číslo jednací: 09693/2021/162/LKa
spisová značka: R0116/2017/VZ

• Instance: II.
• Věc: Vývoj informačního systému VIOLA 2012, 2013, 2014
• Účastníci:
  1. Česká republika – Ministerstvo financí
• Typ správního řízení: Veřejná zakázka
• Výrok: rozhodnutí zrušeno a věc vrácena k novému projednání a rozhodnutí
• Rok: 2017
• Datum nabytí právní moci: 3. 5. 2021
• Související rozhodnutí: S0186/2017/VZ-19607/2017/553/MBu; R0116/2017/VZ-27134/2017/322/LKa; 09693/2021/162/LKa; 30192/2021/523/JHl

Spisová značka:  ÚOHS-R0116/2017/VZ Číslo jednací:      ÚOHS-09693/2021/162/LKa

Brno 26.04.2021

V řízení o rozkladu ze dne 14. 7. 2017 doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne zadavatelem –

• Česká republika – Ministerstvo financí, IČO 00006947, se sídlem Letenská 525/15, 118 00 Praha 1 – Malá Strana,

proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S0186/2017/VZ-19607/2017/553/MBu ze dne 29. 6. 2017 vydanému ve správním řízení vedeném:

• ve věci možného spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, zadavatelem při zadávání veřejné zakázky s názvem „Vývoj informačního systému VIOLA 2012“ v jednacím řízení bez uveřejnění, jehož formulář „Oznámení o zadání zakázky“ byl ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněn dne 30. 5. 2012 pod ev. č. 218912;
• ve věci možného spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, zadavatelem při zadávání veřejné zakázky s názvem „Vývoj IS Viola 2013“ v jednacím řízení bez uveřejnění, jehož formulář „Oznámení o zadání zakázky“ byl ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněn dne 15. 5. 2013 pod ev. č. 345265;
• ve věci možného spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, zadavatelem při zadávání veřejné zakázky s názvem „Vývoj IS Viola 2014“ v jednacím řízení bez uveřejnění, jehož formulář „Oznámení o zadání zakázky“ byl ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněn dne 29. 9. 2014 pod ev. č. 488552,

jsem podle § 152 odst. 6 písm. a) ve spojení s § 90 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, rozhodl takto:

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S0186/2017/VZ-19607/2017/553/MBu ze dne 29. 6. 2017

r u š í m

a věc

v r a c í m

Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže k novému projednání.

Odůvodnění

I.               Zadávací řízení a správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1. Zadavatel – Česká republika – Ministerstvo financí, IČO 00006947, se sídlem Letenská 525/15, 118 00 Praha 1 – Malá Strana (dále jen „zadavatel“) zadal v jednacím řízení bez uveřejnění podle zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1] tyto veřejné zakázky:

• „Vývoj informačního systému VIOLA 2012“, jehož formulář „Oznámení o zadání zakázky“ byl ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněn dne 30. 5. 2012 pod ev. č. 218912 (dále jen „veřejná zakázka č. 1“);

• „Vývoj IS Viola 2013“, jehož formulář „Oznámení o zadání zakázky“ byl ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněn dne 15. 5. 2013 pod ev. č. 345265 (dále jen „veřejná zakázka č. 2“);

• „Vývoj IS Viola 2014“, jehož formulář „Oznámení o zadání zakázky“ byl ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněn dne 29. 9. 2014 pod ev. č. 488552 (dále jen „veřejná zakázka č. 3“).

2. Zadávací řízení na veřejnou zakázku č. 1 bylo zahájeno dne 20. 2. 2012 odesláním „Výzvy k jednání v jednacím řízení bez uveřejnění o veřejnou zakázku v souladu s  § 23 odst. 4 písm. a) zákona (dále jen „Výzva č. 1“) uchazeči – Krabat cz, s. r. o., IČO 26513625, se sídlem Rýdlova 695, 251 01 Říčany (dále jen „vybraný uchazeč“).

3. Podle bodu I. Výzvy č. 1 byl předmětem plnění veřejné zakázky vývoj informačního systému VIOLA.

4. Dne 25. 5. 2012 zadavatel uzavřel s vybraným uchazečem smlouvu na plnění předmětu veřejné zakázky č. 1.

5. Podle materiálu označeného jako „Podklady pro zahájení VZ“ (referátník předložený příslušným odpovědným zaměstnancům zadavatele v rámci přípravy zadání veřejné zakázky č. 1) „Vývoj informačního systému Viola v roce 2012 navazuje na analýzu požadavků vyplývajících z legislativy ČR, EU, FM a požadavků příslušných auditorů, a je doplňován na základě zkušeností z provozu. Zahrnuje úpravy metodického rázu připravované k přijímání prostředků z EU, EHP/Norsko I. a II., FM Švýcarsko a Fondu solidarity. Systém řeší problémy vzniklé z návaznosti na interface MSC2007, AVIS me, CEDR a sleduje nové technologie.“ Nezbytnost zadání veřejné zakázky č. 1 v jednacím řízení bez uveřejnění byla odůvodněna následujícím způsobem: „Poskytnutí služeb od jiných dodavatelů by bylo nekompatibilní s již realizovanými pracemi v informačním systému Viola a v případě změny dodavatele by vznikly vyšší finanční náklady i vysoké riziko nefunkčnosti již pořízeného majetku.“

6. Zadávací řízení na veřejnou zakázku č. 2 bylo zahájeno dne 7. 3. 2013 odesláním „Výzvy k jednání v jednacím řízení bez uveřejnění o veřejnou zakázku v souladu s  § 23 odst. 4 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách“ (dále jen „Výzva č. 2“) vybranému uchazeči.

7. Podle bodu I. Výzvy č. 2 byl předmětem plnění veřejné zakázky vývoj informačního systému VIOLA.

8. Dne 29. 4. 2013 zadavatel uzavřel s vybraným uchazečem smlouvu na plnění předmětu veřejné zakázky č. 2.

9. Podle materiálu označeného jako „Podklady pro zahájení VZ“ (referátník předložený příslušným odpovědným zaměstnancům zadavatele v rámci přípravy zadání veřejné zakázky č. 2) byla nezbytnost zadání veřejné zakázky č. 2 v jednacím řízení bez uveřejnění odůvodněna následujícím způsobem: „Vzhledem k tomu, že se jedná o úpravu a integraci stávajícího systému, navrhujeme zajištění dalšího vývoje IS Viola formou jednacího řízení bez uveřejnění (…). Zadavatel získal v minulosti licenční oprávnění, které je nezbytné pro pořízení dalšího plnění, a dodavatel nemá vůli udělit autorskoprávní či jinou licenci jiné osobě, která by plnění mohla zadavateli poskytnout. Návrh vychází i z technických důvodů, protože plnění od jiného zájemce by vyvolalo výrazně vyšší finanční náklady, značné riziko nefunkčnosti již pořízeného majetku a nedodržení plánovaného časového rozvoje, požadované aktualizace i údržby tohoto majetku a změna dodavatele by tedy vedla k nepřiměřeným technickým obtížím spojeným s další implementací a rozvojem.“

10. Obdobné odůvodnění je obsaženo i v rámci Odůvodnění veřejné zakázky ze dne 7. 3. 2013 a v Písemné zprávě zadavatele ze dne 10. 5. 2013.

11. Zadávací řízení na veřejnou zakázku č. 3 bylo zahájeno dne 6. 8. 2014 odesláním „Výzvy k jednání v jednacím řízení bez uveřejnění o veřejnou zakázku v souladu s  § 23 odst. 4 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách“ (dále jen „Výzva č. 3“) vybranému uchazeči.

12. Podle bodu I. Výzvy č. 3 byl předmětem plnění veřejné zakázky vývoj informačního systému VIOLA.

13. Dne 16. 9. 2014 zadavatel uzavřel s vybraným uchazečem smlouvu na plnění předmětu veřejné zakázky č. 3.

14. Podle Písemné zprávy ze dne 24. 9. 2014 byla veřejná zakázka č. 3 zadána v jednacím řízení bez uveřejnění, neboť „může být plněna z technických důvodů a z důvodu ochrany práv z průmyslového a jiného duševního vlastnictví pouze dodavatelem“.

15. Dne 16. 5. 2017 zahájil Úřad správní řízení z moci úřední, neboť získal pochybnosti o souladu úkonů a postupů učiněných zadavatelem ve výše uvedených zadávacích řízeních se zákonem.

II.             Napadené rozhodnutí

16. Dne 29. 6. 2017 vydal Úřad rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0186/2017/VZ-19607/2017/553/MBu (dále jen „napadené rozhodnutí“), jehož výrokem I. rozhodl, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že při zadávání veřejné zakázky č. 1 nedodržel postup stanovený v § 21 odst. 2 zákona, když předmětnou veřejnou zakázku zadal v jednacím řízení bez uveřejnění, aniž by k tomu byly splněny podmínky stanovené v § 23 odst. 4 písm. a) zákona, neboť zadavatel neprokázal, že by předmětnou veřejnou zakázku mohl z technických důvodů či z důvodu ochrany výhradních práv realizovat pouze vybraný uchazeč, ačkoliv na základě těchto důvodů předmětnou veřejnou zakázku zadal, přičemž výše uvedený postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a zadavatel uzavřel dne 25. 5. 2012 s vybraným uchazečem smlouvu na plnění předmětu veřejné zakázky č. 1.

17. Výrokem II. napadeného rozhodnutí Úřad rozhodl, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že při zadávání veřejné zakázky č. 2 nedodržel postup stanovený v § 21 odst. 2 zákona, když předmětnou veřejnou zakázku zadal v jednacím řízení bez uveřejnění, aniž by k tomu byly splněny podmínky stanovené v § 23 odst. 4 písm. a) zákona, neboť zadavatel neprokázal, že by předmětnou veřejnou zakázku mohl z technických důvodů či z důvodu ochrany výhradních práv realizovat pouze vybraný uchazeč, ačkoliv na základě těchto důvodů předmětnou veřejnou zakázku zadal, přičemž výše uvedený postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a zadavatel uzavřel dne 29. 4. 2013 s vybraným uchazečem smlouvu na plnění předmětu veřejné zakázky č. 2.

18. Výrokem III. napadeného rozhodnutí Úřad rozhodl, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že při zadávání veřejné zakázky č. 3 nedodržel postup stanovený v § 21 odst. 2 zákona, když předmětnou veřejnou zakázku zadal v jednacím řízení bez uveřejnění, aniž by k tomu byly splněny podmínky stanovené v § 23 odst. 4 písm. a) zákona, neboť zadavatel neprokázal, že by předmětnou veřejnou zakázku mohl z technických důvodů či z důvodu ochrany výhradních práv realizovat pouze vybraný uchazeč, ačkoliv na základě těchto důvodů předmětnou veřejnou zakázku zadal, přičemž výše uvedený postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a zadavatel uzavřel dne 16. 9. 2014 s vybraným uchazečem smlouvu na plnění předmětu veřejné zakázky č. 3.

19. Za spáchání správních deliktů uvedených ve výrocích I., II. a III. napadeného rozhodnutí byla podle § 120 odst. 2 písm. a) zákona uložena zadavateli výrokem IV. napadeného rozhodnutí pokuta ve výši 200 000 Kč.

III.           Rozklad zadavatele

20. Dne 14. 7. 2017 obdržel Úřad rozklad zadavatele z  téhož dne proti napadenému rozhodnutí. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo zadavateli doručeno dne 29. 6. 2017. Zadavatel podal rozklad v zákonné lhůtě.

Námitky rozkladu

21. Zadavatel v rozkladu uvádí, že Úřad nepostupoval v souladu s § 259 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZZVZ“), neboť se zabýval podnětem pisatele, přestože dle zadavatele poplatek za podání podnětu nebyl uhrazen včas nebo vůbec. Dle zadavatele Úřad zahájil správní řízení nezákonně, čímž zasáhl do ústavně zaručeného práva zadavatele na spravedlivý proces.

22. Zadavatel dále namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, neboť se Úřad nevypořádal s argumentací zadavatele, že ve vztahu k veřejné zakázce č. 1, jejíž smluvní cena činila 1 465 960 Kč bez DPH, byl správní delikt dle názoru zadavatele zhojen přijetím zákonného opatření Senátu č. 341/2013 Sb., kterým se měnil zákon, a zákonem č. 55/2012 Sb., kterým se měnil zákon, jejichž přijetím došlo mimo jiné ke změně finančních limitů předpokládané hodnoty veřejné zakázky malého rozsahu. Zadavatel dále uvádí, že Úřad má povinnost při rozhodování o správním deliktu zohlednit příznivější právní úpravu, jak vyplývá z judikatury Ústavního soudu, Nejvyššího správního soudu i z rozhodovací praxe Úřadu.

23. Zadavatel uvádí, že ve vztahu k veřejné zakázce č. 1 a č. 3 by měl Úřad zohledňovat závěry usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 5 As 104/2013-46 ze dne 16. 11. 2016 a Úřad by tak měl přihlížet ke všem pozdějším změnám příslušného právního předpisu, jestliže jsou pro pachatele příznivější, a to s odkazem na čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod.

24. Zadavatel dále uvádí, že se Úřad nezabýval otázkou, zda bylo v jeho působnosti uvedené veřejné zakázky č. 1 a č. 3 přezkoumávat.

25. Zadavatel rovněž rozporuje tvrzení Úřadu, že zadavatel neunesl důkazní břemeno v souvislosti s prokázáním podmínek opravňujících použití jednacího řízení bez uveřejnění.

26. Zadavatel v rozkladu dále namítá nesprávný výklad relevantní judikatury, ale i nesprávné posouzení relevantní právní úpravy Úřadem.

27. Zadavatel je toho názoru, že Úřad nedodržel zásadu volného hodnocení důkazů, nesprávným hodnocením důkazů pak snížil důvěryhodnost správního řízení, neboť sám nedokázal problematiku autorských práv postavit najisto.

28. Zadavatel dále brojí jednak proti samotné výši uložené pokuty a dále i proti odůvodnění pokuty, které dle zadavatele nekoresponduje s výrokem napadeného rozhodnutí, když Úřad v napadeném rozhodnutí uvedl, že uložil pokutu v dolní polovině možné sazby, konkrétně 200 000 Kč, přičemž nejvyšší možná pokuta je dle zadavatele 355 062 Kč.

Závěr rozkladu

29. Zadavatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil.

IV.          Původní rozhodnutí o rozkladu a soudní přezkum

30. Úřad neshledal důvody pro postup podle § 87 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a v souladu s § 88 odst. 1 téhož zákona postoupil věc orgánu rozhodujícímu o rozkladu.

31. Dne 20. 9. 2017 vydal předseda Úřadu rozhodnutí č. j. ÚOHS-R0116/2017/VZ-27134/2017/322/LKa (dále jen „původní rozhodnutí o rozkladu“), kterým napadené rozhodnutí potvrdil a podaný rozklad zamítl.

32. Proti původnímu rozhodnutí o rozkladu podal zadavatel žalobu ke Krajskému soudu v Brně (dále jen „krajský soud“). Rozsudkem č. j. 62 Af 93/2017-94 ze dne 7. 8. 2019 (dále jen „rozsudek KS“) krajský soud rozhodl tak, že se původní rozhodnutí o rozkladu zrušuje a věc se vrací Úřadu k dalšímu řízení. Proti rozsudku krajského soudu podal předseda Úřadu dne kasační stížnost.

33. Nejvyšší správní soud se v rozsudku č. j. 2 As 251/2019 - 52 ze dne 24. 2. 2021 (dále jen „rozsudek NSS“) plně ztotožnil se závěry rozsudku krajského soudu a kasační stížnost zamítl.

V.            Řízení o rozkladu

34. Po vrácení správního spisu Nejvyšším správním soudem Úřadu pokračuje předseda Úřadu v řízení o rozkladu proti napadenému rozhodnutí. Předseda Úřadu je v dalším řízení zavázán právním názorem vysloveným v rozsudku KS a zároveň právním názorem vysloveným v rozsudku NSS.

35. Dne 16. 3. 2021 bylo písemností č. j. ÚOHS-07391/2021/162/LKa zadavateli oznámeno, že se ve správním řízení pokračuje.

Stanovisko předsedy Úřadu

36. Po posouzení rozkladu a veškerého spisového materiálu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech byl podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumán soulad napadeného rozhodnutí a řízení, jež jeho vydání předcházelo, s právními předpisy jakož i správnost napadeného rozhodnutí. Vázán právním názorem krajského soudu a Nejvyššího správního soudu dospěl předseda Úřadu k závěru, že napadené rozhodnutí je třeba zrušit a věc je třeba vrátit Úřadu k dalšímu projednání, a to z důvodu, že Úřad nedostatečně zjistil skutkový stav věci.

VI.          K důvodům zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci Úřadu k novému projednání

37. Stěžejní otázkou je, zda zadavatel spáchal správní delikty dle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že při zadávání veřejné zakázky č. 1, veřejné zakázky č. 2 a veřejné zakázky č. 3 nedodržel postup stanovený v § 21 odst. 2 zákona, když předmětné veřejné zakázky zadal v jednacích řízeních bez uveřejnění, tedy zda byly splněny podmínky stanovené v § 23 odst. 4 písm. a) zákona, a zda zadavatel prokázal, že by předmětné veřejné zakázky mohl z technických důvodů či z důvodu ochrany výhradních práv realizovat pouze vybraný uchazeč. Úřad v napadeném rozhodnutí dospěl k závěru, že řečené správní delikty zadavatel spáchal, což bylo potvrzeno i v původním rozhodnutí o rozkladu. Touto otázkou se rovněž zabýval krajský soud, který se s jejím posouzením ze strany Úřadu neztotožnil, jelikož shledal, že správní řízení vedené Úřadem v této věci trpí vadami ohledně skutkových zjištění.

38. Úřad v bodu 117. odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatoval, že již z okolnosti, že předmětem plnění původní smlouvy uzavřené dne 29. 4. 2004 s vybraným uchazečem bylo zhotovení systému IS VIOLA, jehož účelem je zajištění centrální evidence, účtování a finanční monitoring finančních prostředků strukturální pomoci EU, je evidentní, že nelze dojít k závěru, že zadavatel prokazatelně nemohl mít vědomí o potřebě budoucích velmi častých aktualizací, úprav a doplnění tohoto informačního systému, neboť zadavateli muselo být již tehdy zřejmé, že předmětný systém bude užívat dlouhodobě a bude třeba pravděpodobně provádět např. s ohledem na legislativní změny jisté úpravy, čemuž nasvědčuje i to, že původní smlouva na servis a údržbu tohoto systému ze dne 21. 4. 2004 byla uzavřena na dobu neurčitou. Zadavatel si tedy již v době pořizování systému IS VIOLA musel být vědom potřeby jeho dalšího rozvoje, aktualizací, rozšíření či úprav a situaci, kdy musel jakékoliv další úpravy zadávat výhradně vybranému uchazeči, vytvořil vědomě.

39. Výše uvedený závěr Úřadu podpořil rovněž předseda Úřadu v bodu 73. odůvodnění původního rozhodnutí o rozkladu, v němž je uvedeno, že zadavatel musel předpokládat potřebu budoucích veřejných zakázek v návaznosti na vývoj informačního systému VIOLA, který slouží k finančnímu řízení a účtování o prostředcích z rozpočtu EU, tedy potřebu provádění úprav, rozšiřování informačního systému, to vše v souvislosti s neustálým plynutím finančních prostředků poskytovaných Evropskou unií. Vzhledem k tomu, že se jedná o informační systém pro účtování a finanční monitoring prostředků strukturálních fondů, musel zadavatel rozumně předvídat, že právní úprava, ať už právních předpisů Evropské unie nebo tuzemských, bude měněna, v důsledku čehož budou vyžadovány i změny informačního systému, což se v daném případě potvrdilo právě potřebou zadat veřejné zakázky č. 1, č. 2 a č. 3. Zadavatel tedy měl právě uvedené skutečnosti zohlednit při nastavení licenčních ujednání v Původní smlouvě. Zadavatel tudíž stav exkluzivity sám způsobil. Skutečnost, že v rámci Původní smlouvy došlo k uzavření nevýhodných licenčních podmínek, způsobila, že zadavatel nesplnil podmínky pro zadání veřejných zakázek č. 1, č. 2 a č. 3 v jednacích řízeních bez uveřejnění, tudíž postupoval v rozporu se zákonem.

40. Krajský soud v návaznosti na výše uvedené dospěl k závěru, že je původní rozhodnutí o rozkladu v tomto ohledu nepřezkoumatelné pro nedostatek skutkových důvodů (srov. bod 44. odůvodnění rozsudku KS).

41. Podle krajského soudu měl předseda Úřadu po označení konkrétních skutečností, které zadavatel údajně nemohl při zadávání původní veřejné zakázky, veřejné zakázky IS VIOLA, předvídat a které potřebu následných změn, a tedy zadávání veřejných zakázek v jednacích řízeních bez uveřejnění, iniciovaly, zadavatelovu argumentaci řádně vypořádat. Je-li argumentace zadavatele z podstatné části vystavěna na tvrzení změny právního rámce, který byl z pohledu vývoje zadavatelovy poptávky určující, pak zdánlivě samozřejmá reakce předsedy Úřadu v tom směru, že zadavatel musel rozumně předvídat, že právní úprava, ať už unijní či vnitrostátní, bude měněna (viz právě bod 73. odůvodnění původního rozhodnutí o rozkladu), nemůže být považována za dostatečné vypořádání této nosné zadavatelovy námitky.

42. Dle krajského soudu bylo na Úřadu, aby po označení těchto konkrétních skutečností, které iniciovaly potřebu následných změn, a tedy zadávání veřejných zakázek v jednacích řízeních bez uveřejnění a které zadavatel údajně nemohl při zadávání původní veřejné zakázky předvídat, provedl důkazy a vyhodnotil je v kontextu zadavatelových tvrzení z toho pohledu, zda se zadavatel nacházel v jedné ze situací nastíněných krajským soudem v rozsudku KS. Úřad tak měl posoudit, zda zadavatel při zadávání původní veřejné zakázky akceptoval licenční či jiná smluvní ujednání, která de facto vyloučila, aby navazující veřejná zakázka mohla být splněna jiným než v této původní veřejné zakázce vybraným dodavatelem, a to i přesto, že s ohledem na konkrétní okolnosti v době zadávání původní veřejné zakázky musel rozumně předpokládat, že v budoucnu vznikne potřeba zadání navazujících veřejných zakázek, anebo naopak, zda zadavatel při zadávání původní veřejné zakázky s ohledem na skutkové okolnosti předcházející a provázející její zadávání budoucí potřebu zadávat navazující veřejné zakázky předvídat skutečně objektivně nemohl, avšak z důvodu nastalé objektivní změny okolností byl následně nucen navazující veřejné zakázky zadat.

43. Úřad tak měl dle krajského soudu důkladně posoudit objektivní změny okolností vedoucí k nutnosti úprav předmětného informačního systému – zadavatelem tvrzené legislativní změny, zejména pak vydání Akčního plánu ke zlepšení řídícího a kontrolního systému pro strukturální fondy v České republice. Současně se Úřad měl zabývat i argumentem zadavatele, podle něhož byl předmětný informační systém poptáván toliko na dobu programového období 2004 - 2006, případně posoudit možnost zadavatele reálně předvídat prodloužení „životnosti“ informačního systému při zadávání původní veřejné zakázky. Předseda Úřadu v uvedeném kontextu neměl samozřejmě přehlédnout, že ke změnám původního plnění poskytnutého vybraným dodavatelem na základě smlouvy o dílo z roku 2004 došlo poprvé až v roce 2012, tedy až po přibližně 6 letech od plánovaného skončení programového období a současně po přibližně 8 letech od smluveného skončení plnění ukončením „II. Etapy“ (ke dni 30. 11. 2004) podle smlouvy o dílo ze dne 29. 4. 2004 (příloha č. 1 smlouvy o dílo ze dne 29. 4. 2004).

44. Krajský soud dále uvedl, že okamžik pořízení důkazních prostředků není zákonem ani ZZVZ a ani jiným zákonem limitován. Zadavatel tak byl oprávněn dovolávat se na podporu svého tvrzení ohledně oprávněnosti použití jednacího řízení bez uveřejnění všech údajů a skutečností, které by mohly podle jeho názoru přispět ke zjištění stavu věci.

45. Dle krajského soudu musí Úřad doplnit skutková zjištění v intencích výše uvedeného v dalším řízení. Zjišťování skutkového stavu je primárně věcí první instance Úřadu. Byť není zcela vyloučeno, aby byly další rozhodné skutečnosti zjišťovány i v řízení o rozkladu, rozsah dokazování, které je třeba v této věci provést, není zdaleka zanedbatelný. V takovém případě nelze zadavatele zbavit práva podrobit případné nově zjištěné skutečnosti přezkumu v řízení o případném nově podaném rozkladu. Proto je napadené rozhodnutí rušeno a věc se vrací Úřadu k dalšímu projednání.

46. Ve vztahu k dalším tvrzením zadavatele, jimiž napadal odůvodnění původního rozhodnutí o rozkladu, přisvědčil krajský soud závěrům učiněným předsedou Úřadu.

47. Nejvyšší správní soud přisvědčil závěru krajského soudu  v tom, že Úřad byl povinen argumentaci uplatněnou zadavatelem věcně vypořádat, ne ji pouze odmítnout obecným tvrzením postrádajícím bližší odůvodnění. I s ohledem na § 52 správního řádu byl Úřad povinen provést ty důkazy, které byly potřebné ke zjištění stavu věci. Nejvyšší správní soud ve správním spise ověřil, že zadavatel již ve svém přípisu ze dne 3. 4. 2017 (č. j. MF-7600/2017/66-62) označil za hlavní důvod vzniku potřeby vývoje (aktualizací) IS Viola přímo aplikovatelnou legislativu Evropské unie a nepředpokládané neuzavření operačních programů za dotčené období let 2004 - 2006, přičemž tuto argumentaci opakoval a rozvedl i ve svém rozkladu proti napadenému rozhodnutí. Ačkoliv zadavatel na podporu tohoto tvrzení k důkazu označil pouze tiskovou zprávu publikovanou na webových stránkách Ministerstva pro místní rozvoj ČR, Nejvyšší správní soud přisvědčil závěru krajského soudu uvedenému v bodu 44. rozsudku KS, že míra obecnosti vypořádání této argumentace ze strany Úřadu je nepřípustná. Posouzení charakteru zadavatelem tvrzených legislativních změn a z nich vyplývajících požadavků na funkčnost IS Viola je skutečně zásadní pro podložení (tj. pro přezkoumatelnost) závěru Úřadu, že se jednalo toliko o takové změny, které měl zadavatel při zadání původní veřejné zakázky důvodně předpokládat. V daném případě je tedy na místě, aby Úřad, s ohledem na výše uvedené závazné názory vyplývající z rozsudku KS a zároveň z rozsudku NSS, přihlédl ke skutečnostem uvedeným výše a doplnil svá skutková zjištění.

48. Jelikož je předseda Úřadu vázán právním názorem krajského soudu a Nejvyššího správního soudu, je nezbytné zavázat Úřad při novém projednání věci k tomu, aby ve světle tehdejší právní úpravy posoudil relevanci tvrzení zadavatele, že nutnost úprav IS Viola vznikla v přímé souvislosti s následnými legislativními změnami, přičemž při zadání původní veřejné zakázky nemohl zadavatel důvodně předvídat budoucí nutnost prodloužení „životnosti“ a funkčnosti systému IS Viola, který byl v rámci této zakázky poptáván toliko na programové období let 2004 - 2006.

49. Ačkoliv předseda Úřadu nikterak nepředjímá výsledek nového posouzení věci ze strany Úřadu, pokud by Úřad opětovně dospěl k závěru, že se zadavatel dopustil správních deliktů podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona, může tak učinit jedině poté, co bude schopen objasnit skutkový stav věci, o němž nebudou důvodné pochybnosti. Toho Úřad docílí tak, že se v rozsahu označeném správními soudy vypořádá s každým tvrzením zadavatele. Své závěry přitom musí Úřad podložit objektivními skutečnostmi a své úvahy musí řádně a přezkoumatelným způsobem odůvodnit.

VII.        Závěr

50. Po zvážení všech aspektů dané věci, vázán právním názorem krajského soudu a Nejvyššího správního soudu, dospěl předseda Úřadu k těmto závěrům.

51. Výroky I., II. a III. napadeného rozhodnutí vykazují vady nepřezkoumatelnosti z důvodu nedostatečného zjištění skutkového stavu, proto předseda Úřadu dospěl k závěru, že byly splněny zákonné podmínky pro jejich zrušení a vrácení věci k novému projednání podle § 152 odst. 6 písm. a) správního řádu ve spojení s § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu.

52. Vzhledem k tomu, že  výroky I., II. a III. napadeného rozhodnutí trpí nezákonností spočívající v nedostatečném zjištění skutkového stavu, ke kterému došlo již v prvostupňovém řízení, a tedy je nutno doplnit dokazování, které bude klíčové pro právní posouzení věci tak, jak Úřad zavázaly správní soudy, nebylo po právní stránce možné, aby rozkladem napadené rozhodnutí bylo změněno v řízení o rozkladu.

53. Vzhledem k tomu, že bylo napadené rozhodnutí ve výrocích I., II. a III. zrušeno a věc byla vrácena Úřadu k novému projednání, bylo přistoupeno též ke zrušení výroku IV. napadeného rozhodnutí, jelikož tento výrok sám neobstojí, Úřad tak musí případnou výši pokuty posoudit znovu v návaznosti na závěry v tomto rozhodnutí uvedené.

54. Při novém projednání věci bude Úřad ve smyslu § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu vázán závazným právním názorem vysloveným v rozsudku KS a v rozsudku NSS, jakož i závěry vyslovenými v tomto rozhodnutí o rozkladu.

55. Vzhledem k výše uvedenému bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí o rozkladu

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 ve spojení s § 152 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, nelze dále odvolat.

otisk úředního razítka

JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

Obdrží:

Česká republika – Ministerstvo financí, Letenská 525/15, 118 00 Praha 1 – Malá Strana

Vypraveno dne:

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

---

[1]Pokud je v tomto rozhodnutí uveden odkaz na zákon, ve vztahu k posouzení zadávacího řízení na veřejnou zakázku se jedná o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení. Ve vztahu k posouzení odpovědnosti za přestupek a určení druhu a výměry sankce, resp. správního trestu se jedná o znění zákona č. 137/2006 Sb. účinné ke dni spáchání přestupku (v šetřeném případě k datu uzavření smlouvy na veřejnou zakázku), ledaže by pro zadavatele byla nová právní úprava příznivější. Ve vztahu k postupu v řízení o správním deliktu se jedná o znění zákona účinné přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek.