číslo jednací: 41111/2026/161
spisová značka: R0141/2026/VZ

Instance II.
Věc Rekonstrukce asfaltových cest na Ústředním hřbitově města Brna
Účastníci
  1. statutární město Brno
Typ správního řízení Veřejná zakázka
Výrok rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno
Rok 2026
Datum nabytí právní moci 5. 11. 2026
Související rozhodnutí 30477/2026/500
41111/2026/161
Dokumenty file icon 2026_R0141.pdf 203 KB

PID

UOHSX00NLS3F

 

 

Č. j.

ÚOHS-41111/2026/161

Sp. zn.

ÚOHS-R0141/2026/VZ

Datum, místo

5. 11. 2026, Brno

 

Rozhodnutí PŘEDSEDY
Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

 

Ve správním řízení o rozkladu doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 7. 9. 2026 obviněným

  • Statutární město Brno, IČO 44992785, sídlem Dominikánské náměstí 196/1, 602 00 Brno, v řízení o přestupku zastoupené advokátní kanceláří Solkind s.r.o., advokátní kancelář, IČO 28305043, sídlem Jugoslávská 620/29, 120 00 Praha 2,

proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 21. 8. 2026, č. j. ÚOHS-30477/2026/500 vydanému ve správním řízení vedeném pod sp. zn. ÚOHS-S0411/2026/VZ ve věci spáchání přestupku podle § 268 odst. 1 písm. c) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, při zadávání veřejné zakázky „Rekonstrukce asfaltových cest na Ústředním hřbitově města Brna“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 12. 6. 2024 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 14. 6. 2024 pod ev. č. Z2024 027019 ve znění pozdějších oprav a v Úředním věstníku Evropské unie dne 12. 6. 2024 pod ev. č. 353185-2024 ve znění pozdějších oprav,

jsem podle § 152 odst. 6 písm. b) a § 152 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve spojení s § 90 odst. 5 téhož zákona a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0411/2026/VZ, č. j. ÚOHS-30477/2026/500 ze dne 21. 8. 2026 p o t v r z u j i a podaný rozklad z a m í t á m.

 

Odůvodnění

I.            SPRÁVNÍ ŘÍZENÍ VEDENÉ ÚŘADEM PRO OCHRANU HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE

1.         Úřad obdržel dne 20. 8. 2024 podnět k prošetření postupu obviněného při zadávání veřejné zakázky „Rekonstrukce asfaltových cest na Ústředním hřbitově města Brna“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 12. 6. 2024 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 14. 6. 2024 pod ev. č. Z2024 027019 ve znění pozdějších oprav a v Úředním věstníku Evropské unie dne 12. 6. 2024 pod ev. č. 353185-2024 ve znění pozdějších oprav. Po provedeném šetření Úřad vydal dne 18. 6. 2026 příkaz č. j. ÚOHS-21873/2026/500 (dále jen „příkaz“), kterým rozhodl, že se obviněný dopustil přestupku podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. c) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, (dále jen „zákon“)[1]

2.        Za spáchání uvedeného přestupku uložil Úřad obviněnému pokutu ve výši 250 000 Kč. Příkaz byl vydán dne 18. 6. 2026 a tímto dnem bylo podle ustanovení § 249 zákona ve spojení s ustanovením § 150 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zahájeno řízení o přestupku z moci úřední. Proti příkazu podal obviněný dne 25. 6. 2026 odpor. V následně vedeném správním řízení pak Úřad vydal dne 21. 8. 2026 napadené rozhodnutí.

II.         Napadené rozhodnutí

3.        Ve výroku I napadeného rozhodnutí Úřad konstatoval, že se zadavatel dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. c) zákona tím, že při zadávání veřejné zakázky stanovil zadávací podmínky veřejné zakázky v rozporu se zásadou přiměřenosti a zásadou zákazu diskriminace dle § 6 odst. 1 a 2 zákona ve spojení s § 36 odst. 1 zákona a § 73 odst. 6 zákona, když k prokázání splnění technické kvalifikace požadoval předložení seznamu stavebních prací, jehož součástí měla být 1 významná stavební práce ve finančním objemu alespoň 100 000 000 Kč bez DPH a další 2 významné stavební práce ve finančním objemu alespoň 50 000 000 Kč bez DPH „spočívající v novostavbě či celkové rekonstrukci vodovodní a kanalizační sítě, jejíž součástí bylo i zapravení či zbudování zpevněných ploch a komunikací s asfaltovým nebo dlážděným povrchem“ a současně stanovil, že dodavatel musí doložit „alespoň jednu referenční zakázku s požadovanými parametry, jejíž součástí bylo zapravení či zbudování souvisejících zpevněných ploch a komunikací dlážděným povrchem z kamenné dlažby“ v důsledku čehož požadoval prokázání zkušeností se zapravením či zbudováním zpevněných ploch a komunikací dlážděným povrchem z kamenné dlažby společně se zkušenostmi s realizací novostavby či celkové rekonstrukce vodovodní a kanalizační sítě v rámci jedné referenční zakázky, čímž nedůvodně omezil dodavatele, kteří by byli schopni požadované zkušenosti doložit prostřednictvím samostatných zakázek a vytvořil tak bezdůvodnou překážku hospodářské soutěže, a zadal veřejnou zakázku, když dne 17. 2. 2025 uzavřel smlouvu s vybraným dodavatelem.

4.        V odůvodnění výroku I napadeného rozhodnutí Úřad připustil, že požadavek obviněného směřující k prokázání schopnosti koordinace prací lze obecně považovat za legitimní, neboť schopnost organizačně a časově sladit více stavebních činností může být pro řádné plnění veřejné zakázky relevantní. I takto odůvodněný požadavek však musí respektovat zásadu přiměřenosti a nesmí vést k nepřiměřené kumulaci dílčích plnění v rámci jediné referenční zakázky. V šetřeném případě přitom požadavek na současnou realizaci vodovodní a kanalizační sítě, zpevněných ploch, a navíc specifického povrchu z kamenné dlažby představuje nadbytečnou kumulaci požadavků, která neodpovídá nezbytné míře potřebné k ověření schopnosti koordinace prací. Úřad tak shledal obviněným stanovený požadavek na prokázání technické kvalifikace nezákonným, neboť pro takto formulovaný požadavek není dán objektivní důvod.

5.        Ani sám obviněný neodůvodnil, proč je řešená kumulace požadavků na referenci nezbytná s ohledem na předmět veřejné zakázky. Uvedl pouze obecná odůvodnění vycházející z požadavku na výběr zkušeného a kvalitního dodavatele, který bude schopen koordinovat souběžné provádění různých druhů prací za účelem dodržení stanoveného harmonogramu projektu. Úřad má proto za to, že by v daném případě bylo dostačující, aby dodavatel disponoval zkušenostmi se všemi zadavatelem požadovanými činnostmi, tedy i s pokládkou dlážděného povrchu z kamenné dlažby, přičemž tyto činnosti mohl vykonávat odděleně a nebylo nezbytné, aby byly součástí jediné referenční zakázky.

6.        Výrokem II napadeného rozhodnutí Úřad uložil obviněnému pokutu ve výši 250 000 Kč. Výrokem III. napadeného rozhodnutí pak Úřad obviněnému uložil povinnost uhradit náklady řízení ve výši 2 500 Kč.

III.     Rozklad obviněného

7.        Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo obviněnému doručeno dne 21. 8. 2026. Rozklad, který Úřad obdržel dne 7. 9. 2026, tak byl podán v zákonné lhůtě. Obviněný následně podaný rozklad doplnil podáním doručeným Úřadu dne 23. 10. 2026.

Námitky rozkladu

8.        Obviněný v podaném rozkladu namítá, že závěry Úřadu obsažené v napadeném rozhodnutí jsou založeny na nesprávném a neúplném právním posouzení věci. Podle obviněného Úřad zvolil restriktivní výklad, který nezohlednil specifika veřejné zakázky, místa jejího plnění ani specifické požadavky obviněného jako objednatele v průběhu realizace veřejné zakázky. Obviněný dále vytýká Úřadu, že v napadeném rozhodnutí učinil závěry o otázkách či skutečnostech, které nejsou otázkami právními, ale odbornými, a k jejichž posouzení jsou nezbytné odborné znalosti, jimiž úřední osoby nedisponují a které nelze opatřit ani od jiného správního orgánu. S ohledem na tuto skutečnost obviněný v rámci doplnění rozkladu předložil „Odborné posouzení technické, časové a organizační náročnosti stavby Rekonstrukce asfaltových cest na Ústředním hřbitově města Brna‘“ zpracované Vysokým učením technickým v Brně (dále jen „odborné posouzení“).

9.        Obviněný dále namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí spočívající v tom, že Úřad nevypořádal argumentaci, kterou obviněný považuje za zásadní pro řádné a úplné zjištění skutkového stavu. Podle obviněného Úřad nepřihlédl ke specifickému charakteru místa plnění veřejné zakázky, jímž je Ústřední hřbitov města Brna (dále jen jako „Ústřední hřbitov“), z něhož vyplývají zvýšené nároky na organizaci stavby a výsledný estetický dojem, zkušenosti s prací v omezeném prostoru, ochranu okolního prostředí a respektování kulturněhistorických hodnot území, zachování pietního charakteru místa plnění a mimořádně šetrný postup při realizaci prací.

10.      Realizace veřejné zakázky je podle obviněného spojena i s dalšími specifickými nároky, spočívajícími zejména v požadavku na její provedení ve zkrácené lhůtě, při současném zachování provozu Ústředního hřbitova, nutnosti v určitých termínech vyklidit staveniště a respektovat stávající zeleň a kořenové systémy. Obviněný dále odmítá závěr Úřadu o možnosti oddělit jednotlivé stavební činnosti realizované v rámci veřejné zakázky, konkrétně výstavbu vodovodní a kanalizační sítě a na ni navazující výstavbu či obnovu zpevněných ploch, přičemž právě zkušenost s realizací všech těchto činností v rámci jediné referenční zakázky považuje za zásadní.

11.       Obviněný rovněž nesouhlasí se závěry Úřadu ohledně vztahu mezi počtem účastníků zadávacího řízení a dopadem na hospodářskou soutěž. Podle obviněného nelze negativní dopad na hospodářskou soutěž dovozovat ze skutečnosti, že část dodavatelů prokazovala splnění kvalifikačních požadavků prostřednictvím sdružení dodavatelů či poddodavatelů. Důvody pro účast či neúčast dodavatelů v zadávacím řízení podle obviněného spočívají především v jejich vlastních kapacitách, ekonomické síle a ochotě nést související rizika. Obviněný zároveň odkazuje na veřejné zakázky, v nichž byly pro účely prokázání technické kvalifikace stanoveny obdobné požadavky na předložení referenčních staveb. Rovněž nesouhlasí se závěry Úřadu, podle nichž nejsou jeho odkazy na rozhodovací praxi Úřadu a judikaturu správních soudů pro řešenou věc přiléhavé.

12.      Ohledně uložené pokuty obviněný poukazuje na to, že i pokud by předseda Úřadu dospěl k závěru, že se obviněný dopustil přestupku, měl by zohlednit skutečnost, že obviněný v zadávacím řízení obdržel ekonomicky mimořádně výhodné nabídky a že za mimořádně výhodných ekonomických podmínek byla uzavřena rovněž smlouva s vybraným dodavatelem. Postup obviněného tak podle jeho názoru nevedl ke vzniku škody při nakládání s veřejnými prostředky, což svědčí o nízké závažnosti přestupku a představuje důvod pro snížení uložené pokuty.

Závěr rozkladu

13.      V závěru podaného rozkladu obviněný navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání.

IV.        Řízení o rozkladu

14.      Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, (dále jen „správní řád“) a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

Stanovisko předsedy Úřadu

15.      Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí, jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu, a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech, byl podle § 98 odst. 1 zákona o přestupcích přezkoumán soulad výroků napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy, a dále byla přezkoumána rovněž správnost napadeného rozhodnutí, přičemž byl přijat závěr, že Úřad rozhodl napadeným rozhodnutím správně a v souladu s právními předpisy o vině i trestu obviněného. Jeho závěry jsou podložené, odůvodněné a nerozporné.

V.           K námitkám rozkladu

16.      Podstatou řešené věci je, zda podmínky technické kvalifikace byly stanoveny zadavatelem v rozporu se zákonem, tedy nepřiměřeně, diskriminačně a s neodůvodněným zásahem do hospodářské soutěže. K takovému závěru dospěl Úřad v napadeném rozhodnutí. Obviněný naopak zastává názor, že podmínka technické kvalifikace v podobě, v jaké ji stanovil, je nezbytná k ověření relevantních kompetencí dodavatelů pro realizaci předmětu veřejné zakázky.

17.      K otázce stanovení kritéria technické kvalifikace považuji za nutné předně poznamenat, že jakkoliv zákaz diskriminace a snaha o co nejmenší omezení hospodářské soutěže patří mezi základní zásady zadávání veřejných zakázek, nelze se při stanovení kritérií technické kvalifikace z povahy věci zcela vyhnout určitému omezení okruhu možných dodavatelů (a tedy i hospodářské soutěže). Nemá-li být účel kritérií technické kvalifikace zcela vyprázdněn, budou vždy existovat dodavatelé, kteří tato kritéria nesplní. Aby však byly uvedené zásady zadávání veřejných zakázek naplněny, je nezbytné, aby takové omezení bylo přiměřené a aby bylo vždy dostatečně odůvodněno.

18.      V řešené věci Úřad dospěl k závěru, že obviněný těmto požadavkům nedostál, když v zadávací dokumentaci veřejné zakázky stanovil mj. následující kritérium technické kvalifikace podle § 79 odst. 2 písm. a) zákona, spočívající v požadavku na předložení seznamu stavebních prací poskytnutých za posledních 7 let před zahájením zadávacího řízení, přičemž v rámci tohoto seznamu měly být doloženy:

·         1 významná práce/zakázka spočívající v novostavbě či celkové rekonstrukci vodovodní a kanalizační sítě, jejíž součástí bylo i zapravení či zbudování zpevněných ploch a komunikací s asfaltovým nebo dlážděným povrchem, a to ve finančním objemu alespoň 100.000.000 Kč bez DPH/zakázka;

·         další 2 významné stavební práce/zakázky spočívající v novostavbě či celkové rekonstrukci vodovodní a kanalizační sítě, jejíž součástí bylo i zapravení či zbudování zpevněných ploch a komunikací s asfaltovým nebo dlážděným povrchem, a to ve finančním objemu alespoň 50.000.000 Kč DPH/zakázka;

Obviněný zároveň stanovil požadavek, aby součástí alespoň jedné z referenčních zakázek bylo zapravení či zbudování souvisejících zpevněných ploch a komunikací dlážděným povrchem z kamenné dlažby.

19.      Úřad neshledal jako nedůvodné či nepřiměřené jednotlivé požadavky, tj. předmět referenčních zakázek, jejich hodnotu ani jejich počet (viz body 63 až 64 napadeného rozhodnutí), nýbrž jejich kumulativní dopad na hospodářskou soutěž. Ten vyplývá z toho, že obviněný u každé jednotlivé referenční zakázky požadoval realizaci jak výstavby či rekonstrukce vodovodní a kanalizační sítě, tak i zapravení či zbudování zpevněných ploch a komunikací s asfaltovým nebo dlážděným povrchem. Tento požadavek navíc pak významně zpřísnil tím, že vyžadoval, aby u jedné zakázky šlo o zapravení či zbudování zpevněných ploch a komunikací s dlážděným povrchem z kamenné dlažby.

20.     Stručně řečeno, obviněnému nepostačovalo, že dodavatel disponuje zkušeností s realizací prací relevantních pro předmět veřejné zakázky, tedy s výstavbou či rekonstrukcí vodovodní a kanalizační sítě a se zapravením či zbudováním zpevněných ploch a komunikací s asfaltovým nebo dlážděným povrchem (a to bez ohledu na rozsah, v jakém tyto činnosti realizoval), ale považoval za klíčové, aby byly tyto práce realizovány vždy společně v rámci každé ze tří předkládaných referenčních zakázek. Důvodnost tohoto požadavku pak obviněný dovozuje především z nároků kladených na koordinaci prováděných prací při jejich realizaci ve specifickém prostředí, jakým je Ústřední hřbitov.

21.      Samotný požadavek na prokázání zkušenosti s koordinací prací v rámci jedné realizace přitom nelze automaticky považovat za nepřiměřený či nedůvodný. To ostatně akcentoval i Úřad v napadeném rozhodnutí (viz body 67 a 68). Nicméně ani při obecné přípustnosti takového požadavku nelze odhlédnout od jeho intenzity, respektive přiměřenosti v konkrétní věci. Právě intenzita požadavku na prvek koordinace je u stanoveného kritéria značná, neboť obviněný nepožadoval po dodavatelích pouze prokázání obecné zkušenosti s koordinací více činností v rámci jedné stavby, ale vyžadoval, aby takovou zkušenost prokázali pouze ke specifickým činnostem (vodovodní a kanalizační sítě spolu se zpevněnými plochami) a ve vztahu ke každé ze tří předkládaných referenčních zakázek. Daný požadavek by tak bylo možno v souladu s nabízeným odůvodněním zadavatele akceptovat, pokud by figuroval např. u jedné reference, případně by umožňoval koordinaci různých činností, ne pouze u činnosti týkající se vodovodní a kanalizační sítě spolu se zpevněnými plochami, nikoliv však tak, jak to činí nyní obviněný.

22.     Obviněným stanovená podmínka tak bezpochyby měla intenzivně omezující charakter ve vztahu k okruhu možných dodavatelů, a tudíž vedla k významnému omezení hospodářské soutěže. Podle § 36 odst. 1 zákona pak nesmí být omezení hospodářské soutěže bezdůvodné. Rozhodovací praxe a judikatura se ustálily na závěru, že čím je omezení hospodářské soutěže významnější, tím vyšší nároky jsou kladeny na jeho odůvodnění. Platí současně, že pokud se nejedná o jednoduše splnitelnou podmínku, má zadavatel zvažovat alternativy, které hospodářskou soutěž omezují méně, či dokonce vůbec.[2]

23.     Dále se tedy budu věnovat argumentům obviněného, jimiž odůvodňuje důvodnost takto stanoveného kritéria technické kvalifikace, respektive námitkám, které obviněný vznesl v podaném rozkladu proti závěru Úřadu, že toto omezující kritérium technické kvalifikace bylo stanoveno nedůvodně, a tudíž v rozporu se zákonem.

24.     Nejdříve se vyjádřím k tvrzení, že Úřad v řešené věci učinil závěry a rozhodl o skutečnostech, které nejsou otázkami právními, nýbrž otázkami vyžadujícími odborné znalosti, jimiž úřední osoby nemohou disponovat a ani nedisponují, a které současně nelze opatřit od jiného správního orgánu. Otázku přiměřenosti kritéria technické kvalifikace posuzoval Úřad v kontextu předmětu plnění veřejné zakázky. Tento postup je správný, neboť předmět plnění kritérium technické kvalifikace z povahy věci reflektuje. Úřad zde vyslovil své závěry na základě svého správního uvážení, což je postup správný a předpokládaný. Pokud by byla přijata argumentace obviněného o nutnosti odborného posouzení, znamenalo by to faktickou rezignaci na přezkum zadávacích řízení ze strany Úřadu, neboť ve většině případů nelze přezkum redukovat na posouzení stricto sensu právní otázky, ale je nezbytné zabývat se i věcnými aspekty předmětu řízení. To ostatně neplatí pouze pro Úřad, ale prakticky pro jakýkoliv správní orgán nebo i soud. Argumentace obviněného ve svém důsledku neznamená nic jiného, než že by správní orgány měly rezignovat na vlastní správní uvážení a mechanicky přejímat dostatečně „odborná“ vyjádření a posouzení předkládaná účastníky správního řízení. Takový přístup nelze akceptovat.

25.     Výše uvedené samozřejmě neznamená, že podklady vycházející z relevantní odbornosti vztahující se k věcnému předmětu sporné otázky nemají ve správním řízení své místo. Není tak důvod nepřihlédnout k odbornému posouzení předloženému obviněným, nicméně i takové posouzení bude pouze jedním z podkladů rozhodnutí, které Úřad vyhodnotí na základě vlastního správního uvážení.

26.     Rovněž nelze souhlasit s námitkou obviněného, který napadenému rozhodnutí vytýká nepřezkoumatelnost spočívající v opomenutí jeho argumentace. Tato námitka je přitom ve zjevném rozporu s obsahem podaného rozkladu, neboť obviněný v jeho části věnované tvrzenému opomenutí vlastní argumentace (body 7 až 37 podaného rozkladu) opakovaně odkazuje právě na text napadeného rozhodnutí a polemizuje se závěry, které v něm Úřad vyslovil. Obviněný tak fakticky nevytýká napadenému rozhodnutí nepřezkoumatelnost, ale nesouhlasí s jeho právními závěry.

27.     Co se týče konkrétních námitek obviněného, ten předně poukazuje na specifické místo plnění, jímž je Ústřední hřbitov, které klade vysoké nároky na schopnost dodavatele koordinovat jednotlivé dílčí práce. Tato skutečnost má primárně odůvodňovat kvalifikační požadavky zadavatele na kumulaci zkušeností s budováním vodovodní a kanalizační sítě spolu se zpevněnými plochami v rámci všech tří referenčních zakázek. Obviněný zdůrazňuje, že Ústřední hřbitov je památkově chráněným územím a reprezentativním veřejným prostranstvím, z čehož podle něj vyplývá nutnost minimalizovat zásahy do vzhledu okolního prostoru, zvýšené nároky na organizaci stavby a výsledný estetický dojem, požadavek na zkušenost s prací v omezeném prostoru, ochranu okolního prostředí a respektování kulturněhistorických hodnot území, zachování pietního charakteru místa a mimořádně šetrný postup při realizaci prací. Obviněný dále poukazuje na nutnost realizovat předmět plnění ve lhůtě výrazně kratší, než bylo původně předpokládáno (45 namísto 68 měsíců), zachovat provoz Ústředního hřbitova po dobu provádění prací, zajistit úplné vyklizení staveniště ve svátečních termínech a současně respektovat stávající zeleň a zabránit poškození kořenových systémů.

28.     Obviněným uváděná specifika Ústředního hřbitova jako místa plnění lze obecně nepochybně považovat za relevantní. Nemohou však obstát jako důvod pro stanovení kritéria technické kvalifikace v podobě, v jaké je obviněný vymezil, neboť žádné ze specifik místa plnění, která obviněný označuje za podstatná, do tohoto kritéria technické kvalifikace nepromítl. Pokud by tomu tak bylo, lze si představit například požadavek na zkušenost s realizací prací v památkově chráněném území, zkušenost s úplným vyklizením místa provádění prací v průběhu jejich realizace nebo zkušenost s pracemi, při nichž bylo nutné zabránit zásahu do stávající zeleně a kořenových systémů. Žádný takový požadavek, který by reflektoval jím uváděná specifika, však obviněný v rámci kritéria technické kvalifikace nestanovil. Naopak předmětné kritérium technické kvalifikace lze bez obtíží splnit prostřednictvím referenčních zakázek, u nichž žádná z těchto specifických okolností nenastala, zatímco ani dodavatel disponující relevantními zkušenostmi s těmito okolnostmi jej nemusí být schopen splnit.

29.     Argumentaci obviněného, jíž odůvodňuje stanovení předmětného kritéria technické kvalifikace potřebou zohlednit specifické místo plnění, jakým je Ústřední hřbitov, proto považuji za irelevantní. Důvody uváděné obviněným se totiž nijak nepromítly do způsobu, jakým kritérium technické kvalifikace ve skutečnosti vymezil.

30.     Obviněný dále odmítá závěr Úřadu, že práce na rekonstrukci či výstavbě vodovodu a kanalizační sítě a práce na zpevněných plochách a komunikacích jsou technologicky oddělitelné. Toto obviněný považuje za odbornou otázku, kterou Úřad není způsobilý posoudit. Vzhledem k tomu obviněný spolu s podaným rozkladem předložil odborné posouzení. V tom pak ke stavebním pracím na předmětu veřejné zakázky a jejich vztahu ke kritériu technické kvalifikace zaznívá následující závěr: „Z odborného hlediska proto zkušenosti s jednotlivými druhy stavebních prací získané odděleně na vzájemně nezávislých zakázkách neposkytují plně srovnatelnou informaci o schopnosti zhotovitele koordinovat jejich společnou realizaci jako zkušenost získaná v rámci komplexní referenční stavební zakázky. Požadavek zadavatele na předchozí zkušenost s realizací vodovodní a kanalizační sítě společně se souvisejícími zpevněnými plochami a komunikacemi, včetně zkušenosti s kamennou dlažbou u alespoň jedné z referenčních zakázek, má z technického a organizačního hlediska přímou a racionální vazbu na předmět, rozsah a konkrétní podmínky realizace posuzované stavby.“

31.      Lze souhlasit s tím, že zkušenost s realizací vodovodní a kanalizační sítě společně se souvisejícími zpevněnými plochami a komunikacemi má vazbu na předmět veřejné zakázky. To však neznamená, že stanovené kritérium technické kvalifikace je zároveň přiměřené a důvodné. Je třeba zvážit, že rekonstrukce či výstavba vodovodu nebo kanalizace probíhá často mimo intravilán, tedy bez nutnosti zapravení povrchu zpevněnou plochou, případně v kombinaci s jinými činnostmi, kdy zapravení povrchu může být učiněno v rámci jiné etapy stavby. Současně platí, že i společné provedení prací na vodovodní a kanalizační síti spolu se zapravením povrchu zpevněnou plochou je poměrně častý způsob realizace. Zadavatel však koordinaci konkrétních činností vyžadoval u každé z celkem tří referenčních zakázek, což způsobuje nepřiměřenou kumulaci požadavků, která neodpovídá deklarované potřebě ověřit schopnost koordinace různých činností.

32.     Zároveň nelze odhlédnout od toho, že obviněný kritérium technické kvalifikace dále významně zpřísnil požadavkem na zkušenost se zapravením či zbudováním souvisejících zpevněných ploch a komunikací s dlážděným povrchem z kamenné dlažby, a to v rámci referenční stavby, při níž byly realizovány i práce na vodovodní a kanalizační síti. Lze odkázat na závěry uvedené v bodě 71 napadeného rozhodnutí, že tento typ povrchu představuje oproti asfaltovým povrchům specifický, méně běžný typ povrchu, jehož realizace se v praxi uplatňuje spíše selektivně. Přitom platí, že i pro jiný typ povrchu je třeba kvalitní provedení zásypů a hutnění a současně pro každou kamennou dlažbu se předpokládá, že bude skládána na vyrovnaný povrch. Zadavatel tedy neuvedl žádný konkrétní důvod, proč je třeba propojovat práce na vodovodní a kanalizační síti s netypickým povrchem, kterým je kamenná dlažba. Neobstojí ani tvrzení obsažená na straně 35 a 36 odborného posouzení, dle kterého jsou dlážděné povrchy provázány s odvodňovacími prvky, štěrkovými trávníky, vegetačními plochami nebo prvky areálového vodovodu, neboť tyto požadavky nejsou do reference nijak promítnuty – každá dlažba totiž musí navazovat na různé prvky povrchu, a to i bez souvislosti s výstavbou vodovodu nebo kanalizace.

33.     Za důležité pak považuji skutečnost, že obviněný požadavek na zkušenost s dlážděným povrchem nijak nekvantifikoval, například stanovením určité plochy či hodnoty (byť se na rozsah dlážděných ploch v odborném posouzení na straně 35 odkazuje). To se může na první pohled jevit jako určité zmírnění kritéria, jak ostatně tvrdí obviněný v podaném rozkladu, nicméně při absenci minimálního rozsahu takové zkušenosti může dojít k faktickému popření její výpovědní hodnoty, a tedy i souvisejícího odůvodnění takového požadavku. Požadavek na propojení prací na vodovodu a kanalizaci spolu s kamennou dlažbou totiž může být splněn i prostřednictvím kamenné dlažby zcela minimálního rozsahu a náročnosti.

34.     To, že obviněný u zkušenosti s kamennou dlažbou nestanovil minimální rozsah prací, zároveň nijak nesnižuje omezující a diskriminační efekt tohoto požadavku. Naopak to může vést k situaci, kdy kritérium technické kvalifikace splní dodavatel, který v rámci referenční zakázky odpovídající ostatním požadavkům realizoval například pouze zcela minimální pokládku kamenné dlažby, avšak nesplní je dodavatel disponující rozsáhlými zkušenostmi s pokládkou kamenné dlažby, který je však nezískal v rámci referenční zakázky na realizaci vodovodu nebo kanalizace. Obviněný tak kritérium technické kvalifikace zatížil požadavkem, který má jen minimální vypovídací hodnotu z hlediska schopnosti dodavatelů realizovat předmět veřejné zakázky, současně je však způsobilý zabránit účasti v zadávacím řízení potenciálním dodavatelům disponujícím relevantními zkušenostmi. Takto stanovený požadavek proto činí kritérium nepřiměřeným, diskriminačním a omezujícím hospodářskou soutěž, přičemž odůvodnění předložené obviněným se s jeho efektem zcela míjí.

35.     Lze tedy shrnout, že ani s přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z odborného posouzení předloženého obviněným nelze kritérium technické kvalifikace jako celek považovat za přiměřené, nediskriminační a omezující hospodářskou soutěž pouze v důvodné míře. Samotné odborné posouzení totiž pouze popisuje specifika předmětu plnění (místo, časová náročnost, plnění za provozu), což jsou však skutečnosti, které napadeným rozhodnutím nebyly nijak zpochybněny. Samy o sobě však neodůvodňují nepřiměřenou kumulaci kvalifikačních požadavků. Zadavatel je jistě oprávněn ověřit zkušenosti s různými činnostmi či jejich koordinací, avšak toliko v přiměřené míře, což se v posuzovaném případě nestalo.

36.     Obviněný se rovněž vymezuje proti tomu, že Úřad při hodnocení omezujícího charakteru kritéria technické kvalifikace přihlédl ke skutečnosti, že z celkem tří obdržených nabídek prokázal předmětné kritérium technické kvalifikace samostatně, tedy nikoliv ve sdružení dodavatelů či prostřednictvím poddodavatelů, pouze jeden dodavatel, a to vybraný dodavatel. Tato skutečnost podle obviněného není pro řešenou věc relevantní.

37.     S obviněným lze souhlasit v tom, že samotná skutečnost, že se někteří dodavatelé rozhodli účastnit zadávacího řízení jako členové sdružení nebo že se rozhodli využít poddodavatele, sama o sobě nesvědčí o nepřiměřenosti či nedůvodnosti kritéria technické kvalifikace. Takový postup představuje legitimní volbu dodavatelů a, jak uvádí obviněný, může být výsledkem celé řady faktorů. Nelze však souhlasit s obviněným v tom, že by se v řešené věci jednalo o zcela irelevantní skutečnost. Mají-li být hodnoceny dopady zadávacích podmínek, respektive kritéria technické kvalifikace, na průběh zadávacího řízení, je naopak namístě přihlédnout k jeho faktickému průběhu, pokud již nastal. Zároveň nelze odhlédnout od toho, že k formě účasti jednotlivých dodavatelů v zadávacím řízení Úřad přihlédl v kontextu svých širších úvah jako ke skutečnosti nasvědčující omezujícímu charakteru kritéria technické kvalifikace (viz bod 78 napadeného rozhodnutí), přičemž své závěry nezaložil pouze na této skutečnosti.

38.     Sporné kvalifikační kritérium se do nabídek promítlo takto. Obviněný obdržel v zadávacím řízení celkem tři nabídky. V rámci všech nabídek byl doložen požadovaný seznam významných prací[3] obsahující tři referenční zakázky, a to následovně. Vybraný dodavatel, společnost Skanska a.s., předložil referenční zakázky, které realizoval sám. Sdružení dodavatelů Společnost „ÚH města Brna EUROVIA + IMOS“ předložilo jednu referenční zakázku realizovanou společností IMOS a.s. a dvě referenční zakázky realizované společností EUROVIA CZ, a.s. Dodavatel Metrostav DIZ s.r.o. pak předložil jednu referenční zakázku, kterou realizoval sám, a dvě referenční zakázky realizované poddodavatelem, společností PRAGIS a.s. Zároveň byla v rámci každé z nabídek předložena vždy jedna referenční zakázka realizovaná více než pět let před zahájením zadávacího řízení, tedy ve lhůtě sedmi let stanovené obviněným, avšak nad rámec zákonné lhůty podle § 79 odst. 2 písm. a) zákona.

39.     Z perspektivy splnění předmětného kritéria technické kvalifikace tak vyplývá, že pouze v případě jedné ze tří podaných nabídek bylo toto kritérium splněno samostatně jediným dodavatelem. U zbývajících nabídek došlo k jeho prokázání prostřednictvím účasti dvou subjektů, ať již jako členů sdružení, či v postavení dodavatele a poddodavatele. Tato skutečnost bezpochyby nasvědčuje omezujícímu dopadu kritéria technické kvalifikace na možnost jednotlivých dodavatelů účastnit se zadávacího řízení. Lze navíc poznamenat, že všechny nabídky byly podány renomovanými stavebními společnostmi, které by měly disponovat nejširším portfoliem referencí.

40.     Pokud obviněný přistoupil k prodloužení lhůty pro realizaci referenčních zakázek nad rámec požadavků vyplývajících ze zákona, lze takový postup obecně hodnotit jako prosoutěžní (a Úřad k němu také jako k prosoutěžnímu opatření přihlédl při stanovení výše uložené pokuty jako k polehčující okolnosti). V řešené věci však nelze odhlédnout od toho, že pokud by obviněný takto nepostupoval, nesplňovala by kritérium technické kvalifikace žádná z podaných nabídek. I tato skutečnost tak dokládá omezující dopad obviněným stanoveného kritéria technické kvalifikace na okruh potenciálních dodavatelů.

41.      Obviněný zároveň odkazuje na řadu zadávacích řízení s obdobným předmětem plnění, v nichž zadavatelé promítli do kvalifikačních kritérií požadavky na komplexní realizaci stavebního díla. K této argumentaci obviněného považuji za vhodné odkázat zejména na bod 80 napadeného rozhodnutí, v němž se Úřad s totožnou argumentací obviněného, byť ve vztahu k jiným veřejným zakázkám, již vypořádal. Obviněný však současně opomíjí podstatu závěrů Úřadu v řešené věci. Tou není obecná nepřípustnost promítnutí požadavků na komplexní realizaci stavby sestávající z více činností do kritéria technické kvalifikace, nýbrž skutečnost, že obviněný tak v řešené věci s přihlédnutím k jejím konkrétním okolnostem učinil nepřiměřeně a bezdůvodně.

42.     Po seznámení se s jednotlivými veřejnými zakázkami, na které obviněný odkazuje, zároveň musím konstatovat, že u nich nelze spatřovat analogii s veřejnou zakázkou v řešené věci. V případě veřejné zakázky „Revitalizace Karlova náměstí v Třebíči“, u níž obviněný odkazuje na referenci zhotovitele[4], ze zadávací dokumentace vyplývá, že zadavatel postupoval zcela opačně než obviněný, když požadoval zkušenost s koordinací výstavby či rekonstrukce zpevněných ploch a inženýrských sítí, nicméně požadavek na zkušenost s pokládkou kamenné dlažby byl stanoven zvláště a se stanovením požadované hodnoty.[5] V případě veřejné zakázky „Tramvajová trať 8. května“ zadavatele město Olomouc pak z profilu zadavatele[6] vyplývá, že předmět veřejné zakázky byl od řešené věci značně odlišný, když se jednalo do značné míry o stavbu dopravní infrastruktury: „Předmětem této veřejné zakázky je kompletní rekonstrukce uličního prostoru včetně inženýrských sítí od křižovatky ulic Pekařská, Zámečnická a Opletalova, až po zaústění ul. 8. května do nám. Národních hrdinů. Jedná se o rekonstrukci všech povrchů vozovek, vjezdů, chodníků, tramvajové trati včetně trolejového vedení a veřejného osvětlení. Nové dvoukolejné tramvajové kolejiště je navrženo na principu pevné jízdní dráhy. Součástí plnění je i rekonstrukce inženýrských sítí (kanalizace, vodovodu, aj.).“ Zároveň není z ničeho patrné, jaké byly u této veřejné zakázky požadavky zadavatele na prokázání technické kvalifikace. V případě veřejné zakázky „Revitalizace historického centra města Litovel - náměstí Přemysla Otakara“, u které obviněný odkazuje na kritérium technické kvalifikace požadující: „nejméně tři stavby obdobného charakteru tj. tři dokončené stavby, které byly realizovány v památkové zóně nebo památkové rezervaci v intravilánu obce a jejichž součástí byla realizace inženýrských sítí a zpevněných ploch s povrchem z přírodního kamene o výměře minimálně 3 000 m², a kde finanční objem každé z těchto staveb dosáhl minimálně 15 000 000,- Kč bez DPH“, pak nelze odhlédnout od faktu, že i při zohlednění vývoje cen v čase se jednalo o veřejnou zakázku podstatně menší hodnoty (dle profilu zadavatele[7] její předpokládaná hodnota činila 32 473 706 Kč bez DPH), čemuž odpovídala i hodnota referenčních zakázek, která je vůči řešené věci nesrovnatelně nižší.

43.     K odkazu obviněného na obdobné veřejné zakázky považuji za vhodné zopakovat závěr vyslovený Úřadem v bodu 82 napadeného rozhodnutí, totiž že ze samotné skutečnosti, že zadávací řízení s obdobnými kvalifikačními podmínkami nebyla předmětem přezkumu ve správním či přestupkovém řízení vedeném Úřadem, nelze dovozovat, že je Úřad shledal souladnými se zákonem. Argumentace obviněného by dovedena ad absurdum, znamenala, že jakékoli jednání, které dosud nebylo příslušným orgánem přezkoumáno či sankcionováno, je nutno považovat za zákonné.

44.     Z obviněným uváděných veřejných zakázek tak nijak nevyplývá důvodnost ani přiměřenost kritéria technické kvalifikace stanoveného v řešené věci. Současně v nich nelze spatřovat důvod pro upuštění od uložení trestu za přestupek spáchaný obviněným.

45.     Obviněný se dále vymezuje proti závěru Úřadu, že rozhodovací praxe Úřadu a judikatura správních soudů, na které odkazoval, nejsou pro řešenou věc přiléhavé. Obviněný konkrétně poukazoval na rozhodnutí Úřadu sp. zn. ÚOHS-S0214/2021/VZ, č. j. ÚOHS-12246/2022/500 ze dne 8. 4. 2022, rozhodnutí Úřadu sp. zn. ÚOHS-S0078/2020/VZ, č. j. ÚOHS-24223/2020/531/MKe ze dne 6. 8. 2020, a rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) č. j. 5 As 187/2024-36 ze dne 21. 2. 2025. Uvedená rozhodnutí a rozsudek však Úřad shledal pro řešenou věc nepřiléhavými, neboť otázky v nich řešené vycházely ze zcela odlišného skutkového stavu (viz body 87 až 89 napadeného rozhodnutí). V případě rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0214/2021/VZ byla předmětem veřejné zakázky výstavba říčního přístaviště a sporným kritériem technické kvalifikace byl požadavek na zkušenost s výstavbou či rekonstrukcí významně využívané vodní cesty. V případě rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0078/2020/VZ byla předmětem veřejné zakázky dodávka ekonomického, mzdového a personálního informačního systému, přičemž Úřad jako diskriminační shledal požadavek na doložení dvou služeb týkajících se ekonomického informačního systému a dvou služeb týkajících se personálního a mzdového informačního systému, aniž by zadavatel připustil splnění obou požadavků v rámci jediné služby. V případě výše uvedeného rozsudku NSS byla předmětem veřejné zakázky výstavba nemocničních pavilonů včetně dodávky lékařských technologií. Spornou otázkou zde byla kumulace více kritérií technické kvalifikace a samotné vymezení předmětu veřejné zakázky. Závěry vyslovené v uvedených rozhodnutích Úřadu a rozsudku NSS tak byly přijaty v kontextu zcela odlišného skutkového stavu, a to jak z hlediska předmětu veřejných zakázek, tak z hlediska posuzovaných kvalifikačních kritérií. Vzhledem k nutnosti posuzovat každý případ s přihlédnutím k jeho konkrétním skutkovým okolnostem se proto ztotožňuji se závěrem Úřadu o nepřiléhavosti uvedených rozhodnutí a rozsudku pro řešenou věc. Ostatně i sám obviněný Úřadu v podaném rozkladu vytýká, že na věc aplikuje obecné principy bez přihlédnutí ke konkrétním okolnostem případu (viz čl. 11 podaného rozkladu), aby se následně ve své argumentaci obdobného zobecnění sám dovolával.

46.     Námitku obviněného o chybném hodnocení odkazované rozhodovací praxe a judikatury Úřadem tak shledávám jako nedůvodnou.

47.     Jako nedůvodný jsem rovněž shledal obviněným namítaný rozpor týkající se zohlednění specifičnosti místa plnění, který obviněný spatřuje v bodech 71 a 87 napadeného rozhodnutí. V bodech 71 až 73 napadeného rozhodnutí se Úřad zabýval požadavkem na zkušenost s dlážděným povrchem z kamenné dlažby, přičemž za problematický nepovažoval samotný požadavek na tuto zkušenost, ale její spojení se zkušeností se stavebními pracemi na novostavbě či rekonstrukci vodovodní nebo kanalizační sítě, a zpochybnil vypovídací hodnotu takové zkušenosti z hlediska schopnosti dodavatele koordinovat různé stavební práce. V bodě 87 napadeného rozhodnutí pak Úřad konstatoval, že se obviněným uváděná specifičnost místa plnění, tj. skutečnost, že jde o památkově chráněné území a reprezentativní veřejné prostranství, nijak neodráží v požadavcích na referenční zakázky (k této otázce viz body 27 až 29 tohoto rozhodnutí). Z těchto dvou závěrů Úřadu přitom žádný zjevný rozpor nevyplývá.

48.     Závěrem lze výše uvedené shrnout následovně. Obviněný v zadávací dokumentaci veřejné zakázky stanovil kritérium technické kvalifikace způsobem, který omezoval účast v zadávacím řízení dodavatelů disponujících zkušenostmi relevantními pro realizaci předmětu veřejné zakázky, pokud těmito zkušenostmi nedisponovali kumulativně v rámci požadovaných referenčních zakázek. Šlo jak o samotnou kombinaci prací na vodovodní a kanalizační síti spolu se zapravením zpevněného povrchu ve všech třech požadovaných referenčních zakázkách, tak i o velmi významné zpřísnění této podmínky požadavkem na zapravení povrchu kamennou dlažbou. Přitom právě požadavek na kombinaci prací na vodovodní a kanalizační síti spolu s kamennou dlažbu byl omezující nejvíce, zejména s ohledem na ne příliš častou realizaci takového typu plnění. Stanovené kritérium technické kvalifikace pak obviněný nebyl schopen dostatečně odůvodnit, neboť jeho argumentace založená na specifičnosti místa plnění se do obsahu tohoto kritéria fakticky nijak nepromítla, a to zejména v případě požadavku na kombinaci prací s kamennou dlažbou. Obviněný proto stanovil kritérium technické kvalifikace v rozporu se zásadou přiměřenosti a zásadou zákazu diskriminace a bezdůvodně jím omezil hospodářskou soutěž. Stanovil tak zadávací podmínky v rozporu se zákonem a následně zadal veřejnou zakázku, čímž byla naplněna skutková podstata přestupku podle § 268 odst. 1 písm. c) zákona.

K výši uložené pokuty

49.     Obviněný v podaném rozkladu připustil i možnost, že se předseda Úřadu ztotožní se závěry napadeného rozhodnutí, avšak i v takovém případě považuje za důvodné snížení uložené pokuty. Tento postup odůvodňuje nízkou závažností spáchaného přestupku. Tu dovozuje ze skutečnosti, že jeho postupem nevznikla škoda při nakládání s veřejnými prostředky. Obviněný naopak poukazuje na to, že smlouvu s vybraným dodavatelem uzavřel za mimořádně výhodných ekonomických podmínek, což dovozuje především z toho, že nabídková cena vybraného dodavatele byla nižší než jím stanovená předpokládaná hodnota veřejné zakázky.

50.     Obviněným uváděný důvod pro snížení uložené pokuty považuji za zcela irelevantní, neboť se míjí s podstatou řešené věci. Předmětem řízení o přestupku obviněného nebylo posouzení, zda jeho postup vedl či nevedl k získání ekonomicky výhodné nabídky, ani způsob, jakým obviněný vynaložil veřejné finanční prostředky (přezkum ekonomické výhodnosti postupu zadavatelů ostatně Úřadu nepřísluší), nýbrž otázka, zda jím stanovená podmínka technické kvalifikace nepůsobila diskriminačně, tedy zda nebyla v rozporu se zásadou zákazu diskriminace podle § 6 odst. 1 a 2 zákona, a zda nevedla k bezdůvodnému omezení hospodářské soutěže, tedy zda nebyla v rozporu s § 36 odst. 1 zákona. Nediskriminace dodavatelů a co nejmenší omezení hospodářské soutěže představují veřejný zájem, do něhož obviněný svým postupem zasáhl, a právě s ohledem na tento zájem je třeba hodnotit závažnost přestupku, respektive existenci polehčujících okolností. To Úřad v napadeném rozhodnutí učinil (viz bod 101), když zohlednil jednak skutečnost, že obviněný připustil prokazování referenčních zakázek za delší období, než stanoví zákonné minimum, neboť akceptoval referenční stavby poskytnuté za posledních 7 let před zahájením zadávacího řízení, zatímco § 79 odst. 2 písm. a) zákona stanoví období 5 let, a zároveň přihlédl k tomu, že i přes omezující charakter podmínky technické kvalifikace obdržel v zadávacím řízení tři nabídky, takže určitá míra hospodářské soutěže byla zachována.

51.      Nelze přitom přehlédnout, že Úřad zcela nepominul ani ekonomické dopady postupu obviněného, když již v napadeném rozhodnutí reflektoval jeho argumentaci týkající se uložené pokuty a poukázal na to, že pokud by obviněný postupoval v souladu se zákonem, mohl obdržet i nabídky dalších dodavatelů, které by pro něj mohly být ekonomicky výhodnější než nabídka vybraného dodavatele, a mohlo by tak dojít k další úspoře veřejných finančních prostředků.

52.     Obviněný tak v podaném rozkladu neuvedl, s ohledem na charakter jím spáchaného přestupku, žádnou relevantní skutečnost, kterou by bylo možné považovat za polehčující okolnost odůvodňující snížení uložené pokuty oproti výši uložené napadeným rozhodnutím. Pro úplnost dodávám, že jsem po seznámení se s odůvodněním výše pokuty uložené Úřadem (viz body 92 až 108 napadeného rozhodnutí) neshledal, že by se Úřad jakkoli odchýlil od zákona či ustálené rozhodovací praxe. Uloženou pokutu zároveň nepovažuji s ohledem na hodnotu předmětné veřejné zakázky ani majetkové poměry obviněného za jakkoli excesivní. Uzavírám proto, že jsem neshledal žádný důvod pro zrušení ani změnu výroku II napadeného rozhodnutí.

VI.        Závěr

53.     Napadené rozhodnutí bylo přezkoumáno z hlediska věcné správnosti i zákonnosti a nebyly shledány důvody pro jeho změnu nebo zrušení. Proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí, a rozklad podaný proti napadenému rozhodnutí byl zamítnut.

 

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona nelze dále odvolat.

 

otisk úředního razítka

 

 

 

doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

 

Adresát/i:

Solkind s.r.o., advokátní kancelář, Jugoslávská 620/29, 120 00 Praha 2

 

Vypraveno dne:
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy



[1] Pro posouzení odpovědnosti obviněného za projednávané přestupky a uložení sankce za jejich spáchání je rozhodné znění zákona ke dni uzavření smlouvy, ledaže by pozdější právní úprava byla pro obviněného příznivější. Postup Úřadu v řízení o přestupku se řídí právními předpisy účinnými ke dni jeho zahájení.

[2] Srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 2. 2022 č. j. 6 As 295/2020-143, bod 40.

[3] Položky č. 58 až 60 správního spisu.

[4] https://www.soboscz.cz/reference/revitalizace-karlova-namesti-trebic

[5] Viz čl. 8.4.2. zadávací dokumentace, dostupné na: https://zakazky.trebic.cz/document_download_6986.html

[6] https://www.eveza.cz/profil-zadavatele/statutarni-mesto-olomouc/zakazka/22548/zakladni-informace

[7] https://profilzadavatele-vz.cz/P14V10000300/action/enableDokumenty#blDokumenty

vyhledávání ve sbírkách rozhodnutí

cs | en