k ovlivnění výběru dodavatele.
75. Úřad k uvedenému konstatuje, že obviněný shora popsaným způsobem, tedy uzavřením dodatků č. 5-11 smlouvy bez provedení zadávacího řízení, mohl ovlivnit výběr dodavatele, neboť nelze vyloučit, že pokud by obviněný za účelem realizace změny závazku postupoval v souladu se zákonem a realizoval některý z v úvahu přicházejících druhů zadávacích řízení, mohl obdržet nabídky i jiných dodavatelů, kteří mohli nabídnout nižší cenu, než byla „upravená“ cena dodavatele TSC Cleaning, a.s. V takovém případě je tak potencialita vlivu na výběr dodavatele ve vztahu k zadávacímu řízení, které mělo být uskutečněno pro realizaci změny závazku ze smlouvy, avšak uskutečněno nebylo, jasně dána již v důsledku samotné skutečnosti, že ač byl obviněný ve smyslu § 222 odst. 1 zákona povinen pro změnu závazku ze smlouvy realizovat nové zadávací řízení, toto řízení nerealizoval (viz např. bod 54. odůvodnění rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-24031/2021/162/HSc ze dne 30. 8. 2021, sp. zn. ÚOHS-R0098/2021/VZ).
76. Ke kvalifikaci přestupku jako přestupku pokračujícího ve vztahu k dodatkům č. 5-11 pak Úřad uvádí následující.
77. Podle § 7 zákona o přestupcích platí, že pokračováním v přestupku se rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují skutkovou podstatu stejného přestupku, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení, blízkou souvislostí časovou a souvislostí v předmětu útoku. Aby Úřad mohl posoudit postup obviněného jako pokračování v přestupku, musí být všechny podmínky uvedené v § 7 zákona o přestupcích splněny kumulativně, neboť každá z těchto podmínek tvoří nedílnou součást závěru o pokračování protiprávního jednání více útoky.
78. U dodatků č. 5–11 pak má Úřad za prokázané naplnění všech právě uvedených znaků pokračování v přestupku. Jednotlivé dílčí útoky totiž byly vedeny jednotným záměrem spočívajícím v opakovaném navyšování ceny plnění z důvodu růstu nákladových položek dodavatele, naplňovaly skutkovou podstatu téhož přestupku, byly prováděny stejným způsobem, tj. prostřednictvím uzavírání dodatků ke stejné smlouvě, a současně vykazují souvislost v předmětu útoku, jelikož ve všech případech docházelo ke změně ceny téhož smluvního závazku. Naplněna je rovněž podmínka blízké časové souvislosti, neboť dodatky č. 5–11 byly uzavírány pravidelně v relativně krátkých časových odstupech, vždy zhruba po jednom roce, a tvoří tak časově navazující řadu jednání sledujících tentýž účel.
79. Odlišně však Úřad posoudil dodatky č. 1–4. Přestože byly tyto dodatky uzavírány ke stejné smlouvě, byly provedeny stejným způsobem a sledovaly obdobný účel, Úřad neshledal naplnění podmínky blízké časové souvislosti. Dodatek č. 1 byl uzavřen v roce 2007, dodatek č. 2 až v roce 2013, tedy po přibližně šesti letech, dodatky č. 3 a 4 následovaly v roce 2017 a 2018 a dodatek č. 5 v roce 2020. Zejména víceleté časové rozestupy mezi dodatky č. 1 a 2 a mezi dodatky č. 2 a 3 představují dle Úřadu natolik významné přerušení časové návaznosti jednotlivých útoků, že je nelze považovat za dílčí útoky pokračujícího přestupku. Jelikož všechny podmínky pokračování v přestupku musí být naplněny kumulativně, Úřad nedospěl k závěru, že by dodatky č. 1–4 tvořily dílčí útoky šetřeného pokračování v přestupku.
80. S ohledem na výše uvedené skutečnosti rozhodl Úřad tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.
K výroku II. tohoto rozhodnutí – uložení pokuty
81. Úřad posoudil postup obviněného a vzhledem ke zjištěným skutečnostem přistoupil k uložení pokuty podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona, neboť obviněný svým postupem dle výroku I. tohoto rozhodnutí naplnil skutkovou podstatu (pokračování v) přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona.
82. Odpovědnost za přestupek zaniká mj. uplynutím promlčecí doby, která podle § 270 odst. 3 písm. a) zákona činí u přestupků podle § 268 zákona 5 let.
83. Podle § 31 odst. 1 zákona o přestupcích počíná promlčecí doba běžet dnem následujícím po dni spáchání přestupku; dnem spáchání přestupku se rozumí den, kdy došlo k ukončení jednání, kterým byl přestupek spáchán. Je-li znakem přestupku účinek, promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni, kdy takový účinek nastal.
84. Podle § 31 odst. 2 písm. a) zákona o přestupcích u pokračujícího přestupku počíná promlčecí doba běžet dnem následujícím po dni, kdy došlo k poslednímu dílčímu útoku.
85. V návaznosti na výše uvedené Úřad před uložením pokuty ověřil, zda již neuplynula lhůta dle § 270 odst. 3 písm. a) zákona. Ke spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí došlo dne 4. 3. 2026 uzavřením dodatku č. 11. Řízení o přestupku bylo zahájeno dnem doručení oznámení o zahájení správního řízení obviněnému, tj. dne 27. 4. 2026. Z uvedeného vyplývá, že promlčecí lhůta ve vztahu k projednávanému přestupku dosud neuplynula a odpovědnost obviněného za přestupek uplynutím promlčecí lhůty nezanikla.
86. Podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona se za přestupek podle odstavce 1 cit. ustanovení zákona, nepoužije-li se postup podle odstavce 3 nebo 5 cit. ustanovení zákona, uloží pokuta do 10 % ceny veřejné zakázky, nebo do 20 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. a) až e) cit. ustanovení zákona.
87. Úřad uvádí, že za přestupek uvedený ve výroku I. tohoto rozhodnutí lze obviněnému uložit správní trest pokuty ve výši do 20 000 000,- Kč, neboť v době vydání tohoto rozhodnutí nelze určit celkovou cenu veřejné zakázky, a to s ohledem na skutečnost, že smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, plnění na základě smlouvy stále probíhá a např. rozsah mimořádného plnění, u něhož je určena pouze jednotková cena, není předem znám. V této souvislosti Úřad nicméně při stanovení výše pokuty přihlédl ke skutečnosti, že obviněný za plnění poskytnuté na základě smlouvy ve znění dodatků č. 5-11 uhradil k únoru 2026 dle doložených faktur celkem 33 350 132,05 Kč vč. DPH[5].
88. Podle § 37 písm. a), c), g) a i) zákona o přestupcích se při určení druhu správního trestu a jeho výměry přihlédne zejména k povaze a závažnosti přestupku, k přitěžujícím a polehčujícím okolnostem, u právnické nebo podnikající fyzické osoby k povaze její činnosti a u pokračujícího, trvajícího a hromadného přestupku k tomu, zda k části jednání, jímž byl přestupek spáchán, došlo za účinnosti zákona, který za přestupek stanovil správní trest mírnější než zákon, který byl účinný při dokončení tohoto jednání.
89. Podle § 38 zákona o přestupcích je povaha a závažnost přestupku dána zejména významem zákonem chráněného zájmu, který byl přestupkem porušen nebo ohrožen, dále významem a rozsahem následku přestupku a okolnostmi jeho spáchání (Úřad zde uvádí pouze ty skutečnosti citovaného ustanovení zákona o přestupcích, které jsou relevantní ve vztahu k posuzovanému případu).
90. Pokud jde o význam pojmu „závažnost přestupku“, Úřad uvádí, že stupeň společenské škodlivosti přestupku (tedy závažnosti) je dán také konkrétní intenzitou naplnění znaků skutkové podstaty přestupku. Při posuzování závažnosti přestupku tedy není hlavním kritériem jeho skutková podstata, ale intenzita skutkových okolností, s jakou došlo k porušení právem chráněných hodnot a zájmů v konkrétním případě. Z hlediska určení výměry pokuty je proto nutno hodnotit nejen jaké následky byly přestupkem způsobeny, ale také jakou měly intenzitu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 106/2012 ze dne 6. 6. 2013).
91. V rámci posouzení povahy a závažnosti přestupku se Úřad s ohledem na právě uvedené zabýval intenzitou narušení objektu zákonné ochrany a okolnostmi spáchání přestupku. V šetřeném případě je tímto objektem ochrany právem chráněný zájem spočívající v zachování efektivní hospodářské soutěže o veřejné zakázky. Právě tento právem chráněný zájem lze považovat za esenciální předpoklad transparentního vynakládání veřejných prostředků v rámci zadávání veřejných zakázek a jestliže zákon tohoto cíle dosahuje především vytvářením podmínek pro to, aby smlouvy, jejichž plnění je hrazeno z veřejných prostředků, byly zadavateli uzavírány při zajištění hospodářské soutěže a konkurenčního prostředí mezi dodavateli, je třeba jednání zadavatele, které nenaplnilo elementární účel zákona, označit za jedno z typově vůbec nejzávažnějších. Z hlediska následků přestupku nezbývá Úřadu než konstatovat, že postupem obviněného došlo k nedůvodnému vyloučení hospodářské soutěže. Dodavatel TSC Cleaning. a.s. nebyl v důsledku postupu obviněného vystaven přirozené míře konkurence, jíž by čelil za situace, kdy by obviněný přistoupil k zákonem předvídanému postupu. Jinými slovy, obviněným uskutečněná podstatná změna závazku ze smlouvy, tedy uzavření dodatků č. 5-11 smlouvy mimo zákonem předvídanou realizaci zadávacího řízení, zjevně nebyla provedena v mezích, jež mají zabezpečovat provedení řádné hospodářské soutěže, a to nejen při dodržení základních zásad zadávání veřejných zakázek, ale i dalších postupů stanovených zákonem (obviněný tímto upustil nejen od povinností týkajících se uveřejňování informací, ale i od dodržení ostatních zákonných postupů při realizaci zadávacího řízení).
92. Jako polehčující okolnost Úřad zohlednil, že rozsah navýšení ceny sjednaný dodatky č. 5-11 nebyl na první pohled nepřiměřený zadavatelem tvrzeným důvodům změny. Jednotlivá navýšení ceny se totiž pohybovala na úrovni nižší nebo srovnatelné s růstem minimální mzdy či inflace, na něž obviněný odkazoval. Ačkoli tím není dotčen závěr o nezákonnosti posuzovaných změn závazku, neboť ty byly realizovány bez dostatečně určité smluvní výhrady, uvedená skutečnost nasvědčuje tomu, že v předmětném případě nedocházelo k excesivním a zcela neodůvodněným změnám.
93. Úřad neshledal v šetřeném případě žádné další polehčující okolnosti ani žádné přitěžující okolnosti.
94. Úřad dále při zvažování výše pokuty přihlédl k povaze činnosti obviněného jakožto příspěvkové organizaci města působící v oblasti kultury a v souladu s § 37 písm. i) zákona o přestupcích rovněž ověřil, že k žádné části jednání, jímž byl přestupek spáchán, nedošlo za účinnosti zákona, který za přestupek stanovil správní trest mírnější než zákon, který byl účinný při dokončení tohoto jednání.
95. Úřad se dále zabýval tím, zda přestupek, resp. pokračování v přestupku, za nějž je obviněnému nyní ukládán trest, není v souběhu s dalšími přestupky obviněného. Při tomto posouzení Úřad vycházel z právní úpravy obsažené v zákoně o přestupcích, jakož i z judikatury Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“). Rozšířený senát NSS v rozsudku č. j. 5 As 98/2022-51 ze dne 9. 10. 2025 zdůraznil, že aktuálně účinné znění zákona o přestupcích představuje ucelený a předvídatelný systém pravidel pro posuzování souběhu přestupků a jejich trestání, přičemž hmotněprávní důsledky souběhu přestupků jsou úzce a neoddělitelně provázány s procesní úpravou společného řízení a rozhodným mezníkem pro časové vymezení vícečinného souběhu přestupků je okamžik zahájení řízení o některém z nich. Přestupek spáchaný až po zahájení řízení o jiném přestupku již s tímto přestupkem netvoří souběh ve smyslu zákona o přestupcích, neboť o takových přestupcích nelze podle § 88 odst. 3 zákona o přestupcích vést společné řízení. NSS současně uvedl, že za této právní úpravy již není namístě vymezovat souběh přestupků analogií z trestního práva, neboť zákonodárce otázku časového ohraničení souběhu řeší přímo a výslovně. Rozšířený senát NSS se dále zabýval významem ust. § 37 písm. b) zákona o přestupcích, podle něhož se při určení druhu správního trestu a jeho výměry přihlédne zejména k tomu, že o některém z více přestupků, které byly spáchány jedním skutkem nebo více skutky, nebylo rozhodnuto ve společném řízení. NSS dovodil, že toto ustanovení dopadá pouze na případy, kdy společné řízení podle § 88 zákona o přestupcích mohlo a mělo být vedeno, avšak z určitého důvodu vedeno nebylo. Naopak v situacích, kdy zákon o přestupcích vedení společného řízení výslovně vylučuje (tedy právě u přestupků spáchaných po zahájení řízení o jiném přestupku podle § 88 odst. 3 zákona o přestupcích), nelze § 37 písm. b) zákona o přestupcích chápat jako prostředek k dodatečnému zohlednění jiných přestupků obviněného při ukládání správního trestu. V takových případech by uplatnění zásady absorpce bylo v rozporu se zjevně projeveným úmyslem zákonodárce, který přestupky spáchané po zahájení řízení o jiném přestupku záměrně vyňal z režimu společného projednání a úhrnného trestání.
96. Na základě výše uvedených východisek Úřad posoudil, zda v projednávané věci existuje důvod přihlédnout k jiným souběžným přestupkům obviněného ve smyslu § 37 písm. b) zákona o přestupcích, o nichž nebylo rozhodnuto spolu s právě projednávaným přestupkem ve společném řízení, ačkoliv to podle zákona o přestupcích přicházelo v úvahu. Úřad uvádí, že šetřený přestupek, resp. pokračování v přestupku, není v souběhu s dalším přestupkem či přestupky obviněného, proto se § 37 písm. b) zákona o přestupcích v projednávané věci neuplatní.
97. Úřad při stanovení výše pokuty dále přihlédl i k ekonomické situaci obviněného, neboť vychází z maximy, že není přípustné uložit takovou pokutu, která má likvidační charakter v tom smyslu, že by „zmařila“ samu ekonomickou podstatu obviněného. Ze schváleného rozpočtu obviněného na rok 2026[6] Úřad zjistil, že obviněný v roce 2026 hospodaří s plánovanými příjmy ve výši 109,91 mil. Kč. Úřad konstatuje, že stanovenou výši pokuty nelze vzhledem k finančním prostředkům, kterými obviněný disponuje, považovat za nepřiměřeně zasahující ekonomickou situaci obviněného (a v tomto smyslu nespravedlivou).
98. V souvislosti s právě uvedeným je třeba mít dále na paměti, že pokuta uložená obviněnému za nedodržení pravidel stanovených zákonem má splnit dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem, a funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu. Úřad uvádí, že peněžitá sankce ze své podstaty vždy představuje nepříznivý zásah do majetkové sféry pachatele přestupku, který je spojen s úbytkem finančních prostředků, které mohly být případně investovány jinam. Korektivem tu tedy nemůže být tento nepříznivý zásah samotný, ale až situace, kdy by tento zásah nabyl likvidačního charakteru. Závěrem tedy Úřad k výši pokuty konstatuje, že uložená pokuta naplňuje dostatečně obě shora zmíněné funkce, aniž by se zároveň jednalo o pokutu likvidační. S ohledem na výše uvedené Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.
99. Pokuta uložená ve výroku II. tohoto rozhodnutí je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet místně příslušného Celního úřadu v Ostravě zřízený u České národní banky číslo 3754-97729761/0710, variabilní symbol – IČO obviněného.
K výroku III. tohoto rozhodnutí – náklady řízení
100. Podle ustanovení § 93 odst. 1 písm. i) zákona o přestupcích se ve výrokové části rozhodnutí o přestupku, kterým je obviněný uznán vinným, kromě náležitostí podle správního řádu uvede výrok o náhradě nákladů řízení.
101. Správní orgán podle § 95 odst. 1 zákona o přestupcích uloží obviněnému, který byl uznán vinným, povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou. Pokud bylo rozhodnutí o přestupku zrušeno jiným orgánem veřejné moci a tato skutečnost má za následek nesplnění podmínek pro uložení náhrady nákladů řízení, správní orgán nahrazené náklady vrátí.
102. Vzhledem k tomu, že zákon o přestupcích v současné době náklady řízení blíže neupravuje, musel Úřad vycházet z obecného právního předpisu, kterým je správní řád.
103. Podle § 79 odst. 5 správního řádu uloží správní orgán povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou účastníkovi, který řízení vyvolal porušením své právní povinnosti. Podle citovaného ustanovení správního řádu výši paušální částky nákladů řízení stanoví prováděcí právní předpis. Tímto předpisem je vyhláška č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“), která v § 6 odst. 1 stanoví, že paušální částka nákladů správního řízení, které účastník vyvolal porušením své právní povinnosti, činí 2 500 Kč.
104. Jelikož Úřad v šetřeném případě zahájil správní řízení z moci úřední, neboť dospěl k závěru, že se obviněný dopustil přestupku, je zřejmé, že řízení bylo vyvoláno porušením právní povinnosti obviněného, a Úřad je tedy povinen obviněnému uložit náhradu nákladů řízení ve výši stanovené vyhláškou. Z tohoto důvodu Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí.
105. Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 19-24825621/0710, variabilní symbol 2026000297.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dnů ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – Sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 602 00 Brno. Včas podaný rozklad má odkladný účinek. Rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu se podle § 261 odst. 1 písm. b) zákona zasílají Úřadu výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako datová zpráva podepsaná uznávaným elektronickým podpisem.
otisk úředního razítka
Mgr. Markéta Dlouhá
místopředsedkyně
Adresát/i:
Mgr. Tomáš Veselský, advokát, 28. října 1872/114, 702 00 Ostrava
Vypraveno dne:
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] v době uzavření cit. smlouvy pod obchodní firmou MW-DIAS, spol. s.r.o., se sídlem Těrlicko – Horní Těrlicko 443, 735 42
[2] Srov. rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 130/2016-553 ze dne 18. 4. 2019, jenž byl potvrzen rozsudkem Nejvyššího správního soudu (dále také jen „NSS“) č. j. 9 As 153/2019-73 ze dne 8. 8. 2019.
[3] Úřad na tomto místě podotýká, že uzavření smlouvy a dodatků č. 1-4 není předmětem tohoto řízení, neboť nenaplňuje jednu z podmínek spáchání pokračování v přestupku uvedenou v § 7 zákona o přestupcích, dle kterého se pokračováním v přestupku rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky jsou spojeny blízkou souvislostí časovou (podrobně viz dále).
[4] § 100. In: PODEŠVA, V., VOTRUBEC, J., SOMMER, L., FLAŠKÁR, M., HARNACH, J., MĚKOTA, J., JANOUŠEK, M. a kol. Zákon o zadávání veřejných zakázek: Komentář. [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2026-6-16]. ASPI_ID KO134_2016CZ. Dostupné z: www.aspi.cz. ISSN 2336-517X.
[5] Na základě dodatku č. 5 obviněný uhradil v období únor 2020 až únor 2021 částku 3 858 493,45 Kč vč. DPH, na základě dodatku č. 6 v období březen 2021 až leden 2022 částku 3 225 579,83 Kč vč. DPH, na základě dodatku č. 7 v období únor 2022 až leden 2023 částku 5 159 780,72 Kč vč. DPH, na základě dodatku č. 8 v období únor 2023 až leden 2024 částku 6 348 751,17 Kč vč. DPH, na základě dodatku č. 9 v období únor 2024 až prosinec 2024 částku 5 942 679,01 Kč vč. DPH, na základě dodatku č. 10 v období leden 2025 až leden 2026 částku 8 134 668,24 Kč vč. DPH a na základě dodatku č. 11 v únoru 2026 částku 680 179,63 Kč vč. DPH.