číslo jednací: 46547/2024/400
spisová značka: ŘVP002/23
| Instance | I. |
|---|---|
| Věc | Žádosti dopravce o přístup k NIS |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | ostatní (dle zákona o dráhách) |
| Výrok | § 23d odst. 1 zákona č. 266/1994 Sb. |
| Rok | 2023 |
| Datum nabytí právní moci | 24. 3. 2025 |
| Související rozhodnutí | 46547/2024/400 10718/2025/164 |
| Dokumenty |  2023_RVP002.pdf 418 KB |
|
Spisová značka: ŘVP002/23 Číslo jednací: ÚOHS-46547/2024/400 |
|
Brno 5. 12. 2024 |
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, příslušný k výkonu státní správy ve věcech drah podle § 54 odst. 1 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů ve věci řízení
o žádosti podle § 23d odst. 4 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisůpodané dne23. 8. 2023, jehož účastníky jsou dopravce společnost RegioJet a.s., IČO 28333187, se sídlem náměstí Svobody 86/17, Brno-město, 602 00 Brno 2, a provozovatel zařízení služeb společnost České dráhy, a.s., IČO 70994226, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Nové Město, 110 00 Praha 1,
rozhodl takto:
I.
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže ukládá společnosti České dráhy, a.s. do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí uzavřít se společností RegioJet a.s. smlouvu umožňující poskytnutí služby prostřednictvím zařízení služeb ve smyslu § 23d odst. 1 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů v podobě nediskriminačního zpřístupnění nosičů informačních systémů na vlakových nádražích a stanicích uvedených v příloze č. 1 tohoto rozhodnutí.
II.
Řízení o žádosti o umožnění poskytnutí služby prostřednictvím zařízení služeb ve smyslu § 23d odst. 1 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách ve znění pozdějších předpisů v podobě nediskriminačního zpřístupnění nosičů informačních systémů na vlakových nádražích a stanicích uvedených v příloze č. 2 tohoto rozhodnutí, se podle § 66 odst. 1 písm. g) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, zastavuje.
Odůvodnění
I. Průběh řízení
1. Úřad pro přístup k dopravní infrastruktuře (dále též „ÚPDI“)[1] obdržel dne 23. 8. 2023 podání společnosti RegioJet a.s., IČO 28333187, se sídlem náměstí Svobody 86/17, Brno-město, 602 00 Brno 2 (dále též „dopravce“) bez č. j., obsahující několik žádostí/návrhů a také žádost v části V. tohoto podání o postup podle § 23d odst. 4 zákona o dráhách (dále též „žádost o přístup“). Dopravce žádal Úřad, aby společnosti České dráhy, a.s., IČO 70994226, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Nové Město, 110 00 Praha 1, (dále též „provozovatel“) uložil povinnost uzavřít s dopravcem smlouvu umožňující poskytnutí služby ve smyslu § 23d odst. 1 zákona o dráhách v podobě nediskriminačního zpřístupnění nosičů informačních systémů (dále též „NIS“) provozovaných provozovatelem na vlakových nádražích specifikovaných dopravcem v příloze žádosti o přístup.
2. Na základě žádosti o přístup ÚPDI pod č. j. UPDI-3215/23/UM ze dne 4. 10. 2023 oznámil zahájení sporného řízení podle § 141 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“).
3. Provozovatel zaslal dne 11. 10. 2023 ÚPDI vyjádření č. j. 1290/2023-O25 ze dne 10. 10. 2023.
4. Úřad dne 21. 11. 2023 oznámil účastníkům řízení ukončení dokazování přípisem pod č.j. UPDI-3979/23/UM a následně dne 30. 11. 2023 přípisem pod č.j. UPDI-4155/23/UM a informoval účastníky o možnosti nahlédnutí do správního spisu a možnosti vyjádření se k podkladům ve spise.
5. Dne 29. 12. 2023 vydal ÚPDI rozhodnutí pod č. j. UPDI-4470/23/UM (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým rozhodl podle § 23d odst. 4 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách (dále též „zákon o dráhách“) o přístupu k zařízením služeb a k službám souvisejícím s železniční dopravou tak, že žádost dopravce o přístup k zařízení služeb provozovaných provozovatelem zamítl.
6. Dne 9. 1. 2024 obdržel Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále též „Úřad“) včasný rozklad dopravce.
7. Předseda Úřadu vydal dne 12. 4. 2024 rozhodnutí o rozkladu pod sp. zn.
ÚOHS-R0015/2024/DI, č. j. ÚOHS-14985/2024/164, (dále též „rozhodnutí o rozkladu“). Tímto rozhodnutím napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže k novému projednání. Zároveň rozhodl, že předmětné řízení není sporným řízením ve smyslu § 141 správního řádu, ale řízením o žádosti podle § 44 správního řádu. O změně povahy řízení byl provozovatel informován dopisem č. j. ÚOHS-19714/2024/452 ze dne 14. 5. 2024.
8. Provozovatele Úřad dne 14. 5. 2024 vyzval k doložení seznamu nosičů informačních systémů, které provozuje, a to včetně uvedení železničních stanic, v nichž jsou tyto NIS umístěny. Úřad dne 12. 7. 2024 obdržel od provozovatele přípis vedený pod č. j.
ÚOHS-27195/2024/450 (č. j. provozovatele 632/2024-O25) jehož přílohou byl soubor MS Excel obsahující seznam jím provozovaných nosičů informačních systémů ve stavu ke dni 14. 5. 2024. Součástí tohoto přípisu bylo vyjádření provozovatele, ve kterém uvedl „že se sice ani nadále neztotožňují s jeho názorem, že by předmětné nosiče měly představovat zařízení služeb, avšak aby ČD sobě i Úřadu ušetřily podobná řízení v dané věci, zamýšlí ČD v dohledné době ve věci příslušných nosičů vydat popis zařízení služeb, a to ideálně tak, aby bylo možné podle něho žádat o kapacitu zařízení služeb pro jízdní řád 2024/2025.“ K tomu Úřad konstatuje, že v době vydání rozhodnutí má provozovatel na svých internetových stránkách zveřejněn popis zařízení služeb k NIS účinný od 15. 11. 2024.[2]
9. Úřad dne 22. 7. 2024 vyzval provozovatele k doložení některých skutečností, a to zejména ve vztahu nesouladu smlouvy o NIS ve znění dodatku č. 1 (obdrženo z úřední činnosti –Smlouva o úpravě právních poměrů nosičů informačních systémů ze dne 24. 6. 2016, č. smlouvy ČD: 56961/2016-O11, č. smlouvy SŽDC: S 19551/2016-O25 – vloženo záznamem do správního spisu sp. zn. ŘVP002/23 dne 6. 5. 2024) s aktuálním seznamem NIS, doloženým v příloze podání ze dne 12. 7. 2024. Na tuto výzvu reagoval provozovatel podáním ze dne 29. 7. 2024.
10. Úřad dne 21. 10. 2024 opakovaně oznámil účastníkům řízení ukončení dokazování přípisem pod č. j. ÚOHS-39714/2024/452 a informoval účastníky o možnosti nahlédnutí do správního spisu a možnosti vyjádření se k podkladům ve spise. Této možnosti nikdo z účastníků nevyužil.
II. Předpisy upravující přístup k zařízením služeb
11. Přístup k zařízení služeb a pravidla poskytování služeb těchto zařízení jsou upravena tuzemskými právními předpisy, jakož i předpisy Evropské unie. Právní úprava je především zahrnuta v ustanovení § 23d zákona o dráhách, kterým byl do českého právního řádu transponován článek 13 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/34/EU o vytvoření jednotného evropského železničního prostoru (dále též „směrnice 2012/34/EU“). Dále tuto problematiku upravuje prováděcí nařízení Komise (EU) 2017/2177 o přístupu k zařízením služeb a k službám souvisejícím s železniční dopravou (dále též „nařízení Komise (EU) 2017/2177“).
12. Členění zařízení služeb a jejich provozní součásti v českém právním řádu podle § 23d odst. 5 zákona o dráhách stanoví prováděcí právní předpis, konkrétně § 3 odst. 1 vyhlášky č. 76/2017 Sb., o obsahu a rozsahu služeb poskytovaných dopravci provozovatelem dráhy
a provozovatelem zařízení služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále též „vyhláška č. 76/2017 Sb.“).
13. Podle § 23d odst. 1 a 4 zákona o dráhách, poskytuje provozovatel zařízení dopravcům prostřednictvím tohoto zařízení služby bezprostředně související s provozováním drážní dopravy nediskriminačním způsobem za cenu sjednanou podle cenových předpisů. Úřad na žádost toho, komu provozovatel zařízení služeb v rozporu s právními předpisy poskytnutí služeb těchto zařízení zcela nebo zčásti odepřel, uloží provozovateli uvedeného zařízení služeb uzavřít s žadatelem smlouvu umožňující tyto služby poskytnout alespoň v omezeném rozsahu nebo v jiném než požadovaném čase.
14. Nařízení Komise (EU) 2017/2177 upravuje přístup k zařízením služeb a ke službám, definovaným článkem 13 odst. 2 směrnice 2012/34/EU, podle kterého provozovatelé zařízení služeb poskytnou přístup k zařízením služeb uvedeným v příloze II bodu 2 směrnice 2012/34/EU a ke službám poskytovaným v těchto zařízeních. Ustanovení § 23d zákona o dráhách hovoří pouze o poskytování služeb, nicméně z důvodové zprávy k návrhu zákona, kterým se změnil zákon o dráhách v souvislosti s implementací směrnice 2012/34/EU do českého právního řádu plyne též poskytování přístupu k zařízení služeb. Z uvedeného vyplývá, že poskytování služeb podle zákona o dráhách je nutno vykládat i tak, že zahrnuje oba přístupy, jak k zařízení služeb, tak ke službám poskytovaným těmito zařízeními.
15. Úřad konstatuje, že v článku 13 odst. 5 směrnice 2012/34/EU se hovoří o přidělování kapacity a střetu žádostí o kapacitu, stejně tak se pojem kapacita používá v nařízení Komise (EU) 2017/2177. Ustanovení § 23d zákona o dráhách je tedy nutno vykládat tak, že provozní objem zařízení služeb je kapacitou zařízení služeb ve smyslu článku 13 odst. 5 směrnice 2012/34/EU a nařízení Komise (EU) 2017/2177.
16. Procesněprávní úprava předmětného správního řízení je obsažena v zákoně č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů a částečně i v zákoně č. 266/1994 Sb., o dráhách. Pokud jde o hmotněprávní kvalifikaci, právní úprava je zde, jak je uvedeno výše, obsažena v zákoně č. 266/1994 Sb., o dráhách a dále v nařízení Komise (EU) 2017/2177.
17. Správní řízení bylo zahájeno dne 23. 8. 2023 podáním žádosti dopravce. Aplikace procesních předpisů se odvíjí od okamžiku zahájení správního řízení, přičemž u novelizací procesních předpisů se postupuje podle jejich přechodných ustanovení. Pokud přechodná ustanovení neobsahují zvláštní úpravu, novelizace jsou aplikovány.
18. K datu zahájení tohoto správního řízení bylo v účinnosti aktuální znění správního řádu, tj. znění zákona č. 403/2020 Sb. Správní řád nebyl od zahájení správního řízení novelizován, je proto procesně postupováno podle shodného předpisu. Zákon o dráhách byl od zahájení správního řízení pětkrát novelizován, a to zákony č. 303/2023 Sb., č. 277/2019 Sb., č. 284/2021 Sb.,
č. 464/2023 Sb. a částí zákona č. 426/2021 Sb. V tomto ohledu je nejdůležitější přechodné ustanovení obsažené v článku XXIII odst. 1 zákona č. 284/2021 Sb., které stanoví, že „řízení
a jiné postupy zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí a práva
a povinnosti s nimi související se posoudí podle právních předpisů účinných ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona“, když tato novela nabyla účinnosti k datu 1. 1. 2024. Pro nedokončená správní řízení určuje citované přechodné ustanovení rozhodné znění jak procesních, tak hmotněprávních předpisů. Přechodná ustanovení zákona č. 426/2021 Sb., jehož poslední část nabyla účinnosti 16. 6. 2024, pak konstatují, že „řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle zákona č. 266/1994 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.“ Z toho důvodu je tak nutné postupovat v případě aplikace zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, jako procesního i hmotněprávního předpisu tak, že se tento zákon použije ve znění jeho novel č. 284/2021 Sb. a č. 464/2023 Sb.
III. Povaha předmětného řízení
19. Úřad pro přístup k dopravní infrastruktuře (tj. předchůdce Úřadu) v jiném řízení o žádosti podle § 23d odst. 4 zákona o dráhách, vedeným pod sp. zn. ŘVP001/23, mezi shodnými účastníky řízení jako v předmětném řízení, vydal rozhodnutí ve věci č. j. UPDI-4238/23/PP2 ze dne 7. 12. 2023. Toto řízení bylo (stejně jako předmětné řízení sp. zn. ŘVP002/23) zahájeno jako řízení sporné podle § 141 správního řádu na žádost dopravce, kterému provozovatel zařízení služeb odepřel v rozporu se zákonem o dráhách poskytnutí služeb tohoto zařízení.
20. Ve věci sp. zn. ŘVP001/23 byl podán rozklad, o kterém rozhodl předseda Úřadu rozhodnutím č. j. ÚOHS-14962/2024/164 ze dne 11. 4. 2024 (dále též „rozhodnutí o rozkladu ŘVP001/23“), a to tak, že napadené rozhodnutí potvrdil a rozklad zamítl.
21. V rozhodnutí o rozkladu ŘVP001/23 pod body 30 až 37 předseda Úřadu rozhodl o povaze správního řízení o žádosti podle § 23d odst. 4 zákona o dráhách, když mimo jiné uvedl:
31. Vedení sporného řízení je podle § 141 odst. 1 správního řádu svěřeno do pravomoci správních orgánů pouze v omezené množině případů: pokud se jedná
o spory vyplývající z veřejnoprávních smluv (dle části V. správního řádu) či o spory,
u kterých tak stanoví zvláštní zákon, přičemž se může jednat o spory
z občanskoprávních, pracovních, rodinných nebo obchodních vztahů.
32. Správní řízení ve smyslu § 23d odst. 4 ZoD ovšem není ani sporem z veřejnoprávní smlouvy a ani ZoD jako zvláštní zákon ve vztahu ke správnímu řádu nikde neuvádí, že toto řízení by se mělo řídit pravidly ve smyslu § 141 správního řádu. Vedení sporného řízení o občanskoprávních, pracovních, rodinných nebo obchodních vztazích je svěřeno správním orgánům spíše výjimečně, a to například z důvodu vysokých nároků na odborné znalosti osob, které by o věci mohly a měly rozhodovat, přičemž se tak děje explicitním vymezením ve zvláštním zákoně, […].
33. Naopak o řízení ve smyslu § 23d odst. 4 ZoD je uvedeno pouze toto: „Úřad na žádost toho, komu provozovatel zařízení služeb poskytnutí těchto služeb zcela nebo zčásti odepřel v rozporu s tímto zákonem, uloží provozovateli zařízení služeb uzavřít
s žadatelem smlouvu umožňující tyto služby poskytnout alespoň v omezeném rozsahu nebo v jiném než požadovaném čase. Žádost lze podat ve lhůtě 30 dnů ode dne, v němž bylo poskytnutí služeb odepřeno.“ Citované ustanovení výslovně nehovoří o tom, že by mělo jít o sporné řízení (jak to předpokládá § 141 odst. 1 správního řádu) a tedy toto správní řízení by mělo mít spíše povahu řízení o žádosti. Jsem přesvědčen, že přímo z textace tohoto ustanovení ZoD lze dovodit jeho povahu jako řízení o žádosti, neboť mezi žadatelem a poskytovatelem služeb neexistuje spor per se, ale Úřad má pouze rozhodnout o uložení povinnosti poskytovatele zařízení služeb uzavřít s žadatelem smlouvu o jejich užívání. A to na základě posouzení toho, zda poskytovatel služeb nastavil nediskriminačně pravidla pro jejich zpřístupnění či jinak v tomto ohledu neporušil ZoD.
36. Současně je třeba uvést, že ačkoliv jde o vadu řízení, nemělo konstatování o sporné povaze tohoto správního řízení na jeho výsledek praktický vliv. V průběhu správního řízení totiž byla jak navrhovatelka a provozovatelka, ale i UPDI procesně aktivní
a došlo k řádnému a dostatečnému dokazování ve věci, kdy byl zjištěn stav věci,
o němž neexistují důvodné pochybnosti. Kvalifikace tohoto řízení jako sporného či naopak „nesporného“ rovněž neměla vliv na jeho právní posouzení, neboť UPDI na věc aplikoval právní předpisy, které by byly aplikovány jak v případě řízení sporného, tak v řízení o žádosti.
37. Výše uvedené závěry jsou ovšem důvodem pro zrušení výroku III. až V. napadeného rozhodnutí, neboť pouze ve sporném řízení přiznává správní orgán účastníkovi řízení, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění svého práva proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl (srov. § 141 odst. 11 správního řádu).
22. Rozhodnutím o rozkladu ŘVP001/23 tedy předseda Úřadu pravomocně rozhodl, že řízení zahájené podle § 23d odst. 4 zákona o dráhách není řízením sporným podle § 141 správního řádu, ale jedná se o řízení o žádosti podle § 44 správního řádu. Jelikož Úřad postupoval shodným způsobem a podle shodné legislativy, jako by šlo o řízení o žádosti, nemá zahájení řízení sp. zn. ŘVP001/23 jako řízení sporného vliv na výsledek samotného předmětu uvedeného řízení.
23. V případě předmětného řízení je situace analogická. I toto řízení bylo zahájeno podle § 23d odst. 4 zákona o dráhách na žádost dopravce jako řízení sporné. Analogicky k pravomocnému rozhodnutí o rozkladu ŘVP001/23 proto ani předmětné řízení není sporným řízením podle
§ 141 správního řádu, ale řízením o žádosti podle § 44 správního řádu.
24. Na rozdíl od sporného řízení (viz § 141 odst. 4 věta prvá správního řádu) důkazní břemeno neleží v řízení o žádosti podle § 44 správního řádu primárně na účastnících řízení. Ačkoli bylo předmětné řízení zahájeno a vedeno jako řízení sporné podle § 141 správního řádu, stále je třeba mít na paměti, že odstavec 4 věta druhá tohoto ustanovení uvádí, že „Pokud navržené důkazy nepostačují ke zjištění stavu věci, může správní orgán provést i důkazy jiné“. To,že důkazní břemeno ve sporném řízení podle § 141 správního řádu leží primárně na účastnících řízení, tedy neznamená, že by Úřad byl v rámci sporného řízení omezen pouze na důkazy předložené účastníky řízení.
25. Jelikož Úřad v předmětném řízení usoudil, že důkazy doložené účastníky řízení nepostačují ke zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (viz také § 3 správního řádu), aktivně využíval možnosti provést důkazy jiné. Úřad tedy v předmětném řízení mohl postupovat a postupoval shodným způsobem, jako by postupoval v řízení o žádosti podle § 44 správního řádu. V předmětném řízení tak nedošlo k žádné materiální odlišnosti v postupu, která by měla vliv na jeho výsledek (viz také bod 36 rozhodnutí o rozkladu ŘVP001/23).
26. Vzhledem k uvedenému Úřad konstatuje, že předmětné řízení sp. zn. ŘVP002/23 je, analogicky s pravomocným rozhodnutím předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-14962/2024/164 ze dne 11. 4. 2024, sp. zn. ŘVP001/23, vedeno jako řízení o žádosti podle § 44 správního řádu.
27. Účastníci řízení byli o změně povahy řízení informováni vyrozuměním č. j.
ÚOHS-19714/2024/452 ze dne 14. 5. 2024 (dále též „vyrozumění o změně povahy správního řízení“).
28. Úřad pro úplnost dodává, že vedení předmětného řízení jako řízení o žádosti podle § 44 správního řádu zakládá určité odlišnosti ve srovnání s řízením sporným. Na řízení o žádosti se nevztahuje ustanovení o přiznání nákladů řízení podle § 141 odst. 11 správního řádu (viz také bod 37 rozhodnutí o rozkladu ŘVP001/23). Zároveň neplatí, že v řízení o žádosti účastníci řízení mohou uzavřít smír podle § 141 odst. 8 správního řádu; žadatel ale může zúžit předmět své žádosti nebo vzít žádost zpět podle § 45 odst. 4 správního řádu.
IV. Shrnutí skutkového stavu
29. Na základě výsledku správního řízení vedeného ÚPDI a následně Úřadem pod sp. zn. ŘVP001/20 vyzval dopravce provozovatele dopisem ze dne 29. 6. 2023 k poskytnutí služby ve smyslu § 23d odst. 1 zákona o dráhách, když požadoval nediskriminační zpřístupnění NIS na vlakových nádražích a stanicích uvedených v příloze č. 2 své výzvy, a to pro účely vyvěšení svých informačních a smluvních podmínek apod. (dále též „výzva k poskytnutí NIS“). Provozovatel této výzvě dopravce nevyhověl.
30. Provozovatel na výzvu k poskytnutí služby reagoval dopisem č. j. 893/2023-O25 ze dne 19. 7. 2023, který byl podle přiložené doručenky datové zprávy odeslán dne 21. 7. 2023 a dopravci doručen dne 24. 7. 2023. V tomto dopise provozovatel uvedl, že legislativa nepředpokládá zásahy dopravců do popisu zařízení služeb a doplnil, že provozovatel zařízení služeb je povinen nabízet dopravcům užití tohoto systému pouze pro informace uvedené
v § 3 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 76/2017 Sb. Podle názoru provozovatele požadavek dopravce tento rozsah přesahuje, a proto tedy jeho výzvu k poskytnutí služby odmítl.
31. Provozovatel v průběhu správního řízení využil svého práva a v dopise č. j. 1290/2023-O25 ze dne 10. 10. 2023 vyjádřil své stanovisko, a to následovně:
- Podle provozovatele nebylo Úřadem provedeno místní šetření, jehož předmětem mělo být ověření, zda nosiče požadované dopravcem jsou provozní součásti stanice podle § 3 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 76/2017 Sb.
- Podle provozovatele požadované nosiče povahu provozní součásti zařízení služeb ve smyslu vyhlášky nemají.
32. Provozovatel dále namítl, že vlastnické právo provozovatele NIS je možné omezit jen z důvodů uvedených v § 23d zákona o dráhách a v § 3 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 76/2017 Sb. Žádost dopravce o zpřístupnění NIS „pro účely vyvěšení svých smluvních podmínek, akčních nabídek apod.“ mezi tyto důvody nepatří. Jelikož dopravce požaduje zpřístupnění NIS nad rámec daný legislativou, není jeho žádost žádostí o přístup k NIS ve smyslu § 3 odst. 1 písm. a) vyhlášky
č. 76/2017 Sb. Proto nemohl být dopravce provozovatelem odmítnut ve smyslu zákona
o dráhách, resp. nařízení Komise (EU) 2017/2177. Dopravce se tedy u Úřadu nemůže domáhat postupu podle § 23 odst. 4 zákona o dráhách, resp. článku 14 nařízení Komise (EU) 2017/2177.
33. Provozovatel rovněž uvedl, že Úřad má s nařízením uzavření smlouvy vyčkat, zda o nosiče požádají i další dopravci. Provozovatel připomíná, že si i nadále nárokuje užití NIS pro svou potřebu, a že v předmětných stanicích by proto byl případně nucen v rámci koordinace odkázat na srovnatelné nosiče státní organizace Správa železnic.
34. V přípise vedeném pod č. j. ÚOHS-27195/2024/450 (č. j. provozovatele 632/2024-O25), jehož přílohou byl soubor MS Excel obsahující seznam provozovaných nosičů informačních systémů ve stavu ke dni 14. 5. 2024. Součástí tohoto přípisu bylo vyjádření provozovatele, ve kterém uvedl že „ČD Úřadu sdělují, že se sice ani nadále neztotožňují s jeho názorem, že by předmětné nosiče měly představovat zařízení služeb. Avšak aby ČD sobě i Úřadu ušetřily podobná řízení v dané věci, zamýšlí ČD v dohledné době ve věci příslušných nosičů vydat popis zařízení služeb, a to ideálně tak, aby bylo možné podle něho žádat o kapacitu zařízení služeb pro jízdní řád 2024/2025.“
V. Posouzení Úřadem
35. Nejprve je třeba shrnout základní povinnosti provozovatele zařízení služeb bezprostředně související s provozováním drážní dopravy.
36. Podle § 23d odst. 1 zákona o dráhách „provozovatel zařízení služeb poskytuje dopravcům prostřednictvím tohoto zařízení služby bezprostředně související s provozováním drážní dopravy nediskriminačním způsobem za cenu sjednanou podle cenových předpisů. Cena za služby bezprostředně související s provozováním drážní dopravy nesmí být diskriminační;…“. Tato povinnost je mj. ukotvena i v článku 13 odst. 2 směrnice 2012/34/EU. Dále pak nařízení Komise (EU) 2017/2177 upravuje přístup k zařízením služeb a ke službám, definovaným článkem 13 odst. 2 směrnice 2012/34/EU, podle kterého provozovatelé zařízení služeb poskytnou přístup k zařízením služeb uvedeným v příloze II bodu 2 směrnice 2012/34/EU a ke službám poskytovaným v těchto zařízeních. Ustanovení § 23d zákona o dráhách hovoří pouze o poskytování služeb, nicméně z důvodové zprávy k návrhu zákona, kterým se změnil zákon o dráhách v souvislosti s implementací směrnice 2012/34/EU do českého právního řádu, plyne též poskytování přístupu k zařízení služeb. Z uvedeného vyplývá, že poskytování služeb podle zákona o dráhách je nutno vykládat i tak, že zahrnuje oba přístupy, jak k zařízení služeb, tak ke službám poskytovaným těmito zařízeními.
37. Článek 4 nařízení Komise (EU) 2017/2177 ukládá provozovatelům zařízení služeb vypracovat popis zařízení služeb pro zařízení služeb a služby, za které jsou odpovědní. Tento článek pak dále deklaratorně uvádí, co by takový popis měl obsahovat.
38. Článek 5 nařízení Komise (EU) 2017/2177 ukládá provozovateli zařízení služeb bezplatně zveřejnit popis zařízení služeb, a to buď zveřejněním na svém internetovém portálu nebo na společném internetovém portálu s poskytnutím odkazu, jenž má být zahrnut ve zprávě o síti, provozovatelům infrastruktur, anebo poskytnutím příslušných informací připravených ke zveřejnění, které mají být zahrnuty ve zprávě o síti, provozovatelům infrastruktur.
39. Článek 8 nařízení ukládá provozovateli zařízení služeb povinnost potvrdit přijetí žádost o přidělení kapacity zařízení služeb bez zbytečného odkladu. Neobsahuje-li žádost všechny informace vyžadované podle popisu zařízení služeb a nezbytné k přijetí rozhodnutí, provozovatel dotčeného zařízení služeb o tom informuje žadatele a stanoví přiměřenou lhůtu pro předložení chybějících informací. Nejsou-li tyto informace předloženy v uvedené lhůtě, žádost může být zamítnuta.
40. Úřad v předchozím řízení vedeném pod sp. zn ŘVP001/20 dospěl k pravomocnému rozhodnutí, ve kterém konstatoval, že v případě nosičů informačních systémů se bezpochyby o provozní součást zařízení služeb jedná. Ke stejnému závěru pak dospěl i Městský soud
v Praze, který ve svém rozsudku č. j. 6 A 17/2023-130 ze dne 16. 5. 2024 (dále též „rozsudek MS“) dospěl k závěru, že NIS jsou zařízením služeb. Městský soud tímto rozsudkem aproboval ustálený výklad Úřadu, když uvedl: „Definice pojmu zařízení služeb je založena na objektivním kritériu, tedy na technické způsobilosti infrastruktury poskytovat určité služby, naopak není stanovena s ohledem na příjemce těchto služeb, ani s ohledem na kvalifikaci či povahu právního titulu, či na totožnost uživatelů zařízení služeb. Pro posouzení, zda je určité zařízení zařízením služeb, je rovněž nerelevantní, zda bylo dané zařízení uvedeno ve zprávě o síti, či jak bylo kvalifikováno v nájemní smlouvě. Zařízení služeb je využíváno i v případě, že jsou zde služby poskytovány provozovateli tohoto zařízení pro jeho vlastní potřebu.“ Vzhledem k tomu, že je tento rozsudek MS provozovateli k dispozici, tak Úřad plně odkazuje při své argumentaci ohledně povahy NIS na závěry Městského soudu v Praze v tomto rozsudku uvedené.
41. K námitce provozovatele, že vlastnické právo provozovatele NIS je možné omezit jen z důvodů uvedených v § 23d zákona o dráhách a v § 3 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 76/2017 Sb. Úřad uvádí, že podle § 3 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 76/2017Sb. mají NIS poskytovat informace pro cestující o příjezdu a odjezdu vlaků, výlukách, službách dopravců a dalších dopravních spojeních v rámci integrovaných dopravních systémů. Smluvní podmínky a akční nabídky, které ve výzvě k poskytnutí služby dopravce uvedl, tuto definici podle názoru Úřadu splňují, jelikož jde o informace o službách dopravce. I tento závěr Úřadu byl následně potvrzen rozsudkem MS, který konstatoval, že „Skutečnost, že předmětné mechanické nosiče jsou zařízeními služeb, vyplývá totiž dále ze samotné smlouvy o jejich provozování, kde je v čl. 1 uvedeno, že tyto jsou užívány za účelem informování cestující veřejnosti o dopravě. Sama žalobkyně na těchto mechanických nosičích zveřejňuje smluvní podmínky a akční nabídky, což lze nepochybně dle soudu označit za informace o službách dopravce ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 76/2017 Sb., příp. za cestovní informace dle přílohy II bodu 2 písm. a) směrnice 2012/34/EU.“ Žádost o přístup je tedy žádostí podle § 23d odst. 4 zákona o dráhách.
42. Úřad dále odkazuje na pravomocné rozhodnutí č. j. UPDI-3896/22/UM ze dne 1. 12. 2022, ve znění rozhodnutí o rozkladu č. j. UPDI-0270/23/KP ze dne 26. 1. 2023, ve věci přístupu dopravce k NIS v železničních stanicích Brno-Židenice a Bílovice nad Svitavou, vedené pod sp. zn. ŘVP001/20, v jehož části IV. odst. 4 je uvedeno: „Jelikož si odpůrkyně přidělila kapacitu diskriminačním způsobem, nezveřejnila popis zařízení služeb, nestanovila lhůty pro předložení žádostí a neprovedla koordinaci, nelze považovat její kapacitu za přidělenou respektive provozní objem za naplněný.“
43. Úřad na tomto místě konstatuje, že provozovatel již má ke dni vydání tohoto rozhodnutí zveřejněný popis zařízení služeb NIS platný od 15. 11. 2024 na svých internetových stránkách. Ke dni vydání tohoto rozhodnutí již tedy může nejen dopravce o přidělení kapacity zařízení služeb požádat. To však nic nemění na tom, že v době podání žádosti si provozovatel kapacitu nepřidělil postupem podle článku 7 a 8 nařízení Komise (EU) 2017/2177, popis zařízení služeb nezveřejnil a v rozporu s článkem 7 nestanovil lhůty pro předložení žádostí o přístup k zařízením služeb. Podle článku 10 odst. 2 nařízení Komise (EU) 2017/2177 provozovatelé zařízení služeb nesmí zamítnout žádosti o přístup ke svým zařízením služeb, ani uvádět žadateli přijatelné alternativy, je-li kapacita, která odpovídá potřebám žadatele, dostupná v jejich zařízení. Jelikož mají NIS dostupnou kapacitu, nelze argumentovat liberačními důvody podle
§ 23d odst. 3 zákona o dráhách. Podle článku 10 odst. 1 nařízení Komise (EU) 2017/2177 jakákoli změna již udělených práv přístupu podléhá souhlasu dotčeného žadatele. K vyčerpání provozního objemu ovšem v tomto případě došlo nezákonným způsobem, proto není nárok provozovatele na užití NIS právně podložen.
44. Pokud jde o požadavek provozovatele na vyčkání Úřadu, zda si jiní dopravci nepožádají
o přidělení kapacity NIS, pak Úřad uvádí, že mu zákon neukládá čekat na možné žádosti jiných dopravců. Naopak až v případě dalších žádostí dalších dopravců a případném překročení kapacity zařízení služeb zákon ukládá koordinační postup. V daném případě se však o tuto situaci nejedná a nelze předem hypoteticky polemizovat o případném překročení kapacity zařízení služeb, když žádná žádost jiného dopravce nebyla uplatněna.
45. Podle provozovatele Úřad nemá pravomoc stanovit obsah smlouvy, Úřad není oprávněn vytvářet, posuzovat ani měnit popis zařízení služeb podle článku 4 nařízení Komise (EU) 2017/2177. Podle § 23d odst. 4 zákona o dráhách Úřad nemá pravomoc stanovit obsah smlouvy způsobem požadovaným dopravcem, ani posuzovat soulad smlouvy s právními předpisy.
46. Úřad v tomto řízení postupuje právě podle § 23d odst. 4 zákona o dráhách, kdy na žádost toho, komu provozovatel zařízení služeb poskytnutí těchto služeb zcela nebo zčásti odepřel
v rozporu s tímto zákonem, uloží provozovateli zařízení služeb uzavřít s žadatelem smlouvu umožňující tyto služby poskytnout. Úřad posuzuje žádost o přístup podle § 23d odst. 4 zákona
o dráhách, tedy nevytváří, neposuzuje ani nemění popis zařízení služeb, nestanovuje obsah smlouvy mezi dopravci provozovatelem, ani neposuzuje soulad konkrétní smlouvy
s právními předpisy. Podle § 23d odst. 1 a 4 zákona o dráhách, má Úřad ovšem pravomoc hodnotit, zda podmínky takové smlouvy jsou diskriminační.
47. Podle provozovatele žádost o přístup není dostatečně konkrétní, jelikož se dopravce nedomáhá přístupu ke konkrétně určeným nosičům. Ve výzvě k poskytnutí NIS dopravce uvedl, že požaduje poskytnutí služby ve smyslu § 23d odst. 1 zákona o dráhách v podobě nediskriminačního zpřístupnění NIS v předmětných stanicích. V žádosti o přístup je třeba přesně stanovit, co konkrétně v každé z předmětných stanic dopravce požaduje.
48. Úřad nesouhlasí s názorem provozovatele, že dopravce musí specifikovat konkrétní nosič – předmět žádosti je možné jasně určit i jinými způsoby, např. požadovaným počtem nosičů ve stanici, celkovou plochou požadovaných nosičů atp. Úřad v návaznosti na rozhodnutí předsedy Úřadu o rozkladu dále uvádí, že z pozice provozovatele zařízení služeb vyplývají provozovateli určité povinnosti, jako například vytvořit a zpřístupnit popis zařízení služeb ve smyslu článku 4 a článku 5 prováděcího nařízení a 2017/2177, případně nastavit postup pro rozdělování jejich kapacity ve smyslu článku 11 tohoto prováděcího nařízení, což ovšem provozovatel neučinil. Pokud by takový popis zařízení služeb, tedy i NIS, existoval, dopravce v něm mohl blíže specifikovat jednotlivé NIS v jednotlivých železničních stanicích. Stejně tak, pokud by provozovatel řádně stanovil nediskriminační požadavky na obsah žádosti o přístup k NIS, pak by jejich nedodržení dopravcem mohlo být důvodem pro odmítnutí takové žádosti. Nic takového ovšem provozovatel neučinil. Takové pochybení provozovatele nelze přikládat k tíži dopravce. Provozovatel ani Úřad nemohou tedy po dopravci spravedlivě požadovat, aby tímto způsobem za současného skutkového stavu de facto „plnil“ povinnosti provozovatele.
49. V neposlední řadě lze ještě doplnit, že pokud mohl mít provozovatel pochybnosti o tom, k jakým konkrétním NIS dopravce požaduje přístup, měl požádat dopravce o doplnění chybějících informací ve smyslu článku 8 odst. 3 prováděcího nařízení 2017/2177, což se ovšem v posuzované věci nestalo. „Nelze totiž klást k tíži dopravce nedostatečnou specifikaci požadovaných NIS, když jí tato povinnost z ničeho nevyplývá a současně provozovatel v rozporu s právními předpisy nezveřejnil žádným způsobem popis zařízení služeb a možnost, respektive náležitosti přístupu k nim. Provozovatel, tak nemůže namítat nesprávný postup dopravce, když provozovatel neplní své povinnosti vyplývající jí z obecně závazných právních předpisů a dochází tak k naplnění veskrze soukromoprávní zásady nemo turpitudinem suam allegare potest (nikdo nemůže mít prospěch ze své vlastní nepoctivosti), kterážto je vyjádřena v § 6 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.“[3]
50. Dále pak při svých úvahách Úřad plně odkazuje na rozhodnutí č. j. UPDI-3896/22/UM ve věci sp. zn. ŘVP001/20 ze dne 1. 12. 2022, ve kterém tehdejší Úřad pro přístup k dopravní infrastruktuře konstatoval:
„Úřad při svém rozhodování vychází z rozsudku SDEU (pátého senátu) ze dne 15. července 2021, EU:C:2021:610, ve věci C-60/20, jehož předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce v řízení Latvijas dzelzceļš” VAS v. Valsts dzelzceļa administrācija. Rozsudek se k určení, zda je nějaké zařízení zařízením služeb, vyjadřuje pod body 38, 39 a 41 následovně:
38 Na úvod je třeba připomenout, že pro účely použití směrnice 2012/34 se „zařízením služeb“ ve smyslu čl. 3 bodu 11 této směrnice rozumí zařízení včetně pozemku, budovy a vybavení, které bylo zřízeno, jako celek nebo zčásti, aby umožnilo poskytování jedné nebo více služeb uvedených v příloze II bodech 2 až 4 uvedené směrnice.
39 Tato definice pojmu „zařízení služeb“ je založena na objektivním kritériu, a sice na kritériu technické způsobilosti infrastruktury poskytovat určité služby, a nestanoví kritérium týkající se příjemců těchto služeb. Takové kritérium nezávisí ani na povaze nebo kvalifikaci právního titulu, na jehož základě je takové zařízení provozováno, ani na totožnosti příjemců uvedených služeb.
41 V projednávané věci z žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce vyplývá, že zařízení dotčené v původním řízení bylo zřízeno, aby zde společnost Baltijas Ekspresis mohla provádět činnosti údržby a oprav lokomotiv, které patří do služeb uvedených ve zmíněné příloze II bodech 2 až 4. Depo Ventspils, jak to konstatuje předkládající soud, tudíž představuje „zařízení služeb“ ve smyslu čl. 3 bodu 11 směrnice 2012/34.
Úřad dospěl k názoru, že NIS byly zřízeny, aby je odpůrkyně mohla použít k zobrazování cestovních informací, tedy poskytování služby uvedené ve zmíněné příloze II bodu 2 směrnice 2012/34/EU. Tím, že tyto nosiče do prostor cestujících umístila, tak určila, že běžně používaný výrobek, jako třeba klaprám, se stává zařízením služeb. Povinností Úřadu je vykládat definici v § 2 odst. 9 zákona o dráhách ve světle směrnice 2012/34/EU, takže NIS bezpochyby mezi zařízení služeb uvedená v příloze II bodě 2 směrnice 2012/34/EU patří. Podle článku 3 odst. 2 nařízení 2017/2177 „službou související s železniční dopravou“ se rozumí základní, doplňková nebo pomocná služba uvedená v příloze II bodech 2, 3 a 4 směrnice 2012/34/EU. Toto nařízení je přímo použitelné, a má aplikační přednost před zákonem o dráhách. I kdyby NIS nesplňovaly podmínky stanovené § 2 odst. 9 zákona o dráhách, má dopravce na základě tohoto nařízení v tomto případě nárok na poskytnutí přístupu k zařízení služeb a ke službám uvedeným v příloze II. směrnice 2012/34/EU pod bodem 2 písm. a) osobní nádraží, včetně zařízení pro zobrazení cestovních informací. Cestovní informace jsou dle názoru Úřadu všechny informace potřebné k cestování, včetně jízdních řádů, smluvních podmínek, akčních nabídek apod., včetně informací, jejichž vyvěšení požaduje smlouva JMK.“[4]
51. Úřad k námitkám provozovatele ohledně provedení místního šetření uvádí, že podle správního řádu postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2 správního řádu. Podle § 50 odst. 3 správního řádu je správní orgán povinen zjistit všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu a zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch toho, komu má být povinnost uložena. Zákon o dráhách ani nařízení Komise (EU) 2017/2177 obecně nenařizují, aby Úřad prováděl místní šetření. Naopak, jak zákon o dráhách v § 23d odst. 2, tak nařízení Komise (EU) 2017/2177 v článcích 4 a 5, ukládají odpůrkyni zveřejnit popis zařízení služeb. S odkazem na rozhodnutí o rozkladu pak je nutno dodat, že skutečnost, kdy provozovatel postupoval v rozporu s právními předpisy a nevydal popis zařízení služeb, ve kterém by jednotlivé provozní součásti zařízení služeb byly dostatečně identifikovány, nelze přičítat k tíži správního orgánu ani dopravce. Proto Úřad nepovažoval za nutné místní šetření provádět.
52. Ke způsobu stanovení rozsahu NIS, které Úřad nařídil provozovateli zpřístupnit a které jsou obsahem přílohy č. 1 tohoto rozhodnutí, Úřad uvádí, že tento seznam byl stanoven tak, že byly porovnány železniční stanice, v nichž dopravce požaduje udělení přístupu k NIS, se seznamem železničních stanic doloženým provozovatelem, v nichž provozovatel podle svých slov NIS provozuje. Seznamy těchto železničních stanic se však významně liší. Úřad proto sestavil nový seznam, který je průnikem NIS poptávaných dopravcem v železničních stanicích a NIS provozovaných provozovatelem v dopravních stanicích[5]. Na jednu stranu nemůže Úřad provozovatele nutit, aby zpřístupnil zařízení služeb, které neprovozuje, a současně Úřad nemůže nařídit provozovateli poskytnout zařízení služeb, o které si dopravce nepožádal, mj. i s ohledem na vymezení předmětu řízení.
53. S ohledem na výše uvedené tak ve vztahu ke zbývajícím nosičům informačních systémů na vlakových nádražích a stanicích uvedených v příloze č. 2[6] tohoto rozhodnutí Úřad řízení zastavil, a to podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu, neboť žádost dopravce se stala zjevně bezpředmětnou. Komentářová literatura k danému zákonnému ustanovení uvádí, že „výkladem a maiori ad minus by bylo nutné podřadit pod tento důvod pro zastavení řízení rovněž případy, kdy se žádost nestala zjevně bezpředmětnou teprve dodatečně, ale byla zjevně bezpředmětnou již v době svého podání.“[7] Tento závěr je nutné aplikovat i na právě posuzovaný případ. S ohledem na vymezení rozsahu žádosti dopravce, kdy dopravce určil konkrétního provozovatele, z jehož strany mu bylo poskytnutí služby podle § 23 d zákona o dráhách odepřeno v kontextu poskytnutí konkrétní služby, kterou po tomto provozovateli dopravce požadoval (tj. prostřednictvím konkrétního výčtu nosičů informačních systémů na vlakových nádražích a stanicích), nelze v této části žádosti vyhovět, když provozovatel není provozovatelem nosičů informačních systémů na vlakových nádražích a stanicích neuvedených v příloze tohoto rozhodnutí. Žádost dopravce je tak v této části zjevně bezpředmětnou. Úřad odkazuje dopravce k podání případné nové žádosti o přístup k zařízení služeb, a to k jejich provozovateli, pakliže má dopravce o tyto nosiče informačních systémů na vlakových nádražích a stanicích i nadále zájem.
VI. Závěr
54. Na základě výše uvedeného dospěl Úřad k následujícím závěrům. Provozovatel odmítl dopravci poskytnout službu nosiče informačních systémů v rozporu s § 23d zákona o dráhách, ačkoli se v daném případě jednalo o zařízení služeb a provozovatel měl povinnosti tuto službu dopravci poskytnout. Proto Úřad rozhodl tak, že provozovateli uložil uzavřít s dopravcem smlouvu umožňující poskytnutí služby prostřednictvím zařízení služeb ve smyslu § 23d odst. 1 zákona o dráhách v podobě nediskriminačního zpřístupnění nosičů informačních systémů na vlakových nádražích a stanicích uvedených v příloze č. 1 tohoto rozhodnutí nazvané „Seznam železničních stanic, v nichž ČD provozují NIS“ Ve vztahu ke zbývajícím nosičům informačních systémů na vlakových nádražích a stanicích uvedených v příloze č. 2 tohoto rozhodnutí Úřad řízení zastavil, neboť provozovatel není provozovatelem těchto nosičů informačních systémů na vlakových nádražích a stanicích, a žádost dopravce se tak stala zjevně bezpředmětnou ve smyslu § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí má účastník řízení právo podat rozklad ve lhůtě 15 dnů. Lhůta pro podání rozkladu se počítá ode dne následujícího po dni, kdy bylo rozhodnutí oznámeno. Rozklad se podává u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem třída Kpt. Jaroše 7, 602 00 Brno. O podaném rozkladu rozhoduje předseda Úřadu.
JUDr. Petr Solský
místopředseda
Obdrží
RegioJet a.s., náměstí Svobody 86/17, 602 00 Brno, datová schránka 285fzhb
České dráhy, a.s., nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 00 Praha 1, datová schránka e52cdsf
Drážní úřad, Wilsonova 300/8, 120 00 Praha, datová schránka 5mjaatd
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
Přílohy
Příloha č. 1 Seznam železničních stanic, v nichž ČD provozují NIS
Příloha č. 2 Seznam železničních stanic, v nichž ČD neprovozují NIS
otisk úředního razítka
[1] Pro úplnost Úřad dodává, že Úřad pro přístup k dopravní infrastruktuře byl s účinností ode dne 1. 1. 2024 zrušen dle čl. X odst. 1 zákona č. 464/2023 Sb., kterým se mění a ruší některé zákony v souvislosti se zrušením Úřadu pro přístup k dopravní infrastruktuře. Dle čl. X odst. 2 téhož zákona přešla působnost Úřadu pro přístup k dopravní infrastruktuře na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. V ust. čl. X odst. 10 části věty za středníkem téhož zákona je stanovena právní fikce, že dosavadní úkony Úřadu pro přístup k dopravní infrastruktuře se považují za úkony Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.
[3] Rozhodnutí předsedy ÚOHS č. j. ÚOHS-14985/2024/164 ze dne 12. 4. 2024
[5] Příloha č. 1 tohoto rozhodnutí nazvaná jako „Seznam železničních stanic, v nichž ČD provozují NIS.“
[6] Příloha č. 2 tohoto rozhodnutí nazvaná jako „Seznam železničních stanic, v nichž ČD neprovozují NIS.“
[7] Jemelka, L., Pondělíčková, K., Bohadlo, D.: Správní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 488.