číslo jednací: R0004/2018/VZ-06682/2018/323/EBr
| Instance | II. |
|---|---|
| Věc | Rolba na zimní stadion Uherský Brod |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
| Výrok | rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno |
| Rok | 2018 |
| Datum nabytí právní moci | 7. 3. 2018 |
| Související rozhodnutí | S0473/2017/VZ-36919/2017/513/SBa R0004/2018/VZ-06682/2018/323/EBr |
| Dokumenty |  2018_R004.pdf 344 KB |
|
Č. j.: ÚOHS-R0004/2018/VZ-06682/2018/323/EBr |
|
Brno6 . března 2018 |
V řízení o rozkladu ze dne 3. 1. 2018 doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne navrhovatelem –
- ROLMONT s.r.o., IČO 63995816, se sídlem Na Vinobraní 2636/30, 106 00 Praha 10,
proti usnesení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS‑S0473/2017/VZ-36919/2017/513/SBa ze dne 22. 12. 2017, jímž bylo zastaveno správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele –
- CPA DELFÍN, příspěvková organizace, IČO 71177108, se sídlem Slovácké náměstí 2377, 688 01 Uherský Brod,
učiněných při zadávání veřejné zakázky s názvem „Rolba na zimní stadion Uherský Brod“ zadávané ve zjednodušeném podlimitním řízení, zahájeném dne 3. 11. 2017 uveřejněním výzvy k podání nabídek z téhož dne na profilu zadavatele,
jsem podle § 152 odst. 6 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:
Usnesení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS‑S0473/2017/VZ-36919/2017/513/SBa ze dne 22. 12. 2017
p o t v r z u j i
a podaný rozklad
z a m í t á m.
Odůvodnění
I. Zadávací řízení a správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže
1. Dne 23. 11. 2017 podal navrhovatel ROLMONT s.r.o., IČO 63995816, se sídlem Na Vinobraní 2636/30, 106 00 Praha 10, (dále jen „navrhovatel“) námitky směřující proti některým požadovaným technickým parametrům a proti způsobu hodnocení nabídek uvedeném v zadávací dokumentaci veřejné zakázky s názvem „Rolba na zimní stadion Uherský Brod“ zadávané ve zjednodušeném podlimitním řízení, zahájeném dne 3. 11. 2017 uveřejněním výzvy k podání nabídek z téhož dne (dále jen „veřejná zakázka“) na profilu zadavatele – CPA DELFÍN, příspěvková organizace, IČO 71177108, se sídlem Slovácké náměstí 2377, 688 01 Uherský Brod, (dále jen „zadavatel“).
2. Námitkám navrhovatele zadavatel nevyhověl. Rozhodnutí zadavatele o námitkách bylo vydáno dne 28. 11. 2017.
3. Vzhledem k tomu, že navrhovatel nepovažoval rozhodnutí zadavatele o námitkách za učiněné v souladu se zákonem, podal dne 4. 12. 2017 k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), příslušnému podle § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1] k výkonu dozoru nad zadáváním veřejných zakázek, návrh na přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky, který Úřad obdržel dne 5. 12. 2017,(dále jen „návrh“).
II. Napadené usnesení
4. Dne 22. 12. 2017 vydal Úřad usnesení č. j. ÚOHS‑S0473/2017/VZ-36919/2017/513/SBa (dále jen „napadené usnesení“), kterým rozhodl, že se správní řízení podle § 257 písm. c) zákona zastavuje, neboť v souvislosti s podáním návrhu navrhovatele nedošlo ke složení kauce v souladu s § 255 zákona.
5. V odůvodnění napadeného usnesení Úřad uvedl, že součástí návrhu navrhovatele byl doklad o složení kauce podle § 251 odst. 1 zákona, ovšem jak vyplývá z výpisu z účtu Úřadu, kauce nebyla na účet Úřadu složena ve výši požadované § 255 zákona. Kauce měla být dle Úřadu v posuzovaném případě složena ve výši 100 000 Kč, neboť návrh navrhovatele směřoval proti zadávacím podmínkám, přičemž navrhovatel nepodal nabídku v zadávacím řízení. Kauce však byla reálně složena pouze ve výši 50 000 Kč.
III. Námitky rozkladu
6. Dne 3. 1. 2018 doručil navrhovatel Úřadu rozklad proti napadenému usnesení. Ze správního spisu vyplývá, že napadené usnesení bylo navrhovateli doručeno dne 22. 12. 2017. Rozklad byl podán v zákonné lhůtě.
7. Navrhovatel ve svém rozkladu namítá, že nabídková cena byla stanovena zcela jasně a jednoznačně zadavatelem v zadávací dokumentaci, a to konkrétně v článku V., v němž byla uvedena předpokládaná hodnota veřejné zakázky 3 500 000 bez DPH. Z tohoto důvodu má navrhovatel za to, že kauce ve výši 50 000 Kč byla adekvátní této veřejné zakázce.
8. Dále navrhovatel uvádí, že skutečnosti uvedené v jeho návrhu svědčí o důvodném podezření, že ze strany zadavatele došlo v zadávacím řízení veřejné zakázky k porušení zákona. I bez návrhu je tak dle navrhovatele na místě postup zadavatele prověřit a posoudit tak možnost udělit zadavateli alespoň nějakou sankci.
Závěr rozkladu
9. Navrhovatel ve vztahu k napadenému rozhodnutí neuvádí konkrétní petit, avšak v závěru svého rozkladu navrhuje, aby předseda Úřadu posoudil možnost udělit zadavateli alespoň nějakou sankci.
IV. Řízení o rozkladu
10. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.
Vyjádření zadavatele k rozkladu navrhovatele
11. Dne 16. 1. 2018 Úřad obdržel vyjádření zadavatele k rozkladu navrhovatele, kde zadavatel uvádí, že posouzení otázky složení či nesložení kauce je plně v kompetenci Úřadu, avšak domnívá se, že pokud nabídkovou cenu nelze určit, například v situaci, kdy navrhovatel nepodal nabídku, je navrhovatel povinen složit na účet Úřadu paušálně kauci ve výši 100 000 Kč.
12. Závěrem zadavatel poukazuje na ustanovení § 251 odst. 1 zákona, podle něhož je navrhovatel povinen v návrhu mimo jiné uvést, čeho se svým návrhem domáhá. Tuto podmínku však navrhovatel nesplnil, a návrh na zahájení řízení tak neodpovídá v plném rozsahu ustanovením zákona. Zadavatel tedy považuje podaný rozklad za bezpředmětný, přičemž navrhuje, aby Úřad podanému rozkladu nevyhověl.
Stanovisko předsedy Úřadu
13. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného usnesení a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy a dále správnost napadaného usnesení v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru.
14. Úřad tím, že napadeným usnesením rozhodl tak, že zastavil toto správní řízení, rozhodl správně a v souladu se zákonem. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí jsou v podrobnostech rozvedeny důvody, proč jsem přistoupil k potvrzení napadeného usnesení a k zamítnutí rozkladu.
V. K námitkám rozkladu
Obecně k výši kauce
15. Podle § 255 odst. 1 zákona je navrhovatel, ve lhůtě pro doručení návrhu, povinen složit na účet Úřadu kauci ve výši 1 % z nabídkové ceny navrhovatele za celou dobu plnění veřejné zakázky nebo za dobu prvních čtyř let plnění v případě smluv na dobu neurčitou, nejméně však ve výši 50 000 Kč, nejvýše ve výši 10 000 000 Kč. V případě, že navrhovatel nemůže stanovit celkovou nabídkovou cenu, je povinen složit kauci 100 000 Kč. V případě návrhu na uložení zákazu plnění smlouvy je navrhovatel povinen složit kauci ve výši 200 000 Kč.
16. Podle § 257 písm. c) zákona Úřad zahájené řízení usnesením zastaví, jestliže nedošlo ke složení kauce v souladu s § 255 zákona.
17. V případě, že nastane některý z důvodů uvedených v ustanovení § 257 zákona, Úřad nemá jinou možnost, než správní řízení usnesením zastavit. Z hlediska toho, o jaký nedostatek se ale jedná, může Úřad postupovat dvěma možnými způsoby. V případě, že se jedná o vadu odstranitelnou, Úřad musí v souladu s § 37 odst. 3 správního řádu v návaznosti na § 45 odst. 2 správního řádu vyzvat navrhovatele k odstranění vad návrhu, poskytnout mu k tomu přiměřenou lhůtu a poučit jej o následcích jejich neodstranění. V případě, že se však jedná o neodstranitelný nedostatek, Úřad může toliko zahájené správní řízení zastavit, neboť zde není dán prostor pro nápravu takového nedostatku ze strany navrhovatele. Při rozlišení, zda se jedná o nedostatek odstranitelný nebo neodstranitelný, je třeba vycházet ze znění příslušných ustanovení zákona.
18. Za odstranitelné nedostatky, resp. vady podání lze považovat takové vady, u nichž zákon předpokládá zastavení správního řízení až poté, co Úřad navrhovatele vyzve k odstranění nedostatků návrhu a navrhovatel je ani přes výzvu ve lhůtě stanovené Úřadem neodstraní (srov. § 257 písm. a) zákona). U důvodu, pro který Úřad správní řízení zastaví, obsaženém v § 257 písm. c) zákona však zákon předpokládá zastavení správního řízení, aniž by Úřad navrhovatele k odstranění tohoto nedostatku vyzýval.
19. Nedostatek podmínky řízení podle § 257 písm. c) zákona je tedy třeba považovat za neodstranitelný, pro který Úřad správní řízení zastaví bez dalšího. Jedná se o to, že v rámci správního řízení nedošlo ke složení kauce v souladu s § 255 zákona. To tedy znamená, že v případě, že Úřad obdrží návrh, přičemž ve lhůtě k tomu určené nebyla na účet Úřadu připsána kauce v požadované výši podle § 255 odst. 1 zákona, je povinen zahájené správní řízení bez dalšího zastavit (tj. bez předchozí výzvy k odstranění tohoto nedostatku).
20. Nad rámec výše uvedeného podotýkám, že § 257 písm. a) zákona (tedy v rámci vad, jež mohou být odstraněny ve lhůtě stanovené ve výzvě k odstranění vad návrhu) obsahuje také skutečnost, že k návrhu není připojen doklad o složení kauce ve výši podle § 255 odst. 1 nebo 2 zákona. Zde je však důležité poznamenat, že je nutné odlišovat povinnost přiložit k návrhu doklad o složení kauce (viz § 257 písm. a) zákona) a povinnost složit samotnou kauci (viz § 257 písm. c) zákona). Doklad o složení kauce je totiž součástí návrhu a lze tak uvažovat o jeho doplnění, tj. zejména za situace, kdy kauce byla skutečně uhrazena, a navrhovatel zapomněl přiložit o této skutečnosti doklad. Samotné složení kauce je však podmínka řízení, která musí být v zákonem předepsané lhůtě splněna bez dalšího a nelze tedy její opomenutí prominout. Touto problematikou se ostatně zabýval již Krajský soud v Brně v rozsudku č. j. 30 Af 81/2015-63 ze dne 23. 10. 2017, a byť tento rozsudek dopadá na ustanovení zákona č. 137/2006 Sb. o veřejných zakázkách, mám za to, že je s ohledem na totožnost této právní úpravy s právní úpravou obsaženou v zákoně, aplikovatelný i na nyní projednávaný případ.
21. Jako dílčí závěr tedy uvádím, že pokud nastane důvod uvedený v § 257 zákona, pro který Úřad správní řízení usnesením zastaví a jedná-li se o neodstranitelný nedostatek, pak je z povahy věci vyloučeno, aby tento mohl být po uplynutí lhůty pro podání návrhu zhojen jakýmkoliv následným postupem navrhovatele nebo Úřadu. Úřad je v takovém případě povinen bez dalšího postupovat podle dispozice § 257 zákona, aniž by v době po uplynutí lhůty pro podání návrhu mohl navrhovatel tento nedostatek odstranit. Přitom zároveň platí, že nepřipsání kauce ve výši podle § 255 odst. 1 zákona na účet Úřadu ve lhůtě pro doručení návrhu je neodstranitelnou vadou návrhu.
Výpočet výše kauce v projednávaném případě
22. V posuzovaném případě bylo otázkou, jakou výši kauce byl navrhovatel povinen složit na účet Úřadu. Jak již bylo řečeno výše, podstatnou skutečností při stanovení výše kauce je, zda navrhovatel byl schopen určit celkovou nabídkovou cenu veřejné zakázky, či ne.
23. Komentářová literatura pak k možnosti stanovení nabídkové ceny uvádí následující: „Pokud navrhovatel není schopen stanovit celkovou nabídkovou cenu (typicky u návrhu proti zadávacím podmínkám), nebo pokud zadavatel neuveřejnil předpokládanou hodnotu koncese, činí výše kauce 100 000 Kč.“ (viz PODEŠVA, Vilém. Zákon o zadávání veřejných zakázek: Zákon o registru smluv: komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2016.)
24. Z výše uvedeného lze tedy dovodit, že v případech, kdy námitky i následný návrh k Úřadu směřovaly proti zadávacím podmínkám veřejné zakázky a navrhovatel v době jeho podání nepodal nabídku v zadávacím řízení, nebylo možné stanovit celkovou nabídkovou cenu navrhovatele za celou dobu plnění veřejné zakázky nebo za dobu prvních čtyř let plnění v případě smluv na dobu neurčitou.
25. Tuto skutečnost nezmění ani fakt, že součástí zadávací dokumentace byla informace o předpokládané hodnotě veřejné zakázky. Jak totiž vyplývá z judikatury správních soudů, „[k]rajský soud zdůraznil, že nabídkovou cenu je třeba odlišovat od předpokládané hodnoty veřejné zakázky“, zároveň bylo správními soudy judikováno, že „[m]ohou nastat případy, kdy nelze výši kauce odvozovat z nabídkové ceny, typicky tehdy, pokud je návrh podáván ještě v době, kdy nabídky dosud nebyly podány (např. návrh proti zadávacím podmínkám nebo proti postupu zadavatele ve fázi posouzení žádosti). Pro takový případ stanovil § 115 odst. 1 zákona kauci ve výši 100 000 Kč.“ (viz rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 69/2014 – 92, ze dne 15. 10. 2015)
26. Na výše uvedené tvrzení v rozsudku Krajského soudu následně reagoval také Nejvyšší správní soud, když konstatoval, že „[l]ze přisvědčit právnímu názoru krajského soudu, pokud upozorňuje na odlišnost a vzájemnou nezaměnitelnost pojmů ‚předpokládaná hodnota veřejné zakázky‘ (§ 13 zákona) a ‚nabídková cena‘, jejíž výše je rozhodná pro stanovení výše kauce.“ (viz Rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 8 As 158/2015-40 ze dne 1. 7. 2016)
27. K výše uvedené judikatuře správních soudů považuji na nutné doplnit, že byť se tato vztahuje k právní úpravě obsažené v zákoně č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v rozhodném znění, mám za to, že je, s ohledem na totožné znění ustanovení upravujících výpočet výše kauce v § 255 odst. 1 zákona, plně použitelná i v nyní projednávaném případě.
28. Z výše uvedeného lze tedy dovodit, že pokud jde o výši kauce, tu zákon odvíjí od nabídkové ceny, nikoli tedy od předpokládané hodnoty předmětu veřejné zakázky (k tomu též Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 12. 1. 2012, čj. 62 Af 42/2010-131). Námitka navrhovatele, že nabídková cena byla jasně a jednoznačně stanovena zadavatelem v čl. V. zadávací dokumentace jakožto předpokládaná hodnota veřejné zakázky tedy nemůže obstát, neboť se nejednalo o nabídkovou cenu navrhovatele, nýbrž o předpokládanou hodnotu veřejné zakázky, z níž nelze výši kauce určit.
29. S nesložením kauce v souladu s § 255 zákona, zákon podle § 257 písm. c) zákona spojuje jediný následek, kterým je zastavení řízení bez dalšího. Jelikož tedy navrhovatel prokazatelně složil kauci ve výši 50 000 Kč (což žádný z účastníků správního řízení nečiní sporným), ačkoli mělo na základě výše uvedeného dojít ke složení kauce ve výši 100 000 Kč, nedošlo ke složení kauce v souladu s § 255 zákona a Úřad tedy rozhodl správně a v souladu se zákonem, když předmětné správní řízení zastavil.
K možnosti uložení sankce
30. K námitce navrhovatele, že i bez návrhu je na místě postup zadavatele prověřit a posoudit tak možnost udělit zadavateli alespoň nějakou sankci, uvádím následující.
31. Předně se třeba si uvědomit, že výše uvedená námitka nesměřuje proti závěrům napadeného usnesení, a tudíž z hlediska posouzení souladu napadeného usnesení s právními předpisy není relevantní.
32. Nad rámec výše uvedeného však podotýkám, že pro řádné prošetření postupu zadavatele je třeba, aby návrh navrhovatele neobsahoval takové vady, jež by zapříčiňovaly zastavení správního řízení bez dalšího. Jelikož v daném případě nedošlo ke složení kauce v souladu s § 255 zákona, a Úřad zastavil správní řízení, nemohlo ani dojít k následnému projednání pochybení zadavatele v šetřené veřejné zakázce.
33. Jedinou možností pro projednání postupu zadavatele v rámci správního řízení vedeného Úřadem tak zůstává možnost zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele z moci úřední. K tomuto kroku však Úřad přistupuje až v případě, že pojme důvodné podezření o porušení zákona v průběhu zadávání veřejné zakázky, což ostatně obecně vyplývá kupříkladu z rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 108/2015-95 ze dne 29. 1. 2016, „je pouze v dispozici správního orgánu I. stupně, zda zahájí správní řízení z moci úřední či nikoliv. Pokud v dané věci správnímu orgánu I. stupně nevzniklo důvodné podezření, že došlo k porušení zákona, pak neměl povinnost správní řízení z moci úřední zahájit“. K této problematice je tedy třeba uvést, že v případě podání podnětu nelze dovodit subjektivní právo podavatele na zahájení správního řízení.
34. Závěrem tedy shrnuji, že Úřad rozhodl správně a v souladu se zákonem, když zastavil správní řízení podle § 257 písm. c) zákona, neboť nedošlo k připsání správné výše kauce podle § 255 odst. 1 zákona na účet Úřadu, tj. když byly splněny zákonem předpokládané podmínky pro zastavení správního řízení.
VI. Závěr
35. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného usnesení z důvodů uváděných v rozkladu.
36. Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody pro zrušení či změnu napadeného usnesení, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona nelze dále odvolat.
otisk úředního razítka
Ing. Petr Rafaj
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Obdrží:
1. ROLMONT s.r.o., Na Vinobraní 2636/30, 106 00 Praha 10
2. CPA DELFÍN, příspěvková organizace, Slovácké náměstí 2377, 688 01 Uherský Brod
Vypraveno dne:
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1]Pokud je v tomto rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení v daném případě ve smyslu ustanovení § 53odst. 1 zákona v návaznosti na ustanovení § 273 zákona.