číslo jednací: 30477/2026/500
spisová značka: S0411/2026/VZ

Instance I.
Věc Rekonstrukce asfaltových cest na Ústředním hřbitově města Brna
Účastníci
  1. statutární město Brno
Typ správního řízení Veřejná zakázka
Výrok § 268 odst. 1 písm. c) zákona č. 134/2016 Sb.
§ 268 odst. 2 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb.
§ 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb.
Rok 2026
Datum nabytí právní moci 5. 11. 2026
Související rozhodnutí 30477/2026/500
41111/2026/161
Dokumenty file icon 2026_S0411.pdf 347 KB

PID

UOHSX00NA8DW

 

 

Č. j.

ÚOHS-30477/2026/500

Sp. zn.

ÚOHS-S0411/2026/VZ

Datum, místo

21. 8. 2026, Brno

 

Rozhodnutí
Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

 

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 248 a 270 odst. 5 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, ve věci spáchání přestupku podle § 268 odst. 1 písm. c) citovaného zákona obviněným

  • statutární město Brno, IČO 44992785, se sídlem Dominikánské náměstí 196/1, 602 00 Brno, v řízení o přestupku zastoupené na základě plné moci ze dne 13. 7. 2026 advokátní kanceláří Solkind s.r.o., advokátní kancelář, IČO 28305043 se sídlem Jugoslávská 620/29, 120 00 Praha 2,

při zadávání veřejné zakázky „Rekonstrukce asfaltových cest na Ústředním hřbitově města Brna“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 12. 6. 2024 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 14. 6. 2024 pod ev. č. Z2024 027019 ve znění pozdějších oprav a v Úředním věstníku Evropské unie dne 12. 6. 2024 pod ev. č. 353185-2024 ve znění pozdějších oprav,

rozhodl takto:

I.

Obviněný – statutární město Brno, IČO 44992785, se sídlem Dominikánské náměstí 196/1, 602 00 Brno – se dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. c) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, tím, že při zadávání veřejné zakázky „Rekonstrukce asfaltových cest na Ústředním hřbitově města Brna“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 12. 6. 2024 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 14. 6. 2024 pod ev. č. Z2024 027019 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 12. 6. 2024 pod ev. č. 353185-2024, stanovil zadávací podmínky veřejné zakázky v rozporu se zásadou přiměřenosti a zásadou zákazu diskriminace dle § 6 odst. 1 a 2 citovaného zákona ve spojení s § 36 odst. 1 citovaného zákona a § 73 odst. 6 citovaného zákona, když k prokázání splnění technické kvalifikace podle § 79 odst. 2 písm. a) citovaného zákona v čl. 6.4 zadávací dokumentace pod písm. a), body 1. a 2., požadoval předložení seznamu stavebních prací, jehož součástí měla být 1 významná stavební práce ve finančním objemu alespoň 100 000 000 Kč bez DPH a další 2 významné stavební práce ve finančním objemu alespoň 50 000 000 Kč bez DPH „spočívající v novostavbě či celkové rekonstrukci vodovodní a kanalizační sítě, jejíž součástí bylo i zapravení či zbudování zpevněných ploch a komunikací s asfaltovým nebo dlážděným povrchem“ a současně stanovil, že dodavatel musí v rámci bodů 1. nebo 2. doložit „alespoň jednu referenční zakázku s požadovanými parametry, jejíž součástí bylo zapravení či zbudování souvisejících zpevněných ploch a komunikací dlážděným povrchem z kamenné dlažby“, v důsledku čehož požadoval prokázání zkušeností se zapravením či zbudováním zpevněných ploch a komunikací dlážděným povrchem z kamenné dlažby společně se zkušenostmi s realizací novostavby či celkové rekonstrukce vodovodní a kanalizační sítě v rámci jedné referenční zakázky, čímž nedůvodně omezil dodavatele, kteří by byli schopni požadované zkušenosti doložit prostřednictvím samostatných zakázek a vytvořil tak bezdůvodnou překážku hospodářské soutěže, a zadal veřejnou zakázku, když dne 17. 2. 2025 uzavřel smlouvu s vybraným dodavatelem – Skanska a.s., IČO 26271303, se sídlem Křižíkova 682/34a, Karlín, 186 00 Praha 8.

II.

Za spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí se obviněnému – statutární město Brno, IČO 44992785, se sídlem Dominikánské náměstí 196/1, 602 00 Brno – podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, ukládá pokuta ve výši 250 000 Kč (dvě stě padesát tisíc korun českých). Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

III.

Podle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů, v návaznosti na § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, a § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, se obviněnému – statutární město Brno, IČO 44992785, se sídlem Dominikánské náměstí 196/1, 602 00 Brno – ukládá uhradit náklady řízení ve výši 2 500 Kč (dva tisíce pět set korun českých). Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

 

Odůvodnění

I.            Postup obviněného

1.         Obviněný – statutární město Brno, IČO 44992785, se sídlem Dominikánské náměstí 196/1, 602 00 Brno, v řízení o přestupku zastoupené na základě plné moci ze dne 13. 7. 2026 advokátní kanceláří Solkind s.r.o., advokátní kancelář, IČO 28305043 se sídlem Jugoslávská 620/29, 120 00 Praha 2 (dále jen „obviněný“ nebo „zadavatel“) – zahájil podle zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění (dále jen „zákon“), dne 12. 6. 2024 odesláním oznámení o zahájení zadávacího řízení k uveřejnění ve Věstníku veřejných zakázek otevřené řízení za účelem zadání veřejné zakázky „Rekonstrukce asfaltových cest na Ústředním hřbitově města Brna“, přičemž toto oznámení bylo ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 14. 6. 2024 pod ev. č. Z2024 027019 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 12. 6. 2024 pod ev. č. 353185-2024 (dále jen „veřejná zakázka“).

2.        Předmětem veřejné zakázky je dle bodu 3.1 zadávací dokumentace „rekonstrukce stávajících asfaltových cest na plochách Ústředního hřbitova města Brna a realizace systému hospodaření s dešťovými vodami s využitím principů modrozelené infrastruktury, v rámci jeho nejstarší části, a to podle specifikace a požadavků zadavatele“.

3.        Celková předpokládaná hodnota veřejné zakázky činí podle bodu 3.3 zadávací dokumentace 322 020 063,58 Kč bez DPH; jedná se tak o nadlimitní veřejnou zakázku na stavební práce.

4.        Dne 17. 2. 2025 uzavřel zadavatel na předmět veřejné zakázky smlouvu s vybraným dodavatelem – Skanska a.s., IČO 26271303, se sídlem Křižíkova 682/34a, 186 00 Praha 8 (dále jen „smlouva“).

5.        Dle bodu IV. smlouvy byla cena díla sjednána ve výši 276 564 499,28 Kč bez DPH, přičemž tato cena byla dohodnuta jako nejvýše přípustná.

II.         POSTUP ÚŘADU PŘED ZAHÁJENÍM ŘÍZENÍ O PŘESTUPKU

6.        Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jako orgán příslušný podle § 248 a § 270 odst. 5 zákona k výkonu dozoru nad dodržováním pravidel stanovených tímto zákonem a zadávacími podmínkami pro zadání veřejné zakázky a pro zvláštní postupy podle části šesté zákona zadavatelem, jakož i k projednávání přestupků podle zákona, obdržel dne 20. 8. 2024 podnět k prošetření postupu zadavatele ve věci výše uvedené veřejné zakázky (dále jen „podnět“).

7.        Stěžovatel v podnětu poukazoval mj. na nepřiměřenost požadavku na prokázání seznamu stavebních prací poskytnutých za posledních 7 let před začátkem zadávacího řízení dle bodu 6.4 písm. a) zadávací dokumentace. Stěžovatel vytýká zadavateli nepřiměřenou kombinaci jednotlivých požadavků, které dle stěžovatele nemohou dokládat zkušenosti a odbornost dodavatelů v mezích daných zákonem a jeho aplikační praxí, když součástí každé referenční zakázky musí být:

  • novostavba nebo celková rekonstrukce vodovodní sítě,
  • novostavba nebo celková rekonstrukce kanalizační sítě,
  • zbudování souvisejících zpevněných ploch a komunikací s asfaltovým povrchem,
  • zbudování souvisejících zpevněných ploch a komunikací s dlážděným povrchem z kamenné dlažby,

a zároveň se musí jednat o realizaci v určeném finančním objemu – 1 referenční zakázka v hodnotě 100 mil. Kč bez DPH a 2 referenční zakázky v hodnotě 50 mil. Kč bez DPH[1].

8.        Dle stěžovatele je taková kombinace požadavků naprosto výjimečná a bezdůvodně omezuje hospodářskou soutěž, když jsou z ní vyloučení dodavatelé, kteří by byli objektivně způsobilí k realizaci veřejné zakázky. Stěžovatel namítá, že zakázky, kde dochází k realizaci celkové rekonstrukce či novostavby vodovodu a kanalizace zároveň, jsou v požadovaných finančních objemech výjimečné, přitom každá společnost, která se zabývá realizací vodohospodářských staveb může doložit řadu referencí, kde byla realizována zvlášť kanalizace nebo zvlášť vodovodní síť. Spolu s požadavkem zadavatele na prokázání zkušeností dodavatele s realizací asfaltového povrchu a k tomu i povrchu z kamenné dlažby (která se dle stěžovatele běžně nerealizuje ani u vodohospodářských staveb, ani u staveb dopravních), se zadavatel dle stěžovatele dopouští porušení zásady přiměřenosti a zákazu diskriminace dle § 6 zákona a bezdůvodného omezení soutěže dle § 36 odst. 1 zákona.

9.        Stěžovatel rovněž poukazuje na skutečnost, že požadavky zadavatele na referenční zakázky jsou v rozporu i s výkladovou a rozhodovací praxí poskytovatele dotace, dle které se jedná o zakázanou kombinaci požadavků do jedné referenční zakázky, která nemá opodstatnění z hlediska prokázání odbornosti či zkušeností dodavatele.

10.      Přípisem ze dne 27. 8. 2024 Úřad vyzval zadavatele k zaslání vyjádření k podnětu a jeho doplnění a k zaslání dokumentace o zadávacím řízení.  

11.       Dne 6. 9. 2024 Úřad obdržel vyjádření zadavatele a dokumentaci o zadávacím řízení. Zadavatel ve svém vyjádření sdělil, že svůj požadavek na zkušenost, u níž bude kumulováno víc požadavků, dostatečně vysvětlil v rámci rozhodnutí o námitkách ze dne 9. 8. 2026 (dále jen „rozhodnutí o námitkách“), proto v rozsahu toho, proč je tato kumulace nutná s ohledem na významnost stavby, nutnosti složité koordinace prací, pravidel pro dodržování piety, nutnosti estetičnosti výsledku a možných negativních vlivů v případě nekvalitního provedení, odkazuje na argumenty, které uvedl v rozhodnutí o námitkách.

12.      V rozhodnutí o námitkách ze dne 9. 8. 2024 zadavatel předně uvádí, že realizace veřejné zakázky je dle jeho názoru velice náročná, a to nejen technologicky, ale především koordinačně. Jeden z hlavních důvodů, proč byla zvolena daná kombinace požadavků na technickou kvalifikaci, je snaha vysoutěžit zhotovitele, který bude schopen účelně provádět a koordinovat práce tak, aby byl dodržován harmonogram s tím, že právě z tohoto důvodu bude nutné, aby byly některé práce prováděny paralelně. Schopnost koordinace vodohospodářské a kanalizační stavby společně s pokládkou povrchu je podle zadavatel klíčová nejen z hlediska časového, ale i z hlediska kvalitativního, neboť v důsledku nekvalitního plnění zhotovitele by mohly nastat problémy např. se vsakováním vody, či vyplavováním hrobů. K požadavku na paralelní realizaci povrchu z kamenné dlažby, zadavatel poukazuje i na nutnost zachování estetického charakteru celého místa, přičemž kamenná dlažba je instalačně mnohem náročnější než např. betonová dlažba. Zadavatel dále uvádí, že v zadávacích podmínkách nebylo blíže stanoveno, v jakém objemu či na jaké ploše měla být instalace kamenné dlažby v rámci referenčních zakázek provedena. Vzhledem k tomu, že u veřejné zakázky se primárně bude jednat o rekonstrukci asfaltových cest, akceptuje zadavatel jako splnění předmětného požadavku i referenční zakázky s dílčím (menším) provedením povrchu z kamenné dlažby (např. přídlažba či realizace obrub).

13.      Zadavatel nadto ve vyjádření k podnětu k požadavku na zkušenost s realizací kamenné dlažby uvedl, že potřebuje, aby mu účastníci zadávacího řízení prokázali, že jsou schopni všechny náležitosti práce na takto významném hřbitově zvládnout v rámci jedné stavby. Tato realizace kombinuje velké množství různých prvků (dopravní stavby, kanalizační a vodohospodářské stavby, vegetační a krajinářské úpravy atp.), to vše za ztížených pracovních podmínek při zajištění provozu hřbitova. Zadavatel tedy z tohoto důvodu nestanovil požadavek na plochu realizované kamenné dlažby, jelikož pro něj není důležité vědět, že účastník je schopen položit velkou plochu kamenné dlažby, nýbrž potřebuje mít jistotu, že je ji účastník schopen realizovat paralelně např. s vegetačními úpravami, vodohospodářskými a kanalizačními stavbami, dopravními stavbami apod. Právě v kontextu nutnosti zajištění odborného provedení veřejné zakázky, které musí být bez vad, bez zbytečných zdržení a negativních důsledků (zejm. v podobě špatné koordinace práce a jednotlivých prvků realizace), zadavatel považuje požadavky dle bodu 6.4 písm. a) zadávací dokumentace za naprosto adekvátní.

14.      Přípisem ze dne 5. 3. 2026 si Úřad od zadavatel opětovně vyžádal kompletní dokumentaci o zadávacím řízení, jelikož disponoval pouze částí dokumentace.

III.     PRŮBĚH ŘÍZENÍ O PŘESTUPKU

15.      Úřad vydal dne 18. 6. 2026 příkaz č. j. ÚOHS-21873/2026/500 (dále jen „příkaz“), kterým rozhodl, že se obviněný dopustil přestupku podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. c) zákona (výrok I. příkazu), a současně obviněnému uložil za spáchání tohoto přestupku pokutu ve výši 250 000 Kč (výrok II. příkazu). Příkaz byl vydán dne 18. 6. 2026 a tímto dnem bylo podle ustanovení § 249 zákona ve spojení s ustanovením § 150 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zahájeno řízení o přestupku z moci úřední.

16.      Účastníkem řízení o přestupku je podle § 256 zákona obviněný.

17.      Proti uvedenému příkazu podal obviněný dne 25. 6. 2026 odpor z téhož dne. Podle § 150 odst. 3 správního řádu se podáním odporu příkaz ruší a řízení pokračuje, přičemž lhůty pro vydání rozhodnutí začínají znovu běžet dnem podání odporu.

Obsah odporu ze dne 25. 6. 2026

18.      V podaném odporu obviněný sděluje, že brojí proti oběma výrokům příkazu a podrobnější vyjádření poskytne v rámci správního řízení.

Další průběh řízení o přestupku

19.      Usnesením ze dne 26. 6. 2026 určil Úřad obviněnému lhůtu, ve které byl podle § 36 odst. 1 správního řádu oprávněn navrhovat důkazy a činit jiné návrhy a podle § 36 odst. 2 správního řádu oprávněn vyjádřit v řízení své stanovisko.

20.     Usnesením ze dne 2. 7. 2026 prodloužil Úřad na žádost obviněného lhůtu k navrhování důkazů stanovenou usnesením ze dne 26. 6. 2026. 

Vyjádření obviněného ze dne 16. 7. 2026

21.      Obviněný předně zdůrazňuje, že realizace veřejné zakázky je nadměrně technologicky a koordinačně náročná, neboť se jedná o komplexní přestavbu technické (vodovodní a kanalizační) infrastruktury a zpevněných povrchů, a to navíc v památkově citlivém území, která vyžaduje specifický přístup, v souladu se zákonem č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákonem č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších zákonů. Obviněný má za to, že s ohledem na jedinečnost veřejné zakázky, její rozsah a náročnost v kombinaci se specifičností místa plnění, by předmětný kvalifikační předpoklad musel být stanoven zjevně excesivně, tedy zjevně nepřiměřeně ke složitosti a rozsahu veřejné zakázky ve smyslu § 73 odst. 6 zákona, aby mohl být učiněn závěr o rozporu takového požadavku s § 6 zákona ve spojení s § 36 odst. 1 zákona.

22.     Obviněný zejména nesouhlasí se závěrem, dle něhož požadavek na současnou realizaci vodovodní a kanalizační sítě, zpevněných asfaltových ploch a ploch ze specifického povrchu z kamenné dlažby neodpovídá nezbytné míře pro ověření schopnosti koordinace. Z judikatury Nejvyššího správního soudu sp. zn. 4 As 146/2025-51 ze dne 16. 1. 2026 vyplývá, že „Zásah dozorového orgánu tak připadá v úvahu především tehdy, kdy zadavatel technické kvalifikační předpoklady nastaví tak, že vůbec nemají vztah k předmětu veřejné zakázky (resp. ke schopnosti dodavatele veřejnou zakázku splnit) nebo jsou předmětu veřejné zakázky zcela nepřiměřené“. Zadavateli nemůže být vytýkáno, že jím stanovená kvalifikační kritéria splňuje pouze užší okruh potenciálních dodavatelů, pokud tato odpovídají legitimním zájmům zadavatele a jsou přiměřená s ohledem na druh, rozsah a složitost veřejné zakázky. 

23.     Důkaz o zkušenostech s realizací vodovodní a kanalizační sítě, zpevněných asfaltových ploch a zpevněných povrchů s kamennou dlažbou v jedné zakázce podle obviněného demonstruje, že dodavatel má integrovaný přístup k zakázce, rozumí vzájemným vazbám mezi jednotlivými disciplínami a dokáže plánovat práce adekvátně s ohledem na provozní potřeby zadavatele. Dle názoru obviněného by Úřad neměl požadavek na zkušenost se souhrnnou a souběžnou realizací předmětných činností v daném případě považovat za samoúčelnou (a nezákonnou) podmínku, nýbrž za racionální nástroj zadavatele k zajištění bezpečné, plynulé a odborné realizace veřejné zakázky.

24.     Obviněný poukazuje na rozhodovací praxi Úřadu (srov. rozhodnutí Úřadu sp. zn. ÚOHS-S0424/2020/VZ ze dne 31. 12. 2020), ze které vyplývá, že v rámci zkoumání, zda je v konkrétním případě požadavek v zadávacích podmínkách nepřiměřený, lze přihlédnout i k počtu obdržených nabídek, neboť může být důležitou indicií o tom, zda byla zachována přiměřená hospodářská soutěž. Skutečnost, že obviněný obdržel v zadávacím řízení tři nabídky podle obviněného sama o sobě svědčí o tom, že k nepřiměřenému omezení hospodářské soutěže nedošlo. Ke specifičnosti místa plnění pak obviněný odkazuje na rozhodnutí Úřadu sp. zn. ÚOHS-S0214/2021/VZ ze dne 8. 4. 2022, v němž Úřad naznal, že „svou váhu má i organizační náročnost předmětu plnění, proto ji nelze bagatelizovat“, ta je přitom „determinována zásadně místem plnění, jeho okolím a vnějšími vlivy“. Obviněný dále odkazuje na dílčí závěry Úřadu učiněné v rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0078/2020/VZ ze dne 6. 8. 2020, kde Úřad připustil, že reference o realizaci dvou plnění v rámci jedné zakázky může být pro zadavatele „cennější“, jelikož „společné“ plnění může být po technické stránce o poznání náročnější, než poskytnutí plnění samostatných/oddělených. 

25.     Obviněný dále odkazuje na rozsudek č. j. 5 As 187/2024 – 36 ze dne 21. 2. 2025, v němž Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že „samotná povaha nutné podmínky vylučuje, aby vzájemná kombinace takto podmíněných požadavků byla nepřiměřená“. Nejvyšší správní soud citovaným rozhodnutím kromě jiného reagoval na argument žalobkyně, že každý jednotlivý požadavek představuje nezbytné minimum, bez něhož nelze předpokládat realizaci veřejných zakázek v přiměřené kvalitě a čase. Obviněný žádá, aby i tato relativně recentní judikatura byla při posuzování daného případu vzata v potaz.

26.     K požadavku na prokázání zkušeností dodavatele s pokládkou dlážděného povrchu z kamenné dlažby obviněný uvádí, že dle jeho názoru se jednalo o kritérium přiměřené a odůvodněné s ohledem na charakter a specifičnost místa plnění, tedy památkově chráněné území a reprezentativní veřejné prostranství, u něhož jsou kladeny vyšší nároky na organizaci stavby a výsledný estetický dojem, zkušenost s prací v omezeném prostoru, ochranu okolního prostoru a respektování kulturněhistorických hodnot území, nenarušení pietního režimu místa plnění a mimořádně šetrný postup realizace prací. Zúžení okruhu uznatelných referenčních zakázek na zkušenost s realizací zakázky na místě plnění obdobného charakteru dle obviněného zaručuje naplnění všech výše jmenovaných požadavků.

27.     Obviněný uvádí, že učinil vhodná opatření směrem k soutěžnímu prostředí, jimiž se snažil rozšířit okruh potenciálních dodavatelů, konkrétně jde o prodloužení doby, ve které lze doložit požadované reference z 5 let na 7 let a dále ve stanovení relativně nízkého finančního objemu referenčních zakázek v komparaci s předpokládanou hodnotou veřejné zakázky, pročež obviněný ani nestanovil omezení k prokázání splnění kvalifikace s využitím třetích osob.

28.     Obviněný se dále domnívá, že počet „pouze“ tří účastníků zadávacího řízení neznamená, že na trhu neexistuje více dodavatelů, kteří by byli objektivně schopní předmětné kritérium technické kvalifikace obviněného splnit. Dle názoru obviněného rovněž nelze závěr o objektivní schopnosti či neschopnosti splnit předmětné kritérium technické kvalifikace činit na základě skutečnosti, jakým způsobem se dodavatel rozhodne účastnit zadávacího řízení (samostatně/ve sdružení/jako poddodavatel), neboť rozhodnutí o způsobu účasti v zadávacím řízení je výsledkem celého souboru faktorů, když většina z nich nemusí souviset s kvalifikačními kritérii zadavatele. Obviněný je toho názoru, že při realizaci veřejných zakázek velkého rozsahu, vyšší složitosti či komplexnosti, je zapojení poddodavatelů do realizace zakázky či účast dodavatelů ve sdružení zcela běžná.

29.     K argumentu, že ani významné a dlouhodobě etablované stavební společnosti realizující rozsáhlé infrastrukturní projekty nebyly schopny předmětné kritérium technické kvalifikace prokázat samostatně, obviněný uvádí, že tyto společnosti zcela standardně zakládají dceřiné společnosti s cílem diverzifikovat obchodní a jiná rizika a poukazuje na skutečnost, že společnosti PRAGIS a.s., Metrostav DIZ s.r.o. a Metrostav Pragis a.s. jsou členy jednoho koncernu řídící osoby Metrostav a.s. 

30.     Obviněný dále striktně odmítá tvrzení, že „stanovené kvalifikační předpoklady byly formulovány způsobem, který je přirozeně naplnitelný především subjektem disponujícím konkrétní zkušeností se zadavatelem“. Na důkaz opaku obviněný uvádí, že též další účastníci podali nabídku, a dále na skutečnost, že obsahem nabídky účastníka Společnosti ,,ÚH města Brna EUROVIA + IMOS“ je referenční list stavební zakázky „Brno, Mendlovo náměstí – kanalizace a vodovod“, jejímž objednatelem byl též obviněný.

31.      Obviněný má za prokázané, že okruh potenciálních dodavatelů splňujících předmětné kvalifikační požadavky není natolik úzký, aby ukazoval na účelové a nezákonné omezení hospodářské soutěže obviněným. Obviněný se domnívá, že Úřad učinil předběžné závěry, aniž by provedl průzkum relevantního trhu a zohlednil veškeré relevantní skutečnosti, načež v rozporu s právními předpisy vydal příkaz na základě neúplného dokazování, což je postup, který je způsobilý přivodit obviněnému újmu. Obviněný navrhuje, aby Úřad řízení o přestupku zastavil.

Další průběh řízení o přestupku

32.     Usnesením ze dne 29. 7. 2026 stanovil Úřad obviněnému lhůtu, ve které se mohl vyjádřit k podkladům rozhodnutí.

Vyjádření obviněného k podkladům rozhodnutí ze dne 5. 8. 2026

33.     Obviněný ve svém vyjádření především namítá, že dosavadní postup Úřadu neodpovídá základním zásadám správního řízení a správního trestání. Zdůrazňuje zejména zásadu materiální pravdy, vyšetřovací zásadu, presumpci neviny a pravidlo in dubio pro reo. Obviněný uvádí, že je povinností správního orgánu shromáždit dostatečné důkazy, které bez důvodných pochybností prokážou naplnění všech znaků přestupku. Pokud takové důkazy neexistují nebo přetrvávají pochybnosti o skutkovém stavu, musí být rozhodnuto ve prospěch obviněného. Důkazní břemeno přitom v řízení zahájeném z moci úřední nese správní orgán, nikoliv obviněný. Obviněný se domnívá, že kvalifikovaný a odůvodněný závěr Úřadu, že zadávacími podmínkami došlo ke skryté diskriminaci dodavatelů a k nedůvodnému omezení hospodářské soutěže, nelze učinit bez provedení průzkumu relevantního trhu. Dle obviněného měl Úřad analyzovat, kolik dodavatelů na trhu bylo objektivně schopno požadovanou kvalifikaci splnit a zda skutečně došlo k omezení hospodářské soutěže. Absenci takového průzkumu považuje obviněný za významnou procesní vadu, která může zasahovat do jeho práva na spravedlivý proces.

34.     Obviněný odkazuje na rozsudek č. j. 9 Afs 87/2008-81 ze dne 9. 7. 2009, ve kterém Nejvyšší správní soud uvedl, že zadavatel musí stanovit kvalifikační podmínky odpovídající složitosti a rozsahu zakázky, přičemž tyto podmínky mohou přirozeně vést k omezení okruhu dodavatelů, nesmějí však být bezdůvodné nebo nepřiměřené. Samotná skutečnost, že některé subjekty nejsou schopny kvalifikaci splnit, ještě neznamená diskriminaci. Obviněný rovněž poukazuje na rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0179/2018/VZ ze dne 4. 9. 2018, v němž Úřad uvedl, že „kritéria technické kvalifikace nemají být nastavena tak, aby byla snadno doložitelné každým dodavatelem, neboť potom by zcela postrádala svůj smysl“.

35.     Obviněný současně vysvětluje důvody, které jej vedly ke stanovení předmětného kvalifikačního požadavku. Veřejná zakázka se týká rozsáhlé rekonstrukce a modernizace prostoru Ústředního hřbitova města Brna, tedy místa s mimořádným pietním a kulturním významem. Součástí plnění byly práce na vodovodních a kanalizačních sítích, rekonstrukce komunikací a zpevněných ploch včetně kamenné dlažby. Obviněný požadoval, aby uchazeči prokázali zkušenost se všemi těmito činnostmi v rámci jedné referenční zakázky, protože pouze taková reference podle něj prokazuje schopnost koordinovat složité a souběžně probíhající stavební práce. Navíc byla stanovena zkrácená doba realizace 45 měsíců oproti původně předpokládaným 66 měsícům, což kladlo zvýšené nároky na organizační a koordinační schopnosti dodavatele.

36.     Obviněný předkládá příklady několika veřejných zakázek zadávaných městy Kolín, Dačice, Světlá nad Sázavou a Český Krumlov, ve kterých byly požadovány kombinované reference zahrnující současně dopravní infrastrukturu, vodovody, kanalizace nebo další navazující stavební práce. Obviněný uvádí, že veřejně dostupné informace nenasvědčují tomu, že by Úřad takové kvalifikační požadavky v minulosti považoval za nezákonné, když o nich nebylo vedeno přezkumné či přestupkové řízení. Tyto příklady zadávacích řízení mají podle obviněného dokazovat, že obdobné kvalifikační podmínky jsou na trhu běžné a že sporný kvalifikační požadavek nebyl nijak výjimečný. Obviněný prokazuje na to, že na relevantním trhu existují další dodavatelé, kteří byli schopni prokázat kvalifikační požadavky obviněného, ovšem z jiného důvodu se rozhodli zadávacího řízení na veřejnou zakázku nezúčastnit.

37.     Obviněný dále namítá porušení principu právní jistoty a legitimního očekávání. Pokud Úřad dlouhodobě toleroval obdobné kvalifikační podmínky u jiných veřejných zakázek a nyní by stejný postup označil za nezákonný, musel by takový odklon od dosavadní praxe přesvědčivě vysvětlit. V opačném případě by vznikla právní nejistota, která by mohla vést k tomu, že zadavatelé budou ze strachu před sankcemi stanovovat nepřiměřeně nízké požadavky na kvalifikaci dodavatelů, což by mohlo negativně ovlivnit kvalitu realizovaných veřejných zakázek

38.     Obviněný shrnuje, že dosavadní obsah správního spisu podle jeho názoru neumožňuje učinit spolehlivý závěr o tom, že porušil zásadu přiměřenosti nebo zákaz diskriminace. Obviněný je přesvědčen, že stanovené kvalifikační požadavky byly objektivně odůvodněné charakterem zakázky, vycházely z jeho legitimních potřeb a nesledovaly omezení hospodářské soutěže. Na podporu těchto tvrzení obviněný odkazuje i na skutečný průběh realizace stavby doložený fotodokumentací, který dle obviněného potvrzuje potřebu koordinace více stavebních činností současně. Obviněný proto navrhuje, aby Úřad řízení o přestupku zastavil.

IV.        ZÁVĚRY ÚŘADU

39.     Úřad přezkoumal na základě § 248 a následujících ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech, a po zhodnocení všech podkladů, relevantních částí dokumentace o zadávacím řízení, vyjádření obviněného a na základě vlastního zjištění konstatuje, že se obviněný dopustil přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí, za což mu byla uložena sankce – pokuta uvedená ve výroku II. tohoto rozhodnutí. Výrokem III. tohoto rozhodnutí pak Úřad rozhodl o uložení úhrady nákladů řízení.

40.     Ke svému rozhodnutí uvádí Úřad následující rozhodné skutečnosti.

K výroku I. rozhodnutí

Relevantní ustanovení zákona

41.      Podle § 6 odst. 1 zákona zadavatel při postupu podle tohoto zákona musí dodržovat zásady transparentnosti a přiměřenosti.

42.     Dle § 6 odst. 2 zákona ve vztahu k dodavatelům musí zadavatel dodržovat zásadu rovného zacházení a zákazu diskriminace.

43.     Podle § 36 odst. 1 zákona zadávací podmínky nesmí být stanoveny tak, aby určitým dodavatelům bezdůvodně přímo nebo nepřímo zaručovaly konkurenční výhodu nebo vytvářely bezdůvodné překážky hospodářské soutěže.

44.     Podle § 73 odst. 3 zákona může zadavatel v nadlimitním režimu požadovat prokázání

k)         ekonomické kvalifikace podle § 78 zákona nebo

l)          technické kvalifikace podle § 79 zákona.

45.     Podle § 73 odst. 6 zákona pokud zadavatel požaduje prokázání ekonomické nebo technické kvalifikace, musí v zadávací dokumentaci přiměřeně vzhledem ke složitosti a rozsahu předmětu veřejné zakázky stanovit,

a)         která kritéria ekonomické nebo technické kvalifikace požaduje a

b)         minimální úroveň pro jejich splnění.

46.     Podle § 79 odst. 1 zákona kritéria technické kvalifikace stanoví zadavatel za účelem prokázání lidských zdrojů, technických zdrojů nebo odborných schopností a zkušeností nezbytných pro plnění veřejné zakázky v odpovídající kvalitě. Zadavatel může považovat technickou kvalifikaci za neprokázanou, pokud prokáže, že dodavatel má protichůdné zájmy, které by mohly negativně ovlivnit plnění veřejné zakázky.

47.     Podle § 79 odst. 2 písm. a) zákona k prokázání kritérií technické kvalifikace zadavatel může požadovat seznam stavebních prací poskytnutých za posledních 5 let před zahájením zadávacího řízení včetně osvědčení objednatele o řádném poskytnutí a dokončení nejvýznamnějších z těchto prací; zadavatel může stanovit, že budou zohledněny doklady i za dobu delší než posledních 5 let před zahájením zadávacího řízení, pokud je to nezbytné pro zajištění přiměřené úrovně hospodářské soutěže.

48.     Podle § 268 odst. 1 písm. c) zákona se zadavatel dopustí přestupku tím, že stanoví zadávací podmínky v zadávacím řízení nebo při zvláštním postupu podle části šesté s výjimkou soutěže o návrh v rozporu se zákonem a zadá veřejnou zakázku nebo uzavře rámcovou dohodu.

Zjištěné skutečnosti

49.     V čl. 6.4, „Technická kvalifikace dle ust. § 79 ZZVZ“, zadávací dokumentace obviněný stanovil požadavky k prokázání technické kvalifikace.

50.     V čl. 6.4 zadávací dokumentace[2] pod písm. a) obviněný požadoval „seznam stavebních prací poskytnutých za posledních 7 let před zahájením zadávacího řízení včetně osvědčení objednatele o řádném poskytnutí a dokončení těchto prací“ s tím, že jako způsob prokázání splnění této technické kvalifikace stanovil následující:

„Ze seznamu stavebních prací musí vyplývat alespoň následující údaje:

a)         název objednatele,

b)         předmět stavební práce,

c)         doba a místo realizace stavební práce,

d)         finanční objem stavební práce, je-li dále požadován,

e)         kontaktní osoba objednatele, u které bude možné realizaci stavební práce ověřit, vč. kontaktního e-mailu a telefonu,

přičemž přílohami tohoto seznamu musí být osvědčení objednatelů o řádném poskytnutí a dokončení těchto prací (event. rovnocenný doklad dle níže uvedeného).

Z osvědčení nebo seznamu musí jednoznačně vyplývat, že dodavatel v uvedeném období realizoval alespoň:

1.       1 významná práce/zakázka spočívající v novostavbě či celkové rekonstrukci vodovodní a kanalizační sítě zapravením, jejíž součástí bylo i zapravení či zbudování zpevněných ploch a komunikací s asfaltovým nebo dlážděným povrchem, a to ve finančním objemu alespoň 100.000.000 Kč bez DPH/zakázka;

2.      další 2 významné stavební práce/zakázky spočívající v novostavbě či celkové rekonstrukci vodovodní a kanalizační sítě, jejíž součástí bylo i zapravení či zbudování zpevněných ploch a komunikací s asfaltovým nebo dlážděným povrchem, a to ve finančním objemu alespoň 50.000.000 Kč DPH/zakázka;

Dodavatel musí v rámci bodů 1, nebo 2 doložit alespoň jednu referenční zakázku s požadovanými parametry, jejíž součástí bylo zapravení či zbudování souvisejících zpevněných ploch a komunikací dlážděným povrchem z kamenné dlažby.

(…)

Tuto část kvalifikace rovněž splní dodavatel v případě, že se jedná o významné stavební práce zahájené dříve než v posledních 7 letech či později, pokud byly v posledních 7 letech dokončeny, nebo pokud probíhaly i po zahájení zadávacího řízení, nebo pokud stále probíhají, za předpokladu splnění výše uvedených parametrů ke dni konce lhůty pro prokázání kvalifikace (tj. řádné dokončení příslušné části stavební práce, která naplňuje požadavky zadavatele na reference).“

51.      Z protokolu o otevírání nabídek ze dne 2. 10. 2024 vyplývá, že obviněný obdržel celkem 3 nabídky od dodavatelů:

  • Společnost „ÚH města Brna EUROVIA + IMOS“ tvořená společnostmi
    • EUROVIA CZ a.s., IČO 45274924, se sídlem U Michelského lesa 1581/2, 140 00 Praha 4, a
    • IMOS Brno, a.s., IČO 25322257, se sídlem Olomoucká 704/174, 627 00 Brno,

(dále jen »Společnost „ÚH města Brna EUROVIA + IMOS“«)

    • Metrostav DIZ s.r.o., IČO 25021915, se sídlem Koželužská 2450/4, 180 00 Praha (dále jen „Metrostav DIZ s.r.o.“),
    • Skanska a.s., IČO 26271303, se sídlem Křižíkova 682/34a, 186 00 Praha 8 (dále jen „Skanska a.s.“).

52.     Ze zprávy o hodnocení nabídek vyplývá, že nejvýhodnější nabídku dle hodnotícího kritéria nejnižší nabídkové ceny podala společnost Skanska a.s.

53.     Dne 17. 2. 2025 zadavatel uzavřel smlouvu na veřejnou zakázku s dodavatelem Skanska a.s.

Právní posouzení

54.     Úřad nejprve v obecné rovině uvádí, že účelem stanovení kvalifikačních předpokladů je zajištění realizace předmětu plnění veřejné zakázky takovými dodavateli, kteří jsou ve skutečnosti schopni veřejnou zakázku, v případě jejich úspěchu v zadávacím řízení, řádně plnit, čímž je minimalizováno zadavatelovo riziko, že dojde ke zmaření plnění předmětu veřejné zakázky. Kvalifikační podmínky však musí být stanoveny objektivním, přiměřeným, transparentním a nediskriminačním způsobem. Pokud by požadavky zadavatele vybočovaly z jeho oprávněných potřeb ve vztahu k předmětu veřejné zakázky, došlo by k porušení zásady přiměřenosti a rovněž k porušení zákazu diskriminace dle ustanovení § 6 odst. 2 zákona, neboť excesivní stanovení kvalifikačních kritérií by mohlo vést k nedůvodnému omezení okruhu dodavatelů. Projevem zásady přiměřenosti je přímo formulace ustanovení § 73 odst. 6 zákona, když uvádí, že kritéria ekonomické nebo technické kvalifikace musí být stanovena přiměřeně vzhledem ke složitosti a rozsahu předmětu veřejné zakázky. Také z ustálené rozhodovací praxe Úřadu i soudů vyplývá, že je zadavatel při určování kvalifikačních kritérií omezen nejen konkrétními zákonnými ustanoveními přímo stanovujícími limity kvalifikace, ale rovněž také základními zásadami zadávacího řízení. Zejména je třeba zdůraznit, že kvalifikační kritéria nesmí být nastavena zjevně nepřiměřeně ve vztahu ke složitosti a rozsahu předmětu konkrétní veřejné zakázky tak, aby zadavatel znemožnil některým dodavatelům ucházet se o veřejnou zakázku, když je zřejmé, že ji mohou splnit někteří z dodavatelů (potenciálních uchazečů), kteří by jinak byli k plnění předmětu veřejné zakázky objektivně způsobilými (viz např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Afs 20/2008-152 ze dne 5. 6. 2008 nebo rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Afs 20/2013-47 ze dne 27. 6. 2013). Každý kvalifikační požadavek přitom znamená určité omezení hospodářské soutěže. Takové omezení hospodářské soutěže je pak přípustné jen tehdy, když je přiměřené ve vztahu k oprávněným potřebám zadavatele zajistit si dodavatele, který bude schopen veřejnou zakázku řádně realizovat a když nevede k fatálnímu omezení trhu (viz rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0167/2019/VZ-18195/2019/523/DFi ze dne 28. 6. 2019).

55.     Účelem a smyslem stanovení kritérií technické kvalifikace je zajistit, aby veřejnou zakázku mohl získat a následně plnit pouze takový dodavatel, který disponuje dostatečnými znalostmi, zkušenostmi, schopnostmi, odborností, personálními a materiálními zdroji pro plnění veřejné zakázky v zadavatelem požadované kvalitě, rozsahu a časovém horizontu. Formulace kritérií technické kvalifikace však nesmí být využita jako prostředek neoprávněné diskriminace některých dodavatelů, neboť zejména stanovení příliš přísných kritérií prokázání způsobilosti může výrazným způsobem ovlivnit okruh dodavatelů, mezi jejichž nabídkami bude zadavatel v závěrečné fázi zadávacího řízení vybírat tu nejvýhodnější. Stanovení konkrétních kritérií technické kvalifikace je tak sice plně v gesci zadavatele, ten je však při jejich výběru povinen respektovat jednotlivá zákonná ustanovení, v nichž se zároveň odráží i základní zásady postupu zadavatele uvedené v § 6 zákona, které jsou ve vztahu ke kritériím technické kvalifikace promítnuty i do již zmiňovaného ustanovení § 73 odst. 6 zákona, dle kterého musí být kritéria technické kvalifikace stanovena přiměřeně vzhledem ke složitosti a rozsahu předmětu veřejné zakázky. Pokud by požadavky zadavatele neodpovídaly jeho oprávněným potřebám ve vztahu k dané veřejné zakázce, porušil by zadavatel jednu ze zásad postupu zadavatele vymezených v § 6 odst. 1 zákona, a sice zásadu přiměřenosti, přičemž takovým postupem by mohlo zároveň dojít i k porušení zásady zákazu diskriminace (§ 6 odst. 2 zákona), neboť takové excesivní stanovení požadavků na technickou kvalifikaci by mohlo nedůvodně omezit okruh dodavatelů, kteří by se mohli zadávacího řízení zúčastnit. Zadavatel je s ohledem na dodržení základních zásad zadávacího řízení povinen stanovit kritéria technické kvalifikace takovým způsobem, aby zajistil rovné příležitosti všem dodavatelům, kteří jsou objektivně schopni předmětnou zakázku plnit.

56.     K samotné zásadě přiměřenosti stanovené v § 6 odst. 1 zákona Úřad uvádí, že zákon ponechává zadavatelům značnou míru volnosti ohledně volby konkrétního postupu v zadávacím řízení. V zadávacím řízení se přitom z povahy věci potkávají dva protichůdné principy, a to omezení dodavatelů (způsobené zejména nastavením zadávacích podmínek zadavatelem mj. ve vztahu k podmínkám účasti), mezi nimiž může proběhnout soutěž o nejvýhodnější nabídku, pouze na ty, kteří splňují podmínky zadavatele a u nichž je tak dán předpoklad kvalitního plnění v budoucnu, a na druhé straně obecný zájem na co nejširším zachování hospodářské soutěže. Postup v souladu se zásadou přiměřenosti tedy primárně (nikoli však výlučně) spočívá v tom, že na jedné straně zadavateli poskytuje dostatečné záruky výběru dodavatele, který bude schopen veřejnou zakázku realizovat kvalitně a v požadovaných termínech, a na druhou stranu nebude nad rámec výše uvedeného cíle nedůvodně omezovat hospodářskou soutěž. Jedná se tak o zásadu, kterou by se měl zadavatel řídit ve všech fázích zadávacího řízení a která by měla nacházet největší uplatnění právě při stanovení podmínek účasti v zadávacím řízení, typicky u podmínek kvalifikace, které přímo determinují okruh potenciálních dodavatelů, tedy účastníků zadávacího řízení (viz rozhodnutí č. j. ÚOHS-37715/2021/500/AIv, sp. zn. S0080/2021/VZ ze dne 9. 11. 2021).

57.     Úřad v rámci obecných východisek dále uvádí, že se zásadou přiměřenosti je úzce spjata zásada zákazu diskriminace, neboť stanoví-li zadavatel nepřiměřeně kritéria technické kvalifikace, může tímto postupem omezit okruh dodavatelů potenciálně schopných plnit předmět veřejné zakázky. K problematice zásady zákazu diskriminace lze odkázat např. na rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 62 Ca 29/2009 ze dne 16. 3. 2011, v němž Krajský soud mj. uvedl, že „[k] porušení zásady zákazu diskriminace může dojít např. tehdy, pokud zadavatel stanoví zcela nepřiměřené požadavky na prokázání splnění kvalifikace, v důsledku čehož účelově a v rozporu se zákonem omezí účast určité skupiny dodavatelů. Zadavatel je oprávněn využít prostor daný zákonem a prostřednictvím stanovení úrovně ekonomických a finančních kvalifikačních předpokladů nebo technických kvalifikačních předpokladů znevýhodnit některé dodavatele, to však pouze za předpokladu, že je to odůvodněno objektivními okolnostmi a požadavky zadavatele nejsou nepřiměřené."

58.     Úřad tedy shrnuje, že účelem požadavků na prokázání kvalifikace je objektivním, přiměřeným, transparentním a nediskriminačním způsobem zajistit, aby zadavatel vybíral dodavatele veřejné zakázky pouze z okruhu subjektů, jež poskytují záruky o své schopnosti veřejnou zakázku řádně, včas a v odpovídající kvalitě realizovat. Zadavatel však nemůže vymezením kvalifikačních kritérií, zejména stanovením nepřiměřeně přísných kritérií prokázání způsobilosti dodavatele či určitou kombinací požadavků nereflektující podmínky na trhu, na který s nabídkou na uzavření smlouvy s dodavatelem vstupuje, ovlivnit okruh dodavatelů tak, že se zadávacího řízení z důvodu nepřiměřeně nastavených kritérií kvalifikace nebude moci účastnit dodavatel, který by jinak byl objektivně způsobilý veřejnou zakázku realizovat.

59.     V šetřeném případě zadavatel stanovil k prokázání splnění technické kvalifikace v čl. 6.4 zadávací dokumentace pod písm. a) požadavek na předložení seznamu stavebních prací, z něhož muselo mj. vyplývat, že dodavatel v období posledních 7 let před zahájením zadávacího řízení realizoval alespoň:

  • 1 významnou práci/zakázku spočívající v„novostavbě či celkové rekonstrukci vodovodní a kanalizační sítě, jejíž součástí bylo i zapravení či zbudování zpevněných ploch a komunikací s asfaltovým nebo dlážděným povrchem, a to ve finančním objemu alespoň 100.000.000 Kč bez DPH/zakázka“; (bod 1)
  • další 2 významné stavební práce/zakázky spočívající v „novostavbě či celkové rekonstrukci vodovodní a kanalizační sítě, jejíž součástí bylo i zapravení či zbudování zpevněných ploch a komunikací s asfaltovým nebo dlážděným povrchem, a to ve finančním objemu alespoň 50.000.000 Kč DPH/zakázka“; (bod 2).

Nadto zadavatel stanovil, že „[d]odavatel musí v rámci bodů 1, nebo 2 doložit alespoň jednu referenční zakázku s požadovanými parametry, jejíž součástí bylo zapravení či zbudování souvisejících zpevněných ploch a komunikací dlážděným povrchem z kamenné dlažby“.

60.     Úřad se proto zabýval otázkou, zda kumulací všech uvedených požadavků na celkem tři referenční zakázky definovaných v čl. 6.4 zadávací dokumentace pod písm. a), tj.

  • požadavku na novostavbu či celkovou rekonstrukci vodovodní a kanalizační sítě, jejíž součástí bylo i
  • zapravení či zbudování souvisejících zpevněných ploch a komunikací s asfaltovým nebo dlážděným povrchem, s tím, že
  • alespoň u jedné ze tří referenčních zakázek se jednalo o zapravení či zbudování souvisejících zpevněných ploch a komunikací dlážděným povrchem z kamenné dlažby,
  • (a to navíc v kombinaci s požadovanou finanční hodnotou požadovaných referencí),

nestanovil zadávací podmínky v rozporu se zásadou přiměřenosti a zásadou zákazu diskriminace dle § 6 odst. 1 a 2 zákona ve spojení s § 36 odst. 1 zákona a § 73 odst. 6 zákona. Jak již totiž Úřad uvedl výše, zadavatel musí při stanovení podmínek technické kvalifikace zohledňovat mj. též základní zásady zadávání veřejných zakázek, včetně zásady přiměřenosti. V opačném případě může dojít k nezákonnému omezení hospodářské soutěže a k omezení účasti dodavatelů, kteří by jinak byli schopni veřejnou zakázku plnit, což zcela jistě není účelem stanovení technické kvalifikace.

61.      Předmětem posouzení Úřadu v šetřeném případě je zadavatelem zvolená kombinace požadavků na referenční zakázky, tj. zda zadavatel vymezil minimální úroveň kritéria technické kvalifikace veřejné zakázky takovým způsobem, aby odpovídala rozsahu a složitosti předmětu zadávané veřejné zakázky a nevytvářela zároveň nedůvodné překážky pro podání nabídky dodavatelům, kteří by objektivně mohli předmět veřejné zakázky řádně plnit, byť takto nastavená kvalifikační kritéria nesplňují.

62.     Úřad v obecné rovině uvádí, že ačkoliv stanovení konkrétních požadavků na prokázání kritérií technické kvalifikace je plně v gesci zadavatele, je nutno upozornit na skutečnost, že při svých úvahách ohledně konkrétních požadavků je zadavatel vázán jednotlivými ustanoveními zákona. Ve vztahu ke kritériím technické kvalifikace Úřad uvádí, že zadavatel může stanovit podmínky prokázání technické kvalifikace dle § 79 zákona, nicméně musí dodržet kromě základních zásad zadávání veřejných zakázek stanovených v § 6 zákona také § 73 odst. 6 zákona, jež připouští stanovení pouze takových kritérií technické kvalifikace, které odpovídají složitosti a rozsahu předmětu plnění veřejné zakázky.

63.     Úřad k šetřené otázce nejprve uvádí, že nemá pochybnost o tom, že předmětný požadavek obviněného na předložení referenčních zakázek svým věcným zaměřením odpovídá předmětu veřejné zakázky a vychází z jejích parametrů. Jak vyplývá z relevantních částí projektové dokumentace, zadavatel poptává jak rekonstrukci vodovodní a kanalizační infrastruktury, tak následnou obnovu, resp. zbudování zpevněných ploch a komunikací s různými typy povrchů, konkrétně asfaltovými a dlážděnými povrchy z kamenné dlažby. Požadavek na doložení zkušenosti s předmětnými referenčními zakázkami směřuje k ověření schopnosti dodavatele realizovat plnění, které je svým obsahem srovnatelné s plněním požadovaným v rámci šetřené veřejné zakázky, a nelze jej proto považovat za zjevně nesouvisející či vybočující z rámce předmětu veřejné zakázky.

64.     Jako problematická se však jeví kumulace požadavků na takto vymezený předmět referenčních zakázek – spočívající jednak v realizaci novostavby či celkové rekonstrukce vodovodní a kanalizační sítě, a současně v zapravení či zbudování zpevněných ploch a komunikací s asfaltovým nebo dlážděným povrchem, a taktéž požadavek, aby součástí alespoň jedné z referenčních zakázek bylo další specifické plnění, a to dlážděný povrch z kamenné dlažby – do jediné referenční zakázky. Náročnost takto formulovaného požadavku je navíc dále umocněna stanovením minimálního finančního objemu referenčních zakázek ve výši 100 mil. Kč bez DPH a (2x) 50 mil. Kč bez DPH (přestože tyto hodnoty samy o sobě nevzbuzují pochybnosti o nepřiměřenosti jejich výše v porovnání s předpokládanou hodnotou šetřené veřejné zakázky ve výši 322 020 063,58 Kč bez DPH). Byť se tedy všechny požadované zkušenosti vztahují k předmětu veřejné zakázky (tudíž jejich požadování obviněným se samo o sobě jako rozporné se zákonem nejeví), je na místě rovněž posoudit, zda bylo nezbytné vyžadovat kombinaci plnění v rámci jedné referenční zakázky, nebo by bylo možné zkušenosti s rozhodnými činnostmi prokázat v rámci samostatných referenčních zakázek. Stěžejní otázkou pak je, zda stanovenými zadávacími podmínkami nedošlo k nedůvodnému omezení účasti dodavatelů v zadávacím řízení.

65.     V této souvislosti Úřad uvádí, že omezení okruhu dodavatelů je možné, pouze pokud je odůvodněno konkrétními okolnostmi a dále pokud je toto omezení přiměřené druhu, rozsahu a složitosti veřejné zakázky. Uvedené vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 9 Afs 87/2008 ze dne 9. 7. 2009, v němž Nejvyšší správní soud judikoval, že „[s]tanovení kvalifikačních kritérií proto může omezit výběr potencionálních dodavatelů, to je však možné pouze tehdy, je-li to odůvodněno objektivními okolnostmi, navíc tyto požadavky musí být vždy přiměřené ve vztahu k druhu, rozsahu a složitosti veřejné zakázky. Stanovení kvalifikačních kritérií včetně jejich minimální úrovně rozhodně nemůže vést k bezdůvodnému omezení možnosti dodavatelů účastnit se zadávacího řízení, či k jakémukoliv zvýhodnění některého z potencionálních dodavatelů. Naopak jejich účelem je zabezpečit účast všech potencionálních dodavatelů, kteří jsou způsobilí předmětnou zakázku splnit." Úřad se tedy dále zabýval posouzením, jaké důvody vedly obviněného ke stanovení kombinace požadavků u předmětného kvalifikačního kritéria, a proč se obviněný domnívá, že právě takto prokázaná zkušenost povede k výběru skutečně kvalifikovaného dodavatele, a nikoliv toliko k bezdůvodnému omezení hospodářské soutěže.

66.     Obviněný odůvodňuje oprávněnost kumulace požadavků předmětného kritéria technické kvalifikace snahou vysoutěžit zhotovitele, který bude schopen účelně provádět a koordinovat různé druhy prací (dopravní stavby, kanalizační a vodohospodářské stavby, vegetační a krajinářské úpravy atp.) tak, aby byl dodržován harmonogram, a to za ztížených pracovních podmínek při zajištění provozu hřbitova. Schopnost koordinace vodohospodářské a kanalizační stavby společně s pokládkou povrchu je podle obviněného klíčová nejen z hlediska časového, ale i z hlediska kvalitativního. K požadavku na paralelní realizaci povrchu z kamenné dlažby pak obviněný poukazuje na nutnost zachování estetického charakteru celého místa a uvádí, že kamenná dlažba je instalačně mnohem náročnější než ostatní povrchy.

67.     Úřad připouští, že požadavek na prokázání schopnosti koordinace prací lze obecně považovat za legitimní, neboť schopnost organizačně a časově sladit více stavebních činností může být pro řádné plnění veřejné zakázky relevantní. I takto odůvodněný požadavek však musí respektovat zásadu přiměřenosti a nesmí vést k nepřiměřené kumulaci dílčích plnění v rámci jediné referenční zakázky. V šetřeném případě přitom požadavek na současnou realizaci vodovodní a kanalizační sítě, zpevněných ploch a navíc specifického povrchu z kamenné dlažby představuje nadbytečnou kumulaci, která neodpovídá nezbytné míře pro ověření schopnosti koordinace. Ta totiž nepředstavuje dovednost vázanou na konkrétní kombinaci těchto činností v jedné zakázce, ale obecnější organizační schopnost, kterou lze prokázat i méně restriktivním způsobem, např. bez vazby na konkrétní typ specifického povrchu z kamenné dlažby. 

68.     Obecně jistě nelze považovat za neobvyklé, aby dodavatel novostavby či celkové rekonstrukce vodovodní a kanalizační sítě v rámci jedné stavební akce rovněž objednával, koordinoval, popřípadě sám realizoval následné zapravení zpevněných ploch. Takový postup však představuje toliko jednu z možných organizačních variant realizace stavby, nikoli technickou či funkční nutnost. V praxi je zcela běžné, že tyto navazující práce jsou zajišťovány samostatně, a to buď jiným specializovaným dodavatelem, nebo v odlišném časovém horizontu, případně až po dokončení širšího souboru zemních prací v dané lokalitě. Skutečnost, že určité činnosti mohou být v konkrétních případech realizovány jedním subjektem v rámci jedné stavby, sama o sobě neodůvodňuje požadavek, aby dodavatel takový postup prokázal povinně a výlučně prostřednictvím jediné referenční zakázky, zvláště nejsou-li tyto činnosti technologicky neoddělitelné.

69.     Úřad konstatuje, že ačkoli realizace novostavby či celkové rekonstrukce vodovodní a kanalizační sítě a zbudování či obnovení zpevněných ploch a komunikací s dlážděným povrchem z kamenné dlažby představují činnosti, které se mohou v praxi časově či místně potkávat, z technického hlediska se jedná o odlišná plnění, jež mohou být zajišťována rozdílnými dodavateli. Úřad přitom neshledává legitimní důvod, pro který by schopnost realizovat vodohospodářské stavby musela být nutně vázána na zkušenost s pokládkou konkrétních typů povrchů v rámci téže stavební akce, a to navíc v plném rozsahu zadavatelem požadované kumulace. V této souvislosti Úřad podotýká, že zapravení či zbudování zpevněných ploch představuje stavební činnost, která není neoddělitelně spjata s předchozími zemními pracemi. V praxi může navazovat na celou řadu zemních prací (nikoli pouze na novostavbu či celkovou rekonstrukci vodovodní a kanalizační sítě, nýbrž i např. na prostou pokládku kabeláže či jiné zemní práce) nebo může být realizována zcela samostatně za účelem revitalizace pochozích ploch. Současně Úřad dodává, že ani zadavatel v zadávacích podmínkách nestanovil, že by v rámci požadovaných referenčních zakázek muselo být zbudování či obnovení zpevněných ploch a komunikací přímo navázáno na stavbu vodovodní a kanalizační sítě (jinými slovy řečeno, že by zpevněné plochy měly být zhotovovány přímo nad místem nově vybudované či rekonstruované vodovodní nebo kanalizační sítě). Je tak zřejmé, že ani zadavatelem požadovaná kvalifikace v tomto směru neměla sloužit k ověření, zda je dodavatel schopen řádně realizovat zbudování či obnovení zpevněných ploch a komunikací nad místem nově vybudované či rekonstruované vodovodní nebo kanalizační sítě (a že by tedy taková pokládka vykazovala určitá specifika).

70.     Pokud bylo cílem zadavatele ověřit, zda je dodavatel schopen realizovat jak vodovodní a kanalizační infrastrukturu spolu se souvisejícími úpravami komunikací a zároveň má dostatečné zkušenosti s pokládkou kamenné dlažby, mohl tohoto cíle dosáhnout méně restriktivním způsobem, a to například stanovením oddělených požadavků na jednotlivé typy referenčních zakázek, případně připustit jejich prokázání prostřednictvím více samostatných referencí. Zvoleným postupem však obviněný fakticky vyloučil z účasti v zadávacím řízení ty dodavatele, kteří disponovali relevantními a dostatečnými zkušenostmi se všemi požadovanými činnosti, avšak nikoliv získanými v rámci jedné zakázky. Obviněný tak postupoval při stanovení předmětného kvalifikačního požadavku nepřiměřeně a způsobem omezujícím soutěž o veřejnou zakázku.

71.      V šetřeném případě je již tak kumulovaný kvalifikační požadavek (který v sobě nese více druhů činností – tj. novostavbu či rekonstrukci vodovodní sítě, novostavbu či rekonstrukci kanalizační sítě a zapravení či zbudování zpevněných ploch a komunikací) spojen s požadavkem na konkrétní druh povrchu pokládky – tj. dlážděný povrch z kamenné dlažby. Takový povrch však představuje oproti asfaltovým povrchům specifický, méně běžný typ povrchu, jehož realizace se v praxi uplatňuje spíše selektivně, typicky u historických center obcí (což potvrzuje okruh referencí předložených účastníky zadávacího řízení za účelem doložení zkušeností s kamennou dlažbou, které byly realizovány v Brně a Praze), památkově chráněných území či reprezentativních veřejných prostranství, a nikoliv plošně u každé vodohospodářské stavby. Je tedy zjevné, že zadavatel kromě spojení realizace novostavby či celkové rekonstrukce vodovodní a kanalizační sítě se zapravením či zbudováním souvisejících zpevněných ploch a komunikací zúžil okruh uznatelných referencí požadavkem na zkušenost s realizací právě tohoto konkrétního typu povrchu. Obviněný tedy daným nastavením kvalifikačního požadavku nepřiměřeně vylučuje dodavatele, kteří sice disponují rozsáhlými zkušenostmi v oblasti vodovodních a kanalizačních staveb a rovněž s realizací asfaltových povrchů, avšak zkušenost s pokládkou kamenné dlažby v rámci jediné takto kombinované zakázky nezískali, popř. ji realizovali v samostatných, specializovaných zakázkách. Požadavek tak postrádá racionální vztah k ověření skutečné technické způsobilosti dodavatelů a bez legitimního důvodu zužuje okruh potenciálních účastníků zadávacího řízení.

72.     Úřad přitom nezpochybňuje tvrzení zadavatele, že kamenná dlažba je instalačně náročnější oproti jiným povrchům, nicméně tato skutečnost není důvodem pro spojení zkušeností s tímto povrchem se stavebními pracemi na novostavbě či rekonstrukci vodovodní nebo kanalizační sítě. Stejně tak Úřad neshledává logiku ve spojení tohoto konkrétního druhu povrchu za vypovídající o schopnosti koordinace prací na vodohospodářské a kanalizační stavbě společně s pokládkou povrchu; o schopnosti koordinace může stejně tak vypovídat realizace jakéhokoli jiného (běžnějšího) povrchu. Úřad ani nezpochybňuje obviněným tvrzenou deklarovanou nutnost zachování estetického charakteru celého místa, avšak tento argument souvisí s vymezením samotného předmětu veřejné zakázky, a nikoli referenční zakázky, jakožto podmínky pro prokázání kvalifikace.

73.     Nepřiměřenost a vnitřní nelogičnost předmětného kvalifikačního požadavku vyplývá i ze skutečnosti, že obviněný nijak nevymezil požadovaný rozsah realizace kamenné dlažby, a to ani z hlediska finančního či plošného (minimální finanční limity 100 mil. Kč a 50 mil. Kč se vztahují k referenční zakázce jako celku). Sám obviněný v rozhodnutí o námitkách uvedl, že vzhledem k tomu, že u veřejné zakázky se primárně bude jednat o rekonstrukci asfaltových cest, bude obviněný k prokázání předmětného požadavku akceptovat i referenční zakázky s dílčím (menším) provedením povrchu z kamenné dlažby (např. přídlažba, či realizace obrub). Za daného nastavení proto nelze vyloučit, že by k formálnímu splnění kvalifikační podmínky postačovalo provedení zcela marginální části dlážděného povrchu, například v řádu jednotek metrů čtverečních, která by byla z hlediska technické náročnosti, významu i vypovídací hodnoty o schopnostech dodavatele zcela zanedbatelná. Takový požadavek tak ve skutečnosti nejspíše ani nijak neověřuje relevantní zkušenost dodavatele s realizací dlážděných povrchů či schopnost koordinovat jejich pokládku s jinými objemově rozsáhlejšími pracemi, nýbrž sleduje toliko formální naplnění podmínky bez reálné vazby na kvalitu a rozsah plnění, čímž zadavatel bez legitimního důvodu omezil možnost prokázání technické kvalifikace dodavatelů.

74.     Úřad opakuje, že zadavatel je oprávněn prostřednictvím požadavků na technickou kvalifikaci znevýhodnit některé dodavatele pouze tehdy, je-li to odůvodněno objektivními okolnostmi. Nemůže pak obstát takové vymezení technické kvalifikace, které pouze znemožní některým dodavatelům ucházet se o veřejnou zakázku, a které tedy vytvoří bezdůvodné překážky hospodářské soutěže, aniž by jejich prokázání reálně osvědčovalo schopnost dodavatele předmět veřejné zakázky řádně realizovat. Jinými slovy, zadavatel může přistoupit k určitému omezení hospodářské soutěže pouze v odůvodněných případech, tj. v případech, kdy je schopen relevantním způsobem odůvodnit, že omezení hospodářské soutěže v důsledku požadované technické kvalifikace není bezdůvodné, nýbrž je nezbytné pro prokázání schopnosti dodavatele předmět veřejné zakázky řádně a včas splnit.

75.     Úřad tedy shledal požadavek uvedený v čl. 6.4 zadávací dokumentace pod písm. a) jako nezákonný, neboť k takovému požadavku obviněného (kumulace plnění v rámci jedné referenční zakázky) není dán objektivní důvod, resp. ani sám obviněný nezdůvodnil, proč je kumulace plnění s ohledem na předmět veřejné zakázky nezbytná, když uvedl pouze obecná odůvodnění vycházející z požadavku na výběr zkušeného a kvalitního dodavatele, který bude schopen koordinovat paralelní provádění různých druhů prací za účelem dodržení stanoveného harmonogramu projektu. Úřad má proto za to, že by v daném případě bylo dostačující, pokud by měl dodavatel zkušenosti se všemi zadavatelem požadovanými činnostmi, tj. i s pokládkou dlážděného povrchu z kamenné dlažby, nicméně tyto činnosti mohl vykonávat odděleně a nebylo nezbytné, aby byly součástí jediné referenční zakázky.

76.     Úřad na základě výše uvedeného shrnuje, že neshledává legitimní důvod, pro který by schopnost realizovat vodohospodářské stavby musela být nutně vázána na zkušenost s pokládkou konkrétního typu povrchu v rámci téže stavební akce. Zadavatel neměl objektivní důvod trvat na tom, aby dodavatel prokázal zvládnutí těchto činností současně v rámci jedné referenční zakázky, jestliže tyto činnosti nejsou funkčně ani technologicky natolik nerozlučně spjaty, aby bylo takové spojení nezbytné k řádnému plnění předmětu veřejné zakázky.

77.      Úřad k tomu doplňuje, že omezující charakter předmětného kvalifikačního požadavku je dále zesílen skutečností, že obviněný stanovil minimální finanční hodnoty požadovaných referenčních zakázek na 100 mil. Kč a 50 mil. Kč bez DPH, a to ve vazbě na souběžné splnění všech výše popsaných věcných podmínek. V důsledku této kumulace je okruh potenciálně uznatelných referencí omezen výlučně na mimořádně rozsáhlé a komplexní zakázky. Takto nastavený finanční limit, přestože sám o sobě odpovídá přibližně třetině předpokládané hodnoty veřejné zakázky (tj. v případě referenční zakázky ve finanční hodnotě min. 100 mil. Kč bez DPH; v případě referenční zakázky ve finanční hodnotě min. 50 mil. Kč bez DPH by se jednalo přibližně o šestinu), ve spojení s požadavkem na realizaci různých stavebních činností spolu s vazbou na specifický typ povrchu (kamenná dlažba) v rámci jediné zakázky významně zvyšuje selektivnost kvalifikační podmínky.

78.     Skutečnosti, že požadavky obviněného na prokázání technické kvalifikace byly stanoveny způsobem neadekvátně omezujícím hospodářskou soutěž, nasvědčuje rovněž to, že z celkem tří obdržených nabídek prokázal předmětné kritérium technické kvalifikace sám (tedy nikoliv ve sdružení dodavatelů či prostřednictvím poddodavatelů) pouze vybraný dodavatel.

79.     Nadto je třeba akcentovat, že vybraný dodavatel doložil splnění požadované technické kvalifikace mj. dvěma referenčními zakázkami realizovanými v minulosti právě pro obviněného jakožto zadavatele. Zkušenosti s pokládkou kamenné dlažby pak prokazovali referenčními zakázkami realizovanými pro obviněného dva ze tří účastníků zadávacího řízení (kromě vybraného dodavatele také Společnost „ÚH města Brna EUROVIA + IMOS“). Rovněž tato skutečnost naznačuje, že stanovené kvalifikační předpoklady byly formulovány způsobem, který je přirozeně naplnitelný především subjekty disponujícími konkrétními zkušenostmi se zadavatelem, a nikoli obecně širším okruhem dodavatelů působících na trhu. Úřad tímto netvrdí, že by předmětné kvalifikační kritérium mohl splnit výlučně dodavatel disponující předchozí zkušeností se zadavatelem (či pouze vybraný dodavatel). Skutečnost, že referenční zakázky zahrnující požadovanou kombinaci plnění však byly v případě dvou účastníků ze tří realizovány právě pro zadavatele, však podporuje závěr o mimořádně úzkém vymezení okruhu uznatelných referencí. Tato okolnost sama o sobě nezakládá nezákonnost kvalifikační podmínky, představuje však jednu z indicií svědčících o její vysoké selektivnosti. V této souvislosti Úřad nepřehlédl, že ačkoli v případě účastníků zadávacího řízení, kteří se dle hodnocení nabídek umístili na 2. a 3. místě, se jedná o významné a dlouhodobě etablované stavební společnosti realizující rozsáhlé infrastrukturní projekty, tyto subjekty nebyly schopny předmětné kritérium technické kvalifikace dle čl. 6.4 zadávací dokumentace pod písm. a) prokázat samostatně. Tato skutečnost tak dále indikuje, že nastavení kvalifikačních požadavků ztížilo přístup k účasti v zadávacím řízení i běžným, na trhu standardně působícím velkým dodavatelům a že se v případě zadavatelem požadovaných referenčních zakázek nejednalo o reference na trhu běžně dostupné.

80.     K odkazu obviněného na příklady veřejných zakázek jiných zadavatelů (města Kolín[3], Dačice[4], Světlá nad Sázavou[5] a Český Krumlov[6]), které mají dokazovat, že obdobné kvalifikační podmínky jsou na trhu běžné a na relevantním trhu existují další dodavatelé, kteří byli schopni prokázat kvalifikační požadavky obviněného, Úřad uvádí následující. Především se ve většině případů jednalo o hodnotově neporovnatelné zakázky, kdy ceny plnění ze smlouvy (po zaokrouhlení na miliony) činily 2 mil., 9 mil., 33 mil. a 70 mil. Kč bez DPH, vůči požadavkům obviněného na referenční zakázky v hodnotě 50 mil. Kč bez DPH (2 reference) a 100 mil. Kč bez DPH (1 reference), tj. pouze jeden dodavatel, a to pouze částečně by mohl uplatnit zkušenosti získané realizací veřejné zakázky v hodnotě 70 mil. Kč bez DPH[7]. A dále Úřad zdůrazňuje, že se většinou jednalo o veřejné zakázky, ve kterých byly požadovány kombinované reference zahrnující současně dopravní infrastrukturu, vodovody, kanalizace nebo další navazující stavební práce a pouze u jedné veřejné zakázky[8] (navíc s hodnotou plnění pouze 33 mil. Kč bez DPH) bylo požadováno prokázání zkušeností s pokládkou kamenné dlažby (Úřad tedy dovozuje, že kamenná dlažba byla i součástí předmětu plnění této veřejné zakázky). Z příkladů veřejných zakázek uváděných obviněným tedy vyplývá pouze potvrzení závěru Úřadu, že v případě předmětného požadavku obviněného na referenční zakázky se rozhodně nejednalo o na trhu běžný a snadno splnitelný požadavek, když žádná z obviněným uváděných realizací veřejných zakázek by nemohla být uplatněna jako referenční zakázka splňující šetřenou kvalifikační podmínku, ať už z důvodu její nízké hodnoty nebo absence zkušenosti s pokládkou kamenné dlažby. Není rovněž bez zajímavosti, že v zadávacím řízení na veřejnou zakázku města Kolín[9], kde jako u jediné zadavatel požadoval prokázání zkušeností s pokládkou kamenné dlažby, byly podány 3 nabídky, přičemž jeden z účastníků byl vyloučen pro nesplnění zadávacích podmínek a druhý právě pro nesplnění požadavků na referenční zakázky. Tato skutečnost rovněž indikuje, že v případě požadavku zadavatele na kombinované referenční zakázky zahrnující rovněž pokládku kamenné dlažby se nejedná o běžnou a snadno splnitelnou kvalifikační podmínku.

81.      K námitce obviněného, že bez provedení průzkumu relevantního trhu nelze dospět k závěru, že předmětná kvalifikační podmínka měla diskriminační dopady, Úřad uvádí, že výše uvedené skutečnosti (tj. podpůrně počet podaných nabídek a způsob reálného prokázání předmětného kvalifikačního požadavku účastníky zadávacího řízení) považoval za dostatečné indicie svědčící o diskriminační povaze šetřené kvalifikační podmínky a nepovažoval tedy v šetřeném případě za nezbytné k průzkumu relevantního trhu přistoupit. Úřad k tomu dále uvádí, že rozhodovací praxe Úřadu ani judikatura správních soudů nedovodila, že by k naplnění skutkové podstaty přestupku podle § 268 odst. 1 písm. c) zákona bylo nezbytné vždy na trhu identifikovat konkrétní subjekt, který by byl jednáním obviněného reálně negativně dotčen. Tato skutková podstata nevyžaduje prokázání skutečného vyloučení konkrétního dodavatele ani matematické určení počtu subjektů, které se zadávacího řízení v důsledku nezákonné zadávací podmínky nezúčastnily. Postačuje zjištění, že zadávací podmínka byla objektivně způsobilá bezdůvodně zužovat okruh potenciálních dodavatelů. Jde o typický ohrožovací delikt, kdy podmínkou vyslovení viny není identifikace konkrétního poškozeného dodavatele. A právě uvedená způsobilost byla v projednávané věci prokázána. V této souvislosti Úřad odkazuje na závěry předsedy Úřadu učiněné v rozhodnutí ze dne 18. 8. 2026, č. j. ÚOHS-29127/2026/161. Úřad má proto za to, že skutkový stav byl zjištěn dostatečně k tomu, aby s ohledem na specifika této šetřené věci mohl konstatovat spáchání přestupku obviněného podle § 268 odst. 1 písm. c) zákona

82.     K námitce obviněného, že Úřad dlouhodobě toleroval obdobné kvalifikační podmínky u jiných veřejných zakázek, čímž je porušen princip právní jistoty a legitimního očekávání, Úřad uvádí, že ze samotné skutečnosti, že zadávací řízení s obdobnými kvalifikačními podmínkami nebyla předmětem přezkumu v rámci správního či přestupkového řízení u Úřadu, nelze vyvozovat závěr, že je Úřad shledal jako souladné se zákonem. Argumentace obviněného by ad absurdum znamenala, že jakékoliv jednání, které dosud nebylo příslušným orgánem postiženo či přezkoumáno, je nutno považovat za zákonné. Obdobně nelze dovozovat, že pokud osoba opakovaně porušuje pravidla silničního provozu a není při tom kontrolována policií, stávají se její jednání souladnými s právním řádem. Nečinnost či absence přezkumu sama o sobě nepředstavuje aprobaci určitého postupu ze strany veřejné moci. Tvrzení obviněného o porušení principu právní jistoty a zásady legitimního očekávání tak Úřad musí z výše uvedených důvodů odmítnout jako nedůvodné.

83.     Současně Úřad odmítá tvrzení obviněného, že jeho rozhodovací činnost je v obdobných věcech arbitrární. Posouzení zákonnosti kvalifikačních podmínek je vždy nutno vztahovat ke konkrétním skutkovým okolnostem dané veřejné zakázky, zejména k jejímu předmětu, rozsahu, složitosti a ke způsobu, jakým zadavatel odůvodnil nezbytnost konkrétního kvalifikačního požadavku. Nelze proto bez dalšího porovnávat jednotlivé veřejné zakázky pouze na základě existence určité kombinace požadovaných referencí a dovozovat z toho obecnou přípustnost či nepřípustnost takového postupu. Úřad v projednávané věci nevyslovuje obecný závěr, že kumulace více požadavků do jedné referenční zakázky je vždy nezákonná. Stejně tak nezpochybňuje oprávnění zadavatelů přizpůsobit kvalifikační požadavky specifickým potřebám konkrétní veřejné zakázky. Skutečnost, že zadavatel sleduje legitimní a specifické potřeby, však sama o sobě nepostačuje k odůvodnění požadavku na zcela specifickou kombinaci předchozích zkušeností dodavatele. Je vždy nutné posoudit, zda je právě takto úzce vymezená zkušenost nezbytným předpokladem pro řádné plnění veřejné zakázky, anebo zda lze legitimních potřeb zadavatele dosáhnout i prostřednictvím dodavatelů disponujících jinými, avšak věcně srovnatelnými zkušenostmi. Smyslem takového posouzení není zadavateli bránit v reflektování specifik předmětu plnění, nýbrž hledání přiměřené rovnováhy mezi jeho legitimními potřebami a požadavkem na zachování co nejširší hospodářské soutěže. Předmětem posouzení je proto výlučně otázka, zda právě v nyní projednávaném případě existoval dostatečný a objektivně odůvodněný důvod pro tak úzce vymezenou kombinaci požadavků, resp. zda zadavatelem sledovaný legitimní cíl nebylo možné dosáhnout mírnějšími prostředky s menším dopadem na hospodářskou soutěž. Úřad přitom dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Závěry tohoto rozhodnutí jsou tedy založeny na individuálním posouzení skutkových okolností šetřené věci a nelze je chápat jako odklon od rozhodovací praxe či jako absolutní zákaz obdobných kvalifikačních konstrukcí. Úřad proto odmítá jako nedůvodné i tvrzení obviněného o arbitrárnosti svého postupu.

84.     K tvrzení obviněného, že se snažil rozšířit okruh potenciálních dodavatelů mj. prodloužením doby, ve které lze doložit referenční zakázky ze zákonných 5 let na 7 let, Úřad uvádí, že z podaných nabídek vyplývá, že všichni účastníci zadávacího řízení předložili jednu ze tří požadovaných referenčních zakázek starší pěti let, u vybraného dodavatele se přitom jednalo o referenci, kterou prokazoval zkušenosti s pokládkou kamenné dlažby. V daném případě tedy dle Úřadu v této konkrétní věci nelze z hlediska reálných dopadů primárně hovořit o opatření směřující k co nejširší soutěži o veřejnou zakázku, ale spíše o nezbytně nutném kroku k tomu, aby vůbec mohly být nějaké nabídky podány. Tato skutečnost rovněž dle Úřadu nesvědčí ve prospěch tvrzení obviněného, že se v šetřeném případě jedná o běžné a snadno splnitelné kvalifikační podmínky.

85.     K argumentaci obviněného týkající se koncernového propojení společností PRAGIS a.s., Metrostav DIZ s.r.o. a Metrostav Pragis a.s. Úřad uvádí, že této argumentaci do určité míry rozumí, avšak sama tato skutečnost nemění nic na tom, že z hlediska práva se jedná stále o samostatné právnické osoby a z hlediska zakázkového práva pak o samostatné dodavatele. V případě nabídky společnosti Metrostav DIZ s.r.o. tedy platí tvrzení Úřadu, že tento účastník nebyl schopen prokázat předmětné kritérium technické kvalifikace samostatně bez účasti poddodavatele (společnosti PRAGIS a.s.). Úřad současně nerozporuje tvrzení obviněného, že u významných stavebních skupin je běžné vytváření specializovaných dceřiných společností. Tato skutečnost však na závěrech Úřadu nic nemění. Smyslem argumentace Úřadu není hodnotit organizační strukturu jednotlivých podnikatelských seskupení, ale posoudit reálnou dostupnost požadovaných referencí na trhu. Pokud i významní dodavatelé působící na trhu rozsáhlých infrastrukturních staveb nebyli schopni předmětné požadavky naplnit bez využití dalších subjektů, jedná se o podpůrnou indicii svědčící o mimořádné selektivnosti nastaveného kvalifikačního požadavku.

86.     K odkazu obviněného na rozhodnutí Úřadu sp. zn. S0424/2020/VZ, dle kterého může být počet obdržených nabídek důležitou indicií o tom, zda byla zachována přiměřená hospodářská soutěž, Úřad doplňuje, že v daném případě zadavatel obdržel celkem 17 žádostí o účast, přičemž všichni účastníci zadávacího řízení splnili návrhem napadené kvalifikační podmínky. Úřad zde uzavřel, že tato skutečnost podpůrně svědčí o tom, že byla zachována přiměřená úroveň hospodářské soutěže. Naproti tomu v právě projednávané věci zadavatel obdržel pouze 3 nabídky a nelze pominout, že posouzení splnění podmínek účasti provedl obviněný pouze u vybraného dodavatele, takže nelze s jistotou uzavřít, že všichni dodavatelé, kteří podali nabídku, splnili předmětné požadavky obviněného na referenční zakázky. Úřad současně zdůrazňuje, že samotný počet podaných nabídek není rozhodující pro posouzení zákonnosti zadávacích podmínek. Skutečnost, že byla podána určitá množina nabídek, sama o sobě nevylučuje závěr o nepřiměřenosti kvalifikačních požadavků, pokud byly tyto požadavky objektivně způsobilé bezdůvodně zužovat okruh potenciálních dodavatelů. Přestupek podle § 268 odst. 1 písm. c) zákona je přitom konstruován jako delikt ohrožovací, a proto není nezbytné prokázat konkrétní počet dodavatelů, kteří se v důsledku nezákonně nastavené kvalifikace zadávacího řízení nezúčastnili. Počet obdržených nabídek tak představuje pouze jednu z podpůrných indicií, kterou je třeba hodnotit v souvislosti s ostatními skutkovými okolnostmi případu.

87.     K argumentaci obviněného, že požadavky na referenční zakázky byly odůvodněné s ohledem na charakter a specifičnost místa plnění, a proto zúžil okruh uznatelných referenčních zakázek na zkušenost s realizací zakázky na místě plnění obdobného charakteru, Úřad uvádí, že v šetřeném případě se specifičnost místa plnění veřejné zakázky (tedy památkově chráněné území a reprezentativní veřejné prostranství) v požadavcích na referenční zakázky žádným způsobem neodráží. Rovněž závěry Úřadu učiněné v rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0214/2021/VZ, na které v této souvislosti odkazuje obviněný, se týkaly zcela odlišného skutkového stavu, a to situace, kdy zadavatel při formulaci požadavků na referenční zakázky specifičnost místa plnění výslovně zohlednil, když požadoval, aby předmětem reference byla „rekonstrukce nebo novostavba na sledované dopravně významné využívané vodní cestě dle zákona č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, ve znění pozdějších předpisů“.

88.     Rovněž odkaz obviněného na dílčí závěry Úřadu učiněné v rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0078/2020/VZ není přiléhavý, neboť se jednalo o skutkově odlišnou situaci, kdy zadavatel, ačkoliv poptával kombinované plnění (dodávku ekonomického informační systému spolu s personálním a mzdovým systémem) a taková společná realizace byla v praxi zcela běžná a obvyklá, po dodavatelích požadoval prokázání zkušeností s dodáním těchto dvou typů informačních systému odděleně.

89.     K požadavku obviněného, aby Úřad při svém rozhodování vzal v potaz recentní rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 5 As 187/2024 – 36, Úřad uvádí, že skutkový stav posuzovaný v citovaném rozsudku je natolik odlišný, že jeho aplikace v šetřené věci by byla značně nepřiléhavá. Nejvyšší správní soud se zde vyjadřoval nikoliv ke kumulaci požadavků v rámci jedné referenční zakázky, ale k posuzování kombinace požadavků zadavatele na prokázání jednotlivých kvalifikačních předpokladů, a to splnění profesní způsobilosti, ekonomické kvalifikace a technické kvalifikace, spolu s příliš široce vymezeným předmětem plnění.

90.     Úřad s ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti shrnuje, že zadavatel stanovil požadavky na prokázání kritérií technické kvalifikace veřejné zakázky v rozporu se zásadou přiměřenosti a zásadou zákazu diskriminace dle § 6 odst. 1 a 2 zákona ve spojení s § 36 odst. 1 zákona a § 73 odst. 6 citovaného zákona, když stanovil nepřiměřenou kombinaci požadavků na referenční zakázky, neboť takto vymezená kombinace požadavků neověřuje reálnou kvalifikovanost dodavatele k plnění veřejné zakázky. Z uvedených důvodů není tento požadavek, který může bezdůvodně omezit hospodářskou soutěž, oprávněný. Zadavatel tedy stanovil zadávací podmínky v zadávacím řízení v rozporu se zákonem, čímž byl naplněn první znak skutkové podstaty přestupku podle § 268 odst. 1 písm. c) zákona. Současně Úřad konstatuje, že byl naplněn i poslední znak skutkové podstaty přestupku v podobě zadání veřejné zakázky, neboť dne 17. 2. 2025 uzavřel obviněný smlouvu na veřejnou zakázku.

91.      S ohledem na vše výše uvedené rozhodl Úřad tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

K výroku II. rozhodnutí – uložení pokuty

92.     Úřad posoudil postup obviněného a vzhledem ke zjištěným skutečnostem přistoupil k uložení pokuty podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona, neboť obviněný svým postupem naplnil skutkovou podstatu přestupku dle § 268 odst. 1 písm. c) zákona.

93.     Úřad se v souvislosti s rozhodováním o uložení sankce nejprve zabýval tím, zda nedošlo k zániku odpovědnosti za přestupek, resp. k promlčení přestupku. Odpovědnost za přestupek zaniká podle § 29 písm. a) zákona o přestupcích mj. uplynutím promlčecí doby, která podle § 270 odst. 3 písm. a) zákona činí 5 let.

94.     Podle § 31 odst. 1 zákona o přestupcích promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni spáchání přestupku; dnem spáchání přestupku se rozumí den, kdy došlo k ukončení jednání, kterým byl přestupek spáchán. Je-li znakem přestupku účinek, promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni, kdy takový účinek nastal.

95.     V návaznosti na výše uvedené Úřad před uložením pokuty ověřil, zda již neuplynula promlčecí doba stanovená v § 270 odst. 3 písm. a) zákona. Ke spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí došlo dne 17. 2. 2025, kdy obviněný uzavřel smlouvu s vybraným dodavatelem. Promlčecí doba vzhledem k tomuto jednání počala běžet následujícího dne, tj. dne 18. 2. 2025. Promlčecí doba byla přerušena doručením příkazu dne 18. 6. 2026. Z uvedeného vyplývá, že promlčecí doba ve vztahu k projednávanému přestupku neuplynula a odpovědnost obviněného za projednávaný přestupek uplynutím promlčecí doby nezanikla.

96.     Podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona za přestupek podle § 268 odst. 1 zákona, nepoužije-li se postup podle § 268 odst. 3 nebo 5 zákona, lze uložit pokutu do 10 % ceny veřejné zakázky, nebo do 20 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit, jde-li o přestupek podle § 268 odst. 1 písm. a) až e) zákona.

97.     Dle čl. IV. bod 1. smlouvy uzavřené obviněným s vybraným dodavatelem činí celková cena veřejné zakázky 276 564 499,28 Kč bez DPH, tj. po připočtení DPH celkem 334 643 044,13 Kč; horní hranice možné pokuty (10 % z částky ve výši 334 643 044,13 Kč) dle § 268 odst. 2 písm. a) zákona tedy činí částku ve výši 33 464 304,41 Kč.

98.     Při určení druhu správního trestu a jeho výměry je správní orgán povinen přihlédnout k okolnostem demonstrativně uvedeným v § 37 písm. a) až i) zákona o přestupcích. Při stanovení výše pokuty Úřad zohlednil pouze ta z kritérií vyjmenovaných v § 37 zákona o přestupcích, která mají význam ve vztahu k projednávanému přestupku. V tomto případě Úřad přihlédl podle § 37 písm. a), c) a g) přestupkového zákona zejména k povaze a závažnosti přestupku, k přitěžujícím a polehčujícím okolnostem a u obviněného jakožto právnické osoby k povaze její činnosti.

99.     Podle § 38 zákona o přestupcích povaha a závažnost přestupku je dána zejména významem zákonem chráněného zájmu, který byl přestupkem porušen nebo ohrožen, dále významem a rozsahem následku přestupku a okolnostmi jeho spáchání (Úřad zde uvádí pouze ty skutečnosti citovaného ustanovení zákona o přestupcích, které jsou relevantní ve vztahu k posuzovanému případu).

100.   Pokud jde o význam pojmu „závažnost přestupku“, Úřad dále uvádí, že stupeň společenské škodlivosti přestupku (tedy závažnosti) je dán také konkrétní intenzitou naplnění znaků skutkové podstaty přestupku. Při posuzování závažnosti přestupku není hlavním kritériem jeho skutková podstata, ale intenzita skutkových okolností, s jakou došlo k porušení právem chráněných hodnot a zájmů v konkrétním případě. Z hlediska určení výměry pokuty je proto nutno hodnotit nejen jaké následky byly přestupkem způsobeny, ale také jakou měly intenzitu (srov. rozsudek NSS sp. zn. 1 Afs 106/2012 ze dne 6. 6. 2013).

101.    Co se týče způsobu, resp. okolností, za kterých byl přestupek spáchán, Úřad ve výroku I. tohoto rozhodnutí konstatoval, že obviněný při stanovení zadávacích podmínek, resp. při stanovení kritéria technické kvalifikace postupoval v rozporu se zásadou přiměřenosti a zásadou zákazu diskriminace dle § 6 odst. 1 a 2 zákona ve spojení s § 36 odst. 1 zákona a § 73 odst. 6 citovaného zákona, když stanovil nepřiměřenou kombinaci požadavků na referenční zakázky, což mohlo vést k omezení konkurenčního prostředí, kdy někteří dodavatelé, ačkoli mohli být dostatečně kvalifikováni k plnění předmětu veřejné zakázky, nemohli v zadávacím řízení v důsledku neodůvodněného požadavku obviněného podat nabídku. Nelze vyloučit, že kdyby obviněný postupoval v souladu se zákonem, mohl obdržet i nabídky jiných dodavatelů, které by mohly být pro zadavatele ekonomicky výhodnější než nabídka vybraného dodavatele, čímž by došlo k úspoře finančních prostředků z veřejných zdrojů. Vzhledem k tomu, že zachování co nejširší hospodářské soutěže je jedním ze základních požadavků na zadávání veřejných zakázek, lze postup obviněného hodnotit jako závažný, byť nedosahuje nejvyšší intenzity závažnosti, neboť soutěž byla toliko omezena, nikoliv zcela zmařena. Úřad v daném případě ve prospěch zadavatele zohlednil tu skutečnost, že dobu pro referenční zakázky stanovil v delší lhůtě než je minimální, zákonem vyžadovaná, a že i přes omezující podmínku obdržel v zadávacím řízení 3 nabídky; je tak zjevné, že nepřiměřeným požadavkem na prokázání reference nebyla zcela vyloučena soutěž o veřejnou zakázku. Úřad neshledal v šetřeném případě přitěžující okolnosti.

102.   Úřad se dále zabýval tím, zda přestupek, za nějž je obviněnému nyní ukládán trest, není v souběhu s dalšími přestupky obviněného. Při tomto posouzení Úřad vycházel z právní úpravy obsažené v zákoně o přestupcích, jakož i z judikatury Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“). Rozšířený senát NSS v rozsudku č. j. 5 As 98/2022-51 ze dne 9. 10. 2025 zdůraznil, že aktuálně účinné znění zákona o přestupcích představuje ucelený a předvídatelný systém pravidel pro posuzování souběhu přestupků a jejich trestání, přičemž hmotněprávní důsledky souběhu přestupků jsou úzce a neoddělitelně provázány s procesní úpravou společného řízení a rozhodným mezníkem pro časové vymezení vícečinného souběhu přestupků je okamžik zahájení řízení o některém z nich. Přestupek spáchaný až po zahájení řízení o jiném přestupku již s tímto přestupkem netvoří souběh ve smyslu zákona o přestupcích, neboť o takových přestupcích nelze podle § 88 odst. 3 zákona o přestupcích vést společné řízení. NSS současně uvedl, že za této právní úpravy již není namístě vymezovat souběh přestupků analogií z trestního práva, neboť zákonodárce otázku časového ohraničení souběhu řeší přímo a výslovně. Rozšířený senát NSS se dále zabýval významem ust. § 37 písm. b) zákona o přestupcích, podle něhož se při určení druhu správního trestu a jeho výměry přihlédne zejména k tomu, že o některém z více přestupků, které byly spáchány jedním skutkem nebo více skutky, nebylo rozhodnuto ve společném řízení. NSS dovodil, že toto ustanovení dopadá pouze na případy, kdy společné řízení podle § 88 zákona o přestupcích mohlo a mělo být vedeno, avšak z určitého důvodu vedeno nebylo. Naopak v situacích, kdy zákon o přestupcích vedení společného řízení výslovně vylučuje (tedy právě u přestupků spáchaných po zahájení řízení o jiném přestupku podle § 88 odst. 3 zákona o přestupcích), nelze § 37 písm. b) zákona o přestupcích chápat jako prostředek k dodatečnému zohlednění jiných přestupků obviněného při ukládání správního trestu. V takových případech by uplatnění zásady absorpce bylo v rozporu se zjevně projeveným úmyslem zákonodárce, který přestupky spáchané po zahájení řízení o jiném přestupku záměrně vyňal z režimu společného projednání a úhrnného trestání.

103.   Na základě výše uvedených východisek Úřad posoudil, zda v projednávané věci existuje důvod přihlédnout k jiným souběžným přestupkům obviněného ve smyslu § 37 písm. b) zákona o přestupcích, o nichž nebylo rozhodnuto spolu s právě projednávaným přestupkem ve společném řízení, ačkoliv to podle zákona o přestupcích přicházelo v úvahu. Úřad uvádí, že šetřený přestupek není v souběhu s dalším přestupkem či přestupky obviněného, proto se § 37 písm. b) zákona o přestupcích v projednávané věci neuplatní.

104.   Úřad při stanovení výše pokuty rovněž přihlédl k povaze činnosti obviněného, a s ohledem na to, že v případě obviněného se jedná o obec nelze považovat stanovenou výši pokuty za nepřiměřenou.

105.   Při určení výše pokuty Úřad dále přihlédl k ekonomické situaci obviněného, neboť není přípustné uložit takovou pokutu, která má likvidační charakter v tom smyslu, že by „zmařila“ samu ekonomickou podstatu obviněného. Ze schváleného rozpočtu obviněného na rok 2026[10] Úřad zjistil, že plánované příjmy obviněného na rok 2026 činí 21 293 036 tis. Kč. Úřad konstatuje, že stanovenou výši pokuty nelze vzhledem k finančním prostředkům, kterými obviněný disponuje, považovat za nepřiměřeně zasahující ekonomickou situaci obviněného (a v tomto smyslu nespravedlivou).

106.   Úřad poznamenává, že pokuta uložená obviněnému za nedodržení postupu stanoveného zákonem má mj. splnit dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem, a funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu. Stanovená výše pokuty podle Úřadu dostatečně naplňuje obě funkce právní odpovědnosti, aniž by se jednalo o pokutu likvidační anebo nespravedlivou.

107.   S ohledem na výše uvedené Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

108.   Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet místně příslušného Celního úřadu v Brně zřízený u České národní banky v Brně číslo 3754-17721621/0710, variabilní symbol – IČO obviněného.

K výroku III. tohoto rozhodnutí

109.   Podle § 93 odst. 1 písm. i) zákona o přestupcích se ve výrokové části rozhodnutí o přestupku, kterým je obviněný uznán vinným, kromě náležitostí podle správního řádu uvede výrok o náhradě nákladů řízení.

110.    Podle § 95 odst. 1 zákona o přestupcích správní orgán uloží obviněnému, který byl uznán vinným, povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou. Pokud bylo rozhodnutí o přestupku zrušeno jiným orgánem veřejné moci a tato skutečnost má za následek nesplnění podmínek pro uložení náhrady nákladů řízení, správní orgán nahrazené náklady vrátí.

111.     Vzhledem k tomu, že zákon o přestupcích v současné době náklady řízení blíže neupravuje, musel Úřad vycházet z obecného právního předpisu, kterým je správní řád.

112.    Podle § 79 odst. 5 správního řádu uloží správní orgán povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou účastníkovi, který řízení vyvolal porušením své právní povinnosti. Podle citovaného ustanovení správního řádu výši paušální částky nákladů řízení stanoví prováděcí právní předpis. Tímto předpisem je vyhláška č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“), která v § 6 odst. 1 stanoví, že paušální částka nákladů správního řízení, které účastník vyvolal porušením své právní povinnosti, činí 2 500 Kč.

113.    Jelikož v daném případě Úřad zahájil správní řízení z moci úřední, neboť dospěl k závěru, že se obviněný dopustil přestupku, je zřejmé, že řízení bylo vyvoláno porušením právní povinnosti obviněného, a Úřad je tedy povinen obviněnému uložit náhradu nákladů řízení ve výši stanovené vyhláškou. Z tohoto důvodu Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí.

114.    Náklady řízení uvedené ve výroku III. jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 19-24825621/0710, variabilní symbol 2026000411.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dní ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – Sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 602 00 Brno. Včas podaný rozklad má odkladný účinek. Podle § 261 odst. 1 písm. b) zákona se rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu zasílají Úřadu výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako datová zpráva podepsaná uznávaným elektronickým podpisem.

 

otisk úředního razítka

 

Mgr. Markéta Dlouhá

místopředsedkyně

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Adresát/i:

Solkind s.r.o., advokátní kancelář, Jugoslávská 620/29, 120 00 Praha 2

 

Vypraveno dne:
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy



[1] Úřad podotýká, že podnět stěžovatele byl podán dne 20. 8. 2024 ve vztahu k původnímu znění bodu 6.4 písm. a) zadávací dokumentace, který byl následně zadavatelem upraven prostřednictvím Vysvětlení zadávací dokumentace č. 10 ze dne 22. 8. 2024, a to mj. tak, že prokázání zkušenosti s realizací dlážděného povrchu z kamenné dlažby zadavatel požadoval v rámci jedné ze tří požadovaných referenčních zakázek, přičemž původně tuto zkušenost požadoval obligatorně u referenční zakázky v hodnotě 100 mil. Kč bez DPH a alternativně u 2 referenčních zakázek v hodnotě 50 mil. Kč bez DPH.

[2] V znění pozdějších změn zadávacích podmínek provedených prostřednictvím Vysvětlení zadávací dokumentace č. 1 až 11.

[3] Veřejná zakázka „Revitalizace ulice Pražské v Kolíně“ zadávaná ve zjednodušené podlimitní řízení zahájeném dne 10. 1. 2018; dostupná z https://zakazky.mukolin.cz/contract_display_388.html.

[4] Veřejná zakázka „Rekonstrukce vodovodu a kanalizace Dolní Němčice“ zadávaná v otevřeném řízení zahájeném dne
30. 6. 2025; dostupná z https://zakazky.dacice.cz/contract_display_498.html)

[5] Veřejná zakázka „Rekonstrukce ulice Čapkova II.“ zadávaná v otevřeném řízení; dostupná z https://www.e-zakazky.cz/profil-zadavatele/2b475b21-368a-4a56-bc53-7f23bda1aa20/zakazka/P25V00000008.

[6] Veřejná zakázka „Rekonstrukce místní komunikace a obnova vodovodu v ul. Českobratrská v Českém Krumlově“ zadávaná jako veřejná zakázka malého rozsahu; dostupná z https://zakazky.ckrumlov.cz/contract_display_638.html.

[7] Součástí předmětu této veřejné zakázky přitom nebyla pokládka kamenné dlažby (viz znění bodu 3 zadávací dokumentace dostupné z: https://zakazky.dacice.cz/contract_display_498.html), neboť se jednalo o „rekonstrukci a novostavbu kanalizační a vodovodní sítě spojenou se stavbou nové čerpací stanice ve stávajícím objektu v areálu čistírny odpadních vod v Dolních Němčicích, tj. provedení oddílné kanalizace, vodovodu, čerpací stanice vč. technologické strojní části, elektroinstalace a MaR, výtlačného kanalizačního řadu, provedení a napojení nových uličních vpustí, provedení kabelové chráničky a obnovy povrchů komunikací dotčených stavbou“.

[8] Veřejná zakázka „Revitalizace ulice Pražské v Kolíně“ zadávaná ve zjednodušené podlimitní řízení zahájeném dne 10. 1. 2018; dostupná z: https://zakazky.mukolin.cz/contract_display_388.html.

[9] Veřejná zakázka „Revitalizace ulice Pražské v Kolíně“ zadávaná ve zjednodušené podlimitní řízení zahájeném dne 10. 1. 2018; dostupná z: https://zakazky.mukolin.cz/contract_display_388.html.

vyhledávání ve sbírkách rozhodnutí

cs | en