číslo jednací: 13209/2026/164
spisová značka: R0115/2021/HS
| Instance | II. |
|---|---|
| Věc | Přeprava obchodních balíků 2016–2018 |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Dohody |
| Výrok | rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno |
| Rok | 2021 |
| Datum nabytí právní moci | 10. 4. 2026 |
| Související rozhodnutí | 14541/2021/853/PBe 35579/2021/164/BMa 13209/2026/164 |
| Dokumenty |  2021_R0115_1.pdf 485 KB |
|
Spisová značka: ÚOHS-R0115/2021/HS Číslo jednací: ÚOHS-13209/2026/164 |
|
Brno 10. 4. 2026 |
V řízení o rozkladu, který proti výroku V. rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0149/2020/KD, č. j. ÚOHS-14541/2021/853/PBe ze dne 28. 6. 2021, podal účastník řízení společnost Lorenc Logistic, s.r.o., se sídlem, Za Tratí 752, 339 01 Klatovy IV, IČO 64832660, zastoupený Mgr. Ing. Martinem Lukášem, advokátem, se sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1, jež bylo vydáno ve správním řízení vedeném pod sp. zn. ÚOHS-S0149/2020/KD, jehož dalším účastníkem byla společnost EXPRES VAN s.r.o., se sídlem Masarykovo nábřeží 2018/10, 120 00 Praha 2, IČO 24669156, zastoupená JUDr. Pavlem Sedláčkem, advokátem, se sídlem Dlouhá 705/16, 110 00 Praha 1, jsem podle § 25a zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů ve spojení s ustanovením § 90 odst. 5 a § 152 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů a na návrh rozkladové komise
rozhodl takto:
Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 28. 6. 2021, sp. zn. ÚOHS-S0149/2020/KD, č. j. ÚOHS-14541/2021/853/PBe ve výroku V. p o t v r z u j i a podaný rozklad z a m í t á m.
Odůvodnění
I. Relevantní procesní vývoj
1. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále též „Úřad“) zahájil dne 27. 4. 2020 správní řízení vedené pod spisovou značkou ÚOHS-S0149/2020/KD (dále též „předmětné správní řízení“), ve věci možného porušení § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZOHS“), jehož účastníky byli společnost Lorenc Logistic, s.r.o., se sídlem, Za Tratí 752, 339 01 Klatovy IV, IČO 64832660 (dále též „účastník řízení“) a společnost EXPRES VAN s.r.o., se sídlem Masarykovo nábřeží 2018/10, 120 00 Praha 2, IČO 24669156 (dále též „EXPRES VAN“).
2. V rámci předmětného správního řízení byla s jeho účastníky řízení zahájena procedura „narovnání“, která však byla na základě vyjádření účastníků předmětného správního řízení Úřadem ukončena.[1] Následně Úřad vydal dne 13. 1. 2021 dokument – „Výhrady k dohodě v rámci správního řízení sp. zn. ÚOHS-S0149/2020/KD“, č. j. ÚOHS-01305/2021/853/NLe (dále též „sdělení výhrad“)[2], ve kterém byla (mj.) pokuta pro účastníka řízení vypočtena na 2 625 000 Kč a pokuta pro společnost EXPRES VAN na 1 400 000 Kč. Oběma společnostem pak Úřad hodlal uložit zákaz plnění veřejných zakázek, a to na dobu 2 let. Úřad účastníka řízení a společnost EXPRES VAN informoval, že i v případě, že procedura narovnání byla ukončena, může být konečná částka pokuty o 20 % snížena, pokud se účastníci předmětného správního řízení ke spáchání přestupku přiznají a Úřad bude mít za to, že s ohledem na povahu a závažnost přestupku je takový postih dostatečný, a to na základě žádosti podle § 22ba odst. 2 ZOHS podané nejpozději ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení sdělení výhrad podle § 21b ZOHS. Úřad též oba účastníky předmětného správního řízení informoval, že v případě podání žádosti dle § 22ba odst. 2 ZOHS Úřad v souladu s § 22ba odst. 3 tohoto zákona neuloží zákaz plnění veřejných zakázek. V posuzovaném případě, pokud by účastník řízení takovou žádost podal, byl Úřad připraven výslednou částku pokuty snížit o 20 % na celkových 2 100 000 Kč (v případě společnosti EXPRES VAN by ponížená částka pokuty činila 1 120 000 Kč).
3. Návazně podal účastník řízení žádost o snížení pokuty ve smyslu § 22ba odst. 2 ZOHS ve spojení s § 22ba odst. 6 ZOHS, zaevidovanou Úřadem pod č. j. ÚOHS-04413/2021/800/JNě (dále též „žádost o snížení pokuty“)[3], ve které se doznal ke spáchání vytýkaného přestupku.
4. Dne 28. 6. 2021 vydal správní orgán prvního stupně rozhodnutí č. j. ÚOHS-14541/2021/853/PBe, sp. zn. ÚOHS-S0149/2020/KD (dále též „napadené rozhodnutí“)[4], v němž shledal, že účastníci předmětného správního řízení porušili od 27. 8. 2014 do 29. 8. 2016 zákaz stanovený v § 3 odst. 1 ZOHS a dopustili se přestupku dle § 22a odst. 1 písm. b) tohoto zákona. Daného porušení zákona se účastníci předmětného správního řízení měli dopustit tím, že prostřednictvím vzájemných kontaktů koordinovali s jednotným záměrem účast a nabídky do zadávacího řízení na veřejnou zakázku na přepravu balíkových zásilek s názvem Přeprava obchodních balíků 2014 – 2016, evidenční číslo zakázky 6403143 (dále též „VZ 1“), a účast a nabídky do zadávacího řízení na veřejnou zakázku s názvem Přeprava obchodních balíků 2016 – 2018, evidenční číslo zakázky 6405097 (dále též „VZ 2“), jejichž zadavatelem byla Správa železnic, státní organizace, se sídlem Dlážděná 1003/7, 110 00 Praha 1, IČO 70994234, tak, aby uvedené veřejné zakázky byly zadány společnosti EXPRES VAN a takto sladěné nabídky zadavateli podali, a tím jednali ve vzájemné shodě s cílem narušit hospodářskou soutěž v uvedených zadávacích řízeních, přičemž tohoto výsledku skutečně dosáhli.
5. Za výše uvedený přestupek byla napadeným rozhodnutím účastníku řízení uložena peněžitá pokuta ve výši 2 100 000 Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 3 500 Kč. Společnosti EXPRES VAN byla uložena pokuta ve výši 754 000 Kč, zákaz plnění veřejných zakázek na dobu 2 let a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 3 500 Kč.
6. Proti napadenému rozhodnutí podal účastník řízení včasný rozklad, v němž uplatnil námitky směřující výhradně proti výroku V. napadeného rozhodnutí (uložení sankce účastníku řízení).
7. Předseda Úřadu rozhodnutím ze dne 29. 10. 2021, č. j. ÚOHS-35579/2021/164/BMa, sp. zn. ÚOHS-R0115/2021/HS (dále též „první druhostupňové rozhodnutí“), napadené rozhodnutí ve výroku V. změnil, a to tak, že uloženou pokutu zvýšil na částku 2 413 000 Kč, jelikož správní orgán prvního stupně v rozporu s metodikou „Postup při stanovení výše pokut ukládaných za porušení zákona o ochraně hospodářské soutěže“ (dále též „metodika 2018“)[5] a svojí zavedenou správní praxí při výpočtu pokuty vycházel z neaktuálních účetních podkladů účastníka řízení, ačkoliv již disponoval podklady za poslední ukončené účetní období.
8. Účastník řízení následně napadl první druhostupňové rozhodnutí žalobou, kterou Krajský soud v Brně zamítl rozsudkem ze dne 28. 2. 2024, č. j. 31 Af 83/2021-140.
9. Proti výše uvedenému rozsudku Krajského soudu v Brně podal účastník řízení kasační stížnost, o které rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 18. 12. 2025, č. j. 8 As 93/2024-52 (dále též „rozsudek NSS“) tak, že rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2024, č. j. 31 Af 83/2021-140 a první druhostupňové rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu k dalšímu řízení.
10. Nejvyšší správní soud shledal, že v případě, kdy je rozkladem napaden pouze výrok o uložené pokutě, probíhá rozkladové řízení stále v režimu § 22ba ZOHS a předseda Úřadu tak nemohl uloženou pokutu zvýšit, jelikož ZOHS v § 22ba výslovně navázal výši ukládané pokuty na výši pokuty oznámené ve sdělení výhrad.
11. V bodě 55 rozsudku NSS pak Nejvyšší správní soud shrnuje, že „[s]těžovatelka v nyní projednávané věci brojila rozkladovými námitkami výhradně proti výroku o uložené pokutě (bod 5 rozhodnutí předsedy žalovaného), proto i rozkladové řízení probíhalo v režimu § 22ba zákona o ochraně hospodářské soutěže (bod 4 ve spojení s body 47 a 48 rozhodnutí předsedy žalovaného). V takovém případě byl i předseda žalovaného vázán výší pokuty uvedené ve sdělení výhrad. Pokutu nemohl zvýšit.“
12. Věc se tedy vrátila do stádia řízení o rozkladu proti výroku V. napadeného rozhodnutí. V tomto řízení je Úřad, resp. jeho předseda vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vyřčeným v rozsudku NSS. Pro úplnost dodávám, že ostatní výroky napadeného rozhodnutí zůstávají nedotčené.
13. V tomto obnoveném řízení o rozkladu byl účastník řízení správním orgánem druhého stupně vyzván k předložení co nejpřesnějšího odhadu údajů uváděných v účetní závěrce za období od 1. 1. 2025 do 31. 12. 2025 (jelikož účetní závěrka účastníka řízení za rok 2025 ještě nebyla vypracována), a to výsledku hospodaření za běžné účetní období, celkových aktiv (netto), vlastního kapitálu a cizích zdrojů. Dále byl účastník řízení vyzván ke sdělení, zda a případně jak se do jeho účetnictví promítl pravomocný rozsudek NSS.
14. Dne 25. 2. 2026 bylo Úřadu doručeno podání účastníka řízení označené jako „Vyjádření k průběhu řízení a Odpověď na žádost II.“, zaevidované pod č. j. ÚOHS-07526/2026/160 (dále též „vyjádření k průběhu řízení“), které obsahovalo jednak vyžádané informace, jednak nové důvody, které by dle účastníka řízení měly vést k upuštění od pokuty či k jejímu snížení na symbolickou výši.
II. Námitky účastníka řízení
15. V rozkladu účastník řízení namítá, že mu pokuta byla uložena v rozporu s čl. 1.2 metodiky 2018, když: Úřad opomenul klasifikovat individuální závažnost vytýkaného jednání, která je dle účastníka řízení velice nízká; jeho jednání fakticky nemělo žádný dopad na soutěž; účastník řízení neměl žádný prospěch z protisoutěžního jednání; míra dopadu jednání na zadavatele/daňového poplatníka je fakticky nulová; účastník řízení dobrovolně ukončil protisoutěžní jednání; účastník řízení nespáchal přestupek úmyslně; Úřad nemůže pokutu zvýšit na 0,5 % obratu; pokuta je likvidační; výše pokuty uložena účastníkovi vůči společnosti EXPRES VAN je nespravedlivá.
16. V petitu rozkladu účastník řízení s ohledem na výše uvedené navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání, případně aby napadené rozhodnutí změnil tak, aby bylo upuštěno od uložení pokuty či pokuta byla vyměřena pouze v symbolické výši.
17. V rámci obnoveného řízení o rozkladu ve vyjádření k průběhu řízení pak účastník řízení odkazuje na rozkladové námitky a doplňuje že: pokuta je s ohledem na časový odstup a (následné) chování účastníka řízení nepřiměřená; účastník zavedl compliance program v oblasti hospodářské soutěže; existuje možnost mimořádného snížení pokuty.
III. Řízení o rozkladu
18. Správní orgán prvního stupně neshledal důvody pro postup podle § 87 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“), a proto v souladu s § 88 odst. 1 správního řádu předal spis spolu se svým stanoviskem správnímu orgánu rozhodujícímu o rozkladu.
19. Podle § 89 odst. 2 správního řádu jsem přezkoumal soulad řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo s právními předpisy. Napadené rozhodnutí jsem podle § 98 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o odpovědnosti za přestupky“), přezkoumal v plném rozsahu, přičemž jsem dospěl k závěrům uvedeným v dalších částech odůvodnění tohoto rozhodnutí.
Použitá právní úprava
20. Dle napadeného rozhodnutí byl přestupek dokonán dne 29. 8. 2016, což je tedy datum rozhodné pro určení znění právních předpisů účinných v době spáchání přestupku. Základním východiskem pro aplikaci hmotněprávních předpisů je pravidlo, že protiprávní jednání se posuzuje podle právních předpisů účinných v okamžiku jeho spáchání, pozdější právní úpravu je možno aplikovat pouze v případě, že je to pro pachatele příznivější. V napadeném rozhodnutí, konkrétně v bodech 11 až 21, na které tímto odkazuji,[6] Úřad pečlivě vyhodnocoval příznivost pozdějších novelizací ZOHS, včetně nového přestupkového zákona. Následně zcela správně zvolil pro hmotněprávní posouzení tohoto přestupku ZOHS ve znění zákona č. 293/2016 Sb., jelikož ZOHS ve znění této novely příznivěji upravoval ustanovení týkající se zákazu plnění veřejných zakázek (na dobu nejdéle tří let).
21. Jelikož první druhostupňové rozhodnutí bylo zrušeno rozsudkem NSS a věc byla vrácena druhostupňovému správnímu orgánu k novému projednání, je nezbytné vyhodnotit také příznivost novelizací ZOHS, které v mezidobí proběhly. Jedná o zákony č. 261/2021 Sb., č. 417/2021 Sb., č. 226/2023 Sb., č. 265/2024 Sb. a č. 69/2025 Sb. Zákon č. 261/2021 Sb. neob-sahuje hmotněprávní ustanovení dopadající na jednání účastníka řízení. Zákon č. 417/2021 Sb. přináší určité změny v rámci trvajících a pokračujících jednání z pohledu přerušení jednoty skutku. Tato problematika na posuzovanou věc nedopadá, neboť posuzované jednání bylo ukončeno před zahájením správního řízení. Novela provedená zákonem č. 226/2023 Sb. je komplexnějšího charakteru. Jejím předmětem je ovšem zejména transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1 ze dne 11. prosince 2018 o posílení postavení orgánů pro hospodářskou soutěž v členských státech, přičemž na příznivost posouzení věci také nemá vliv. Zákon č. 265/2024 Sb. pouze doplnil povinnost Úřadu poskytnout cenovému orgánu na vyžádání informace získané při provádění sektorových šetření a na věc tak nedopadá. Poslední novela provedená zákonem č. 69/2025 Sb. zavádí maximální dobu 3 let, na kterou lze uložit zákaz plnění veřejných zakázek a poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících za přestupek podle § 22a odstavce 1 písm. b) ZOHS spáchaný v souvislosti se zadáváním nebo zadáním veřejné zakázky nebo v souvislosti s uzavíráním smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících. Ani tato novela tak není pro účastníka řízení příznivější. Jednání účastníka řízení podle žádné z předmětných novelizací ZOHS není promlčeno. Z pohledu běhu promlčecí doby proto pro účastníka řízení nejsou pozdější právní úpravy příznivější. Shrnuji tedy, že užití žádné z pozdějších úprav nevede k výsledkům příznivějším pro účastníka řízení. I v rámci obnoveného řízení o rozkladu bude tedy jednání účastníka řízení nadále posuzováno dle ZOHS ve znění zákona č. 293/2016 Sb.
22. Aplikace procesních norem závisí na okamžiku zahájení správního řízení s tím, že mají být aplikovány i pozdější právní předpisy, pokud to jejich přechodná ustanovení nevylučují. První druhostupňové rozhodnutí bylo pravomocně zrušeno dne 19. 12. 2025. K tomuto dni tedy došlo k opětovnému zahájení řízení a toto datum je rozhodné pro určení znění procesních předpisů, které budou aplikovány v obnoveném řízení. Použitými procesními předpisy jsou ZOHS, správní řád a zákon o odpovědnosti za přestupky.
23. Jak již bylo řečeno, s ohledem na vrácení věci soudem, a tedy pokračování v řízení se tak věc opětovně projedná podle procesních předpisů platných a účinných k datu 19. 12. 2025. Předmětné zákony nebyly v mezidobí novelizovány, jsou tedy aplikovány ve znění účinném k uvedenému rozhodnému datu.
IV. Přezkum napadeného rozhodnutí
24. Po přezkoumání napadeného rozhodnutí a řízení, které mu předcházelo, konstatuji, že postup správního orgánu prvního stupně i napadené rozhodnutí shledávám správnými a souladnými se zákonem.
25. Námitky účastníka řízení nejsou důvodné.
Obecná východiska ukládání pokut Úřadem
26. V níže uvedených bodech je stručné shrnutí některých obecných východisek relevantních pro řešenou věc.
27. Ukládání sankcí se odehrává ve sféře správního uvážení. Je to tedy správní orgán, který při respektování zákonných limitů je oprávněn určit výši ukládané sankce. Z odůvodnění správního rozhodnutí pak musí být zřejmé, proč byla případná pokuta správním orgánem uložena v určité výši, a to s ohledem na konkrétní okolnosti případu. Této správní diskreci pak odpovídá i omezený soudní přezkum správního uvážení.
28. Správním trestům pak teorie práva a judikatura zpravidla přisuzují funkci represivní a preventivní, kdy tyto funkce se mají při ukládání správního trestu prolínat. Odborná literatura[7] k danému uvádí např.: „Smyslem uložení správního trestu nemá být tedy výlučně represe, neboť takový správní trest zpravidla nepřinese kýžený efekt. Nejde totiž pouze o potrestání pachatele protiprávního jednání, ale též o efekt pro futuro spočívající v prevenci (individuální, potažmo i generální).“ Preventivní funkce správního trestu tak není vztažena pouze k osobě, které je trest ukládán, ale je také výstrahou pro ostatní.
29. Úřad při ukládání trestů fyzickým osobám, podnikajícím fyzickým osobám a právnickým osobám jako soutěžitelům a orgánům veřejné správy za různé přestupky dle ZOHS vychází z interní metodiky, která je uveřejněná na internetových stránkách Úřadu. To zvyšuje předvídatelnost a transparentnost postupu Úřadu, při užití jemu svěřeného správního uvážení.
30. Metodika 2018 je tzv. soft law dokumentem, kterým Úřad shrnuje svoji praxi v rámci správního uvážení při ukládání pokut v oblasti soutěžního práva. Základní postup výpočtu pokuty odráží veškeré prvky správního uvážení, které zákonodárce po správním orgánu požaduje. Základní mechanismus výpočtu pokuty je tak nutno vnímat jako modelový postup zohlednění jednotlivých prvků správního uvážení. Na specifika, která se již v praxi Úřadu vyskytla, pak reagují korektivy dle bodu 3.3 písm. g) – i) metodiky 2018. Na případy, jejichž okolnosti jsou natolik specifické, že je nelze dopředu předvídat, pak pamatuje bod 5.2 metodiky 2018, který obsahuje finální korektiv založený na principech přiměřenosti a spravedlnosti.
31. Koordinace účasti a nabídek do zadávacích řízení na veřejné zakázky je specifický typ kartelových dohod, označovaný jako bid rigging. Jedná se o tzv. zakázanou dohodu s tvrdým jádrem a představuje jednu z nejzávažnějších forem protisoutěžních jednání. Dohody tohoto typu jsou zakázány (a postihovány) samy o sobě, neboť mají za cíl narušení hospodářské soutěže. Z tohoto pohledu tedy není podstatné, zda jejich účastníci dosáhnou zamýšleného výsledku, přestupkem budou vždy.
32. Metodika 2018 rozlišuje typovou a individuální závažnost přestupku.
33. Z hlediska typové závažnosti jsou přestupky dle bodu 3.13 metodiky 2018 rozděleny na:
a) velmi závažné přestupky (kam spadají také dohody typu bid rigging),
b) závažné přestupky,
c) méně závažné přestupky.
34. V bodě 3.19 metodiky 2018 je (mimo jiné) uvedeno, že s ohledem na typovou závažnost přestupku stanoví Úřad základní rozpětí, v rámci kterého bude stanoveno procento z hodnoty tržeb, kterým se určí podíl hodnoty tržeb pro předmětný přestupek, kdy u velmi závažných přestupků bude toto rozpětí zpravidla 5 až 15 %.
35. Bod 3.20 metodiky 2018 k uvedenému doplňuje, že „[k]onkrétní procento pro určení podílu hodnoty tržeb bude zásadně stanoveno v rámci tohoto rozpětí s ohledem na individuální okolnosti případu; pokud to odůvodňují specifické okolnosti hodné zvláštního zřetele, je výjimečně možno je stanovit i mimo toto rozpětí.“
36. Metodika 2018 v bodě 3.32 uvádí, že vyměření pokuty s ohledem na hodnotu tržeb přímo nebo nepřímo dotčených protisoutěžním jednáním představuje podle názoru Úřadu spravedlivý přístup, který přímo zohledňuje dopad předmětného jednání na hospodářskou soutěž. V některých případech však tento postup neumožní pokutu dostatečně individualizovat. Proto metodika 2018 počítá také se zvýšením základní částky s ohledem na celkový obrat daného soutěžitele, resp. s jeho snížením s ohledem na objem tržeb přímo dotčených protisoutěžním jednáním.
37. Návazně je v bodě 3.33 metodiky 2018 uvedeno: „Pokuta musí být na prvém místě citelná, jen tak může působit jako trest a rovněž jako prevence, s ohledem na dotčeného soutěžitele i soutěžitele další, které by mohla od porušení soutěžního práva odradit. Pokud by konečná výše pokuty, upravená případně rovněž na základě absorpce, představovala jen zanedbatelnou částku ve vztahu k aktuálnímu celkovému obratu soutěžitele, nemohla by tyto funkce plnit. Úřad proto zvýší základní částku pokuty nejméně na 0,5 % celkového ročního obratu soutěžitele za poslední ukončené účetní období u velmi závažných přestupků. […]“
38. Horní hranice pokuty je dle § 22a odst. 2 ZOHS 10 000 000 Kč nebo 10 % z čistého obratu dosaženého soutěžitelem za poslední ukončené účetní období (jestliže právnická nebo fyzická osoba se jako soutěžitel dopustí přestupku tím, že poruší zákaz stanovený v § 3 odst. 1 ZOHS).
39. Nyní se budu zabývat námitkami účastníka řízení. V této souvislosti předesílám, že odpověď na základní námitky v sobě může v některých případech konzumovat i odpověď na některé námitky dílčí a související.[8]
Vypořádání rozkladových námitek
40. Účastník řízená namítá, že mu byla uložena pokuta v rozporu s metodikou 2018 a nabízí jiný způsob výpočtu, který by vedl k výrazně nižší pokutě.
41. Účastník řízení má zejména za to, že Úřad opomenul klasifikovat individuální závažnost přestupku, která je dle účastníka řízení velice nízká. Účastník řízení uvádí, že jeho jednání nemělo dopad na hospodářskou soutěž (účastník řízení má též za to, že Úřad nedostatečně odůvodnil tvrzení, že zakázaná dohoda byla implementována a měla skutečný dopad na soutěž a zadavatele), z výše nabídnuté ceny za realizaci VZ 1 a VZ 2 je zřejmé, že neměl ani reálný zájem o tyto veřejné zakázky soutěžit, z protisoutěžního jednání neměl prospěch a míra dopadu jednání na zadavatele je údajně fakticky nulová, neboť i v případě že by své nabídky zadavateli vůbec nezaslal, vyhrála by příslušné veřejné zakázky společnost EXPRES VAN (obdobně jako vyhrála veřejnou zakázku na roky 2018 – 2020 i bez účasti účastníka řízení). Účastník řízení se tak domnívá, že kombinací typové a individuální závažnosti přestupku je třeba vyhodnotit závažnost přestupku jako střední či nižší, s ohledem na „materiálně převažující okolnosti tohoto případu“ a podíl hodnoty tržeb by tak měl být stanoven na spodní hranici, tj. 5 % nebo nižší (v souladu s bodem 3.20 metodiky 2018).
42. Uvedené námitky považuji za nedůvodné. Prvostupňový správní orgán se k sankcím uděleným účastníku řízení a společnosti EXPRES VAN vyjádřil v bodech 112–136 napadeného rozhodnutí. Následně pak v bodech 172–206 napadeného rozhodnutí Úřad vypořádal námitky proti způsobu výpočtu a výši sankcí uvedených ve sdělení výhrad, které účastníci uplatnili v průběhu předmětného správního řízení. Pokutou pro účastníka řízení se Úřad konkrétně zabýval v bodech 124–131 napadeného rozhodnutí, na které tímto odkazuji.
43. Správní orgán prvního stupně zcela správně kvalifikoval vytýkané jednání jako tzv. bid-riggingovou dohodu, která je považována za zakázanou dohodu s tvrdým jádrem a představuje jednu z nejzávažnějších forem protisoutěžního jednání. Dohody tohoto typu dle metodiky 2018 spadají do kategorie velmi závažných přestupků, za které Úřad ukládá nejpřísnější pokuty v rozmezí od 5 do 15 % z hodnoty relevantních tržeb. Rozdělení do kategorií velmi závažné, závažné a méně závažné jednání je dělení dle typové závažnosti, nikoliv výsledek stanovení individuální závažnosti (jak uvádí účastník řízení na straně 3 rozkladu). Individuální závažnost přestupku se pak projeví v rámci stanovení konkrétního procenta z hodnoty tržeb, které se bude obvykle pohybovat v rámci rozmezí daného typovou závažností přestupku.
44. Následně tedy Úřad v bodě 119 napadeného rozhodnutí přistoupil ke zhodnocení individuální závažnosti vytýkaného jednání, kdy zohlednil zejména to, že účastníci předmětného správního řízení mezi sebou vyloučili hospodářskou soutěž v zadávacích řízeních na obě posuzované veřejné zakázky (VZ 1 a VZ 2) a v obou případech přímo ovlivnili průběh i výsledek těchto zadávacích řízení, čímž byli schopni ovlivnit také výši skutečné ceny za plnění předmětných veřejných zakázek (mohlo dojít k jejich předražení). Zároveň Úřad přihlédl k předpokládaným nízkým podílům účastníka řízení a společnosti EXPRES VAN v oblasti, do které spadaly VZ 1 a VZ 2. Výchozí podíl hodnoty tržeb z uvedených důvodů Úřad stanovil uprostřed rozmezí daného metodikou 2018, tedy na 10 %. S úvahou správního orgánu prvního stupně se plně ztotožňuji a v podrobnostech na ni odkazuji.
45. Jak již bylo vysvětleno dříve v tomto rozhodnutí, dohoda typu bid rigging bude podle metodiky 2018 vždy velmi závažným přestupkem, a to i v případě, že by vůbec nebyla implementována, jelikož se jedná o tzv. cílovou dohodu (v podrobnostech odkazuji na napadené rozhodnutí). V projednávaném případě navíc zakázaná dohoda zjevně implementována byla, k čemuž se i účastník řízení přiznal.
46. Obecně lze říct, že společnost, která má pravděpodobné vítězství v zadávacím řízení díky dohodě s ostatními účastníky, není nucena podat tržní, konkurenční nabídku. Již samotná existence nenarušeného tržního prostředí by tvořila tlak na jednotlivé uchazeče, aby podali co nejnižší možnou nabídkovou cenu, resp. co nejvýhodnější nabídku pro zadavatele. Ovšem v případě zakázané dohody vítěz sám nastaví cenu, která je nejvíce výhodná pro něj (tedy ne pro zadavatele, resp. veřejné rozpočty), čímž naruší hospodářskou soutěž – nahrazuje soutěž koordinací („nesoutěží“).
47. Podstatou dohod typu bid rigging však není nutně jen snaha o dosažení vyššího zisku (nadhodnocení vítězné cenové nabídky). Podstata dohody může spočívat i v zajištění získání zakázky konkrétnímu soutěžiteli, přičemž, jak k dané problematice konstatoval Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne 12. 6. 2013, č. j. 62 Af 61/2011-245, již získání zakázky může být vnímáno jako ekonomický prospěch. V témže rozsudku je také uvedeno: „Byť lze se žalobci souhlasit, že kartelové dohody bývají uzavírány za účelem zisku, není zisk ani jeho výše znakem skutkové podstaty jednání ve shodě. I kdyby se tedy žalobci chovali podnikatelsky natolik iracionálně, že by nabízené ceny byly cenami, které by pro ně negenerovaly žádný zisk, nejedná se o skutečnost, která by pro právní hodnocení věci měla jakýkoli význam.“ Oním přínosem pak může být třeba i pouhé získání reference pro další zakázky.
48. Snahu účastníka řízení o „bagatelizaci“ jeho protisoutěžního jednání pak považuji za zcela lichou. I skutečnost, že účastník řízení koordinoval svou účast v zadávacích řízeních na veřejné zakázky opakovaně, svědčí o tom, že vytýkané jednání bylo pro společnost EXPRES VAN potřebné (ať už motivem bylo vyvolání zdání soutěže o veřejnou zakázku či jiný důvod) a účastník řízení se na něm v obou případech podílel. Správní orgán prvního stupně v napadeném rozhodnutí opakovaně srozumitelně popsal (ostatně sám účastník řízení na některé body odkazuje), jaký byl dopad jednání účastníků předmětného správního řízení na hospodářskou soutěž a zadavatele (potažmo daňového poplatníka). Např. v bodě 81 napadeného rozhodnutí je uvedeno: „Úřad má za prokázaný negativní dopad této dohody spočívající ve skutečném narušení hospodářské soutěže. Sladěný postup účastníků řízení v předmětných výběrových řízeních na veřejné zakázky Přeprava obchodních balíků 2014–2016 a Přeprava obchodních balíků 2016–2018 byl skutečně naplněn podáním zkoordinovaných nabídek, měl za následek vyloučení hospodářské soutěže mezi nimi a mohl mít za následek navýšení cen dotčených zakázek pro Správu železnic, státní organizaci.“ Pokud by totiž společnost EXPRES VAN neměla jistotu ohledně nabídkové ceny účastníka řízení, byl by na ní vyvíjen větší tlak nenarušeným tržním prostředím. Dohodnou-li se účastníci zadávacího řízení mezi sebou, vytrácí se smysl konání zadávacího řízení, tedy (zjednodušeně) vysoutěžení předmětu veřejné zakázky v požadované kvalitě za ekonomicky nejpříznivějších podmínek. Doplňuji, že podáním nabídky do zadávacího řízení vyjadřuje dodavatel ve vztahu k zadavateli kvalifikovaný zájem o veřejnou zakázku a to, že ji nemyslí vážně a jde jen o krytí pro jiného dodavatele, na tom nic nemění. Takto projevený kvalifikovaný zájem mimo jiné má jednoznačný potenciál ovlivnit i rozhodnutí zadavatele o tom, které subjekty v rámci dalšího zadávacího řízení osloví – v posuzovaném případě byl v zadávacím řízení na VZ 2 účastník řízení zadavatelem znovu osloven.
49. Individuální závažnost posuzovaného jednání pak není odvislá od toho, o kolik procent byla „krycí nabídka“ vyšší než vítězná nabídka, či na deklarovaném „reálném nezájmu“ účastníka řízení se o danou zakázku skutečně ucházet. V této souvislosti odkazuji na bod 48 napadeného rozhodnutí a tam citovaný e-mail, kdy zástupce účastníka řízení v souvislosti s VZ 2 dokonce aktivně oslovuje společnost EXPRES VAN s dotazem, „zda je letos potřeba, opět nabídku zaslat nebo mohu jen odepsat, že se letos výběrového řízení nezúčastníme". Je sice pravdou, že účastník řízení nevyhrál zadávací řízení na VZ 1 a VZ 2, to však nevylučuje, že ze spolupráce se společností EXPRES VAN na jejím vítězství v dotčených zadávacích řízeních neměl jiný prospěch. Účastník řízení např. mohl očekávat reciproční chování společnosti EXPRES VAN, když po oznámení výsledků zadávacího řízení na VZ 2 ve e-mailové komunikaci píše: „Doufám, že nám to křoví Drábková jednou vrátí […]“. Dodávám, že nabídková cena, za jakou společnost EXPRES VAN vysoutěžila jinou veřejnou zakázku, není pro tuto věc rozhodující. Stanovení individuální závažnosti v tomto případu proto považuji za správné, zákonné a přezkoumatelné.
50. Následně po stanovení individuální závažnosti vytýkaného jednání určil Úřad výchozí hodnoty tržeb pro výpočet pokuty u jednotlivých účastníků řízení, kdy vycházel ze součtu hodnot předmětných veřejných zakázek (vítězných nabídkových cen v Kč bez DPH), přímo dotčených koordinovaným jednáním účastníků řízení, který činí 4 718 600 Kč.
51. Základní částka pokuty pro účastníka řízení tedy činí 471 860 Kč. K tomu správní orgán prvního stupně přitížil účastníku řízení o 20 % za úmyslnou formu (blíže např. bod 92 napadeného rozhodnutí) spáchání přestupku. Doplňuji, že přitížení za úmyslnou formu spáchání přestupku se v konečné výši pokuty neprojevilo, vzhledem k dále uvedenému postupu Úřadu při výpočtu pokuty, jelikož takto vypočtená sankce ve výši 566 000 Kč představovala pouze přibližně 0,11 % celkového čistého obratu účastníka řízení za rok 2019.[9]
52. Správní orgán prvního stupně proto správně zhodnotil, že takto stanovená výše sankce není pro naplnění svých funkcí dostatečná[10] a v souladu s bodem 3.33 metodiky 2018 přistoupil k výměře sankce ve výši 0,5 % čistého obratu účastníka řízení, jelikož jednání účastníka řízení spadá dle metodiky 2018 mezi velmi závažné přestupky, u kterých metodika 2018 tento postup předpokládá. Takto zvolený postup při výpočtu pokuty korespondoval se zavedenou praxí Úřadu (potvrzenou jak rozhodnutími předsedy Úřadu, tak správními soudy), která se pak promítla do znění metodiky 2018, neboť dřívější zásady postupu Úřadu při stanovování výše pokut měly poněkud odlišnou úpravu. Úřad takto postupoval například ve věci Protom (viz rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R0108/2018/HS-12477/2019/310/MCe ze dne 6. 5. 2019). V rámci správního řízení před Úřadem tamější účastník řízení argumentoval obdobně jako nyní účastník řízení. Tyto námitky však byly uvedeným rozhodnutím předsedy Úřadu zamítnuty a správnost postupu Úřadu pak byla následně potvrzena i rozsudkem Krajského soudu v Brně sp. zn. 29 Af 54/2019 ze dne 14. 12. 2020, kde soud aproboval možnost Úřadu uložení „paušální“ sankce ve výši 0,5 % čistého obratu.
53. Skutečnost, že pokuta představuje finanční zátěž, je běžným projevem jak represivní, tak preventivní funkce trestu. Jak již bylo uvedeno dříve v tomto rozhodnutí, preventivní funkci trestu pak nelze vnímat pouze ve vztahu k trestané osobě, ale je též výstrahou ostatním soutěžitelům, že zakázané jednání stát netoleruje. Nejvyšší správní soud k funkcím trestu v rozsudku ze dne 7. 6. 2017, č. j. 6 As 68/2017-53 uvádí: „Represivní funkce představuje „trest“ v původním slova smyslu, tedy ryze negativní následek protiprávního jednání, který v tomto případě spočívá v zásahu do majetkové sféry stěžovatelky. Preventivní funkce zahrnuje jednak v odrazení stěžovatelky od dalšího porušování soutěžního práva v budoucnu, ale též výstrahu ostatním soutěžitelům, že zneužívání dominantního postavení není ze strany státu tolerováno. Předseda žalovaného v rozhodnutí o rozkladu dospěl k závěru, že pokuta uložena stěžovatelce plní i po delším časovém odstupu od protisoutěžního jednání obě uvedené funkce.“
54. V rámci hodnocení individuální závažnosti, které se správní orgán prvního stupně řádně věnoval, pak absentují specifické okolnosti, které by odůvodňovaly odlišný postup. Účastníkem řízení napadený postup Úřadu spočívající ve zvýšení sankce na 0,5 % jeho čistého obratu je tedy postup plně zákonný a aprobovaný navazujícím soudním přezkumem. Související námitky účastníka řízení tak považuji za nedůvodné.
55. Dodávám, že účastníkem řízení zmiňovaná povinnost Úřadu chovat se „zdrženlivě“, s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 1. 2005, č. j. 2 A 13/2002-424, zde nebyla nikterak porušena, neboť v daném rozsudku Nejvyšší správní soud „považuje za přínosné, jestliže Úřad postupuje při výkonu své pravomoci zdrženlivě, aniž podceňuje roli trhu, a při vědomí, že jeho primárním úkolem není tvorba podmínek pro hospodářskou soutěž, nýbrž ochrana hospodářské soutěže.“, čemuž Úřad dostál. Ostatně, uložení pokuty výrazně při spodní hranici nelze považovat za „nezdrženlivost“. Účastníkem řízení odkazovaný rozsudek v souvislosti s ukládáním pokuty považuji za nepřiléhavý.
56. Účastník řízení dále uvádí, že Úřad měl vyhodnotit jako polehčující okolnost dobrovolné ukončení protisoutěžního jednání (resp. že se účastník řízení nezúčastnil dalších zadávacích řízení) a rovněž že nejednal úmyslně.
57. Tyto úvahy účastníka řízení je však třeba jednoznačně odmítnout. Skutečnost, že se účastník řízení neúčastnil dalších zadávacích řízení na veřejné zakázky a že nepokračoval v další protiprávní komunikaci, není v případě utajovaných kartelových dohod polehčující okolností, což je uvedeno v bodě 3.27 metodiky 2018, na který účastník řízení sám odkazuje. Stejně tak i údajná absence úmyslné formy (kdyby byla dána, což není), není polehčující okolností, když úmyslná forma zavinění je přitěžující okolností.
58. Účastník řízení následně uvedl, že v napadeném rozhodnutí uložená sankce je likvidační, aniž by tuto námitku jakkoliv rozvedl, resp. uvedl pouze, že na trhu, na kterém působí, jsou velmi malé marže.[11] Otázkou likvidačnosti pokuty se však již náležitě zabýval správní orgán prvního stupně v bodě 130 a podrobněji v bodě 197 a následujících napadeného rozhodnutí. Také běh času dal správnímu orgánu prvního stupně za pravdu a ukázal, že pokuta pro účastníka řízení likvidační nebyla (a to ani v navýšené podobě), když v minulosti zaplacená pokuta nezpůsobila likvidaci účastníka řízení. V rámci pokračování správního řízení si správní orgán druhého stupně vyžádal od účastníka řízení podklady – co nejpřesnější odhad údajů uváděných v účetní závěrce za období od 1. 1. 2025 do 31. 12. 2025 (jelikož účetní závěrka účastníka řízení za rok 2025 ještě nebyla vypracována), a to výsledku hospodaření za běžné účetní období, celkových aktiv (netto), vlastního kapitálu a cizích zdrojů. Dále byl účastník řízení vyzván ke sdělení, zda a případně jak se do jeho účetnictví promítl pravomocný rozsudek NSS (tedy, že zvýšená pokuta uložená účastníku řízení prvním druhostupňovým rozhodnutím mu měla být na základě rozsudku NSS vrácena a měl by tak příslušnou částkou disponovat). Účastník řízení tyto údaje poskytl dne 25. 2. 2026 ve vyjádření k průběhu řízení, na které tímto odkazuji. Správní orgán druhého stupně též založil do spisu výroční zprávy účastníka řízení za rok 2023 a 2024. Jak z daných výročních zpráv, tak z účastníkem řízení poskytnutých odhadů, [obchodní tajemství], vyplývá, že pokuta ve výši 2 100 000 Kč není pro účastníka řízení likvidační ani v době vydání tohoto rozhodnutí. Dále podotýkám, že splatnost pokuty je 180 dní ode dne nabytí právní moci (výroku V. napadeného rozhodnutí), což poskytuje účastníku řízení dostatek času k úhradě pokuty.
59. V posledním námitkovém okruhu účastník řízení uvádí, že jemu uložená sankce je nespravedlivá vzhledem k sankci uložené společnosti EXPRES VAN.
60. Uvedená námitka je však zcela nedůvodná, neboť nelze srovnávat absolutní částky pokut uložené různým soutěžitelům o různé ekonomické síle. Účastníku řízení byla uložena výsledná sankce ve výši 0,5 % z jeho celkového čistého obratu, přičemž společnosti EXPRES VAN byla uložena z tohoto pohledu sankce vyšší, a to přibližně ve výši 0,84 % z jejího celkového čistého obratu. Absolutní výše uložené sankce nereflektuje ekonomickou sílu jednotlivých účastníků řízení a tedy to, jak je pro ně pokuta citelná. Zcela shodně se vyjádřil i Nejvyšší správní soud, který v rozsudku dne 14. 9. 2020, č. j. 5 As 204/2019-62, uvedl, že „[…] nelze přehlížet, že rozmezí pokuty se odvíjí od kritéria obratu, tj. od ekonomické síly soutěžitele, která je velmi podstatným hlediskem proporcionality a výsledné spravedlivosti pokuty […]“. Ostatně těmto závěrům odpovídá i textace samotného ZOHS, který v § 22a odst. 2 limituje výslednou sankci na 10 % z čistého obratu dosaženého soutěžitelem za poslední ukončené účetní období.
61. Účastník řízení namítá, že společnosti EXPRES VAN (iniciátorovi) byla napadeným rozhodnutím uložena pokuta o cca 50 % nižší, než byla pokuta stanovená ve sdělení výhrad a účastníku řízení nikoliv. Úřad tak dle účastníka řízení postupoval v rozporu s jeho legitimním očekáváním a zákazem libovůle. Účastník řízení má za to, že i jemu měla být pokuta ponížena.
62. Tyto námitky považuji za nedůvodné. Změna v pokutě (oproti pokutě uvedené ve sdělení výhrad) u společnosti EXPRES VAN je dána tím, že Úřad modifikoval postup výpočtu pokuty ve prospěch účastníků předmětného správního řízení. Zejména neuplatnil koeficient času, což ostatně sám účastník řízení v žádosti o snížení pokuty navrhoval. Tento postup pak Úřad aplikoval jak u společnosti EXPRES VAN, tak u účastníka řízení, kdy v obou případech byla vypočtená pokuta nižší.
63. Posouzení citelnosti pokuty, tedy i její schopnosti plnit své funkce, je pak na mechanismu výpočtu pokuty nezávislé. Pokuta vypočtená ve sdělení výhrad byla ve vztahu k hospodářské situaci účastníka řízení vyhodnocena jako pokuta, která neplní svoji funkci. To stejné platí i pro nižší pokutu vypočtenou v napadeném rozhodnutí. Správní orgán prvního stupně tedy přistoupil k navýšení pokuty na 0,5 % z ročního obratu účastníka řízení, přičemž „při výpočtu pokuty vycházel z hodnoty celkového čistého obratu za rok 2019, jak také účastníku řízení deklaroval ve Sdělení výhrad, neboť tento údaj považuje v souladu se zásadou předvídatelnosti a transparentnosti za výchozí a pro účastníka řízení za odpovídající, vzhledem k tomu, že tento údaj byl pro účastníka řízení také referenční hodnotou, kterou bezpochyby musel zvažovat při podání své žádosti o snížení pokuty dle § 22ba odst. 2 ZOHS 263/2016.“[12] Výše pokuty avizovaná účastníku řízení ve sdělení výhrad tak byla v napadeném rozhodnutí zachována a bylo mu též přiznáno zákonem zaručené snížení pokuty. Účastník řízení tedy nebyl nikterak krácen na svých právech. Dodávám, že postup Úřadu vůči společnosti EXPRES VAN navíc nemohl žádným způsobem ovlivnit právní sféru účastníka řízení.
64. Výpočty pokut u účastníka řízení a společnosti EXPRES VAN považuji za dostatečně odůvodněné, individualizované a přiměřené. S ohledem na uvedené konstatuji, že správní orgán prvního stupně nepostupoval v rozporu s legitimním očekáváním účastníka řízení či zákazem libovůle.
65. Účastník řízení se dále domnívá, že by mu měla být uložena pokuta pouze v symbolické výši tak, aby i v absolutní výši byla pokuta pro společnost EXPRES VAN vyšší, neboť individuální závažnost přestupku účastníka řízení je dle jeho názoru velice nízká, což měl Úřad nedostatečně zohlednit. Účastník řízení nesouhlasí s tvrzením správního orgánu prvního stupně uvedeném v bodě 188 napadeného rozhodnutí, že „[z]a stejné jednání může být uložena sankce, která se bude sice lišit v absolutní výši, a to i mnohonásobně, avšak po uvážení velikosti (dosažených ročních obratů) jednotlivých soutěžitelů a dalších okolností bude tato plně zákonnou, spravedlivou a odpovídající zásadám individualizace uložené sankce.“ Účastník řízení odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2013, č. j. 1 Afs 23/2013-46 s tím, že ve výjimečných a specifických případech mohou správní orgány uložit spíše symbolickou pokutu i za zvlášť závažná porušení ZOHS. Také ve vyjádření k průběhu řízení účastník řízení upozorňuje na možnost snížit pokutu na symbolickou výši a opětovně zmiňuje okolnosti, které by měly dle jeho názoru k tomuto kroku vést. Účastník řízení též odkazuje na rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 5. 2. 2024, č. j. ÚOHS-04708/2024/164, ve kterém předseda Úřadu pokutu snížil na částku spíše symbolickou.
66. Také výše uvedené námitky považuji za nedůvodné. Aniž bych jakkoliv zpochybňoval obecnou možnost uložení pokuty ve výši symbolické či spíše symbolické i za zvlášť závažná porušení ZOHS v případě zcela výjimečných okolností, jako tomu bylo v odkazovaném případu, konstatuji, že okolnosti stávajícího případu nejsou nijak mimořádné nebo jedinečné, abych k danému kroku přistoupil. Doplňuji, že v účastníkem řízení zmiňovaném rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 5. 2. 2024, č. j. ÚOHS-04708/2024/164 se jednalo o situaci, kdy Úřad nesprávně posoudil význam pandemie covid-19 pro daný případ (zcela bezprecedentní dopad pandemie covid-19 na plnění závazků) a pokuta tak byla snížena na částku spíše symbolickou. Opakuji, že v nyní projednávané věci jsem žádné mimořádné nebo jedinečné okolnosti případu vedoucí k uložení sankce ve výši (spíše) symbolické neshledal. Naopak, šlo o zcela běžný případ dohody typu bid rigging.
67. Pro úplnost odkazuji na praxi Evropské komise popsanou v odborné literatuře[13], kde autor uvádí: „Pouze symbolická pokuta ve výši 1000 EUR byla uložena společnosti AC Treuhand za účast na tvrdém kartelu známém jako Organické peroxidy, neboť podle Komise byl charakter její účasti na kartelovém jednání novinkou. Ve věci Deutsche Post sice Komise uzavřela, že došlo ke zneužití dominantního postavení a že alespoň nedbalostní forma zavinění byla naplněna, pokutu nicméně uložila v symbolické výši 1000 EUR především z důvodu, že problematické jednání bylo alespoň částečně v souladu s judikaturou německých soudů, ze které se nedalo jednoznačně dovodit jednání právem dovolené, a navíc neexistovala unijní judikatura týkající se posuzované praktiky, tj. přeshraniční služby přepravy dopisů.“ V jiné odborné publikaci[14] autor například uvádí „Symbolická pokuta bývá obvykle uložena tehdy, není-li nastolena právní jistota ohledná jednání, které je předmětem šetření Komise a také tehdy, bylo-li takové jednání iniciováno nebo podporováno státními orgány nebo legislativou členských států. Komise v těchto případech, kdy uložila symbolickou pokutu, zpravidla také zdůraznila, že do budoucna již nebude takové jednání pokutováno pouze symbolicky a že nadále nepanují pochybnosti o tom, že předmětné jednání je protiprávní a bude sankcionováno v souladu se stanovenými pravidly.“
68. Správní orgán prvního stupně v napadeném rozhodnutí řádně popsal a odůvodnil, proč byla účastníku řízení uložena pokuta v dané výši, kdy individualizace pokuty je z tohoto odůvodnění zřejmá. Prvostupňový správní orgán se v bodech 188 a 189 napadeného rozhodnutí, na které tímto odkazuji, též vyjádřil k rozdílným výším pokut u účastníka řízení a společnosti EXPRES VAN. Skutečnost, že účastník řízení má na věc jiný názor, nic nemění na tom, že Úřad věc správně posoudil. Výši uložené pokuty pak s ohledem na zachování jejích funkcí považuji za odpovídající i v době vydání tohoto rozhodnutí.
Vypořádání námitek uvedených ve vyjádření k průběhu řízení
69. Účastník řízení namítá, že vzhledem k tomu, že k protiprávnímu jednání, za které je pokuta účastníku řízení ukládána, došlo téměř před 10 lety, jeví se ukládání pokuty s takovýmto časovým odstupem neúčelným. Účastník řízení uvádí, že správní trestání je ovládáno zásadou subsidiarity trestní represe a je přesvědčen, že v jeho případě již bylo represivního i preventivního účelu trestání fakticky dosaženo samotným průběhem správního a soudního řízení v dané věci a související publicitou. Naplnění preventivního účinku pak lze dle účastníka řízení prokázat jeho následným korektním chováním na trhu. Účastník řízení dodává, že se dobrovolně po dobu 10 let neucházel o žádnou veřejnou zakázku.
70. Účastník řízení dále uvádí, že přijal i další nápravná opatření a zavedl mechanismy, které mají zabránit opakování protisoutěžního jednání. V této souvislosti zmiňuje zejména zavedení compliance programu, který je tvořen Etickým kodexem společnosti Lorenc Logistic, s.r.o. ze dne 2. 3. 2022 (dále též „Etický kodex“) a předpisem upravujícím whistleblowing ze dne 1. 8. 2023. Samotný compliance program je pak upraven ve zvláštním dodatku č. 1 Etického kodexu – Compliance program v oblasti hospodářské soutěže ze dne 23. 2. 2026 (dále též „compliance program“), kdy dle účastníka řízení „[j]eho samostatné vyčlenění do tohoto dodatku podtrhuje význam dodržování soutěžních pravidel pro účastníka.“[15] Účastník řízení též uvádí seznam opatření k dodržování soutěžněprávních předpisů, která přijal, přijímá a v budoucnu hodlá přijmout či posílit. Účastník řízení má za to, že jeho compliance program splňuje požadavky na efektivní program tohoto typu dle Oznámení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 1. 1. 2024 o compliance programech (dále též „compliance metodika“)[16] a proto žádá, aby byl při posuzování výše pokuty zohledněn jako polehčující okolnost, i když si je vědom, že dle compliance metodiky je třeba předložit compliance program nejpozději do vydání sdělení výhrad, což však nemohl účastník řízení v roce 2021 předvídat (obdobně jako nemohl předvídat, že má využít leniency program nebo narovnání). Účastník proto žádá o zohlednění compliance programu v řízení o rozkladu, tj. v prvním řízení, které po nabytí účinnosti compliance metodiky s účastníkem řízení Úřad vede. Účastník řízení má za to, že vzhledem k tomu, že se k protiprávnímu jednání přiznal, spolupracoval s Úřadem a úspěšně požádal o snížení pokuty podle §22ba odst. 2 ZOHS, splnil obdobné podmínky, jaké jsou kladené na úspěšné využití leniency programu nebo narovnání. V souvislosti s compliance programem účastník řízení doložil také výsledky testování managementu/zaměstnanců účastníka řízení v oblasti pravidel ochrany hospodářské soutěže, test byl konán dne 23. 2. 2026.
71. Výše uvedené námitky považuji za nedůvodné. V první řadě je třeba říci, že doba od zahájení předmětného správního řízení do vydání prvního druhostupňového rozhodnutí činila přibližně 18 měsíců, což je vzhledem ke složitosti případu zcela přiměřená doba. Po zrušení prvního druhostupňového rozhodnutí rozsudkem NSS v závěru roku 2025 je nyní opět rozhodováno o pokutě a správní řízení tak ve svém souhrnu není vedeno ani celé 2 roky. Délku soudního řízení pak nelze přičítat Úřadu.
72. Ve vztahu k účastníkem řízení zmiňované publicitě věci uvádím, že skutečnost, že Úřad o své činnosti informuje, což je u ústředního orgánu státní správy žádoucí postup, nelze vnímat jako součást trestu.
73. Doplňuji, že ačkoliv byla účastníku řízení napadeným rozhodnutím uložena pokuta ve výši uvedené ve sdělení výhrad, kterou účastník řízení podáním žádosti o snížení pokuty fakticky akceptoval, rozhodl se podat rozklad, kterým napadal výši uložené pokuty. Tento postup účastníka řízení, který měl za následek prodloužení správního řízení, do značné míry popírá smysl institutu (žádosti o snížení pokuty dle § 22ba ZOHS), který má (měl) Úřadu snížit náklady na vedení správního řízení a vést k efektivitě a rychlosti řízení. Dále dodávám, že uložení pokuty není pro účastníka řízení nijak překvapivé, neboť nejpozději od vydání sdělní výhrad její uložení mohl očekávat. Ostatně i soudní řízení správní potvrdilo důvodnost uložení pokuty, jen rozsudek NSS neaproboval možnost v daném případě výši pokuty druhostupňovým orgánem zvyšovat, což byl jediný důvod, proč se věc vrátila k novému projednání. V neposlední řadě lze dodat, že to, že správní orgán nerezignuje i v tomto případě na uložení odpovídající pokuty, je signálem pro účastníka řízení, ale i ostatní soutěžitele, že narušování hospodářské soutěže nezůstane ze strany veřejné moci nepotrestáno.
74. Nemám tedy za to, že by délka vedení správního řízení či jeho okolnosti samy o sobě plnily represivní funkci trestu. Shrnuji tak, že skutečnost, že k protiprávnímu jednání účastníka řízení došlo před delší dobou, není z tohoto pohledu rozhodující, neboť vzhledem k okolnostem případu ukládaná pokuta stále plní své funkce.[17]
75. K argumentaci o naplnění preventivní funkce trestu ve vztahu k účastníku řízení uvádím, že z účastníkem řízení doložených podkladů nevyplývá, že by ve skutečnosti byla preventivní funkce trestu již naplněna. Naopak se jeví, že účastník řízení přistoupil k zavedení compliance programu až ve chvíli, kdy z rozsudku NSS lze dovodit, že mu může být potvrzena pokuta ve výši uvedené v napadeném rozhodnutí. To vyplývá jak z data vypracování compliance programu, tj. 23. 2. 2026, tak z data doloženého testování managementu/zaměstnanců účastníka řízení (též 23. 2. 2026). To, zda se účastník řízení v minulých letech účastnil či neúčastnil zadávacích řízení na veřejné zakázky, je pak obchodním rozhodnutím účastníka řízení, které nemá relevanci ve vztahu k ukládané pokutě. K obecné preventivní funkci trestu odkazuji na v tomto rozhodnutí již dříve uvedené a dodávám, že pokud by Úřad akceptoval účastníkem řízení navrhovaný postup, vyslal by směrem k ostatním soutěžitelům signál, že pouhé projevení „snahy“ na poslední chvíli může mít zásadní vliv na uložení sankce. Takovýto postup však není žádoucí a je v rozporu s obecnou preventivní funkcí trestu.
76. Doplňuji, že i v případě, že by zavedení compliance programu účastníkem řízení bylo polehčující okolností, což vzhledem k daným okolnostem není, na konečnou výši pokuty by to nemělo žádný vliv, vzhledem k navýšení pokuty (s ohledem na citelnost pokuty) na 0,5 % z obratu účastníka řízení za rok 2019.
77. Účastníkem řízení opakovaná námitka ohledně možnosti snížit pokutu na symbolickou výši byla vypořádána v bodě 66 a násl. tohoto rozhodnutí.
78. Vzhledem k uvedenému tedy pokutu uloženou účastníku řízení v napadeném rozhodnutí považuji i v době vydání tohoto rozhodnutí za přiměřenou a plnící své funkce.
V. Závěr
79. Na základě výše uvedených skutečností shrnuji své závěry. Napadené rozhodnutí a řízení, které mu předcházelo, shledávám zákonným a správným.
80. Po přezkumu výpočtu pokuty udělené účastníku řízení se domnívám, že postup Úřadu je naprosto legitimní. Při posuzování výše uložené pokuty Úřad vycházel z premisy, že pokuta uložená účastníku řízení má splnit dvě základní funkce, jež nelze oddělit, a to funkci represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem a funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona (i v obecné rovině).
81. Pokud účastník řízení ve svém rozkladu namítá, že pokuta jemu uložená nebyla spravedlivá ve vztahu k pokutě uložené společnosti EXPRES VAN, je namístě zdůraznit, že každá z pokut uložených jednotlivým účastníkům předmětného správního řízení byla řádně odůvodněna, zohlednila skutečnosti specifické jak pro účastníka řízení, tak pro společnost EXPRES VAN a vycházela z obecně závazných právních předpisů, judikaturních závěrů či předchozí praxe Úřadu.
82. Výsledná pokuta pak nebyla a ke dni vydání tohoto rozhodnutí není pro účastníka řízení likvidační.
83. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval ve věci uložení pokuty účastníku řízení správně a zákonně, když posoudil věc ve všech vzájemných souvislostech a zhodnotil veškeré relevantní skutkové okolnosti, je namístě rozkladové námitky účastníka řízení zamítnout a napadené rozhodnutí ve výroku V. potvrdit.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona, dále odvolat.
otisk úředního razítka
doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Obdrží
Za společnost Lorenc Logistic, s.r.o.
Mgr. Ing. Martin Lukáš, advokát
Na Florenci 2116/15
110 00 Praha 1
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] Viz např. bod 6 napadeného rozhodnutí.
[2] Dokument č. 48 správního spisu zn. ÚOHS-S0149/2020/KD.
[3] Dokument č. 53 správního spisu zn. ÚOHS-S0149/2020/KD.
[4] Dokument č. 64 správního spisu zn. ÚOHS-S0149/2020/KD.
[5] Dostupná na internetových stránkách Úřadu na adrese: https://uohs.gov.cz/cs/hospodarska-soutez/metodiky-a-dokumenty/zasady-stanovovani-pokut.html. Jedná se o metodiku, která byla účinná od 24. 4. 2018 do 31. 12. 2023 a která se bude i nadále uplatňovat ve správních řízeních o přestupcích spáchaných před 1. 1. 2024.
[6] Nicméně pro úplnost poukazuji na skutečnost, že dílčí závěr správního orgánu prvního stupně obsažený v bodě 19 napadeného rozhodnutí, že v případě včasného zahájení správního řízení promlčecí doba dle ZOHS ve znění účinném v době spáchání přestupku neuplynula nikdy, je nesprávný. Citovaný chybný závěr se však nijak reálně neprojevil na právním posouzení věci, tedy ani na právech účastníka řízení.
[7] BOHADLO, D., BROŽ, J., KADEČKA, S., PRŮCHA, P., RIGEL, F., ŠŤASTNÝ, V. Zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich: Komentář. [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2026-3-27]. ASPI_ID KO250_2016CZ. Dostupné z: www.aspi.cz. ISSN 2336-517X.
[8] Srov. blíže např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2025, č. j. 8 As 93/2024-52, ze dne 14. 2. 2013, č. j. 7 As 79/2012-54, ze dne 29. 8. 2013, č. j. 7 As 182/2012-58 a ze dne 19. 2. 2014, č. j. 1 Afs 88/2013-66.
[9] V bodě 127 napadeného rozhodnutí je pak uvedeno, že „Úřad při výpočtu pokuty vycházel z hodnoty celkového čistého obratu za rok 2019, jak také účastníku řízení deklaroval ve Sdělení výhrad, neboť tento údaj považuje v souladu se zásadou předvídatelnosti a transparentnosti za výchozí a pro účastníka řízení za odpovídající, vzhledem k tomu, že tento údaj byl pro účastníka řízení také referenční hodnotou, kterou bezpochyby musel zvažovat při podání své žádosti o snížení pokuty dle § 22ba odst. 2 ZOHS 263/2016.“ Zde pouze doplňuji, že ve sdělení výhrad Úřad vycházel z odhadu čistého obratu za rok 2019 zaslaného účastníkem řízení, i když v době vydání sdělení výhrad mohl mít k dispozici i hodnoty z výroční zprávy účastníka řízení za rok 2019 dostupné na internetové stránce: https://or.justice.cz/ias/ui/vypis-sl-detail?dokument=62574389&subjektId=390472&spis=480061. Vzhledem k tomu, že čistý obrat účastníka řízení v roce 2019 byl dle zmíněné výroční zprávy vyšší, než údaje ze kterých Úřad vycházel, nemá tato skutečnost vliv na posouzení věci, neboť pokuta může být účastníku řízení dle rozsudku NSS uložena maximálně ve výši uvedené ve sdělení výhrad. Daná skutečnost tak jde ve prospěch účastníka řízení.
[10] Viz bod 127 napadeného rozhodnutí.
[11] [obchodní tajemství]
[12] Viz bod 127 napadeného rozhodnutí.
[13] MIKULÍK, Michael. Zavinění jako předpoklad deliktní odpovědnosti podle českého a unijního soutěžního práva? Právní rozhledy, 2018, č. 23-24, s. 801-814.
[14] PETR, Michal, a kol. Zakázané dohody a zneužívání dominantního postavení v ČR. Praha: C. H. Beck, 2010. ISBN 978-
80-7400-307-3, s. 504.
[15] Viz bod 21 účastníkova vyjádření k průběhu řízení.
[16] Dostupné na internetových stránkách Úřadu na adrese: https://uohs.gov.cz/cs/legislativa/hospodarska-soutez.html.
[17] Srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 6. 2017, č. j. 6 As 68/2017-53.