číslo jednací: 31487/2021/162/JSr
spisová značka: R0130/2021/VZ
| Instance | II. |
|---|---|
| Věc | Západní vstupní prostranství do areálu Kamencového jezera B1 Přemyslova |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
| Výrok | rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno |
| Rok | 2021 |
| Datum nabytí právní moci | 24. 9. 2021 |
| Související rozhodnutí | 26922/2021/500/AIv 31487/2021/162/JSr |
| Dokumenty |  2020_R0130_1.pdf 247 KB |
|
Spisová značka: ÚOHS-R0130/2021/VZ Číslo jednací: ÚOHS-31487/2021/162/JSr
|
|
Brno 22. 9. 2021
|
V řízení o rozkladu ze dne 24. 8. 2021 doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne zadavatelem –
- statutární město Chomutov, IČO 00261891, se sídlem Zborovská 4602, 430 01 Chomutov,
proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0252/2021/VZ, č. j. ÚOHS-26922/2021/500/AIv ze dne 9. 8. 2021, kterým bylo nařízeno předběžné opatření spočívající v uložení zákazu výše uvedenému zadavateli uzavřít smlouvu na veřejnou zakázku „Západní vstupní prostranství do areálu Kamencového jezera B1 Přemyslova“, zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 5. 5. 2021 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 6. 5. 2021 pod ev. č. Z2021-016477, ve znění oprav uveřejněných dne 25. 5. 2021 a dne 7. 6. 2021,
vydanému ve správním řízení vedeném zahájeném dne 28. 6. 2021 na návrh navrhovatele –
- Gardenline s.r.o., IČO 27263827, se sídlem Na Vinici 948/13, Předměstí, 412 01 Litoměřice,
jsem podle § 152 odst. 6 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s § 90 odst. 5 téhož zákona, na základě návrhu rozkladové komise jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:
Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0252/2021/VZ, č. j. ÚOHS-26922/2021/500/AIv ze dne 9. 8. 2021
p o t v r z u j i
a podaný rozklad
z a m í t á m.
Odůvodnění
I. Zadávací řízení a návrh k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
1. Dne 5. 5. 2021 zahájil zadavatel – statutární město Chomutov, IČO 00261891, se sídlem Zborovská 4602, 430 01 Chomutov (dále jen „zadavatel“) – jakožto veřejný zadavatel ve smyslu § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1] podle zákona otevřené řízení za účelem zadání veřejné zakázky „Západní vstupní prostranství do areálu Kamencového jezera B1 Přemyslova“, přičemž oznámení o zahájení zadávacího řízení bylo odesláno k uveřejnění dne 5. 5. 2021 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 6. 5. 2021 pod ev. č. Z2021-016477, ve znění oprav uveřejněných ve dnech 25. 5. 2021 a dne 7. 6. 2021 (dále jen „veřejná zakázka“).
2. Dne 8. 6. 2021 podal navrhovatel – Gardenline s.r.o., IČO 27263827, se sídlem Na Vinici 948/13, Předměstí, 412 01 Litoměřice (dále jen „navrhovatel“) – námitky proti stanovení zadávacích podmínek. Zadavatel rozhodnutím ze dne 17. 6. 2021, které bylo navrhovateli doručeno téhož dne (dále jen „rozhodnutí o námitkách“), námitky navrhovatele odmítl.
3. Vzhledem k tomu, že navrhovatel považoval uvedené rozhodnutí o námitkách za učiněné v rozporu se zákonem, podal dne 28. 6. 2021 k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) návrh na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele (dále jen „návrh“). Dnem 28. 6. 2021 tak bylo zahájeno správní řízení sp. zn. ÚOHS-S0252/2021/VZ.
II. Napadené rozhodnutí
4. Dne 9. 8. 2021 vydal Úřad rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0252/2021/VZ, č. j. ÚOHS-26922/2021/500/AIv (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým nařídil předběžné opatření, jímž uložil zadavateli zákaz uzavřít smlouvu na veřejnou zakázku, a to až do pravomocného skončení správního řízení vedeného Úřadem pod sp. zn. ÚOHS-S0252/2021/VZ.
5. Úřad v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že po předběžném posouzení předložené dokumentace o zadávacím řízení mu vyvstala pochybnost, zda zadavatel stanovil zadávací podmínky v souladu se zákonem. Pro posouzení případu je přitom nezbytné vyjádření konkrétních institucí, které objasní odborné otázky, jež je nutno v rámci přezkumu zákonnosti zadávacích podmínek zodpovědět. Proto bylo zároveň potřeba zatímně upravit poměry účastníků řízení dle § 61 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), neboť nelze mít postaveno najisto, že vzhledem k potřebě získání vyjádření odborných subjektů bude rozhodnutí Úřadu ve věci vydáno do konce blokační lhůty. Bez nařízeného předběžného opatření by se přitom mohlo stát, že zadavatel uzavře na předmět plnění veřejné zakázky smlouvu, čímž by došlo ke zmaření účelu vedeného správního řízení.
III. Rozklad zadavatele
6. Dne 24. 8. 2021 obdržel Úřad proti napadenému rozhodnutí rozklad zadavatele z téhož dne. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo navrhovateli doručeno dne 10. 8. 2021. Rozklad byl podán v zákonné lhůtě.
Námitky rozkladu
7. Zadavatel v podaném rozkladu v prvé řadě tvrdí (jak činil již ve svých dřívějších podáních), že návrh byl dle jeho názoru podán opožděně, a Úřad se proto meritem věci vůbec nemá zabývat. V rámci argumentace odkazuje na rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. 3 R 58/01-Ku ze dne 15. 2. 2002, ze kterého dovozuje, že poslední den desetidenní lhůty k podání rozkladu uplyne desátý kalendářní den i v případě, že se jedná o den pracovního volna. Proto mělo být správní řízení ve věci podle zadavatele zastaveno.
8. Zadavatel dále uvádí, že institut předběžného opatření by měl být využíván jen ve zvlášť odůvodnitelných případech, neboť Úřad má dostatečnou lhůtu k vydání rozhodnutí, která byla navíc zákonem oproti dřívější právní úpravě prodloužena. Současně zadavatel sděluje, že se domnívá, že není pro posouzení zákonnosti zadávacího řízení na veřejnou zakázku nutné vyžadovat obstarání odborných vyjádření, což je hlavním argumentem pro vydání předběžného opatření.
9. Závěrem rozkladu pak zadavatel upozorňuje na přítomnost veřejného zájmu na realizaci veřejné zakázky, neboť posunutí realizace stavby (která musí být z důvodu provozu rekreačního areálu provedena od září do května) by mělo závažné dopady do rozpočtu města. Především je pak dle zadavatele nezbytné provedení zásahu do stávající aleje stromů, která již není v dobrém stavu, odborný posudek předpovídá stromům velmi krátkou perspektivu, přičemž první část aleje již bylo z bezpečnostních důvodů nutné vykácet. Celé kácení je přitom neoddělitelně spojeno se zahájením samotných stavebních prací, neboť dle závazného stanoviska odboru životního prostředí je zhotovitel stavby oprávněn vykácet stromy nejdříve 14 dnů před započetím samotné realizace.
Závěr rozkladu
10. Zadavatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil.
IV. Řízení o rozkladu
11. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 správního řádu a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.
12. Úřad usnesením č. j. ÚOHS-29531/2021/523/MKe ze dne 1. 9. 2021 stanovil navrhovateli lhůtu k podání vyjádření k rozkladu. Navrhovatel doručil již téhož dne své vyjádření, ve kterém sdělil, že návrh byl dle jeho názoru podán včas, přičemž nařízení předběžného opatření je důvodné, neboť slouží k potřebnému zajištění účelu správního řízení, jímž je vydání meritorního rozhodnutí. Navrhovatel ve vyjádření rovněž uvedl, že negativní ekonomické konsekvence vyplývající pro zadavatele z pozdržení realizace předmětu plnění veřejné zakázky nemohou být důvodem pro nenařízení předběžného opatření z důvodu veřejného zájmu. Stejně tak špatný stav stromů v aleji, která má být před zahájením stavebních prací vykácena, není možné nadřadit zájmu na věcném přezkumu zadávacích podmínek, neboť pokud by byly stromy skutečně v život ohrožujícím stavu, zadavatel by je jistě mohl pokácet i bez povolení odboru životního prostředí. O absenci veřejného zájmu na neprodleném pokácení stromů pak dle navrhovatele svědčí i fakt, že byl tento zásah navázán na samotnou realizaci stavby, tedy že se tak nesmí stát dříve než 14 dní před samotným zahájením stavebních prací.
Stanovisko předsedy Úřadu
13. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech přezkoumal předseda Úřadu soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy a jeho správnost a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise dospěl k následujícímu závěru.
14. Úřad tím, že napadeným rozhodnutím rozhodl tak, jak je v něm uvedeno, rozhodl v souladu se zákonem. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí o rozkladu jsou v podrobnostech rozvedeny důvody, pro které bylo přistoupeno k zamítnutí rozkladu a potvrzení napadeného rozhodnutí.
V. K námitkám rozkladu
15. Jako první je na místě vypořádat argument zadavatele, že se Úřad podaným návrhem vůbec neměl meritorně zabývat, neboť byl podán opožděně. S tímto názorem přitom jednoznačně nelze souhlasit. Zadavatel sice správně uvádí, že se v případě lhůty pro podání rozkladu jedná o deset kalendářních dnů, nicméně následně zcela nesprávně z takřka 20 let starého rozhodnutí předsedy Úřadu dovozuje, že koncem lhůty je i den pracovního volna, pokud je ten právě dnem desátým.
16. Tento závěr je v přímém rozporu s platnými pravidly počítání času stanovenými zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), konkrétně pak s jeho § 607 a ustálenou rozhodovací praxí Úřadu. Tento právní názor je třeba opřít o následující úvahu. Žádná lhůta nemůže být odtržena od pravidel počítání času, neboť bez nich není jasné, kdy taková lhůta počíná a kdy končí. Poukazuje-li tedy zadavatel na názor vyslovený v rozhodnutí č. j. 3R 58/01-Ku, že tehdejší právní úprava zadávání veřejných zakázek obsahovala svébytnou a komplexní úpravu lhůty pro podání návrhu, nelze stejným způsobem přistoupit k výkladu § 251 odst. 2 nynějšího zákona. Ten skutečně obsahuje toliko úpravu délky lhůty (10 dní), subjektů, kterým se návrh doručuje (zadavatel, Úřad), a skutečnosti rozhodné pro počátek běhu lhůty (den doručení rozhodnutí o námitkách), neobsahuje však už pravidla počítání této lhůty (kdy běžet počíná, kdy končí, kdy je zachována apod.). V daném případě se tak nabízejí buď pravidla počítání času dle občanského zákoníku (§ 605-608) anebo pravidla počítání času dle správního řádu (§ 40 odst. 1).
17. Zde dotčená lhůta dle § 251 odst. 2 zákona je lhůtou určenou zákonem k tomu, aby dodavatel uplatnil svá práva, která mu plynou z ustanovení zákona a na nichž se cítí být zadavatelem zkrácen. Jde tedy o lhůtu určenou k uplatnění práv plynoucích z hmotněprávních ustanovení zákona (konkrétně práva dodavatele na to, aby zadávací podmínky byly zadavatelem stanoveny v souladu se zákonem). Lze hovořit o hmotněprávní lhůtě. Naproti tomu § 40 odst. 1 správního řádu se vztahuje toliko na lhůty určené k provedení úkonu ve správním řízení, nikoliv na lhůty určené k zahájení takového řízení, neboť úkony, kterými se řízení teprve zahajuje, nejsou úkony „v řízení“. Obdobně lze poukázat na komentář k § 40 správního řádu: „[v]zhledem k tomu, že § 40 odst. 1 je výslovně vázán na ‚provedení úkonu v řízení‘, nevztahuje se toto ustanovení na lhůty hmotněprávní, tzn. např. na lhůty stanovené ve zvláštních zákonech pro podání žádosti či jiného návrhu, kterým se zahajuje správní řízení (…)“ (VEDRAL, Josef. Správní řád: komentář. 2., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: BOVA POLYGON, 2012. ISBN 978-80-7273-166-4, str. 448.). Pro použití občanského zákoníku svědčí pak to, zadávací řízení představuje zvláštní druh soukromoprávní kontraktace, pro niž zákonodárce zavedl zvláštní veřejnoprávní povinnosti zadavatelů (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 5 As 74/2015). Z toho plyne, že lhůty stanovené zákonem, které zároveň nejsou lhůtami určenými k povedení úkonu ve správním řízení před Úřadem, se řídí co do pravidel počítání času občanským zákoníkem. Ustanovení § 607 občanského zákoníku se proto bez dalšího uplatní na počítání těchto lhůt, neboť zákon v tomto směru neobsahuje zvláštní úpravu, a je proto namístě použít ustanovení občanského zákoníku jakožto lex generalis.
18. Pokud tedy bylo rozhodnutí o námitkách navrhovateli doručeno dne 17. 6. 2021, připadl desátý den lhůty na neděli 27. 6. 2021, a lhůta proto uplynula až nejbližší následující pracovní den, tedy v pondělí 28. 6. 2021. Jelikož právě v tento den navrhovatel svůj návrh podal (doručil), učinil tak včas. Úřad tedy rozhodl správně, pokud správní řízení z tohoto zadavatelem uváděného důvodu nezastavil.
19. K výše uvedenému posouzení je na místě doplnit, že se v otázce včasnosti podaného návrhu jedná o argument věcný, který přísluší k posouzení Úřadu na prvním stupni v rámci meritorního rozhodnutí. Přesto však bylo nutné ze strany předsedy Úřadu přezkoumat tuto otázku i v rámci řízení o rozkladu proti nařízenému předběžnému opatření, neboť pokud tento argument zadavatel v rozkladu vznesl, je s ohledem na zásadu proporcionality potřeba uvážit vhodnost konkrétního předběžného opatření, která by jednoznačně nebyla dána v případě, kdy by bylo zřejmé, že dané správní řízení vůbec nemělo být vedeno, neboť návrh navrhovatele byl podán opožděně. K takovému závěru však předseda Úřadu v rámci tohoto rozhodnutí o rozkladu nedospěl, a proto bylo na místě posoudit rovněž další argumenty zadavatele týkající se tvrzeného veřejného zájmu na uzavření smlouvy na předmět plnění veřejné zakázky.
20. Zadavatel dále namítá, že by měl být institut předběžného opatření využíván jen ve zvlášť odůvodněných případech, a že Úřad má k dispozici dostatečnou lhůtu k tomu, aby o věci rozhodl bez nutnosti nařízení předběžného opatření.
21. Podle § 61 odst. 1 správního řádu správní orgán může z moci úřední nebo na požádání účastníka před skončením řízení rozhodnutím nařídit předběžné opatření, je-li třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by bylo ohroženo provedení exekuce. Předběžným opatřením lze účastníkovi nebo jiné osobě přikázat, aby něco vykonal, něčeho se zdržel nebo něco strpěl, anebo zajistit věc, která může sloužit jako důkazní prostředek, nebo věc, která může být předmětem exekuce.
22. Podle § 246 odst. 1 písm. d) zákona zadavatel nesmí uzavřít smlouvu s dodavatelem ve lhůtě 60 dnů ode dne zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, pokud byl návrh na zahájení řízení podán včas; zadavatel však může i v této lhůtě smlouvu uzavřít, pokud Úřad návrh zamítl nebo bylo správní řízení vedené o návrhu zastaveno a takové rozhodnutí nabylo právní moci.
23. Lze tedy jistě souhlasit s tím, že by měl Úřad primárně rozhodovat ve lhůtách k tomu mu určených zákonem. Zároveň však v případě, kdy je nutno k meritornímu posouzení věci obstarat odborné vyjádření nezávislých subjektů, nelze rezignovat na zajištění účelu správního řízení, kterým je právě věcný přezkum zákonnosti napadeného zadávacího řízení. Pokud by totiž došlo k uzavření smlouvy v okamžiku, kdy Úřad ještě nevydal rozhodnutí ve věci, bylo by nutné konkrétní správní řízení dle § 257 písm. j) zastavit pro bezpředmětnost.[2]
24. Nejvyšší správní soudu přitom ve svém rozsudku sp. zn. 10 As 219/2016 ze dne 18. 1. 2018 mj. konstatoval, že „(…) [p]okud má žalovaný vzhledem k okolnostem věci pochybnosti o tom, zda se mu i při vynaložení veškerého úsilí podaří rozhodnout před uplynutím blokační lhůty, jedná se o důvod pro vydání předběžného opatření, a to i bez návrhu (neboť navrhovatel nemůže znát důvody, pro které žalovaný nebude případně schopen vydat rozhodnutí včas). Žalovaný je v takovém případě povinen zajistit účel veřejnoprávní ochrany dohledu nad uzavíráním veřejnoprávních zakázek a nenechat uplynout blokační lhůtu pouze z důvodu nemožnosti rozhodnout v zákonem vymezeném čase.“ Z těchto citovaných závěrů jednoznačně vyplývá, že Úřad je povinen zajistit účel správního řízení, a proto je na místě nařídit předběžné opatření všude tam, kde by mohlo k jeho zmaření dojít uzavřením smlouvy na předmět plnění veřejné zakázky. V předmětném případě je přitom pro věcné posouzení přezkoumávané otázky nutné získat vyjádření odborných subjektů, přičemž Úřad neměl postaveno najisto, že bude schopen rozhodnout v rámci zákonem stanovené blokační lhůty 60 dnů ode dne zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele. Předběžné opatření je přitom jediným procesním institutem, který lze v této situaci použít, a Úřad proto postupoval zcela v souladu se zákonem, pokud jej napadeným rozhodnutím nařídil.
25. Zadavatel v rozkladu současně tvrdí, že vůbec není potřeba obstarávat odborné stanovisko nezávislých subjektů. Přezkoumávaný kvalifikační požadavek je podle něj oprávněný, což vyplývá mimo jiné z předloženého odborného vyjádření autorizované krajinářské architektky ze dne 24. 8. 2021.
26. Z předmětného správního spisu však vyplývá, že se v otázce posouzení potřebných dokladů kvalifikace jedná o otázku odbornou. Úřad nedisponuje specialisty na rozdílné mimoprávní problematiky, a proto si v případě potřeby musí vyžádat stanovisko nezávislých odborných subjektů. Problematika zadavatelem požadovaného certifikátu arboristy, tedy otázka, jestli a jaké nadstavbové schopnosti a dovednosti tento certifikát prokazuje nad rámec běžného vzdělání, si Úřad bez znalostí konkrétního oboru nemůže zodpovědět sám. Ve správním spise je sice přítomno vyjádření autorizované krajinářské architektky v této věci, nicméně Úřad má v rámci své přezkumné činnosti za povinnost ověřit pravdivost informací ve vyjádření obsažených a získat konkrétní odpovědi týkající se podmínek konkrétní veřejné zakázky. Vedle toho předložené stanovisko neskýtá odpověď na otázku, jaké jsou předpoklady pro výkon specializace „Odpovědný technik – arborista“, což je jedna z otázek, na kterou Úřad zaměřil svoji pozornost. V daném případě tedy bylo na místě a vhodné obstarání odborného stanoviska nezávislých subjektů.
27. V další části rozkladu zadavatel tvrdí, že realizaci veřejné zakázky je nutno provést v přesně určeném období, a pokud nyní nebude se stavebními pracemi včas započato, bude veřejná zakázka realizována až s ročním zpožděním, což bude mít závažné dopady do jeho rozpočtu. Zároveň zadavatel poukazuje na stále se zvyšující ceny stavebních materiálů, které náklady ještě více prodraží.
28. K tomuto argumentu je na místě toliko uvést, že hrozba případného zásahu do ekonomické sféry zadavatele nemůže převážit nad zájmem na přezkoumání zákonnosti zadávacího řízení. Jak bylo v rámci judikatury správních soudů již mnohokrát zopakováno, zadavatel musí zahájit zadávací řízení s takovým předstihem, aby byl případně schopen snést časovou prodlevu spojenou s napadením zadávacího procesu prostřednictvím jak námitek, tak návrhu k Úřadu. Ani snaha zadavatele o vyčerpání investičního rozpočtu nemůže tyto závěry zvrátit.
29. Závěrem rozkladu pak zadavatel uvádí, že součástí veřejné zakázky je nezbytné provedení zásahu do stávající aleje stromů, která již není v dobrém stavu. Přiložený odborný posudek odhaduje stromům jen velmi krátkodobou životnost, přičemž několik stromů už byl z důvodu zřícení a bezpečnosti zadavatel nucen pokácet a odklidit. Odstranění celé aleje je však stanoviskem odboru životního prostředí těsně navázáno na samotnou realizaci veřejné zakázky, a k odstranění stromů proto může dojít nejdříve 14 dní před započetím stavebních prací. Dle zadavatele je zde proto přítomen veřejný zájem na realizaci veřejné zakázky.
30. Ani v tomto případě však nelze se zadavatelem souhlasit a označit pokácení stromů za veřejný zájem, pro který by bylo na místě zrušit nařízené předběžné opatření. Odborný posudek na stav dubů v aleji skutečně hovoří v tom smyslu, že stromy nejsou v dobré kondici. Na druhou stranu však nikde neshledává akutní nebezpečí na životech, zdraví a majetku z toho důvodu, že by se stromy měly zřítit. Lze se domnívat, že odbor životního prostředí ve svém posudku odpovídajícím způsobem navázal pokácení aleje na samotnou realizaci veřejné zakázky, neboť výhledově neperspektivní stromy by byly nenávratně poničeny výstavbou, a zároveň určil zadavateli povinnost provést náhradní výsadbu. Z těchto skutečností je zřejmé, že stromy nejsou v takovém stavu, který by zapříčiňoval existenci veřejného zájmu na okamžitém pokácení aleje, resp. započetí se stavebními pracemi. I v případě, kdy by se stav stromů měl náhle (např. z důvodu přírodních živlů) rapidně zhoršit, byl by zadavatel zcela jistě oprávněn prostřednictvím některé z jednodušších forem zadávacích řízení hrozící nebezpečí odstranit, jak již ostatně dle svých vlastních slov u několika stromů učinil. Veřejný zájem na bezodkladné realizaci veřejné zakázky z důvodu špatné kondice stromů v předmětné aleji však v tomto případě není objektivně dán.
Shrnutí
31. Předběžné opatření bylo v tomto případě na místě nařídit, neboť si Úřad pro účely meritorního posouzení věci vyžádal odborné stanovisko nezávislých subjektů, a neměl tak najisto postaveno, že bude schopen vydat rozhodnutí v rámci blokační lhůty stanovené § 246 odst. 1) písm. d). Pokud by zároveň Úřad předběžné opatření nevydal, hrozilo by tím zmaření účelu správního řízení, kterým je právě meritorní přezkum zákonnosti zadávacího řízení.
32. Pokud zadavatel uváděl v rozkladu argumenty týkající se právě posouzení samotné zákonnosti zadávacího řízení, resp. nastavených podmínek kvalifikace, předseda Úřadu se jimi v tomto rozhodnutí o rozkladu nezabýval, neboť tyto otázky jsou vyhrazeny meritornímu posouzení návrhu, které nyní přísluší v první instanci teprve Úřadu. Zde se jednalo pouze o přezkum zákonnosti nařízení předběžného opatření.
VI. Závěr
33. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v případě vydání napadeného rozhodnutí v souladu se zákonem a správním řádem, bylo na místě přijmout závěr, že nastaly podmínky pro potvrzení napadeného rozhodnutí.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona, nelze dále odvolat.
otisk úředního razítka
doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Obdrží
1. statutární město Chomutov, Zborovská 4602, 430 01 Chomutov
2. Gardenline s.r.o., Na Vinici 948/13, 412 01 Litoměřice
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] Pokud je v rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení, v daném případě ve smyslu ustanovení § 56 odst. 1 zákona.
[2] Podstatné totiž je, že blokační lhůta dle § 246 odst. 1 písm. d) zákona a maximální lhůta pro vydání rozhodnutí dle § 71 odst. 3. písm. a) správního řádu jsou sice shodně dlouhé – 60 dní, avšak mají jiný počátek a blokační lhůta se nestaví. Blokační lhůta počíná běžet zahájením řízení, tedy doručením návrhu na zahájení řízení Úřadu, kdežto lhůta pro vydání rozhodnutí počíná běžet dle § 252 odst. 2 zákona až od okamžiku doručení vyjádření zadavatele a dokumentace o zadávacím řízení. Je tedy možné, že blokační lhůta uplyne mnohem dříve než nejzazší lhůta pro vydání rozhodnutí.
