číslo jednací: 32503/2026/163
spisová značka: R0121/2026/VZ
| Instance | II. |
|---|---|
| Věc | Oblastní nemocnice Náchod – II. etapa modernizace a dostavby zajištění výkonu TDS a BOZP |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
| Výrok | rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno |
| Rok | 2026 |
| Datum nabytí právní moci | 8. 9. 2026 (výrok I. rozhodnutí) 2. 11. 2026 (výrok II. rozhodnutí) |
| Související rozhodnutí | 24379/2026/500 32503/2026/163 39798/2026/162 |
| Dokumenty |  2026_R0121.pdf 190 KB |
|
PID |
UOHSX00NCDCC |
|
|
|
Č. j. |
ÚOHS-32503/2026/163 |
||
|
Sp. zn. |
ÚOHS-R0121/2026/VZ |
||
|
Datum, místo |
8. 9. 2026, Brno |
Rozhodnutí PŘEDSEDY
Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Ve správním řízení o rozkladu doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 21. 7. 2026 navrhovatelem
- společníci společnosti „SDRUŽENÍ BMS + REALSTAV PRO NEMOCNICI NÁCHOD“, jimiž jsou:
- Building management solutions s.r.o., IČO 28812999, se sídlem Zenklova 2530/23, 180 00 Praha, a
- REALSTAV MB spol. s r.o., IČO 25685210, se sídlem Klaudiánova 124/7, 293 01 Mladá Boleslav,
kteří uzavřeli dne 18. 3. 2026 společenskou smlouvu o vzniku jmenované společnosti, ve správním řízení zastoupeni na základě plné moci ze dne 16. 6. 2026 a ze dne 17. 6. 2026 Mgr. Martinem Koudele, advokátem, ev. č. ČAK 19330, se sídlem Václavské náměstí 832/19, 110 00 Praha,
proti usnesení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-24379/2026/500 ze dne 9. 7. 2026 vydanému ve správním řízení vedeném pod sp. zn. ÚOHS-S0422/2026/VZ ve věci přezkoumání úkonů zadavatele
- Královéhradecký kraj, IČO 70889546, se sídlem Pivovarské náměstí 1245/2, 500 03 Hradec Králové,
učiněných při zadávání veřejné zakázky „Oblastní nemocnice Náchod – II. etapa modernizace a dostavby zajištění výkonu TDS a BOZP“ v otevřeném řízení, jehož oznámení o zahájení zadávacího řízení bylo odesláno k uveřejnění dne 17. 2. 2026 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 18. 2. 2026 pod ev. č. Z2026-009742, ve znění pozdějších oprav, a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 18. 2. 2026 pod ev. č. 116690-2026, ve znění pozdějších oprav, kde dalším účastníkem je vybraný dodavatel
- IRBOS s.r.o., IČO 25933094, se sídlem č.p. 115, 517 41 Čestice,
a ve věci žádosti výše specifikovaného navrhovatele o prominutí zmeškání úkonu podle § 41 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, podané dne 21. 7. 2026,
jsem rozhodl takto:
I.
Usnesení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0422/2026/VZ, č. j. ÚOHS-24379/2026/500 ze dne 9. 7. 2026 podle § 152 odst. 6 písm. b) a § 152 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve spojení s § 90 odst. 5 téhož zákona a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, p o t v r z u j i a podaný rozklad z a m í t á m.
II.
Navrhovateli se podle § 41 odst. 7 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, zmeškání úkonu, a to podání návrhu na zahájení správního řízení vedeného pod sp. zn. ÚOHS-S0422/2026/VZ ve lhůtě podle § 251 odst. 2 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, tedy do 10 dnů ode dne 8. 6. 2026, kdy jmenovaný navrhovatel obdržel rozhodnutí, kterým zadavatel jeho námitky odmítl, n e p r o m í j í.
Odůvodnění
I. SPRÁVNÍ ŘÍZENÍ VEDENÉ ÚŘADEM PRO OCHRANU HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE
1. Úřad obdržel dne 19. 6. 2026 návrh navrhovatele na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky, čímž bylo podle § 249 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, (dále jen „ZZVZ“)[1] ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, (dále jen „správní řád“) zahájeno správní řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele. Navrhovatel svým návrhem brojil proti rozhodnutí o námitkách ze dne 8. 6. 2026, které směřovaly proti oznámení o výběru dodavatele ze dne 14. 5. 2026, zejména proti postupu zadavatele při posouzení a hodnocení nabídek.
II. Napadené USNESENÍ
2. Výrokem napadeného usnesení Úřad správní řízení podle § 257 písm. e) ZZVZ zastavil, neboť návrh navrhovatele nebyl doručen Úřadu a ve stejnopisu zadavateli ve lhůtě podle § 251 odst. 2 ZZVZ, tedy do 10 dnů ode dne 8. 6. 2026, kdy navrhovatel obdržel rozhodnutí, kterým zadavatel jeho námitky odmítnul, tj. do dne 18. 6. 2026, nýbrž byl Úřadu a ve stejnopisu zadavateli doručen až dne 19. 6. 2026.
3. V odůvodnění napadeného usnesení Úřad konstatoval, že navrhovatel obdržel oznámení o výběru dodavatele prostřednictvím elektronického nástroje dne 14. 5. 2026, přičemž námitky proti němu navrhovatel doručil zadavateli prostřednictvím datové schránky dne 27. 5. 2026. Námitky navrhovatele zadavatel odmítl rozhodnutím o námitkách ze dne 8. 6. 2026, které bylo dodáno do datové schránky právního zástupce navrhovatele téhož dne. Úřad dále uvedl, že dle § 211 odst. 9 ZZVZ při komunikaci mezi zadavatelem a dodavatelem prostřednictvím datové schránky se dokument považuje za doručený v okamžiku dodání do datové schránky adresáta, nikoliv v okamžiku, kdy se adresát do datové schránky přihlásí nebo kdy uplyne doba, po níž by jinak došlo k doručení fikcí. Vzhledem k právě uvedenému je tak dle Úřadu nutné považovat za datum doručení rozhodnutí o námitkách navrhovateli den 8. 6. 2026. Návrh navrhovatele byl Úřadu a ve stejnopisu zadavateli doručen až 19. 6. 2026, tedy po uplynutí desetidenní lhůty podle § 251 odst. 2 ZZVZ, pročež Úřad přistoupil k zastavení správního řízení podle § 257 písm. e) ZZVZ.
III. ROZKLAD a ŽÁDOST NAVRHOVATELE
4. Ze správního spisu vyplývá, že napadené usnesení bylo navrhovateli doručeno dne 9. 7. 2026. Rozklad, který Úřad obdržel dne 21. 7. 2026, byl proto podán v zákonné lhůtě. Součástí rozkladu navrhovatel učinil i žádost o prominutí zmeškání úkonu.
Námitky rozkladu
5. Navrhovatel v podaném rozkladu rozporuje posouzení Úřadu ohledně počátku běhu lhůty pro doručení návrhu a jeho stejnopisu zadavateli. Navrhovatel konkrétně namítá, že poučení v rozhodnutí zadavatele o námitkách (dále též „poučení“) obsahovalo pojem „obdržel“, který není definován v ZZVZ ani zákonem č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů. Z poučení dle něj nebylo zřejmé, zda se za okamžik obdržení rozhodnutí zadavatele o námitkách považuje dodání do datové schránky dle § 211 odst. 9 ZZVZ,
ani který konkrétní den představuje poslední den lhůty pro podání návrhu k Úřadu. Navrhovatel se dle svého tvrzení dozvěděl o rozhodovací praxi Úřadu ohledně posuzování předmětné lhůty až napadeným usnesením, přičemž dle jeho názoru nelze předpokládat, že běžný adresát poučení bude obeznámen s tak specializovaným výkladem, podle něhož se § 211 odst. 9 ZZVZ uplatní i při určení počátku lhůty podle § 251 odst. 2 ZZVZ,
6. Navrhovatel dále odkazuje na komentářovou literaturu, z níž dovozuje, že zvláštní pravidlo doručení dokumentu již jeho dodáním do datové schránky dopadá na komunikaci mezi zadavatelem a dodavatelem v rámci zadávacího řízení, nikoliv bez dalšího na určení počátku lhůty pro zahájení správního řízení před Úřadem. Zadávací řízení vedené zadavatelem a správní řízení vedené Úřadem představují dle navrhovatele dvě odlišná řízení vedená odlišnými subjekty, sledující odlišný bezprostřední účel a podléhající odlišnému procesnímu režimu. Navrhovatel se proto domnívá, že z § 211 odst. 9 ZZVZ nelze bez dalšího dovodit, že zákonodárce zamýšlel stejným pravidlem určit i počátek prekluzivní lhůty pro uplatnění práva na přezkum před Úřadem. Dle navrhovatele za situace, kdy § 251 odst. 2 ZZVZ používá pojem „obdržel“, aniž by výslovně odkázal na § 211 odst. 9 ZZVZ, a komentářová literatura působnost posledně uvedeného ustanovení výslovně omezuje na komunikaci mezi zadavatelem a dodavatelem, má navrhovatel za to, že je namístě dosavadní rozhodovací praxi Úřadu přehodnotit a posoudit návrh navrhovatele jako včasný.
Důvody pro podání žádosti
7. Navrhovatel dále uvádí, že pokud rozkladu nebude vyhověno, žádá in eventum o navrácení v předešlý stav dle § 41 správního řádu. Uvádí důvody, pro které by mělo dojít k prominutí zmeškání lhůty pro podání návrhu podle § 251 odst. 2 ZZVZ. Navrhovatel se domnívá, že nedostatečné poučení působilo jako překážka, která mu bránila úkon včas učinit. Zároveň šlo dle navrhovatele jen o jednodenní prodlení, nelze proto hovořit o nečinnosti nebo účelovém obcházení zákona. Navíc tímto prodlením nevznikla zadavateli ani vybranému dodavateli konkrétní újma srovnatelná s újmou hrozící navrhovateli nebo veřejnému zájmu spočívající ve věcném přezkumu výsledku zadávacího řízení.
8. V poslední části rozkladu navrhovatel věcně rozporuje reference vybraného dodavatele. Uznává, že tyto skutečnosti samy o sobě neodstraňují sporné zmeškání lhůty, ale poukazují na závažnost následků procesního zastavení. V této souvislosti navrhovatel navrhuje důkazy k prokázání včasnosti návrhu (které již jsou součástí správního spisu) a důkazy související s referencemi vybraného dodavatele.
Závěr rozkladu
9. Navrhovatel závěrem navrhuje, aby předseda Úřadu napadené usnesení zrušil a vrátil Úřadu k dalšímu řízení. Pro případ, že předseda Úřadu dospěje k závěru, že návrh navrhovatele nebyl podán včas, navrhovatel žádá, aby bylo rozhodnuto podle § 41 správního řádu o prominutí zmeškání úkonu spočívajícího v doručení návrhu podle § 251 odst. 2 ZZVZ Úřadu a ve stejnopisu zadavateli a aby Úřad pokračoval v řízení o návrhu.
Vyjádření zadavatele k rozkladu
10. Dne 24. 7. 2026 obdržel Úřad vyjádření zadavatele k rozkladu. Podle zadavatele je lhůta pro podání návrhu hmotněprávní, nikoli procesněprávní a její zmeškání nelze prominout. Zadavatel zároveň podotýká, že pozdější provedení úkonu nebo složení kauce nemůže samo o sobě odůvodňovat prominutí zmeškání úkonu. Zadavatel dále nesouhlasí s tvrzeným nedostatečným poučením a uvádí k tomu, že pojem „obdržel“ zcela odpovídá dikci § 251 odst. 2 ZZVZ. Zadavatel dále upozorňuje, že navrhovatel byl v řízení zastoupen advokátem čili osobou s právními znalostmi. Neznalost rozhodovací praxe ani nejistota navrhovatele ohledně aplikace § 211 odst. 9 ZZVZ na počátek běhu lhůty pro podání návrhu nepředstavuje dle zadavatele důvod pro prominutí zmeškání lhůty. Zadavatel proto navrhuje, aby předseda Úřadu žádosti navrhovatele o prominutí zmeškání lhůty nevyhověl.
11. K další části rozkladu zadavatel konstatuje, že se ztotožňuje se závěry napadeného usnesení, že rozhodnutí o námitkách bylo navrhovateli doručováno v rámci zadávacího řízení, tedy v rámci komunikace mezi zadavatelem a dodavatelem upravené ZZVZ, pročež se na jeho doručování použije § 211 odst. 9 ZZVZ. Návrh byl proto podle něj podán opožděně a navrhuje napadené usnesení potvrdit a podaný rozklad zamítnout.
IV. K výroku I tohoto rozhodnutí
Řízení o rozkladu
12. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 správního řádu a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.
Stanovisko předsedy Úřadu
13. Po projednání rozkladu a veškerého souvisejícího spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného usnesení a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy a jeho správnost v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k závěru, že Úřad napadeným usnesením rozhodl správně a v souladu se zákonem.
K námitkám rozkladu
14. Napadeným usnesením Úřad správní řízení podle § 257 písm. e) ZZVZ zastavil, neboť dle jeho názoru nebyl návrh navrhovatele doručen Úřadu a ve stejnopisu zadavateli ve lhůtě podle § 251 odst. 2 ZZVZ. Navrhovatel v podaném rozkladu brojí právě proti oprávněnosti tohoto zastavení.
15. K tomu je třeba v prvé řadě uvést, že navrhovatel v podaném rozkladu nerozporuje datum doručení návrhu Úřadu a jeho stejnopisu zadavateli, ale způsob, jakým se určuje počátek běhu lhůty pro jejich doručení. Navrhovatel se domnívá, že zadávací řízení a správní řízení vedené před Úřadem podléhají jinému procesnímu režimu než § 211 odst. 9 ZZVZ. Ustanovení § 251 odst. 2 ZZVZ navíc používá pojem „obdržel“, aniž by výslovně odkázalo na § 211 odst. 9 ZZVZ, tudíž nelze bez dalšího dovodit, že se toto ustanovení uplatní i pro počátek lhůty pro uplatnění práva na přezkum před Úřadem. Je tedy názoru, že lhůta pro podání návrhu Úřadu a ve stejnopisu zadavateli počala běžet až okamžikem jeho přihlášení do datové schránky, nikoli jeho dodáním.
16. Dle § 251 odst. 2 ZZVZ návrh musí být doručen Úřadu a ve stejnopisu zadavateli do 10 dnů ode dne, v němž stěžovatel (zde navrhovatel) obdržel rozhodnutí, kterým zadavatel námitky odmítnul. V § 211 odst. 9 ZZVZ je pak obsažena speciální právní úprava doručování písemností mezi zadavatelem a dodavatelem při komunikaci prostřednictvím datové schránky. Smyslem tohoto ustanovení je právě sjednocení úpravy a odstranění nejasností ohledně okamžiku doručení takových písemností. Jak Úřad správně uvedl v napadeném usnesení, dle § 211 odst. 9 ZZVZ se dokument považuje za doručený okamžikem jeho dodání do datové schránky adresáta.
17. K doručení písemnosti tak dochází již v okamžiku, kdy je datová zpráva obsahující danou písemnost do datové schránky adresáta dodána, nikoliv v okamžiku, kdy se adresát do datové schránky přihlásí nebo kdy uplyne doba, po níž by jinak došlo k doručení fikcí. Nutno podotknout, že tato právní úprava nepředstavuje v oblasti veřejných zakázek novum, neboť i za předchozí právní úpravy se judikatorní praxe shodla, že pro vzájemné úkony mezi zadavatelem a dodavatelem působí projev vůle vůči jeho příjemci již od okamžiku dojití do sféry dispozice adresáta.[2]
18. Pravidla pro doručení do datových schránek dle § 211 odst. 9 ZZVZ se jednoznačně uplatní i pro institut námitek dodavatele a rozhodnutí zadavatele o nich, neboť se jedná o komunikaci mezi zadavatelem a dodavatelem. Pokud § 251 odst. 2 ZZVZ odkazuje při určení počátku běhu lhůty pro podání návrhu na zahájení řízení k Úřadu (a stejnopisu zadavateli) na okamžik doručení rozhodnutí o námitkách, odkazuje tím (u doručování do datové schránky) právě na pravidlo v § 211 odst. 9 ZZVZ.
19. Názor navrhovatele, že je třeba rozlišovat mezi okamžikem doručení rozhodnutí o námitkách pro účely zadávacího řízení a právními účinky tohoto okamžiku pro účely správního řízení, nepovažuji za správný. Samotné podání návrhu k Úřadu nic nemění na charakteru institutu rozhodnutí o námitkách. Stále se jedná o komunikaci mezi zadavatelem a dodavatelem v rámci zadávacího řízení a okamžik doručení se řídí § 211 odst. 9 ZZVZ. Pravidla pro doručování písemností mezi navrhovatelem a Úřadem se uplatní až při posouzení, kterým okamžikem byl návrh na zahájení řízení doručen Úřadu. Teprve zde se jedná o komunikaci mezi právnickou osobou a orgánem veřejné moci ve smyslu zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů.
20. Neshoduji se s navrhovatelem ani v tom, že by jím odkazovaná komentářová literatura podporovala tvrzení navrhovatele, že k doručení dochází až okamžikem přihlášení oprávněné osoby do datové schránky. Z této odborné literatury plyne toliko to, že pravidla dle § 211 odst. 9 ZZVZ se uplatní pouze na komunikaci mezi zadavatelem a dodavatelem, přičemž na komunikaci mezi Úřadem a navrhovatelem platí pravidla dle zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů. Jak bylo uvedeno výše, rozhodnutí o námitkách je komunikací mezi zadavatelem a dodavatelem, a tedy se i v souladu s odkazovanou literaturou na jeho doručení použije pravidlo dle § 211 odst. 9 ZZVZ, a to i pro účely označení počátku běhu lhůty dle § 251 odst. 2 ZZVZ. Sporný je totiž právě okamžik počátku běhu této lhůty.
21. Zdůrazňuji, že tento výklad počátku běhu lhůty podle § 251 odst. 2 ZZVZ ve spojení s § 211 odst. 9 ZZVZ v napadeném usnesení není neočekávaný, ojedinělý či nahodilý, nýbrž je součástí ustálené rozhodovací praxe Úřadu (viz například rozhodnutí předsedy Úřadu sp. zn. R0229/2017/VZ, sp. zn. R0104/2018/VZ či sp. zn. R0010/2025/VZ) a koresponduje i se závěry soudní judikatury, viz např. závěry rozsudků Krajského soudu v Brně č. j. 31 Af 20/2020-107 ze dne 19. 10. 2021 a č. j. 31 Af 19/2020-108 z téhož dne. Ze všech odkazovaných rozhodnutí a rozsudků plyne jednoznačný závěr, že lhůta pro podání návrhu na zahájení řízení Úřadu a ve stejnopisu zadavateli začíná běžet okamžikem dodání rozhodnutí o námitkách do datové schránky stěžovatele (navrhovatele).
22. Navrhovatel dále namítá, že poučení zadavatele nebylo dostatečné a jasné, neboť obsahovalo nejasný pojem „obdržel“, není z něj zřejmé, zda se na počátek běhu lhůty pro zahájení správního řízení aplikuje speciální pravidlo v § 211 odst. 9 ZZVZ, ani neobsahovalo konkrétní poslední den lhůty. Dle navrhovatele nelze předpokládat, že běžný adresát poučení bude obeznámen s takto specializovaným výkladem doručování. Navrhovatel dále odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 5 As 107/2013-38 ze dne 27. 8. 2015, ze kterého dle něj plyne, že údaj v poučení musí být „natolik konkrétní, aby i účastníku bez právního vzdělání bylo z poskytnutého poučení zřejmé, ke kterému správnímu orgánu je třeba odvolání podat, a aby tak v důsledku své neznalosti práva neutrpěl v řízení újmu“. Přestože se rozsudek vztahuje k poučení dle správního řádu, navrhovatel z něj per analogiam dovozuje, že i poučení dle § 245 odst. 4 ZZVZ by mělo přesně a určitě stanovit, od jakého konkrétního dne počíná běžet lhůta pro podání návrhu k Úřadu. Navrhovatel má za to, že osobě bez právního vzdělání v pozici příjemce poučení nemohlo být v projednávaném případě zřejmé, kdy lhůta započne.
23. K těmto námitkám konstatuji, že rozhodnutí o námitkách je svébytným institutem s vlastními náležitostmi upravenými samostatně v ZZVZ, a to včetně poučení. Podle § 245 odst. 4 ZZVZ, pokud zadavatel námitky odmítne, poučí stěžovatele v rozhodnutí o námitkách o možnosti podat ve lhůtě podle § 251 odst. 2 ZZVZ návrh na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele u Úřadu a o povinnosti doručit v téže lhůtě stejnopis návrhu zadavateli. V právě projednávaném případě zadavatel v rozhodnutí o námitkách uvedl následující poučení: „Stěžovatel má možnost podat ve lhůtě dle ustanovení § 251 odst. 2 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, návrh na zahájení řízení o přezkoumání úkonů Zadavatele u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Návrh musí být doručen Úřadu a ve stejnopisu Zadavateli do 10 kalendářních dnů ode dne, v němž Stěžovatel obdržel rozhodnutí o námitkách.“
24. Z uvedeného je zřejmé, že zadavatel splnil všechny zákonné náležitosti poučení. Z poučení plyne, že je navrhovateli dána možnost podání návrhu na zahájení řízení, k jakému orgánu jej lze podat, i skutečnost, že tak musí učinit ve lhůtě podle § 251 odst. 2 ZZVZ. Poučení obsahuje i povinnost doručit v téže lhůtě zadavateli stejnopis tohoto návrhu. Naproti tomu ZZVZ zadavateli neukládá povinnost odkázat v poučení na další procesní ustanovení (např. § 211 odst. 9 ZZVZ) ani uvést přesné datum určující poslední den lhůty. Absence těchto údajů proto nečiní poučení nezákonným nebo nejasným.
25. Při naplnění požadavku na obsah poučení týkajícím se uvedení lhůty pro podání návrhu se zadavatel striktně držel dikce § 251 odst. 2 ZZVZ, dle kterého návrh musí být doručen Úřadu a ve stejnopisu zadavateli do 10 dnů ode dne, v němž stěžovatel obdržel rozhodnutí, kterým zadavatel námitky odmítnul. Zadavateli tak nemůže být přičítáno jakkoli k tíži, že v poučení použil znění ZZVZ, které navrhovateli přišlo zavádějící. S ohledem na dosud uvedené ale zároveň zdůrazňuji, že v dané úpravě neshledávám nic zavádějícího, neboť ta naopak představuje jasné vymezení běhu lhůty pro podání návrhu v návaznosti na okamžik doručení rozhodnutí o námitkách navrhovateli.
26. V této souvislosti je také třeba zdůraznit, že oblast zadávání veřejných zakázek představuje specifické a regulované prostředí, v němž vystupují dodavatelé jako profesionální subjekty usilující o získání veřejných prostředků. Vzhledem k tomu jsou na dodavatele kladeny požadavky na pečlivost a znalost pravidel zadávacího řízení. Obzvlášť u navrhovatele pak nemohou obstát námitky ohledně „běžného adresáta poučení“, protože v šetřeném případě byl v námitkovém řízení i řízení před Úřadem zastoupen osobou s právním vzděláním.
27. Dále konstatuji, že rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 5 As 107/2013-38 ze dne 27. 8. 2015 nepovažuji v šetřené věci za přiléhavý a relevantní, neboť se týká poučení správním orgánem podle správního řádu. Opakuji, že námitkové řízení je zvláštním institutem samostatně a komplexně upraveným v ZZVZ. Zadavatel v řízení o námitkách nevystupuje jako správní orgán ani nerozhoduje podle správního řádu. Odkazovaný rozsudek se navíc zabýval jinou materií, a to otázkou nedostatku poučení spočívajícího v absenci informace, k jakému orgánu je třeba odvolání podat, nikoli vymezení okamžiku, od kterého je třeba počítat lhůtu pro podání opravného prostředku.
28. Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem je v šetřeném případě třeba považovat za datum doručení rozhodnutí o námitkách den 8. 6. 2026, kdy bylo toto rozhodnutí dodáno do datové schránky navrhovatele. Posledním dnem desetidenní lhůty pro podání návrhu podle § 251 odst. 2 ZZVZ byl tedy den 18. 6. 2026. Jelikož byl návrh Úřadu a ve stejnopisu zadavateli doručen až den následující, tj. 19. 6. 2026, rozhodl Úřad napadeným usnesením správně o zastavení správního řízení podle § 257 písm. e) ZZVZ.
29. Jelikož jsem dospěl k závěru, že byl dán důvod pro procesní zastavení řízení, věcnými námitkami navrhovatele vztahujícími se k posouzení a hodnocení nabídek jsem se nezabýval, neboť nemohou mít vliv na výrok tohoto rozhodnutí. Stejně tak považuji za nadbytečné provedení navrhovatelem navržených důkazů směřujících výlučně k prokázání tvrzené nezákonnosti postupu zadavatele v zadávacím řízení, neboť by jejich provedení nemohlo ničeho změnit na závěru o zákonnosti a správnosti napadeného usnesení.
Závěr
30. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se ZZVZ a se správním řádem, když vydal napadené usnesení, kterým správní řízení zastavil, bylo namístě rozklad navrhovatele zamítnout a napadené usnesení potvrdit.
V. K výroku II tohoto rozhodnutí
31. Navrhovatel v případě, že rozkladu nebude vyhověno, současně s podáním rozkladu rovněž požádal o prominutí zmeškání úkonu spočívajícím v podání návrhu na zahájení správního řízení Úřadu a navrácení v předešlý stav podle § 41 správního řádu.
32. Podle § 41 odst. 1 správního řádu se navrácením v předešlý stav rozumí prominutí zmeškání úkonu, který je třeba provést nejpozději při ústním jednání nebo v určité lhůtě, nebo povolení zpětvzetí nebo změny obsahu podání, kterou by jinak nebylo možno učinit. Podle § 41 odst. 4 správního řádu správní orgán promine zmeškání úkonu, prokáže-li podatel, že překážkou byly závažné důvody, které nastaly bez jeho zavinění.
33. V případě podání návrhu na zahájení řízení se jedná o úkon, který je třeba provést ve lhůtě podle § 251 odst. 2 ZZVZ. Ke druhům lhůt se v obecné rovině vyjádřil Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 9 As 114/2011–58 ze dne 11. 9. 2012, dle kterého „za lhůtu je nutno považovat časový interval, v němž má být, případně musí být, něco vykonáno. Lhůtou je rovněž časový úsek, ve kterém může být nárok (subjektivní právo) uplatněn u příslušného objektu. Teorie rozlišuje dva druhy lhůt. Jsou jimi lhůty hmotněprávní a procesní. Hmotněprávní lhůty jsou lhůty, jejichž běh je stanoven zákonem a zpravidla jej nelze ovlivnit jednáním adresátů příslušných právních norem. Konec lhůty je absolutní a jejich zmeškání má za následek zánik práva. Tyto lhůty nelze navracet ani prominout. Jedná se o lhůty prekluzivní neboli propadné. Procesní lhůty mohou být zákonné (stanoveny přímo zákonem) nebo soudcovské (stanoveny soudem, příp. předsedou senátu). Tyto lhůty mají svůj význam především ve vztahu k efektivitě řízení a jejich zmeškání nemusí mít za následek ztrátu práva. S nedodržením těchto lhůt zákon přímo nespojuje žádné právní následky pro věc samu. Přitom je nutno podotknout, že v případě zákonných lhůt právní normy obvykle výslovně nestanoví, zda se jedná o lhůtu propadnou, či pořádkovou. Určení povahy lhůty je proto záležitostí výkladu konkrétní právní normy upravující předmětnou lhůtu“.
34. Dle odborné literatury jsou hmotněprávními lhůtami, jejichž zmeškání nelze prominout, např. lhůty „stanovené ve zvláštních zákonech pro podání žádosti či jiného návrhu, kterým se zahajuje správní řízení“[3]. Právě takovou je i lhůta pro podání návrhu k zahájení řízení dle § 251 odst. 2 ZZVZ. Včasné podání návrhu Úřadu a ve stejnopisu zadavateli je pak podmínkou vedení správního řízení. Podle § 257 písm. e) ZZVZ Úřad zahájené správní řízení obligatorně zastaví, jestliže návrh nebyl doručen Úřadu a zadavateli ve lhůtách podle § 251 odst. 2 ZZVZ. I další komentářová literatura uvádí, že „nedoručením návrhu ve výše uvedených lhůtách, ať již ÚOHS či stejnopisu návrhu zadavateli, dochází k prekluzi práva na jeho podání“[4]. V neposlední řadě rovněž ustálená rozhodovací praxe Úřadu[5] dospěla k závěru, že lhůta pro podání návrhu má hmotněprávní (prekluzivní) charakter, její zmeškání nelze prominout[6] a marným uplynutím právo na věcné projednání zaniká. Ostatně i sám navrhovatel v souvislosti s podáním návrhu hovoří o lhůtě prekluzivní.
35. Lhůtu pro podání návrhu, jakožto lhůtu hmotněprávní, tedy nelze ovlivnit jednáním či opomenutím navrhovatele a konec této lhůty je absolutní. Tuto lhůtu nelze navracet ani prominout. Jedná se o lhůtu propadnou. Začátek či konec lhůty pro podání návrhu tedy není možné přizpůsobovat situaci a potřebám jednotlivých navrhovatelů. Navrhovatel nepodal v posuzovaném případě návrh ve lhůtě stanovené v § 251 odst. 2 ZZVZ, a proto zaniklo jeho právo na přezkoumání úkonů zadavatele v dané věci, a to bez ohledu na okolnosti, které ho ke zmeškání zákonem stanovené lhůty vedly.
36. S odkazem na výše uvedené nelze žádosti navrhovatele podle § 41 správního řádu o prominutí zmeškání lhůty pro podání návrhu na zahájení řízení vyhovět, neboť se jedná o prekluzivní lhůtu, jejíž zmeškání nelze prominout.
37. Pro úplnost a nad rámec považuji za vhodné se stručně vyjádřit k důvodům, v nichž navrhovatel spatřuje objektivní vážné důvody k prominutí zmeškání lhůty ve smyslu § 41 odst. 4 správního řádu. Důvody navrhovatel spatřuje v souběhu následujících okolností:
- vycházel z jiného odborného právního názoru opřeného o komentářovou literaturu,
- poučení zadavatele dle navrhovatele neobsahovalo zákonné náležitosti,
- právní zástupce nepostupoval pasivně a zajistil složení kauce a podání návrhu v den, který považoval za poslední den,
- došlo pouze k jednodennímu zpoždění,
- procesní zastavení znemožňuje věcný přezkum, na kterém je dán zájem navrhovatele i veřejný zájem.
38. K tvrzenému nedostatečnému poučení zadavatele a jinému pohledu komentářové literatury k okamžiku doručení rozhodnutí o námitkách odkazuji na body 22 a násl. odůvodnění tohoto rozhodnutí. Pouze doplňuji, že mylný výklad poučení, ustanovení zákona či odborné literatury nelze považovat důvod, který nastal bez zavinění navrhovatele, a to zvlášť za situace, kdy byl návrh podán osobou s právním vzděláním a daná otázka je krom jednoznačného zákonného podkladu vyřešena i ustálenou rozhodovací praxí Úřadu. Zhojit zmeškání lhůty nelze ani s odkazem na tvrzení, že se jednalo jen o jednodenní zpoždění a že hned druhý den došlo ke splnění povinnosti. Ve smyslu zásady vigilantibus iura scripta sunt totiž práva náleží těm, kteří se o ně včas zajímají a aktivně si je střeží. Ostatně pokud by pouhé pozdější splnění povinnosti po uplynutí lhůty automaticky vedlo k prominutí jejího zmeškání, ustanovení § 41 odst. 4 správního řádu by ohledně požadavku na existenci objektivního a vážného důvodu postrádalo smysl stejně jako požadavek na dodržení lhůty v § 251 odst. 2 ZZVZ. V neposlední řadě lze souhlasit s navrhovatelem, že procesní zastavení znemožňuje věcný přezkum otázek, nicméně k prominutí zmeškání lhůty lze přistoupit, jen pokud navrhovateli ve včasném podání bránily objektivní závažné důvody. Tvrzený zájem navrhovatele či veřejný zájem na věcném přezkumu vážným důvodem pro opožděné podání návrhu nebyl.
39. Vzhledem k tomu, že zmeškání lhůty pro podání návrhu na zahájení řízení o přezkoumání úkonu zadavatele nelze prominout, jelikož se jedná o lhůtu prekluzivní, a navrhovatel ani neuvedl důvody, které lze považovat za vážné a objektivní ve smyslu § 41 odst. 4 správního řádu, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku II tohoto rozhodnutí uvedeno, tedy že se zmeškání lhůty nepromíjí.
Poučení
Proti výroku I tohoto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona dále odvolat.
Proti výroku II tohoto rozhodnutí může navrhovatel do 15 dnů ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – Odboru druhostupňového rozhodování, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 602 00 Brno. Rozklad nemá podle § 76 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, odkladný účinek. Rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu se podle § 261 odst. 1 písm. b) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, činí výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako datová zpráva podepsaná uznávaným elektronickým podpisem.
otisk úředního razítka
doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Adresát/i:
1. Královéhradecký kraj, Pivovarské náměstí 1245/2, 500 03 Hradec Králové
2. Mgr. Martin Koudele, advokát, Václavské náměstí 832/19, 110 00 Praha
3. IRBOS s.r.o., č.p. 115, 517 41 Čestice
Vypraveno dne:
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] Pro posouzení zákonnosti postupu zadavatele je rozhodné znění ZZVZ k okamžiku zahájení zadávacího řízení, a to vyjma ustanovení upravených zákonem č. 69/2025 Sb., a zákonem č. 238/2024 Sb. Postup ve správním řízení se řídí právními předpisy účinnými ke dni zahájení správního řízení.
[2] Viz např. rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 64/2011-41 ze dne 3. 1. 2013, v němž je konstatováno, že „[j]e-li jakýkoli úkon dodavatele (uchazeče) uskutečněný v průběhu zadávacího řízení určený zadavateli soukromoprávním úkonem, uplatní se zásada, že doručuje-li se mezi nepřítomnými účastníky, působí projev vůle navrhovatele vůči příjemci od okamžiku, kdy mu ‚dojde‘ (§ 45 odst. 1 občanského zákoníku). Pojem ‚dojití‘ však není v soukromém právu vykládán striktně ve smyslu ‚doručení‘, jak jej lze dovozovat z procesních předpisů veřejného práva, tj. že by jej adresát musel fyzicky převzít. Výklad § 45 odst. 1 občanského zákoníku je i z pohledu Nejvyššího soudu konstantní a nevyžaduje skutečné ‚dojití‘ podání obsahujícího úkon do rukou adresáta, ale postačí jeho ‚dojití‘ do sféry jeho dispozice, tj. do stavu, kdy adresát nabyl objektivní možnost se se zásilkou seznámit“.
[3] Vedral, J. Správní řád komentář. II. aktualizované a rozšířené vydání. Praha: Bova Polygon, 2012, str. 448.
[4] ŠEBESTA, Milan, NOVOTNÝ, Petr, MACHUREK, Tomáš, DVOŘÁK, David a kol. § 257 [Zastavení řízení]. In: ŠEBESTA, Milan, NOVOTNÝ, Petr, MACHUREK, Tomáš, DVOŘÁK, David a kol. Zákon o zadávání veřejných zakázek. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1504.
[5] Např. viz rozhodnutí sp. zn. R0287/2016/VZ, R0145/2020/VZ nebo R0111/2020/VZ.
[6] Srov. také Vedral, J. Správní řád komentář. II. aktualizované a rozšířené vydání. Praha: Bova Polygon, 2012, str. 452.