číslo jednací: R186/2014/VZ-27465/2014/321/TNo

• Instance: I.
• Věc: Laboratoř J339
• Účastníci:
  1. Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava
• Typ správního řízení: Veřejná zakázka
• Výrok: rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno
• Rok: 2014
• Datum nabytí právní moci: 2. 1. 2015
• Související rozhodnutí: S140/2014/VZ-10908/2014/531/Olu/LFr; R186/2014/VZ-27465/2014/321/TNo

Č. j.: ÚOHS-R186/2014/VZ-27465/2014/321/TNo		23. prosince 2014

Ve správním řízení o rozkladu ze dne 5. 6. 2014 (doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne), jenž podal zadavatel –

• Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, IČO 61989100, se sídlem 17. Listopadu 2172/15, 708 00 Ostrava – Poruba,

proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 22. 5. 2014 č. j. ÚOHS-S140/2014/VZ-10908/2014/531/Olu/LFr, ve věci možného spáchání správních deliktů zadavatelem podle ustanovení § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, při zadávání veřejné zakázky s názvem „Laboratoř J339“ zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 22. 6. 2012 pod evidenčním číslem zakázky 221713,

jsem podle ustanovení § 152 odst. 5 písm. b) ve spojení s ustanovením § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle ustanovení § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 22. 5. 2014 č. j. ÚOHS-S140/2014/VZ-10908/2014/531/Olu/LFr

p o t v r z u j i

a podaný rozklad

z a m í t á m.

Odůvodnění

I. Zadávací řízení a správní řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jako orgán příslušný podle ustanovení § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1], k výkonu dohledu nad zadáváním veřejných zakázek, obdržel podnět k přezkoumání postupu zadavatele – Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava, IČO 61989100, se sídlem 17. Listopadu 2172/15, 708 00 Ostrava – Poruba (dále jen „zadavatel“), při zadávání veřejné zakázky s názvem „Laboratoř J339“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 22. 6. 2012 pod evidenčním číslem zakázky 221713  (dále jen „veřejná zakázka“).

2. Předmět plnění veřejné zakázky byl zadavatelem stanoven jako „Dodávka výpočetní techniky s technologií 3D pro výuku geoinformačních předmětů. Jedná se o 20 ks počítačových systémů dle technické specifikace v příloze č. 1 zadávací dokumentace, kde počítačové stanice mají umožňovat dovybavení 3D videokartami podle specifikace, které budou součástí dodávky, dále musejí umožňovat současný provoz programového produktu ERDAS Stereoanalyst for ArcGIS a řešení musí umožňovat současný provoz počítačů ve stereoskopickém režimu“. Zadavatel stanovil předpokládanou hodnotu veřejné zakázky částkou ve výši 960 000,- Kč bez DPH.

3. Splnění technických kvalifikačních předpokladů podle ustanovení § 56 zákona zadavatel podmínil v čl. 9 zadávací dokumentace předložením seznamu významných dodávek, kde pojem „významná dodávka“ definoval jako „2 dodávky výpočetní techniky za období jednoho roku pro státní sféru v objemu vyšším než 2 500 000 Kč bez DPH za dodávku“.

4. Jako nejvýhodnější zadavatel vyhodnotil nabídku uchazeče AutoCont a.s., IČO 47676795, se sídlem Hornopolní 3322/34, 702 00 Ostrava (dále jen „vybraný uchazeč“), jehož nabídková cena činila částku ve výši 898 100 Kč bez daně z přidané hodnoty. Smlouvu na předmětnou veřejnou zakázku zadavatel s vybraným uchazečem uzavřel dne 22. 8. 2012.

5. Úřad na základě obdrženého podnětu oznámil zadavateli dopisem č. j. ÚOHS-S140/2014/VZ-4380/2014/531/Olu ze dne 27. 2. 2014 zahájení správního řízení, kde je podle ustanovení § 116 zákona zadavatel jediným účastníkem, neboť Úřad získal pochybnosti, zda zadavatel v předmětném zadávacím řízení postupoval v souladu se zákonem, když požadoval předložení seznamu významných dodávek, kde významnou dodávku definoval výše uvedeným způsobem.

II. Napadené rozhodnutí

6. Dne 22. 5. 2014 vydal Úřad rozhodnutí č. j. ÚOHS-S140/2014/VZ-10908/2014/531/Olu/LFr (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým ve výroku I. rozhodl o tom, že se zadavatel dopustil správního deliktu dle ustanovení § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že nedodržel postup stanovený v ustanovení § 56 odst. 1 písm. a) a v ustanovení § 56 odst. 5 písm. c) zákona ve spojení s ustanovením § 6 odst. 1 zákona, ve znění účinném v době zahájení zadávacího řízení, neboť v zadávací dokumentaci definoval významnou dodávku jako „2 dodávky výpočetní techniky za období jednoho roku pro státní sféru v objemu vyšším než 2.500.000,- Kč bez DPH za dodávku“, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a zadavatel již uzavřel smlouvu na veřejnou zakázku. Ve výroku II. napadeného rozhodnutí Úřad zadavateli uložil pokutu ve výši 30 000,- Kč.

7. V odůvodnění napadeného rozhodnutí Úřad konstatoval, že požadavek zadavatele uvedený v čl. 9 zadávací dokumentace byl nepřiměřený ve vztahu k předmětu plnění veřejné zakázky hned v několika ohledech. Zadavatel nedodržel ustanovení § 56 odst. 1 písm. a) zákona v návaznosti na ustanovení § 6 odst. 1 zákona, neboť nedůvodně zkrátil období, za které bylo možné ze strany dodavatelů prokazovat technické kvalifikační předpoklady ze tří let na období jednoho roku, přičemž tato doba je v zákoně stanovena kogentně. Úřad dále neshledal důvod pro to, aby zadavatel omezil svůj požadavek pouze na dodávky pro „státní sféru“, neboť dle ustálené rozhodovací praxe ve vztahu k předmětu veřejných zakázek je rozlišování dodávek pro „soukromé“ a „veřejné“ zadavatele neopodstatněné a diskriminační. Úřad dále konstatoval, že zadavatel stanovil technické kvalifikační předpoklady na dodávky „výpočetní techniky“, nikoliv pouze jen na dodávky jím poptávaných technologií. Požadavek zadavatele na dodávky pro „státní sféru“ tak byl v daném případě neodůvodněný a zadavatel svým požadavkem vyloučil z účasti v předmětném zadávacím řízení potenciální dodavatele, kteří mají zkušenosti s dodávkami „výpočetní techniky“ i pro soukromý sektor. Ohledně požadavku zadavatele na finanční objem referenčních dodávek Úřad konstatoval, že nebyl stanoven v legitimní výši s ohledem na předpokládanou hodnotu předmětné veřejné zakázky, neboť nese znaky skryté diskriminace vzhledem ke své nepřiměřenosti a nebyl tak stanoven v souladu se zákonem.

III. Námitky rozkladu

8. Proti napadenému rozhodnutí podal zadavatel rozklad, který byl Úřadu doručen v zákonné lhůtě dne 5. 6. 2014.

9. Rozklad zadavatele směřuje proti nesprávnému posouzení postupu zadavatele ze strany Úřadu. Zadavatel předně nesouhlasí s argumentací Úřadu v tom, že v rámci prokazování technických kvalifikačních předpokladů je požadavek zadavatele na dodávky výpočetní techniky požadavkem obecným, jenž se nevztahuje na specifické plnění požadované zadavatelem. Dle zadavatele byl předmět plněné veřejné zakázky definován velmi specificky a má tedy za to, že jednak ze samotného předmětu plnění veřejné zakázky, ale také z technické specifikace předmětu veřejné zakázky (příloha č. 1 zadávací dokumentace) jednoznačně vyplývá, že zadavatel měl v úmyslu pořídit specifickou počítačovou technologii a nikoliv běžnou výpočetní techniku. Zadavatel uvádí, že laboratoř, jež má být vybavena technikou, která byla předmětem plnění veřejné zakázky, tvoří 20 paralelních samostatných pracovních stanic s 3D brýlemi. Komunikace mezi stanicí a 3D brýlemi je realizována rádiovým přenosem, což znamená přenosem užitečného signálu modulovaného na nosnou frekvenci. S ohledem na technickou specifikaci poptávaného plnění bylo významným požadavkem zadavatele, aby dodavatel byl reálně technicky schopen přeladit jednotlivé komunikující moduly, tj. nastavit 20 různých nosných frekvencí, jelikož výrobce těchto modulů standardně ladí na stejnou nosnou frekvenci.

10. Dle zadavatele byl požadavek na technické kvalifikační předpoklady chápán tak, že se jedná především o dodávky pro oblast vzdělávání. Nastaveny byly s ohledem na to, že se rozsahem různých možných kombinací nevyužijí v praxi při zcela běžné činnosti, ale že se jedná o kombinaci natolik specifických požadavků, která se může vyskytovat pouze u vzdělávacích institucí.

11. Období jednoho roku bylo zadavatelem v rámci prokázání technických kvalifikačních předpokladů stanoveno s ohledem na to, že se nejednalo o prostý nákup výpočetní techniky, ale o nákup nové technologie, která nemohla být před rokem 2011 žádným potenciálním dodavatelem dodávána, neboť se ještě nikde nevyráběla. Požadavek na prokázání dodávek za 3 roky by v tomto případě tedy dle zadavatele nebyl relevantní, protože by zadavatel požadoval doložení realizace dodávek prosté výpočetní techniky, a nikoliv schopnost uchazeče zajistit technické řešení rádiového přenosu, jež byla pro zadavatele zásadní.

12. Ohledně výše pokuty zadavatel namítá, že nedošlo a nemohlo dojít k podstatnému omezení soutěžního prostředí, ani vlivu na výběr nejvhodnější nabídky.

13. Dle zadavatele je odůvodnění výše pokuty v napadeném rozhodnutí nepřezkoumatelné, neboť při posouzení, zda uložená pokuta může mít likvidační charakter, nelze vycházet z celkové výše výsledků hospodaření zadavatele bez zohlednění nezbytných mandatorních výdajů, jelikož finanční prostředky, kterými zadavatel disponuje, a které tvoří podstatnou část jeho příjmů, jsou účelově určeny na financování zejména vědecké a vzdělávací činnosti a těmito prostředky zadavatel není oprávněn volně disponovat a nedají se tak považovat za součást zisku zadavatele.

Závěr rozkladu

14. Závěrem rozkladu zadavatel uvádí, že napadené rozhodnutí vycházelo z nesprávné interpretace postupu zadavatele v předmětném zadávacím řízení a navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a správní řízení zastavil. Pro případ, že by se tak nestalo, zadavatel navrhuje, aby předseda Úřadu podle ustanovení § 152 odst. 5 písm. a) správního řádu změnil výrok II. napadeného rozhodnutí a snížil výši uložené pokuty.

IV. Řízení o rozkladu

15. Úřad neshledal důvody pro postup podle ustanovení § 87 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, platném znění (dále jen „správní řád“) a v souladu s ustanovením § 88 odst. 1 správního řádu postoupil věc orgánu rozhodujícímu o rozkladu.

V. Stanovisko předsedy Úřadu

16. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí, jmenovanou podle ustanovení § 152 odst. 3 správního řádu, a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech, jsem podle ustanovení § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy a jeho správnost v rozsahu námitek uvedených v rozkladu, a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise dospěl k následujícímu závěru.

17. Úřad postupoval správně a v souladu se zákonem, když rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích rozhodnutí č. j. ÚOHS-S140/2014/VZ-10908/2014/531/Olu/LFr ze dne 22. 5. 2014. V odůvodnění tohoto rozhodnutí jsou dále uvedeny důvody, které mne vedly k zamítnutí rozkladu a potvrzení napadeného rozhodnutí.

VI. K námitkám rozkladu

18. Nejprve je třeba upozornit na rozdíl mezi předmětem veřejné zakázky a požadavkem na prokázání technických kvalifikačních předpokladů podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. a) zákona. Předmětem veřejné zakázky je dle ustanovení § 7 odst. 1 zákona úplatné poskytnutí dodávek či služeb nebo úplatné poskytnutí stavebních prací. Předmětem veřejné zakázky je v šetřeném případě poskytnutí dodávek, které jsou dále specifikovány v čl. 2 a příloze č. 1 zadávací dokumentace co do technických specifikací a kvantity. Jedná se tedy o konkrétní plnění, které zadavatel v rámci předmětného zadávacího řízení poptává, a které mu jednotliví uchazeči nabízejí ve svých nabídkách. Naproti tomu v čl. 9 zadavatel požaduje splnění technických kvalifikačních požadavků podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. a) zákona, kde je hlavním účelem ověřit, zda uchazeči disponují technickou kapacitou potřebnou k plnění předmětné veřejné zakázky, což může být mimo jiné prokazováno například předložením seznamu významných zakázek realizovaných v posledních 3 letech. Požadavky na technické kvalifikační předpoklady musí být stanoveny s ohledem na předmět plnění veřejné zakázky, nelze však zaměňovat specifikaci předmětu plnění veřejné zakázky za technické kvalifikační předpoklady. Specifikace předmětu plnění automaticky není upřesněním požadavků na technické kvalifikační požadavky zadavatele, ten je naopak povinen vymezit obojí odděleně v souladu s konkrétní zákonnou úpravou. Předmět plnění veřejné zakázky vyjadřuje specifikaci poptávaného plnění a splnění požadavku na technickou kvalifikaci v podobě referencí vyjadřuje zkušenost uchazeče dodat plnění obdobné. Ze zadávací dokumentace tak musí být jasné, jaké plnění zadavatel požaduje, a zároveň z části týkající se kvalifikace musí být jasné, jaká reference je pro zadavatele přijatelná, přičemž se může jednat o plnění podobná, avšak zákonné požadavky na jejich vymezení jsou různé a nelze je tak automaticky zaměňovat, jak učinil zadavatel v rozkladu.

19. Zadavatel ve svém rozkladu v úvodu namítá, že Úřad nesprávně posoudil jeho požadavek na technické kvalifikační předpoklady v čl. 9 zadávací dokumentace, kde je uvedeno: „Technické kvalifikační předpoklady dle § 56 ZVZ splní zájemce, který předloží seznam významných dodávek realizovaných dodavatelem za období posledních tří let, s uvedením jejich rozsahu a doby plnění“, přičemž dále je specifikován pojem „významná veřejná zakázka“ jako: „2 dodávky výpočetní techniky za období jednoho roku pro státní sféru v objemu vyšším než 2.500.000,- Kč bez DPH za dodávku“. Dle zadavatele je tento požadavek stanoven v jednoznačné souvislosti s předmětem plnění veřejné zakázky, přičemž stěžejní je dle zadavatele schopnost dodavatele přeladit jednotlivé komunikující moduly v rámci celé laboratoře.

20. Úřad v bodě 34 napadeného rozhodnutí konstatoval, že „zadavatel specifikoval požadavek v čl. 9 zadávací dokumentace tak, že za významnou dodávku pro dané zadávací řízení považoval 2 dodávky „výpočetní techniky“, tedy dodávky zcela obecného charakteru“.

21. Výše uvedená námitka zadavatele nemůže obstát, neboť ze znění zadávací dokumentace nijak nevyplývá, že by zadavatel požadoval předložit seznam referenčních zakázek, ve kterém by se vyskytovalo poskytnutí dodávek souvisejících s předmětem plnění veřejné zakázky nebo se specifikacemi uvedenými v příloze č. 1 zadávací dokumentace. Naopak zadavatel v rámci referencí požadoval dodávky výpočetní techniky, což nelze interpretovat jinak než obecně jako dodávky libovolné výpočetní techniky. Pokud by zadavatel požadoval předložení referencí na významné dodávky tak, aby z nich bylo patrné, že dodavatel má zkušenost s přeladěním jednotlivých komunikujících modulů na různé nosné frekvence, z pohledu zákona mu v tom nic nebránilo a mohl tyto své požadavky, pokud by byly odůvodněné, v zadávací dokumentaci zohlednit. Pokud však takové požadavky nebylo možno splnit z jiných důvodů, zejména tedy proto, že daná technologie je na trhu teprve krátkou dobu a potřebné reference ještě žádný z dodavatelů na relevantním trhu nemohl získat, nezbývá zadavateli nic jiného, než stanovit požadavek na předložení referenčních zakázek obecněji, tedy například jako dodávku „výpočetní techniky“, avšak v souladu s ustanovením § 56 odst. 1 písm. a) zákona a musí se tak jednat o významné dodávky realizované dodavatelem v posledních 3 letech. Nadto Úřad oprávněnost jeho požadavku na referenci spočívající v „dodávce výpočetní techniky“ nijak nezpochybnil. Specifičnost předmětu veřejné zakázky se tak nijak neodrazil v požadavku zadavatele na prokázání technických kvalifikačních předpokladů. Nelze jinak, než souhlasit s odůvodněním Úřadu, že se v daném případě jedná o požadavek na dodávku prosté výpočetní techniky a z čl. 9 zadávací dokumentace nijak nevyplývá požadavek na to, aby dodavatel byl reálně technicky schopný přeladit jednotlivé komunikující moduly. Související rozkladovou argumentaci zadavatele tedy považuji za lichou.

22. Pokud zadavatel namítá, že požadavek na technické kvalifikační předpoklady spočívající v referencích na 2 dodávky výpočetní techniky pro „státní sféru“ měl být chápán tak, že se jedná především o dodávky pro oblast vzdělávání, opět musím konstatovat, že tato skutečnost ze zadávací dokumentace nijak nevyplývá, což ostatně přiznává zadavatel i v bodě I. svého rozkladu. V souladu s konstantní rozhodovací praxí Úřadu i správních soudů nelze požadavek na referenční dodávky pro „státní sféru“ považovat za opodstatněný, neboť v daném případě vede k možné diskriminaci uchazečů.

23. Jak vyplývá z čl. 9 zadávací dokumentace, zadavatel požadoval v rámci předložení referencí 2 dodávky výpočetní techniky pro veřejný sektor, kdy tento požadavek v rozkladu obhajuje tím, že u kartografických pracovišť různých druhů a úrovní dochází k využívání maximálně jedné pracovní stanice s 3D brýlemi, přičemž problém s nastavováním různých nosných frekvencí u těchto pracovišť nemůže nikdy nastat.

24. V bodě 36 a násl. napadeného rozhodnutí Úřad konstatoval, že neshledal důvod pro to, aby zadavatel omezil svůj požadavek pouze na dodávky pro „státní sféru“, neboť takový požadavek je neopodstatněný a diskriminační a vede k bezdůvodnému omezení možnosti potenciálních dodavatelů účastnit se předmětného zadávacího řízení.

25. V souvislosti s požadavkem na referenční zakázky ze „státní sféry“ lze odkázat na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 30 Af 102/2012 – 55, kde soud uvedl, že „V tomto případě tedy soud neshledal jako oprávněnou potřebu dodavatele, který realizuje stavby pro veřejný i pro soukromý sektor. Náročnost a složitost stavby se neodvíjí od toho, pro koho stavby dodavatel v posledních pěti letech realizoval. Takový požadavek byl funkčně zcela neodůvodněný. Ačkoli je zákonem dána široká volnost zadavatele ke stanovení předpokladů pro účast v zadávacím řízení, tato volnost má své limity. Stanovení předpokladů realizace staveb jak pro veřejný, tak pro soukromý sektor by bylo možné, pokud by žalobce měl pro takový požadavek řádné zdůvodnění. Řádné zdůvodnění toho, že předmětné kvalifikační technické požadavky odpovídají druhu, rozsahu a složitosti předmětu plnění veřejné zakázky však žalobce nepředložil žalovanému ani soudu. Pro realizaci předmětné zakázky není rozhodující, jestli dodavatel stavěl jak pro veřejný, tak pro soukromý sektor, ale zda je schopen zakázku řádně realizovat“. Z citovaného rozsudku (přestože se týká veřejné zakázky na stavební práce, jeho závěry lze aplikovat i na nyní šetřenou věc) vyplývá, že pokud zadavatel přistoupí k restriktivnímu vymezení požadovaných technických kvalifikačních předpokladů, musí toto omezení dostatečně odůvodnit. V předmětné věci by se tedy muselo jednat o takové okolnosti, které podmiňují předložení referenční zakázky realizované pro veřejný sektor. Jelikož však zadavatel požadoval předložení referencí na realizaci dodávek prosté výpočetní techniky, nelze akceptovat omezení prokázání technických kvalifikačních předpokladů pouze pro veřejný sektor, neboť pro takové omezení není důvod – dodávku výpočetní techniky je schopen realizovat bez rozdílu dodavatel se zkušenostmi dodavatelské činnosti pro veřejný sektor i dodavatel se zkušenostmi s dodávkami pro soukromý sektor. Zadavatel sice svůj požadavek obhajuje povahou předmětu plnění, jak je uvedeno v rozkladu, avšak tuto skutečnost nijak nereflektoval v zadávací dokumentaci při stanovování požadavků na technické kvalifikační předpoklady a související rozkladovou argumentaci tak nelze s ohledem na výše uvedené přijmout.

26. Co se týče námitky zadavatele ohledně prokázání technických kvalifikačních předpokladů za poslední rok, kde zadavatel tvrdí, že se nejednalo o prostý nákup výpočetní techniky, ale o nákup nové technologie, která nemohla být před rokem 2011 žádným potenciálním dodavatelem dodávána, konstatuji, že doba, za kterou uchazeči dokládají seznam významných zakázek, je v ustanovení § 56 odst. 1 písm. a) zákona stanovena taxativně jako poslední 3 roky a v případě oblasti obrany nebo bezpečnosti posledních 5 let. Pokud se zadavatel rozhodne pro požadavek na splnění technických kvalifikačních předpokladů podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. a) zákona, je povinen tak učinit v zákoně předepsaným způsobem a není oprávněn se od zákonné úpravy odchýlit.

27. V bodě 31 napadeného rozhodnutí Úřad citoval rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 18/2012 ze dne 18. 4. 2013, který se s touto problematikou vypořádává tak, že „doba posledních 3 let nemůže být vykládána jako maximální doba, v jejímž rozmezí je oprávněním zadavatele stanovit konkrétní dobu, nýbrž jako pevně stanovená doba, ve vztahu k níž musí zadavatel přizpůsobit přiměřenost kvality svého požadavku a jeho míry (hodnoty)“.

28. Není tedy sporu o tom, že zadavatel může buď požadavek na technické kvalifikační předpoklady vynechat a předložení referenčních dodávek nepožadovat, nebo využít možnosti požadovat seznam významných dodávek, avšak pouze plně v souladu s ustanovením § 56 odst. 1 písm. a) zákona – tj. seznam významných zakázek realizovaných za poslední 3 roky. Jelikož však zadavatel požadoval předložení referenčních zakázek za poslední rok, nelze jeho postup považovat za souladný se zákonem. Zadavatel sice tvrdí, že tento postup měl své opodstatnění s ohledem na povahu zadavatele jako vzdělávací instituce, avšak tato skutečnost není nikterak zohledněna v zadávací dokumentaci. Opět je třeba zdůraznit, že zadavatel v zadávací dokumentaci požaduje předložení referencí na dodávky prosté výpočetní techniky, neexistuje tedy důvod, proč by zadavatel neměl respektovat ustanovení § 56 odst. 1 písm. a) zákona a stanovit požadavek na předložení seznamu referenčních zakázek za dobu kratší než poslední 3 roky. S ohledem na výše uvedené ve vztahu k této rozkladové námitce souhlasím s argumentací Úřadu, přičemž námitku zadavatele v rozkladu je třeba odmítnout, neboť nemůže obstát.

29. Co se týče námitky zadavatele týkající se toho, že v daném případě nemohlo dojít k podstatnému omezení soutěžního prostředí, ani vlivu na výběr nejvhodnější nabídky, konstatuji, že Úřad v napadeném rozhodnutí jasným a přezkoumatelným způsobem dovodil, že postup zadavatele mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, neboť pokud by zadavatel technické kvalifikační předpoklady definoval řádně, mohl obdržet více nabídek a nelze vyloučit, že některá z těchto nabídek by byla ekonomicky výhodnější.

30. Jelikož zadavatel stanovil takové požadavky na splnění technických kvalifikačních předpokladů, které neodůvodněně omezují okruh možných uchazečů o veřejnou zakázku, dopustil se diskriminace vůči uchazečům, kteří by jinak byli schopni podat nabídku. Úřad tedy dostatečně prokázal, že pokud by zadavatel neodůvodněně nezkrátil dobu, za kterou je možno předkládat reference, nepožadoval pouze referenční dodávky pro veřejný sektor a správně stanovil výši referenčních zakázek, mohli nabídku podat i jiní dodavatelé, přičemž tato nabídka mohla být výhodnější. Nelze tedy souhlasit s námitkou zadavatele, že jeho postupem nebylo narušeno soutěžní prostředí a výběr nejvhodnější nabídky.

31. Konečně ohledně námitky zadavatele, kde tvrdí, že při posouzení, zda uložená pokuta může mít likvidační charakter, nelze vycházet z celkové výše výsledků hospodaření zadavatele s ohledem na jeho povahu jako vzdělávací instituce, konstatuji, že jakkoli lze souhlasit s tvrzením zadavatele, že finanční prostředky, které tvoří velkou část jeho příjmů, jsou účelově určeny zejména na financování vědecké činnosti a jiných vzdělávacích aktivit, nelze považovat výši uložené pokuty za likvidační, neboť se s ohledem na výši, ve které mohla být Úřadem uložena (tj. 107 772,- Kč), se vyskytuje pod dolní polovinou možné sazby.

32. Posouzení, zda může být uložená pokuta pro zadavatele likvidační či nikoliv, je obsaženo v bodě 52 napadeného rozhodnutí, kde Úřad konstatoval, že pro zadavatele, který hospodaří s financemi v řádu desítek milionů korun, nelze považovat stanovenou výši pokuty jako likvidační. Skutečnost, že Úřad vychází při posuzování, zda pokuta může mít likvidační charakter či nikoliv, z hodnoty, jež je dána hospodářským výsledkem vyplývajícím z výroční zprávy zadavatele za rok 2012, je běžný postup, kterým Úřad nikterak nevybočuje ze své ustálené praxe, neboť se jedná o nejspolehlivější a nejvíce transparentní způsob, jak zjistit ekonomickou situaci zadavatele a posoudit, zda uložená pokuta může mít likvidační charakter. V případě univerzit lze odkázat například na bod 73 rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S496/2014/VZ-21269/2014/551/RHr ze dne 8. 10. 2014 nebo na bod 54 rozhodnutí Úřadu ze dne 11. 11. 2014 č. j. ÚOHS-S776/2014/VZ-23956/2014/531/ESt. Současně pak nelze u veřejné vysoké školy souhlasit s tvrzením, že by pokuta ve výši 30 000 Kč mohla být pro takovýto subjekt likvidační.

VII. Závěr

33. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro změnu či zrušení napadeného rozhodnutí z důvodů uváděných v rozkladu.

34. Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody, pro které by bylo nutno napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, rozhodl jsem tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle ustanovení § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s ustanovením § 152 odst. 4 téhož zákona dále odvolat.

otisk úředního razítka

Ing. Petr Rafaj

předseda

Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

Obdrží:

Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, 17. Listopadu 2172/15, 708 00 Ostrava – Poruba

Vypraveno dne:

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

---

[1] Pokud je v rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení ve smyslu ust. § 26 zákona v návaznosti na ust. § 158 odst. 1 a 2 zákona.