Májová konference umožnila výměnu informací a názorů mezi ÚOHS a odbornou veřejností

Za vysokého zájmu ze strany zadavatelů, dodavatelů a odborníků na veřejné zadávání se ve dnech 17. a 18. května 2023 uskutečnil na Úřadě pro ochranu hospodářské soutěže druhý ročník Májové konference o veřejných zakázkách.

Účastníky přivítal předseda ÚOHS Petr Mlsna, který zdůraznil význam veřejného zadávání, jehož prostřednictvím jsou každoročně investovány stovky miliard z veřejných rozpočtů.

Úvodní přednáškový blok zahájila místopředsedkyně Úřadu Markéta Dlouhá, která připomněla, že Úřad se sice v posledních letech intenzivně věnuje edukativní a metodické činnosti spočívající zejména ve sdílení poznatků a přijatých závěrů v rámci rozhodovací praxe ÚOHS, ale jádro jeho aktivit spočívá v dozoru. Účastníkům konference dále prezentovala výsledky rozhodovací činnosti a upozornila na. nejčastěji řešená pochybení zadavatelů. Ta se týkají nastavení zadávacích podmínek, transparentnosti postupu při jednotlivých úkonech zadavatele, výběru odpovídajícího způsobu zadání veřejné zakázky v návaznosti na stanovení předpokládané hodnoty a rovněž tzv. uveřejňovacích povinností. Místopředsedkyně ÚOHS upozornila také na již uskutečněné i probíhající novelizace zadávací legislativy. Právě projednávanou novelou zákona o zadávání veřejných zakázek se posléze podrobněji zabývala vrchní ředitelka Sekce veřejného investování, výstavby a sociálního začleňování Leona Gergelová Šteigrová působící na ministerstvu pro místní rozvoj. V souvislosti s projednáváním novely v Senátu akcentovala, že byl hojně diskutován pozměňovací návrh týkající se navýšení limitů pro veřejné zakázky malého rozsahu (dále také VZMR) na 3, resp. 9 milionů korun. S touto změnou ministerstvo nesouhlasí, neboť do režimu VZMR by spadl příliš vysoký počet zakázek. O problému je třeba vést systémovou debatu, vysvětlila vrchní ředitelka z MMR, jež dále referovala o metodické činnosti MMR a projektech Strategie veřejného zadávání a Akční plán udržitelného investování. Úvodní panel zakončil předseda Úradu pre verejné obstarávanie Slovenské republiky Peter Kubovič, který představil aktuální témata v oblasti veřejného zadávání u našich východních sousedů. Mimo jiné konstatoval, že na Slovensku se neosvědčil model druhoinstančního rozhodování prostřednictvím rady. Nyní opět v některých případech rozhoduje předseda ÚVO monokraticky, přičemž se jedná o mimořádný opravný prostředek. Povinná je dvouinstančnost pouze u zakázek financovaných z unijních fondů, u jiných zadávacích řízení jde pouze o možnost.

Na úvod druhého bloku konference položil předseda senátu Krajského soudu v Brně David Raus ožehavé otázky o tzv. prioritizaci a o tzv. kverulantech. Ve svém vystoupení se zabýval teoretickými možnostmi, jak by v budoucnu v některých specifických situacích bylo možno přistupovat k podáním dodavatelů na ÚOHS, zejména z pohledu, kdy už by bylo případně možné posuzovat jejich podání za zneužití práva či která podání by měla být vyřizována přednostně. Podle Davida Rause je také k zamyšlení, zda by se do budoucna orgán veřejné moci neměl v řízeních ex offo soustředit spíše na případy, v nichž „lze ještě něco zachránit“, tzn. na případy ve stadiu probíhajícího zadávacího řízení.  Závěrem svého vystoupení David Raus uvedl: „Nepoctivé jednání si nezaslouží ochranu, a to obecně, bez ohledu na obor. ...Podobně jako věnovat kapacity věcem, které si to nezaslouží.“

Předseda senátu Nejvyššího správního soudu Petr Mikeš se ve svém příspěvku zaměřil na téma dělení veřejných zakázek a s tím spojený a pojem jeden funkční celek, který je již dlouhá léta předmětem odborných diskusí. Otázku, zda dělit, či nedělit, je třeba posuzovat rozdílně podle druhu zakázky. Pro stavební zakázky je hlavním kritériem především funkční celek; pro služby a dodávky obdobnost služeb a dodávek s tím, že důležitým vodítkem je obdobný okruh dodavatelů. V případě pochybností Petr Mikeš doporučuje zadat jednu veřejnou zakázku dělenou na části.

Třetí blok Májové konference se věnoval vybraným případům z rozhodovací praxe v Česku a na Slovensku. Michal Kobza z ÚOHS se zaměřil na případy týkající se problematiky aktivní legitimace k podání námitek/návrhu. Z judikatury NSS doložil, že aktivní legitimaci k podání námitek, potažmo návrhu je nutno vykládat extenzivně, neboť je žádoucí, aby přezkumné řízení před Úřadem bylo dostupné co nejširšímu okruhu navrhovatelů. Z aktuální rozhodovací praxe Úřadu vyvodil, že je rovněž třeba přihlížet k oprávněním podnikání stěžovatele a posuzovat je ve vztahu k předmětu veřejné zakázky a k tomu, co je stěžovatelem napadáno, aby bylo možno vyhodnotit, zda stěžovateli hrozí nebo vzniká újma. Současně akcentoval, že z rozhodovací praxe plyne, že aktivně legitimován může být nejen dodavatel, ale i poddodavatel.

Petr Vévoda z ÚOHS se věnoval problematice dynamického nákupního systému a rámcových dohod a vyložil dva příklady rozhodovací praxe Úřadu z této oblasti. V praxi doložil aspekt běžné dostupnosti poptávaného plnění v dynamickém nákupním systému i možnost uzavření rámcové dohody v DNS.

Rozhodovací praxi na Slovensku prezentoval Branislav Hudec z Úradu pre verejné obstarávanie na případu IT služeb zadávaných prostřednictvím centrálního dynamického nákupního systému v listopadu loňského roku na Slovensku.

Závěr třetího bloku konference byl věnován aktuálnímu tématu problematických aspektů při zadávání veřejných zakázek v kontextu již déle trvajícího růstu cen. Michal Kobza (ÚOHS) shrnul aktuální rozhodovací praxi z pohledu závazků z uzavřených smluv a jejich změny a Vladimír Studnička (MMR) se zaměřil na růst cen a změnu smlouvy. Metodická doporučení a stanoviska ÚOHS a MMR v této věci jsou zveřejněna mj. na webu Úřadu.

Institutu předběžných tržních konzultací (dále jen PTK) se podrobně věnovali Adéla Havlová, Tomáš Machurek (oba členové výkonného výboru Asociace pro veřejné zakázky) a Michal Petřík (šéfredaktor časopisu Veřejné zakázky), kteří doprovázeli svůj výklad řadou praktických zkušeností a příkladů. Vzhledem k nedostatečným datům není možno spolehlivě vyhodnotit míru využívání PTK. V souvislosti s tím pak byla vyzdvihnuta vhodnost publicity plánovaných a realizovaných PTK. Významnými faktory při realizaci PTK jsou časová náročnost, příprava na straně zadavatele (např. zda disponuje odborníkem, který je schopen PTK vhodně nastavit) a otázka výtěžnosti PTK. Hovořilo se rovněž o nastavení procesu PTK, platbách za účast dodavatelů a specialistů apod. Na základě judikatury se pak přednášející také zabývali otázkou, kde jsou hranice označování zdrojů informací v zadávací dokumentaci.

Na Kulatém stolu se zástupci druhostupňového rozhodování vedeném Ivetou Pospíšilíkovou (ÚOHS) účastníci diskutovali o možnostech a problémech rušení zadávacího řízení. Inspirací k diskusi byl rozsudek NSS (č.j. 10AS23/2021), v němž předmětem sporu v posuzované věci je otázka, zda a případně za jakých podmínek může porušení zákona ze strany zadavatele v zadávacím řízení dosáhnout míry důvodů hodných zvláštního zřetele, na jejichž základě je zadavatel oprávněn zrušit zadávací řízení.

Druhý den konference zahájil přednáškový blok o inovativních postupech při zadávání veřejných zakázek. Ondřej Chmela (Deloitte Legal) se soustředil zejména na přínosy řízení s jednacím prvkem, především pak na jednací řízení s uveřejněním, soutěžní dialog a inovační partnerství. Tyto způsoby zadání je podle něj vhodné použít v případě, kdy potřebné řešení není dostupné na trhu, avšak lze je připravit; případně pokud zadavatel není schopen požadované řešení definovat, protože je nezná, případně je příliš složité. Upozornil také na rozdíl oproti předběžným tržním konzultacím, které jsou určeny výhradně k získání informací, nikoliv k vyjednávání. Řízení s jednacím prvkem vyžadují značnou odbornou připravenost a mohou být časově náročná, nicméně při vhodné přípravě nemusí trvat déle než otevřené řízení. O inovačním partnerství podrobně hovořil Vilém Podešva (Rowan Legal). Zejména vymezil rozdíly tohoto specifického druhu zadávání proti jednacímu řízení a soutěžnímu dialogu, v nichž, na rozdíl od inovačního partnerství, nedochází k výrazné participaci zadavatele na vývoji produktu. Připomněl také rozdíl mezi řízením o inovačním partnerství, v němž je vybírán partner, a samotným inovačním partnerstvím, v jehož rámci je vyvíjen samotný inovativní produkt. Rovněž pak upozornil na nutnou obezřetnost při přípravě smluvních podmínek. Pavel Slípek z Technologické agentury ČR sdělil své zkušenosti s nedostatečným rozvojem inovativního zadávání, které podle něj brzdí zejména strach z pochybení při zadávání, návyk na rigidní postupy, přílišná regulace a obavy z nezřetelných hranic v případě inovativních postupů.

Agenda Evropské unie, konkrétně judikatura a předběžné otázky, byla tématem šestého bloku Májové konference. Iveta Pospíšilíková (ÚOHS) se zaměřila na výklad čtyř rozhodnutí Soudního dvora EU (dále také SDEU) a jednoho rozhodnutí Úřadu týkajících se rámcových dohod. Soudní dvůr s cílem ochrany dodavatelů ve svých rozsudcích vyžaduje již od roku 2017 u rámcových dohod stanovení maximálního množství dodávek nebo služeb a jejich hodnoty, jež bude možné zadávat prostřednictvím následných zakázek. Při dosažení těchto limitů musí být rámcová dohoda ukončena. Judikatura Soudního dvora je pro rozhodovací praxi Úřadu i správních soudů závazná, přestože nemá tento výklad oporu ve směrnicích. Dle bleskové ankety hlasujících účastníků tohoto bloku konference uvádí maximální hodnoty v zadávací dokumentaci 82 % z nich.

Vítězslava Fričová (EK) vyložila další tři rozhodnutí Soudního dvora EU z různých oblastí veřejného zadávání. Zajímavé u těchto vybraných rozhodnutí bylo, že u jednacího řízení bez uveřejnění SDEU uplatnil rovněž zásadu efektivního využití veřejných prostředků. U koncesionářských smluv je dle SDEU možné považovat finanční limity za výhledové, neboť je třeba brát v úvahu návratnost koncese. U horizontální spolupráce SDEU uznává možnost zadavatelů využívat vlastní zdroje při plnění svých strategických cílů.

Paralelní kulatý stůl se zástupci prvoinstančního rozhodování ÚOHS se věnoval problematice možnosti změn v kvalifikaci a vylučování účastníků zadávacího řízení. Jednalo se tedy zejména o výklad § 46 ZZVZ a § 88 ZZVZ. Diskutováno bylo, jaký dopad má do zadavatelského a dodavatelského prostředí nastavený trend rozhodovací praxe ve vztahu k § 46 ZZVZ.  Výklad daného institutu je prostřednictvím rozhodovací praxe ÚOHS i soudů nastaven poměrně benevolentně. Doplňovat či měnit tak lze například údaje o referencích, členech týmu či poddodavatelích. Otázkou je, zda v budoucnu nedojde ke sjednocení rozdílného přístupu v jednotlivých unijních státech prostřednictvím judikatury Soudního dvora EU. Dále pak byla diskutována úprava § 88 ZZVZ a její případné problematické aspekty v praxi, a to jak z pohledu dodavatelů, tak zadavatelů.

Závěrečný blok konference byl věnován odpovědnému zadávání. Adam Gromnica (MPSV) hovořil o strategii MPSV v rámci projektu Odpovědné veřejné zadávání, zdůraznil nutnost stanovení strategie, definování priorit a seznámil s některými zahraničními projekty odpovědného zadávání. Jana Dubcová sdílela poznatky z praxe Centrálního nákupu Plzeňského kraje, který jak již název napovídá je zaměřen na centrální zadávání, které začíná v České republice rezonovat. Závěr konference byl opět věnován rozhodovací praxi Úřadu zprostředkované Mojmírem Florianem (ÚOHS) a zaměřené tentokrát na odpovědné veřejné zadávání a „nové zásady“ vložené do ZZVZ, jež by zadavatel měl dodržovat při zadávání veřejných zakázek. Zásady spočívají v sociálně a environmentálně odpovědném zadávání a inovacích.

Tiskové oddělení ÚOHS
23/069