Trestní odpovědnost právnických osob a její dopady na regulaci hospodářské soutěže

Připravovaný zákon o trestní odpovědnosti právnických osob, který je v současné době projednáván v Parlamentu České republiky, je bezesporu potřebnou právní úpravou, která umožní postihovat nezákonné jednání, jež doposud vzhledem k legislativní nedostatečnosti pachatelům procházelo.

Návrh v současné podobě má však skrytá úskalí, která by mohla podstatným způsobem narušit konzistentní aplikaci práva hospodářské soutěže i veřejných zakázek v tomto státě. Do taxativního výčtu trestných činů se totiž dostalo jak „porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže“, tak „sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě“ a „pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži“. V praxi by toto ustanovení znamenalo, že uvedené delikty by podléhaly přezkumu ze strany orgánů činných v trestním řízení (dále také OČTŘ). Zahájení vyšetřování ze strany OČTŘ by přitom automaticky znamenalo vyloučení zahájení správního řízení v téže věci před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže.

Uvedená úprava by dosti pravděpodobně vedla k podstatnému snížení efektivity vymáhání soutěžního práva i kontroly veřejných zakázek. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže jakožto specializovaný orgán státní správy, který má v současné době pro tyto oblasti výhradní pravomoc, disponuje odborným zázemím, erudovanými pracovníky, dlouholetou praxí, metodikami a nástroji, jež jsou pro jakýkoliv jiný orgán státní správy v tuto chvíli nedosažitelné. Rozdělení pravomocí mezi několik odpovědných orgánů by vedlo, zejména v počátku, k podstatnému snížení kvality dosahovaných výsledků, především vzhledem k nedostatku odborného personálu a zkušeností. Rozdělení pravomocí by přineslo také vyšší míru nepřehlednosti výkonu státní správy.

Vzniklá situace by dále mohla vést k roztříštěnosti a nejednotnosti aplikační praxe, což by zhoršilo předvídatelnost rozhodnutí ve věcech antitrustu i veřejných zakázek. Otázkou je také efektivita, s níž by orgány činné v trestním řízení byly schopny konat v oblasti veřejných zakázek. Narozdíl od ÚOHS totiž nedisponují možností vydávat předběžné opatření zakazující uzavření smlouvy či nápravná opatření, zejména zrušení některých úkonů zadavatele nebo vyslovení zákazu plnění smlouvy.

Z mezinárodních závazků České republiky vyplývá také povinnost přímo aplikovat unijní právo a rozhodovat o jeho porušení. Orgány činné v trestním řízení by nebyly schopny těmto závazkům dostát, neboť v případech kartelových dohod by mohly konstatovat pouze spáchání trestného činu dle trestního zákoníku, nikoliv však porušení čl. 101 Smlouvy o fungování EU. Působnost policie by se tedy vztahovala pouze na kauzy, jež by nenarušovaly obchod mezi členskými státy, kartely s mezinárodním aspektem by naopak dále posuzoval Úřad. Národní soutěžní úřady jsou navíc povinny úzce spolupracovat s Evropskou komisí a navzájem si vyměňovat informace a na této činnosti by se musely OČTŘ intenzivně podílet. Vše by si pravděpodobně vyžádalo dalekosáhlé změny jak trestního zákoníku, tak zákona o ochraně hospodářské soutěže.

Štěpení pravomocí by nepřineslo dvoukolejnost jen na mezinárodním poli, ale také v oblasti vnitrostátního práva. OČTR by šetřily zakázané dohody, naopak ÚOHS by nadále rozhodoval o zneužití dominantního postavení, spojování soutěžitelů, rozhodnutí sdružení soutěžitelů či významné tržní síle. Došlo by tak k umělému a neúčelnému rozdělení úzce souvisejících segmentů soutěžního práva. Ještě výraznější by byla tato dichotomie ve veřejných zakázkách, neboť ÚOHS by nadále posuzoval postup zadavatelů z řad státních orgánů, územně samosprávných celků a obcí, zatímco zakázky sektorových zadavatelů a dotovaných zadavatelů by spadaly pod pravomoc OČTŘ. Zavedeno by tak byla nerovnost mezi jednotlivými zadavateli, kteří by byli za totožné skutky trestáni v odlišných právních režimech.

Z výše uvedeného je zřejmé, že navrhované legislativní úpravy by oproti původnímu záměru nejenže neznamenaly zlepšení současné situace v prosazování soutěžního práva a v kontrole veřejných zakázek, ale naopak by mohly kvalitu regulace v obou oblastech výrazným způsobem poškodit. Přestože je zavedení trestní odpovědnosti právnických osob z obecného hlediska potřebné, jeho neuvážená aplikace by mohla mít na některé oblasti dopad pouze negativní.

Odbor vnějších vztahů ÚOHS
11/081/HS035