číslo jednací: 40910/2026/161
spisová značka: R0146/2026/VZ
| Instance | II. |
|---|---|
| Věc | Rámcová dohoda na osazení zabezpečovačem ETCS CZ do vozidel řady 848 |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
| Výrok | rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno |
| Rok | 2026 |
| Datum nabytí právní moci | 10. 11. 2026 |
| Související rozhodnutí | 30335/2026/500 40910/2026/161 |
| Dokumenty |
|
PID |
UOHSX00NLJJY |
|
|
|
Č. j. |
ÚOHS-40910/2026/161 |
||
|
Sp. zn. |
ÚOHS-R0146/2026/VZ |
||
|
Datum, místo |
5. 11. 2026, Brno |
Rozhodnutí PŘEDSEDY
Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
V řízení o rozkladu doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 11. 9. 2026 navrhovatelem
- Železničné opravovne a strojárne Zvolen, a. s., IČO 31615783, se sídlem Môťovská cesta 259/11, 960 03 Zvolen, Slovenská republika, ve správním řízení právně zastoupena na základě plné moci ze dne 22. 6. 2026 advokátem JUDr. Jakubem Dudákem, reg. č. SAK 9217, se sídlem M. R. Štefánika 136, 017 01 Považská Bystrica, Slovenská republika,
proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0423/2026/VZ, č. j. ÚOHS-30335/2026/500 ze dne 20. 8. 2026, vydanému ve správním řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele
- České dráhy, a. s., IČO 70994226, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 00 Praha 1,
učiněných v jednacím řízení s uveřejněním zahájeném za účelem uzavření rámcové dohody nazvané „Rámcová dohoda na osazení zabezpečovačem ETCS CZ do vozidel řady 848“, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 23. 9. 2025 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 24. 9. 2025 pod ev. č. Z2025-O52411, ve znění pozdějších změn, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 24. 9. 2025 pod ev. č. 624354-2025, ve znění pozdějších změn,
jsem podle § 152 odst. 6 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:
Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0423/2026/VZ, č. j. ÚOHS-30335/2026/500 ze dne 20. 8. 2026 p o t v r z u j i a podaný rozklad z a m í t á m.
Odůvodnění
I. ZADÁVACÍ ŘÍZENÍ A SPRÁVNÍ ŘÍZENÍ VEDENÉ ÚŘADEM PRO OCHRANU HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE
1. Zadavatel zahájil podle zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále jen „zákon“)[1] dne 23. 9. 2025 jednací řízení s uveřejněním za účelem uzavření rámcové dohody nazvané „Rámcová dohoda na osazení zabezpečovačem ETCS CZ do vozidel řady 848“, přičemž předmětné oznámení bylo uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 24. 9. 2025 pod ev. č. Z2025-O52411, ve znění pozdějších změn, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 24. 9. 2025 pod ev. č. 624354-2025, ve znění pozdějších změn (dále jen „veřejná zakázka“, „zadávací řízení“ nebo také „rámcová dohoda“).
2. Předmětem veřejné zakázky je dle bodu 2.2.1 zadávací dokumentace uzavření rámcové dohody ve smyslu § 131 zákona, na jejímž základě budou jedinému vybranému účastníku postupem vymezeným v závazném vzoru rámcové dohody[2] zadávány veřejné zakázky na vybavení celkem až 12 ks ŽKV[3] řady 848 v majetku zadavatele mobilní části ETCS.[4]
3. Ve lhůtě pro podání žádostí o účast obdržel zadavatel 4 žádosti o účast, mj. od navrhovatele.
4. Dne 18. 5. 2026 rozhodl zadavatel podle § 48 odst. 2 písm. a) a b) zákona o vyloučení navrhovatele z účasti v zadávacím řízení z důvodu nesplnění části technické kvalifikace uvedené v čl. 4.4 písm. a) kvalifikační dokumentace,[5] když neprokázal splnění základní a profesní způsobilosti a nepředložil potvrzení o závazku dle § 83 odst. 1 zákona (dále jen „rozhodnutí o vyloučení“). Dne 2. 6. 2026 zadavatel obdržel námitky navrhovatele z téhož dne proti rozhodnutí o vyloučení (dále jen „námitky“). Zadavatel rozhodnutím ze dne 12. 6. 2026 uvedené námitky navrhovatele odmítl (dále jen „rozhodnutí o námitkách“).
5. Protože navrhovatel se způsobem vyřízení námitek nesouhlasil, podal dne 22. 6. 2026 Úřadu návrh na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání rámcové dohody ze dne 19. 6. 2026 (dále jen „návrh“). Dnem doručení návrhu, tj. dne 22. 6. 2026, došlo podle § 249 zákona ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „správní řád“), k zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele vedeného pod sp. zn. ÚOHS-S0423/2026/VZ (dále jen „správní řízení“).
6. Předběžným opatřením ze dne 3. 8. 2026, č. j. ÚOHS-27876/2026/500, Úřad uložil zadavateli zákaz uzavřít rámcovou dohodu, a to až do pravomocného skončení správního řízení.
II. NAPADENÉ ROZHODNUTÍ
7. Úřad napadeným rozhodnutím návrh navrhovatele na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele podle § 265 písm. a) zákona zamítl, protože ve správním řízení nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.
8. K námitce nepřezkoumatelnosti rozhodnutí o námitkách Úřad uvedl, že zadavatel své závěry odůvodnil dostatečně srozumitelně a vypořádal se s podstatou argumentace navrhovatele.
9. Úřad v napadeném rozhodnutí konstatoval, že navrhovatel neprokázal část technické kvalifikace dle čl. 4.4 písm. a) kvalifikační dokumentace. Poddodavatel Siemens Mobility s. r. o.[6] se podle napadeného rozhodnutí podílel především na návrhu, engineeringu, konfiguraci, parametrizaci a integraci mobilní části ETCS, přičemž poddodavatel Siemens Mobility GmbH[7] zabezpečoval výrobu některých hardwarových komponentů. Protože uvedený kvalifikační požadavek byl stanoven na zkušenost s „návrhem a výrobou mobilní části ETCS,“ jde o kumulativní požadavek na prokázání zkušenosti s oběma uvedenými činnostmi. Jelikož se na referenčních plněních podílela rovněž společnost SMO-DE, která vykonávala činnosti související s výrobou dotčených komponent, byl dle závěru napadeného rozhodnutí požadavek zadavatele na předložení dokladů vztahujících se i ke společnosti SMO-DE oprávněný. Neboť navrhovatel nesplnil požadovanou technickou kvalifikaci, bylo jeho vyloučení ze zadávacího řízení důvodné.
III. ROZKLAD NAVRHOVATELE
10. Dne 11. 9. 2026 obdržel Úřad rozklad navrhovatele z téhož dne. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo navrhovateli doručeno dne 27. 8. 2026, rozklad byl tudíž podán v zákonné lhůtě.
Námitky rozkladu
11. Navrhovatel brojí proti napadenému rozhodnutí v celém rozsahu. Dle navrhovatele Úřad bez dostatečného skutkového a právního podkladu zaměňuje výrobu jednotlivých hardwarových komponentů s výrobou mobilní části systému ETCS jako funkčního, specifického a bezpečně použitelného celku. Navrhovatel namítá, že Úřad bez řádného odůvodnění uzavřel, že navrhovatel měl prokázat kvalifikaci prostřednictvím společnosti SMO-DE ve smyslu § 83 zákona.
12. Navrhovatel dále namítá, že zadavatel i Úřad provedli nesprávný výklad kvalifikační podmínky stanovené v čl. 4.4 písm. a) kvalifikační dokumentace (dále také jen „sporná kvalifikační podmínka“). Konkrétně jde o výklad požadavku na „návrh a výrobu mobilní části ETCS“. Dle navrhovatele Úřad rovněž nahradil pojem „výroba mobilní části ETCS“ pojmem „výroba určitých komponentů mobilní části ETCS“. Takový výklad však dle námitky navrhovatele představuje dodatečné doplnění zadávací podmínky, které je v rozporu se zásadou transparentnosti a předvídatelnosti dle § 6 zákona a s požadavkem na jednoznačnost zadávacích podmínek dle § 36 zákona.
13. Dále podle navrhovatele Úřad neprokázal skutečný rozsah účasti jednotlivých subjektů na referenčních zakázkách, proto namítá nesprávnou aplikaci § 79 odst. 4 zákona a § 83 zákona. Ze zjištění, že společnost SMO-DE vyráběla některé komponenty, nelze dle navrhovatele bez dalšího dovozovat, že právě prostřednictvím této společnosti jím byla prokazována kvalifikace. Navrhovatel naopak zdůrazňuje, že kvalifikaci prokazoval prostřednictvím společnosti SMO-SK, a nikoliv prostřednictvím společnosti SMO-DE. Úřad dle navrhovatele v napadeném rozhodnutí neprokázal, že bez kapacit SMO-DE nebylo možné předložené reference využít.
14. Navrhovatel v rozkladu dále brojí proti neodborné povaze posouzení, zda konkrétní subjekt vyráběl mobilní část ETCS jako celek nebo pouze její komponenty. Navrhovatel tvrdí, že odborné posouzení bylo nahrazeno subjektivním názorem zadavatele a Úřadu. Dle navrhovatele je odůvodnění napadeného rozhodnutí nepřesvědčivé, protože není opřeno o odborné znalosti a ani nevysvětluje, kdo byl skutečným výrobcem mobilní části ETCS jako celku. Na základě uvedených námitek navrhovatel tvrdí, že závěry napadeného rozhodnutí nejsou dostatečně odůvodněny a nevypořádávají rozhodné otázky.
Závěr rozkladu
15. Navrhovatel v rozkladu navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání.
Vyjádření zadavatele k rozkladu
16. Zadavatel ve svém vyjádření ze dne 18. 9. 2026, doručeném Úřadu dne 21. 9. 2026, uvedl, že rozklad je založen na opakování námitek, které již byly uplatněny v návrhu, a které Úřad v napadeném rozhodnutí řádně, logicky a přezkoumatelně vypořádal. Po celou dobu zadávacího řízení vykládal zadavatel spornou kvalifikační podmínku jako požadavek na prokázání zkušenosti s návrhem a výrobou mobilní části ETCS. Tato podmínka je dle zadavatele kumulativní, jednoznačná, nepřipouští alternativní výklad a vychází z povahy předmětu veřejné zakázky, z technických a bezpečnostních parametrů systému ETCS a z odpovědnosti zadavatele za zajištění bezpečného provozu železničních kolejových vozidel.
17. Povinnost prokázat splnění kvalifikační podmínky leží výhradně na navrhovateli. Povinností zadavatele není nahrazovat aktivitu navrhovatele tím, že by sám prováděl technické analýzy výrobních procesů, zajišťoval odborné expertizy nebo rekonstruoval interní postupy koncernu Siemens. Navrhovatel byl opakovaně marně vyzván k doložení skutečností, které by prokazovaly, že společnost SMO-SK realizovala nejen návrh, ale i výrobu mobilní části ETCS. Protože navrhovatel nepředložil odborný dokument, který by jeho tvrzení dokládal, neunesl důkazní břemeno a Úřad proto nemohl dospět k jinému závěru, než jaký je obsažen ve výroku napadeného rozhodnutí.
18. Závěrem svého vyjádření zadavatel navrhuje, aby předseda Úřadu rozklad navrhovatele zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil.
IV. ŘÍZENÍ O ROZKLADU
19. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro změnu nebo zrušení napadeného rozhodnutí podle § 87 správního řádu, a proto podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.
Stanovisko předsedy Úřadu
20. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech byl podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumán soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy a dále správnost napadaného rozhodnutí v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k závěru, že Úřad napadeným rozhodnutím rozhodl správně a v souladu s právními předpisy.
V. K NÁMITKÁM ROZKLADU
Shrnutí skutkového stavu
21. Zadavatel požadoval prostřednictvím zadávacího řízení dodávku mobilní části ETCS pro svá železniční vozidla. Předmět plnění byl specifikován v čl. I.2. závazného návrhu Rámcové dohody na osazení zabezpečovačem ETCS CZ do vozidel řady 848 (dále jen „rámcová dohoda“)[8] a jejích přílohách. Mobilní část ETCS je systém komponentů, které jsou osazeny v různých částech železničního vozidla a jsou vzájemně propojeny.[9]
22. Ke splnění technické kvalifikace prostřednictvím čl. 4.4 písm. a) kvalifikační dokumentace, ve znění vysvětlení zadávací dokumentace č. 1 ze dne 13. 10. 2025, zadavatel žádal předložit seznam významných služeb, z něhož bude vyplývat následující: „…Splnění technické kvalifikace prokáže dodavatel, který doloží seznam významných služeb realizovaných účastníkem v posledních pěti letech před zahájením zadávacího řízení s uvedením jejich rozsahu a doby plnění, ze kterého vyplývá, že účastník řádně a včas:
a) realizoval zakázku/y na dodávku mobilní části zabezpečovacího systému ETCS aplikační úrovně Level 2 (L2) pro alespoň 5 ks železničních kolejových vozidel; realizací zakázky se v tomto případě rozumí návrh a výroba mobilní části ETCS pro železniční kolejová vozidla, …“.
23. Článek 4.4 a) kvalifikační dokumentace byl na základě žádosti o vysvětlení zadávacích podmínek před uplynutím lhůty pro podání žádosti o účast zadavatelem nepatrně upraven. Při zahájení zadávacího řízení se pod realizací zakázky rozuměl „návrh, výroba a dodání mobilní části ETCS do železničních kolejových vozidel“, a ve znění vysvětlení zadávací dokumentace č. 1 ze dne 13. 10. 2025 se pod realizací zakázky rozuměl „návrh a výroba mobilní části ETCS pro železniční kolejová vozidla“. Proti zadávacím podmínkám nebyly podány ze strany navrhovatele námitky.
24. Navrhovatel předložil spolu s nabídkou seznam referenčních zakázek plněných poddodavatelem SMO-SK, u jedné z nich bylo přímo uvedeno, že byla plněna v konsorciu se SMO-DE a jednou z nich byla dodávka pro ŽOS Vrútky, a. s. s koncovým příjemcem plnění ČD Cargo, a. s. (dále jen „referenční zakázka pro ŽOS Vrútky“). Zadavatel z veřejně dostupných zdrojů zjistil, že i tato zakázka byla zřejmě realizována v konsorciu se SMO-DE, proto zaslal navrhovateli opakované výzvy k objasnění dle § 46 odst. 1 zákona, neboť se domníval, že kvalifikační požadavek na výrobu mobilní části ETCS splňuje právě společnost SMO-DE, k níž však navrhovatel nepředložil prohlášení nebo smlouvu ve smyslu § 83 odst. 1 písm. d) zákona. Navrhovatel trval na tom, že výrobcem mobilní části ETCS byla u referenčních zakázek SMO-SK, neboť za výrobu považoval návrh, vývoj a finální kompletaci mobilní části ETCS, nikoliv výrobu komponentů. K tomuto vysvětlení předložil smlouvu o konsorciu uzavřenou pro realizaci referenční zakázky pro ŽOS Vrútky (viz bod 74 napadeného rozhodnutí), požadovaný dokument dle § 83 odst. 1 písm. d) zákona ve vztahu k SMO-DE nepředložil (v dalších podrobnostech viz body 66-76 napadeného rozhodnutí). Zadavatel jej následně vyloučil ze zadávacího řízení pro nesplnění kvalifikace (viz bod 77 napadeného rozhodnutí) a Úřad napadeným rozhodnutím jeho postup posoudil tak, že byl v souladu se zákonem.
K námitce nesprávného výkladu sporné kvalifikační podmínky a k rozdílu mezi výrobou mobilní části ETCS jako celku a výrobou jejích komponentů
25. Navrhovatel s posouzením Úřadu nesouhlasí. Podstatou jeho námitek obsažených v rozkladu je skutečnost, že navrhovatel považuje za výrobu mobilní části ETCS v referenční zakázce činnost, která spočívá v návrhu řešení a následném propojení či sestavení komponentů ETCS, nikoliv ve výrobě jednotlivých komponentů jako takových. Tedy takovou činnost, kterou provedl u referenční zakázky pro ŽOS Vrútky poddodavatel SMO-SK, nikoliv společnost SMO-DE. Zadavatel naopak považoval za výrobu mobilní části ETCS přímo výrobní činnost, kterou dle jeho názoru realizovala v referenční zakázce pro ŽOS Vrútky společnost SMO-DE.
26. Stěžejní pro posouzení předmětné věci je tak kvalifikační podmínka stanovená v čl. 4.4 písm. a) kvalifikační dokumentace. Navrhovatel v rozkladu namítá, že zadavatel i Úřad tuto kvalifikační podmínku nesprávně vyložili. Ze znění kvalifikační podmínky podle navrhovatele nevyplývá, že by výrobou mobilní části ETCS měla být rozuměna výroba určitého „klíčového komponentu“ nebo konkrétních komponentů, a ani požadavek, aby jediný subjekt vyrobil jednotlivé hardwarové komponenty. Navrhovatel namítá, že Úřad v napadeném rozhodnutí nepřípustně nahradil pojem „výroba mobilní části ETCS“ pojmem „výroba určitých komponentů mobilní části ETCS“, čímž dodatečně doplnil, resp. rozšířil zadávací podmínky po podání žádostí o účast, což je v rozporu se zásadou transparentnosti a předvídatelnosti dle § 6 a § 36 zákona. Podle navrhovatele naopak mobilní část ETCS vzniká (tedy je vyrobena) až propojením, integrací, konfigurací, parametrizací a funkčním ověřením jednotlivých komponentů (do konkrétního technického řešení) ve vztahu ke konkrétnímu vozidlu. Z toho důvodu není dle navrhovatele rozhodující, kdo vyrobil jednotlivé součásti systému, ale kdo vytvořil výsledné funkční řešení použitelné v konkrétním železničním vozidle.
27. S uvedeným argumentačním celkem navrhovatele nelze souhlasit. Předně jde v zásadě o totožné námitky, jež vznesl navrhovatel již v návrhu a ty byly Úřadem v napadeném rozhodnutí řádně vypořádány. Z toho důvodu odkazuji především na body 81, 88-89, 96-118 napadeného rozhodnutí, v nichž se Úřad podrobně spornou kvalifikační podmínkou zaobírá a dále uvádím následující.
28. Z textu sporné zadávací podmínky plyne, že zadavatel si pod realizací veřejné zakázky kontinuálně představoval dvě stěžejní činnosti, a to návrh a výrobu mobilní části ETCS. V této souvislosti lze odkázat především na body 102-105 napadeného rozhodnutí, v nichž Úřad konstatoval, že pod pojmem výroba se v běžném jazykovém i průmyslovém významu rozumí vytvoření nebo zhotovení výrobku či jeho podstatných částí (tj. zpracování materiálu nebo komponent, montáž výrobku, vytvoření nového produktu apod.). Naopak výklad, podle něhož „návrh a výroba“ znamená pouze engineering, integraci, testování či validaci, by vedl k tomu, že by se samotný pojem „výroba“ stal nadbytečným a fakticky bezobsažným. Sporná kvalifikační podmínka však byla zadavatelem stanovena tak, aby dodavatelé doložili své zkušenosti jak s návrhem, tak i s výrobou mobilní části ETCS. Tím od sebe zadavatel tyto dvě činnosti zřetelně významově odlišil a je třeba na ně takto nahlížet. S tímto výkladem Úřadu zcela souhlasím.
29. Není přitom podstatné, kterou z těchto dvou stěžejních činností je třeba považovat za hlavní, ke splnění kvalifikační podmínky jsou nutné obě. S tímto výkladem navíc koresponduje i shora zmíněná drobná změna předmětné zadávací podmínky, kdy z požadavku na realizaci byla vypuštěna samotná dodávka systému, ale byly ponechány činnosti označené jako návrh a výroba. Touto změnou byl posílen důraz na skutečné vytvoření mobilní části ETCS, nikoliv na její dodání.
30. Lze tedy uzavřít, že z kvalifikační podmínky jednoznačně vyplývá požadavek na prokázání zkušenosti s návrhem a s výrobou mobilní části ETCS. Pojem „výroba“ nelze nahradit pouze ve funkčním smyslu pojmem „engineering“ nebo „parametrizace“, byť tyto dílčí činnosti jsou důležitou součástí procesu kompletace mobilní části ETCS. Tím, jak je sporná kvalifikační podmínka explicitně stanovena, je zřejmé, že zadavatel cílil jak na funkční význam, prosazovaný navrhovatelem, tak i na samotnou výrobu (ve smyslu výrobního procesu) mobilní části ETCS.
31. Uvedený výklad není vyvrácen ani argumentací navrhovatele, dle které je nutno za výrobu považovat pouze finální kompletaci, neboť až tehdy je vytvořena celá mobilní část ETCS. Jednotlivé komponenty totiž nejsou dle navrhovatele vyráběny totožnou osobou, tedy ani společností SMO-DE. Zadavatel dle navrhovatele nespecifikoval žádné stěžejní komponenty, u nichž by požadoval prokázání zkušeností s jejich výrobou.
32. K této argumentaci uvádím, že trvám na výkladu provedeném Úřadem, že za výrobu je třeba považovat vytvoření nebo zhotovení výrobku či jeho podstatných částí, a to zejména v kontextu předmětu řešené veřejné zakázky. Jak plyne ze zadávací dokumentace (viz bod 21 tohoto rozhodnutí), samotná mobilní část ETCS není jediným zcela samostatným výrobkem (jako např. mobilní telefon, na jehož příkladu navrhovatel nepřiléhavě demonstruje svoji argumentaci), který by byl jednoduše umístěn do železničního vozidla, ale jde o soubor kompatibilních komponentů osazených určitým způsobem na různá místa vozidla. Za výrobce ve smyslu formulace zadávací podmínky tak musí být považován výrobce podstatných částí ETCS, neboť výrobu lze přisoudit toliko výrobkům jako takovým, nikoliv inženýrským, montážním nebo projekčním službám. Platí tedy, že výrobce těchto podstatných kompatibilních částí je výrobcem mobilní části ETCS ve smyslu formulace zadávacích podmínek. Jiný výklad by učinil pojem „výroba“ nadbytečným a fakticky bezobsažným, jak je uvedeno v bodě 28 tohoto rozhodnutí.
33. Není přitom nutné, aby zadávací dokumentace podstatné části ETCS podrobně popisovala, jelikož konkrétní rozepsání všech použitých komponentů by bylo nepřiměřeným požadavkem na zadavatele. Bylo však na dodavatelích, aby prokázali zkušenosti s výrobou ETCS, resp. s podstatnými částmi tohoto zařízení, proto sami dodavatelé měli předložit konkrétní tvrzení, ze kterých by tato zkušenost vyplývala. Ze všech skutečností, které navrhovatel v zadávacím řízení tvrdil, však plyne, že podíl SMO-DE na realizaci referenční zakázky nebyl v žádném případě marginální, naopak je zjevné, že tato společnost prováděla výrobu naprosté většiny podstatných komponentů mobilní části ETCS, viz body 73 a 74 napadeného rozhodnutí.
34. Pro podporu výkladu zadávací podmínky, který provedl Úřad a s nímž jsem se ztotožnil, lze uvést i následnou argumentaci zadavatele, byť ta pro výklad zadávací podmínky není rozhodující.[10] Odkazuji tak na odůvodnění rozhodnutí o námitkách, v němž zadavatel uvedl, že sporná kvalifikační podmínka je formulována kumulativně a vyžaduje prokázání zkušenosti s oběma činnostmi, tedy s návrhem i s výrobou (srov. body 77, 84-85 napadeného rozhodnutí) nebo na vyjádření k rozkladu, kde zadavatel uvedl, že daná kvalifikační podmínka vychází z povahy předmětu veřejné zakázky, z technických a bezpečnostních parametrů systému ETCS a z odpovědnosti zadavatele za zajištění bezpečného provozu železničních kolejových vozidel. Dle zadavatele mobilní část ETCS představuje vysoce komplexní bezpečnostní systém, jehož funkčnost je založena na přesné integraci hardwarových a softwarových komponent, jejich vzájemné kompatibilitě, bezpečnostní validaci a splnění přísných požadavků evropských technických specifikací pro interoperabilitu. Z toho důvodu není pro zadavatele výroba mobilní části ETCS „pouhou dodávkou jednotlivých komponent, ale zahrnuje proces, který musí být proveden v souladu s bezpečnostními standardy, certifikačními postupy a technickými požadavky, jež jsou závazné pro provoz na železniční infrastruktuře České republiky. Zadavatel je jako provozovatel drážních vozidel povinen zajistit, aby dodavatel disponoval nejen zkušeností s návrhem systémového řešení, ale také s výrobou mobilní části ETCS jako funkčního celku.“
35. K nadepsanému argumentačnímu celku lze uzavřít, že z kvalifikační podmínky jednoznačně vyplývá požadavek na prokázání zkušenosti s návrhem a s výrobou mobilní části ETCS. Pojem „výroba“ nelze nahradit pouze ve funkčním smyslu pojmem „engineering“ nebo „parametrizace“, byť tyto dílčí činnosti jsou důležitou součástí procesu dodávky mobilní části ETCS. Tím, jak je sporná kvalifikační podmínka explicitně stanovena, je zřejmé, že zadavatel cílil jak na funkční význam, prosazovaný navrhovatelem, tak i na samotnou výrobu mobilní části ETCS, resp. na výrobu jejích podstatných a kompatibilních částí. Uvedené námitky týkající se výkladu sporné zadávací podmínky tudíž považuji za nedůvodné.
K povaze posouzení referenčního plnění
36. Dle navrhovatele Úřad posoudil otázku výroby mobilní části ETCS bez odpovídající odborné opory. Přitom posouzení, zda šlo o výrobu mobilní části ETCS jako celku nebo pouze jednotlivých komponent, je podle navrhovatele odbornou (technickou) otázkou. Dle námitky navrhovatele uvedené posouzení vyžaduje znalost výrobního procesu, vazeb mezi jednotlivými komponenty, jejich integrace a funkce ve výsledném produktu. Z toho důvodu není dle navrhovatele udržitelné, aby technicky složitý závěr o tom, kdo je výrobcem mobilní části ETCS jako celku, byl nahrazen pouze subjektivním laickým názorem zadavatele nebo Úřadu, místo přesvědčivých odborných podkladů.
37. Uvedenou námitku nelze považovat za opodstatněnou. Z obsahu námitky plyne, že navrhovatel stále trvá na tom, že pojem „výroba“ obsažený ve sporné zadávací podmínce je nutno vykládat tak, že jej naplňuje kompletační a integrační činnost provedená SMO-SK. Takový výklad však není správný, jak je uvedeno shora. Pro provedení výkladu zadávací podmínky nebylo třeba odborné posouzení, neboť bylo možno vycházet ze znění zadávací dokumentace, popisu požadovaného plnění (mobilní část ETCS skládající se z několika propojených komponentů osazených na různá místa železničního vozidla) a obecného chápání pojmu výroba, což je činnost, jejímž výsledkem je výrobek. Je tedy nutno vycházet z výkladu, že výrobou se rozumí faktické vytvoření zařízení výrobním procesem. Za této situace byl navrhovatel povinen doložit, že disponuje takovou referencí. Úřad naopak není povinen suplovat procesní aktivitu dodavatele tím, že by sám dohledával a odborně rozpracovával technické okolnosti věci.[11]
K namítanému nesprávnému posouzení aplikace § 79 odst. 4 a § 83 zákona
38. Podle navrhovatele Úřad směšuje otázku rozsahu využitelnosti referencí podle § 79 odst. 4 zákona a otázku prokazování kvalifikace prostřednictvím jiné osoby podle § 83 zákona. Dle námitky navrhovatele bylo nutné, aby Úřad nejprve zjistil skutečný rozsah plnění realizovaného společností SMO-SK v jednotlivých referencích, protože z jedné konsorciální smlouvy nelze bez dalšího dovozovat stejné rozdělení rolí u všech předložených referenčních zakázek. Navrhovatel rovněž tvrdí, že samotná výroba některých komponent společností SMO-DE neznamená, že její kapacity byly využity k prokázání kvalifikace podle § 83 zákona. Navrhovatel brojí proti závěru napadeného rozhodnutí, když tvrdí, že Úřad neprokázal, že bez kapacit společnosti SMO-DE nebylo možné reference použít.
39. K této námitce uvádím následující. Platí, že pokud zadavateli vzniknou důvodné pochybnosti o tom, zda referenční plnění odpovídá požadavkům stanoveným v zadávací dokumentaci, je dodavatel povinen tyto pochybnosti odstranit, doložit relevantní podklady a prokázat, že kvalifikační podmínku splnil. Pokud není z předložených dokladů splnění kvalifikační podmínky patrné, jde to k tíži dodavatele.[12]
40. V předmětné věci zadavateli vznikly důvodné pochybnosti o splnění kvalifikace ze strany navrhovatele, proto jej dle § 46 odst. 1 zákona opakovaně vyzval k objasnění jeho žádosti o účast, a to ohledně referenční zakázky pro ŽOS Vrútky (viz body 69, 71-72 napadeného rozhodnutí) realizované v konsorciu společností SMO-SK a SMO-DE. Z písemných objasnění navrhovatele vyplynulo, jakým způsobem jsou rozděleny kompetence společností SMO-SK a SMO-DE v rámci koncernu Siemens. Dle objasnění navrhovatele a jím předložených dokumentů probíhá výroba mobilní části ETCS výlučně na zakázku, dle jedinečného technického a konstrukčního návrhu vypracovaného společností SMO-SK (včetně konfigurace, parametrizace a odborného oživení systému ETCS OBU v souladu s bezpečnostním procesem), přičemž společnost SMO-DE se podílí na výrobě určitých komponent, z nichž je sestavena mobilní část ETCS. Sám navrhovatel pak uvedl, že při realizaci referenční veřejné zakázky byla mezi společnosti SMO-SK a SMO-DE rozdělena odpovědnost za jednotlivé části plnění (viz bod 74 napadeného rozhodnutí), neprokázal naopak, že by se výlučně společnost SMO-SK podílela na výrobě jako takové, ve smyslu shora uvedeného výkladu sporné zadávací podmínky.
41. Na základě písemných objasnění navrhovatele a smlouvy o konsorciu měl zadavatel za potvrzené, že v případě referenční zakázky pro ŽOS Vrútky byla společnost SMO-DE odpovědná za výrobu klíčových částí ETCS OBU, včetně EVC, balízových antén, GSM-R modulů, radarových jednotek, kabeláže a dalších hardwarových komponent. Podle zadavatele se nejedná o běžné komponenty, protože tyto části představují podstatnou část mobilní části ETCS a tvoří základ její funkčnosti.
42. Pokud tedy zadavatel požadoval v kvalifikační podmínce zkušenost s výrobou mobilní části ETCS ve smyslu shora uvedeného výkladu, vyplynulo ze smlouvy o konsorciu, že tuto část plnění prováděla na referenční zakázce pro ŽOS Vrútky společnost SMO-DE a nikoliv společnost SMO-SK.
43. Platí, že reference z veřejné zakázky plněné v konsorciu nesvědčí automaticky každému členu v celém rozsahu. Rozhodující je konkrétní faktický příspěvek dodavatele k referenčnímu plnění, přičemž pokud dodavatel není schopen určit a doložit, které požadované činnosti vykonal právě on, nemůže si „přisoudit“ celou referenci (srov. rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 4. 10. 2024, č. j. ÚOHS-37501/2024/163[13] a ze dne 4. 10. 2024, č. j. ÚOHS-37535/2024/163[14]). Podle § 79 odst. 4 písm. a) zákona lze takovou referenci použít jen v rozsahu, v jakém se dodavatel na plnění skutečně podílel.
44. Ze shora uvedeného plyne, že společnost SMO-SK jako poddodavatel navrhovatele nemohla být subjektem, prostřednictvím kterého by navrhovatel prokázal zkušenost s výrobou mobilní části ETCS u referenční zakázky pro ŽOS Vrútky ve smyslu § 83 odst. 1 písm. d) zákona. Protože navrhovatel neprokázal žádným jiným způsobem, že by splňoval podmínku zkušenosti nejen s návrhem, ale i s výrobou mobilní části ETCS (tedy např. nepřeložil smlouvu nebo jiné potvrzení společnosti SMO-DE dle § 83 odst. 1 písm. d) zákona), byl v souladu se zákonem vyloučen ze zadávacího řízení.
45. Co se týče námitky, že Úřad měl přezkoumat všechny předložené reference a podíl společnosti SMO-SK na jejich plnění, není ani tato námitka důvodná. Úřad není povinen suplovat procesní aktivitu navrhovatele tím, že by např. sám z veřejně dostupných zdrojů dohledával rozsah plnění prováděných společnostmi u jednotlivých referencí, když tak neučinil navrhovatel, byť na něm spočívá důkazní břemeno. Lze rovněž předpokládat, že pokud by šlo o relevantní směr argumentace, navrhovatel by ji v zadávacím nebo ve správním řízení použil. V obdobném duchu se vyjádřil taktéž Úřad v bodě 117 napadeného rozhodnutí, s jehož závěry souhlasím. Podle Úřadu ze žádosti o účast a ani z tvrzení navrhovatele v průběhu zadávacího a správního řízení nevyplývá, že by ostatní předložené referenční zakázky splňovaly spornou kvalifikační podmínku, či že by právě z nich vyplývala zkušenost společnosti SMO-SK s návrhem a výrobou mobilní části ETCS v rozsahu požadovaném zadavatelem. Protože navrhovatel soustředil svou argumentaci výhradně na výklad pojmu „výroba mobilní části ETCS“ a na způsob přičítání zkušeností získaných při plnění zakázek realizovaných společně se společností SMO-DE, nikoliv např. na tvrzení, že by některá z dalších jím předložených referencí samostatně a bez pochybností prokazovala splnění sporné kvalifikační podmínky prostřednictvím společnosti SMO-SK, neshledal Úřad důvod zabývat se jednotlivými referenčními zakázkami samostatně. Navrhovatel jak v návrhu, tak i v rozkladu netvrdil, ani ve správním řízení neprokázal, že z některých dalších konkrétních referencí vyplývá splnění požadavku na návrh a výrobu mobilní části ETCS prostřednictvím společnosti SMO-SK.
46. Rozdíly mezi § 79 odst. 4 zákona a § 83 odst. 5 zákona jsou pak popsány v bodech 108-109 napadeného rozhodnutí a odpovídají rozhodovací praxi Úřadu (viz druhá poznámka pod čarou napadeného rozhodnutí) a i na ně lze v podrobnostech odkázat. Trvám na tom, že navrhovatel neprokázal, že společnost SMO-SK v rámci předložených referenčních zakázek vykonávala konkrétní činnosti spočívající ve výrobě mobilní části ETCS, případně jaký byl rozsah těchto činností. Ani po opakovaných výzvách zadavatele a objasněních žádostí o účast navrhovatelem tak nebylo postaveno najisto, že by plnění realizované společnostíSMO-SK alespoň u některé z předložených referenčních zakázek naplňovalo kumulativně požadavek na návrh a výrobu mobilní části ETCS (viz body 75-76 napadeného rozhodnutí). Jak bylo konstatováno shora, tento stav jde k tíži navrhovatele.
47. Lze rovněž uvést, že byť zadavatel navrhovatele opakovaně dle § 46 zákona vyzýval, navrhovatel údaje dle § 83 odst. 1 zákona ve vztahu k společnosti SMO-DE nepředložil. Přitom zadavatel umožnil splnit povinnost i formou čestného prohlášení jiné osoby, což lze považovat za nejmírnější formu splnění povinností stanovených v § 83 odst. 1 zákona. Protože navrhovatel ani tuto možnost nevyužil, zadavatel dovodil, že navrhovatel nesplnil povinnost doložit údaje dle § 83 odst. 1 zákona ve vztahu k osobě, jejímž prostřednictvím prokazoval část technické kvalifikace. Z uvedených důvodů považuji i tuto námitku navrhovatele za nedůvodnou.
K údajnému nesprávnému vypořádání návrhových námitek navrhovatele
48. Navrhovatel namítá, že se Úřad zabýval jeho námitkami pouze formálně, přičemž brojí především vůči nepřezkoumatelnosti závěru, že neprokázal technickou kvalifikaci ve vztahu k jím předloženým referenčním zakázkám. Podle navrhovatele odůvodnění napadeného rozhodnutí obsahuje rozpory mezi jednotlivými úvahami o významu fyzické výroby komponentů a o rozsahu účasti jednotlivých subjektů. Úřad dle navrhovatele rovněž nevysvětlil, z jakých konkrétních důkazů vyplývá závěr, že společnost SMO-DE vyráběla mobilní část ETCS jako celek. Podle navrhovatele představuje výroba komponent a výroba mobilní části ETCS jako celku dvě různé skutkové i právní kategorie, přičemž nesprávné posouzení rozdílu mezi nimi vedlo Úřad k chybnému závěru, že navrhovatel musí prokázat kvalifikaci prostřednictvím společnosti SMO-DE dle § 83 zákona. Na základě těchto důvodů je rozhodnutí podle navrhovatele nepřesvědčivé.
49. Ani tento argumentační okruh nelze považovat za opodstatněný. Z obsahu napadeného rozhodnutí jsou zřejmé úvahy, jež Úřad provedl a v důsledku nichž dospěl ke konkrétním závěrům uvedeným v napadeném rozhodnutí. Jednotlivé úvahy na sebe logicky navazují a odpovídají konstantní rozhodovací praxi Úřadu. Navíc je zřejmé, že namítaná „nesprávnost“ spočívá především v nesouhlasu navrhovatele s výkladem sporné zadávací podmínky, kterou Úřad provedl. Je třeba si uvědomit, že Úřad posuzoval postup zadavatele při vyloučení navrhovatele pro nesplnění kvalifikace, nikoliv otázku, jak správně měla být kvalifikace splněna. Pokud zadavatel dospěl k závěru, že prostřednictvím SMO-SK nebyla kvalifikace splněna, je tento závěr správný. Zadavatel totiž vycházel ze správného výkladu zadávací podmínky a současně správně uzavřel, že navrhovatel prostřednictvím společnosti SMO-SK prokázal, že tato provedla v referenční zakázce pouze část plnění spočívající v návrhu, nikoliv výrobu mobilní části ETCS. Navrhovatel jiný poddodavatelský závazek nepředložil, proto byl oprávněně ze zadávacího řízení vyloučen. V napadeném rozhodnutí byly v tomto smyslu vypořádány všechny navrhovatelem uplatněné podstatné námitky a pochopitelným způsobem bylo uvedeno, jaké skutečnosti vzal správní orgán při svém rozhodování za prokázané, kterým naopak nepřisvědčil, jakými úvahami byl ve svém rozhodování veden, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, a které důvody jej vedly k vyslovení závěrů obsažených v napadeném rozhodnutí. Lze rovněž připomenout, že správní orgán není povinen vyvracet jednotlivě každou dílčí námitku, pokud své rozhodnutí jako celek logicky a přesvědčivě odůvodní.[15]
VI. ZÁVĚR
50. Žádná z rozkladových námitek navrhovatele nebyla shledána důvodnou, proto nelze ani vyhovět návrhu navrhovatele, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc vrácena Úřadu k novému projednání.
51. Ve smyslu § 89 odst. 2 správního řádu byla přezkoumána zákonnost napadeného rozhodnutí, jeho věcná správnost v rozsahu vznesených námitek a současně byla přezkoumána i zákonnost postupu Úřadu, přičemž napadené rozhodnutí bylo shledáno zákonným a věcně správným.
52. Po zvážení všech aspektů dané věci jsem dospěl k názoru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí. Navrhovatel neprokázal, že společnost SMO-SK v rámci předložených referenčních zakázek realizovala jak návrh, tak výrobu mobilní části ETCS, a současně ve vztahu ke společnosti SMO-DE nepředložil doklady vyžadované zákonem a zadávací dokumentací pro prokazování kvalifikace prostřednictvím jiné osoby. Zadavatel tedy postupoval v souladu se zákonem, když dospěl k závěru, že navrhovatel neprokázal splnění sporné kvalifikační podmínky, a proto byl oprávněn navrhovatele ze zadávacího řízení vyloučit.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1, ve spojení s § 152 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále odvolat.
otisk úředního razítka
doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Adresáti:
1. České dráhy, a. s., nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 00 Praha 1
2. JUDr. Jakub Dudák, advokát, M. R. Štefánika 136, 017 01 Povážská Bystrica, Slovenská republika
Vypraveno dne:
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] Pro posouzení zákonnosti postupu zadavatele je rozhodné znění zákona účinné v okamžiku zahájení zadávacího řízení. Postup předsedy Úřadu ve správním řízení se proto řídí právními předpisy účinnými ke dni zahájení správního řízení.
[2] Pozn. závazný vzor rámcové dohody tvoří přílohu č. 4 zadávací dokumentace.
[3] Pozn. ŽKV je zkratka železničního kolejového vozidla.
[4] Pozn. ETCS (European Train Control System) je evropský vlakový zabezpečovač, jehož cílem je mj. zvýšení úrovně bezpečnosti železničního provozu.
V čl. 2.2.1 zadávací dokumentace je uvedena specifikace předmětu veřejné zakázky, jíž je vybavení celkem až 12 ks ŽKV řady 848 v majetku zadavatele mobilní části ETCS v úrovni minimálně Set of specifications # 3 ETCS baseline 3 release 2 (R2) and GSM-R baseline 1, verze 3.6.0, a to dle technické specifikace ERA v souladu s technickou specifikací pro interoperabilitu podle PROVÁDĚCÍHO NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) 2023/1695 ze dne 10. srpna 2023 o technické specifikaci pro interoperabilitu týkající se subsystémů „řízení a zabezpečení“ železničního systému v Evropské unii a o zrušení nařízení (EU) 2016/919 (TSI-CCS), a v souladu s ostatními platnými právními předpisy a Národním implementačním plánem ERTMS v podmínkách českého železničního systému (dále jen „mobilní část ETCS“).
[5] Pozn. kvalifikační dokumentace tvoří přílohu č. 8 zadávací dokumentace (dále jen „kvalifikační dokumentace“).
[6] Siemens Mobility s. r. o., IČO 51443287, se sídlem Lamačská cesta 3/A, 841 04 Bratislava, Slovenská republika (dále jen „SMO-SK“).
[7] Siemens Mobility GmbH, HRB 237219, se sídlem Krauss-Maffei-Straße 2, 80997 München, Spolková republika Německo (dále jen „SMO-DE“).
[8] Příloha položky č. 21 správního spisu.
[9] Pro představu lze odkázat např. na schéma výrobce Siemens viz https://www.mobility.siemens.com/global/en/portfolio/rail-infrastructure/mainline/european-train-control-system.html; z rámcové dohody a jejích příloh plyne, že ETCS bude zapojeno do brzdového systému, DMI (Driver Machine Interface) ETCS bude přidána jako další na pult strojvedoucího (příloha č. 1 rámcové dohody dole), výstroj pro čtení balíz má být umístěna na každém čele jednotky (bod 17 přílohy č. 3 rámcové dohody), počítá se s připevněním zařízení mobilní části ETCS na skříň nebo podvozky vozidla (bod 18 přílohy č. 3 rámcové dohody) apod.
[10] Srov. rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 1. 7. 2020, č. j. ÚOHS-20003/2020/322/BVí, bod 35, sp. zn. ÚOHS-R0076/2020/VZ.
[11] Viz např. rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 2. 1. 2017, č. j.: ÚOHS-R0246/2016/VZ-50471/2016/323/Lva: „Podle § 52 správního řádu není správní orgán (Úřad) návrhy účastníků na provedení důkazů vázán, vždy však provede důkazy, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci. Jinými slovy, opatřování důkazů přísluší správnímu úřadu, přičemž tento není vázán návrhy účastníků řízení na provedení důkazů, zejména neprovede důkazy, které jsou nadbytečné, neúčelné, prokazují již známé skutečnosti, ekonomicky nepřiměřeně náročné předmětu řízení apod. Z důkazů navržených účastníky je správní úřad povinen provést ty, které jsou potřebné ke zjištění skutečného stavu věci, přičemž posouzení, které z navržených důkazů provede, je věcí jeho správního uvážení.“
[12] Srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 6. 2025, č. j. 2 As 211/2024-33, jenž uvedl, že dodavatel byl podle § 79 odst. 4 písm. a) zákona povinen prokázat, v jakém rozsahu se fakticky podílel na plnění referenčních veřejných zakázek (dále jen „rozsudek NSS“).
[13] Pozn. rozhodnutím předsedy Úřadu ze dne 4. 10. 2024, č. j. ÚOHS-37501/2024/163, bylo potvrzeno rozhodnutí Úřadu ze dne 23. 7. 2024, č. j. 28270/2024/500.
[14] Pozn. rozhodnutím předsedy Úřadu ze dne 4. 10. 2024, č. j. ÚOHS-37535/2024/163, bylo potvrzeno rozhodnutí Úřadu ze dne 5. 9. 2024, č. j. 34010/2024/500 (dále jen „rozhodnutí S0575/2024/VZ“).
[15] Srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. února 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, N 26/52 SbNU 247 nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2019, č. j. 8 Afs 267/2017-38, dle kterého: „Přehlédnout pak nelze ani fakt, že správní orgány a soudy nemají povinnost vypořádat se s každou dílčí námitkou, pokud proti tvrzení účastníka řízení postaví právní názor, v jehož konkurenci námitky jako celek neobstojí; takový postup shledal ústavně konformním i Ústavní soud (srov. nález ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, a rozsudek NSS ze dne 12. 3. 2015, čj. 9 As 221/2014-43).“
