Svatomartinská konference – nejnovější trendy v oblasti soutěžního práva

Již dvanáctý ročník Svatomartinské konference o nejnovějších trendech v oblasti práva hospodářské soutěže a významné tržní síly se ve dnech 14.–15. listopadu konal v sídle Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže v Brně.

Konferenci tradičně zahájil přivítáním účastníků z domova i řady zahraničních hostů předseda ÚOHS Petr Rafaj. Pilotní panel konference se následně týkal pravidelného shrnutí nejnovějšího dění v soutěžní oblasti v České republice a na Slovensku, které obstarali místopředsedové českého a slovenského úřadu Hynek Brom a Boris Gregor. Netradičním členem úvodního panelu pak byl předseda honduraského soutěžního úřadu Alberto Lozano Ferrera.

I. místopředseda ÚOHS hovořil o třech vybraných otázkách, které jsou v posledním období pro činnost úřadu podstatné. Nejprve to byla procesní problematika, zejména pak s ohledem na šetření na místě s tím spojené následné žaloby na nezákonný zásah. Hynek Brom připomněl v této souvislosti soudní judikaturu, podle níž musí být každé místní šetření v mezích tzv. tříkriteriálního testu – tedy musí splňovat požadavky zákonnosti, účelnosti a přiměřenosti. ÚOHS zatím podle místopředsedy Broma uspěl ve všech případech, kdy místní šetření obhajoval. Konkrétně také zmínil žalobu společnosti Eurovia na nezákonný zásah spočívající v místním šetření, respektive zadržování zabavených dokumentů. V této kauze se po rozsudku Ústavního soudu o tom, že zásah ze strany Úřadu nelze považovat za ukončený a lhůta pro podání žaloby tedy nevypršela, nyní čeká na opakované rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.

Hynek Brom dále hovořil o chystané unijní směrnici o posílení postavení soutěžních úřadů, která by měla přinést společný právní základ pro nezávislost, financování, vyšetřovací a rozhodovací pravomoc soutěžních úřadů v členských státech. Posledním tématem, jemuž se místopředseda ÚOHS věnoval, byla otázka zvyšování povědomí o činnosti ÚOHS. Kromě vstupu Úřadu na sociální sítě zmínil především spolupráci s řadou profesních sdružení, například Hospodářskou komorou ČR či Českou compliance asociací, pro něž jsou pořádána školení a přednášky. Zdůraznil také důležitost spolupráce s Nejvyšším státním zastupitelstvím a Policií České republiky, a to nejen při výměně informací o konkrétních případech, ale také prostřednictvím seminářů o pravidlech hospodářské soutěže. V závěru místopředseda Brom avizoval chystaný projekt, který by měl zvýšit osvětu o soutěžním právu mezi malými a středními podnikateli, kteří mají v této oblasti poměrně zásadní mezery.

Přehledem činnosti slovenského soutěžního úřadu poté navázal jeho místopředseda Boris Gregor. Podobně jako v předchozím roce zopakoval, že Protimonopolný úrad SR se stále potýká s poměrně vysokým počtem nedůvodných podnětů, které mu neumožňují soustředit se na řešení správních řízení. Díky přijatým opatřením se však již situace zlepšuje, i když zejména v oblasti horizontálních dohod a zneužití dominance je třeba významně využívat prioritizaci.

Slovenský úřad dosud v tomto roce vydal tři sankční kartelová rozhodnutí a dvě rozhodnutí v oblasti zneužití dominance a vertikálních dohod. Dále povolil 22 spojení soutěžitelů a navíc v této oblasti uložil čtyři pokuty. Ve druhém stupni bylo potvrzeno rozhodnutí o „stravenkovém“ kartelu. Úspěšný byl úřad při obhajobě rozhodnutí ve věci bankovního kartelu, naopak v případě Cargo Slovakia bylo Nejvyšším soudem SR potvrzeno zrušení rozhodnutí.

Protimonopolný úrad také navázal úzkou spolupráci s Úradom pre verejné obstaravanie, který na Slovensku dohlíží na zadávání veřejných zakázek, a velice plodný byl v oblasti přípravy metodických dokumentů. Vydal jednak pokyny podrobně upravující nahlížení do spisu a především pak aktualizovanou metodiku výpočtu pokut v případech zneužití dominantního postavení a dohod omezujících soutěž. Nový postup výpočtu lépe zohledňuje specifika jednotlivých případů a zkušenosti z dosavadní rozhodovací praxe.

Neobvyklý host, předseda honduraského soutěžního úřadu Alberto Lozano Ferrera, následně přiblížil systém ochrany hospodářské soutěže v této středoamerické republice.

Na závěr úvodního bloku zazněla speciální přednáška z úst jednoho z nejvýznamnější evropských expertů na soutěžní právo Frederica Jennyho, který působí jako předseda soutěžního výboru Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Profesor Jenny shrnul pět oblastí, v nichž spatřuje největší výzvy, jimž musí soutěžní úřady v dnešní době čelit. První z nich je spolupráce mezi soutěžními úřady, která se sice všeobecně zdárně rozvíjí, ale naráží na řadu limitů, zejména na rozdílnost právních režimů a standardů, nedostatek zdrojů či vůli spolupracovat. Spolupráce by se mohla dle Jennyho prohlubovat například v otázce jednoho místa pro přidělování leniency markerů, vzájemném uznávání rozhodnutí nebo určitého následování soutěžních úřadů považovaných za lídry v soutěžní politice. Za druhé významné téma současného diskurzu soutěžní politiky považuje Jenny přístup k excesivním cenám. Shrnul vývoj judikatury k této problematice a následně uvedl několik kritérií, která by měla být naplněna, aby bylo možno prokázat existenci excesivních cen, například existence významných trvalých překážek vstupu na trh; téměř monopolní postavení, jež nevzniklo díky inovacím nebo investicím; nepřítomnost sektorového regulátora; velký rozdíl mezi cenou a průměrnými náklady; nesmí se jednat o případ duševního vlastnictví atd. Jenny dále poukázal na nebezpečí plynoucí pro hospodářskou soutěž z veřejné podpory a s tím spojenou důležitost soutěžní neutrality, přičemž uvedl, že pouze malá skupina států má tuto problematiku dostatečně ošetřenou. Dále se Frederic Jenny zamýšlel nad posuzováním a významem inovací při povolování spojení soutěžitelů, zejména s ohledem na fúzi Dow / Dupont. V závěru své přednášky pak Jenny hovořil o tom, zda by neměly soutěžní úřady při svém rozhodování zohledňovat aspekt spravedlnosti (fairness), například zvažováním dopadů na pracovní trh, neboť ten je často obětí soutěžní efektivity.

Vybraným otázkám soukromoprávního vymáhání soutěžního práva byl věnován druhý panel konference. Michael Mikulík, ředitel Sekce druhostupňového rozhodování ÚOHS, v úvodní prezentaci srovnal požadavky na role soutěžních úřadů formulované evropskou směrnicí (2014/104/EU) s požadavky kladenými na ÚOHS zákonem o náhradě škody v oblasti hospodářské soutěže (zákon č. 262/2017 Sb.). Zabýval se rovněž důsledky uvedeného zákona pro zpřístupňování důkazů ze spisu ÚOHS a otázkou spolupráce Úřadu s Evropskou komisí a soudy podle vnitrostátní a evropské legislativy. 

Michal Výtisk, místopředseda Městského soudu v Praze, uvedl, že mu dosud není známo, že by soudní praxe již využívala pomoci ekonomických expertů při výpočtu škody způsobené porušením soutěžních pravidel. Důvodem je pravděpodobně skutečnost, že v probíhajících soudních řízeních se doposud řeší především otázky procesního charakteru. Ve svém příspěvku se dále zabýval okruhy nejčastějších námitek žalobců. Zmínil rovněž nejasnosti a nedostatky nové právní úpravy spojené se stanovením výše jistoty, zpřístupněním důkazů a se zpětnou účinností.

Vybraným aspektům zákona o náhradě škody v oblasti hospodářské soutěže se věnoval rovněž Jiří Kindl (AK WEIL, GOTSHAL & MANGES). Podle něj v podstatě veškeré právní instituty upravené v novém zákoně jsou nejasné a nabízejí více řešení. Bude proto záviset především na výkladové praxi soudů a jejich znalosti soutěžního práva.  Ve své prezentaci se dále zaměřil na výklad ustanovení upravujících osobu škůdce, speciální společnou a nerozdílnou odpovědnost, promlčení a závaznost rozhodnutí.

Anita Lukaschek z vídeňské pobočky AK Baker McKenzie seznámila přítomné s konkrétními případy, ve kterých byla řešena problematika výpočtu náhrady škody v oblasti hospodářské soutěže před rakouskými soudy. Jako první zmínila případ KONE z roku 2014, kde byla řešena problematika tzv. „deštníkového efektu“. 

Hans-Petter H. Hanson z Generálního ředitelství pro hospodářskou soutěž Evropské komise na konferenci prezentoval návrh nové metodiky určené národním soudům, která bude rámcově upravovat otázky spojené s přenosem navýšení cen. 

Profesorka Doris Hildebrand (EE&MC) označila situaci v Německu z hlediska zkušeností v oblasti spolupráce soudů s ekonomickými experty při kvantifikaci škody v oblasti soutěžního práva za zcela odlišnou ve srovnání s Českou republikou. Podivila se nad tím, že škodní nároky, které mají svůj původ v České republice, jsou uplatňovány před německými soudy. Tuto skutečnost připisuje zejména tomu, že české soudy nemají dostatek zkušeností s danou problematikou. Podle jejích slov v Německu již proběhlo přibližně 500 až 600 řízení před civilními soudy. Ve svém příspěvku dále prezentovala případ z praxe, ve kterém pomocí regresní analýzy dokázala, že k navýšení ceny došlo v důsledku kartelového jednání. Závěrem zdůraznila, že významným úkolem ekonomů je v soudních řízeních o náhradu škody způsobené porušením soutěžních pravidel přesvědčit soudce o správnosti výpočtů spíše pomocí „zdravého selského rozumu“, než složitou ekonomickou analýzou.

Poslední panel prvního dne byl zaměřen na prvek hospodářské soutěže ve zdravotnictví. Téma otevřel místopředseda ÚOHS Hynek Brom, jenž vymezil jednotlivé aktéry v oblasti zdravotnictví a nastínil, kde je možno v tomto silně regulovaném sektoru hledat hospodářskou soutěž. Na něj navázal Hassan Qaqaya z Melbourne Law School, který prezentoval náklady na zdravotní systémy v jednotlivých státech, následně se zabýval výkladem pojmu „podnik“ ve spojení se zdravotnictvím a vysvětlil, jakým způsobem lze pro potřeby soutěžního práva posuzovat, zda je daná činnost komerční aktivitou nebo naopak veřejnou (sociální) službou. Působení slovenského soutěžního úřadu v oblasti zdravotnictví představila Daniela Lukáčová. Kromě několika slovenských případů přiblížila zejména stížnost zdravotní pojišťovny Dovera k Evropské komisi, a to v souvislosti s veřejnou podporou pro dominantní Společnou zdravotní pojišťovnu. Zatím posledním krokem v tomto sporu je rozsudek, podle kterého jsou zdravotní pojišťovny podnikatelé a vytvářejí ekonomickou aktivitu. To by mohlo mít v budoucnu značné dopady, zejména na posuzování případných spojení zdravotních pojišťoven.

O témže případu referovala také advokátka Barbora Dubanská, přičemž však popsala také specifika zdravotnického sektoru v České republice, zejména nedostatečný systém hodnocení a benchmarkingu a s tím spojenou nemožnost lépe oceňovat kvalitní zdravotnická zařízení.

 

Tiskové oddělení ÚOHS
18/072/HS041