číslo jednací: 39807/2026/161
spisová značka: R0143/2026/VZ
| Instance | II. |
|---|---|
| Věc | Zajištění sběru, svozu, využití a odstranění komunálních odpadů a dalších souvisejících činností |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
| Výrok | rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno |
| Rok | 2026 |
| Datum nabytí právní moci | 27. 10. 2026 |
| Související rozhodnutí | 29957/2026/500 39807/2026/161 |
| Dokumenty |
|
PID |
UOHSX00NKGP2 |
|
|
|
Č. j. |
ÚOHS-39807/2026/161 |
||
|
Sp. zn. |
ÚOHS-R0143/2026/VZ |
||
|
Datum, místo |
27. 10. 2026, Brno |
Rozhodnutí PŘEDSEDY
Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Ve správním řízení o rozkladu doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 8. 9. 2026 obviněným
- městem Krásná Lípa, IČO 00261459, se sídlem Masarykova 246/6, 407 46 Krásná Lípa, ve správním řízení zastoupeným Mgr. Martinem Pujmanem, advokátem, ev. č. ČAK 14342, se sídlem Jugoslávská 620/29, 120 00 Praha,
proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 19. 8. 2026, č. j. ÚOHS-29957/2026/500 vydanému ve správním řízení vedeném pod sp. zn. ÚOHS-S0122/2026/VZ ve věci možného spáchání přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek v souvislosti s poptáváním plnění spočívajícího v zajištění sběru, svozu, využití a odstranění komunálních odpadů a dalších souvisejících činností mimo zadávací řízení, na jehož realizaci uzavřel obviněný dne 2. 6. 2025 smlouvu č. 2025/19/15134 s jím a jinými veřejnými zadavateli ovládanou osobou Komunální odpady Šluknovska s. r. o., IČO 22303481, se sídlem Svatopluka Čecha 1277, 407 47 Varnsdorf, s odkazem na institut vertikální spolupráce podle § 11 zákona o zadávání veřejných zakázek,
jsem podle § 152 odst. 6 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, na základě návrhu rozkladové komise, jmenované dle § 152 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, rozhodl takto:
Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 19. 8. 2026, č. j. ÚOHS-29957/2026/500, sp. zn. ÚOHS-S0122/2026/VZ p o t v r z u j i a podaný rozklad z a m í t á m.
ODŮVODNĚNÍ
I. SPRÁVNÍ ŘÍZENÍ VEDENÉ ÚŘADEM PRO OCHRANU HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE
1. Obviněný společně s dalšími dvanácti zakládajícími členy založil Dobrovolný svazek obcí Čisté Šluknovsko, IČO 21110174, se sídlem Náměstí 464/1, 407 53 Jiříkov (dále jen „DSO“). Dne 27. 11. 2024 vznikla společnost Komunální odpady Šluknovska s. r. o., IČO 22303481, se sídlem Svatopluka Čecha 1277, 407 47 Varnsdorf (dále jen „společnost KOŠ“), jejímž jediným zakládajícím společníkem byl DSO.
2. Obviněný uzavřel se společností KOŠ postupem mimo zadávací řízení dne 2. 6. 2025 „Smlouvu na zajištění sběru, svozu, využití a odstranění komunálních odpadů a dalších činností ve správním území města Krásná Lípa č. 2025/19/15-134“ (dále jen „smlouva KOŠ“).
3. Dne 4. 6. 2025 do společnosti KOŠ jako nový společník přistoupila společnost Marius Pedersen a. s., IČO 42194920, se sídlem Průběžná 1940/3, Nový Hradec Králové, 500 09 Hradec Králové (dále jen „Marius Pedersen a. s.“), která převzala 51 % obchodního podílu (49 % obchodního podílu zůstalo DSO).
4. Úřad posoudil popsaný postup a zahájil postupem podle § 90 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o přestupcích“) v návaznosti na § 150 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“) řízení o přestupku z moci úřední vydáním příkazu č. j. ÚOHS-06424/2026/500 ze dne 17. 2. 2026. Příkaz byl obviněnému doručen téhož dne. Proti příkazu podal obviněný odpor.
II. NAPADENÉ ROZHODNUTÍ
5. Úřad následně dne 19. 8. 2026 vydal rozhodnutí č. j. ÚOHS-29957/2026/500, sp. zn. ÚOHS-S0122/2026/VZ. Jeho výrokem I konstatoval, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále jen „zákon“ nebo „ZZVZ“) tím, že nedodržel pravidlo pro zadání veřejné zakázky stanovené v § 2 odst. 3 ZZVZ ve spojení se zásadou transparentnosti, když s úmyslem obejít zákonnou povinnost zadat nadlimitní veřejnou zakázku v zadávacím řízení dle § 55 ZZVZ, uzavřel se společností KOŠ dne 2. 6. 2025 smlouvu na zajištění sběru, svozu, využití a odstranění komunálních odpadů a dalších činností ve správním území města Krásná Lípa s odkazem na institut vertikální spolupráce, tedy postupem mimo zadávací řízení, a to s vědomím, že v blízké budoucnosti bude mít v ovládané osobě majetkovou účast soukromá obchodní společnost Marius Pedersen a. s., čímž dojde k porušení podmínky pro uplatnění institutu vertikální spolupráce stanovené v § 11 odst. 1 písm. b) ZZVZ, a účelově tak uzavřel smlouvu pouhé dva před dny vznikem majetkové účasti soukromé obchodní společnosti v ovládané osobě, přičemž tímto nezákonným postupem mohl ovlivnit výběr dodavatele.
6. Za spáchání přestupku uložil Úřad výrokem II napadeného rozhodnutí obviněnému pokutu ve výši 2 500 000 Kč. Výrokem III pak uložil obviněnému uhradit náklady řízení ve výši 2 500 Kč.
III. ROZKLAD ZADAVATELE
7. Napadené rozhodnutí bylo obviněnému doručeno 24. 8. 2026. Rozklad, který Úřad obdržel dne 8. 9. 2026, tak byl podán v zákonné lhůtě.
Námitky rozkladu
8. Obviněný v rozkladu napadá procesní postup Úřadu, a sice neprovedení důkazů v podobě výslechu svědků a nenařízení ústního jednání.
9. Dále obviněný sporuje zjištěný skutkový stav, dle názoru obviněného nebylo prokázáno, že by vstup soukromé společnosti do společnosti KOŠ byl v době uzavření smlouvy na plnění veřejné zakázky jistý.
10. Obviněný nesouhlasí ani s právním posouzením věci, převod obchodního podílu nebyl účelový. Vůle převést podíl se tvořila již půl roku před vstupem soukromého investora. Obviněný zdůrazňuje, že vstup nebyl jistý a společnost KOŠ se připravovala i na variantu, že k němu nedojde (pořízení vlastního vozidla, zadávací řízení na energetické využití odpadu). Ustanovení § 11 navíc neukládá povinnost dodržovat podmínky tohoto ustanovení po celou dobu trvání smlouvy na plnění veřejné zakázky.
11. Obviněný dále tvrdí, že smlouva o převodu obchodního podílu ve společnosti KOŠ je absolutně neplatná, neboť k jejímu uzavření nebyl dán souhlas ze strany všech zúčastněných obcí a její uzavření je rovněž v rozporu s veřejným pořádkem.
12. Obviněný nesouhlasí ani s výší sankce, namítá její nepřiměřenou výši a skutečnost, že Úřad nezohlednil všechny okolnosti rozhodné pro její uložení.
Závěr rozkladu
13. Zadavatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a správní řízení zastavil, eventuálně aby rozhodnutí změnil tak, že sníží uloženou pokutu.
IV. ŘÍZENÍ O ROZKLADu
14. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 správního řádu a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.
Stanovisko předsedy Úřadu
15. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí, jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu, a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech, byl podle § 98 odst. 1 zákona o přestupcích přezkoumán soulad výroků napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy, a dále byla přezkoumána rovněž správnost napadeného rozhodnutí, přičemž byl přijat závěr, že Úřad rozhodl napadeným rozhodnutím správně a v souladu s právními předpisy o vině i trestu obviněného.
V. K námitkám rozkladu a potvrzení napadeného rozhodnutí
16. V posuzované věci Úřad zjistil následující skutkový stav: Obviněný a 12 dalších obcí založil v říjnu 2023 dobrovolný svazek obcí Čisté Šluknovsko. V listopadu 2024 založil DSO obchodní společnost Komunální odpady Šluknovska s. r. o. Obviněný uzavřel dne 2. 6. 2025 smlouvu o zajištění sběru, svozu a využití komunálních odpadů se společností KOŠ, a to bez zadávacího řízení s odkazem na § 11 ZZVZ. Dne 4. 6. 2025 rozhodla valná hromada DSO o udělení souhlasu k rozdělení a převodu obchodního podílu na společnost Marius Pedersen a. s. Na základě toho pak téhož dne předseda DSO reprezentující jediného společníka společnosti KOŠ rozhodl o rozdělení obchodního podílu a jeho převodu na společnost Marius Pedersen a. s. Společnost Marius Pedersen a. s. tak nabyla 51% podíl ve společnosti KOŠ.
17. Předestřený skutkový stav považuji za správně zjištěný. Za správné pak považuji i jeho právní posouzení. Úřad vyšel z toho, že podmínky vertikální spolupráce podle § 11 ZZVZ nelze posuzovat pouze podle stavu vlastnické struktury v okamžiku uzavření smlouvy na plnění veřejné zakázky, nýbrž je třeba přihlédnout i k tomu, zda v okamžiku uzavření smlouvy neexistuje konkrétní perspektiva vstupu soukromého kapitálu do ovládané společnosti. To odpovídá přístupu SDEU, srov. rozsudek Sea ve věci C-573/07. V posuzované věci taková konkrétní perspektiva existovala, tedy obviněný nebyl oprávněn využít ustanovení § 11 ZZVZ. Vzhledem k tomu, že jde o nadlimitní veřejnou zakázku, byl obviněný povinen ji zadat v řádném zadávacím řízení.
K námitce neprovedení navržených důkazů
18. Obviněný navrhuje výslech starosty města a dále předsedy DSO. Výslech starosty by měl sloužit k prokázání dlouhodobé situace v odpadovém hospodářství na Šluknovsku, k prokázání dlouhodobého záměru DSO zajistit odpadové hospodářství formou in-house společnosti, který však byl komplikovaný a časově náročný. Obviněný zdůrazňuje, že o majetkovém vstupu soukromého subjektu do společnosti KOŠ „v té době nebylo vůbec uvažováno ani ze strany obviněného, ani ze strany dalších obcí, které (spolu s obviněným) v lednu roku 2024 vytvořily DSO“.
19. Výslech starosty jakož i předsedy DSO měl dále prokázat, kdy se členové DSO rozhodli ukončit stávající smluvní vztahy na svoz odpadu a uzavřít nové se společností KOŠ a to, jak tento proces probíhal. Dále měli být vyslechnuti k tomu, kdy byla zahájena jednání o případném majetkovém vstupu společnosti Marius Pedersen a. s. do společnosti KOŠ, jak jednání probíhala a jak na tuto možnost reagovali jednotliví členové DSO, jaké byly jejich námitky, jak byly vypořádány a že před konáním valné hromady DSO dne 4. 6. 2025 a v jejím průběhu nebylo jasné, že k majetkovému vstupu dojde.
20. To jsou dle rozkladových námitek klíčové okolnosti, které dle obviněného popírají, že by smlouvu uzavřenou se společností KOŠ dne 2. 6. 2025 uzavíral se záměrem porušit podmínky in-house spolupráce.
21. Úřad – jak vyplývá z napadeného rozhodnutí – odmítl výslechy provést pro nadbytečnost. Dle jeho názoru obtíže v zajištění odpadového hospodářství nejsou okolnostmi, které by ospravedlnily obcházení povinnosti zadat zakázku v zadávacím řízení. Úřad zdůraznil, že byl doložen jediný pokus neúspěšně zadat odpadové hospodářství osm let před uzavřením posuzované smlouvy. Z toho nelze dovodit, že by plnění nebylo možné zajistit zákonně. Závěr, že obviněný musel při uzavření smlouvy se společností KOŠ vědět o téměř jisté budoucí změně vlastnické struktury, má Úřad za jednoznačně prokázaný z listinných důkazů.
22. K důkazním návrhům v podobě výslechu svědků uvádím shodně s Úřadem, že jejich provedení nepovažuji ve věci za potřebné, a to ze dvou důvodů. Tam, kde obviněný navrhuje jejich výslech, aby ozřejmil šířeji problematiku a problematičnost odpadového hospodářství na Šluknovsku, jde o skutečnosti, které podrobně vylíčil ve svých podáních v prvostupňovém řízení. I pokud by byla jeho tvrzení vzata cele za prokázaná, jde o skutečnosti, které nejsou rozhodné pro posouzení naplnění podmínek § 11 ZZVZ. Tam, kde obviněný navrhuje jejich výslech pro prokázání toho, že do poslední chvíle nebylo jisté, zda bude obchodní podíl ve společnosti KOŠ převeden na soukromý subjekt, má jít o prokázání skutečností, které jsou již jednoznačně prokázány shromážděnými listinnými důkazy, což bude pojednáno v podrobnostech níže.
23. Mimoto v případě starosty obviněného nejde o výslech svědka, nýbrž o subjekt, který za obviněného jedná. Jde tedy o návrh na výslech účastníka řízení, který je obecně brán jako důkaz podpůrný, nejsou-li k dispozici jiné důkazní prostředky.
24. Nelze konečně ani přehlédnout, že jde o návrh na výslech osob, které byly klíčovými osobami v celé pojednávané transakci. Při jejich případném výslechu by bylo nutno zohlednit jejich přirozený zájem na příznivém vysvětlení okolností. I z tohoto důvodu považuji za vhodné a naprosto dostačující vycházet z objektivních listinných podkladů, které jednotlivé kroky obviněného i DSO dostatečně zachycují a z nichž je zřejmá i časová posloupnost událostí klíčová pro posouzení věci.
K nenařízení ústního jednání
25. Obviněný v rozkladu namítá, že Úřad pochybil, neboť nenařídil ústní jednání. To mělo sloužit k výslechu svědků, tedy pro řádné uplatnění procesních práv obviněného. Přestupkové řízení je sankčním řízením, v němž mají být respektovány požadavky spravedlivého procesu. Neprovedení výslechu svědků spolu s nenařízením ústního jednání obviněnému znemožnilo účinně hájit svá práva a plně využít procesní prostředky obrany.
26. K těmto námitkám předesílám, že správní řízení je řízením v zásadě neveřejným a písemným. To platí i o řízení o přestupku s výjimkou situací definovaných v § 80 zákona o odpovědnosti za přestupky.[1] Podle § 80 odst. 2 tohoto zákona se ústní jednání nařídí, je-li to nezbytné pro zjištění stavu věci nebo na žádost obviněného tehdy, je-li to nezbytné k uplatnění jeho práv.
27. Obviněný žádal ve správním řízení primárně provedení výslechu svědků, a až za tím účelem žádal nařízení ústního jednání. Úřad v napadeném rozhodnutí obsáhle odůvodnil, proč výslech svědků považoval za nadbytečný (viz body 111-113 napadeného rozhodnutí). Výslech svědků byl přitom jediným důvodem, pro nějž obviněný ústní jednání žádal. Rozhodné skutkové okolnosti jsou zachyceny v provedených listinných důkazech, tedy ústní jednání nebylo a není nutné ani pro zjištění stavu věci. Obviněnému byla ve správním řízení zachována všechna procesní práva: měl v průběhu řízení opakovaně možnost předkládat svá tvrzení a důkazní návrhy, nahlížet do správního spisu a vyjadřovat se k podkladům rozhodnutí. Ústní jednání tak nebylo nezbytné ani z hlediska uplatnění práv obviněného.
28. Konstatuji tedy, že nenařízení ústního jednání není vadou, která mohla mít vliv na výsledek přestupkového řízení. Procesní práva obviněného byla plně uplatňována písemnou formou po celou dobu správního řízení a skutkový stav věci byl nepochybně zjištěn, k čemuž se podrobně vyjádřím dále.
Ke zjištěnému skutkovému stavu
29. Obviněný v rozkladu namítá, že Úřad ve věci rozhodl, aniž by spolehlivě zjistil skutkový stav. Dle jeho názoru Úřad vychází výhradně ze zápisu z valné hromady DSO, který však nezachycuje skutečný průběh jednání ani výhrady jednotlivých obcí ke vstupu soukromé společnosti do společnosti KOŠ.
30. Dle obviněného dospěl Úřad v důsledku neúplného dokazování (chybějící výslechy svědků) k nesprávným skutkovým závěrům. Selektivně vyhodnotil důkazy podporující předem vytvořenou tezi o účelovém obcházení zákona. Úřad taktéž nevypořádal rozpory mezi podklady (tvrzení obviněného i vyjádření DSO zpochybňující jednoznačnost a předvídatelnost rozhodnutí o vstupu soukromé společnosti). Takový postup je dle obviněného v rozporu se zásadou materiální pravdy a s povinností hodnotit důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech.
31. K těmto rozkladovým námitkám uvádím, že vycházejí z přesvědčení obviněného, že pro posouzení jeho postupu je relevantní jakákoli, ať již teoretická či marginální možnost, že ke vstupu společnosti Marius Pedersen a. s. do společnosti KOŠ nemuselo dojít, a tuto možnost je třeba prokazovat.
32. Nepopírám, že určitá možnost, že se věci neuskuteční podle plánu, existuje vždy. V posuzovaném případě je však z listinných dokladů zcela evidentní, že se o vstupu soukromého kapitálu do společnosti KOŠ dlouhodobě jednalo[2], následně byl postup plánován a koordinován: Valná hromada DSO byla s předstihem svolána. Byli na ní přítomni zástupci 12 členských obcí. Jednání valné hromady trvalo pouhých 15 minut, ačkoliv program valné hromady byl obsáhlý. Úvodem byl schvalován program jednání (bylo upuštěno od změny stanov DSO), byl udělován souhlas s rozdělením podílu ve společnosti KOŠ, byl schválen převod podílu ve výši 51 % na společnost Marius Pedersen a. s., bylo schváleno i znění kupní smlouvy o převodu podílu, byla schválena změna zakladatelské listiny KOŠ tak, že byl doplněn článek o způsobu změny společenské smlouvy, předseda DSO byl pověřen podpisem kupní smlouvy o převodu podílu, byl schválen návrh smlouvy o společném podniku, která byla uzavřena mezi DSO a společností Marius Pedersen a. s. a předseda DSO byl pověřen podpisem smlouvy o společném podniku. Dále valná hromada navrhla konkrétní osoby na pozici jednatelů společnosti KOŠ a konkrétní osoby na pozici členů dozorčí rady KOŠ. O všech těchto bodech bylo hlasováno, všechny byly přijaty, přičemž všichni přítomní hlasovali pro.
33. Ze zaznamenaného průběhu jednání valné hromady tak vyplývá, že je vyloučeno, aby mezi jejími účastníky nebyl předem projednán a předschválen celý průběh transakce, a to jednak proto, že valná hromada probíhala extrémně krátkou dobu (9-9:15 hodin), ačkoliv její součástí bylo i schvalování několika textů a personální změny, jednak proto, že všichni účastníci valné hromady hlasovali pro všechny schvalované body. Jeví se, že vstup společnosti Marius Pedersen a. s. do společnosti KOŠ byl plánovaný a poměrně jistý.
34. Tomu nasvědčuje i další skutečnost vyplývající z obsahu správního spisu, a sice to, že stejně jako postupoval obviněný, postupovaly i ostatní členské obce DSO.[3] Z textu smluv obsažených ve správním spisu se totiž podává, že ostatní členské obce těsně před konáním valné hromady DSO na jednání zastupitelstev schválily a se společností KOŠ uzavřely smlouvy na zajištění sběru, svozu, využití a odstranění komunálních odpadů v režimu § 11 ZZVZ. Přitom plnění těchto smluv bylo sjednáno až na 1. 7. 2025 popř. v některých případech na 1. 8. 2025, tedy všechny obce mohly nepochybně s uzavřením smluv několik dní vyčkat.
35. Konstatuji tedy, že v posuzované věci není důvod o správnosti zjištěného skutkového stavu pochybovat.
K nesprávnému právnímu posouzení viny
36. Obviněný v rozkladu nesouhlasí s tím, že by porušil ustanovení § 11 ZZVZ již uzavřením smlouvy dne 2. 6. 2025 s vědomím vstupu soukromého kapitálu do společnosti KOŠ, jak je mu kladeno za vinu. Podle jeho názoru je rozhodující okamžik jednání zadavatele, tedy uzavření smlouvy, a v tomto okamžiku byla podmínka § 11 odst. 1 písm. b) ZZVZ splněna, neboť společnost KOŠ byla zcela vlastněna DSO. Vůle obviněného se utvářela již od ledna 2025, kdy rada schválila výpověď dosavadní smlouvy, dne 19. 5. 2025 schválila uzavření smlouvy se společností KOŠ. Starosta pak dne 2. 6. 2026 uzavřením smlouvy jen potvrdil tuto již vytvořenou vůli. Načasování uzavření smlouvy nelze považovat za účelové, bylo výsledkem dlouhodobého procesu.
37. Dle obviněného nelze vztáhnout podmínky § 11 ZZVZ na celou dobu trvání vertikální spolupráce, neboť zákonodárce takovou podmínku nestanovil. Nelze proto sankcionovat jednání, které v okamžiku svého uskutečnění zákon neporušovalo.
38. Obviněný dále upozorňuje na to, že o převodu podílu ve společnosti KOŠ nerozhodoval on, ale kolektivní orgán DSO, přičemž jednotlivé obce mohly návrh odmítnout, změnit či odložit. Tvrdí, že jednání byla komplikovaná a výsledek nebyl až do hlasování dne 4. 6. 2025 jistý. Doklady pořízené dne 4. 6. 2025 neprokazují připravenost transakce. Významné dle obviněného je i to, že majetková změna ve společnosti KOŠ nebyla provedena jím, nýbrž vlastníkem společnosti KOŠ.
39. K těmto námitkám předesílám, že stav rozhodný pro využití ustanovení § 11 ZZVZ je třeba zásadně zkoumat ke dni uzavření smlouvy. Současně ale – i na základě judikatury SDEU, kterou obviněný v rozkladu cituje[4] – je třeba zohlednit, zda již v tomto okamžiku existovala konkrétní a krátkodobá perspektiva vstupu soukromého kapitálu do společnosti dosud ovládané podle § 11 odst. 1 ZZVZ.
40. Ke 2. 6. 2025 byla sice podmínka § 11 odst. 1 ZZVZ formálně splněna (společnost KOŠ byla ze 100 % ovládána DSO), nicméně v tento den již existovala – a dlužno zmínit, že v řízení byla nepochybně prokázána – krátkodobá perspektiva převodu obchodního podílu na soukromý subjekt. V této souvislosti podotýkám, že ve vztahu k převodu obchodního podílu si lze stěží představit krátkodobější a konkrétnější perspektivu, než jsou dva dny, o které smlouva na plnění veřejné zakázky předcházela smlouvě o převodu obchodního podílu.
41. Obviněný se v rozkladu opakovaně vrací k tvrzení, že výsledek hlasování na valné hromadě DSO nebyl do poslední chvíle jistý. Přitom však opomíjí, že i judikatura SDEU pracuje s významně nižším standardem: zda byl vstup soukromého subjektu konkrétní a krátkodobě perspektivní. To jinými slovy znamená, že rozhodující není to, zda mohla valná hromada teoreticky hlasovat jinak, nýbrž to, že si byl obviněný v okamžiku uzavření smlouvy na plnění veřejné zakázky vědom, že vstup soukromého subjektu je bezprostřední, připravovanou a očekávatelnou změnou, nikoliv jen hypotetickou možností.
42. Na těchto závěrech nic nemění ani okolnosti, za nichž se společnost KOŠ pokoušela získat vozidlo na svoz odpadu či zajistit energetické využití odpadu. Jak Úřad v napadeném rozhodnutí správně uvádí, společnost KOŠ měla před vstupem soukromého kapitálu zcela nedostačující vybavení vzhledem k počtu obsluhovaných obcí, jednalo se o vozidlo pořízené na základě kupní smlouvy ze dne 15. 5. 2025, přičemž kupní cenu tohoto vozidla již měl hradit soukromý subjekt[5]. Zadávací řízení na využití odpadu bylo zrušeno v den, kdy se stal soukromý subjekt společníkem společnosti KOŠ, neboť až tehdy se mohla uplatnit koncepce provozu navázaná na nového většinového vlastníka a společnost KOŠ začala využívat možnosti a kapacity svého společníka, resp. kapacity společností tvořících s ním jednu skupinu.
43. Konstatuji, že společnost KOŠ neměla prostředky na vlastní vybavení, prakticky žádným ani nedisponovala a neměla zahájena zadávací řízení na to, aby prostředky, kterými by odpadové hospodářství realizovala, zakoupila či jinak opatřila. Přesto uzavřela řadu smluv na zajištění odpadového hospodářství. I z toho je patrno, že zajištění vstupu soukromého investora byl dlouhodobý plán, bez něhož by společnost KOŠ nemohla své funkce vůbec plnit.
44. Na okraj podotýkám, že majetkovou účast je nutno zkoumat nikoliv pouze k okamžiku uzavření smlouvy v rámci vertikální spolupráce, ale je zakázána i následná majetková účast jiných osob nežli ovládajících veřejných zadavatelů.[6] S tím souvisí požadavek prevence takové situace, jelikož u kapitálových společností je změna vlastnické struktury proveditelná poměrně snadno.
45. Zadavatel tedy musí dbát na to, aby byly podmínky vertikální spolupráce splněny po celou dobu plnění smlouvy. V případě převodu obchodního podílu v ovládané společnosti na soukromý subjekt je tak třeba ukončit účinnost smlouvy a zadat řádně veřejnou zakázku nebo situaci jinak vyřešit, neboť v případě jejího dalšího trvání se jedná o zadání veřejné zakázky bez zadávacího řízení.[7]
46. V posuzované věci však zadavatel, který tvrdí, že nemohl tušit, jak jednání valné hromady dopadne, uzavřel těsně před konáním valné hromady smlouvu na veřejnou zakázku a její účinnost neukončil ani poté, kdy mu byl již výsledek valné hromady nepochybně znám, a to ačkoliv k plnění této smlouvy mělo dojít až od 1. 2. 2026, tedy nehrozilo nebezpečí prodlení či ohrožení zajištění služeb odpadového hospodářství.
47. Námitka, že změna v majetkové struktuře společnosti KOŠ nebyla provedena obviněným, nýbrž vlastníkem společnosti KOŠ, je až absurdní v situaci, kdy obviněný odvozuje své oprávnění uzavřít se společností KOŠ smlouvu v režimu in-house, tedy v režimu, kdy obviněný společnost KOŠ spoluovládá. Každopádně otázka, kdo realizoval převod obchodního podílu ve společnosti KOŠ, není pro posouzení věci rozhodná. Obviněný o plánovaném vstupu soukromého kapitálu věděl, starosta obviněného na něm aktivně participoval, tedy obviněný mohl a měl na měnící se situaci reagovat v souladu se zákonem.
48. Pokud jde naplnění zásady nullum crimen, nulla poena sine lege, skutková podstata přestupku dle § 268 odst. 1 písm. a) ZZVZ je definována třemi prvky:
- nedodržením pravidel stanovených tímto zákonem pro zadání veřejné zakázky,
- potenciálním vlivem pochybení na výběr dodavatele,
- uzavřením smlouvy.
49. Zadavatel v posuzované věci nedodržel pravidla stanovená tímto zákonem, neboť zvolil dodavatele, který splňoval podmínku § 11 odst. 1 písm. b) ZZVZ pouhé dva dny, postupoval bez zadávacího řízení, čímž nepochybně mohl ovlivnit výběr dodavatele, a uzavřel na plnění veřejné zakázky smlouvu. Všechny tři prvky skutkové podstaty byly jednáním obviněného naplněny.
50. Zákon nestanoví podmínku časové posloupnosti uvedených prvků skutkové podstaty, tedy to, že by musela být smlouva na plnění veřejné zakázky posledním krokem, kterým je přestupek dokonán, ačkoliv tomu tak zpravidla je. V posuzované věci však k dokonání přestupku zadavatele došlo převodem obchodního podílu, jehož si byl obviněný vědom a s nímž – soudě dle načasování uzavření smlouvy – ve svém postupu počítal.
51. Jinými slovy, obviněný s vědomím, že společnost KOŠ přestane splňovat podmínky § 11 odst. 1 písm. b) ZZVZ, záměrně a s cílem formálně obejít zákon uzavřel smlouvu, k předpokládanému převodu došlo a obviněný se tak dopustil přestupku dle § 268 odst. 1 písm. a) ZZVZ.
52. Co se týká úvah obviněného stran prokázání úmyslu, odpovědnost zadavatele za přestupek dle ZZVZ je odpovědností objektivní, tedy úmysl se nezjišťuje a neprokazuje. Pokud pak Úřad ve výroku napadeného rozhodnutí použil slovo úmysl, nejde o úmysl, který by měl být znakem skutkové podstaty, jde toliko o popis zjevného záměru obviněného.
53. Obviněný v bodech 42-49 rozkladu prezentuje rozsudky SDEU a stanovisko generální advokátky, z nichž dovozuje, že možnost, že bude podíl ve společnosti prodán, nepostačuje k závěru o přestupku. Rozhodný je okamžik zadání, přičemž budoucí otevření kapitálu lze zohlednit jen při konkrétní a krátkodobé perspektivě.
54. S uvedenými východisky nelze než souhlasit, ovšem obviněný přehlíží, že pokud se mají uvedená východiska aplikovat na skutkový stav, pak v situaci obviněného již existovala konkrétní krátkodobá perspektiva vstupu soukromého kapitálu, k níž Úřad zcela správně přihlédl. Obviněný se mýlí, pokud z těchto východisek dovozuje, že byl Úřad povinen prokázat, že výsledek valné hromady byl ke dni uzavření smlouvy na veřejnou zakázku zcela jistý.
55. Na okraj konstatuji, že obviněný vychází mj. ze stanoviska generální advokátky ve věci Parking Brixen C-458/03, nicméně evropský soud se posléze v rozsudku o této předběžné otázce od jejího stanoviska odchýlil a uvedl, že budoucí byť neurčitá povinnost prodat podíl v ovládané společnosti je spolu s dalšími posuzovanými faktory překážkou využití výjimky in-house zadání.
56. K rozsudku C-452/23 ve věci Fastned Deutschland uvádím, že jde o rozhodnutí týkající se možnosti změny koncesní smlouvy uzavřené původně v režimu in-house a procesní přípustnosti zpětného přezkumu udělení koncese. Tyto otázky se posuzované věci netýkají.
57. Obviněný dále namítá, že v řízení vlastně nebylo prokázáno, že by o připravovaném vstupu soukromého subjektu do společnosti KOŠ věděl. Tato obhajoba je vyvracena řadou okolností, které zde již byly uvedeny. Obviněný je členem DSO, jemuž jsou známy právní, personální i majetkové poměry společnosti KOŠ, zejména nedostatek vlastních kapacit. O vstupu soukromého subjektu se mezi obcemi dlouhodobě vyjednávalo.[8] Po zajištění investora se s předstihem připravila a svolala valná hromada DSO, jíž se obviněný účastnil. Ta měla naprosto konkrétní program, který byl v minimálním čase jednomyslně schválen. Starosta obviněného byl ustanoven novým statutárem společnosti KOŠ. Není tedy představitelné, že by obviněnému nebylo známo, jaké změny ve společnosti KOŠ budou probíhat a kdy.
58. Pokud obviněný v této časti rozkladu opakovaně navrhuje výslech svědků, odkazuji na shora uvedené důvody, pro které považuji jejich výslech za nadbytečný. Průběh valné hromady DSO, který mají potvrdit, je totiž jednak zachycen v protokolu, připravenost valné hromady je patrna z její efektivity a mimoto starosta obviněného měl a má prostor v pozici zástupce účastníka řízení vyjádřit se k jejímu průběhu písemně kdykoliv v průběhu tohoto řízení.
59. K tomuto námitkovému okruhu tedy uzavírám, že ze shromážděných důkazů zcela jasně vyvstává fakt, že v době uzavření smlouvy na plnění veřejné zakázky existovala konkrétní a krátkodobá perspektiva vstupu soukromého investora do společnosti KOŠ. Tato perspektiva je překážkou využití výjimky in-house zadání veřejné zakázky dle § 11 ZZVZ.
60. Úřad nevycházel pouze zpětně z toho, že k převodu většinového podílu nakonec došlo, ale vzal v úvahu celý komplex okolností existujících již před uzavřením smlouvy: zejména předchozí jednání o vstupu soukromého subjektu, bezprostřední časovou návaznost uzavření smlouvy a následného převodu podílu, konání valné hromady DSO dne 4. června 2025, její předem stanovený program, účast zástupců členských obcí a následné jednomyslné schválení vstupu společnosti Marius Pedersen a. s. Vzal v potaz i skutečnost, že KOŠ sama neměla dostatečné technické kapacity k zajištění sjednaného plnění a její budoucí fungování bylo spojeno s využitím kapacit nového soukromého společníka.
61. Obrana obviněného staví především na tom, že výsledek hlasování dne 4. 6. 2025 nebyl předem zcela jistý, to však pro posouzení zákonnosti jeho postupu není rozhodující. Pokud o průběhu a výsledku jednání valné hromady měl skutečně pochybnosti, nelze si ničím jiným než snaze obejít ustanovení § 11 ZZVZ rozumně vysvětlit, proč s uzavřením smlouvy nevyčkal do skončení valné hromady, ale naopak smlouvu uzavřel pouhé dva dny před jejím konáním.
K námitce neplatnosti převodu majetkového podílu ve společnosti KOŠ
62. Obviněný v rozkladu namítá, že smlouva o převodu obchodního podílu ve společnosti KOŠ je absolutně neplatná, a to ze dvou důvodů – jednak patrně nebyly ve všech obcích splněny schvalovací procedury k jejímu uzavření, jednak pro rozpor se ZZVZ. Přestupek se proto nestal.
63. K tomuto námitkovému okruhu předesílám, že se ztotožňuji s úvahami Úřadu o omezeném posuzovaní platnosti smluv v řízení o přestupku. Z hlediska nebezpečnosti přestupku je totiž nepodstatné, zda byla smlouva uzavřena platně či neplatně, neboť byla uzavřena s tím, aby působila právní následky.
64. V posuzované věci se navíc na existenci smlouvy o převodu obchodního podílu nic nezměnilo, společnost Marius Pedersen a. s. je nadále většinovým společníkem společnosti KOŠ, jak je patrno z obchodního rejstříku. K memorandu, jímž obviněný argumentuje jakožto jediným dokladem neplatnosti smlouvy o převodu podílu, se vyjádřím níže. Ve vyjádření k podkladům rozhodnutí obviněný uvedl, že proběhla další schůzka zástupců DSO a společnosti Marius Pedersen a. s., avšak z této schůzky nevyvstal žádný výstup a obviněný v rozkladu již ani žádná další jednání nezmiňuje.
65. Neplatnost smlouvy není liberačním důvodem, a to ani v trestním právu. Pokud je součástí protiprávního jednání uzavření smlouvy, je z hlediska viny rozhodující jednání pachatele, nikoliv otázka, zda je smlouva platně uzavřená.[9] Uzavření smlouvy je pro posouzení trestní odpovědnosti relevantní především jako součást skutkového děje, nikoli z hlediska její platnosti.
66. Ani jeden z namítaných důvodů absolutní neplatnosti smlouvy jsem navíc neshledal, a to z následujících důvodů.
67. Obce jako veřejnoprávní korporace založily dobrovolný svazek obcí. Ten je ze zákona právnickou osobou, která má vlastní právní osobnost, viz § 49 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích. Svazky obcí jsou právnické osoby, která vystupují vlastním jménem, mají vlastní statutární orgán a hospodaří s vlastním majetkem.
68. V majetkoprávních vztazích je proto třeba rozlišovat, kdy obec nakládá se svým majetkem, kdy vystupuje jako člen svazku a kdy jde o jednání svazku.
69. Zástupci obcí vyjadřují na zasedání orgánů svazku vůli příslušné obce, jež je do daného orgánu vyslala. Na jejich jednání je proto nutné pohlížet obdobně jako na zastupování obce na základě plné moci. To znamená, že člen daného orgánu je oprávněn jednat jménem své obce především v mezích, které mu sama „vysílající“ obec stanovila, tedy je povinen řídit se jejími pokyny a plnit předem přijatá rozhodnutí obce. Jestliže k určité otázce příslušný obecní orgán (zastupitelstvo nebo rada obce) předem žádné rozhodnutí nepřijme, jedná člen daného orgánu samostatně, tedy je oprávněn zaujmout konkrétní rozhodnutí sám z titulu zastupování obce v daném orgánu.
70. Zákon o obcích nevylučuje, aby svazek obcí založil právnickou osobu, což se v praxi děje. Vzhledem k tomu, že svazek není územním samosprávným celkem, nedopadá na něj regulace zákona o obcích v oblasti nakládání s majetkem, s výjimkou majetku, který by svazku zakládající obce jen svěřily k nakládání. Jde-li však o vlastní majetek svazku, regulují nakládání s ním stanovy DSO.
71. Smlouva o založení DSO Čisté Šluknovsko a stanovy tohoto DSO stanoví, že nejvyšším orgánem svazku je valná hromada. Na té obec zastupuje její starosta. Rozhodování valné hromady svazku není dle stanov ani smlouvy o DSO podmíněno rozhodnutími zastupitelstev členských obcí.
72. Dle čl. 10 odst. 3 písm. i) stanov rozhoduje valná hromada svazku o účasti svazku v již založených právnických osobách a dle písm. j) téhož ustanovení deleguje osoby do statutárních orgánů těchto právnických osob. Dle čl. III smlouvy o vytvoření DSO Čisté Šluknovsko jsou statutárními orgány předseda svazku a místopředseda svazku.
73. Pokud tedy DSO jakožto samostatná právnická osoba založil obchodní společnost, rozhoduje o jeho účasti v ní, a tedy i o prodeji obchodního podílu, nejvyšší orgán DSO. Tím je valná hromada sestávající se ze starostů členských obcí. Smlouva o vytvoření DSO ani stanovy DSO nepodmiňují toto rozhodování dalším schvalovacím procesem na straně obcí a nečiní tak ani zákon o obcích: Dle § 84 odst. 2 písm. e) zákona rozhoduje zastupitelstvo zakládající obce jen o účasti obce v jí založených právnických osobách. Tuto zákonnou působnost nelze dle mého názoru rozšířit na rozhodování o účasti jiné právnické osoby (DSO) v další právnické osobě (společnosti KOŠ).
74. O převodu podílu ve společnosti KOŠ tedy měla rozhodovat valná hromada DSO, na níž měli být přítomni zástupci členských obcí. Zde je třeba zdůraznit, že starosta členské obce na valné hromadě DSO nevystupuje jako orgán, který by rozhodoval za obec o její účasti v jiné právnické osobě, nýbrž zastupuje obec jako člena svazku v orgánu DSO. Jeho hlasování na valné hromadě není hlasováním obce o převodu jejího obchodního podílu či majetku, jde o hlasování nejvyššího orgánu DSO. Smlouvu o převodu obchodního podílu ve společnosti KOŠ pak měl uzavřít statutární orgán DSO, tedy jeho předseda.
75. V posuzované věci ze shromážděných podkladů rozhodnutí vyplývá, že souhlas s rozdělením a převodem obchodního podílu valná hromada DSO udělila dne 4. 6. 2026, přítomni byli všichni starostové členských obcí. Valná hromada současně pověřila předsedu DSO k uzavření smlouvy o převodu části obchodního podílu nazvané „smlouva o společném podniku s ručením omezeným“. Z tohoto jednání byl pořízen zápis. Téhož dne pak předseda DSO v působnosti jediného společníka společnosti KOŠ rozhodl formou notářského zápisu o rozdělení obchodního podílu a o jeho převodu. Rovněž formou notářského zápisu pak bylo osvědčeno, že valná hromada společnosti KOŠ přijala nové úplné znění společenské smlouvy společnosti, v níž již figurují dva společníci – DOS a společnost Marius Pedersen a. s.
76. Na základě uvedených skutečností tedy dospívám k závěru, že smlouva o převodu obchodního podílu byla platně uzavřena a nic nenasvědčuje tomu, že by trpěla absolutní neplatností, jak namítá obviněný. O jejím uzavření řádně hlasovala valná hromada DSO, hlasování na této valné hromadě není podmíněno formálním schvalovacím procesem ze strany obecních rad či zastupitelstev, neboť nejde o dispozici s majetkem dotčených obcí, ale o dispozici s majetkem DSO, který obcí není, a regulace zákona o obcích týkající se dispozice s majetkem obcí se na něj nevztahuje.[10]
77. Tím je zodpovězena námitka obviněného v bodu 61 rozkladu, že patrně nebyly ve všech obcích dodrženy schvalovací procesy na úrovni rad a zastupitelstev. Jak bylo řečeno, tyto procesy jsou nutné pro převody majetku a obchodní podíly obcí, nikoliv pro převod majetku DSO, jehož jednání je podmíněno schválením ze strany jeho vlastní valné hromady.
78. Obviněný v řízení před Úřadem i nyní k rozkladu předložil memorandum o dalším postupu ze dne 13. 5. 2026. Dle obviněného by z memoranda mělo vyplývat, že mezi stranami panují pochybnosti o platnosti převodu obchodního podílu na společnost Marius Pedersen a. s.
79. K tomuto dokumentu podotýkám, že jde o veskrze obecný dokument, který nejasně popisuje problém tak, že „smluvní strany memoranda konstatují, že vyvstaly pochybnosti právního charakteru ohledně takto nastavených parametrů vzájemné součinnosti smluvní stran“. Smluvní strany dále konstatují, že aktuálně vyhodnocují okolnosti, které vedly k uzavření smlouvy o převodu podílu, aby mohly náležitě posoudit, zda může být na smlouvu o převodu obchodního podílu nahlíženo jako na neplatnou.
80. Namísto řešení problému smluvní strany deklarují obecnou vůli k jeho řešení, konkrétně uvádí, že po procesu vyhodnocování budou na situaci „reagovat jednáním a případným následným uzavřením vzájemné dohody, na jejímž základě by případně došlo k vypořádání vzájemných práv a povinností“.
81. Memorandum je datováno 13. 5. 2026 a obviněný nepřikládá žádný další dokument, který by svědčil o tom, že účastníci memoranda od té doby ve vyhodnocování jakkoliv pokročili a přijali jakákoliv opatření. Aniž by to bylo pro posouzení naplnění skutkové podstaty přestupku relevantní, nečinnost obviněného dále potvrzuje, že i přes tvrzenou „odůvodněnou pochybnost“ strany situaci neřeší.
82. Obviněný v rozkladu dále dovozuje, že smlouva o převodu obchodního podílu by mohla být neplatná i proto, že odporuje zákonu, jejím uzavřením totiž došlo k narušení veřejného pořádku, neboť by mohla porušovat § 11 ZZVZ (bod 63 rozkladu).
83. K tomu uvádím, že ovládající osobě není zapovězeno převést obchodní podíl na libovolný další subjekt. Převodem obchodního podílu k zásahu do veřejného pořádku ani k porušení § 11 ZZVZ nedošlo. Ustanovení § 11 ZZVZ porušil obviněný tím, že uzavřel smlouvu na veřejnou zakázku, aniž by převod obchodního podílu zohlednil a zahájil řádné zadávací řízení. Smlouva o převodu obchodního podílu tak není neplatná ani z tohoto důvodu.
K výši uložené pokuty
84. Obviněný v závěru rozkladu namítá nepřiměřenost uložené pokuty s tím, že odporuje zásadě individualizace sankce a legitimního očekávání. Úřad měl dle jeho názoru zohlednit specifické okolnosti případu, zejména to, že protiprávní jednání je dovozováno od rozhodnutí kolektivního orgánu třetí osoby (DSO), nikoliv výlučně od jednání obviněného. Polehčeno by mělo být i za to, že DSO a společnost Marius Pedersen a. s. podnikají kroky k nápravě nezákonného stavu. Úřad nesprávně zohlednil i majetkové poměry obviněného a nesprávně kalkuloval hodnotu plnění za čtyři roky.
85. K uložené sankci předesílám, že Úřad se při ukládání sankce zabýval všemi relevantními okolnostmi a sankci individualizoval.
86. Smlouva na plnění této veřejné zakázky byla uzavřena na dobu neurčitou a objem plnění není v tento okamžik znám, tedy nelze zjistit celkovou cenu veřejné zakázky, která by byla rozhodující pro stanovení horní hranice sankce. Úřad tak vyšel z toho, že horní hranice sankce činí 20 mil. Kč ve smyslu § 268 odst. 2 písm. a) ZZVZ.
87. Vzhledem k výši zákonné maximální hranice sankce, která není pro posuzovanou věc zcela adekvátní, Úřad vhodně přihlédl i k předpokládané hodnotě veřejné zakázky, jak ji stanovil v bodech 81-83 napadeného rozhodnutí. Předpokládaná hodnota veřejné zakázky je stanovována pro smlouvu na dobu neurčitou, proto byla roční předpokládaná hodnota násobena čtyřmi ve smyslu § 21 odst. 1 ZZVZ. Zde podotýkám, že obviněný proti tomu, jak Úřad stanovil předpokládanou hodnotu veřejné zakázky pro účely stanovení jejího režimu, v rozkladu nebrojí a po přezkumu postupu Úřadu na něm rovněž neshledávám pochybení.
88. Úřad dále posoudil přestupek jako závažný, neboť nedošlo vůbec k postupu v zadávacím řízení, čímž byl v nejširší míře zasažen zájem na soutěži o zakázku a transparentním nakládání s veřejnými prostředky, a smlouva byla navíc uzavřena na dobu neurčitou. Za přitěžující okolnost pak Úřad vzal fakt, že výjimka vertikální spolupráce byla využita vědomě účelově.
89. Úřad neshledal žádné polehčující okolnosti a ani předseda Úřadu po přezkoumání věci žádné neshledává. Obviněnému nepolehčuje jednání se společností Marius Pedersen a. s., neboť smlouva na plnění veřejné zakázky je uzavřena již rok a pět měsíců a obviněný ani netvrdí, že by se pokoušel o reálnou nápravu závadného stavu.
90. Pokud jde o námitku, že protiprávní jednání je odvozeno od rozhodnutí valné hromady DSO, pak ke spáchání přestupku došlo v prvé řadě tím, že obviněný uzavřel smlouvu, kterou obešel zákonnou povinnost zadat veřejnou zakázku v zadávacím řízení.
91. Co se týká majetkových poměrů obviněného, Úřad se jimi řádně zabýval a je nutno mu přisvědčit v tom, že sankce ve výši 2,5 mil. Kč není sankcí, která by mohla obviněného nepřiměřeně majetkově zasáhnout, neboť obviněný pro rok 2026 hospodaří s příjmy ve výši cca 144 mil. Kč.
92. Uzavírám tedy, že při horní hranici sankce ve výši 20 mil. Kč je sankce ve výši 2,5 mil. Kč sankcí která plní preventivní i represivní funkci a odpovídá závažnosti a okolnostem spáchání přestupku.
VI. ZÁVĚR
93. Napadené rozhodnutí bylo přezkoumáno z hlediska věcné správnosti i zákonnosti a nebyly shledány důvody pro jeho změnu nebo zrušení. Proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí, a rozklad podaný proti napadenému rozhodnutí byl zamítnut.
POUČENÍ
Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1, ve spojení s § 152 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu dále odvolat.
otisk úředního razítka
doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Adresát:
Mgr. Martin Pujman, advokát, Jugoslávská 620/29, 120 00 Praha
Vypraveno dne:
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] Srov. důvodovou zprávu k zákonu o odpovědnosti za přestupky: „Z výše uvedeného tedy vyplývá, že nutnost obligatorního ústního jednání (včetně obligatorního ústního jednání jen na návrh obviněného) nelze dovozovat z práva na obhajobu, neboť toto právo může být v řízení o přestupku s ohledem na jeho charakter vykonáváno i jen písemnou formou. Tím spíše je tedy v souladu s čl. 6 Úmluvy navrhovaná konstrukce, podle které správní orgán nařídí ústní jednání na návrh obviněného, pokud to bude nutné k uplatnění jeho práv (například práva na obhajobu). Obligatorní ústní jednání na návrh obviněného by v podstatě znamenalo nedůvodný a nesystematický zásah do principu neveřejnosti a písemnosti řízení o přestupku, který by v řadě případů nebyl nijak, účelný a nevedl k reálně vyššímu standardu ochrany práv obviněného.“
[2] Viz zápis z 21. zasedání zastupitelstva města Jiříkova konaného dne 24. 6. 2025, kde starosta města a současně jednatel společnosti KOŠ k dotazu občana uvádí: „Když jsem v měsíci prosinci 2024 nabízel společnosti Ave CZ odpadové hospodářství s.r.o. se o této variantě bavit, tak se mi dostala odezva až na konci měsíce dubna 2025. Společnost Marius Pedersen a. s. nabídla jednoznačně lepší podmínky. Zaplatila hotovost za vysoutěžený automobil v hodnotě 7 000 000 Kč. Další dvě auta převede ze své sesterské firmy do společnosti Komunální odpady Šluknovska s. r. o. a stejně tak několik pracovních zaměstnaneckých úvazků. V současné době máme základní zařízení, které je potřeba, aby vše od 1. července fungovalo. Popelnice máme naskladněné na sběrném dvoře. Dále na profilu zadavatele najdete veškeré podklady k veřejným soutěžím.“
[3] Obsahem správního spisu jsou jen smlouvy obcí Horní Podluží, Jiřetín pod Jedlovou, Jiříkov, Lipová, Mikulášovice, Velký Šenov, Vilémov. Smlouvy uzavřené mezi obcemi a společností KOŠ nejsou zveřejněny v registru smluv, tedy existenci dalších smluv nelze nyní ani informativně ověřit, neboť to přesahuje předmět tohoto řízení.
[4] Srov. zejm. rozsudek SDEU ze dne 10. 9. 2009, ve věci C-573/07 Sea Srl, bod 50: „Je-li kapitál společnosti zcela vlastněn veřejným zadavatelem, jím samým nebo společně s dalšími orgány veřejné moci, pak v okamžiku, kdy je dotčená zakázka zadána této společnosti, nemůže být otevření jejího kapitálu soukromým investorům bráno v úvahu, ledaže v tomto okamžiku existuje konkrétní a krátkodobá perspektiva takového otevření.“
[5] K tomu viz vyjádření starosty obce Jiříkov ze dne 24. 6. 2025 citované výše v tomto rozhodnutí i v bodu 96 napadeného rozhodnutí.
[6] Rozsudek SDEU ze dne 11. 1. 2005, ve věci C-26/03, Stadt Halle a RPL Lochau a rozsudek SDEU ze dne 10. 9. 2009, ve věci C-573/07, Sea Srl.
[7] Srov. rozsudek SDEU ve věci C-573/07, bod 53: „Je však třeba upřesnit, že za předpokladu, že by zakázka byla zadána bez výzvy k účasti v soutěži společnosti s veřejným kapitálem za podmínek uvedených v bodě 51 tohoto rozsudku, pak by skutečnost, že se později, avšak stále během doby platnosti této zakázky, mohli soukromí akcionáři podílet na kapitálu této společnosti, představovala změnu v základních podmínkách zakázky, která by vyžadovala vyhlášení soutěže.“
[8] To vyplývá jednak z vyjádření starosty Jiříkova citovaném v napadeném rozhodnutí, jednak lze pro dokreslení citovat tiskovou zprávu, kterou dobrovolný svazek obcí Čisté Šluknovsko oznamuje uzavření strategického partnerství: „Při stanovení cílů našeho svazku mohly být naše představy různé, ale od počátku jsme všem stranám zdůrazňovali, že naším cílem je obchodní partnerství a spolupráce. Jako starostové jsme zvyklí spolupracovat – je to přirozený způsob, jak hledat řešení. Jsem rád, že jsme našli odvahu se touto cestou vydat, a zároveň, že nabídka spolupráce přišla. Na stole bylo více variant a věřím, že jsme se vzájemně shodli na té nejlepší možné. Obce tak mohou začít využívat pestré portfolio služeb a především férové ceny.“ https://www.mesto-jirikov.cz/gallery/clanky15712/2025-06-04_-_tiskova_zprava_revize.pdf
[9] V usnesení ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 7 Tdo 1136/2018, Nejvyšší soud uvedl, že platnost právních jednání, k nimž při trestné činnosti došlo, není podmínkou trestní odpovědnosti: „27. V první řadě se to týká námitky, která z neplatnosti smlouvy o úvěru i kupní smlouvy dovozuje, že se obviněný D. H. nemohl dopustit pomoci k trestnému činu úvěrového podvodu. Ve skutečnosti není podmínkou trestní odpovědnosti platnost právních jednání, k nimž při spáchání trestné činnosti došlo. To by prakticky vylučovalo trestní odpovědnost pachatelů majetkové trestné činnosti podvodného charakteru, která je páchána právě prostřednictvím uvedení v omyl některé ze smluvních stran, respektive subjektů právně jednajících, což sice může činit jejich právní jednání z občanskoprávního hlediska neplatným, nicméně právě to vystihuje některé znaky objektivní stránky trestného činu. Trestná činnost majetkového charakteru se přitom často odehrává na půdorysu občanskoprávních jednání a vztahů. S ohledem na právě uvedené je třeba pohlížet i na následující úvahy o povaze uzavřené smlouvy.“
[10] V této souvislosti lze odkázat i na odbornou literaturu, např. článek dostupný zde: https://www.dauc.cz/clanky/4358/pravni-postaveni-dobrovolneho-svazku-obci
