ÚOHS podpoří promyšlené změny ve veřejném zadávání, nikoliv uspěchanou revoluci

Vedení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže včera v rámci kulatého stolu na Právnické fakultě Univerzity Karlovy diskutovalo o návrhu reformy veřejného zadávání, kterou předložilo Ministerstvo pro místní rozvoj. Kulatý stůl ukázal, že mezi odbornou veřejností nepanuje na předloženém návrhu reformy shoda. Úřad považuje reformu za nepromyšlenou revoluci, která bude mít negativní dopady na zadavatele i dodavatele v České republice.

Za ÚOHS se diskuze zúčastnili předseda Petr Mlsna, místopředsedkyně Markéta Dlouhá a ředitelka odboru druhostupňového rozhodování Iveta Pospíšilíková, za Ministerstvo pro místní rozvoj vrchní ředitelka Leona Gergelová Šteigrová a právnička Adéla Havlová, dále byli přítomni zástupci advokátní kanceláře Havel & Partners, kteří pro MMR novelu připravovali, a další odborníci na oblast veřejného zadávání z řad zadavatelů i dodavatelů.

Vedení Úřadu zdůraznilo, že reforma není postavena na důkladné analýze současného stavu a na vyhodnocení dopadů navrhovaných změn. Namísto toho bylo dopředu stanoveno 5 pilířů (nebo spíše atraktivně znějících slibů), na které se autoři reformy snaží „napasovat“ právní úpravu, a to bez ohledu na dopady do reálné praxe zadavatelů i dodavatelů.

Autoři reformy slibují zejména zrychlení přezkumu veřejných zakázek, neuvádějí však, za jakou cenu chtějí této rychlosti dosáhnout. Podle představ reformátorů by již nemělo docházet ke zjišťování a ověřování skutkového stavu ze strany ÚOHS, jakožto nezávislého rozhodce, ale případ bude posuzován pouze na základě důkazů předložených jednotlivými stranami (pouze s omezenými výjimkami). Bude tedy záležet především na schopnostech právních zástupců účastníků řízení. Ve svém důsledku to pak bude znamenat nepředvídatelnost rozhodování ÚOHS, protože totožná situace může být v jednom případě posouzena jako správný postup zadavatele, avšak pokud bude mít schopnější právníky dodavatel, může být dáno za pravdu jeho návrhu. Navrhovaný systém dopadne zejména na menší zadavatele a dodavatele, kteří si nebudou moci kvalitnější právní zastoupení dovolit.

Současně je dle názoru Úřadu iluzorní představa (převzatá autory reformy z Německa), že účastníci řízení se již po předběžném posouzení případu ze strany ÚOHS sami domluví a upustí od vzájemného sporu. Konfliktní momenty v českých veřejných zakázkách se totiž významně liší od věcí, které jsou nejčastěji projednávány německými dozorovými orgány. I v současné době mají strany sporu možnost po prvostupňovém rozhodnutí, kdy mají k dispozici jasný názor ÚOHS na daný případ, ustoupit od podání rozkladu. Neděje se to však často, zejména u významnějších zakázek. Nedomyšlená je v této situaci i procesní stránka věci, tedy okamžik provádění důkazů, vyjadřování se k podkladům rozhodnutí a podobně. V průběhu konání kulatého stolu vyplynulo, že nepanuje shoda nad výkladem navrhované reformy v tom, jak má řízení v nové podobě vypadat. Autorům reformy se tento zásadní aspekt nepodařilo vysvětlit ani v návaznosti na dotazy zástupců z řad dodavatelů.

Celkově je reforma zaměřena na značné posílení pozice zadavatelů, když v podstatě zavádí téměř presumpci správnosti postupu zadavatele. Dodavatelé by měli nést důkazní břemeno a v podstatě jsou to oni, kdo musí prokázat, že zadavatel pochybil. Přezkum veřejných zakázek je přitom zaveden kvůli ochraně práv dodavatelů a tomu, aby o zakázku proběhla co nejširší soutěž. Již nyní bývá na většinu zakázek podána pouze jedna, maximálně dvě nabídky. Po navrhovaných změnách bude chuť malých a středních podniků účastnit se veřejných zakázek ještě nižší.

Úřad má rovněž zásadní výhrady k navrhované organizační části reformy, tedy zavedení tří (případně až čtyř) tříčlenných senátů, které mají jednoinstančně rozhodovat o podaných návrzích. Kromě netransparentního způsobu výběru stálých členů senátů, jsou velkou otázkou také ad hoc členové senátů. Třetí člen senátu má být totiž vybrán z předem připraveného seznamu většího počtu odborníků na jednotlivé oblasti, a to podle toho, jaká veřejná zakázka bude projednávána (tedy v případě veřejné zakázky na stavbu dálnice by měl být ad hoc členem senátu pravděpodobně odborník na stavebnictví). I zde je problematické, jak budou tyto osoby vybírány, a navíc i to, zda budou mít alespoň nějaké povědomí o veřejných zakázkách. Autor novely však sám nedokáže přesvědčivě vysvětlit, kdo by takovým odborníkem měl být, protože současně odkazuje na současné členy rozkladových komisí, což jsou však většinově hlavním zaměřením právníci.

Předseda Úřadu se nemá na rozhodování nikterak podílet, je to však právě on, kdo nese celkovou odpovědnost za chod Úřadu. V této oblasti dále není nijak řešeno, jaký by měl být právní status senátů a jejich členů, jaké bude jejich postavení vůči předsedovi, jejich postavení a pravomoci vůči zaměstnancům ÚOHS a související otázky.

Současně má vedení Úřadu vážné pochybnosti, zda byl návrh dostatečně projednán s rezorty, kterých se přímo dotýká, zejména pak s Ministerstvem spravedlnosti.

Úřad vidí prostor ke zlepšení přezkumu veřejných zakázek v České republice zejména v zavedení apelačního principu (tedy odstranění tzv. ping-pongu mezi instancemi), dále v posílení akceptace prvostupňových rozhodnutí (například prostřednictvím vrácení kauce, pokud nebude podán rozklad), omezení blanketních rozkladů. Mohl by být rovněž zvýšen limit pro zakázky malého rozsahu 3 miliony Kč, jedná-li se o veřejné zakázky na dodávky nebo služby, a 9 milionů Kč, jedná-li se o veřejné zakázky na stavební práce. Úřad dále navrhuje například zkrácení lhůty pro podání žaloby z 2 měsíců na 15 dní od doručení rozhodnutí nebo zvýšení soudního poplatku.

Tiskové oddělení ÚOHS
24/109