číslo jednací: 29957/2026/500
spisová značka: S0122/2026/VZ
| Instance | I. |
|---|---|
| Věc | Zajištění sběru, svozu, využití a odstranění komunálních odpadů a dalších souvisejících činností |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
| Výrok | § 268 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb. § 268 odst. 2 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb. § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb. |
| Rok | 2026 |
| Datum nabytí právní moci | 27. 10. 2026 |
| Související rozhodnutí | 29957/2026/500 39807/2026/161 |
| Dokumenty |
|
PID |
UOHSX00N9QB1 |
|
|
|
Č. j. |
ÚOHS-29957/2026/500 |
||
|
Sp. zn. |
ÚOHS-S0122/2026/VZ |
||
|
Datum, místo |
19. 8. 2026, Brno |
Rozhodnutí
Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 248 ve spojení s § 270 odst. 5 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, v řízení o přestupku zahájeném z moci úřední dne 17. 2. 2026, jehož účastníkem je:
- obviněný – město Krásná Lípa, IČO 00261459, se sídlem Masarykova 246/6, 407 46 Krásná Lípa, ve správním řízení zastoupeno na základě plné moci ze dne 19. 2. 2026 Mgr. Martinem Pujmanem, advokátem, ev. č. ČAK 14342, se sídlem Jugoslávská 620/29, 120 00 Praha, na základě substituční plné moci ze dne 20. 5. 2026 dále zastoupeno Mgr. Janou Čechovou Náplavovou, advokátkou, ev. č. ČAK 12981, se sídlem Jugoslávská 620/29, 120 00 Praha,
ve věci možného spáchání přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) citovaného zákona v souvislosti s poptáváním plnění spočívajícího v zajištění sběru, svozu, využití a odstranění komunálních odpadů a dalších souvisejících činností mimo zadávací řízení, na jehož realizaci uzavřel cit. obviněný dne 2. 6. 2025 smlouvu č. 2025/19/15134 s jím a jinými veřejnými zadavateli ovládanou osobou Komunální odpady Šluknovska s.r.o., IČO 22303481, se sídlem Svatopluka Čecha 1277, 407 47 Varnsdorf, s odkazem na institut vertikální spolupráce podle § 11 cit. zákona,
rozhodl takto:
I.
Obviněný – město Krásná Lípa, IČO 00261459, se sídlem Masarykova 246/6, 407 46 Krásná Lípa – se dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, tím, že nedodržel pravidlo pro zadání veřejné zakázky stanovené v § 2 odst. 3 cit. zákona ve spojení se zásadou transparentnosti zakotvenou v § 6 odst. 1 cit. zákona, když s úmyslem obejít zákonnou povinnost zadat veřejnou zakázku, jejíž předpokládaná hodnota odpovídá nadlimitní veřejné zakázce, v jednom z druhů zadávacích řízení dle § 55 cit. zákona, uzavřel s obchodní společností Komunální odpady Šluknovska s.r.o., IČO 26131919, se sídlem Svatopluka Čecha 1277, 407 47 Varnsdorf, jakožto s právnickou osobou ovládanou jím a dalšími veřejnými zadavateli, dne 2. 6. 2025 smlouvu na zajištění sběru, svozu, využití a odstranění komunálních odpadů a dalších činností ve správním území města Krásná Lípa č. 2025/19/15-134 s odkazem na institut vertikální spolupráce ve smyslu § 11 cit. zákona, tedy postupem mimo zadávací řízení, a to s vědomím, že v blízké budoucnosti bude mít v cit. ovládané osobě majetkovou účast soukromá obchodní společnost Marius Pedersen a.s., IČO 42194920, se sídlem Průběžná 1940/3, Nový Hradec Králové, 500 09 Hradec Králové, tedy jiná osoba než ovládající veřejní zadavatelé, čímž dojde k porušení podmínky pro uplatnění institutu vertikální spolupráce stanovené v § 11 odst. 1 písm. b) cit. zákona, a účelově tak uzavřel cit. smlouvu pouhé dva dny před vznikem majetkové účasti cit. soukromé obchodní společnosti v cit. ovládané osobě, přičemž tímto nezákonným postupem mohl ovlivnit výběr dodavatele.
II.
Za spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí se obviněnému – město Krásná Lípa, IČO 00261459, se sídlem Masarykova 246/6, 407 46 Krásná Lípa – podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění, ukládá pokuta ve výši 2 500 000 Kč (dva miliony pět set tisíc korun českých). Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.
III.
Podle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů, v návaznosti na § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, a § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, ve znění pozdějších předpisů, se obviněnému – město Krásná Lípa, IČO 00261459, se sídlem Masarykova 246/6, 407 46 Krásná Lípa – ukládá uhradit náklady řízení ve výši 2 500 Kč (dva tisíce pět set korun českých). Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění
I. POSTUP OBVINĚNÉHO
1. Obviněný – město Krásná Lípa, IČO 00261459, se sídlem Masarykova 246/6, 407 46 Krásná Lípa, ve správním řízení zastoupeno na základě plné moci ze dne 19. 2. 2026 Mgr. Martinem Pujmanem, advokátem, ev. č. ČAK 14342, se sídlem Jugoslávská 620/29, 120 00 Praha, na základě substituční plné moci ze dne 20. 5. 2026 dále zastoupeno Mgr. Janou Čechovou Náplavovou, advokátkou, ev. č. ČAK 12981, se sídlem Jugoslávská 620/29, 120 00 Praha (dále jen „obviněný“ nebo „zadavatel“) – společně s dalšími dvanácti zakládajícími členy založil Dobrovolný svazek obcí Čisté Šluknovsko, IČO 21110174, se sídlem Náměstí 464/1, 407 53 Jiříkov (dále jen „DSO“), který vznikl dne 10. 1. 2024 na základě Smlouvy o vytvoření dobrovolného svazku obcí Čisté Šluknovsko uzavřené dne 30. 10. 2023 (dále jen „smlouva DSO“).
2. Dne 27. 11. 2024 došlo ke vzniku obchodní společnosti Komunální odpady Šluknovska s.r.o., IČO 22303481, se sídlem Svatopluka Čecha 1277, 407 47 Varnsdorf (dále jen „společnost KOŠ“)[1], jejímž jediným zakládajícím společníkem byl DSO.
3. Obviněný jakožto objednatel uzavřel postupem mimo zadávací řízení dne 2. 6. 2025 „Smlouvu na zajištění sběru, svozu, využití a odstranění komunálních odpadů a dalších činností ve správním území města Krásná Lípa č. 2025/19/15-134“ (dále jen „smlouva KOŠ“) se společností KOŠ jakožto zhotovitelem.
4. Dne 4. 6. 2025 do společnosti KOŠ jako nový společník přistoupila společnost Marius Pedersen a.s., IČO 42194920, se sídlem Průběžná 1940/3, Nový Hradec Králové, 500 09 Hradec Králové (dále jen „Marius Pedersen“), která převzala 51 % obchodního podílu (49 % obchodního podílu zůstalo DSO).
II. POSTUP ÚŘADU PŘED ZAHÁJENÍM ŘÍZENÍ O PŘESTUPKU
5. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jako orgán příslušný podle § 248 ve spojení s § 270 odst. 5 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), k výkonu dozoru nad dodržováním pravidel stanovených tímto zákonem a zadávacími podmínkami pro zadání veřejné zakázky a pro zvláštní postupy podle části šesté zákona zadavatelem, k výkonu dozoru nad dodržováním pravidel pro postup v zadávacím řízení nebo pro zvláštní postup podle části šesté zákona stanovených přímo použitelným předpisem Evropské unie zadavatelem, jakož i k projednávání přestupků podle tohoto zákona, obdržel dne 8. 9. 2025 podnět k prošetření postupu zadavatele souvisejícího s uzavřením smlouvy KOŠ.
6. Na základě uvedeného podnětu získal Úřad pochybnost, zda zadavatel neporušil zákon v souvislosti s uzavřením smlouvy KOŠ, jelikož tato nebyla uzavřena v zadávacím řízením. Proto si Úřad vyžádal od zadavatele vyjádření k obsahu podnětu a zároveň jej vyzval k zaslání příslušné dokumentace související s veřejnou zakázkou, resp. se smlouvou KOŠ. Na tuto žádost zadavatel reagoval podáním, které Úřad obdržel dne 22. 9. 2025 (dále jen „vyjádření zadavatele“ a „vyjádření zadavatele k podnětu“). Na výzvu Úřadu zadavatel následně v rámci prováděného šetření poskytl další informace a dokumenty zahrnuté v podáních, které Úřad obdržel dne 10. 10. 2025 a dne 30. 10. 2025.
Vyjádření zadavatele (obviněného) k podnětu
7. Obviněný ve svém vyjádření mj. uvedl, že smlouva KOŠ byla z jeho strany uzavřena v souladu s § 11 zákona v rámci tzv. vertikální spolupráce, tzn. nešlo o veřejnou zakázku ve smyslu zákona. Pro takový postup byly splněny veškeré zákonné podmínky, přičemž jejich splnění je nutno zkoumat s ohledem na stav existující ke dni uzavření smlouvy KOŠ, tj. ke dni 2. 6. 2025.
8. Společnost KOŠ vznikla ke dni 27. 11. 2024 za účelem zajištění činnosti odpadového hospodářství pro všechny členy DSO a podmínky uzavření smlouvy KOŠ byly mezi zadavatelem a společností KOŠ vyjednávány bezprostředně po tomto vzniku. O potenciálním majetkovém vstupu soukromého subjektu do společnosti KOŠ se obviněný dozvěděl až po schválení záměru uzavřít smlouvu KOŠ. K samotnému kapitálovému vstupu soukromého subjektu do společnosti KOŠ došlo 4. 6. 2025, tedy prokazatelně až po uzavření smlouvy KOŠ. Dle obviněného je přitom Úřad oprávněn v daném případě zkoumat pouze to, zda byly splněny podmínky stanovené v § 11 odst. 1 zákona, nikoli změnu majetkové struktury společnosti KOŠ.
III. PRŮBĚH ŘÍZENÍ O PŘESTUPKU
9. Vzhledem k tomu, že ve vztahu k postupu obviněného při pořizování předmětného plnění Úřad považoval skutková zjištění z předložených materiálů za dostatečná a považoval za prokázané, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona, zahájil postupem podle § 90 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“) v návaznosti na § 150 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), řízení o přestupku z moci úřední vydáním příkazu č. j. ÚOHS-06424/2026/500 ze dne 17. 2. 2026 (dále jen „příkaz“). Příkaz byl obviněnému doručen téhož dne.
10. Ve výroku I. příkazu Úřad konstatoval, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona tím, že nedodržel pravidlo pro zadání veřejné zakázky stanovené v § 2 odst. 3 zákona ve spojení se zásadou transparentnosti zakotvenou v § 6 odst. 1 zákona, když s úmyslem obejít zákonnou povinnost zadat veřejnou zakázku, jejíž předpokládaná hodnota odpovídá nadlimitní veřejné zakázce, v jednom z druhů zadávacích řízení dle § 55 zákona, uzavřel s obchodní společností KOŠ, jakožto s právnickou osobou ovládanou jím a dalšími veřejnými zadavateli, dne 2. 6. 2025 smlouvu KOŠ s odkazem na institut vertikální spolupráce ve smyslu § 11 zákona, tedy postupem mimo zadávací řízení, a to s vědomím, že v blízké budoucnosti bude mít v cit. ovládané osobě majetkovou účast soukromá obchodní společnost Marius Pedersen, tedy jiná osoba než ovládající veřejní zadavatelé, čímž dojde k porušení podmínky pro uplatnění institutu vertikální spolupráce stanovené v § 11 odst. 1 písm. b) zákona, a účelově tak uzavřel smlouvu pouhé dva dny před vznikem majetkové účasti cit. soukromé obchodní společnosti v cit. ovládané osobě, přičemž tímto nezákonným postupem mohl ovlivnit výběr dodavatele.
11. Výrokem II. příkazu Úřad obviněnému za spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. příkazu uložil pokutu ve výši 2 500 000 Kč.
12. Příkaz byl vydán dne 17. 2. 2026 a tímto dnem bylo podle § 249 zákona ve spojení s § 150 odst. 1 správního řádu zahájeno řízení o přestupku z moci úřední. Účastníkem řízení o přestupku je podle § 68 písm. a) zákona o přestupcích obviněný.
13. Dne 24. 2. 2026 obdržel Úřad proti příkazu odpor obviněného z téhož dne (dále jen „odpor“). Zadavatel v něm uvedl, že ze strany Úřadu nebyl úplně zjištěn skutkový stav a příkaz ve svých závěrech vychází z nesprávného právního posouzení.
14. Podle § 150 odst. 3 správního řádu se podáním odporu příkaz ruší a řízení pokračuje, přičemž lhůty pro vydání rozhodnutí začínají znovu běžet dnem podání odporu.
15. Usnesením ze dne 25. 2. 2026 určil Úřad obviněnému lhůtu, ve které byl podle § 36 odst. 1 správního řádu oprávněn navrhovat důkazy a činit jiné návrhy a podle § 36 odst. 2 správního řádu vyjádřit v řízení své stanovisko. Tato lhůta byla následně na žádost obviněného opakovaně prodloužena, a to do 30. 4. 2026.
16. Dne 30. 4. 2026 obdržel Úřad vyjádření obviněného z téhož dne, k němuž dne 7. 5. 2026 Úřadu zaslal rovněž důkazy označené v tomto vyjádření (dále jen „vyjádření obviněného ze dne 30. 4. 2026“).
Vyjádření obviněného ze dne 30. 4. 2026
17. Obviněný namítá, že jeho postup nebyl motivován snahou obejít zákon o zadávání veřejných zakázek, ale představoval vyústění dlouhodobého úsilí obcí regionu Šluknovska o zajištění hospodárného a efektivního systému odpadového hospodářství. V této souvislosti poukazuje na specifika trhu služeb odpadového hospodářství, zejména omezený okruh dodavatelů, nízkou vyjednávací sílu jednotlivých obcí a obtížnost úspěšného zadání veřejné zakázky. K prokázání svých tvrzení předložil mimo jiné dokumentaci vztahující se k dřívějšímu neúspěšnému společnému zadávacímu řízení na svoz komunálního odpadu a další dokumenty zachycující dlouhodobou přípravu společného zajištění odpadového hospodářství v regionu. Uvádí, že společnost KOŠ byla založena DSO právě za účelem společného zajištění odpadového hospodářství a že v době rozhodnutí o uzavření smlouvy i v době jejího podpisu byly splněny podmínky pro využití výjimky podle § 11 zákona. Zdůrazňuje přitom, že v okamžiku uzavření smlouvy nebylo jisté, zda následně dojde ke vstupu společnosti Marius Pedersen do společnosti KOŠ, neboť o této otázce rozhodoval DSO až dne 4. 6. 2025 a výsledek tohoto rozhodování nebyl podle obviněného předem znám. Z tohoto důvodu nesouhlasí se závěrem Úřadu, že smlouvu uzavřel s vědomím bezprostředně nastávající změny vlastnické struktury společnosti. Současně namítá, že judikatura Soudního dvora Evropské unie (dále též jako „SD EU“), na kterou Úřad v příkazu odkazuje, se týká skutkově odlišných případů, kdy účast soukromého kapitálu existovala již v okamžiku zadání veřejné zakázky nebo byl následný vstup soukromého subjektu součástí účelové konstrukce směřující k obcházení zadávacích pravidel.
18. Obviněný dále namítá, že převod obchodního podílu na společnost Marius Pedersen může být absolutně neplatný z důvodu nedodržení zákonných schvalovacích postupů na straně některých obcí, popř. z důvodu narušení veřejného pořádku (porušením pravidel obsažených v zákoně), přičemž v současné době probíhají jednání směřující k obnovení původního stavu, kdy jediným společníkem společnosti KOŠ bude DSO. Z těchto důvodů má za to, že nedošlo k naplnění znaků skutkové podstaty přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona, a navrhuje zastavení správního řízení, případně výrazné snížení uložené pokuty s poukazem na svou aktivní snahu o nápravu vytýkaného stavu.
19. K prokázání svých tvrzení obviněný navrhuje provedení výslechů starosty města obviněného a dále předsedy DSO, a to konkrétně k objasnění dlouhodobé situace v oblasti odpadového hospodářství regionu Šluknovska a okolností předcházejících rozhodnutí DSO o majetkovém vstupu společnosti Marius Pedersen do společnosti KOŠ. Za účelem provedení těchto výslechů žádá o nařízení ústního jednání.
Další průběh správního řízení
20. Dne 14. 5. 2026 bylo Úřadu doručeno sdělení obviněného, jehož přílohou obviněný učinil Memorandum o dalším postupu uzavřené dne 13. 5. 2026 mezi společností KOŠ a společností Marius Pedersen (dále jen „memorandum“). Z obsahu memoranda mj. vyplývá, že smluvní strany vyhodnocují okolnosti převodu 51 % obchodního podílu společnosti KOŠ na společnost Marius Pedersen za účelem posouzení toho, zda lze na smlouvu o tomto převodu pohlížet jako na neplatnou. Pokud by dospěly k závěru o její absolutní neplatnosti, pak se jejich právní vztahy posuzují, jako by předmětná smlouva o převodu nebyla uzavřena a v této souvislosti budou jednat o obsahu dohody, která by měla ošetřovat navrácení vzájemných vztahů do původního stavu.
21. Usnesením ze dne 18. 5. 2026 určil Úřad obviněnému lhůtu k doplnění jeho vyjádření ze dne 30. 4. 2026. Konkrétně Úřad požadoval, aby obviněný sdělil, na straně kterých obcí, resp. členů DSO nebyly dodrženy předepsané schvalovací procesy ve vztahu k majetkové dispozici s podílem ve společnosti KOŠ, v čem tvrzené porušení spočívalo, proč dle názoru obviněného toto porušení má přímý vliv na otázku platnosti převodu majetkového podílu ve společnosti KOŠ, a současně aby svá tvrzení doložil Úřadu konkrétními dokumenty. Dále Úřad požadoval, aby obviněný sdělil, k prokázání jakých konkrétních tvrzení prokazatelně souvisejících s předmětem vedeného správního řízení má dojít provedením výslechů svědků navrhovaných obviněným.
22. Žádostí o sdělení a zaslání dokumentů ze dne 20. 5. 2026 Úřad požádal DSO o zaslání:
- veškerých dokumentů souvisejících s rozhodnutím DSO, resp. se schválením převodu podílu společnosti KOŠ o velikosti 51 % na společnost Marius Pedersen,
- jednacího řádu DSO účinného ke dni schválení předmětného převodu podílu, byl-li přijat,
- sdělení s popisem průběhu jednání DSO a společnosti KOŠ se společností Marius Pedersen předcházející převodu podílu,
- dokumentů k doložení průběhu jednání dle předchozího bodu.
23. Dne 25. 5. 2026 bylo Úřadu doručeno doplnění vyjádření obviněného z téhož dne (dále jen „vyjádření obviněného ze dne 25. 5. 2026“).
Vyjádření obviněného ze dne 25. 5. 2026
24. Obviněný uvedl, že existuje odůvodněná pochybnost o schválení dispozice s podílem ve společnosti KOŠ některými členskými obcemi DSO. V případě většiny z těchto obcí (mj. i obviněného) bylo dohledáno pouze usnesení zastupitelstev obcí o schválení založení DSO, u tří členských obcí nebylo dohledáno ani takové usnesení. Na základě uvedeného dle obviněného vyvstává pochybnost, zda byly v návaznosti na právní úpravu obsaženou v zákoně č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obcích“), splněny všechny předpoklady pro to, aby mohli zástupci jednotlivých obcí na valné hromadě DSO platně hlasovat o prodeji podílu ve společnosti KOŠ společnosti Marius Pedersen. Pokud tomu tak nebylo, vyvstává rovněž pochybnost, zda byla valná hromada DSO způsobilá přijmout platné rozhodnutí o rozdělení podílu a o převodu jeho části na společnost Marius Pedersen.
25. Konkrétně pak obviněný poukazuje zejména na znění § 84 odst. 2 písm. e), f) a g), § 85 a § 102 odst. 2 písm. b) zákona o obcích, přičemž z nich dovozuje, že delegovaní zástupci členských obcí by měli být určeni radou obce a v případě, pokud měli na valné hromadě DSO rozhodovat o majetkové dispozici s obchodním podílem ve společnosti KOŠ, bylo nezbytné, aby k takovému hlasování disponovali předchozím rozhodnutím, respektive výslovným souhlasem příslušného orgánu obce (buď zastupitelstva nebo rady obce). Jelikož v řešeném případě taková rozhodnutí příslušných orgánů obcí absentovala, vzniká důvodná pochybnost o tom, zda byla vůle členských obcí při hlasování na valné hromadě DSO řádně projevena, což může mít dle obviněného za následek absolutní neplatnost právního jednání obce podle ustanovení § 41 odst. 2 a 3 zákona o obcích. K těmto svým tvrzením obviněný odkázal na úřední desky jednotlivých členských obcí DSO.
26. K navrženým výslechům svědků pak obviněný shrnul, že jimi má být prokázáno, jaká byla dlouhodobá situace v odpadovém hospodářství v oblasti Šluknovska, kdy došlo ke vzniku záměru vytvořit DSO a společnost KOŠ a že možnost majetkového vstupu soukromého subjektu do společnosti KOŠ byla připuštěna až v závěrečné fázi přípravy zajištění svozu komunálního odpadu ze strany společnosti KOŠ, přičemž řada členů DSO s tímto vstupem nesouhlasila a měla proti němu námitky. Až do poslední chvíle tak nebylo jisté, zda vůbec k tomuto vstupu dojde či nikoliv.
Další průběh řízení o přestupku
27. Dne 5. 6. 2026 bylo Úřadu doručeno vyjádření DSO z téhož dne obsahující sdělení, že jednací řád nebyl z jeho strany přijat a dále že ostatní informace a dokumenty vyžádané Úřadem dne 20. 5. 2026 nemůže Úřadu poskytnout, jelikož k tomu nedostal souhlas ze strany členských obcí, které se obávají možných negativních důsledků, kterým by mohly být vystaveny v rámci jiných řízení.
28. Usnesením ze dne 22. 6. 2026 pak Úřad uložil DSO povinnost podle § 53 odst. 1 správního řádu, a to předložit zápis ze zasedání valné hromady DSO ze dne 4. 6. 2025, a to včetně všech příloh tohoto zápisu dle čl. X. odst. 14 stanov DSO ve znění účinném od 30. 10. 2023.
29. Dne 29. 6. 2026 bylo Úřadu doručeno podání DSO obsahující dokumenty, jejichž vydání bylo DSO uloženo usnesením ze dne 22. 6. 2026.
30. Usnesením ze dne 22. 7. 2026 určil Úřad obviněnému lhůtu, ve které se mohl podle § 261 odst. 3 zákona vyjádřit k podkladům rozhodnutí, kterou následně na základě žádosti obviněného prodloužil.
31. Dne 7. 8. 2026 obdržel Úřad vyjádření obviněného k podkladům rozhodnutí z téhož dne (dále jen „vyjádření k podkladům“). Obviněný v něm odkázal na jím dříve předložené důkazy a tvrzení, současně se vyjádřil k podání DSO, které bylo Úřadu doručeno 29. 6. 2026. Obviněný má za to, že podání DSO potvrzuje nejednoznačnost situace před majetkovým vstupem společnosti Marius Pedersen do společnosti KOŠ a skutečnost, že někteří členové DSO s tímto majetkovým vstupem nesouhlasili, přičemž v této souvislosti obviněný odkazuje na svůj dřívější návrh na provedení svědeckých výslechů konkrétních osob. Obviněný uzavírá, že kupní smlouva o převodu podílu ve společnosti KOŠ z DSO na společnost Marius Pedersen je absolutně neplatná ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a je proto třeba na ni nahlížet tak, jako by k jejímu uzavření nikdy nedošlo. S ohledem na uvedené obviněný navrhl, aby bylo vedené správní řízení o přestupku zastaveno pro absenci důvodů pro uložení sankce. V případě, že by Úřad dospěl k jinému závěru, žádá obviněný, aby Úřad v rámci své úvahy o výši sankce přihlédl také ke skutečnosti, že jsou podnikány kroky k odstranění nežádoucího stavu a napravení situace.[2]
IV. ZÁVĚRY ÚŘADU
32. Úřad přezkoumal na základě § 248 a následujících ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech a po zhodnocení všech podkladů, zejména dokumentace související s šetřeným postupem obviněného, vyjádření obviněného a na základě vlastních zjištění rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích tohoto rozhodnutí. Ke svému rozhodnutí uvádí Úřad následující rozhodné skutečnosti.
Relevantní ustanovení právních předpisů
33. Podle § 2 odst. 1 zákona se zadáním veřejné zakázky pro účely tohoto zákona rozumí uzavření úplatné smlouvy mezi zadavatelem a dodavatelem, z níž vyplývá povinnost dodavatele poskytnout dodávky, služby nebo stavební práce. Pro účely tohoto zákona se za smlouvu považuje také zápis mezi organizačními složkami státu podle zákona o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, pokud je jeho předmětem úplatné poskytování dodávek, služeb nebo stavebních prací. Za zadání veřejné zakázky se nepovažuje uzavření smlouvy, kterou se zakládá pracovněprávní nebo jiný obdobný vztah, nebo smlouvy upravující spolupráci zadavatele při zadávání veřejné zakázky podle § 7 až 12, § 155, 156, 189 a 190 zákona.
34. Podle § 2 odst. 3 zákona zadavatel je povinen zadat veřejnou zakázku v zadávacím řízení, není-li dále stanoveno jinak. Tato povinnost se považuje za splněnou, pokud je veřejná zakázka zadána na základě rámcové dohody postupem podle části šesté hlavy II zákona, v dynamickém nákupním systému podle části šesté hlavy III zákona nebo pořizována od centrálního zadavatele nebo jeho prostřednictvím podle § 9 zákona.
35. Podle § 4 odst. 1 zákona veřejným zadavatelem je
a) Česká republika; v případě České republiky se organizační složky státu považují za provozní jednotky s funkční samostatností při zadávání veřejných zakázek podle § 17 odst. 2 zákona,
b) Česká národní banka,
c) státní příspěvková organizace,
d) územní samosprávný celek nebo jeho příspěvková organizace,
e) jiná právnická osoba, pokud
1. byla založena nebo zřízena za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, a
2. jiný veřejný zadavatel ji převážně financuje, může v ní uplatňovat rozhodující vliv nebo jmenuje nebo volí více než polovinu členů v jejím statutárním nebo kontrolním orgánu.
36. Podle § 6 odst. 1 zákona zadavatel při postupu podle tohoto zákona musí dodržovat zásady transparentnosti a přiměřenosti.
37. Podle § 11 odst. 1 zákona se za zadání veřejné zakázky nepovažuje uzavření smlouvy, kterou uzavírá veřejný zadavatel s jinou právnickou osobou jako dodavatelem, pokud
a) sám nebo společně s jinými veřejnými zadavateli ovládá tuto osobu obdobně jako své vnitřní organizační jednotky,
b) v takto ovládané osobě nemá majetkovou účast jiná osoba než ovládající veřejný zadavatel nebo ovládající veřejní zadavatelé a
c) více než 80 % celkové činnosti takto ovládané osoby je prováděno při plnění úkolů, které jí byly svěřeny ovládajícím veřejným zadavatelem nebo ovládajícími veřejnými zadavateli nebo jinými právnickými osobami, které ovládající veřejný zadavatel nebo veřejní zadavatelé rovněž ovládají jako své vnitřní organizační jednotky, bez ohledu na to, kdo je příjemcem plnění z uzavřené smlouvy.
38. Podle § 11 odst. 2 zákona veřejný zadavatel ovládá právnickou osobu obdobně jako své vnitřní organizační jednotky, pokud má rozhodující vliv na strategické cíle i významná rozhodnutí takto ovládané právnické osoby. K takovému ovládání může docházet i ze strany jiné právnické osoby, která je sama týmž veřejným zadavatelem ovládána obdobně jako jeho vnitřní organizační jednotka.
39. Podle § 11 odst. 3 zákona veřejní zadavatelé společně ovládají právnickou osobu podle odstavce 1 písm. a), pokud
a) orgány s rozhodovacím oprávněním takto ovládané právnické osoby jsou složeny nebo ustaveny na základě jednání ve shodě všech společně ovládajících veřejných zadavatelů,
b) ovládající veřejní zadavatelé mají společně rozhodující vliv na strategické cíle a významná rozhodnutí takto ovládané právnické osoby a
c) takto ovládaná právnická osoba nesleduje žádné zájmy, které jsou v rozporu se zájmy ovládajících veřejných zadavatelů.
40. Podle § 16 odst. 1 zákona zadavatel stanoví předpokládanou hodnotu veřejné zakázky. Předpokládanou hodnotou veřejné zakázky je zadavatelem předpokládaná výše úplaty za plnění veřejné zakázky vyjádřená v penězích. Do předpokládané hodnoty veřejné zakázky se nezahrnuje daň z přidané hodnoty.
41. Podle § 16 odst. 5 zákona předpokládaná hodnota veřejné zakázky se stanoví k okamžiku zahájení zadávacího řízení, nebo k okamžiku zadání veřejné zakázky, pokud nebyla zadána v zadávacím řízení.
42. Podle § 19 odst. 1 zákona předpokládaná hodnota veřejné zakázky, jejímž předmětem jsou pravidelně pořizované nebo trvající dodávky nebo služby, se stanoví jako
a) skutečná cena uhrazená zadavatelem za dodávky nebo služby stejného druhu během předcházejících 12 měsíců nebo předchozího účetního období, které je delší než 12 měsíců, upravená o změny v množství nebo cenách, které lze očekávat během následujících 12 měsíců, nebo
b) součet předpokládaných hodnot jednotlivých dodávek a služeb, které mají být zadavatelem zadány během následujících 12 měsíců nebo v účetním období, které je delší než 12 měsíců, pokud nemá k dispozici údaje podle písmene a).
43. Podle § 19 odst. 2 zákona má-li být smlouva uzavřena na dobu delší než 12 měsíců, upraví se předpokládaná hodnota veřejné zakázky stanovená podle odstavce 1 podle § 20 nebo 21 zákona.
44. Podle § 21 odst. 1 zákona pro stanovení předpokládané hodnoty veřejné zakázky na služby, u které se nestanoví celková smluvní cena, je rozhodná předpokládaná výše úplaty
a) za celou dobu trvání smlouvy, je-li doba trvání smlouvy rovna 48 měsíců nebo kratší,
b) za 48 měsíců u smlouvy na dobu neurčitou, nebo smlouvy s dobou trvání delší než 48 měsíců.
45. Podle § 25 zákona nadlimitní veřejnou zakázkou je veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota je rovna nebo přesahuje finanční limit stanovený nařízením vlády zapracovávajícím příslušné předpisy Evropské unie. Nadlimitní veřejnou zakázku zadává zadavatel v nadlimitním režimu podle části čtvrté zákona, pokud není zadávána podle části páté až sedmé zákona, nebo u ní zadavatel neuplatnil výjimku z povinnosti zadat ji v zadávacím řízení.
46. Podle § 3 odst. 1 nařízení vlády č. 172/2016 Sb., o stanovení finančních limitů a částek pro účely zákona o zadávání veřejných zakázek, ve znění účinném od 1. 1. 2024 do 31. 12. 2025 (dále jen „nařízení vlády o finančních limitech“), není-li v odstavcích 2 až 4 stanoveno jinak, činí finanční limit pro určení nadlimitní veřejné zakázky na služby
a) 3 494 000 Kč pro zadavatele podle § 4 odst. 1 písm. a) až c) zákona,
b) 5 401 000 Kč pro zadavatele podle
1. § 4 odst. 1 písm. d) a e) zákona,
2. § 4 odst. 2 zákona, nebo
3. § 4 odst. 5 zákona.
47. Podle § 55 zákona pro zadání veřejné zakázky v nadlimitním režimu může zadavatel použít otevřené řízení nebo užší řízení a za splnění dále uvedených podmínek také jednací řízení s uveřejněním, jednací řízení bez uveřejnění, řízení se soutěžním dialogem nebo řízení o inovačním partnerství.
48. Podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona zadavatel se dopustí přestupku tím, že nedodrží pravidla stanovená tímto zákonem pro zadání veřejné zakázky nebo pro zvláštní postupy podle části šesté zákona s výjimkou soutěže o návrh, přičemž tím ovlivní nebo může ovlivnit výběr dodavatele, a zadá veřejnou zakázku nebo uzavře rámcovou dohodu.
49. Podle § 41 odst. 2 zákona o obcích právní jednání, která vyžadují schválení zastupitelstva obce, popřípadě rady obce, jsou bez tohoto schválení neplatná.
50. Podle § 41 odst. 3 zákona o obcích k neplatnosti právního jednání z důvodů stanovených v odstavci 2 a v § 38 odst. 4 a § 39 odst. 1 a 2 zákona o obcích přihlédne soud i bez návrhu.
51. Podle § 49 odst. 1 zákona o obcích obce mají právo být členy svazku obcí za účelem ochrany a prosazování svých společných zájmů.
52. Podle § 49 odst. 2 zákona o obcích obce mohou vytvářet svazky obcí, jakož i vstupovat do svazků obcí již vytvořených. Členy svazku obcí mohou být jen obce.
53. Podle § 49 odst. 3 zákona o obcích svazek obcí je právnickou osobou, která vede účetnictví podle zákona o účetnictví.
54. Podle § 49 odst. 4 zákona o obcích svazek obcí nabývá právní osobnosti zápisem do rejstříku svazků obcí vedeného u krajského úřadu příslušného podle sídla svazku obcí. Do rejstříku svazků obcí se zapisuje den vzniku svazku obcí, den jeho zrušení s uvedením právního důvodu, den jeho zániku, název a sídlo svazku obcí, identifikační číslo osoby svazku obcí poskytnuté správcem základního registru právnických osob, podnikajících fyzických osob a orgánů veřejné moci, předmět činnosti svazku obcí, orgány, kterými svazek obcí jedná, a jméno, příjmení a adresa bydliště osob vykonávajících jejich působnost spolu s uvedením způsobu, jakým tento orgán svazek obcí zastupuje, a údaje o dni vzniku nebo zániku jejich funkce a údaje o členských obcích svazku obcí v rozsahu název obce a její identifikační číslo osoby, včetně údaje o dni vzniku a zániku jejich členství. Rejstřík svazků obcí je veřejný rejstřík; jeho součástí je sbírka listin, v níž jsou uloženy smlouva o vytvoření svazku obcí spolu se stanovami a změny těchto dokumentů. Krajský úřad vede rejstřík svazků obcí v přenesené působnosti.
55. Podle § 49 odst. 5 zákona o obcích k návrhu na zápis do rejstříku svazků obcí se přikládá smlouva o vytvoření svazku obcí spolu se stanovami; součástí této smlouvy nebo stanov je také určení, kdo jsou první členové statutárního orgánu. Návrh podává osoba zmocněná obcemi, které jsou členy svazku obcí. Návrh změn údajů zapisovaných do rejstříku svazků obcí podává svazek obcí do jednoho měsíce ode dne, kdy změna nastala.
56. Podle § 84 odst. 2 písm. e), f) a g) zákona o obcích je zastupitelstvu obce vyhrazeno
- rozhodovat o založení nebo rušení právnických osob, schvalovat jejich zakladatelské listiny, společenské smlouvy, zakládací smlouvy a stanovy, včetně jejich změn, a rozhodovat o účasti v již založených právnických osobách,
- delegovat zástupce obce, s výjimkou § 102 odst. 2 písm. c) zákona o obcích, na valnou hromadu obchodních společností, v nichž má obec majetkovou účast,
- navrhovat zástupce obce do ostatních orgánů obchodních společností, v nichž má obec majetkovou účast, a navrhovat jejich odvolání; to neplatí, rozhoduje-li rada obce ve věcech jediného společníka obchodní společnosti podle § 102 odst. 2 písm. c) zákona o obcích.
57. Podle § 102 odst. 2 písm. b) zákona o obcích je radě obce vyhrazeno plnit vůči právnickým osobám a organizačním složkám založeným nebo zřízeným zastupitelstvem obce, s výjimkou obecní policie, úkoly zakladatele nebo zřizovatele podle zvláštních předpisů, nejsou-li vyhrazeny zastupitelstvu obce (§ 84 odst. 2).
Zjištěné skutečnosti
58. Čl. II. odst. 1 smlouvy o vytvoření DSO ze dne 30. 10. 2023 (dále jen „smlouva o vytvoření DSO“) uvádí následující zakládající členy DSO:
- město Dolní Poustevna, IČO 00261289, se sídlem Vilémovská 77, 407 82 Dolní Poustevna,
- město Jiříkov, IČO 00261424, se sídlem Náměstí 464/1, 407 53 Jiříkov,
- město Krásná Lípa, IČO 00261459, se sídlem Masarykova 246/6, 407 46 Krásná Lípa,
- město Mikulášovice, IČO 00261581, se sídlem Mikulášovice 1007, 407 79 Mikulášovice,
- město Velký Šenov, IČO 00261734, se sídlem Mírové náměstí 342, 407 78 Velký Šenov,
- obec Doubice, IČO 47274212, se sídlem Doubice 50, 407 47 Doubice,
- obec Horní Podluží, IČO 00524221, se sídlem Žofín 2, 407 57 Horní Podluží,
- obec Jiřetín pod Jedlovou, IČO 00261416, se sídlem Vinařská 32, 407 56 Jiřetín pod Jedlovou,
- obec Lipová, IČO 00261505, se sídlem Lipová 422, 407 81 Lipová,
- obec Lobendava, IČO 00555983, se sídlem Lobendava 271, 407 84 Lobendava,
- obec Rybniště, IČO 00524212, se sídlem Rybniště 33, 407 51 Rybniště,
- obec Staré Křečany, IČO 00261653, se sídlem Staré Křečany 39, 407 61 Staré Křečany, a
- obec Vilémov, IČO 00261769, se sídlem Vilémov 172, 407 80 Vilémov u Šluknova.
59. Dle čl. V odst. 1 smlouvy o vytvoření DSO svazek je založen za účelem společné realizace odpadového hospodářství, správy a provozování infrastruktury v odpadovém hospodářství, zavádění principů oběhového hospodářství do praxe a osvětové činnosti s tím spojené.
60. Dle čl. V. odst. 2 smlouvy o vytvoření DSO hlavním předmětem činnosti svazku je zabezpečení služeb v oblasti nakládání s odpady a péče o životní prostředí, a to zejména:
a) vybudování a provozování infrastruktury pro nakládání s odpady a oběhového hospodářství,
b) zpracování evidencí týkajících se odpadového hospodářství dle platné legislativy,
c) poradenská a osvětová činnost.
61. Dle čl. VII. odst. 1 stanov DSO, které tvoří přílohu č. 1 smlouvy o vytvoření DSO a byly účinné ode dne 30. 10. 2023 do dne 24. 6. 2025 (dále jen „stanovy DSO“), každý člen svazku má zejména právo:
a) účastnit se jednání valné hromady svazku, a to i prostřednictvím svého zástupce,
b) účastnit se jednání výkonné rady, a to s hlasem poradním,
c) volit orgány svazku a navrhovat do nich své zástupce,
d) být pravidelně informován o dění ve svazku,
e) předkládat návrhy, připomínky a podněty orgánům svazku a v přiměřené době obdržet na svá podání odpověď,
f) informovat se o dění ve svazku,
g) hodnotit práci orgánů svazku, vyžadovat vysvětlení a nápravu,
h) nahlížet do materiálů týkajících se hospodaření svazku a získávat tak informace o správě majetku svazku,
i) využívat všech služeb svazku a podílet se na činnosti svazku,
j) využívat informace, kterými svazek disponuje.
62. Dle čl. VII. odst. 2 stanov DSO každý člen svazku má zejména povinnost:
a) důsledně dodržovat stanovy svazku a plnit usnesení orgánů svazku, hájit zájmy a dobré jméno svazku,
b) platit členské příspěvky nebo splnit svoji povinnost k majetkovému vkladu v určené výši a termínech,
c) aktivně se podílet na činnosti svazku v souladu s jeho cíli,
d) zdržet se jednání nebo činností, které by byly v přímém rozporu se zájmy svazku,
e) přiměřeným způsobem propagovat činnost svazku.
63. Dle čl. X. odst. 1 stanov DSO je nejvyšším orgánem DSO valná hromada, přičemž právo účastnit se valné hromady a rozhodovat o záležitostech spadajících do její působnosti mají všechny členské obce svazku.
64. Čl. X. odst. 3 písm. h) stanov DSO stanoví, že do působnosti valné hromady patří zejména:
a) schvalování stanov svazku a jejich změn,
b) schvalování rozpočtu, plánu činnosti na každý kalendářní rok,
c) schvalování účetní závěrky svazku a návrhu na rozdělení zisku a úhradě ztráty
d) rozhodování o zřízení peněžních fondů a stanovení pravidel jejich čerpání,
e) volba členů výkonné rady, předsedy, místopředsedy a členů kontrolní komise a jejich odvolání z funkce,
f) zřizování a rušení komisí jako poradních orgánů, volba předsedů a dalších členů jednotlivých komisí a jejich odvolávání z funkce,
g) rozhodování o stanovení výše a způsobu vyplácení odměn voleným členům orgánů svazku,
h) rozhodování o založení právnických osob svazkem a přeměně nebo rušení právnických osob svazkem založených,
i) rozhodování o účasti svazku v již založených právnických osobách,
j) delegování zástupců svazku do orgánů založených právnických osob, případně do orgánů právnických osob, kterých se svazek účastní,
k) rozhodování o přijetí a vyloučení členů svazku,
l) rozhodování o sloučení, splynutí nebo zrušení svazku,
m) rozhodování o nabývání a zcizování nemovitého majetku
n) rozhodování o převzetí úvěrů a půjček,
o) rozhodování o zřízení zástavních práv a věcných břemen a zajištění majetku svazku
p) jmenování likvidátora svazku, stanovení výše jeho odměny včetně způsobu výplaty
q) rozhodování o výši a termínu splatnosti členských příspěvků,
r) rozhodování o vkladu majetku do svazku členem svazku (čl. XIV.)
s) rozhodování o uložení úkolů jednotlivým orgánům svazku,
t) rozhodování o dalších záležitostech svazku, které si valná hromada vyhradí.
65. Dle čl. X odst. 4 stanov DSO se valná hromada schází podle potřeby, nejméně však jednou za 12 měsíců. Zasedání valné hromady svolává a zpravidla řídí předseda. Pozvánka na zasedání valné hromady spolu s programem, termínem a místem konání musí být v elektronické podobě rozeslána členům svazku minimálně 14 dní před konáním zasedání. Nejpozději ve stejné lhůtě předseda zveřejní pozvánku na zasedání valné hromady na internetových stránkách svazku.
66. Čl. X odst. 6 stanov DSO stanoví, že zasedání valné hromady svazku je veřejné. Členové svazku informují veřejnost o místě, době a navrženém programu připravovaného zasedání valné hromady alespoň 7 dní před zasedáním valné hromady způsobem v místě obvyklým.
67. Dle čl. X odst. 9 stanov DSO valná hromada je schopna se usnášet, je-li přítomna nadpoloviční většina všech členů svazku.
68. Dle čl. X odst. 10 stanov DSO k platnému usnesení valné hromady je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech členů svazku.
69. Dle čl. X odst. 11 stanov DSO každá členská obec má na zasedání valné hromady 1 hlas.
70. Dle čl. X odst. 14 stanov DSO se o průběhu zasedání valné hromady pořizuje zápis, který podepisuje předseda nebo místopředseda a určený ověřovatel. Ověřovatel zápisu je volen vždy na začátku zasedání valné hromady, přičemž návrh na ověřovatele předkládá předseda nebo místopředseda. K zápisu se přikládá prezenční listina, pozvánka na valnou hromadu, schválený pořad jednání valné hromady, přijatá usnesení, výsledek hlasování a stručný průběh diskuse.
71. Dle čl. X odst. 15 stanov DSO musí být zápis vyhotoven do 10 dnů po skončení valné hromady a uložen v sídle svazku. Zároveň jej předseda ve stejné lhůtě zveřejní na internetových stránkách svazku a rozešle v elektronické podobě všem členům svazku.
72. Dne 27. 11. 2024 došlo ke vzniku společnosti KOŠ a jejímu zápisu do obchodního rejstříku. Jejím jediným společníkem byl DSO, kterému tak náleželo 100 % podílu (a základního kapitálu) ve výši 13 000 Kč. Jejím jediným jednatelem byl Ing. [JMÉNO a PŘÍJMĚNÍ] (dále jen „Ing. J. J.“), který je současně starostou jednoho ze členů DSO a předseda DSO.
73. Dne 4. 6. 2025 přistoupila do společnosti KOŠ jako druhý společník společnost Marius Pedersen, jejíž obchodní podíl činí 51 % a vklad 6 630 Kč. Tímto přistoupením došlo ke snížení obchodního podílu DSO na 49 % z původních 100 % a ke snížení vkladu DSO na 6 370 Kč z původních 13 000 Kč.
74. Současně došlo dne 4. 6. 2025 k personálním změnám ve společnosti KOŠ. Statutární orgán je od tohoto data tvořen čtyřmi jednateli namísto jednoho, nově byli jmenováni tři jednatelé (původně jediný jednatel Ing. J. J. na pozici jednatele zůstal). Téhož dne došlo k vzniku dozorčí rady a jejímu obsazení pěti členy.
75. Dne 2. 6. 2025 obviněný jakožto objednatel uzavřel postupem mimo zadávací řízení smlouvu KOŠ se společností KOŠ jakožto zhotovitelem.
76. Dle čl. I smlouvy KOŠ „Objednatel a Zhotovitel uzavírají tuto obchodní smlouvu vedeni snahou o zajištění komplexního nakládání s odpady na území Objednatele s cílem dlouhodobého, udržitelného a legislativně správného zajištění plnění všech zákonných povinností Objednatele s cílem dlouhodobého, udržitelného a legislativně správného zajištění plnění všech zákonných povinností Objednatele vyplývající z aktuálně platného legislativního rámce České republiky.“
77. Dle čl. II smlouvy KOŠ »[p]ředmětem smlouvy jsou následující služby, dodávky a práce, které Zhotovitel zajistí pro Objednatele:
a) sběr, svoz a využití a/nebo odstranění směsného komunálního odpadu (dále jen „SKO“) v nádobách od občanů, případně podnikatelských subjektů začleněných do systému odpadového hospodářství Objednatele;
b) sběr, svoz a využití separovaného komunálního odpadu (dále jen „SEP“) v nádobách od občanů, případně podnikatelských subjektů začleněných do systému odpadového hospodářství Objednatele. Separovaným odpadem se pro účely této smlouvy rozumí separované složky komunálního odpadu, tj. sklo, plast, papír, nápojové kartony, kovy, případně další složky vymezené aktuálně platnými legislativními podmínkami;
c) sběr, svoz a využití separovaného komunálního odpadu (dále jen „SEP“) v PE pytlích o objemu 60l/110l/120l od občanů, případně podnikatelských subjektů začleněných do systému odpadového hospodářství Objednatele. Separovaným odpadem se pro účely této smlouvy rozumí separované složky komunálního odpadu, tj. sklo, plast, papír, nápojové kartony, kovy, případně další složky vymezené aktuálně platnými legislativními podmínkami;
d) sběr, svoz a využití biologicky rozložitelného odpadu (dále jen „BRO“) v nádobách od občanů, případně podnikatelských subjektů začleněných do systému odpadového hospodářství Objednatele;
e) sběr, svoz, odstranění nebo využití nebezpečných odpadů (dále jen „NO“) z elektrozařízení ze sběrného dvora a/nebo shromaždiště odpadu (dále jen „SD“);
f) sběr, svoz a odstranění velkoobjemových a ostatních odpadů (dále jen „OO“) ze sběrného dvora a/nebo shromaždiště odpadu (dále jen „SD“);
g) sběr, svoz a odstranění nebezpečných, ostatních a nebezpečných odpadů přebíraných zastávkovým způsobem při mobilních svozech;
h) převzetí a využití (materiálové, energetické), a/nebo odstranění SKO, SEP, OO, NO, BRO odpadů na zařízení „překladiště Varnsdorf“ a/nebo zařízení „třídírna Varnsdorf“ v provozní době zařízení za využití vlastních přepravních kapacit, případně dopravou odpadu vlastními občany Objednatele;
i) dodání a pronájem sběrných nádob o objemu 60l-3500l na SKO, SEP a BRO, dodávky PE pytlů 60l/110l/120l na SKO, případně svozových známek určených pro jednorázové svozy nádob na SKO;
j) dodání a pronájem sběrných nádob o objemu 3 m³-40 m³ na OO, NO pro dočasné skladování odpadů ve sběrném dvoru a/nebo při mobilních svozech, případně jiné nádoby a sběrné prostředky na dočasné uskladnění komunálních odpadů (boxy, kanystry …);
k) zajištění provozování a obsluhy sběrných dvorů (dále jen „SD“) a sběrných míst;
l) zajištění zpětného odběru použitých výrobků v součinnosti s provozovatelem kolektivního systému;
m) úklid stanovišť nádob na SKO a SEP;
n) vedení evidence odpadu a výkaznictví (výkazy EKOKOM, výkazy pro zpětný odběr, výkazy pro plnění recyklačních cílů, poměrů a a další administrativní práce) dle zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů;
o) administrativní práce spočívající v zajištění činností Objednatele ve vztahu k plnění jeho zákonných povinností;
p) evidenční a sw služby spočívající v zajištění elektronické evidence sběrných nádob podle místa stanoviště, druhu nádoby, druhu odpadu a s tím související administrativně ekonomické výstupy pro optimalizaci systému nakládání s komunálním odpadem, vedení výkazů a reporting;
q) zajištění osvěty občanů v oblasti nakládání, využití a třídění odpadů;
r) zajištění dalších služeb v oblasti nakládání s komunálními odpady v souvislosti s požadavky aktuálně platné legislativy. Rozsah a podmínky těchto služeb bude mezi smluvními stranami písemně dohodnut a uveden v ceníku – Příloze č. 1 k této smlouvě.«
78. Čl. III odst. 1 smlouvy KOŠ uvádí, že smlouva je uzavřena na dobu neurčitou. Zhotovitel se zavazuje zahájit činnosti ujednané v rozsahu dle čl. II této smlouvy od 1. 2. 2026.
79. Z profilu zadavatele společnosti KOŠ[3] je zřejmé, že tato společnost uskutečnila od svého vzniku do dne vydání příkazu (resp. i tohoto navazujícího rozhodnutí) v rámci tohoto správního řízení pouze dvě zadávací řízení dle zákona. Prvním z nich je veřejná zakázka „Nízkoemisní nákladní vozidlo 26 t“ zadávaná v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 11. 3. 2025 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 12. 3. 2025 pod ev. č. Z2025-013352, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 12. 3. 2025 pod ev. č. 161005-2025 (dále jen „veřejná zakázka na vozidlo“). Na základě tohoto zadávacího řízení došlo dne 15. 5. 2025 k uzavření kupní smlouvy mezi společností KOŠ a vybraným dodavatelem HANES s.r.o., IČO 26131919, se sídlem U Albrechtova vrchu 1157/7, 155 00 Praha 5. Předmětem uvedené kupní smlouvy byla dle jejího čl. II. dodávka jednoho kusu »nákladního vozidla složeného z podvozku a komunální nástavby vč. automatického vyklápěče a statické váhy (dále jen „komunální nástavba“) v souladu se zákonem č. 360/2022 Sb., o podpoře nízkoemisních vozidel prostřednictvím zadávání veřejných zakázek a veřejných služeb v přepravě cestujících, v platném znění, ke svozu odpadů«, za kterou společnost KOŠ v souladu s čl. VI. kupní smlouvy uhradila cenu 6 411 900 Kč bez DPH (7 758 399 Kč vč. DPH)[4].
80. Druhým zadávacím řízením uskutečněným společností KOŠ bylo zadávací řízení na veřejnou zakázku „Zajištění energetického využití odpadu“ zadávanou v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 31. 3. 2025 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 2. 4. 2025 pod ev. č. Z2025-017119, ve znění pozdějších oprav, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 2. 4. 2025 pod ev. č. 209861-2025, ve znění pozdějších oprav (dále jen „veřejná zakázka na využití odpadu“). Toto zadávací řízení společnost KOŠ zrušila rozhodnutím ze dne 4. 6. 2025, což oznámila oznámením o zrušení zadávacího řízení ze dne 5. 6. 2025 uveřejněným na profilu zadavatele dne 6. 6. 2025.
Právní posouzení
K výroku I. rozhodnutí
K předpokládané hodnotě smlouvy KOŠ a věcné příslušnosti Úřadu
81. Úřad získal na základě obdrženého podnětu i vlastního šetření pochybnost, zda obviněný postupoval v souvislosti s uzavřením smlouvy KOŠ v souladu se zákonem, když odkázal na institut vertikální spolupráce, a tedy poptával služby nakládání s odpady mimo zadávací řízení. Úřad před tím, než se bude zabývat splněním zákonných podmínek vážících se k danému institutu, přistoupí ke zjištění, zda se s ohledem na předpokládanou hodnotu smlouvy KOŠ nemohlo jednat o veřejnou zakázku malého rozsahu. Nad veřejnými zakázkami malého rozsahu Úřad dle § 248 zákona (až na stanovené výjimky) nevykonává dozor. S ohledem na povahu předmětu plnění smlouvy KOŠ, kdy se jedná o služby trvalého a dlouhodobého charakteru poskytované v pravidelných intervalech určených na základě předvídatelných potřeb zadavatele, Úřad vyhodnotil, že jde o plnění pravidelné povahy ve smyslu § 19 odst. 1 zákona. Proto zaslal Úřad dne 20. 10. 2025 obviněnému výzvu z téhož dne k doručení informací a dokumentů relevantních ke stanovení předpokládané hodnoty dle § 19 odst. 1 písm. a) zákona. V reakci na tuto výzvu pak od obviněného obdržel mj. faktury, k jejichž úhradě došlo v období 12 měsíců před uzavřením smlouvy KOŠ, tedy v období ode dne 2. 6. 2024 do dne 1. 6. 2025, a které se vztahují k plnění spočívajícímu v zajištění sběru, svozu, využití a odstranění komunálních odpadů a dalších souvisejících činností u zadavatele. Všechna tato jednotlivá plnění byla pro obviněného uskutečněna na základě Smlouvy o dílo č. 2021/19/15-350 uzavřené dne 22. 12. 2021 mezi obviněným a společností EKO servis Varnsdorf a.s., IČO 25042149, se sídlem Svatopluka Čecha 1277, 407 47 Varnsdorf, ve znění dodatků[5], zejména dodatku č. 2 uzavřeného dne 24. 11. 2023[6] (v případě faktur uhrazených v období od 18. 6. 2024 do 21. 1. 2025 za plnění uskutečněné v roce 2024), resp. ve znění dodatku č. 3 uzavřeného dne 18. 11. 2024[7] (v případě faktur uhrazených v období od 20. 2. 2025 do 22. 5. 2025 za plnění uskutečněné v roce 2025). Konkrétně Úřad obdržel od obviněného faktury mj. s těmito údaji:
|
Datum úhrady |
Evidenční číslo daňového dokladu |
Cena bez DPH |
|
18.06.2024 |
37924371002057 |
25 877,16 Kč |
|
24.06.2024 |
37924371002056 |
372 499,99 Kč |
|
16.07.2024 |
37924371002495 |
314 621,58 Kč |
|
16.07.2024 |
37924371002494 |
25 830,15 Kč |
|
22.08.2024 |
37924371003101 |
307 635,73 Kč |
|
22.08.2024 |
37924371003100 |
25 870,40 Kč |
|
17.09.2024 |
37924371003897 |
344 640,59 Kč |
|
19.09.2024 |
37924371003532 |
438 975,46 Kč |
|
19.11.2024 |
37924371004377 |
326 451,36 Kč |
|
19.11.2024 |
37924371004376 |
26 018,98 Kč |
|
19.11.2024 |
37924371004375 |
89 387,52 Kč |
|
16.12.2024 |
37924371004754 |
459 104,24 Kč |
|
21.01.2025 |
37924371005083 |
371 560,51 Kč |
|
20.02.2025 |
37925371000541 |
373 994,72 Kč |
|
18.03.2025 |
37925371000847 |
305 528,60 Kč |
|
16.04.2025 |
37925371001206 |
314 075,17 Kč |
|
22.05.2025 |
37925371001724 |
363 102,21 Kč |
|
Součet úhrad za období 12 měsíců |
4 485 174,37 Kč |
|
82. Ze smlouvy KOŠ vyplývá, že tato byla uzavřena na plnění pravidelné povahy (jejím předmětem jsou pravidelně pořizované služby), předpokládaná hodnota se proto v řešeném případě stanoví dle pravidel určených v § 19 zákona. Dle § 19 odst. 1 písm. a) zákona platí, že předpokládaná hodnota veřejné zakázky, jejímž předmětem jsou pravidelně pořizované nebo trvající dodávky nebo služby, se stanoví jako skutečná cena uhrazená zadavatelem za dodávky nebo služby stejného druhu během předcházejících 12 měsíců nebo předchozího účetního období, které je delší než 12 měsíců, upravená o změny v množství nebo cenách, které lze očekávat během následujících 12 měsíců. Dle obecného pravidla v § 16 odst. 1 mj. platí, že do předpokládané hodnoty veřejné zakázky se nezahrnuje daň z přidané hodnoty. Z údajů uvedených ve fakturách vyplývá, že v rozhodném dvanáctiměsíčním období, tj. v období ode dne 2. 6. 2024 do dne 1. 6. 2025 uhradil obviněný za služby stejného druhu (jako je předmět plnění dle smlouvy KOŠ) celkovou částku ve výši 4 485 174,37 Kč bez DPH. Jelikož byla smlouva KOŠ uzavřena na dobu neurčitou, je třeba její předpokládanou hodnotu dle § 19 odst. 2 ve spojení s § 21 odst. 1 písm. b) zákona stanovit za 48 měsíců, tj. se jedná o čtyřnásobek součtu finančních částek v tabulce uvedené výše. Předpokládaná hodnota ve vztahu ke smlouvě KOŠ tedy činí 17 940 697,48 Kč bez DPH.
83. Veřejnou zakázkou malého rozsahu na dodávky a služby je dle § 27 písm. a) zákona veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota je rovna nebo nižší částce 3 000 000 Kč. Z uvedeného je zřejmé, že vzhledem k přepokládané hodnotě smlouvy KOŠ nemůže být tato veřejnou zakázkou malého rozsahu.
K naplnění podmínek pro tzv. vertikální spolupráci
84. Úřad nejprve obecně uvádí, že při výběru dodavatele na poskytnutí dodávek, služeb nebo stavebních prací je zadavatel vázán pravidly a předepsanými postupy zákona, pokud zákonodárce explicitně neumožnil jiný postup. Existují totiž zákonem předvídané situace, v nichž zadavatel není povinen postupovat v režimu zákona. Dále zákon zakotvuje existenci konkrétních výjimek, které zadavatele „osvobozují“ od povinnosti provést zadávací řízení. K uvedenému lze akcentovat, že z hlediska aplikace výjimek a realizace postupů stojících mimo režim zákona je nutné volit vždy obezřetný, zužující výklad a postup, aby nedocházelo k účelové interpretaci a k obcházení zákona. V souladu s evropskou i českou judikaturou a rozhodovací praxí je v takových situacích třeba vždy používat restriktivního výkladu, přičemž důkazní břemeno ohledně existence (naplnění) zvláštních podmínek odůvodňujících užití předmětného postupu nese ten, kdo se jich dovolává, tj. zadavatel.
85. Jedním z takových postupů je možnost využití tzv. vertikální spolupráce (in-house výjimky), tedy uzavření smlouvy na určité plnění mezi zadavatelem a dodavatelem, který je vůči zadavateli ve vztahu „interního“ (in-house) dodavatele. Ustanovení § 11 odst. 1 zákona zakotvuje, že se za zadání veřejné zakázky nepovažuje uzavření smlouvy, kterou uzavírá veřejný zadavatel s jinou právnickou osobou jako dodavatelem, pokud
- sám nebo společně s jinými veřejnými zadavateli ovládá tuto osobu obdobně jako své vnitřní organizační jednotky,
- v takto ovládané osobě nemá majetkovou účast jiná osoba než ovládající veřejný zadavatel nebo ovládající veřejní zadavatelé a
- více než 80 % celkové činnosti takto ovládané osoby je prováděno při plnění úkolů, které jí byly svěřeny ovládajícím veřejným zadavatelem nebo ovládajícími veřejnými zadavateli nebo jinými právnickými osobami, které ovládající veřejný zadavatel nebo veřejní zadavatelé rovněž ovládají jako své vnitřní organizační jednotky, bez ohledu na to, kdo je příjemcem plnění z uzavřené smlouvy.
86. Jestliže jsou tedy citované zákonné požadavky naplněny, vůbec se nejedná o smlouvu, která musí být zadána jako veřejná zakázka v režimu zákona (je vyjmuta z působnosti zákona, tzn. pravidla zákona, vč. základních zásad na ni nedopadají). V tomto kontextu je vhodné podotknout, že podmínky pro uplatnění vertikální spolupráce stanovené zákonem nejsou samoúčelné, nýbrž sledují naplnění konkrétního smyslu, kterým je, aby postupem mimo režim zákona nebyla narušena rovná a spravedlivá hospodářská soutěž, resp. deformováno tržní prostředí, tedy obecněji vyjádřeno sledují ochranu hospodářské soutěže. Jinými slovy účelem přísně stanovených podmínek in-house zadání je zajistit, aby tento postup nebylo možné aplikovat na ty subjekty, které vykonávají podstatnou část své činnosti v hospodářské soutěži s ostatními subjekty. Vertikální spolupráce bez využití zadávacího postupu může být navázána pouze a jedině v případech a pouze a jedině na ty subjekty, které se hospodářské soutěže v podstatě neúčastní a svou činností tedy nekonkurují ostatním (soukromoprávním) subjektům zúčastněným na trhu, a nejsou tak přímým sjednáním poskytnutí předmětu plnění zvýhodněny ve svých jiných činnostech.
87. Pro pochopení smyslu a účelu institutu in-house výjimky považuje Úřad za vhodné poukázat na její východiska. Zákon transponuje směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. 2. 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES (dále jen „směrnice 2014/24/EU“), která reflektuje kritéria pro vertikální spolupráci dovozená SD EU, který koncept vertikální spolupráce původně „vytvořil“[8]. Jak uvádí rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) č. j. 22 As 134/2025 – 31 ze dne 10. 9. 2025 (dále jen „rozsudek 22 As 134/2025“), »[h]lavním cílem právních předpisů unijního práva v oblasti veřejných zakázek je otevření nenarušené hospodářské soutěže v oblastech provádění stavebních prací, dodání výrobků nebo poskytnutí služeb, což s sebou nese povinnost každého zadavatele použít relevantní právní předpisy unijního práva, pokud jsou podmínky jimi stanovené splněny. Jakákoli výjimka z použití této povinnosti musí být v důsledku toho vykládána restriktivně (rozsudek SDEU ve věci C‑15/13, Datenlotsen Informationssysteme, body 22‑23). Judikatura Soudního dvora, že výjimka z použití předpisů o zadávání veřejných zakázek, týkající se zadávání takzvaných „in house“ zakázek, je odůvodněna úvahou, že veřejný zadavatel využívá vlastních prostředků. Takovým postupem, proto nedochází k narušení hospodářské soutěže, protože se o hospodářskou soutěž nejedná (Datenlotsen Informationssysteme, bod 25 a rozsudky SDEU ve věcech C‑107/98 Teckal, C‑26/03 Stadt Halle, C‑458/03 Parking Brixen, C‑324/07 Coditel Brabant, C‑182/11 Econord, C‑573/07 Sea Srl., C‑295/05 Asemfo). […] Nejvyšší správní soud odkazuje i na úvodní preambuli směrnice 2014/24/EU, která v odst. 32 uvádí, že tzv. „in house“ výjimka by se „neměla týkat situací, kdy má na kapitálu ovládané právnické osoby přímou účast soukromý hospodářský subjekt, neboť v takovém případě by zadáním veřejné zakázky bez jednacího řízení získal tento soukromý hospodářský subjekt s kapitálovou účastí v ovládané právnické osobě neoprávněnou výhodu před svými konkurenty.“ Tomu odpovídá úprava obsažená v čl. 12 směrnice, transponovaná v § 11 odst. 1 písm. b) zákona o zadávání veřejných zakázek.«
88. V šetřeném případě obviněný jako objednatel uzavřel se společností KOŠ jako zhotovitelem smlouvu KOŠ, a to bez předchozího provedení zadávacího řízení právě s odkazem na institut vertikální spolupráce ve smyslu § 11 zákona, a tedy na tzv. in-house výjimku. Úřad na základě obdržených informací získal důvodnou pochybnost, že v řešeném případě nebyla pro použití výjimky pro vertikální spolupráci naplněna podmínka dle § 11 odst. 1 písm. b) zákona, resp. že zadavatel úmyslně postupoval tak, aby podmínky dle § 11 odst. 1 zákona byly naplněny v okamžiku uzavření smlouvy KOŠ (dne 2. 6. 2025), ačkoliv si byl vědom, že v průběhu pouhých několika dnů nastanou okolnosti, v jejichž důsledku podmínky pro vertikální spolupráci již nadále splněny nebudou (dne 4. 6. 2025 – viz dále), a že tedy v podstatě celé plnění smlouvy proběhne za situace, která nebude odpovídat smyslu a účelu daného postupu.
89. Ustanovení § 11 odst. 1 písm. b) zákona stanoví, že v ovládané právnické osobě (se kterou veřejný zadavatel uzavírá smlouvu) nemá mít majetkovou účast jiná osoba než ovládající veřejný zadavatel nebo ovládající veřejní zadavatelé. K této podmínce komentářová literatura uvádí, že „[z]a takovou majetkovou účast je třeba považovat zejména podíl podle zákona o obchodních korporacích nebo majetkovou účast v tiché společnosti podle § 2747 občanského zákoníku.“[9]
90. Základní kapitál společnosti KOŠ činí od jejího založení dosud 13 000 Kč. Ke dni uzavření smlouvy KOŠ byl tvořen výhradně vkladem jediného společníka společnosti KOŠ, a to DSO, který disponoval 100 % obchodního podílu. Úřad na tomto místě konstatuje, že DSO je veřejným zadavatelem ve smyslu § 4 odst. 1 písm. e) zákona, jelikož splňuje obě podmínky stanovené uvedeným ustanovením – je právnickou osobou založenou za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, a rozhodující vliv v něm mají členské obce a města, které jsou samy veřejnými zadavateli. Tím byla tedy čistě formálně naplněna dikce ustanovení § 11 odst. 1 písm. b) zákona ve spojení s § 11 odst. 2 a 3 zákona.
91. Dne 4. 6. 2025, tedy pouhé dva dny po uzavření smlouvy KOŠ, byla část obchodního podílu o velikosti 51 % (vklad na základní kapitál ve výši 6 630 Kč) převedena na obchodní společnost Marius Pedersen, která se tak stala novým společníkem společnosti KOŠ. Marius Pedersen je soukromou obchodní společností, kterou nelze podřadit pod žádnou podkategorii veřejných zadavatelů dle § 4 odst. 1 zákona a zjevně tak není veřejným zadavatelem. Z uvedeného je nesporné, že od vstupu Marius Pedersen nemají ve společnosti KOŠ majetkovou účast výhradně veřejní zadavatelé, a proto by v případě uzavření smlouvy KOŠ dne 4. 6. 2025 a později nebyla splněna podmínka pro uplatnění institutu vertikální spolupráce podle § 11 odst. 1 písm. b) zákona.
92. Obviněný ve svém vyjádření k podnětu mj. uvádí, že Úřad je v daném případě oprávněn hodnotit pouze to, zda byly naplněny zákonné podmínky pro postup dle institutu vertikální spolupráce v okamžiku uzavření smlouvy KOŠ, přičemž tyto naplněny byly. Úřad nerozporuje, že naplnění podmínek vertikální spolupráce podle § 11 zákona je třeba posuzovat zásadně ke dni uzavření smlouvy, a že ke dni uzavření smlouvy KOŠ byla podmínka dle § 11 odst. 1 písm. b) zákona formálně naplněna. Při takovém posuzování ovšem nelze vyhodnocovat pouze formální splnění zákonných podmínek, jelikož pak by byl Úřad v některých případech nucen „zavírat oči“ před zjevným obcházením zákona. Pojem obcházení zákona je podle ustálené judikatury soudů vykládán konzistentním způsobem, kdy např. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 119/01 ze dne 1. 4. 2003 uvádí: „Jednání in fraudem legis představuje postup, kdy se někdo chová podle práva, ale tak, aby záměrně dosáhl výsledku právní normou nepředvídaného a nežádoucího“. V rozsudku sp. zn. 28 Cdo 1352/2001 ze dne 20. 12. 2001 pak Nejvyšší soud dovodil, že „právním úkonem, jímž se zákon obchází je právní úkon, který sice neodporuje výslovnému zákazu zákona, jenž však ke stavu, který se zákonem v rozporu je, směřuje svými důsledky“. Jinými slovy, obcházení zákona lze definovat jako úmyslnou volbu takového postupu, který je sice formálně v souladu s textací právních předpisů, avšak materiálně směřuje k dosažení výsledku, který je s účelem právní úpravy neslučitelný.
93. Pravomoc Úřadu mj. zkoumat, zda ve vztahu k vertikální spolupráci nedošlo k obcházení zákona, aproboval také NSS ve svém rozsudku č. j. 22 As 134/2025, kde uvedl následující: „[n]elze přisvědčit námitce stěžovatelky, dle které pro aplikaci výjimky ze zadávání veřejných zakázek postačí, aby byly splněny formální podmínky stanovené v § 11 zákona o zadávání veřejných zakázek. Naopak je nutno souhlasit se závěry krajského soudu, že je třeba zohlednit smysl a účel dané právní úpravy. To ostatně platí pro každý právní předpis. Smyslem a účelem právní úpravy veřejných zakázek je co nejširší, otevřená a nenarušená hospodářská soutěž. Výjimka z postupu podle zákona o zadávání veřejných zakázek je u vertikální spolupráce podložena úvahou, že zadavatel využívá vlastní prostředky. Nejedná se tedy o hospodářskou soutěž, a ta proto nemůže být ohrožena či narušena. Pokud však ovládaná osoba bez dalšího zakázku v celém jejím rozsahu zadá k realizaci třetí osobě, tento předpoklad se neuplatní. Nelze už totiž mít za to, že zadavatel využívá k realizaci vlastní prostředky. Takovým postupem by došlo k úplnému popření zákonných pravidel (a také k popření cílů unijních předpisů), neboť by se hospodářská soutěž uzavřela všem potenciálním dodavatelům, kteří by o plnění veřejné zakázky mohli projevit zájem při dodržení zákonného postupu. V této souvislosti lze ostatně odkázat na již zmíněnou podmínku zakotvenou v § 11 odst. 1 písm. b) zákona o zadávání veřejných zakázek, podle které v ovládané osobě nesmí mít majetkovou účast jiná osoba než ovládající veřejný zadavatel. Z podmínky je zřejmý úmysl zákonodárce (který je výslovně uvedený v odst. 32 preambule směrnice 2014/24/EU) zamezit tomu, aby z vertikální spolupráce profitovaly soukromé subjekty. Jestliže je z uvedeného důvodu vyloučena majetková účast soukromých subjektů v ovládané osobě, lze dovodit, že i postup zvolený stěžovatelkou je nežádoucí. Pokud ovládaná osoba přenechá plnění jako celek třetí osobě, nejen, že tím uzavře hospodářskou soutěž všem potenciálním dodavatelům (viz předchozí bod), ale zároveň třetí osoba získá neoprávněnou výhodu před jinými dodavateli na témže trhu. Zakázka je jí totiž svěřena k realizaci, aniž by se musela účastnit zadávacího řízení.“ Nelze tedy přisvědčit argumentaci obviněného, že Úřad je v souladu s pravomocemi svěřenými mu zákonem oprávněn toliko zkoumat, zda byly splněny formální podmínky podle § 11 zákona, ale již nemůže zkoumat všechny relevantní okolnosti, tj. mj. i změnu majetkové struktury společnosti KOŠ.
94. Nadto komentářová literatura[10] uvádí k podmínce výlučné majetkové účasti ovládajícího veřejného zadavatele nebo ovládajících veřejných zadavatelů v ovládané právnické osobě následující: „V souladu s rozsudkem SD EU ze dne 11. 1. 2015, C-26/03 Stadt Halle a RPL Lochau a rozsudkem SD EU ze dne 10. 9. 2009, C-573/07 Sea by se případná majetková účast soukromé osoby měla zkoumat nejen v době uzavírání smlouvy v rámci vertikální spolupráce, ale i s ohledem na budoucí postavení ovládané osoby. Tedy i následná účast soukromého kapitálu na ovládané právnické osobě, která již uzavřela smlouvu v rámci vertikální spolupráce se zadavatelem, narušuje legálnost využití tohoto postupu při uzavírání smlouvy. Současně dle judikatury SD EU pouhá možnost účasti soukromého kapitálu na ovládané osobě (např. potenciální jednání pro budoucí účast soukromého kapitálu nebo možnost převodu akcií na soukromého investora, jestliže v době posuzování dotčené podmínky nic nenasvědčuje vstupu soukromého kapitálu do ovládané právnické osoby) nepostačí k závěru, že nejsou naplněny podmínky pro vertikální spolupráci. Pro eliminaci možnosti vertikální spolupráce by existence majetkové účasti soukromé osoby v ovládané osobě měla být jistá (hraničit s jistotou), např. v době uzavření smlouvy v rámci vertikální spolupráce by se schylovalo ke vstupu konkrétní soukromé osoby do ovládané osoby.“ Cit. rozsudek SD EU ze dne 10. 9. 2009, C-573/07 Sea k uvedenému výslovně zmiňuje, že „[v]ýjimečně mohou zvláštní okolnosti vyžadovat zohlednění událostí, ke kterým došlo po zadání dotčené zakázky. To nastane zejména v případě, kdy akcie společnosti, které byla na základě výběrového řízení udělena veřejná zakázka, dříve zcela držené veřejným zadavatelem, jsou převedeny na soukromou společnost nedlouho poté, co byla dotčená zakázka této společnosti zadána v rámci umělé konstrukce, která je určena k obcházení pravidel práva Společenství v této oblasti (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 10. listopadu 2005, Komise v. Rakousko, C-29/04, Sb. rozh. s. I-9705, body 38 až 41). (…) Je-li kapitál společnosti zcela vlastněn veřejným zadavatelem, jím samým nebo společně s dalšími orgány veřejné moci, pak v okamžiku, kdy je dotčená zakázka zadána této společnosti, nemůže být otevření jejího kapitálu soukromým investorům bráno v úvahu, ledaže v tomto okamžiku existuje konkrétní a krátkodobá perspektiva takového otevření.“
95. Judikatura SD EU představuje důležitý prostředek pro výklad (zejm. unijních) právních předpisů. Jak Úřad uvedl již výše, zákon transponuje evropské směrnice z oblasti veřejných zakázek, proto je rovněž při výkladu zákona třeba respektovat relevantní závěry SD EU. V řešeném případě je tak (i s ohledem na výše citovanou judikaturu SD EU) nutné vyhodnotit, zda zjištěné skutkové okolnosti dokládají, že se v okamžiku uzavření smlouvy KOŠ schylovalo ke vstupu konkrétní soukromé osoby Marius Pedersen do ovládané osoby KOŠ, a zda tak byla smlouva KOŠ uzavřena v rámci umělé konstrukce určené k obcházení zákona.
96. Zápis z 21. zasedání zastupitelstva města Jiříkov konaného dne 24. 6. 2025 zaznamenává mj. dotaz osoby J. J. (občana města), a to „[z] jakého důvodu se podepsala smlouva se společností Marius Pedersen, a.s., která nabídla podíl 51% a společnost AVE CZ odpadové hospodářství s.r.o. firmě KOŠ podíl 49%. Vysvětlete mi systém, jakým to budete provádět, když potřebujete techniku a popelnice. Kdo to zaplatí?“. Na tento dotaz odpověděl Ing. J. J. (starosta města Jiříkov) takto: „Když jsem v měsíci prosinci 2024 nabízel společnosti Ave CZ odpadové hospodářství s.r.o. se o této variantě bavit, tak se mi dostala odezva až na konci měsíce dubna 2025. Společnost Marius Pedersen, a.s. nabídla jednoznačně lepší podmínky. Zaplatila hotovost za vysoutěžený automobil v hodnotě 7.000.000,- Kč. Další dvě auta převede ze své sesterské firmy do společnosti Komunální odpady Šluknovska s.r.o. a stejně tak několik pracovních zaměstnaneckých úvazků. V současné době máme základní zařízení, které je potřeba, aby vše od 1. července fungovalo. Popelnice máme naskladněné na sběrném dvoře. Dále na profilu zadavatele najdete veškeré podklady k veřejným soutěžím.“
97. Na tomto místě Úřad upozorňuje, že ačkoli se toto zasedání uskutečnilo v jiném městě a nešlo o zasedání zastupitelstva obviněného, je uvedená skutečnost pro řešený případ relevantní. Město Jiříkov je členem DSO, přičemž starosta města Jiříkov zastává také funkci místopředsedy DSO a funkci jednatele společnosti KOŠ. Jeho citované vyjádření má tak zásadní výpovědní hodnotu o interních postupech a dlouhodobých plánech společnosti KOŠ. Je z něj zřejmé, že nejpozději v prosinci roku 2024 započala společnost KOŠ jednání stran prodeje podílu soukromé osobě, a že takové jednání probíhalo nejméně se dvěma obchodními společnostmi zabývajícími se odpadovým hospodářstvím. Změna v majetkové struktuře s umožněním vstupu soukromé společnosti tedy byla dlouhodobým záměrem společnosti KOŠ, potažmo tedy i DSO, který byl tehdy jediným společníkem společnosti KOŠ. S tímto záměrem přitom musel být obviněný i ostatní členové DSO seznámeni přinejmenším od prosince roku 2024, tedy více než půl roku před uzavřením smlouvy KOŠ.
98. O uvedeném svědčí ostatně i skutečnost, že Marius Pedersen měla uhradit společnosti KOŠ kupní cenu za plnění veřejné zakázky na vozidlo a že do společnosti KOŠ převede (či již převedla) další dvě vozidla i několik zaměstnanců. Jediné další zadávací řízení, kromě veřejné zakázky na vozidlo, které společnost KOŠ zahájila, se týkalo veřejné zakázky na využití odpadu, které ale zrušila po vstupu Marius Pedersen. Z toho lze dovodit, že jediným nákladnějším technickým vybavením, kterým společnost KOŠ ve chvíli uzavření smlouvy KOŠ disponovala, bylo pouze jedno vozidlo. Že by tomu bylo jinak, nevyplývá ani z vyjádření obviněného k podnětu, ve kterém obviněný nijak nereagoval na část podnětu, která citovala výše popsaný dotaz a odpověď na něj ze zasedání zastupitelstva města Jiříkov.
99. Z údajů, které Úřad získal v rámci vlastního šetření, přitom zjevně vyplývá, že společnost KOŠ byla na základě smluv uzavřených s členy DSO již ode dne 1. 7. 2025 povinna zajišťovat služby odpadového hospodářství na území pěti měst či obcí, resp. členů DSO (dle dalších smluv měla na území jednoho člena poskytovat služby ode dne 1. 8. 2025, dalšímu pak ode dne 1. 9. 2025). Řádné poskytování služeb odpadového hospodářství pro tolik územních samosprávných celků za pomoci jediného vozidla (pokud by bylo vůbec kapacitně možné) by vyžadovalo nejen propracované logistické plánování, nýbrž také značný optimismus stran neporuchovosti tohoto vozidla. Je obtížně představitelné, že by na sebe společnost KOŠ chtěla brát riziko, že dojde k havárii či selhání vozidla (a vyřadí ho z provozu, ať už dočasně nebo definitivně), aniž by měla k dispozici alespoň jedno další vozidlo k plnění svých závazků. K tomuto je třeba zdůraznit, že před vstupem Marius Pedersen byl DSO jediným společníkem společnosti KOŠ, tudíž by jeho členové, resp. územní samosprávné celky vědomě postupovaly v rozporu s vlastními zájmy. Společnost KOŠ přitom neměla od uzavření smlouvy KOŠ (a obdobných smluv uzavřených s dalšími členy DSO) do dne 1. 7. 2025 dostatek času na to, aby s jistotou uskutečnila celé zadávací řízení od zahájení až po podpis smlouvy a dodávku dalšího vozidla či jiného vybavení. Krom jiného si tak obviněný jako člen DSO (který společnost KOŠ kontroloval) musel být v okamžik podpisu smlouvy KOŠ vědom, že společnost KOŠ nedisponuje dostatečným vlastním technickým zázemím, aby byla spolehlivě schopna plnit své závazky vůči ostatním členům DSO (a v budoucnu tak s jistou pravděpodobností také závazky vůči obviněnému). V této rovině Úřad poznamenává, že částečné plnění prostřednictvím dodavatele nelze zcela vyloučit, avšak vždy by se mělo jednat o méně podstatnou, okrajovou část plnění. Hlavní podíl plnění ze smlouvy uzavřené prostřednictvím vertikální spolupráce by měl spočívat na ovládané právnické osobě.[11] Jak v tomto směru uvedl NSS v rozsudku 22 As 134/2025 „[n]emusí být tak nutné, aby ovládaná osoba poskytla plnění ze 100 %. Takovou podmínku ostatně právní úprava ani neobsahuje. Zároveň ale nelze aprobovat to, že plnění zcela přenechá třetí osobě.“ Není tedy možné, že by obviněný např. očekával, že většinovou část plnění dle smlouvy KOŠ poskytne třetí osoba ve faktickém postavení poddodavatele.
100. Ze zápisu z jednání valné hromady DSO ze dne 4. 6. 2025 a jeho příloh přitom jednoznačně vyplývá, že zástupce, resp. starosta obviněného byl na jednání přítomen (stejně jako zástupci všech ostatních členských obcí), a že usnesení o převodu obchodního podílu společnosti KOŠ o velikosti 51 % na společnost Marius Pedersen bylo přijato jednohlasně, když žádný ze zástupců členských obcí nehlasoval proti tomuto převodu, ani se hlasování nezdržel[12]. Podle stanov DSO se přitom pozvánka na jednání (včetně jeho programu) zasílá členským obcím DSO 14 dní přede dnem jednání, přičemž na programu jednání pro den 4. 6. 2025 byl mj. bod „2. Úprava stanov“ a bod „3. Společnost KOŠ – zápis v obchodním rejstříku“. Uvedené společně s ostatními výše popsanými zjištěními svědčí o tom, že obviněný již před uzavřením smlouvy KOŠ musel vědět, že převod části obchodního podílu společnosti KOŠ na soukromý subjekt je prakticky jistý, když mj. v souladu se stanovami DSO měla být pozvánka na jednání valné hromady DSO zaslána nejpozději 12 dní před tímto uzavřením. Z cit. pozvánky plyne, že valná hromada měla dne 4. 6. 2025 jednat o úpravě stanov a o zápisu změn uskutečněných ve společnosti KOŠ do obchodního rejstříku. Z uvedeného lze dovodit, že dne 4. 6. 2025 jednala valná hromada DSO o krocích, které měly pouze po právní stránce finalizovat vstup společnosti Marius Pedersen do společnosti KOŠ, tj, nešlo o jednání, v rámci něhož by se pouze v prvotní fázi zvažovala samotná realizace vstupu soukromého subjektu.
101. Obviněný ve svém vyjádření ze dne 30. 4. 2026 mj. uvádí, že uzavření smlouvy KOŠ bylo schváleno radou města obviněného již 19. 5. 2025, z čehož dovozuje, že téhož dne fakticky došlo i k zadání veřejné zakázky. Dle obviněného pak starosta obviněného podpisem smlouvy KOŠ dne 2. 6. 2025 pouze projevil tuto právní vůli. K tomuto Úřad konstatuje, že pro určení okamžiku zadání veřejné zakázky je dle § 2 zákona rozhodné výhradně uzavření úplatné smlouvy mezi zadavatelem a dodavatelem (tedy podpis smlouvy oprávněnými osobami), nikoli interní schválení smlouvy (např. radou města). Zadavatelé jsou přitom povinni zkoumat splnění podmínek vertikální spolupráce právě k okamžiku uzavření smlouvy s jimi ovládaným subjektem. Obviněný tak byl ke dni 2. 6. 2025 povinen se ujistit o splnění takových podmínek, tj. že se podle § 11 odst. 1 zákona nepovažuje uzavření smlouvy KOŠ za zadání veřejné zakázky. V situaci, kdy některá z podmínek splněna není, pak neplatí výjimka z povinnosti zadat veřejnou zakázku. Jelikož tedy obviněný i přesto přistoupil k uzavření smlouvy bez předcházejícího zadávacího řízení, jednal v rozporu se zákonem. K právě uvedenému pak Úřad doplňuje, že argumentace obviněného je zcela mylná i z pohledu soukromého práva – právním jednáním, tedy právním důvodem vyvolávajícím právní následky (zde uzavření smlouvy) je právě až projev vůle navenek, nikoli proces její tvorby uvnitř jednající osoby.
102. Veškeré okolnosti tak svědčí o tom, že obviněný uzavíral smlouvu KOŠ s vědomím, že Marius Pedersen vstoupí do společnosti KOŠ v podstatě bezprostředně po uzavření této smlouvy, a že spoléhal na poskytnutí technického a personálního zázemí z její strany, a tedy i zajištění většiny plnění služeb odpadového hospodářství díky prostředkům a know-how této společnosti.
103. Z uvedeného je zřejmé, že popsaný postup obviněného je v příkrém rozporu s účelem a smyslem in-house výjimky jako takové, když není naplněn zásadní předpoklad pro její aplikaci, tj. že zadavatel využívá k realizaci výhradně vlastní prostředky (či prostředky dalších veřejných zadavatelů) a nejedná se o situaci, kdy by mohlo dojít k ohrožení nebo narušení hospodářské soutěže (která by s ohledem na absenci soukromých subjektů nemohla být prakticky ani zvažována). Společnost Marius Pedersen se svou majetkovou účastí vnesla do společnosti KOŠ prostředky pocházející ze soukromých zdrojů, přičemž v přímé souvislosti s uvedeným získala při uzavírání smlouvy KOŠ neoprávněnou výhodu před ostatními dodavateli z relevantního trhu. Hospodářská soutěž tak byla fakticky vyloučena, když obviněný při něm postupoval zcela mimo režim zákona, čímž byla ostatním dodavatelům naprosto odepřena možnost podat relevantní nabídky konkurující nabídce společnosti Marius Pedersen. Z právě uvedeného tak lze učinit jednoznačný závěr, že se obviněný dopustil úmyslného obcházení § 11 odst. 1 písm. b) zákona. Úřad dodává, že se již z důvodu procesní ekonomie blíže nezabýval splněním ostatních podmínek vertikální spolupráce vyplývajících z § 11 odst. 1 zákona (viz písm. a) a c) dotčeného ustanovení zákona), neboť by jejich ověření nemohlo mít na shora učiněné závěry vliv.
104. Obviněný je jakožto město územním samosprávným celkem, tj. veřejným zadavatelem podle § 4 odst. 1 písm. d) zákona, pro které § 3 odst. 1 písm. b) nařízení vlády o finančních limitech ke dni 2. 6. 2025, tj. ke dni uzavření smlouvy KOŠ, stanovovalo finanční limit pro určení nadlimitní veřejné zakázky na služby ve výši 5 401 000 Kč[13]. Proto byl obviněný povinen při uzavírání smlouvy KOŠ postupovat konkrétně v některém z druhů zadávacího řízení pro nadlimitní režim dle § 55 zákona.
105. Obviněný v rámci svých vyjádření ze dne 30. 4. 2026 a ze dne 25. 5. 2026 namítá, že zástupci členských obcí DSO nedisponovali rozhodnutím příslušných orgánů těchto obcí k tomu, aby mohli v souladu se zákonem o obcích platně hlasovat na jednání valné hromady pro změny ve společnosti KOŠ, mezi které patřil mj. převod obchodního podílu na společnost Marius Pedersen. Absence takových pověření mohla dle obviněného vést k absolutní neplatnosti převodu podílu, v důsledku čehož by bylo třeba na posuzovanou situaci hledět tak, jako by majetková účast společnosti Marius Pedersen ve společnosti KOŠ nikdy nevznikla, tudíž ani nemohlo dojít ke spáchání přestupku projednávaného tímto rozhodnutím.
106. Předně Úřad uvádí, že argumentace obviněného vychází z předpokladu, že soukromoprávní posouzení platnosti smlouvy bez dalšího determinuje posouzení veřejnoprávní odpovědnosti za spáchání přestupků v oblasti veřejných zakázek. S tímto předpokladem se však Úřad neztotožňuje.
107. Právní regulace zadávání veřejných zakázek představuje oblast, v níž se výrazně prolínají prvky soukromého a veřejného práva. Přestože výsledkem zadávacího procesu je uzavření soukromoprávní smlouvy mezi zadavatelem a dodavatelem, samotný proces zadávání veřejné zakázky i podmínky uzavření smlouvy podléhají veřejnoprávní regulaci, jejímž účelem není ochrana individuálních soukromých práv smluvních stran, nýbrž ochrana hospodářské soutěže a účelného nakládání s veřejnými prostředky. Proto nelze bez dalšího mechanicky přejímat soukromoprávní výklad jednotlivých institutů pro účely aplikace veřejnoprávní regulace. V oblasti veřejných zakázek se tak uplatňuje autonomní výklad pojmů a institutů tehdy, vyžaduje-li to účel právní úpravy. Na základě rozhodovací praxe správních soudů lze uvedené pozorovat např. u judikatury týkající se smlouvy o smlouvě budoucí, zastřených právních jednání a změn závazků ze smluv na veřejné zakázky.[14]
108. V posuzovaném případu dovozuje obviněný nedostatek své odpovědnosti za přestupek výhradně z tvrzených soukromoprávních následků porušení zákona o obcích. Takový přístup by však znamenal, že posouzení naplnění skutkové podstaty přestupku podle zákona o zadávání veřejných zakázek by bylo plně závislé na civilněprávním posouzení platnosti smlouvy, přestože veřejnoprávní regulace sleduje odlišný účel a chrání odlišné hodnoty než soukromé právo. Jinými slovy řečeno: z hlediska objektu skutkové podstaty přestupku, za který je obviněný trestán, tedy z hlediska ochrany hospodářské soutěže o veřejné zakázky (jakožto prostředku k zajištění hospodárného vynakládání veřejných prostředků) není jednání zadavatele o nic méně nebezpečné, pokud lze na smlouvu, jejíž uzavření zakládá porušení zákona (o zadávání veřejných zakázek), v rovině soukromého práva případně nahlížet jako na neplatnou. Taková smlouva totiž nepochybně byla uzavřena s úmyslem, aby působila právní následky (a v tomto případě tedy s úmyslem obejít právní regulaci zadávání veřejných zakázek). Připustit, aby neplatnost jednání v soukromoprávní rovině, které je v rozporu se zákonem (o zadávání veřejných zakázek), představovala jakýsi liberační důvod sui generis, by vlastně znamenalo popřít právní zásadu ex iniuria ius non oritur.
109. Úřad navíc zdůrazňuje tu skutečnost, že obviněný se tvrzené absolutní neplatnosti převodu obchodního podílu na společnost Marius Pedersen před Úřadem poprvé dovolal až poté, co byl vydán příkaz, kterým bylo shledáno spáchání přestupku a obviněnému uložena pokuta. Obdobně i memorandum, které obviněný prezentoval jako postup k nápravě pochybení vedoucích k nenaplnění podmínek pro využití institutu vertikální spolupráce, neobsahuje žádné faktické již proběhlé kroky v tomto směru, když v zásadě pouze deklaruje, že takové kroky začnou strany, které memorandum uzavřely, podnikat v případě, kdy Úřad aprobuje tvrzenou absolutní neplatnost převodu podílu.[15] Obě tyto skutečnosti nasvědčují tomu, že úmyslem obviněného (potenciálně i jiných členských obcí, které uzavřely se společností KOŠ obdobné smlouvy na zajištění odpadového hospodářství) bylo skutečné zajištění odpadového hospodářství podle schématu odpovídajícího uzavřeným smlouvám, tedy bez provedení zadávacího řízení a přitom za účasti soukromé podnikající osoby. Argumentace neplatností převodu obchodního podílu pak „nastoupila“ až ve chvíli, kdy je obviněný za své jednání v rozporu se zákonem o zadávání veřejných zakázek trestán. Lze přitom s pravděpodobností hraničící s jistotou předpokládat, že kdyby k zásahu Úřadu v podobě vydání příkazu nedošlo, bylo by podle předmětného schématu plněno nadále.
110. Ze všech shora uvedených důvodů Úřad uzavírá, že námitka obviněného založená na tvrzené absolutní neplatnosti převodu obchodního podílu sama o sobě nemůže vést k závěru o nenaplnění skutkové podstaty projednávaného přestupku. Dne 4. 6. 2025, tj. pouhé dva dny poté, co obviněný uzavřel smlouvu KOŠ, se na jednání valné hromady DSO rozhodovalo o vstupu soukromé obchodní společnosti do společnosti KOŠ. Jak Úřad popsal již výše v tomto rozhodnutí, ze zápisu z tohoto jednání valné hromady DSO a jeho příloh je zřejmé, že si obviněný musel být v okamžiku uzavření smlouvy KOŠ plně vědom toho, že probíhají jednání o majetkovém vstupu společnosti Marius Pedersen do společnosti KOŠ, a že tak s nejvyšší pravděpodobností záhy již nebudou naplněny zákonné podmínky pro vertikální spolupráci se společností KOŠ. Na tomto místě Úřad podotýká, že starosta obviněného ze své pozice člena valné hromady DSO měl bezpochyby plné povědomí o personálním i technickém zázemí společnosti KOŠ k danému okamžiku. Obviněný tak musel v okamžiku uzavření smlouvy KOŠ vědět, že převod obchodního podílu společnosti KOŠ není pouhou teoretickou možností, nýbrž prakticky hraničí s jistotou. Vyjádření obviněného ze dne 30. 4. 2026 nastiňuje ve vztahu k rozsudkům SD EU ve věci Stadt Halle a RPL Lochau a ve věci Sea výklad, že podmínku pro vertikální spolupráci spočívající v majetkové neúčasti soukromého subjektu lze vyhodnotit jako nesplněnou pouze tehdy, kdy soukromá účast existuje již v okamžiku zadání nebo taková budoucí účast alespoň hraničí s jistotou, což dle něj naplněno nebylo, protože k hlasování 13 členských obcí DSO došlo až následně. K tomuto Úřad konstatuje, že členské obce si musely být vědomy toho, že jestliže má být společnost KOŠ schopná pro ně zajistit odpadové hospodářství, je vstup společnosti Marius Pedersen (nebo jiného subjektu s dostatečným zázemím) naprosto nezbytný, a proto žádný ze zástupců členských obcí nehlasoval proti tomuto vstupu, ani se nezdržel hlasování. Jestliže by Úřad přistoupil na výklad nastíněný obviněným, pak by fakticky nebylo možné shledat obcházení zákona ve vztahu k vertikální spolupráci nikdy, jestliže by zadavatelé s formalizováním zamýšleného majetkového vstupu soukromého subjektu posečkali vždy až na chvíli, kdy už došlo k zadání veřejné zakázky. Takovou úvahu ovšem nelze jinak než jednoznačně odmítnout pro rozpor se smyslem právní úpravy zadávání veřejných zakázek, jelikož by otevírala dveře libovůli v zacházení s veřejnými prostředky, jestliže by bylo formálně dodrženo správné pořadí jednotlivých kroků.
111. Obviněný ve svých vyjádřeních ze dne 30. 4. 2026 a ze dne 25. 5. 2026 navrhoval výslechy svědků, a to starosty obviněného a předsedy DSO. Obviněný navrženými výslechy zamýšlel prokázat zejména skutečnosti související s dlouhodobou komplikovaností zajištění služeb odpadového hospodářství v daném regionu, omezeným okruhem potenciálních dodavatelů, neúspěšnými pokusy o společné zadání veřejné zakázky v minulosti a dále tvrzení, že při uzavření smlouvy KOŠ nepředpokládal budoucí vstup soukromého subjektu do společnosti poskytující plnění, v jehož důsledku přestanou být naplněny podmínky vertikální spolupráce podle § 11 zákona.
112. Úřad k provedení navržených výslechů nepřistoupil, neboť dospěl k závěru, že jejich provedení by nemohlo přispět ke zjištění skutkového stavu v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí ve věci. Úřad nijak nezpochybňuje, že zajištění služeb odpadového hospodářství může být vzhledem ke specifikům daného trhu spojeno s omezeným okruhem dodavatelů a že společné zadávání veřejných zakázek může v některých případech představovat vhodný a hospodárný způsob zajištění těchto služeb. Obdobně Úřad nerozporuje ani skutečnost, že obviněný v minulosti usiloval společně s dalšími zadavateli o zadání veřejné zakázky, přičemž tehdejší zadávací řízení bylo zrušeno z důvodu obdržení jediné nabídky s cenou, kterou zadavatelé nepovažovali za přijatelnou. Tyto skutečnosti však nejsou způsobilé zpochybnit závěr Úřadu o naplnění skutkové podstaty projednávaného přestupku. Ani případné prokázání tvrzení obviněného totiž nemůže odůvodnit postup spočívající v obcházení zákonné povinnosti zadat veřejnou zakázku v některém ze zákonem předvídaných zadávacích řízení. Z předložených listinných důkazů navíc vyplývá toliko skutečnost, že obviněný učinil jediný pokus o společné zadání veřejné zakázky, a to přibližně osm let před uzavřením nyní posuzované smlouvy KOŠ. Z této skutečnosti však nelze bez dalšího dovozovat, že nebylo objektivně možné zajistit předmětné plnění prostřednictvím některého ze zadávacích řízení podle zákona, když nelze vyloučit, že dřívější neúspěšně ukončené zadávací řízení (vedené navíc odlišnými právními subjekty) mohlo být způsobeno např. nevhodně nastavenými zadávacími podmínkami. Pro vhodné nastavení zadávacích podmínek lze využít např. institut předběžných tržních konzultací. Samotná obtížnost přípravy či realizace zadávacího řízení proto nemůže vést k závěru, že zadavatel byl oprávněn rezignovat na zákonem stanovený postup. Nadto Úřad podotýká, že volba společného zadávání s dalšími zadavateli je za dodržení určených pravidel zcela v souladu se zákonem, a jestliže by to zajistilo lepší podmínky pro zadavatele, pak by vhodným postupem v projednávaném případě bylo např. zadávací řízení uskutečněné DSO.
113. Závěr, že obviněný musel již při uzavření smlouvy KOŠ vědět o téměř jisté budoucí změně vlastnické struktury společnosti KOŠ, má Úřad za jednoznačně prokázaný pomocí listinných důkazů, přičemž obviněný neuvedl ve svých vyjádřeních nic, co by tento závěr mohlo vyvrátit. Mimo jiné i s ohledem na skutečnost, že obviněný navrhl výslech svého starosty a předsedy DSO, přičemž oběma bylo ve vedeném řízení opakovaně umožněno se vyjádřit, nemá Úřad za to, že by navržené výslechy směřovaly k prokázání nových relevantních skutečností. Za této situace Úřad dospěl k závěru, že navržené výslechy by byly nadbytečné. Z tohoto důvodu Úřad návrhu obviněného na provedení těchto důkazů nevyhověl.
114. Úřad na základě shora uvedeného shledal, že obviněný tímto svým jednáním naplnil znaky skutkové podstaty přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona, neboť se dopustil obcházení § 2 odst. 3 zákona, když vědomě uzavřel smlouvu KOŠ mimo režim zákona s odkazem na výjimku § 11 odst. 1 zákona, ačkoli si musel být vědom, že v řádu nejbližších dnů dojde ke vstupu soukromé společnosti Marius Pedersen do společnosti KOŠ, čímž dojde k porušení podmínky dle § 11 odst. 1 písm. b) zákona nezbytné pro aplikaci in-house výjimky. Takový postup obviněného současně mohl bezpochyby ovlivnit výběr dodavatele a výrazně narušit efektivní soutěžní prostředí, které má umožnit z co nejširšího okruhu podaných nabídek vybrat pro zadavatele nabídku nejvhodnější, k čemuž je logicky nezbytné vytvořit podmínky pro podání nabídky co nejvíce dodavatelům z relevantního trhu. Obviněný ve svém vyjádření k podnětu uvedl, že společnost Marius Pedersen mu poskytla služby za výrazně výhodnějších podmínek, než jaké by mu nabídli jiní dodavatelé. Toto tvrzení obviněného považuje Úřad za zcela nepodložené, přičemž nelze dovodit, že by v případě konání zadávacího řízení dle zákona jiný dodavatel nepředložil výhodnější nabídku než právě společnost Marius Pedersen.
115. V návaznosti na výše uvedené Úřad dospěl k závěru, že obviněný se dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.
K výroku II. rozhodnutí – uložení pokuty
116. Úřad posoudil postup obviněného a vzhledem ke zjištěným skutečnostem přistoupil k uložení pokuty, neboť obviněný svým postupem naplnil skutkovou podstatu přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona.
117. Úřad se v souvislosti s rozhodováním o uložení sankce nejprve zabýval tím, zda nedošlo k zániku odpovědnosti za přestupek, resp. k promlčení přestupku.
118. Odpovědnost za přestupek zaniká mj. uplynutím promlčecí doby, která podle § 270 odst. 3 písm. a) zákona činí u přestupků podle § 268 zákona 5 let.
119. Podle § 31 odst. 1 zákona o přestupcích počíná promlčecí doba běžet dnem následujícím po dni spáchání přestupku; dnem spáchání přestupku se rozumí den, kdy došlo k ukončení jednání, kterým byl přestupek spáchán. Je-li znakem přestupku účinek, promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni, kdy takový účinek nastal.
120. V návaznosti na výše uvedené Úřad před uložením pokuty ověřil, zda již neuplynula lhůta dle § 270 odst. 5 zákona. Ke spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. došlo uzavřením smlouvy KOŠ, tj. dne 2. 6. 2025. Promlčecí doba vzhledem k tomuto jednání počala běžet dne následujícího, tj. dne 3. 6. 2025. Řízení o přestupku bylo zahájeno dnem vydání příkazu. Z uvedeného tak vyplývá, že promlčecí doba ve vztahu k projednávanému přestupku neuplynula a odpovědnost obviněného za projednávaný přestupek uplynutím doby nezanikla.
121. Zadavatel se v daném případě dopustil přestupku dle § 268 odst. 1 písm. a) zákona, za který lze v souladu s § 268 odst. 2 písm. a) zákona uložit pokutu do výše 10 % ceny veřejné zakázky, nebo do 20 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit. S ohledem na skutečnost, že veřejná zakázka, resp. smlouva KOŠ byla uzavřena na dobu neurčitou a její plnění stále probíhá, nelze zjistit celkovou cenu veřejné zakázky, a proto je maximální možná výše pokuty 20 000 000 Kč.
122. Úřad při posuzování přiměřenosti výše pokuty vycházel rovněž z pravděpodobného ekonomického následku projednávaného přestupku. Ačkoliv v daném případě nelze celkovou cenu veřejné zakázky zjistit a zákon proto umožňuje uložit pokutu až do výše 20 000 000 Kč, považuje Úřad za vhodné reflektovat také předpokládanou hodnotu plnění. Ta činí 17 940 697,48 Kč za období čtyř let, tedy 4 485 174,37 Kč ročně. Pokuta ve výši 20 000 000 Kč by odpovídala celkové ceně zakázky 200 000 000 Kč, které by při zohlednění předpokládané hodnoty plnění bylo dosaženo až po více než 44 letech plnění (200 000 000 Kč / 4 485 174,37 Kč = cca 44,6 roku). Takový časový horizont však u veřejné zakázky na zajištění služeb v oblasti odpadového hospodářství nelze považovat za pravděpodobný, a to s ohledem na obvyklou dobu trvání smluv s obdobným předmětem plnění i na budoucí vývoj právní úpravy a technologií v této oblasti. Správní orgán proto dospěl k závěru, že uložení pokuty blížící se horní zákonné hranici by bylo nepřiměřené, což zohlednil při stanovení výše pokuty dle výroku II. tohoto rozhodnutí.
123. Úřad v návaznosti na výše uvedené dále konstatuje, že ustanovení § 37 a § 38 zákona o přestupcích upravují demonstrativní výčet okolností, k nimž se při určení výměry a druhu správního trestu, v daném případě pokuty, přihlédne. Podle § 37 písm. a) a c) zákona o přestupcích se při určení druhu správního trestu a jeho výměry přihlédne zejména k povaze a závažnosti přestupku a k přitěžujícím a polehčujícím okolnostem. Podle § 38 písm. a), b), c) a d) zákona o přestupcích je povaha a závažnost přestupku dána zejména významem zákonem chráněného zájmu, který byl přestupkem porušen nebo ohrožen, významem a rozsahem následku přestupku a způsobem a okolnostmi jeho spáchání. Úřad podotýká, že zde uvádí pouze ty skutečnosti citovaného ustanovení zákona o přestupcích, které jsou relevantní ve vztahu k posuzovanému případu.
124. Úřad v této souvislosti uvádí, že závažnost přestupku, která je v šetřeném případě skutečností rozhodnou pro určení výměry pokuty, je obecnou kategorií poměřující rozsah dopadu konkrétního protiprávního jednání na specifický právem chráněný zájem s přihlédnutím k významu tohoto chráněného zájmu. Stupeň závažnosti, tedy společenské škodlivosti přestupku, je dán konkrétní intenzitou naplnění znaků skutkové podstaty přestupku. Při posuzování závažnosti přestupku tedy není hlavním kritériem jeho skutková podstata, ale intenzita skutkových okolností, s jakou došlo k porušení právem chráněných hodnot a zájmů v konkrétním případě. Z hlediska určení výměry pokuty je proto nutno hodnotit nejen jaké následky byly přestupkem způsobeny, ale také jakou měly intenzitu (srov. rozsudek NSS sp. zn. 1 Afs 106/2012 ze dne 6. 6. 2013).
125. Obecně lze konstatovat, že za nejzávažnější stupeň intenzity porušení zákona je nutno považovat postup zadavatele spočívající v úplném ignorování existence zákona a základních zásad, na nichž je tento zákon postaven, a to včetně jejich záměrného obcházení, neboť takový postup zpravidla zcela vylučuje soutěžní prostředí, které je základním předpokladem dosažení efektivního vynakládání veřejných prostředků. Nezákonným poptáváním plnění mimo zadávací řízení dochází k vyloučení jednoho ze základních principů zadávání veřejných zakázek, jímž je zajištění otevřené hospodářské soutěže, která je základním předpokladem výběru ekonomicky nejvýhodnější nabídky a prostředkem k realizaci základních principů uvedených v § 6 zákona.
126. V rámci posouzení povahy a závažnosti přestupku Úřad konstatuje, že výše popsaným jednáním obviněný obešel primární povinnost uloženou zadavateli § 2 odst. 3 zákona, tedy v případě zadávání služeb v hodnotě nadlimitní veřejné zakázky postupovat v jednom ze zákonem určených druhů zadávacího řízení, přičemž došlo k porušení právem chráněného zájmu spočívajícího v zajištění řádné hospodářské soutěže, která je předpokladem transparentního a hospodárného nakládání s veřejnými prostředky.
127. K následkům spáchání přestupku obviněným Úřad uvádí, že v daném případě měl spáchaný přestupek za následek uzavření smlouvy KOŠ na dobu neurčitou bez provedení zadávacího řízení, tedy zcela mimo soutěž dodavatelů. Tvrzení obviněného (které navíc nepodložil žádnými důkazy), že smlouva KOŠ byla uzavřena za pro něj nejvýhodnějších možných podmínek, nepředstavuje relevantní důvod, resp. výjimku pro uzavření smlouvy mimo režim zákona. Nelze vyloučit, že pokud by obviněný postupoval v souladu se zákonem a poptával předmětné plnění v zadávacím řízení či v jiném zákonem aprobovaném postupu, mohl obdržet nabídky i od jiných dodavatelů, kteří mohli nabídnout nižší cenu. Obviněný tak svým nezákonným postupem negativně zasáhl do konkurenčního prostředí v daném tržním odvětví, neboť došlo k narušení férovosti hospodářské soutěže mezi dodavateli.
128. Nadto Úřad ke způsobu spáchání přestupku konstatuje, že ze zjištěných skutečností (zejm. časová návaznost uzavření smlouvy KOŠ a vstupu soukromého subjektu do společnosti KOŠ, přičemž je zřejmé, že tento vstup byl obviněným, resp. DSO, jehož je obviněný členem, připravován s předstihem minimálně několika měsíců) dospěl Úřad k závěru, že postup zadavatele byl natolik sofistikovaný, že je vyloučeno, aby se nejednalo o úmyslné porušení zákona. Jednání zadavatele proto vyhodnotil Úřad jako vědomé obcházení zákona a účelové využití výjimky z povinnosti postupovat v rámci zadávacího řízení na základě institutu vertikální spolupráce. Takový postup ohrožuje základní zásady zadávání veřejných zakázek a je nutno jej považovat za závažnou přitěžující okolnost. Na tomto místě Úřad považuje za vhodné uvést, že nepřehlíží vyjádření obviněného, že společnost Marius Pedersen mu poskytla služby za výrazně výhodnějších podmínek, než jaké by mu nabídli jiní dodavatelé. Toto tvrzení obviněného považuje za zcela nepodložené, přičemž nelze dovodit, že by v případě konání zadávacího řízení dle zákona jiný dodavatel nepředložil výhodnější nabídku než právě společnost Marius Pedersen.
129. K závažnosti přestupku Úřad v šetřeném případě shrnuje, že posoudil způsob spáchání přestupku, jeho následky a intenzitu těchto následků, a dále okolnosti, za nichž byl přestupek spáchán. Stupeň společenské škodlivosti přestupku (tedy závažnosti) označuje Úřad jako velmi vážný, a to vzhledem k tomu, že jednání obviněného mohlo výrazně narušit základní princip zadávání veřejných zakázek – zachování efektivního soutěžního prostředí, které má umožnit z co nejširšího okruhu podaných nabídek vybrat pro obviněného nabídku nejvhodnější, a také vzhledem k tomu, že jednání obviněného zjevně směřovalo k obejití povinností plynoucích mu ze zákona a sloužících k transparentnímu výdeji veřejných prostředků.
130. Úřad se dále zabýval tím, zda přestupek, za nějž je obviněnému nyní ukládán trest, není v souběhu s dalšími přestupky obviněného. Při tomto posouzení Úřad vycházel z právní úpravy obsažené v zákoně o přestupcích, jakož i z judikatury NSS. Rozšířený senát NSS v rozsudku č. j. 5 As 98/2022-51 ze dne 9. 10. 2025 zdůraznil, že aktuálně účinné znění zákona o přestupcích představuje ucelený a předvídatelný systém pravidel pro posuzování souběhu přestupků a jejich trestání, přičemž hmotněprávní důsledky souběhu přestupků jsou úzce a neoddělitelně provázány s procesní úpravou společného řízení a rozhodným mezníkem pro časové vymezení vícečinného souběhu přestupků je okamžik zahájení řízení o některém z nich. Přestupek spáchaný až po zahájení řízení o jiném přestupku již s tímto přestupkem netvoří souběh ve smyslu zákona o přestupcích, neboť o takových přestupcích nelze podle § 88 odst. 3 zákona o přestupcích vést společné řízení. NSS současně uvedl, že za této právní úpravy již není namístě vymezovat souběh přestupků analogií z trestního práva, neboť zákonodárce otázku časového ohraničení souběhu řeší přímo a výslovně. Rozšířený senát NSS se dále zabýval významem ust. § 37 písm. b) zákona o přestupcích, podle něhož se při určení druhu správního trestu a jeho výměry přihlédne zejména k tomu, že o některém z více přestupků, které byly spáchány jedním skutkem nebo více skutky, nebylo rozhodnuto ve společném řízení. NSS dovodil, že toto ustanovení dopadá pouze na případy, kdy společné řízení podle § 88 zákona o přestupcích mohlo a mělo být vedeno, avšak z určitého důvodu vedeno nebylo. Naopak v situacích, kdy zákon o přestupcích vedení společného řízení výslovně vylučuje (tedy právě u přestupků spáchaných po zahájení řízení o jiném přestupku podle § 88 odst. 3 zákona o přestupcích), nelze § 37 písm. b) zákona o přestupcích chápat jako prostředek k dodatečnému zohlednění jiných přestupků obviněného při ukládání správního trestu. V takových případech by uplatnění zásady absorpce bylo v rozporu se zjevně projeveným úmyslem zákonodárce, který přestupky spáchané po zahájení řízení o jiném přestupku záměrně vyňal z režimu společného projednání a úhrnného trestání.
131. Na základě výše uvedených východisek Úřad posoudil, zda v projednávané věci existuje důvod přihlédnout k jiným souběžným přestupkům obviněného ve smyslu § 37 písm. b) zákona o přestupcích, o nichž nebylo rozhodnuto spolu s právě projednávaným přestupkem ve společném řízení, ačkoliv to podle zákona o přestupcích přicházelo v úvahu. Úřad uvádí, že šetřený přestupek, není v souběhu s dalším přestupkem či přestupky obviněného, proto se § 37 písm. b) zákona o přestupcích v projednávané věci neuplatní.
132. Úřad neshledal v šetřeném případě žádné polehčující[16] ani žádné další přitěžující okolnosti.
133. Úřad dále při určení výše pokuty přistoupil k posouzení ekonomické situace obviněného, neboť v určitém případě se uložená pokuta může jevit jako krajně „nespravedlivá“. Nepřípustné jsou pak takové pokuty, jež mají likvidační charakter. Ze schváleného rozpočtu obviněného na rok 2026[17] Úřad zjistil, že obviněný v roce 2026 plánuje hospodařit s příjmy ve výši cca 143 907 000 Kč. Na základě výše uvedeného Úřad konstatuje, že vyměřenou výši pokuty nelze v tomto případě považovat za nepřiměřeně zasahující (a v tomto smyslu nespravedlivou) ekonomickou podstatu obviněného.
134. Závěrem Úřad uvádí, že pokuta uložená obviněnému za nedodržení postupu stanoveného zákonem má splnit mimo jiné dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem, a především funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu. Má-li pokuta tyto funkce splnit, je zřejmé, že musí být natolik intenzivní, aby byla zadavatelem pociťována jako újma, neboť uložením velmi nízké pokuty by nedošlo k naplnění jejího účelu, tj. sankce za protiprávní jednání. Výše sankčního postihu proto byla Úřadem stanovena i tak, aby nedošlo k bagatelizaci následků přestupku. Stanovená výše pokuty pak dle Úřadu dostatečně naplňuje obě funkce právní odpovědnosti.
135. Na základě výše uvedených skutečností a po zhodnocení všech okolností a důkazů, a to jak jednotlivě, tak v jejich vzájemné souvislosti, Úřad obviněnému uložil za spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí pokutu tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí, která odpovídá závažnosti spáchaného přestupku a všem dále zohledněným skutečnostem a která naplňuje dostatečně vzhledem k okolnostem případu obě funkce právní odpovědnosti.
136. Úřad posoudil postup obviněného ze všech hledisek a s ohledem na výše uvedené rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.
137. Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Celního úřadu v Liberci zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 3754-27727461/0710, variabilní symbol – IČO obviněného.
K výroku III. rozhodnutí – náklady řízení
138. Podle § 93 odst. 1 písm. i) zákona o přestupcích se ve výrokové části rozhodnutí o přestupku, kterým je obviněný uznán vinným, kromě náležitostí podle správního řádu uvede výrok o náhradě nákladů řízení.
139. Podle § 95 odst. 1 zákona o přestupcích správní orgán uloží obviněnému, který byl uznán vinným, povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou. Pokud bylo rozhodnutí o přestupku zrušeno jiným orgánem veřejné moci a tato skutečnost má za následek nesplnění podmínek pro uložení náhrady nákladů řízení, správní orgán nahrazené náklady vrátí.
140. Vzhledem k tomu, že zákon o přestupcích v současné době náklady řízení blíže neupravuje, musel správní orgán vycházet z obecného právního předpisu, kterým je správní řád.
141. Podle § 79 odst. 5 správního řádu uloží správní orgán povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou účastníkovi, který řízení vyvolal porušením své právní povinnosti. Podle citovaného ustanovení správního řádu výši paušální částky nákladů řízení stanoví prováděcí právní předpis. Tímto předpisem je vyhláška č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“), která v § 6 odst. 1 stanoví, že paušální částka nákladů správního řízení, které účastník vyvolal porušením své právní povinnosti, činí 2 500 Kč.
142. Jelikož v daném případě Úřad zahájil řízení o přestupku z moci úřední, neboť dospěl k závěru, že se obviněný dopustil přestupku, je zřejmé, že řízení bylo vyvoláno porušením právní povinnosti obviněného, a Úřad je tedy povinen obviněnému uložit náhradu nákladů řízení ve výši stanovené vyhláškou. Z toho důvodu Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí.
143. Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 19-24825621/0710, variabilní symbol 2026000122.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dní ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – Sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 602 00 Brno. Včas podaný rozklad má odkladný účinek. Rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu se podle § 261 odst. 1 písm. b) zákona zasílají Úřadu výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako datová zpráva podepsaná uznávaným elektronickým podpisem.
otisk úředního razítka
Mgr. Markéta Dlouhá
místopředsedkyně
Adresát/i:
Mgr. Martin Pujman, advokát, Jugoslávská 620/29, 120 00 Praha
Vypraveno dne:
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] V době uzavření smlouvy s obviněným (dne 2. 6. 2025) se sídlem Masarykova 246/6, 407 46 Krásná Lípa
[2] Obviněný uvádí, že probíhají jednání mezi zástupci DSO a společností Marius Pedersen za účelem vypořádání vzájemných práv a povinností souvisejících se vzniklou majetkovou účastí společnosti Marius Pedersen ve společnosti KOŠ. Dne 6. 8. 2026 proběhla další schůzka v této věci, avšak dosažení dohody o konkrétních parametrech vypořádání je komplikováno a prodlužováno nepředvídatelnými externími okolnostmi (zranění zaměstnanců společnosti KOŠ, havárie svozového vozidla či krádež nafty ze svozového vozidla).
[3] Dostupném na https://www.vhodne-uverejneni.cz/profil/komunalni-odpady-sluknovska-s-r-o.
[4] Cena za dodávku vozidla a záruční servis v délce 24 měsíců
[5] Dne 10. 11. 2022 byl k předmětné smlouvě uzavřen Dodatek č. 1.
[6] Předmětným dodatkem byl sjednán nový ceník služeb s účinností od 1. 1. 2024.
[7] Předmětným dodatkem byl sjednán nový ceník služeb s účinností od 1. 1. 2025.
[8] Viz např. rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 31 Af 44/2018 ze dne 22. 4. 2020 (bod 23. odůvodnění)
[9] Šebesta, M., Novotný, P. Machurek, T., Dvořák, D. a kolektiv. Zákon o zadávání veřejných zakázek. Komentář. 2 vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, Systém Beck online.
[10] Šebesta, M., Novotný, P. Machurek, T., Dvořák, D. a kolektiv. Zákon o zadávání veřejných zakázek. Komentář. 2 vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, Systém Beck online.
[11] Šebesta, M., Novotný, P. Machurek, T., Dvořák, D. a kolektiv. Zákon o zadávání veřejných zakázek. Komentář. 2 vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, Systém Beck online.
[12] Přičemž i v případě, kdy by obviněný věděl, že zástupci ostatních členských obcí DSO budou hlasovat pro tento převod, se mohl rozhodnout smlouvu KOŠ neuzavřít a zahájit zadávací řízení jako jeden zadavatel.
[13] Úřad s ohledem na ustanovení § 2 odst. 1 zákona o přestupcích ověřil, že změna limitů, kterou přinesla novela nařízení vlády o finančních limitech s účinností od 1. 1. 2026, nepředstavuje pro obviněného příznivější právní úpravu.
[14] FLORIAN, Mojmír. Projevy dualismu soukromého a veřejného práva v oblasti právní regulace zadávání veřejných zakázek. Správní právo. 2025, roč. LVIII, č. 6–7.
[15] Na tomto nic fakticky nemění ani vyjádření k podkladům, v němž obviněný uvádí, že dne 6. 8. 2026 proběhla další schůzka zástupců DSO a společnosti Marius Pedersen s cílem vypořádání vzájemných práv a povinností, avšak ke dni vydání tohoto rozhodnutí Úřad neobdržel žádné informace o tom, že by došlo k přijetí závazné dohody v této věci.
[16] Obviněný sice žádá, aby Úřad při stanovení výše pokuty zohlednil skutečnost, že jsou ze strany DSO a společnosti Marius Pedersen podnikány kroky k nápravě vzniklého nezákonného stavu, avšak jak Úřad uvedl výše, ke dni vydání tohoto rozhodnutí neobdržel informaci o tom, že by došlo k uzavření právně závazné dohody v této věci. Fakticky tak k žádné (třebaže jen částečné) nápravě dosud nedošlo, a Úřad ji tak ani nemůže zohlednit ve své úvaze o pokutě.
[17] Dostupného na https://www.krasnalipa.cz/doc/rozpocet/ro-2026.pdf.
