číslo jednací: 46335/2023/500
spisová značka: S0566/2022/VZ

• Instance: I.
• Věc: LT124017 Vrutice, ÚV – rekonstrukce / LT133007 VDJ Michalovice – AŠ Libochovany – rekonstrukce přivaděče / LT060100 Litoměřice, VDJ Radobýl 2, rekonstrukce
• Účastníci:
  1. Severočeská vodárenská společnost a.s.
• Typ správního řízení: Veřejná zakázka
• Výrok: § 268 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb.
• Rok: 2022
• Datum nabytí právní moci: 7. 12. 2023 (výrok III. rozhodnutí); 2. 2. 2024 (výrok I., IV., V. rozhodnutí)
• Související rozhodnutí: 46335/2023/500; 04738/2024/162

Spisová značka:  ÚOHS-S0566/2022/VZ Číslo jednací:      ÚOHS-46335/2023/500

Brno 21. 11. 2023

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, v řízení o přestupcích zahájeném dne 5. 12. 2022 z moci úřední, jehož účastníkem je

• obviněný – Severočeská vodárenská společnost a.s., IČO 49099469, se sídlem Přítkovská 1689, 415 50 Teplice, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci ze dne 6. 12. 2022 JUDr. Vilémem Podešvou, LLM, advokátem, ev. č. ČAK 11323, advokátní kancelář ROWAN LEGAL, advokátní kancelář s.r.o., IČO 28468414, se sídlem Na Pankráci 1683/127, 140 00 Praha 4,

ve věci možného spáchání přestupků podle § 268 odst. 1 písm. a) citovaného zákona v souvislosti se zadáváním veřejných zakázek

• „LT124017 Vrutice, ÚV – rekonstrukce“ zadávané jako podlimitní sektorová veřejná zakázka mimo zadávací řízení na základě výzvy k předložení nabídky ze dne 25. 11. 2019, na jejíž předmět plnění byla dne 3. 6. 2020 uzavřena smlouva o dílo s dodavatelem – společníci Společnosti ÚV Vrutice VHS stavby a.s., IČO 25183052, se sídlem Na hranici 14, 586 01 Jihlava, a SMP CZ, a.s.^[1], IČO 27195147, se sídlem Vyskočilova 1566, 140 00 Praha 4,
• „LT133007 VDJ Michalovice – AŠ Libochovany – rekonstrukce přivaděče“ zadávaná jako podlimitní sektorová veřejná zakázka mimo zadávací řízení na základě výzvy k předložení nabídky ze dne 26. 10. 2018, na jejíž předmět plnění byla dne 24. 1. 2019 uzavřena smlouva o dílo s dodavatelem VHS stavby a. s., IČO 25183052, se sídlem Na hranici 14, 586 01 Jihlava^[2],
• „LT060100 Litoměřice, VDJ Radobýl 2, rekonstrukce“ zadávaná jako podlimitní sektorová veřejná zakázka mimo zadávací řízení na základě výzvy k předložení nabídky ze dne 17. 7. 2018, na jejíž předmět plnění byla dne 14. 9. 2018 uzavřena smlouva o dílo s dodavatelem ZEROSTAV inženýring, a.s.^[3], IČO 28673042, se sídlem Na Vantrokách 352/16, 400 01 Ústí nad Labem,

rozhodl takto:

I.

Obviněný – Severočeská vodárenská společnost a.s., IČO 49099469, se sídlem Přítkovská 1689, 415 50 Teplice – se dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, tím, že nedodržel pravidlo pro zadávání veřejných zakázek stanovené v § 2 odst. 3 cit. zákona, když veřejnou zakázku „LT124017 Vrutice, ÚV – rekonstrukce“ nezadal v některém z v úvahu připadajících druhů zadávacího řízení podle § 55 cit. zákona, ačkoliv k tomu byl povinen, neboť se jedná o nadlimitní sektorovou veřejnou zakázku na stavební práce, přičemž tímto nezákonným postupem mohl ovlivnit výběr dodavatele a na předmět plnění výše uvedené veřejné zakázky uzavřel dne 3. 6. 2020 smlouvu o dílo s dodavatelem – společníci „Společnosti ÚV Vrutice“ VHS stavby a.s., IČO 25183052, se sídlem Na hranici 14, 586 01 Jihlava, a SMP CZ, a.s. , IČO 27195147, se sídlem Vyskočilova 1566, 140 00 Praha 4.

II.

Obviněný – Severočeská vodárenská společnost a.s., IČO 49099469, se sídlem Přítkovská 1689, 415 50 Teplice – se dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, tím, že v rozporu s ustanovením § 2 odst. 3 ve spojení s § 18 odst. 2 cit. zákona uzavřel dne 24. 1. 2019 s dodavatelem – VHS stavby a.s., IČO 25183052, se sídlem Na hranici 14, 586 01 Jihlava – smlouvu na veřejnou zakázku „LT133007 VDJ Michalovice – AŠ Libochovany – rekonstrukce přivaděče“ bez provedení zadávacího řízení dle cit. zákona, ačkoliv předmět plnění této veřejné zakázky tvoří jeden funkční celek s předmětem plnění smlouvy o dílo uzavřené dne 20. 12. 2018 s dodavatelem – společníci „Společnosti ÚV Malešov – SMP – HST“, kterými jsou SMP CZ, a.s., IČO 27195147, se sídlem Vyskočilova 1566, 140 00 Praha 4 a HST Hydrosystémy, s.r.o., IČO 26212706, se sídlem Školní 467/14, 415 01 Teplice, na realizaci veřejné zakázky „LT030042 Hoštka, ÚV Malešov – rekonstrukce“ zadávané v užším řízení, jehož oznámení bylo k uveřejnění dne 29. 6. 2018 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 2. 7. 2018 pod ev. č. Z2018-022016 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 3. 7. 2018 pod ev. č. 2018/S 125-286377, přičemž obě smlouvy byly uzavřeny v časové souvislosti, a představují tak ve svém souhrnu jednu nadlimitní sektorovou veřejnou zakázku na stavební práce ve smyslu § 14 odst. 3 cit. zákona, jejíž části byl obviněný podle § 18 odst. 2 cit. zákona povinen zadat v některém z v úvahu přicházejících druhů zadávacích řízení uvedených v § 55 cit. zákona, přičemž tímto nezákonným postupem mohl ovlivnit výběr dodavatele.

III.

Řízení o přestupcích vedené pod sp. zn. S0566/2022/VZ se v části týkající se možného spáchání přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, který měl spočívat v tom, že obviněný – Severočeská vodárenská společnost a.s., IČO 49099469, se sídlem Přítkovská 1689, 415 50 Teplice – v rozporu s ustanovením § 2 odst. 3 ve spojení s § 18 odst. 2 cit. zákona uzavřel dne 14. 9. 2018 s dodavatelem – ZEROSTAV inženýring, a.s. , IČO 28673042, se sídlem Na Vantrokách 352/16, 400 01 Ústí nad Labem – smlouvu na veřejnou zakázku „LT060100 Litoměřice, VDJ Radobýl 2, rekonstrukce“ bez provedení zadávacího řízení dle cit. zákona, ačkoliv předmět plnění této veřejné zakázky měl tvořit jeden funkční celek s předmětem plnění

• smlouvy o dílo uzavřené dne 20. 12. 2018 s dodavatelem Emvi Pro s.r.o., IČO 28698975, se sídlem Chuderov 48, 400 02 Chuderov 48, na realizaci veřejné zakázky „LT060097 Litoměřice, ul. Březinova cesta – rekonstrukce vodovodu“ zadávané mimo zadávací řízení a
• smlouvy o dílo uzavřené dne 20. 12. 2018 s dodavatelem – společníci „Společnosti ÚV Malešov – SMP – HST“, kterými jsou SMP CZ, a.s., IČO 27195147, se sídlem Vyskočilova 1566, 140 00 Praha 4 a HST Hydrosystémy, s.r.o., IČO 26212706, se sídlem Školní 467/14, 415 01 Teplice, na realizaci veřejné zakázky „LT030042 Hoštka, ÚV Malešov – rekonstrukce“ zadávané v užším řízení, jehož oznámení bylo k uveřejnění dne 29. 6. 2018 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 2. 7. 2018 pod ev. č. Z2018-022016 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 3. 7. 2018 pod ev. č. 2018/S 125-286377,

přičemž všechny tři smlouvy byly uzavřeny v časové souvislosti, a měly tak představovat ve svém souhrnu jednu nadlimitní sektorovou veřejnou zakázku na stavební práce ve smyslu § 14 odst. 3 cit. zákona, jejíž části byl obviněný podle § 18 odst. 2 cit. zákona povinen zadat v některém z v úvahu přicházejících druhů zadávacích řízení uvedených v § 55 cit. zákona, podle § 257 písm. f) citovaného zákona zastavuje, neboť v řízení zahájeném z moci úřední nebyly zjištěny důvody pro uložení sankce podle § 268 citovaného zákona.

IV.

Za spáchání přestupků uvedených ve výrocích I. a II. tohoto rozhodnutí se obviněnému – Severočeská vodárenská společnost a.s., IČO 49099469, se sídlem Přítkovská 1689, 415 50 Teplice – podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, ukládá

pokuta ve výši 1 200 000,- Kč (jeden milion dvě stě tisíc korun českých).

Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

V.

Podle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů, v návaznosti na § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, a § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, ve znění pozdějších předpisů, se obviněnému – Severočeská vodárenská společnost a.s., IČO 49099469, se sídlem Přítkovská 1689, 415 50 Teplice – ukládá

uhradit náklady řízení ve výši 1 000,- Kč (jeden tisíc korun českých).

Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

I.               K POSTUPU OBVINĚNÉHO PŘI ZADÁVÁNÍ PŘEDMĚTNÉHO PLNĚNÍ

Veřejná zakázka I („LT124017 Vrutice, ÚV – rekonstrukce“)

1.             Obviněný – Severočeská vodárenská společnost a.s., IČO 49099469, se sídlem Přítkovská 1689, 415 50 Teplice, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci ze dne 6. 12. 2022 JUDr. Vilémem Podešvou, LLM, advokátem, ev. č. ČAK 11323, advokátní kancelář ROWAN LEGAL, advokátní kancelář s.r.o., IČO 28468414, se sídlem Na Pankráci 1683/127, 140 00 Praha 4 (dále jen „obviněný“ nebo „zadavatel“) – vyzval prostřednictvím výzvy ze dne 25. 11. 2019 (dále jen „výzva I“) dodavatele k předložení nabídky na plnění podlimitní sektorové veřejné zakázky „LT124017 Vrutice, ÚV – rekonstrukce“ zadávané mimo zadávací řízení dle zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“ a „veřejná zakázka I“ nebo „VZ I“).

2.             V bodu 2. výzvy I byl předmět plnění veřejné zakázky vymezen jako komplexní rekonstrukce stávající úpravny vody Vrutice. Předpokládaná hodnota veřejné zakázky I byla v předmětném bodu výzvy I stanovena ve výši 146 011 811 Kč bez DPH.

3.             Z obdržené dokumentace vyplývá, že obviněný obdržel ve stanovené lhůtě celkem 6 nabídek.

4.             Dne 3. 6. 2020 uzavřel obviněný s dodavatelem – společníci „Společnosti ÚV Vrutice“, kterými jsou VHS stavby a.s., IČO 25183052, se sídlem Na hranici 14, 586 01 Jihlava (dále jen „dodavatel VHS stavby“), a SMP CZ, a.s., IČO 27195147, se sídlem Vyskočilova 1566, 140 00 Praha 4 (dále jen „dodavatel SMP CZ“ a společně „vybraný dodavatel I“) – Smlouvu o dílo (dále jen „smlouva I“) na předmět plnění veřejné zakázky I.

5.             Dle čl. III „Čas plnění“ bodu 3.1 smlouvy I byl předpokládaný termín zahájení plnění stanoven na den podpisu smlouvy. Dle bodu 3.2 téhož článku smlouvy I byl termín dokončení plnění stanoven na maximálně 24 měsíců od předání staveniště.

6.             Dle čl. IV „Cena za dílo“ bodu 4.1 smlouvy I celková cena za realizaci předmětu veřejné zakázky I činila 148 990 900 Kč bez DPH.

Veřejná zakázka II („LT133007 VDJ Michalovice – AŠ Libochovany – rekonstrukce přivaděče“)

7.             Obviněný vyzval prostřednictvím výzvy ze dne 26. 10. 2018 (dále jen „výzva II“) dodavatele k předložení nabídky na plnění podlimitní sektorové veřejné zakázky „LT133007 VDJ Michalovice – AŠ Libochovany – rekonstrukce přivaděče“ zadávané mimo zadávací řízení dle zákona (dále jen „veřejná zakázka II“ nebo „VZ II“).

8.             Dle bodu 2. výzvy II bylo předmětem plnění veřejné zakázky provedení stavebních prací spočívajících v rekonstrukci vodovodního přivaděče, který se nachází v extravilánu mezi obcemi Michalovice a Libochovany. Předpokládaná hodnota veřejné zakázky II byla v předmětném bodu výzvy II stanovena ve výši 136 679 797,39 Kč bez DPH.

9.             Z obdržené dokumentace vyplývá, že obviněný obdržel ve stanovené lhůtě celkem 6 nabídek.

10.         Dne 24. 1. 2019 uzavřel obviněný s vybraným dodavatelem VHS stavby Smlouvu o dílo (dále jen „smlouva II“) na předmět plnění veřejné zakázky II.

11.         Dle čl. III „Čas plnění“ bodu 3.1 smlouvy II byl předpokládaný termín zahájení plnění stanoven na „nejdříve 1. 3. 2019“. Dle bodu 3.2 téhož článku smlouvy II byl termín dokončení plnění stanoven na maximálně 24 měsíců od předání staveniště.

12.         Dle čl. IV „Cena za dílo“ bodu 4.1 smlouvy II celková cena za realizaci předmětu veřejné zakázky III činila 133 880 500 Kč bez DPH.

Veřejná zakázka III („LT060100 Litoměřice, VDJ Radobýl 2, rekonstrukce“)

13.         Obviněný vyzval prostřednictvím výzvy ze dne 17. 7. 2018 (dále jen „výzva III“) dodavatele k předložení nabídky na plnění podlimitní sektorové veřejné zakázky „LT106018 Litoměřice, VDJ Radobýl 2, rekonstrukce“ zadávané mimo zadávací řízení dle zákona (dále jen „veřejná zakázka III“ nebo „VZ III“).

14.         Dle bodu 2. výzvy III bylo předmětem plnění veřejné zakázky provedení stavebních prací spočívajících v rekonstrukci stávajícího vodojemu Radobýl 2. Předpokládaná hodnota veřejné zakázky III byla v předmětném bodu výzvy III stanovena ve výši 36 939 000 Kč bez DPH.

15.         Z obdržené dokumentace vyplývá, že obviněný obdržel ve stanovené lhůtě 5 nabídek.

16.         Dne 14. 9. 2018 uzavřel obviněný s dodavatelem ZEROSTAV inženýring, a.s., IČO 28673042, se sídlem Na Vantrokách 352/16, 400 01 Ústí nad Labem (dále jen „ZEROSTAV inženýring“) Smlouvu o dílo (dále jen „smlouva III“) na předmět plnění veřejné zakázky III.

17.         Dle čl. III „Čas plnění“ bodu 3.1 smlouvy III byl předpokládaný termín zahájení plnění stanoven ke dni podpisu smlouvy III. Dle bodu 3.2 téhož článku smlouvy III byl termín dokončení plnění stanoven na maximálně 12 měsíců od předání staveniště.

18.         Dle čl. IV „Cena za dílo“ bodu 4.1 smlouvy III celková cena za realizaci předmětu veřejné zakázky III činila 36 692 005,87 Kč bez DPH.

Veřejná zakázka IV („LT060097 Litoměřice, ul. Březinova cesta – rekonstrukce vodovodu“)

19.         Obviněný vyzval prostřednictvím výzvy ze dne 31. 10. 2018 (dále jen „výzva IV“) dodavatele k předložení nabídky na plnění veřejné zakázky malého rozsahu „LT060097 Litoměřice, ul. Březinova cesta – rekonstrukce vodovodu“ zadávané mimo zadávací řízení dle zákona (dále jen „veřejná zakázka IV“ nebo „VZ IV“).

20.         Dle bodu 1. výzvy IV bylo předmětem plnění veřejné zakázky provedení stavebních prací spočívajících „v rekonstrukci stávajícího vodovodu OC 200 v ulici Březinova cesta za nové potrubí PEHD RC+ d225 PE100 v celkové délce 490,4 m, vč. přepojení domovních přípojek d32“.

21.         Maximální výše nabídkové ceny byla dle bodu 4. výzvy IV stanovena na 5 831 829,92 Kč bez DPH.

22.         Z obdržené dokumentace vyplývá, že obviněný obdržel ve stanovené lhůtě 3 nabídky.

23.         Dne 20. 12. 2018 uzavřel obviněný s dodavatelem – Emvi Pro s.r.o., IČO 28698975, se sídlem Chuderov 48, 400 02 Chuderov 48 (dále jen „dodavatel Emvi Pro“) – Smlouvu o dílo (dále jen „smlouva IV“) na předmět plnění veřejné zakázky IV.

24.         Dle čl. III „Čas plnění“ bodu 3.1 smlouvy IV byl předpokládaný termín zahájení plnění stanoven na nejdříve 1. února 2019.

25.         Dle bodu 3.2 téhož článku smlouvy IV byl termín dokončení plnění stanoven na maximálně 5 měsíců od předání staveniště.

26.         Dle čl. IV „Cena za dílo“ bodu 4.1 smlouvy IV celková cena za realizaci předmětu veřejné zakázky IV činila 5 789 230,86 Kč bez DPH.

Veřejná zakázka V („LT030042 Hoštka, ÚV Malešov – rekonstrukce“)

27.         Obviněný zahájil dne 29. 6. 2018 odesláním oznámení o zahájení zadávacího řízení k uveřejnění podle § 58 odst. 1 zákona užší řízení za účelem zadání veřejné zakázky „LT030042 Hoštka, ÚV Malešov – rekonstrukce“; oznámení o zahájení zadávacího řízení bylo uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 2. 7. 2018 pod ev. č. Z2018-022016 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 3. 7. 2018 pod ev. č. 2018/S 125-286377 (dále jen „veřejná zakázka V“ nebo „VZ V“).

28.         Dle bodu 2.1 „Předmět a místo plnění sektorové veřejné zakázky“ zadávací dokumentace VZ V je předmětem plnění veřejné zakázky provedení stavebních prací spočívajících v rekonstrukci úpravny vody Malešov.

29.         Předpokládaná hodnota veřejné zakázky V byla v bodě 2.5 „Předpokládaná hodnota veřejné zakázky“ zadávací dokumentace VZ V stanovena ve výši 196 000 000 Kč bez DPH.

30.         Z obdržené dokumentace vyplývá, že obviněný obdržel ve lhůtě pro podání nabídek 3 nabídky.

31.         Dne 20. 12. 2018 uzavřel obviněný s vybraným dodavatelem – společníky „Společnosti ÚV Malešov – SMP – HST“, kterými jsou dodavatel SMP CZ a HST Hydrosystémy, s.r.o., IČO 26212706, se sídlem Školní 467/14, 415 01 Teplice^[4] (dále jen „HST Hydrosystémy, s.r.o.“ a „vybraný dodavatel V“) – Smlouvu o dílo (dále jen „smlouva V“) na předmět plnění veřejné zakázky V.

32.         Dle čl. III „Čas plnění“ bodu 3.1 smlouvy V byl předpokládaný termín zahájení plnění stanoven na nejdříve 5 pracovních dnů od výzvy objednatele. Dle bodu 3.2 téhož článku smlouvy V byl termín dokončení plnění stanoven na maximálně 24 měsíců od předání staveniště.

33.         Dle čl. IV „Cena za dílo“ bodu 4.1 smlouvy V celková cena za realizaci předmětu veřejné zakázky V činila 209 718 746 Kč bez DPH.

II.             POSTUP ÚŘADU PŘED ZAHÁJENÍM ŘÍZENÍ O PŘESTUPCÍCH

34.         Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jako orgán příslušný podle § 248 zákona k výkonu dozoru nad dodržováním pravidel stanovených zákonem a zadávacími podmínkami pro zadání podlimitní a nadlimitní veřejné zakázky, včetně koncese s výjimkou koncesí malého rozsahu podle § 178 zákona, a pro zvláštní postupy podle části šesté zákona, obdržel podnět stěžovatele k zahájení správního řízení ve věci postupu zadavatele při zadávání veřejných zakázek v období od 1. 1. 2018 do 25. 6. 2020, v nichž jako vybraný dodavatel figurují konkrétní dodavatelé, a to dodavatel Emvi Pro, dodavatel MAX BUILDING s.r.o., IČO 28688821, se sídlem Liběšice - Horní Chobolice 38, 411 46 Liběšice u Litoměřic (dále jen „dodavatel MAX BUILDING“) a dodavatel ZEROSTAV inženýring.

35.         Úřad přípisem ze dne 19. 1. 2021 vyzval zadavatele k zaslání dokumentace o příslušných řízeních a písemného vyjádření k obsahu podnětu. Dne 29. 1. 2021 Úřad od zadavatele obdržel dokumentaci vztahující se k jednotlivým řízením a dne 2. 2. 2021 rovněž vyjádření zadavatele k podnětu z téhož dne.

Vyjádření k podnětu ze dne 2. 2. 2021

36.         Zadavatel se v úvodu vyjadřuje ke svému postavení coby veřejného zadavatele dle zákona a v této souvislosti dodává, že vykonává relevantní činnost ve smyslu § 153 odst. 1 písm. d) a § 153 odst. 1 písm. e) bodu 2 zákona. S ohledem na účel svého založení a předmět své činnosti zadává převážnou většinu veřejných zakázek v režimu sektorové veřejné zakázky dle části sedmé zákona, neboť se jedná o stavební práce související s obnovou vodohospodářské infrastruktury (dále také jako „VHI“).

37.         Dále poukazuje na skutečnost, že všechny veřejné zakázky, na které se vztahuje podnět šetřený ze strany Úřadu, byly veřejnými zakázkami na stavební práce a byly realizovány právě jako podlimitní sektorové zakázky či jako veřejné zakázky malého rozsahu (podle výše předpokládané hodnoty), a tedy se na ně zákon vůbec nevztahoval.

38.         Zadavatel dále uvádí, že i když je veden snahou zadávat podlimitní sektorové zakázky i veřejné zakázky malého rozsahu prostřednictvím již uzavřených rámcových dohod uzavřených na základě standardního zadávacího řízení dle zákona (tj. na základě tzv. minitendrů), nelze tyto rámcové dohody využít ve všech případech, a to s ohledem na vymezení předmětu rámcových dohod, kapacitní přetížení účastníků rámcových dohod či jejich odbornost. Mimo zadávací řízení dle zákona, tj. jako podlimitní sektorové zakázky ve „zjednodušeném sektorovém řízení“ či jako veřejné zakázky malého rozsahu pak zadává veřejné zakázky rovněž v případech, kdy veřejná zakázka je sice zadávána na základě příslušné rámcové dohody, nicméně žádný z dodavatelů nepodá nabídku, případně nabídka nesplňuje kritérium maximální přípustné ceny dle příslušné rámcové dohody.

39.         Zadavatel má za to, že mezi jednotlivými veřejnými zakázkami – stavebními akcemi (jimiž jsou rekonstrukce jím spravované vodohospodářské infrastruktury) nelze vysledovat znaky místní, časové a funkční souvislosti a u žádné z rekonstruovaných nemovitostí v rámci předmětných veřejných zakázek na sebe nenavazují a netvoří spolu jeden funkční celek. Proto ani z tohoto pohledu není u žádné z předmětných zakázek naplněna definice nadlimitní sektorové veřejné zakázky. Dále je dle zadavatele zřejmé, že předmětné veřejné zakázky byly realizovány nikoliv jediným dodavatelem, ale třemi rozdílnými dodavateli, a tedy i v tomto ohledu je zřejmá variabilita a nikoliv účelový postup zadavatele. Má tedy za to, že nedošlo k porušení zákona, neboť dodržoval zásady zadávání veřejných zakázek ve smyslu § 6 zákona a dále dodržel své uveřejňovací povinnosti.

40.         Ze strany zadavatele bylo Úřadu dne 17. 2. 2021 předloženo doplnění vyjádření ze dne 16. 2. 2021, ve kterém zadavatel nadále odmítá názor stěžovatele, že neplní povinnosti vyplývající ze zákona nezveřejňováním zadávacích řízení ve Věstníku veřejných zakázek a na profilu zadavatele, a to z toho důvodu, že podlimitní veřejné zakázky není povinen zadávat v zadávacím řízení.

Další postup Úřadu

41.         Úřad přípisem ze dne 18. 2. 2021 zadavatele požádal o

• rozčlenění jím spravovaného území na funkční celky vč. odůvodnění tohoto rozdělení,
• předložení dokumentace k veřejným zakázkám zadávaným na základě rámcových dohod, které byly v rozhodném období plněny, příp. dokumentace k jiným dosud Úřadu nepředloženým veřejným zakázkám, jejichž předmětem byly stavební práce – budování, rekonstrukce, nebo opravy zadavatelem spravované vodohospodářské infrastruktury, a jež byly plněny v období od 1. 1. 2018 do 25. 6. 2020,
• předložení seznamu veřejných zakázek s uvedením funkčního celku, v němž bylo plnění realizováno a doby plnění.

42.         Na tuto žádost zadavatel odpověděl předběžným vyjádřením ze dne 1. 3. 2021, které Úřad obdržel téhož dne, ve kterém nejprve nastínil základní organizačně právní a majetkové vztahy a způsob fungování při výkonu jeho činnosti. Dále se pak věnoval obecnému popisu mechanismu přípravy investic. Hlavní částí vyjádření pak bylo představení fungování jím spravované vodohospodářské infrastruktury z technického hlediska, kde obecně popsal jednotlivé fáze u systému zásobování pitnou vodou vč. uvedení jednotlivých komponent a jejich provázanosti. Obdobně pak charakterizoval i systém nakládání s odpadními vodami. V závěru navrhl, že na daném základním technickém popisu budou definovány relevantní funkční celky v rámci jím realizovaných investičních akcí. Současně pak zopakoval své stanovisko, že vodohospodářskou infrastrukturu ve vlastnictví zadavatele nelze považovat za jeden funkční celek, naopak je tuto nutné považovat za zásadně fragmentovanou a provozně rozdělenou.

43.         Ve dnech 11. 3. 2021, 13. 5. 2021 a 21. 5. 2021 proběhla podání vysvětlení (zachycena v Úředním záznamu č. j. ÚOHS-09280/2021/522/MŽi ze dne 15. 3. 2021, úředním záznamu č. j. ÚOHS-16733/2021/522/SFr a úředním záznamu č. j. ÚOHS-17075/2021/522/SFr), v rámci kterých byly mj. diskutovány různé situace vedení vodovodního potrubí, jež mohou mezi úpravnami vod a spotřebišti nastat. Přitom v některých případech se vyskytují situace složitějšího charakteru, např. kdy jedna obec je zásobována z více úpraven vod, jež jsou propojené.

44.         V návaznosti na proběhlá podání vysvětlení zadavatel Úřadu postupně předložil (ve dnech 14. 4. 2021, 24. 5. 2021 a 2. 6. 2021) přehledy jednotlivých funkčních celků na spravovaném území spolu s přehledem jednotlivých stavebních prací v rámci jednotlivých funkčních celků za celé rozhodné období. Dne 24. 5. 2021 zadavatel předložil Úřadu rovněž investiční plány na roky 2018 až 2021.

45.         V přípisu ze dne 14. 4. 2021 pak zadavatel Úřadu mj. sdělil, že v šetřeném případě existují specifika, jež nedovolují pojímat celou vodohospodářskou infrastrukturu spravovanou zadavatelem jako jeden funkční celek. Věcné rozdílnosti nalézá zejména v následujících skutečnostech: odlišné okruhy potenciálních dodavatelů schopných realizovat zakázky v intravilánu oproti zakázkám realizovaným v extravilánu obce (přitom dále i samotná rekonstrukce klade na dodavatele jiné nároky než pouhá výstavba), rozdílné způsoby provedení výkopovou metodou a bezvýkopovou metodou. Dále pak upozorňuje na odlišnosti vztahující se k technologickým stavbám, neboť technologie jsou zvláštní samostatnou kategorií oproti vodovodům nebo kanalizacím (tj. potrubním sítím), jež vyžadují odlišný způsob provádění stavebních prací. Zadavatel dále poukazuje na nutnost pohlížet na každou veřejnou zakázku jako na jedinečnou akci v samostatném režimu vykazující funkční odlišnost vzhledem ke svým specifickým okolnostem (nutnost časové a věcné koordinace s jinými stavebními akcemi jiných zadavatelů, dostupnost souhlasných stanovisek dotčených subjektů, vyvarování se nežádoucím výpadkům v zásobování pitnou vodou). Jím vymezené typy funkčních celků dále koriguje místní souvislostí, tj. členěním po obcích či jejich částech (spotřebištích) a dále zmiňuje rozdíly z hlediska časového, tedy nutnost členění dle data zahájení výběrového či zadávacího řízení, popř. data uzavření smlouvy nebo časového období plnění.

46.         Dne 7. 4. 2022 Úřad přípisem z téhož dne požádal zadavatele o doplňující informace k procesu tvorby investičních plánu a předložení dokumentů k některým z veřejných zakázek zadávaných zadavatelem.

47.         Dne 22. 4. 2022 zadavatel dodal požadované dokumenty a k procesu tvorby investičních plánu (dále také jako „IP“) se vyjádřil tak, že investiční plány jsou připravovány v zásadě cca 3 měsíce před schválením IP na další kalendářní rok, přičemž je snahou, aby ke schvalování IP na další kalendářní rok docházelo zpravidla v říjnu daného roku, a to společně s aktualizací IP na daný rok (ze strany představenstva zadavatele a dozorčí rady zadavatele). Dodává, že dle interních předpisů zadavatele má být schválen IP na další kalendářní rok nejpozději do prosince. Na základě schváleného IP jsou následně schvalovány jednotlivé záměry zadání konkrétních veřejných zakázek, které jsou uvedeny v příloze IP, a je zahájeno jejich zadávání.

III.           PRŮBĚH ŘÍZENÍ O PŘESTUPCÍCH

48.         Úřad vydal dne 5. 12. 2022 příkaz č. j. ÚOHS-43419/2022/500, který byl obviněnému doručen téhož dne (dále jen „příkaz“) a kterým rozhodl, že se obviněný dopustil přestupků podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona (výrok I. – III. příkazu), a současně obviněnému uložil za spáchání přestupků pokutu ve výši 1 600 000,- Kč (výrok IV. příkazu). Tímto dnem bylo podle § 249 zákona ve spojení s § 46 odst. 1 a § 150 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a ve spojení s § 90 odst. 1 zákona o přestupcích č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o přestupcích“) zahájeno řízení o přestupcích z moci úřední.

49.         Účastníkem řízení o přestupcích je podle § 256 zákona obviněný.

50.         Proti uvedenému příkazu podal obviněný dne 12. 12. 2022 odpor z téhož dne. Podle § 150 odst. 3 správního řádu se podáním odporu příkaz ruší a řízení pokračuje, přičemž lhůty pro vydání rozhodnutí začínají znovu běžet dnem podání odporu. V rámci předmětného odporu obviněný sdělil, že se neztotožňuje se závěry Úřadu obsaženými v příkazu a informoval Úřad o termínech, ve kterých předloží Úřadu vyjádření k právním otázkám, doplnění věcné argumentace k charakteru jednotlivých stavebních prací realizovaných obviněným s podrobným doložením jejich specifik, a rovněž kdy předloží znalecký posudek k věcnému charakteru a odlišnosti stavebních prací prováděných obviněným.

51.         Usnesením ze dne 13. 12. 2022 určil Úřad obviněnému lhůtu, ve které byl podle § 36 odst. 1 správního řádu oprávněn navrhovat důkazy a činit jiné návrhy a podle § 36 odst. 2 správního řádu oprávněn vyjádřit v řízení své stanovisko.

52.         Dne 22. 12. 2022 Úřad obdržel vyjádření obviněného z téhož dne, ve kterém obviněný doplňuje důvody odporu a vyjadřuje se k vedenému správnímu řízení (dále též „vyjádření ze dne 22. 12. 2022“).

Vyjádření obviněného ze dne 22. 12. 2022

K výroku I. příkazu

53.         K odůvodnění výroku I. příkazu obviněný předně uvádí, že dle jeho názoru Úřad nedostatečně zohlednil právní úpravu stanovení předpokládané hodnoty, resp. její smysl, když mj. nezohlednil právní úpravu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/25/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a poštovních služeb a o zrušení směrnice 2004/17/ES (dále jen „sektorová směrnice“), aplikoval nedůvodně formalistický výklad, a taktéž nedostatečně přihlédl ke skutečnému průběhu zadávání VZ I jako sektorové podlimitní veřejné zakázky.

54.         Obviněný uvádí, že v okamžiku zahájení výběrového řízení byl postup obviněného zcela v souladu se zákonem, kdy navíc v době zahájení zadávání VZ I nebyly známy nové konečné finanční limity.

55.         Obviněný konstatuje, že jeho postup byl zcela v souladu se sektorovou směrnicí, kdy z jejího pohledu je vždy rozhodná předpokládaná (odhadovaná) hodnota stanovená k okamžiku učinění určitého (prvního) úkonu vůči dodavatelům (v daném případě se tedy jedná o výzvu k podání nabídky na VZ I), bez ohledu na to, jakou hodnotu má ve výsledku uzavřená smlouva. Obviněný také zdůrazňuje, že nepostupoval záměrně tak, aby se vyhnul aplikaci pravidel sektorové směrnice, resp. pravidel pro zadávání nadlimitních sektorových veřejných zakázek dle zákona, což vyplývá mj. z toho, že obviněný zahájil zadávání VZ I v době, kdy ještě nebyla platná příslušná novela nařízení vlády č. 172/2016 Sb., o stanovení finančních limitů a částek pro účely zákona o zadávání veřejných zakázek (dále jen „nařízení č. 172/2016 Sb.“) s účinností od 1. 1. 2020.

56.         Dle obviněného pravidlo uvedené v § 16 odst. 5 zákona v části týkající se zadávání veřejných zakázek mimo zadávací řízení je stanoveno jako určitá kontrola toho, že obviněný stanovil předpokládanou hodnotu před zahájením zadávání veřejné zakázky správně. Obviněný se pak domnívá, že smysl daného pravidla byl zcela naplněn, když stanovil předpokládanou hodnotu VZ I na 146 011 811,- Kč bez DPH, přičemž cena plnění dle smlouvy o dílo na VZ I činila 148 990 900,- Kč bez DPH. Obě hodnoty jsou tedy nižší než finanční limit pro nadlimitní veřejné zakázky na stavební práce platný do 31. 12. 2019 ve výši 149 224 000,- Kč bez DPH. Pokud by tedy nedošlo ke snížení příslušného finančního limitu v průběhu výběrového řízení na VZ I, tak by byl postup obviněného zcela bez jakýchkoliv pochybností v souladu se zákonem.

57.         Dle obviněného pak tím, že došlo k bezprecedentnímu snížení příslušných finančních limitů od 1. 1. 2020, se obviněný dostal do situace, kdy příslušné pravidlo obsažené v § 16 odst. 5 zákona nefunguje jako určitá kontrola správnosti stanovení předpokládané hodnoty ze strany obviněného před zahájením zadávání, ale jako neodůvodněný sankční mechanismus.

58.         Obviněný upozorňuje, že § 16 odst. 5 zákona je nutné vykládat v souladu s § 16 odst. 1 zákona, kdy dle systematického výkladu má být ustanovení § 16 odst. 5 zákona chápáno pouze jako upřesnění přesného okamžiku v návaznosti na § 16 odst. 1 zákona, který stanovuje obecnou povinnost stanovení předpokládané hodnoty. V takovém případě pak uvedené pravidlo v § 16 odst. 5 zákona vůbec nedopadá na sektorové podlimitní veřejné zakázky zadávané na základě výjimky podle § 158 odst. 1 zákona mimo zadávací řízení. Případný dopad nelze dovodit ani z § 151 odst. 4 zákona, přičemž část sedmá zákona neobsahuje žádná zvláštní pravidla pro stanovení předpokládané hodnoty sektorové veřejné zakázky, ze kterých by bylo možné aplikaci § 16 odst. 5 zákona v návaznosti na § 16 odst. 1 zákona dovodit.

59.         Obviněný dále uvádí, že pokud by nepostupoval v souladu se svými interními předpisy tak, že na podlimitní sektorovou veřejnou zakázku na stavební práce provedl formalizované výběrové řízení, tj. soutěž, která trvala cca 6 měsíců do uzavření smlouvy o dílo, tedy pokud by VZ I zadal napřímo, přičemž smlouva o dílo na VZ I by byla uzavřena do 31. 12. 2019, tak by v jeho postupu Úřad nemohl shledat jakékoliv porušení zákona. Obviněný by tak měl být fakticky ze strany Úřadu trestán za to, že se snažil zajistit určitou míru hospodářské soutěže, ačkoliv k tomu nebyl vůbec povinen, a protože se v důsledku uvedeného „zdržel“ s uzavřením smlouvy, dopadá na něj přísnější pravidlo chování, resp. přísnější finanční limit.

60.         Obviněný se také zamýšlí nad variantou, kdyby zahájil zadávání VZ I v listopadu 2019 nikoliv jako zadávání podlimitní sektorové veřejné zakázky mimo zadávací řízení, ale jako zadávání podlimitní „klasické“ veřejné zakázky v zadávacím řízení v podlimitním režimu. V druhém, hypotetickém případě, by obviněný byl oprávněn takové podlimitní zadávací řízení dokončit, jelikož s ohledem na textaci § 16 odst. 5 zákona v takovém případě by už byla nerozhodná hodnota smlouvy o dílo na VZ I v okamžiku jejího uzavření, ale rozhodná by byla pouze a jen předpokládaní hodnota stanovená ke dni zahájení zadávacího řízení. Následné snížení finančního limitu pro nadlimitní veřejné zakázky od 1. 1. 2020 by pak nemělo žádný vliv na (ne)možnost uzavření příslušné smlouvy, ačkoliv by obviněný postupoval v mírnějším režimu a hospodářská soutěž by proběhla pouze na úrovní České republiky (s ohledem na povinnost uveřejnění oznámení o zahájení zadávacího řízení pouze ve Věstníku veřejných zakázek). Dle obviněného tak existuje nerovný přístup v posuzování obou situací, když v jednom případě je rozhodující hodnota dle uzavírané smlouvy a v druhém případě předpokládaná hodnota stanovená k okamžiku zahájení zadávání veřejné zakázky.

61.         Obviněný se také domnívá, že není naplněná materiální stránka přestupku, neboť hospodářská soutěž byla v rámci postupu obviněného zachována, a tedy případné pochybení obviněného nenarušilo právními předpisy chráněné zájmy – absentuje společenská nebezpečnost jednání obviněného, když oslovil celkem 7 dodavatelů, přičemž všichni oslovení dodavatelé podali nabídku (v případě dvou dodavatelů se jednalo o společnou nabídku). Tato skutečnost se pak zásadně nevymyká nadlimitním sektorovým veřejným zakázkám na rekonstrukce úpraven vod (dále jen „ÚV“) zadávaných v zadávacím řízením ze strany obviněného, kdy obviněný měl u takových veřejných zakázek od roku 2018 do současnosti obdržet vždy max. 5 (standardně však 2 až 3) nabídek, resp. žádostí o účast. Obviněný uzavírá, že s ohledem na omezený okruh potenciálech dodavatelů v oblasti rekonstrukcí úpraven vod (dále také jako „ÚV“) odpovídala proběhlá soutěž situaci, jako by byla VZ I zadávána ve „standardním“ zadávacím řízení dle zákona.

62.         Dle obviněného dále platí, že mohl stejného výsledku (tedy pořízení příslušného plnění mimo zadávací řízení) dosáhnout tak, že současně by jeho postup byl nepochybně v souladu se zákonem. Obviněný totiž mohl na základě výsledků výběrového řízení mimo režim zákona uzavřít s vybraným dodavatelem smlouvu o dílo pouze na plnění s hodnotou nepřevyšující nový finanční limit pro nadlimitní sektorové veřejné zakázky (tj. např. částku 137 365 000,- Kč bez DPH). Tím by byla doslovně naplněna podmínka stanovená v § 16 odst. 5 zákona, tedy že je rozhodující výše předpokládané hodnoty stanovená v okamžiku zadání veřejné zakázky, tj. uzavření smlouvy na vymezený předmět plnění. Následně mohl obviněný řešit zbývající plnění (v hodnotě 11 625 900,- Kč bez DPH), na které by nebyla uzavřena smlouva o dílo, postupem dle § 222 odst. 4 zákona jako změnu závazku ze smlouvy. Takový postup byl dle obviněného zcela v souladu se zákonem s ohledem na § 16 odst. 5 zákona.

K výroku II. a III. příkazu

63.         Dle obviněného Úřad nedostatečně zohlednil, že úprava funkčních celků obsažená v § 18 zákona je do značné míry odlišná od předchozí právní úpravy, což se projevuje zejména v možnosti aplikace rozhodovací praxe vážící se k předchozí právní úpravě, a tedy v tomto smyslu zastaralé a neaplikovatelné rozhodovací praxe.

64.         Dle obviněného Úřad v příkazu nezohlednil argumentaci obviněného týkající se zahrnutí ÚV do jednoho funkčního celku s vodovody, a to primárně s ohledem na odlišné funkce ÚV a vodovodů, resp. skutečnost, že ÚV a vodovodní systém mohou na sobě fungovat zcela nezávisle, resp. že funkčnost je potřeba posuzovat ve vtahu k samotnému plnění veřejných zakázek. Celá argumentace Úřadu je fakticky založena na jednotícím účelu veřejných zakázek, který je ale dle obviněného pojímán nedůvodně široce.

65.         Obviněný uvádí, že Úřad se nezabýval ani argumentací týkající se právní úpravy vodovodů a kanalizací, která má dle obviněného dopad na vymezení funkčních celků, když kromě odlišení ÚV a vodovodů je nutné odlišovat, že každý vodovod plní určitou funkci v systému dopravy vody, resp. že každý „typ“ vodovodu plní zcela samostatnou technickou a hospodářskou funkci v rámci systému zásobování pitnou vodou.

66.         Obviněný nesouhlasí s argumentaci Úřadu k možné (ne)aplikovatelnosti rozsudku Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) ve věci C-16-98 Komise v. Francie z 5. 10. 2000, že toto rozhodnutí SDEU je nepřiléhavé s odkazem na podstatné rozdíly mezi produkcí a přenosem el. energie a úpravou a distribucí pitné vody, resp. podstatnými rozdíly mezi vodou a el. energií. Obviněný považuje odůvodnění neaplikovatelnosti předmětného rozhodnutí za strohé, zcela nedostatečné a částečně založené na odborně nesprávném výkladu problematiky přenosu el. energie.

67.         Obviněný dále uvádí, že se Úřad nezabývá argumentací, že SDEU založil svou argumentaci k vymezení funkčního celku na definici stavby, tzn. že v případě stavebních prací je funkční celek vymezen samotnou stavbou, která je sama o sobě dostatečná k plnění hospodářské nebo technické funkce (což odpovídá definici stavby v § 14 odst. 4 zákona). K tomu obviněný uzavírá, že ÚV plní samostatnou technickou či hospodářskou funkci, zcela oddělenou od hospodářské či technické funkce systému vodovodů.

68.         Obviněný odmítá závěr, že součástí rekonstrukce ÚV, resp. technologických staveb, jsou sice předmětem plnění i specializované technologie, ale převážnou část plnění představují „běžné“ stavební práce, které by „běžná“ stavební společnost byla schopna realizovat. Dle obviněného právě přítomnost specifických technologií činí z předmětných stavebních prací jako z celku zcela odlišný předmět veřejné zakázky, nejen při srovnání s rekonstrukcí vodovodů (či kanalizací), ale např. i s ohledem na stavební práce spočívající ve výstavbě domu. Skutečnost, jakým procentem jsou technologie zastoupeny v celkovém rozpočtu, je však nerozhodná, a to už jen z toho důvodu, že u těchto veřejných zakázek fakticky nelze oddělit „běžné“ činnosti od specifických technologií – nelze je zadat samostatně a nelze je poptat postupně.

69.         Dle obviněného je Úřadem provedený průzkum trhu prezentovaný v příkazu nedostatečný a zavádějící, a proto i dovozené závěry jsou nedostatečně odůvodněné. Obviněnému není jasné, na základě jakého klíče Úřad identifikoval příslušné dodavatele. Dále předmět zkoumání je podle názoru obviněného zavádějící a nejednoznačný, kdy předmětem zkoumání nemá být dle obviněného jen to, zda na trhu existují společnosti, které se zabývají pouze a jen stavebními pracemi na VHI, resp. zda se zabývají pouze rekonstrukcemi vodovodů, ale i to, že pouze určitá část stavebních společností se zabývá kromě dalšího i stavebními pracemi na VHI, a zda s ohledem na povahu stavebních prací VHI neexistuje omezený okruh dodavatelů v určité oblasti (a to i např. ohledně jen určitých prvků VHI). Jinak řečeno, ne všechny společnosti realizující stavební práce realizují i stavební práce na VHI, což nevylučuje, že jen některé společnosti provádí konkrétní stavební práce na VHI, bez ohledu na to, zda poskytují i „běžné“ stavební práce nebo se zaměřují čistě na VHI.

70.         Dle obviněného ale z předloženého průzkumu trhu ze strany Úřadu jednoznačně vyplývá, že existuje pouze velmi omezený okruh dodavatelů, kteří se zabývají stavebními pracemi, které se týkají ÚV, a to právě s ohledem na specifičnost těchto staveb, a to zjevně s ohledem na přítomnost specifických technologických celků typu „technologická linka úpravy vody“.

71.         Obviněný dále považuje za zcela nedostatečné zdůvodnění místní souvislosti jako určitého korektivu toho, zda jde o jednu veřejnou zakázku či nikoliv, kdy se Úřad vůbec nezabýval např. tím, že v případě VZ II se jednalo o realizaci v extravilánech několika obcí (s ohledem na délku rekonstruovaného přivaděče), nadto v těžko dostupném terénu, což vyžadovalo jinou techniku, zatímco VZ V byla realizována v rámci intravilánu jedné obce.

72.         K výroku II. příkazu obviněný uvádí že existuje pouze a jen teoretická (nikoliv však v praxi reálná) možnost, aby voda z ÚV Malešov (resp. ÚV Vrutice) tekla přivaděčem Michalovice – Libochovany, když zdrojem pitné vody pro tento přivaděč a navazující spotřebiště je pouze ÚV Velké Žernoseky. Tuto skutečnost Úřad v příkazu nijak nezohlednil, resp. se jí ani nezabýval.

73.         Obviněný dále pokračuje, že pokud by měla platit reálná možnost, aby ÚV Malešov byla byť i jen dočasným zdrojem pitné vody pro funkční celky vymezené ze strany Úřadu jako Libochovany, Řehlovice, Stadice, Trmice a především Ústí nad Labem, tak nestačí v daném případě provést pouhé „otočení kohoutů a přenastavení šoupátek“. Taková představa je zcela mylná. Kroky spojené s touto možností jsou mnohem složitější, než se na první dojem může zdát. Předmětný přivaděč přivádí pitnou vodu primárně do Ústí nad Labem. Pokud by mělo být realizováno to, že v předmětném přivaděči bude téct voda z ÚV Malešov (a ÚV Vrutice), tak by to vyžadovalo mnohem složitější provozní a technickou přípravu celé vodovodní sítě, včetně úpravy všech zásobních VDJ, a to nejen v Ústí nad Labem, ale i v obcích, které jsou zásobovány tzv. po cestě, přičemž nepochybně by také muselo dojít i k technologickým a stavebnímu zásahům na příslušné VHI.

74.         Obviněný uvádí, že uvedl ÚV Malešov u funkčních celků Libochovany, Řehlovice, Stadice, Trmice a Ústí nad Labem jen proto, že v době, kdy reagoval na žádost Úřadu o zatřídění veřejných zakázek do Úřadem vymezených funkčních celků, probíhalo technické ověření výše uvedené teoretické možnosti s ohledem na plánovanou rekonstrukci ÚV Velké Žernoseky a možnost její odstávky, jehož příprava trvala několik měsíců. Z tohoto ověření nicméně vyplynulo, primárně s ohledem na vzdálenost mezi ÚV Malešov a městem Ústí nad Labem, že bez dalšího, i přes provedené zásahy do VHI v dané oblasti, by nebyla zajištěna dostatečná kvalita pitné vody odpovídající požadovaným standardům, jelikož po cestě by docházelo ke „kažení“ vody. Jinými slovy, pokud by voda na výstupu z ÚV Malešov odpovídala normám pro pitnou vodu, tak na výstupu u konkrétních spotřebitelů již nikoliv. Přičemž obviněný doplňuje, že na základě provedeného ověření se však v současné době již s touto teoretickou možností přestalo zcela počítat.

75.         K výroku III. příkazu obviněný upozornil na nepropojenost mezi ÚV Malešov (resp. ÚV Vrutice) a VDJ Radobýl 2, kdy v době zadávání veřejné zakázky VZ III, VZ IV a VZ V ještě ani nedisponoval hypotetickou úvahou o tom, že dojde k úpravě vodovodní sítě tak, aby VDJ Radobýl 2 byl zásoben vodou z ÚV Malešov (resp. ÚV Vrutice). V době realizace VZ III (léto 2019) se objevil problém s kapacitou místních zdrojů pitné vody pro plnění VDJ Radobýl 2, což mělo za následek nutnost zavážení tohoto vodojemu (dále také jako „VDJ“) po určitou dobu cisternami. Příslušné vodní zdroje pitné vody v době přípravy VZ III nenaznačovaly (ani tendenčně) kapacitní problémy s vydatností, které by mohl obviněný předpokládat a řešit již v rámci projektové přípravy VZ III. V průběhu roku 2020 pak byly realizovány provozní a investiční akce, které měly za následek napojení VDJ Radobýl II na vodárenskou soustavu, tj. přivaděč z ÚV Malešov (resp. ÚV Vrutice s uvedením do plného provozu od ledna 2021) tak, aby byl vyřešen problém s kapacitou místních zdrojů pitné vody (který, jak obviněný pro jistotu opět zdůrazňuje, vznikl až ve fázi realizace VZ III a nebylo možné jej předvídat). To znamená, že v době zadávání VZ III, VZ IV a VZ V nebyl a ani nemohl být VDJ Radobýl 2 součástí funkčního celku Litoměřice, ačkoliv v současné době je možné na základě provedených opatření VDJ Radobýl 2 do tohoto funkčního celku vymezeného Úřadem zařadit.

Další průběh správního řízení

76.         Dne 31. 1. 2023 Úřad obdržel vyjádření obviněného z téhož dne, ve kterém obviněný doplňuje důvody odporu a vyjadřuje se k vedenému správnímu řízení (dále též „vyjádření ze dne 31. 1. 2023“).

Vyjádření obviněného ze dne 31. 1. 2023

77.         Na úvod obviněný mj. požádal o „prodloužení lhůty dle § 36 odst. 1 SŘ a § 36 odst. 2 SŘ (…)“ za účelem předložení znaleckého posouzení ohledně věcného charakteru a odlišnosti stavebních prací prováděných obviněným. Alternativně k tomu obviněný požádal Úřad ve smyslu § 64 odst. 3 správního řádu o přerušení řízení až do doby dodání výstupu od znalce, když vypracování tohoto výstupu dle obviněného lze považovat za důležitý důvod ve smyslu uvedeného ustanovení správního řádu, pro který Úřad může přerušit správní řízení zahájené z moci úřední.

78.         Obviněný uvádí, že prvním důvodem, proč považuje ÚV a vodovodní systém za samostatné funkční celky, je zásadní rozdíl v primární funkci ÚV a vodovodní sítě, které jsou zcela odlišné. Funkcí ÚV je provést na technologické lince úpravu surové vody ve vodu pitnou. Jedná se tedy o produkční, výrobní funkci. Funkcí vodovodní sítě je doprava pitné vody z ÚV do spotřebiště, konkrétně k vodovodním přípojkám. Jedná se tedy o funkci distribuční. Obě tyto funkce jsou však na sobě plně nezávislé.

79.         Obviněný upozorňuje, že např. rekonstrukce takového rozvodného řadu jakkoliv neovlivňuje realizaci rekonstrukce ÚV a naopak. Bez provedení rekonstrukce rozvodného řadu bude ÚV stále plnit svou produkční funkci a naopak. Změny v jednom předmětu (např. rekonstrukce ÚV) jakkoliv neovlivňují plnění druhého předmětu a naopak. Takové typy veřejných zakázek tedy spolu nemohou tvořit funkční celek.

80.         Dle obviněného tak nejsou naplněny premisy rozhodnutí předsedy ÚOHS ze dne 10. 5. 2021, sp. zn. ÚOHS-R0055/2021/VZ, ze kterého vyplývá, že nelze funkční celek chápat pouze jako vzájemnou podmíněnost veřejných zakázek např. v tom smyslu, že pokud zadavatel nerealizuje první část, pak nemůže realizovat ani druhou část. Dle předsedy ÚOHS by totiž takové pojetí funkčního celku bylo nepřiměřené (a nedůvodně) zužující. „Funkční celek totiž tvoří i takové plnění, mezi kterými existují vazby, díky kterým změna jednoho předmětu plnění vyvolává reakci i v předmětu druhém.“. Ani jeden z těchto možných výkladů není dle obviněného v daném případě naplněn.

81.         Dle obviněného z uvedeného rozhodnutí předsedy vyplývá, že v současné právní úpravě vystupuje do popředí hledisko funkce poptávaného celku, které nemusí být nutně vždy naplněno i tam, kde spolu plnění věcně, místně a časově souvisejí. Jde tedy o funkci předmětného poptávaného plnění ve svém souhrnu, nikoliv o funkci určitého širšího celku, jehož součástí jsou předměty jednotlivých veřejných zakázek.

82.         Obviněný dále odkazuje na rozsudek SDEU ve věci C-16/98, ze kterého je možné dovodit, že funkční celek je technickou a hospodářskou (ekonomickou) charakteristikou a že musí jít o objektivně chápanou spojitost, nikoliv subjektivní, jak z pohledu zadavatele, tak z pohledu dodavatelů. Argumentace v rozhodnutí SDEU pak dle obviněného odpovídá i definici stavby v čl. 2 odst. 3 směrnice 2014/25/EU, podle kterého se stavbou rozumí výsledek souboru pozemních nebo inženýrských stavebních prací, který je sám o sobě dostatečný k plnění hospodářské nebo technické funkce, což se pak projevuje i v § 14 odst. 4 zákona, podle kterého stavbou pro účely zákona je výsledek stavebních nebo montážních prací vytvářejících jednotný celek, který je sám o sobě dostatečný k plnění hospodářské nebo technické funkce. Ze stejného principu založeného na definici stavby však vycházel i předseda Úřadu ve svém nedávném rozhodnutí ze dne 24. 6. 2021, sp. zn. ÚOHS-R0089/2021/VZ, když podpůrně taktéž argumentovat definicí stavby dle § 14 odst. 4 zákona.

83.         Obviněný dále uvádí, že v případě veřejných zakázek na rekonstrukce ÚV se jedná svým charakterem o zcela odlišné stavební práce (kombinace stavební a technologické části), vyžadující zcela odlišnou odbornost, zkušenosti a kvalifikaci s odlišným okruhem potenciálních dodavatelů od rekonstrukce vodovodu.

84.         Obviněný považuje za nezbytné podstatně doplnit podklady rozhodnutí, zejména navrhuje provedení důkazu, a to vypracování nového průzkumu trhu, který by odstraňoval veškeré nedostatky předchozího průzkumu.

85.         K věcné souvislosti obviněný uvádí, že přítomnost specifických technologií je to, co jednoznačně odlišuje rekonstrukci ÚV, resp. VDJ, od jiných stavebních pracích na liniových stavbách na VHI, bez ohledu na to, v jakém poměru ve vztahu celkové ceně díla jsou zastoupeny. Svá tvrzení obviněný podkládá rozsudkem Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) č. j. 6 As 20/2014-31 ze dne 25. 6. 2014, kterým byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 79/2012-105 ze dne 16. 1. 2014.

86.         Dle obviněného z rozsudku NSS mj. vyplývá, že nelze postavit argumentaci pouze na primární úloze jednotícího účelu pořízení dotčených veřejných zakázek bez posouzení dalších věcných souvislostí, které by odůvodňovaly, proč na předměty daných veřejných zakázek nahlížet jako na plnění stejného nebo srovnatelného druhu, která spolu úzce souvisejí. Test funkčního výsledku, jehož cílem je právě určení, zda jsou dána samostatná plnění či nikoliv, v sobě musí zahrnovat i posouzení samotného charakteru jednotlivých činností realizovaných ve prospěch zadavatele a jejich dílčích výsledků. Není tedy možné akcentovat toliko jednotící záměr (důvody) poptávky daných plnění, přičemž tento argument zohledňuje, avšak zároveň zdůrazňuje, že na uvedeném nelze založit závěr o nutnosti jediné veřejné zakázky, neboť zcela opomíjí ekonomickou a technickou funkci samotných staveb, případné odlišnosti v jejich realizaci a okruh dodavatelů způsobilých dané stavby realizovat.

87.         Obviněný dodává, že Krajský soud v Brně ve svém rozsudku v předmětné věci mj. uvádí, že ve vztahu k samotné realizaci stavebních prací na jednotlivých stavbách by takový závěr mohl platit pouze za předpokladu, že by bylo najisto postaveno, že veškeré stavební práce byly realizovány na stavbách přinejmenším obdobného (ne-li přímo zcela totožného) charakteru, u nichž by byl prokázán věcně shodný postup daný samotným předmětem výkonu stavebních činností, přitom realizované stavby by nakonec spolu musely mít přetrvávající souvislost (ekonomickou nebo funkční). I Krajský soud v Brně tedy zastával názor, že rozhodující je celkový charakter dané stavby, nikoliv to, že u daných staveb se vyskytují (a z logiky i musí vyskytovat) některé stejné či obdobné jednotlivé stavební práce.

88.         Obviněný uvádí, že v rámci VZ V bylo realizováno kromě dodávky technologií v rámci provozních souborů daleko širší spektrum stavebních prací v rámci definovaných stavebních objektů. Na druhou stranu u VZ II šlo primárně o stavební práce související s rekonstrukcí vodovodního přivaděče, tj. zemní práce. Zadavatel v dané souvislosti uvádí, že se u obou veřejných zakázek vyskytuje stejný okruh stavebních prací, jako např. zemní, klempířské, zámečnické práce apod., to však dle obviněného s ohledem na výše uvedené rozhodnutí není podstatné, jelikož z argumentace Úřadu v rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0307/2009/VZ-20883/2015/513/JLí ze dne 31. 7. 2015 lze dovodit, že i v šetřených veřejných zakázkách se objevovaly shodné okruhy stavebních prací (např. v obou případech musely být z logiky věci součástí výkazu výměr i zemní práce). Dle zadavatele je tak důležitý celkový charakter příslušné stavební veřejné zakázky, v případě VZ V tedy kompletní rekonstrukce ÚV, v druhém případě u VZ II kompletní rekonstrukce liniové stavby v podobě vodovodního přivaděče.

89.         Obviněný pak uvádí, že i s ohledem na komentářovou literaturu a rozhodovací praxi z počátku účinnosti zákona, která byla založena na myšlence, s ohledem na důvodovou zprávu k zákonu, že funkční celek fakticky představuje věcnou a místní souvislost dovozenou rozhodovací praxí k předchozí právní úpravě, legitimně očekával v návaznosti na předmětné rozhodnutí Úřadu, že spolu věcně nesouvisející veřejné zakázky týkající se rekonstrukce vodovodů a technologických staveb na VHI netvoří jeden funkční celek.

90.         Obviněný dodává, že nezbytné odlišnosti v požadavcích na kvalifikaci dodavatelů řešených druhů prací dokládají a dokazují vzájemnou věcnou odlišnost těchto druhů plnění, a tedy opět vylučují věcnou souvislosti těchto plnění, stejně jako vylučují příslušnost těchto plnění (či objektů) do jednoho funkčního celku.

91.         K místní souvislosti obviněný doplňuje, že podstatná je otázka otázkou toho, zda veřejná zakázka je realizována v intravilánu obce či nikoliv, s čím jsou spojeny i nároky na zkušenosti samotného dodavatele a potřebné technické vybavení. V případě intravilánu obce je dodavatel omezován prostorovými omezeními, která jednak vyplývají z toho, že zpravidla vodovody kopírují uliční síť, což má za následek omezené pracovní místo (zejména v situaci, kdy nedochází k úplné uzavírce na dané komunikaci), což vyžaduje určité zkušenosti, a je používána v zásadě menší mechanizace. V případě, že příslušný vodovod není umístěn v komunikaci, tak dodavatel je poměrně značně limitován ochranným pásmem vodovodů, které je odvislé od hloubky uložení příslušného vodovodu. Např. v případě vodovodního řadu o průměru 100 mm může ochranné pásmo, tj. stavební prostor, tvořit pásmo široké jen 3,1 m (např. klasický nákladní automobil má šířku cca 2,5 m). I z tohoto důvodu je pak v takovém případě často přistupováno k využití bezvýkopové technologie. Naproti tomu v případě vodovodu realizovaného mimo intravilán obce je možné používat větší mechanizaci a zpravidla nedochází k problémům s prostorovým či dopravním omezením.

Další průběh správního řízení

92.         Usnesením ze dne 2. 2. 2023 určil Úřad obviněnému lhůtu k písemnému sdělení přibližného termínu, ve kterém bude Úřadu předložen výstup vypracovaný znalcem.

93.         Dne 6. 2. 2023 Úřad obdržel vyjádření obviněného z téhož dne, ve kterém obviněný sdělil, že přibližný termín, ve kterém bude Úřadu předložen výstup vypracovaný znalcem, je dle aktuálního odhadu obviněného termín do 31. 5. 2023.

94.         Usnesením ze dne 9. 2. 2023 Úřad přerušil na žádost obviněného za účelem získání znaleckého posouzení k věcnému charakteru a odlišnostem stavebních prací prováděných obviněným, a to do doby doručení uvedeného znaleckého posouzení Úřadu, nejpozději však do 31. 5. 2023.

95.         Dne 5. 5. 2023 Úřad obdržel přípis obviněného z téhož dne, ve kterém obviněný žádá o prodloužení přerušení správního řízení, a to do 30. 6. 2023.

96.         Usnesením ze dne 17. 5. 2023 Úřad přerušil na žádost obviněného za účelem získání znaleckého posouzení k věcnému charakteru a odlišnostem stavebních prací prováděných obviněným, a to do doby doručení uvedeného znaleckého posouzení Úřadu, nejpozději však do 30. 6. 2023.

97.         Dne 30. 6. 2023 Úřad obdržel přípis obviněného z téhož dne, jehož přílohou je znalecký posudek č. 012073/2023 ze dne 30. 6. 2023, který zpracoval znalec Ing. Martin Jakoubek, IČO 74643312, se sídlem Zlončice 144, 278 01 Kralupy nad Vltavou, obory znalecké činnosti: projektování, specializace vodohospodářské stavby a stavebnictví, odvětví stavby vodní, specializace vodohospodářské stavby, ochrana před povodněmi (dále jen „znalec“ a „znalecký posudek“).

98.         Přípisem ze dne 3. 7. 2023 Úřad oznámil obviněnému, že v předmětném řízení o přestupcích pokračuje, jelikož dne 30. 6. 2023 odpadla překážka, pro kterou bylo řízení o přestupcích přerušeno.

99.         Dne 26. 7. 2023 Úřad obdržel vyjádření obviněného z téhož dne, ve kterém se obviněný vyjadřuje k znaleckému posudku a shrnuje svou předchozí argumentaci (dále též „vyjádření ze dne 26. 7. 2023“).

Vyjádření ze dne 26. 7. 2023

100.     Obviněný ve vyjádření shrnul závěry znalce, které rozdělil do dvou okruhů. První okruh se týká toho, zda spolu předmětné veřejné zakázky tvoří funkční celek s ohledem na to, jak funkční celek vymezil Úřad v příkazu. Druhý okruh se týká toho, co dle znalce vlastně v rámci vodohospodářské infrastruktury, resp. vodovodní sítě, tvoří, resp. má tvořit, ve skutečnosti jeden funkční celek.

101.     K otázce věcné souvislosti, resp. okruhu potenciálních dodavatelů, obviněný doplnil, že v případě veřejných zakázek na stavební práce zahrnujících technologické části související s úpravou a/nebo distribucí pitné vody se zpravidla na realizaci podílí více dodavatelů. Jednak „klasická“ stavební společnost realizující „standardní“ stavební práce a jednak stavební společnost, která bude realizovat technologické prvky v rámci příslušné rekonstrukce, pokud se nejedná o dodavatele, který obsáhne veškeré stavební práce. Příslušné stavební práce nejsou však realizovány nezávisle na sobě např. na základě dvou samostatných veřejných zakázek, což dokládá i samotná projektová příprava (jedna projektová dokumentace). Tento nutný souběh s sebou nese specifické nároky na provádění všech stavebních prací (o to více ještě v případě, že stavební práce probíhají za provozu). Je pak na uspořádání vzájemných vztahů mezi dodavateli, jakým způsobem se to projeví navenek, zda tedy příslušná smlouva o dílo bude uzavřena s „klasickou“ stavební společností, přičemž dodavatel realizující technologickou část bude v pozici poddodavatele, či naopak, případně zda budou vystupovat společně v rámci sdružení.

102.     Dle obviněného pak platí, že pokud někdo „inzeruje“ zkušenosti např. s realizací rekonstrukce úpravny vody či vodojemu, tak to automaticky neznamená, že takovou zakázku celou sám komplexně realizoval, např. že realizoval příslušnou technologickou část, a že má tedy příslušné zkušenosti, ačkoliv případně vystupoval vůči objednateli jako tzv. generální dodavatel. V praxi to pak reálně znamená, že ačkoliv příslušná reference v oblasti veřejných zakázek v zásadě jako celek svědčí generálnímu dodavateli (ale fakticky taktéž i poddodavateli k jím realizované části zakázky), tak v případě výhrady podle § 105 odst. 2 zákona tomu tak být nemusí. Je pak tedy otázkou, kdo na relevantním trhu je reálně způsobilým dodavatel pro plnění příslušné veřejné zakázky ve své komplexnosti, např. v případě úpraven vod – dle obviněného takových společností na trhu moc není.

Další průběh správního řízení

103.     Usnesením ze dne 2. 8. 2023 Úřad určil lhůtu obviněnému k objasnění procesu napojení VDJ Rodobýl 2 na skupinový vodovod Litoměřice, tj. mj. uvedení, kdy konkrétně bylo uvedené napojení naplánováno, jakým způsobem a kdy konkrétně bylo napojení realizováno a doložení těchto skutečností relevantními dokumenty.

104.     Dne 14. 8. 2023 Úřad obdržel vyjádření obviněného z téhož dne, ve kterém obviněný shrnul svou argumentaci týkající se napojení VDJ Radobýl 2 na skupinový vodovod Litoměřice a dále se zabýval vysvětlením okolností, které souvisely s provizorním propojením přes provizorní potrubí na skupinový vodovod Litoměřice.

105.     Usnesením ze dne 15. 8. 2023 Úřad určil lhůtu obviněnému k doložení tvrzení obviněného, že v létě 2019 byly zjištěny kapacitní problémy s vydatností zdroje pitné vody pro VDJ Radobýl 2, relevantními podklady. Přípisem, který Úřad obdržel dne 23. 8. 2023 obviněný požádal o prodloužení určené lhůty a Úřad usnesením ze dne 24. 8. 2023 tuto lhůtu pro doložení tvrzení obviněnému prodloužil.

106.     Dne 5. 9. 2023 Úřad obdržel přípis obviněného z téhož dne, ve kterém obviněný objasnil a doložil relevantními dokumenty vydatnost zdroje pitné vody pro VDJ Radobýl 2.

107.     Usnesením ze dne 10. 10. 2023 Úřad určil obviněnému lhůtu, ve které se může vyjádřit k podkladům rozhodnutí. Obviněný se ve stanovené lhůtě ani později v průběhu řízení dále nevyjádřil.

IV.          ZÁVĚRY ÚŘADU

108.     Úřad na základě ustanovení § 248 a násl. zákona přezkoumal případ ve všech vzájemných souvislostech a po zhodnocení všech podkladů, které jsou součástí spisu vedeného v této věci, zejména podkladů a vyjádření obdržených od obviněného a na základě vlastních zjištění konstatuje, že se obviněný dopustil přestupků podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona uvedených ve výroku I. a II. tohoto rozhodnutí, a to tím, že nepostupoval při zadávání veřejných zakázek VZ I a VZ II v souladu se zákonem, a že správní řízení v části týkající se možného spáchání přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona uvedeného ve výroku III. tohoto rozhodnutí, které mělo spočívat v zadání VZ III v rozporu se zákonem, podle § 257 písm. f) zákone zastavil, neboť v řízení zahájeném z moci úřední nebyly zjištěny důvody pro uložení sankce podle § 268 zákona. Ke svému rozhodnutí Úřad uvádí následující rozhodné skutečnosti.

K postavení obviněného Severočeská vodárenská společnost a.s. jako zadavatele

109.     Úřad se nejprve zabýval otázkou, zda obviněný naplňuje definici veřejného zadavatele podle zákona.

110.     Dle § 4 odst. 1 písm. e) zákona veřejným zadavatelem je jiná právnická osoba, pokud

1. byla založena nebo zřízena za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, a

2. jiný veřejný zadavatel ji převážně financuje, může v ní uplatňovat rozhodující vliv nebo jmenuje nebo volí více než polovinu členů v jejím statutárním nebo kontrolním orgánu.

111.     Úřad uvádí, že k tomu, aby bylo možné konkrétní právnickou osobu považovat za veřejného zadavatele ve smyslu § 4 odst. 1 písm. e) zákona, musí být kumulativně splněny obě podmínky stanovené v předmětném ustanovení.

112.     Jestliže jde o naplnění první ze shora předestřených podmínek v šetřeném případě, tj. že daná právnická osoba musí být založena či zřízena za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, pak je třeba konstatovat, že zákon nikterak blíže nespecifikuje, co se míní uspokojováním potřeb veřejného zájmu nemající průmyslovou nebo obchodní povahu. Za účelem objasnění předmětné definice je tudíž nutné vycházet z relevantní judikatury Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“).

113.     Z relevantní judikatury SDEU vyplývá, že při posuzování, zda je určitý subjekt zadavatelem, je třeba posuzovat rovněž aktuální pozici příslušné osoby, zda aktuálně uspokojuje v rámci některé ze svých činností potřeby veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, či nikoliv. Nelze si tedy vystačit s posuzováním těch činností, za jejichž účelem byla daná osoba založena či zřízena [viz k tomu rozsudek ze dne 12. prosince 2002, C–470/99 Universale-Bau AG, Bietergemeinschaft: 1) Hinteregger & Söhne Bauges.m.b.H. Salzburg, 2) ÖSTÜ-STETTIN Hoch - und Tiefbau GmbH proti Entsorgungsbetriebe Simmering GmbH.]. Dále lze z relevantní judikatury dovodit, že status zadavatele není závislý na relativní důležitosti, kterou má činnost uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, v rámci veškeré činnosti daného subjektu (srov. rozsudek ze dne 10. listopadu 1998, C-360/96 Gemeente Arnhem a Gemeente Rheden vs. BFI Holding BV.) Jinými slovy řečeno, pokud určitý subjekt vykonává částečně činnost sloužící k uspokojování potřeb veřejného zájmu a současně i jinou běžnou obchodní činnost, je považován za zadavatele veřejných zakázek v plném rozsahu své činnosti (viz rozhodnutí SDEU C 44/96 ve věci Mannesmann Angelbau Austria AG and Others vs. Strohal Rotationsdruck GesmbH.).   

114.     Ze shora citovaných rozsudků SDEU lze dovodit, že jako potřeby veřejného zájmu je nutno chápat takové potřeby, na jejichž uspokojování má zájem širší okruh osob. Nejde tedy o potřeby, z nichž by měl užitek pouze konkrétní subjekt. V takovém případě by se jednalo o potřeby ryze soukromého charakteru. Potřeby veřejného zájmu jsou naopak potřeby, jejichž uspokojování slouží relativně neomezenému okruhu subjektů, jež se nacházejí na určitém území či v určitém postavení. Potřeby veřejného zájmu se projevují v celé řadě oblastí dané společnosti (komunity). Typicky mezi ně lze řadit např. potřeby projevující se v oblasti hospodářské, sociální, kulturní, dále v oblasti životního prostředí a v neposlední řadě i potřeby týkající se sféry vodárenství. Není pochyb o tom, že existuje veřejný zájem na zajištění plynulých dodávek pitnou a teplou užitkovou vodou a následný odvod splaškových vod, a to jak pro soukromé osoby, veřejné instituce i komerční činnost v daném územním celku. Vodní hospodářství lze považovat za jednu z klíčových a nezbytných oblastí pro zajištění životních podmínek v konkrétním územním celku.

115.     Za účelem zjištění, zda obviněný vykonává (uspokojuje) konkrétní potřebu (případně potřeby) veřejného zájmu, vycházel Úřad, mimo jiného, i ze stanov obviněného. V článku 5 „PŘEDMĚT PODNIKÁNÍ SPOLEČNOSTI“ stanov obviněného ze dne 29. 6. 2020 (sále jen „stanovy“) je uvedeno, že předmětem podnikání obviněného je, mimo jiného, provozování vodovodů a kanalizací a úprava a rozvod vody, přičemž za tímto účelem byl zadavatel v roce 1993 založen.

116.     Jak bylo řečeno již výše, potřeby veřejného zájmu jsou takové potřeby, jejichž uspokojování slouží širšímu okruhu subjektů. Současně bylo Úřadem konstatováno, že mezi potřeby veřejného zájmu bezpochyby náleží i potřeby vztahující se ke sféře vodárenství. Jestliže předmětem podnikání obviněného je i provozování vodovodů a kanalizací a úprava a rozvod vody, nemá Úřad pochyb o tom, že obviněný byl založen za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu. Zajišťování dostupnosti pitné vody, jakož i zajištění odvodu odpadních vod, zcela prokazatelně slouží k uspokojení potřeb širokého okruhu osob. Úřad dále uvádí, že obviněný, jako vlastník vodovodu a kanalizace, je dle § 8 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vodovodech a kanalizacích“), povinen jednak zajistit plynulé a bezpečné provozování vodovodu a kanalizace (s čímž souvisí povinnost vytvářet rezervu finančních prostředků na jejich obnovu) a dále umožnit odběratelům připojení na vodovod nebo kanalizaci a dodávat pitnou vodu nebo odvádět odpadní vody a čistit odpadní vody (je-li to v jeho kapacitních či technických možnostech), za což má právo na úplatu (tzv. „vodné“ a „stočné“).

117.     Z výročních zpráv obviněného^[5] i z veřejně dostupných zdrojů^[6] vyplývá, že mezi principy obviněného, kterými se řídí jeho činnost, je udržení sociálně přijatelné ceny vody a vkládání celého zisku do obnovy a rozšiřování majetku. Svoji činnost tak obviněný nerealizuje bez dalšího primárně za účelem generování zisku. Vzhledem k právě řečenému Úřad uvádí, že obviněný byl založen za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu. Na právě řečeném nemůže ničeho změnit ani fakt, že, jak vyplývá z článku 5 „PŘEDMĚT PODNIKÁNÍ SPOLEČNOSTI“ stanov, do předmětu podnikání obviněného náleží, kromě provozování vodovodů a kanalizací a úpravy a rozvodu vody, např. i realitní činnost či pronájem a půjčování věcí movitých. Jak bylo totiž uvedeno již shora, v případě, kdy konkrétní subjekt vykonává částečně činnost sloužící k uspokojování potřeb veřejného zájmu a současně i jinou běžnou obchodní činnost, je považován za zadavatele veřejných zakázek v plném rozsahu své činnosti. Jinými slovy řečeno, pro závěr, že je splněn předpoklad uvedený v § 4 odst. 1 písm. e), bod 1., zákona, plně postačuje, že určitá právnická osoba prokazatelně uspokojuje veřejnou potřebu, byť jinak vykonává i další činnosti, jež mají obchodní charakter, jako tomu je i v šetřeném případě.   

118.     Obviněný, s ohledem na výše řečené, tedy splňuje první z podmínek vymezených v § 4 odst. 1 písm. e) zákona, tedy že se jedná o právnickou osobu, která uspokojuje potřebu veřejného zájmu, jež nemá průmyslovou nebo obchodní povahu.

119.     Úřad dále ověřoval, zda je splněna i druhá z podmínek předvídaných v § 4 odst. 1 písm. e) zákona. K jejímu splnění musí právnická osoba, která uspokojuje potřebu (potřeby) veřejného zájmu, být v určitém vztahu (vzniklém v důsledku jejího financování, případně v důsledku jmenování či volby jejích orgánů) k veřejnému zadavateli ve smyslu § 4 odst. 1 zákona. Z výroční zprávy obviněného za roky 2018 a 2020 vyplývá, že obviněný je akciovou společností, přičemž jeho jediným akcionářem jsou výhradně města a obce, tj. všechny akcie zadavatele „drží“ celkem 458 měst a obcí. Města i obce jsou tzv. základními územními samosprávnými celky, a jedná se tak o veřejné zadavatele podle § 4 odst. 1 písm. d) zákona. Jestliže jediným, a tudíž výlučným, akcionářem obviněného jsou příslušná města a obce coby veřejní zadavatelé, je zcela evidentní, že daná města a obce uplatňují rozhodující vliv. Podmínku „rozhodujícího vlivu“ podle § 4 odst. 1 písm. e), bod 2., zákona je třeba vykládat v tom smyslu, že konkrétní veřejný zadavatel (potažmo veřejní zadavatelé) je schopen ovlivňovat činnost té dané osoby, v níž uplatňuje rozhodující vliv. Tento „rozhodující vliv“ je v šetřeném případě evidentně dán, jelikož veřejní zadavatelé, tzn. jednotlivá města a obce, jakožto vlastníci 100 % akcií obviněného, jsou schopna přímo ovlivňovat a řídit činnost obviněného. Vzhledem k právě řečenému má Úřad tudíž za prokázané, že je bez dalšího splněna i druhá z podmínek, které jsou uvedeny v § 4 odst. 1 písm. e) zákona.

120.     Na základě výše popsaných skutečností lze konstatovat, že obviněný je veřejným zadavatelem podle § 4 odst. 1 písm. e) zákona. Osoba „veřejného zadavatele“ je tudíž zcela prokazatelně dána.    

Relevantní ustanovení právních předpisů

121.     Dle § 2 odst. 1 věty první zákona se zadáním veřejné zakázky pro účely tohoto zákona rozumí uzavření úplatné smlouvy mezi zadavatelem a dodavatelem, z níž vyplývá povinnost dodavatele poskytnout dodávky, služby nebo stavební práce. 

122.     Podle § 2 odst. 3 zákona je zadavatel povinen zadat veřejnou zakázku v zadávacím řízení, není-li dále stanoveno jinak. Tato povinnost se považuje za splněnou, pokud je veřejná zakázka zadána na základě rámcové dohody postupem podle části šesté hlavy II, v dynamickém nákupním systému podle části šesté hlavy III nebo pořizována od centrálního zadavatele nebo jeho prostřednictvím podle § 9 zákona.

123.     Dle § 3 zákona se zadávacím řízením pro účely tohoto zákona rozumí

a)      zjednodušené podlimitní řízení,

b)      otevřené řízení,

c)      užší řízení,

d)      jednací řízení s uveřejněním,

e)      jednací řízení bez uveřejnění,

f)       řízení se soutěžním dialogem,

g)      řízení o inovačním partnerství,

h)      koncesní řízení, nebo

i)        řízení pro zadání veřejné zakázky ve zjednodušeném režimu.

124.     Dle § 16 odst. 1 zákona před zahájením zadávacího řízení nebo před zadáním veřejné zakázky na základě výjimky podle § 30 zákona stanoví zadavatel předpokládanou hodnotu veřejné zakázky. Předpokládanou hodnotou veřejné zakázky je zadavatelem předpokládaná výše úplaty za plnění veřejné zakázky vyjádřená v penězích. Do předpokládané hodnoty veřejné zakázky se nezahrnuje daň z přidané hodnoty.

125.     Dle § 16 odst. 5 zákona se předpokládaná hodnota veřejné zakázky stanoví k okamžiku zahájení zadávacího řízení, nebo k okamžiku zadání veřejné zakázky, pokud nebyla zadána v zadávacím řízení.

126.     Dle § 18 odst. 1 zákona je-li veřejná zakázka rozdělena na části, stanoví se předpokládaná hodnota podle součtu předpokládaných hodnot všech těchto částí bez ohledu na to, zda je veřejná zakázka zadávána

a)   v jednom nebo více zadávacích řízeních, nebo

b)   zadavatelem samostatně nebo ve spolupráci s jiným zadavatelem nebo jinou osobou.

127.     Dle § 18 odst. 2 zákona součet předpokládaných hodnot částí veřejné zakázky podle § 18 odst. 1 zákona musí zahrnovat předpokládanou hodnotu všech plnění, která tvoří jeden funkční celek a jsou zadávána v časové souvislosti. Kromě případů uvedených v § 18 odst. 3 zákona musí být každá část veřejné zakázky zadávána postupy odpovídajícími celkové předpokládané hodnotě veřejné zakázky.

128.     Dle § 18 odst. 3 zákona jednotlivá část veřejné zakázky může být zadávána postupy odpovídajícími předpokládané hodnotě této části v případě, že celková předpokládaná hodnota všech takto zadávaných částí veřejné zakázky nepřesáhne 20 % souhrnné předpokládané hodnoty a že předpokládaná hodnota jednotlivé části veřejné zakázky je nižší než částka stanovená nařízením vlády.

129.     Dle § 25 zákona nadlimitní veřejnou zakázkou je veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota je rovna nebo přesahuje finanční limit stanovený nařízením vlády zapracovávajícím příslušné předpisy Evropské unie. Nadlimitní veřejnou zakázku zadává zadavatel v nadlimitním režimu podle části čtvrté, pokud není zadávána podle části páté až sedmé, nebo u ní zadavatel neuplatnil výjimku z povinnosti zadat ji v zadávacím řízení.

130.     Podle § 26 odst. 1 zákona je podlimitní veřejnou zakázkou veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota nedosahuje limitu podle § 25 zákona a přesahuje hodnoty stanovené v § 27 zákona.

131.     Dle § 27 zákona veřejnou zakázkou malého rozsahu je veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota je rovna nebo nižší v případě veřejné zakázky

a)   na dodávky nebo na služby částce 2 000 000 Kč, nebo

b)   na stavební práce částce 6 000 000 Kč.

132.     Podle § 151 odst. 1 zákona je sektorovou veřejnou zakázkou veřejná zakázka, kterou zadává veřejný zadavatel při výkonu relevantní činnosti.

133.     Podle § 151 odst. 4 zákona zadavatel postupuje při zadávání sektorové veřejné zakázky, která není koncesí, podle části čtvrté, páté, nebo šesté a použije také části první, druhou, desátou až třináctou, pokud není v této části stanoveno jinak. Při zadávání sektorové veřejné zakázky, která je koncesí, zadavatel postupuje podle části osmé.

134.     Podle § 153 odst. 1 písm. d) zákona se relevantní činností pro účely tohoto zákona rozumí v odvětví vodárenství

1. poskytování nebo provozování vodovodu podle jiného právního předpisu, nebo

2. dodávka pitné vody do vodovodu.

135.     Podle § 153 odst. 1 písm. e) zákona se relevantní činností pro účely tohoto zákona rozumí činnost zadavatele vykonávajícího relevantní činnost podle § 153 odst. 1 písm. d) zákona, pokud tato činnost souvisí s 

1. projekty děl vodního hospodářství, zavlažováním nebo odvodňováním půdy za předpokladu, že množství vody určené pro dodávky pitné vody představuje více než 20 % celkového množství vody, která má být takovými projekty nebo zavlažovacími či odvodňovacími zařízeními získána, nebo

2. odvodem odpadních vod kanalizací nebo čištěním a úpravou odpadních vod.

136.     Podle § 158 odst. 1 zákona není zadavatel povinen v zadávacím řízení zadat sektorovou veřejnou zakázku, jejíž předpokládaná hodnota nedosahuje finanční limit stanovený prováděcím právním předpisem podle § 25 zákona.

137.     Podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona se zadavatel dopustí přestupku tím, že nedodrží pravidla stanovená tímto zákonem pro zadání veřejné zakázky nebo pro zvláštní postupy podle části šesté, přičemž tím ovlivní nebo může ovlivnit výběr dodavatele nebo výběr návrhu v soutěži o návrh, a zadá veřejnou zakázku, uzavře rámcovou dohodu nebo se soutěž o návrh považuje po výběru návrhu za ukončenou.

138.     Dle § 4 nařízení vlády č. 172/2016 Sb. činil finanční limit pro určení nadlimitní veřejné zakázky na stavební práce do 31. 12. 2017 částku 142 668 000 Kč, v období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2019 částku 149 224 000 Kč, v období od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2021 částku 137 366 000 Kč a v období od 1. 1. 2022 částku 140 448 000 Kč.

139.     Dle § 5 písm. a) nařízení č. 172/2016 Sb. činila částka pro jednotlivou část veřejné zakázky, která nemusí být zadávána postupy odpovídajícími celkové předpokládané hodnotě veřejné zakázky podle § 18 odst. 3 zákona v případě stavebních prací do 31. 12. 2017 částku 27 305 000 Kč, v období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2019 částku 26 897 000 Kč, v období od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2021 částku 25 676 000 Kč a v období od 1. 1. 2022 částku 26 096 000 Kč.

Zjištěné skutečnosti

140.     V rámci výběrového řízení na VZ II obviněný oslovil výzvou k předložení nabídky ze dne 26. 10. 2018 celkem 7 dodavatelů, a to ARKO TECHNOLOGY, a.s., IČO 00219169, se sídlem Vídeňská 206/108, 619 00 Brno (dále jen „ARKO TECHNOLOGY, a.s.“), Čermák a Hrachovec a.s., IČO 26212005, se sídlem Smíchovská 929/31, 155 00 Praha (dále jen „Čermák a Hrachovec a.s.“), POHL cz, a.s., IČO 25606468, se sídlem Na Pomezí 2483, 252 63 Roztoky (dále jen „POHL cz, a.s.“), dodavatele SMP CZ, a.s., VCES a.s., IČO 26746573, se sídlem Českomoravská 2420/15, 190 00 Praha 9 (dále jen „VCES a.s.“), dodavatele VHS stavby a.s. a ZEPRIS s.r.o., IČO 25117947, se sídlem Mezi Vodami 639/27, 143 20 Praha 4 (dále jen „ZEPRIS s.r.o.“), přičemž z protokolu o otevírání obálek ze dne 3. 12. 2018 vyplývá, že obdržel 6 nabídek, kdy z oslovených pouze dodavatel VCES a.s. nepodal nabídku.

141.     Dle čl. II „Předmět plnění“ bodu 2.4 smlouvy I bylo předmětem plnění veřejné zakázky I provedení stavebních prací „spočívajících v komplexní rekonstrukci stávající úpravny vody Vrutice. Úpravna vody Vrutice je součástí skupinového vodovodu Litoměřice, zdrojem surové vody jsou tři vrty, které se nacházejí nedaleko od úpravny vody. (...) V rámci rekonstrukce UV Vrutice je uvažováno s povýšením procesu úpravy vody na dvoustupňový doplněním filtrace (...). V projektu je uvažováno s výměnou veškerého původního ocelového potrubí včetně armatur. Stávající zastaralé technologické zařízení bude vyměněno, nepoužívané technologické celky budou odstraněny. (...) Bude provedena komplexní stavební rekonstrukce armaturní šachty na vrtu VR 1. (...)“.

142.     Dle čl. II „Předmět plnění“ bodu 2.4 smlouvy II bylo předmětem plnění veřejné zakázky II provedení stavebních prací spočívajících „v rekonstrukci vodovodního přivaděče, který se nachází v extravilánu mezi obcemi Michalovice a Libochovany. Rekonstruovaný úsek je veden z ÚV Velké Žernoseky do Ústí nad Labem a účelem užívání je zásobování Ústí nad Labem vodou z ÚV Velké Žernoseky. Celá trasa je vedena ve stávající trase přivaděče. Převážná část trasy je uložena v polních pozemcích. Na několika místech trasa podchází silnice a na jednom železniční trať. Stavba je navržena jako rekonstrukce stávajícího přivaděče výměnou starého ocelového potrubí DN800 a DN900 za nové potrubí z litiny DN600. Stávající trasa je na několika místech vedena v soukromých pozemcích. Stavba bude rozčleněna na etapy tak, aby došlo k co nejmenšímu omezení zásobování spotřebišť napojených na přivaděč. (...)“.

143.     Dle čl. II „Předmět plnění“ bodu 2.4 smlouvy III bylo předmětem plnění veřejné zakázky III „provedení stavebních prací spočívajících v komplexní rekonstrukci stávajícího vodojemu Radobýl 2. VDJ Radobýl 2 je zemní vodojem sestávající se ze dvou akumulačních nádrží a manipulační komory. K vodojemu přiléhají dvě malé armaturní komory, ve kterých je umístěno trubní propojení související s dopravou vody do VDJ Radobýl 1. Tyto dvě malé armaturní komory před VDJ nejsou součástí projektu. V hlavní manipulační komoře vodojemu jsou pak umístěna čerpadla pro dopravu vody do VDJ Radobýl 1 (2x1000m³, 274,88/269,80). Rekonstrukcí výše uvedených objektů nedojde k významnému dotčení jejich architektonického konceptu. Navrhované úpravy budovy vodojemu nebudou mít zásadní dopad na tvar a vzhled objektu. Nejpodstatnějšími změnami oproti stávajícímu stavu je výstavba vstupního nástavce ze severní strany VDJ. Ostatní práce budou probíhat převážně uvnitř objektu. (...)“.

144.     Dle čl. II „Předmět plnění“ bodu 2.4 smlouvy IV bylo předmětem plnění veřejné zakázky „provedení stavebních prací spočívajících v rekonstrukci stávajícího vodovodu OC 200 v ulici Březinova cesta za nové potrubí PEHD RC+ d225 PE100 v celkové délce 490,4 m, vč. přepojení domovních přípojek d32. V místě napojení na stávající vodovod v ul. Pokratická bude rekonstrukce vodovodu začínat od kříže v ulici až za stávajícím šoupětem DN 200, které je vysazeno na řadu ve směru ke sportovnímu hřišti, (...). V prostoru křižovatky ulic Březinova cesta x Nezvalova x Slavíčkova vede trasa rekonstrukce mimo stávající armaturní šachtu, rekonstruovaná část řadu je zde napojena na stávající vodovod OC DN 200. Trasa rekonstrukce vodovodního řadu bude prováděna v ulici Březinová cesta v Litoměřicích, v místních komunikacích krytých asfaltobetonem, v zeleni a podchází koryto Pokratického potoka. Předpokládá se provádění otevřeným výkopem. (...)“.

145.     Z písemné zprávy zadavatele ze dne 2. 1. 2019 vyplývá, že v rámci zadávacího řízení na VZ V obviněný obdržel 3 nabídky, a to od (i) společníků „Společnosti ARKO – SYNER – Malešov“, jimiž jsou dodavatelé ARKO TECHNOLOGY, a.s., a SYNER, s.r.o., IČO 48292516, se sídlem Dr. Milady Horákové 580/7, 460 01 Liberec (dále jen „SYNER, s.r.o.“), (ii) společníků „Společnosti ÚV MALEŠOV – SMP – HST“, jimiž jsou SMP CZ, a.s., a HST Hydrosystémy s.r.o. (tj. vybraný dodavatel V) a (iii) společníků „Společnosti ÚV Malešov“, jimiž jsou VCES a.s., a KUNST, spol. s.r.o., IČO 19010591, se sídlem Palackého 1906, 753 01 Hranice (dále jen „KUNST, spol. s.r.o.“).

146.     Dle bodu 2.1 „Předmět a místo plnění sektorové veřejné zakázky“ zadávací dokumentace VZ V je předmětem plnění veřejné zakázky „provedení stavebních prací spočívajících v rekonstrukci úpravny vody Malešov. (...) Hlavní provozní objekt úpravny vody se nachází v oploceném areálu. Vně areálu je umístěna již nevyužívaná administrativně-provozní budova, která je určena ke kompletní demolici. Dále jsou mimo areál umístěny kalové laguny a objekty související s odkanalizováním úpravny vody. Rekonstrukce bude probíhat v areálu úpravny vody i na objektech umístěných mimo areál. (...)“.

147.     Z přílohy č. 4 „Soupis stavebních prací s výkazem výměr“ zadávací dokumentace VZ V vyplývá, že stavba byla členěna na stavební objekty (SO) a na technická a technologická zařízení - provozní soubory (PS).

148.     Část SO, kterou vybraný dodavatel V v podané nabídce nacenil celkem na 123 102 972 Kč bez DPH, je tvořena těmito položkami:

• DSO 0001.01 - Stavební část – bourání
• DSO 0001.01 b – Stavební část nový stav
• SO 0201 - Elektrostavební instalace
• SO 0202 – Vzduchotechnika
• SO 0203 – Vytápění
• SO 0204 - Zdravotně technické instalace     
• SO 0205 - Zabezpečovací systém
• SO 0301 - Vnější trubní rozvody
• SO 0302 - Zpevněné plochy, terénní úpravy, oplocení
• SO 0303 - Přeložka telekomunikačního kabelu
• SO 0401 - Kalové laguny
• SO 0501 - Demolice provozní budovy.

149.     Část PS, kterou vybraný dodavatel V v podané nabídce nacenil celkem na 65 369 374 Kč bez DPH, je tvořena těmito položkami:

• PS 0101 – Strojně-technologická část
• DPS 0101.02 – Filtrace
• DPS 0101.03 - Akumulace upravené vody, čerpací stanice
• DPS 0101.04 - Chemické hospodářství
• PS 0102 - Rozvodna VN, trafostanice
• PS 0103 - Motorové rozvody
• PS 0104 – SŘTP.

150.     Cena SO a PS v součtu činí 188 742 346 Kč bez DPH. Z toho vyplývá, že technické a technologické zařízení tvoří jen 35 % této ceny (a 31 % z celkové ceny veřejné zakázky), zbylých 65 % ceny pak tvoří stavební práce na stavebních objektech.

Obsah znaleckého posudku

151.     Znalec ve znaleckém posudku ke znalecké otázce, zda spolu tvoří jeden funkční celek VZ I, VZ II a VZ V, resp. zda je mezi předmětnými veřejnými zakázkami dána věcná souvislost, uvádí, že předmětné veřejné zakázky spolu netvoří funkční celek, přičemž mezi VZ I a VZ II a taktéž mezi VZ II a VZ V není najisto dána věcná souvislost, kdy úpravny vody plní funkci výrobní a přivaděč funkci dopravní. K hledisku věcné souvislosti znalec blíže uvádí, že u zakázek týkajících se rekonstrukce úpraven vod (VZ I a VZ V) je dominantní část technologická, zatímco běžné stavební práce u nich nepředstavují významnou část s ohledem na danou funkci stavby. V případě ÚV Vrutice je navíc součástí rekonstrukce rozšíření technologické linky úpravny vody o filtraci s GAU. Pro bezchybnou a spolehlivou funkci přiváděcího řadu (VZ II) je rozhodující bezvadné uložení potrubí, velmi přesné statické zabezpečení a provedení spojů, osazení speciálních tvarovek, klapek, šoupat, vzdušníků a dalších armatur. V případech dálkových vodovodních přivaděčů se najisto nejedná o konvenční nebo též běžné stavební práce. Faktická a materiální náplň dodávek a prací je u jednotlivých zakázek rozdílná (úpravny x dálkový přivaděč). Bezchybně provedené technologické části zakázek mají zásadní vliv na to, zda bude dílo bezchybně plnit svůj účel. Znalec také doplňuje, že není možné dovodit ani funkční souvislost mezi VZ I a VZ II, ani mezi VZ II a VZ V, protože ÚV Vrutice a ÚV Malešov nejsou zdrojem pitné vody pro přivaděč VDJ Michalovice - AŠ Libochovany, prostřednictvím kterého jsou zásobovány obce či města Libochovany, Řehlovice, Stadice, Trmice a Ústí nad Labem, přičemž v případě výpadku ÚV Vrutice není možné jí zásobované oblasti přepojit na ÚV Malešov. Ve všech případech se tak dle znalce jedná o samostatnou stavbu nebo zařízení vodovodu.

152.     K nedovození funkční souvislosti mezi VZ II a VZ V znalec blíže uvádí, že zdrojem pitné vody pro přivaděč VDJ Michalovice - AŠ Libochovany je ÚV Velké Žernoseky. Do VDJ Michalovice může pouze dotéct pitná voda nespotřebovaná na Litoměřicku, tzn. případné přebytky vody vyrobené v ÚV Vrutice a ÚV Malešov. ÚV Vrutice a ÚV Malešov tak nejsou za běžných podmínek zdrojem pitné vody pro předmětný přivaděč, prostřednictvím kterého jsou zásobovány obce či města Libochovany, Řehlovice, Stadice, Trmice a Ústí nad Labem. Zatímco v běžném provozním stavu je prostřednictvím přivaděče dodávána do předmětných spotřebišť upravená podzemní voda z hlubinných vrtů u Velkých Žernosek přes ÚV Velké Žernoseky, během rekonstrukce přivaděče byla dodávána do části spotřebišť pitná voda vyrobená v ÚV Meziboří (ze surové povrchové vody čerpané z vodní nádrže Fláje). Ani v případě, že přivaděčem nemůže téct voda z ÚV Velké Žernoseky (z důvodu havarijního či jiného než běžného provozního stavu), nelze spotřebiště provizorně a v potřebné kapacitě zásobovat pitnou vodou vyrobenou na ÚV Vrutice a ÚV Malešov.

153.     K posouzení věcné souvislosti znalec uvádí, že na rozsah a náročnost prováděných prací nelze nahlížet pouze z hlediska poměru naceněných částek nebo z hlediska časové dotace, neboť u úpraven vod je z hlediska náročnosti realizace zakázky stěžejní část technologická, nikoliv část stavební. Touto optikou je nutno pohlížet na stanovení kvalifikačních kritérií pro zhotovitele zakázky a na požadovanou kvalitu prováděných prací. V případě úpraven vod je žádoucí, aby kritéria pro zhotovitele zakázky nebyla zaměřena pouze na zkušenosti s realizací stavební částí takového díla, ale zejména s dodávkou, instalací a zprovozněním technologické části. Je nutné si uvědomit, že krom odlišnosti kvality surové vody povrchové od podzemní se mohou lišit i parametry surové podzemní vody mezi jednotlivými vrty a v návaznosti na to se pak liší použitá technologie (následně také kvalita upravené vody dodávané koncovým spotřebitelům z důvodu použití jiné úpravárenské technologie). Pokud stavebně technické řešení rekonstrukce/modernizace úpravny zahrnuje sanační práce či realizace konstrukcí z vodostavebních betonů („bílých van“), pak je nezbytné, aby zhotovitel měl s prováděním těchto prací zkušenosti. Úpravny vody a jejich rekonstrukce představují složitou úlohu, vyvolávají velké nároky na přípravu a realizaci takového záměru a samy o sobě tvoří velmi složitý funkční celek. Samotný fakt, že rekonstrukce ÚV Malešov (a totéž platí o ÚV Vrutice) probíhala za provozu, klade vysoké nároky na dodavatele, protože možná kontaminace vody v průběhu rekonstrukce by mohla mít nedozírné následky.

154.     Dodavatel stavební části úpraven vod musí zajistit (krom samotné realizace stavebních objektů) i přípravné práce (např. prostupy potrubí, bloky pod potrubí a bloky čerpadel, žlábek a odvodnění vstupní šachty, pochozí a přechodové lávky aj. vystavené dlouhodobému působení vody a vlhkosti nad hladinou vody). Strojní část provozních souborů obsahuje motory a servomotory, případně další elektrická zařízení, která jsou výrobně nebo technicky nedělitelnou součástí zařízení strojní technologie (například integrované frekvenční měniče, svorkovnicové skříně apod.) a kabeláže mezi nimi. Veškerá rozvodná zařízení elektro, zdroje elektrické energie a kabeláž pro napájení zařízení v dodávce strojní části jsou předmětem motorového rozvodu.

155.     Zatímco u rekonstrukcí úpraven vod je dominantní část technologická a pokládka potrubí včetně zemních prací nepředstavuje významnou část zakázky, hlavní náplní prací u přivaděče je uložení potrubí do země, a to včetně provedení staticky zabezpečených spojů, spolehlivého osazení tvarovek, klapek, šoupat, vzdušníků a dalších armatur. Tento typ zakázek je náročný zejména na provedení spojů na potrubí (v daném případě na potrubí z tvárné litiny TLT 600, PN 10 až PN 25), jejichž nesprávné provedení může způsobit havárie. I u tohoto typu zakázky je nutno stanovit kvalifikační kritéria pro zhotovitele zakázky a okruh možných zhotovitelů díla. Kvalifikační kritéria se však budou lišit od kritérií pro zhotovitele zakázky typu úpravna vody či pokládka standardního vodovodního potrubí typu rozváděči řad.

Obsah dalších dokumentů předložených k VZ III

156.     V dokumentu nadepsaném „Vnitřní sdělení“ ze dne 20. 11. 2019 ve věci „LT060100 Litoměřice, VDJ Radobýl II – rekonstrukce vodojemu Informace o nutnosti změny zdroje“, předloženém zadavatelem je uvedeno, že »[v] průběhu provádění výše uvedené stavby bylo zjištěno s ohledem na informace od SČVK, že stávající zdroj „Močidla“ začal ztrácet svou kapacitu, a to zejména z důvodu sucha v letním období tohoto roku. Jelikož kapacita zdroje je i v normálním stavu na své hranici, v zásobovací oblasti tohoto zdroje se nachází trvalý odběr, v letním období pak došlo k poklesu kapacity o cca 20 %‚ navrhujeme zajistit trvalé propojení VDJ Radobýl II na vodárenskou soustavu (přes VDJ Radobýl 1). (…)«.

157.     Zadavatel k vydatnosti zdroje Močidla doložil tabulku s následujícími údaji:

Název	Rok	Leden	Únor	Březen	Duben	Květen	Červen
		m3	m3	m3	m3	m3	m3
VDJAKJ25484-AID108 Močidla	2018	32 429	29 269	30 155	33 509	32 163	29 683
VDJAKJ25484-AID108 Močidla	2019	32 690	29 045	29 449	31 351	29 823	25 845

Název	Rok	Červenec	Srpen	Září	Říjen	Listopad	Prosinec	Celkem
		m3	m3	m3	m3	m3	m3	m3/rok
VDJAKJ25484-AID108 Močidla	2018	30 782	33 555	31 811	31 053	30 988	31 860	377 257
VDJAKJ25484-AID108 Močidla	2019	24 545	25 072	25 465	27 967	28 623	28 336	338 211

K výroku I. rozhodnutí

158.     Úřad předně v obecné rovině uvádí, že hlavním účelem zákona je zajištění hospodárného nakládání s veřejnými prostředky, a to prostřednictvím vytváření podmínek pro co nejširší hospodářskou soutěž mezi různými dodavateli při poptávání plnění, které je předmětem veřejné zakázky. Co možná nejširší hospodářské soutěže v právě uvedeném smyslu pak zákon dosahuje tím, že stanoví pro osoby v postavení zadavatele obecnou povinnost zadávat veřejné zakázky ve formalizovaném zadávacím řízení, ve kterém je kladen důraz zejm. na jeho transparentní provedení, vč. předem zákonem specifikovaných pravidel. Úřad tedy uzavírá, že má-li být naplněn hlavní účel zákona, musí zadavatelé postupovat dle § 2 odst. 3 zákona a – nestanoví-li zákon výslovně jinak (např. v případě výjimek dle § 29 zákona) – použít pro zadání veřejné zakázky některý z druhů zadávacího řízení dle § 3 zákona, zásadně tedy řízení otevřené nebo užší (použití ostatních druhů zadávacích řízení je vázáno na splnění zákonných podmínek pro takový postup).

159.     Úřad dále uvádí, že jednou z prvotních fází zadávání veřejné zakázky, která předchází samotnému zadávacímu řízení a kterou je zadavatel povinen provést, je stanovení předpokládané hodnoty veřejné zakázky, která je určující pro další postup zadavatele, neboť dle její výše (nejde-li o zjednodušený režim dle § 129 zákona) dojde k určení režimu, v němž bude zadávání veřejné zakázky probíhat (nepoužije-li zadavatel dobrovolně přísnějšího režimu). Zákon pak (odhlédneme-li od již zmíněného zjednodušeného režimu) rozlišuje režim podlimitní a režim nadlimitní, popř. veřejné zakázky malého rozsahu. Přestože se jedná o stanovení hodnoty „předpokládané“, tedy pravděpodobné, nesmí ze strany zadavatele docházet k situacím, kdy by nesprávné stanovení výše předpokládané hodnoty vedlo k neoprávněnému užití některé z výjimek či mírnějšího režimu pro zadávání veřejných zakázek.

160.     Zákon v § 16 odst. 1 definuje předpokládanou hodnotu veřejné zakázky jako zadavatelem předpokládanou výši úplaty (bez zahrnutí daně z přidané hodnoty) za plnění veřejné zakázky vyjádřenou v penězích. Dotčené ustanovení zákona dále ukládá, že předpokládanou hodnotu veřejné zakázky zadavatel stanoví buď před zahájením zadávacího řízení, nebo před zadáním veřejné zakázky na základě výjimky dle § 30 zákona. Dle § 16 odst. 5 zákona se předpokládaná hodnota veřejné zakázky stanoví k okamžiku zahájení zadávacího řízení, nebo k okamžiku zadání veřejné zakázky, pokud nebyla zadána v zadávacím řízení. Z právě citovaného ustanovení tedy vyplývá, že pokud zadavatel směřuje k zadání veřejné zakázky bez provedení zadávacího řízení dle zákona, stanoví předpokládanou hodnotu veřejné zakázky před jejím zadáním, tzn. před uzavřením smlouvy.

161.     Úřad dále uvádí, že zadavatel obecně není povinen v zadávacím řízení zadat veřejnou zakázku malého rozsahu (srov. § 31 zákona). Zadavatel rovněž není povinen v zadávacím řízení zadat sektorovou veřejnou zakázku, jejíž předpokládaná hodnota nedosahuje finanční limit stanovený nařízením č. 172/2016 Sb. pro nadlimitní veřejnou zakázku (srov. § 158 odst. 1 zákona).

162.     Úřad se proto předně zabýval otázkou, zda se v případě veřejné zakázky I. jedná o sektorovou veřejnou zakázku. 

163.     Sektorovou veřejnou zakázkou se dle § 151 odst. 1 zákona rozumí veřejná zakázka, kterou zadává veřejný zadavatel při výkonu relevantní činnosti. Předseda Úřadu k uvedené problematice např. v rozhodnutí č. j. ÚOHS-R0064/2019/VZ-16955/2019/321/EDo ze dne 18. 6. 2019 uvedl, že »[z]a veřejné zakázky, které zadavatel zadává „při výkonu relevantní činnosti“ ve smyslu § 151 odst. 1 zákona je třeba považovat všechny ty, jejichž předmět zadavatel pořizuje za účelem provádění relevantní činnosti (...). Z ekonomického pohledu představují prostředky vynakládané na základě těchto smluv náklady na relevantní činnost.«

164.     Z článku 5 „PŘEDMĚT PODNIKÁNÍ SPOLEČNOSTI“ stanov obviněného vyplývá, že obviněný zajišťuje provozování vodovodů a kanalizací a úpravu a rozvod vody. S ohledem na uvedené je tedy zřejmé, že obviněný vykonává relevantní činnost uvedenou v § 153 odst. 1 písm. d) zákona v odvětví vodárenství a relevantní činnost uvedenou v § 153 odst. 1 písm. e), bod 2. zákona, když přímo jeho předmětem činnosti je provozování vodovodů a kanalizací a rovněž úpravy vod.  Z předmětu smlouvy I je pak zřejmé, že poptávané stavební práce spočívají v rekonstrukci části vodovodní sítě, konkrétně úpravny vody Vrutice (viz k tomu bod 141 odůvodnění tohoto rozhodnutí). Na základě uvedeného tak lze konstatovat, že veřejná zakázka I je sektorovou veřejnou zakázkou na stavební práce.   

165.     Z předložených podkladů vyplývá, že veřejná zakázka nebyla zadávána v zadávacím řízení dle zákona. Obviněný zahájil postup směřující k uzavření smlouvy I dne 25. 11. 2019. Ve výzvě I stanovil předpokládanou hodnotu veřejné zakázky I na částku 146 011 811 Kč bez DPH. K uzavření smlouvy I pak došlo dne 3. 6. 2020, a to za cenu 148 990 900 Kč bez DPH.

166.     Finanční limit pro určení nadlimitní veřejné zakázky na stavební práce činil dle § 4 nařízení č. 172/2016 Sb. v období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2019 částku 149 224 000 Kč. Z uvedeného vyplývá, že v okamžik, kdy obviněný zahájil „výběrové řízení“, tj. postup, na jehož základě hodlal uzavřít smlouvu I, nelze jeho postup označit za rozporný se zákonem, neboť stanovil před zahájením svého postupu „první“ předpokládanou hodnotu, která nedosahovala finančního limitu stanoveného v daný okamžik nařízením č. 172/2016 Sb., tj. byla nižší než 149 224 000 Kč bez DPH.

167.     Nicméně, jak již však bylo uvedeno výše, okamžikem, k němuž se stanoví předpokládaná hodnota veřejné zakázky, která nebyla zadána v zadávacím řízení, je okamžik zadání veřejné zakázky, tj. okamžik uzavření smlouvy (srov. k tomu § 2 odst. 1 zákona).

168.     Obviněný tak byl s ohledem na skutečnost, že smlouvu I uzavíral mimo zadávací řízení dle zákona, povinen ve smyslu § 16 odst. 5 zákona před samotným uzavřením smlouvy I ověřit, že tuto může uzavřít, tj. že předpokládaná hodnota veřejné zakázky I stanovená dle zákona k okamžiku zadání veřejné zakázky nedosahuje finanční limit stanovený nařízením č. 172/2016 Sb. pro nadlimitní veřejnou zakázku. Od 1. 1. 2020 došlo ke snížení finančního limitu pro nadlimitní veřejné zakázky na stavební práce dle nařízení č. 172/2016 Sb. na částku 137 366 000 Kč a tento finanční limit byl platný i v době uzavření smlouvy I, tj. ke dni 3. 6. 2020. Předpokládaná hodnota veřejné zakázky I činila (k okamžiku jejího zadání) 148 990 900 Kč bez DPH. Z uvedeného tak vyplývá, že veřejná zakázka I je s ohledem na svou předpokládanou hodnotu zakázkou nadlimitní, a měla tak být zadána v zadávacím řízení dle zákona. Vzhledem ke skutečnosti, že od 1. 1. 2022 došlo k navýšení limitu stanoveného v § 4 nařízení č.  172/2016 Sb. na částku 140 448 000 Kč, zvažoval Úřad v souladu s čl. 40 odst. 6 větou druhou Listiny základních práv a svobod, zda uvedený limit není pro obviněného příznivější, a dospěl k závěru, že předpokládaná hodnota VZ I k okamžiku jejího zadání přesahovala i tento pozdější (navýšený) limit, tudíž pozdější úprava pro obviněného příznivější není.

169.   Obviněný namítá, že Úřad v příkazu nezohlednil právní úpravu sektorové směrnice, podle které výpočet odhadované hodnoty nesmí být proveden tak, aby došlo k úmyslnému vyloučení z oblasti její působnosti a odhadovaná hodnota má být stanovována k okamžiku zahájení zadávacího řízení, přičemž obviněný postupoval zcela v souladu se sektorovou směrnicí. K uvedenému Úřad uvádí, že si je vědom čl. 16 odst. 4 sektorové směrnice, nicméně podstatné pro posouzení zákonnosti postupu zadavatele je znění § 16 odst. 5 zákona. Úřad v jeho kontextu ani nevidí prostor pro eurokonformní výklad tak, jak jej předestírá obviněný. Jak totiž uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 2. 2010 sp.zn. 5 Afs 68/2009, publikovaném pod č. 2036/2010 Sb. NSS, povinnost vykládat národní právo v souladu se směrnicí je podmíněna a priori tím, že existuje vnitrostátní předpis, který je nejednoznačný, umožňuje několik výkladů, přitom alespoň jeden z možných výkladů práva je v souladu se směrnicí. Nepřímý účinek komunitárního práva přitom nemůže být contra legem. Ustanovení § 16 odst. 5 zákona je přitom zcela jasné a dle názoru Úřadu nepřipouští více výkladů. Jde o to, že zadavatel buď postupuje zákonem regulovaným způsobem (v zadávacím řízení, jehož druhy jsou taxativně uvedeny v § 3 zákona), a v takovém případě pak stanoví předpokládanou hodnotu veřejné zakázky k okamžiku jeho zahájení, nebo postupuje způsobem, který zákon nikterak neupravuje (např. přímým zadáním veřejné zakázky konkrétní osobě, adresným oslovením několika dodavatelů či neformálním výběrovým řízením), a v takovém případě je rozhodujícím okamžikem pro určení předpokládané hodnoty okamžik uzavření smlouvy s vybraným dodavatelem, lhostejno, jakým způsobem k jeho výběru dodavatel dospěl. Smyslem ustanovení § 16 odst. 5 je podle Úřadu zajištění toho, aby ve výsledku nebyla postupem mimo zadávací řízení uzavřena smlouva na veřejnou zakázku, která díky své hodnotě měla být zadávána postupy dle zákona. V této souvislosti je třeba též podotknout, že národní právní úprava nemusí být ve všech ohledech zcela totožná s úpravou unijní, resp. že v některých aspektech může být národní úprava přísnější než úprava obsažená ve směrnicích (vhodným příkladem je např. regulace zadávání podlimitních – „nesektorových“ – veřejných zakázek, které na evropské úrovni není regulováno vůbec).

170.     K námitce obviněného, že pravidlo v § 16 odst. 5 zákona vůbec nedopadá na sektorové podlimitní veřejné zakázky zadávané na základě výjimky podle § 158 odst. 1 zákona mimo zadávací řízení, Úřad uvádí, že z ustanovení § 151 odst. 4 zákona[7] vyplývá, že zadavatel postupuje při zadávaní sektorové veřejné zakázky, která není koncesí, podle části čtvrté, páté, nebo desáté a použije také části první, druhou, desátou až třináctou, pokud není v této části stanoveno jinak. Úprava stanovení předpokládané hodnoty v ustanovení § 16 zákona je součástí části první zákona, která se dle § 151 odst. 4 zákona užije pro postup při zadávaní sektorové veřejné zakázky, přičemž v části sedmé zákona není stanoveno, že by se ustanovení § 16 odst. 5 zákona neaplikovalo.

171.     Úřad dále uvádí, že skutečnost, že obviněný ke dni zahájení svého výběrového řízení dle interních předpisů postupoval plně v souladu se zákonem a tehdy platným finančním limitem, a to, že ke dni zahájení tohoto výběrového řízení nebyly známy budoucí (konečné) finanční limity, nemá vliv na posouzení postupu obviněného, protože zadavatel má povinnost postupovat vždy dle platného a účinného znění právních předpisů, přičemž nové finanční limity byly účinné od 1. 1. 2020, zadavatel výběrové řízení na VZ I zahájil na konci listopadu 2019, v únoru 2020 se seznámil s nabídkovými cenami a samotná smlouva byla uzavřena až 6 měsíců po nabytí účinnosti změny nařízení č. 172/2016 Sb. Již po otevření nabídek (tj. 3 měsíce před podpisem smlouvy) tedy věděl, že žádný z dodavatelů nenabízí požadované plnění za cenu, která by odpovídala podlimitní veřejné zakázce na stavební práce. 

172.     K námitce obviněného, že není naplněna materiální stránka přestupku, neboť tím, že oslovil celkem 7 dodavatelů, přičemž všichni oslovení dodavatelé podali nabídku, byla hospodářská soutěž v rámci postupu obviněného zachována, a tedy případné pochybení nenarušilo právními předpisy chráněné zájmy, a absentuje tak společenská nebezpečnost jednání obviněného, Úřad uvádí, že pokud by obviněný postupoval v zadávacím řízení, není vyloučeno, že by obviněný obdržel i další, potenciálně výhodnější nabídky, a to i s ohledem na uveřejňovací povinnosti, které se vážou na postup v zadávacím řízení. Úřad nemůže pominout ani skutečnost, že kdyby přistoupil na argument obviněného, mohlo by to vést k situaci, že by zadavatel mohl zcela rezignovat na zadávací řízení, pokud by si zajistil určitý počet nabídek, který mu vyplývá ze statistických údajů, přičemž uvedený stav zcela jistě není v souladu se smyslem zákonné úpravy.

173.     K argumentu obviněného, že mohl stejného výsledku (tedy pořízení příslušného plnění mimo zadávací řízení) dosáhnout současně i postupem, který by byl nepochybně v souladu se zákonem, když by uzavřel s vybraným dodavatelem smlouvu o dílo pouze na plnění s hodnotou nepřevyšující nový finanční limit a ve zbytku plnění by postupoval dle § 222 odst. 4 zákona, tj. provedl by změnu závazku ze smlouvy, Úřad uvádí, že pro posouzení zákonnosti postupu obviněného nemá vliv existence teoreticky legální cesty, kterou však obviněný nezvolil, protože Úřad posuzuje a příp. trestá to, jak obviněný skutečně postupoval, a nikoliv to, jak mohl jednat. Uvedené pak platí i pro argument obviněného, že pokud by nevedl formalizované výběrové řízení a uzavřel smlouvu ještě v průběhu roku 2019, rovněž by se nedopustil spáchání přestupku. Zároveň lze uvažovat o tom, zda by postup nastíněný zadavatelem (tj. uzavření smlouvy na veřejnou zakázku s vědomím, že následně uzavře dodatek, kterým bude hodnota veřejné zakázky navýšena tak, že se s podlimitní veřejné zakázka stane nadlimitní) ve skutečnosti nepředstavoval porušení zákonné regulace, minimálně ve formě obcházení zákona.

174.     Úřad tedy dospěl k závěru, že obviněný postupoval v rozporu s § 2 odst. 3 zákona, když veřejnou zakázku I, která je sektorovou nadlimitní veřejnou zakázkou na stavební práce, nezadal v některém z v úvahu připadajících druhů zadávacího řízení dle § 55 zákona, ačkoliv k tomu byl povinen.

175.     Shora popsaný postup obviněného mohl ovlivnit výběr dodavatele, neboť – jak již bylo naznačeno výše – uzavřením smlouvy I ve výběrovém řízení na předmětné plnění namísto provedení zadávacího řízení dle zákona obviněný zamezil možnosti ucházet se o dané plnění kterémukoli jinému v úvahu přicházejícímu dodavateli, vyjma dodavatelů jím oslovených, čímž omezil hospodářskou soutěž o plnění spočívající v komplexní rekonstrukci úpravny vody Vrutice. Nelze tak vyloučit, že pokud by obviněný postupoval v souladu se zákonem a poptával předmětné plnění v některém z v úvahu přicházejících druhů zadávacích řízení, tedy pokud by proběhla řádná soutěž o toto plnění, mohl obviněný obdržet nabídky i jiných dodavatelů, kteří mohli nabídnout nižší cenu. S postupem dle zákona, tj. s postupem v některém z v úvahu připadajících druhů zadávacích řízení, je spojená mj. i uveřejňovací povinnost, která nabývá různých podob v závislosti na konkrétním druhu zadávacího řízení. Ve všech případech tato uveřejnění umožňují širokému okruhu dodavatelů na trhu zúčastnit se soutěže o veřejnou zakázku, což má za následek vyšší míru konkurence než obviněným zvolený postup mimo režim zákona.

176.     Na základě shora uvedeného Úřad uzavírá, že obviněný naplnil všechny znaky skutkové podstaty přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona, proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

K výroku II. rozhodnutí

177.     Úřad předně v návaznosti na výše uvedená obecná východiska ke stanovení předpokládané hodnoty veřejné zakázky uvádí, že zadavatel má právo vymezit předmět veřejné zakázky podle vlastního uvážení, včetně práva na rozdělení jejího předmětu na více částí, jak je ostatně výslovně zakotveno v § 35 zákona. Při uvažovaném rozdělení veřejné zakázky je však zadavatel vždy limitován dotčenými zákonnými pravidly, ke kterým se mj. řadí pravidlo o stanovování předpokládané hodnoty veřejné zakázky vyjádřené v § 18 zákona. Obsahem citovaného ustanovení je pravidlo ukládající zadavateli stanovit předpokládanou hodnotu veřejné zakázky jako součet předpokládaných hodnot všech částí veřejné zakázky, jejichž plnění společně tvoří jeden funkční celek a která jsou zadávána v časové souvislosti, kdy každá takto oddělená část veřejné zakázky musí být zadávána postupy odpovídajícími výši tohoto součtu (tj. celkové předpokládané hodnotě veřejné zakázky) s výjimkou případů stanovených v odstavci 3 tohoto ustanovení.

178.     Pojem funkčního celku zákon nijak blíže nedefinuje, při jeho výkladu lze ovšem vycházet z recentní rozhodovací praxe. Dle rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS- 20865/2021/161/TMi vydaného dne 24. 6. 2021 ve správním řízení sp. zn. ÚOHS-R0089/2021/VZ vystupuje dle platné právní úpravy při určováno toho, co se rozumí jednou veřejnou zakázkou, do popředí hledisko funkce poptávaného celku, které nemusí být nutně vždy naplněno i tam, kde spolu plnění věcně, místně a časově souvisejí (a naopak může být funkční hledisko naplněno i tam, kde věcná a místní souvislost chybí). Předseda v citovaném rozhodnutí uvádí konkrétně následující: »Vzhledem ke změně právní úpravy a zakotvení nového kritéria funkčního celku (byť se tento pojem objevoval i v judikatuře vážící se k ZVZ) je třeba při posouzení předmětné otázky vycházet zejména z judikatury zohledňující změnu právní úpravy, a tedy i kritérium funkčního celku. Krajský soud v Brně (dále jako „krajský soud“) ve svém rozsudku č. j. 31 Af 16/2020-75 ze dne 26. 5. 2021 sice konstatoval, že při hodnocení, zda jde o jednu veřejnou zakázku, nebo o různé samostatné zakázky, lze plnohodnotně využít i judikaturu vztahující se k předchozí právní úpravě, jelikož zkoumání věcné, místní a časové souvislosti odpovídá § 18 odst. 2 zákona. V současné právní úpravě však vystupuje do popředí hledisko funkce poptávaného celku, které nemusí být nutně vždy naplněno i tam, kde spolu plnění věcně, místně i časově souvisejí. Určení, zda spolu plnění souvisí tak, aby je bylo nutno sčítat podle § 18 odst. 2 zákona, bude vždy velmi záležet na konkrétních okolnostech posuzovaných případů a charakteru předmětných plnění.«^[8]Funkční celek je tedy stěžejním faktorem pro posouzení povinnosti sčítat předpokládané hodnoty veřejných zakázek, nelze však typizovat, co daný funkční celek obecně tvoří. Jak je uvedeno výše, v každém případě může být funkční celek založen na jiných okolnostech, a je proto potřeba každý případ posuzovat individuálně. Funkční celek je přitom třeba odvozovat od vzájemné provázanosti plnění v tom smyslu, zda plnění ve své komplexitě slouží jednomu účelu, odpovídá skutečnému záměru zadavatele a naplňuje jeho potřeby, které prostřednictvím veřejné zakázky hodlá uspokojit.^[9] Zároveň je rozhodující pro správné určení funkčního celku zodpovězení otázky, zda je výše uvedeného účelu dosaženo až realizací plnění všech (dílčích) veřejných zakázek, nebo dojde k jeho naplnění již splněním dílčí veřejné zakázky.

179.     Výklad pojmu „funkční celek“ je obsažen i v komentářové literatuře, která uvádí, že komplexní pojem „funkční celek“ může zahrnovat (dle vlastností konkrétní veřejné zakázky) další kritéria vzájemné souvislosti předmětu více částí veřejné zakázky, tedy zejména místní a věcnou souvislost, případně i urbanistická hlediska apod. a „otázku, zda více částí tvoří jeden funkční celek, je pak třeba v konkrétních případech posuzovat samostatně na základě konkrétních okolností a v souladu se zásadou přiměřenosti. Například u jednodušších staveb kanalizační či jiné síťové infrastruktury téhož zadavatele na území více regionů, kde z důvodu nákladů funguje v jednotlivých regionech relativně samostatný a na sobě nezávislý trh, nebude namístě o funkčním celku hovořit u místně oddělených a funkčně nepropojených staveb ve více regionech. Naopak funkční celek mohou tvořit provozní soubory a stavební objekty komunikační infrastruktury, které jsou sice umístěny samostatně ve velkých vzdálenostech, avšak jsou propojeny např. bezdrátovými přenosovými technologiemi, přičemž teprve takto propojený funkční celek má pro zadavatele ekonomický význam.“^[10] Podle rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 30 Af 16/2019-48 ze dne 30. 11. 2020 není pro posouzení, zda zakázky tvoří jeden funkční celek, zásadní, jak byly veřejné zakázky ve výsledku realizovány, ale fakt, že potenciálně mohly být realizovány ve vzájemné souvislosti, neboť spolu věcně i místně souvisely a sledovaly jednotný cíl a účel. Jak také zmiňuje např. rozhodnutí Úřadu sp. zn. ÚOHS-S0422/2020/VZ ze dne 15. 10. 2020 nebo rozhodnutí předsedy Úřadu sp. zn. ÚOHS-R0174/2018/VZ ze dne 3. 1. 2019, v rámci posuzování, zda se jedná o plnění, která tvoří jeden funkční celek, je nutno se zabývat otázkou, zda se jedná o plnění místně, věcně a funkčně související. K funkční souvislosti pak lze obecně konstatovat, že její existence, či naopak absence, se dovozuje na základě účelu, pro který jsou veřejné zakázky zadávány (viz např. rozhodnutí Úřadu sp. zn. ÚOHS-S0325/2019/VZ ze dne 23. 10. 2019 a návazně rozhodnutí předsedy Úřadu sp. zn. ÚOHS-R0203/2019/VZ ze dne 13. 1. 2020).

180.     Ohledně pojmu „časová souvislost“ lze odkázat na jeho výklad v komentářové literatuře: „Časová souvislost jako prvek určující jednu veřejnou zakázku je obecně zachován. Zákonodárce zřejmě zcela záměrně nedefinoval přesně, o jakou časovou souvislost se jedná, jelikož takové pojetí je s ohledem na rozličnost možných plnění prakticky neurčitelné. Jde současně o propojení s bývalým prvkem předvídatelnosti (záměru) potřebného plnění; neboli zda je zadavateli zřejmé, zda a nakolik jednotlivá plnění, která tvoří jeden funkční celek, jsou součástí jednoho celkového projektu či záměru, který je například jen administrativně (či z důvodu financování) rozdělen na více etap. Časovou souvislostí v tomto pojetí tak může být jak doba několika dnů či týdnů, tak i doba několika měsíců a let (například v případě plánované výstavby areálu či postupného zpracování jednotlivých stupňů projektových dokumentací).“^[11] „Časovou souvislostí rozumíme souvislost jednotlivých fází zadávání a realizace částí veřejné zakázky v čase. Nejjednodušším příkladem časové souvislosti je souběžná realizace jednotlivých částí veřejné zakázky, popřípadě situace, kdy na sebe realizace jednotlivých částí těsně navazuje. V časové souvislosti však mohou být i činnosti předcházející, tj. příprava zadání dané části veřejné zakázky, vlastní zadávací proces, ale i příprava vlastního projektu dané části apod. Čím je doba mezi realizací jednotlivých částí veřejné zakázky delší, tím je samozřejmě určení existence časové souvislosti obtížnější. Avšak v obecné rovině bychom za časově souvislé části veřejné zakázky tvořící funkční celek mohli považovat v případě veřejných zakázek na dodávky a služby jedno účetní období (či kalendářní rok), u veřejných zakázek na stavební práce potom období přesahující jedno účetní období (či kalendářní rok) – dle povahy konkrétních stavebních prací. U všech druhů plnění veřejných zakázek však bude záležet především na konkrétních okolnostech daného případu.“^[12] Časovou souvislost tak mohou vykazovat jak veřejné zakázky, jejichž doba plnění je časově obdobná, tak i veřejné zakázky, jež na sebe časově navazují. Obecně jsou tedy stěžejním ukazatelem pro naplnění časové souvislosti především dohodnuté lhůty plnění na základě zadávací dokumentace a dále další časové souvislosti spojené s plněním či s jednáním stran obecně. Klíčové jsou také termíny uzavření smluv, včetně event. dodatků. K tomu Úřad doplňuje, že pro shledání časové souvislosti není nezbytné, aby se jednotlivé termíny plnění či termíny uzavření smluv shodovaly; časovou souvislost lze dovodit i při jejich odstupu nejen v řádu dnů či týdnů, ale v odůvodněných případech i v rámci měsíců (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 30 Af 53/2015-184 ze dne 26. 7. 2017).

181.     Úřad též odkazuje na důvodovou zprávu k § 18 zákona, kde je k dělení veřejné zakázky na části uvedeno následující: „V případě zadávání části veřejné zakázky je pro postup v zadávacím řízení rozhodující předpokládaná hodnota celé veřejné zakázky. Tyto části mohou být zadávány jedním nebo více zadavateli buď v jednom zadávacím řízení rozděleném na části, nebo ve více samostatných zadávacích řízeních. V každém případě tato řízení musí odpovídat celkové hodnotě veřejné zakázky. Zákon oproti předchozí právní úpravě nestanoví výslovný zákaz dělení předmětu veřejné zakázky, a to z důvodu, že dělení veřejných zakázek není obecně zakázáno, ale novými evropskými směrnicemi spíše podporováno. Nesmí však dojít k situaci, že by zadavatel rozdělením předmětu veřejné zakázky postupoval v mírnějším režimu, což je vyjádřeno v § 18 odst. 2. Do předpokládané hodnoty se tak musí zahrnout hodnota všech plnění, která tvoří jeden funkční celek a jsou zadávána v jedné časové souvislosti. Koncept jedné veřejné zakázky vychází z dosavadní judikatury, dle které je za jednu veřejnou zakázku považováno plnění, které spolu souvisí, a to na základě funkčních (věcných a místních) a časových hledisek. Podle § 18 odst. 1 a 2 je tedy nadále zakázáno věcně rozdělit předmět veřejné zakázky za účelem obcházení zákonem stanovených limitů (zejména pro nadlimitní veřejnou zakázku, podlimitní veřejnou zakázku, veřejnou zakázku malého rozsahu). Jedinou výjimkou je situace uvedená v § 18 odst. 3, kdy za splnění zde stanovených podmínek může být část veřejné zakázky zadávána postupy odpovídajícími předpokládané hodnotě této části. Takovým postupem může být i zadání veřejné zakázky malého rozsahu nebo výjimky platné pro podlimitní veřejné zakázky“.

182.     Úřad na základě výše uvedeného konstatuje, že byť má tedy zadavatel zásadně právo vymezit předmět plnění veřejné zakázky podle vlastního uvážení, neboť pouze on sám zná nejlépe své vlastní potřeby, čemuž odpovídá také možnost rozdělení jejího předmětu na vícero částí, je vždy současně povinen dodržet, kromě jiného, i pravidlo zákazu dělení předmětu veřejné zakázky, pokud by v důsledku takového postupu došlo ke snížení předpokládané hodnoty veřejné zakázky pod finanční limity stanovené zákonem, na jejichž základě vzniká, či naopak nevzniká, povinnost zadavatele postupovat způsobem odpovídajícím některému ze zákonných režimů a v tomu odpovídajícím zadávacím řízení.

183.     V praxi tak na každou „dělenou“ veřejnou zakázku bez rozdílu musí být před zahájením zadávacího řízení nazíráno jako na celek. Zároveň je třeba zdůraznit, že výše uvedené platí také v případech, kdy zadavatel sám vůbec nezamýšlí poptávané plnění zadávat jako jeden celek, resp. v případech, kdy zadavatel poptává určitý okruh plnění, které vůči sobě naplňuje vazby kritéria funkčního celku a časové souvislosti dle § 18 odst. 2 zákona, aniž by (z pohledu zadavatele) existoval záměr taková plnění poptávat jakožto jednu veřejnou zakázku. Zadavatel je před stanovením předpokládané hodnoty konkrétních plnění v principu vždy povinen posoudit, zdali u těchto plnění nedochází k naplnění prvku časové souvislosti, a zdali není takové plnění spojeno v jednom funkčním celku (zda se tedy jedná o jednu veřejnou zakázku, či nikoliv), a při kladném výsledku takového posouzení dále postupovat dle ust. § 18 odst. 1 zákona.

184.     Na tomto místě Úřad považuje za vhodné uvést, že si je vědom skutečnosti, že ust. § 18 odst. 1 a 2 zákona se vztahuje na postup zadavatele v zadávacím řízení (nebo více zadávacích řízeních), avšak v šetřeném případě, resp. v případě VZ II obviněný v zadávacím řízení nepostupoval vůbec. Aplikací logického výkladu (argumentum a minori ad maius), resp. teleologického výkladu uvedeného ustanovení Úřad dospěl k závěru, že je-li zákonem vyžadováno sčítání předpokládané hodnoty veřejné zakázky rozdělené na části za situace, kdy zadavatel ohledně těchto částí postupuje v zadávacím řízení (tedy v situaci, kdy určitá právem regulovaná soutěž probíhá), přičemž účelem tohoto ustanovení nepochybně je, aby byla příslušná úroveň hospodářské soutěže o danou veřejnou zakázku (ve smyslu funkčního celku) zachována, musí být o to víc sčítání vyžadováno za situace, kdy zadavatel ohledně některých částí veřejné zakázky postupuje mimo režim zákona (a soutěž o daný funkční celek z hlediska zákona není v části garantována vůbec). Úřad tedy uzavírá, že pravidlo sčítání předpokládaných hodnot lze bezesporu použít i v situaci, kdy je veřejná zakázka rozdělena na více částí, které zadavatel (i jen z části) nezadává v zadávacím řízení, ale ohledně kterých (z důvodu, že jejich předpokládanou hodnotu uměle sníží) nepostupuje vůbec v zadávacím řízení.

185.     K samotné problematice „dělení“ veřejných zakázek se již vedle rozhodovací praxe Úřadu opakovaně vyjádřil jak Krajský soud v Brně, tak i Nejvyšší správní soud. Úřad podotýká, že ačkoliv některé závěry Úřadu či soudů byly přijaty za účinnosti zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jako „ZVZ“), lze je využít i na postup podle zákona, neboť koncept právní úpravy obsažený v zákoně v určitých základních principech vychází z rozhodovací praxe k ZVZ. K předmětné otázce se v minulosti vyjádřil Krajský soud v Brně např. v rozsudku č. j. 62 Af 44/2010-69 ze dne 12. 1. 2012, v němž judikoval: „Postup při určení toho, co je v konkrétním případě jedinou veřejnou zakázkou a jaká plnění již představují více samostatných veřejných zakázek, musí zohledňovat účel a smysl právní úpravy, nesmí atakovat zásady, na nichž je ZVZ vystavěn, a nesmí být nástrojem k obcházení ZVZ. […] Při tomto určování je zapotřebí vycházet z obecného pravidla, racionálně a logicky zdůvodnitelného, podle něhož jde-li o plnění, jež má být ve prospěch zadavatele podle předmětu veřejné zakázky uskutečňováno, svým charakterem totožné či obdobné, pak jde o plnění stejného nebo srovnatelného druhu, a tedy jde o plnění, které je jedinou veřejnou zakázkou.“ Uvedený závěr Krajský soud v Brně zopakoval například rovněž v rozsudku č. j. 62 Af 68/2011-50 ze dne 7. 3. 2013.

186.     Jak vyplývá ze soudní judikatury, rozhodovací praxe Úřadu i odborné komentářové literatury, zadáním jedné veřejné zakázky spočívající v plnění stejného nebo srovnatelného druhu je nutno rozumět i souhrn jednotlivých zadání určitých relativně samostatných plnění, týkají-li se tato zadání plnění spolu úzce souvisejících zejména z hledisek místních, urbanistických, funkčních, časových nebo technologických (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Afs 198/2006-69 ze dne 27. 6. 2007). Může jít případně též o takový funkční celek, který, i když se skládá z vícero komponentů samostatně plnících rozdílné funkce, všechny komponenty, resp. části mají ve svém souhrnu prostřednictvím těchto funkcí plnit jediný účel (viz např. rozhodnutí Úřadu sp. zn. ÚOHS-S0274/2019/VZ ze dne 23. 9. 2019 a návazně rozhodnutí předsedy Úřadu sp. zn. ÚOHS-R0183/2019/VZ ze dne 13. 12. 2019).

187.     Úřad se v kontextu výše uvedeného zabýval otázkou, zda lze v souvislosti se smlouvami uzavřenými na plnění VZ II až VZ V dovodit vzájemnou souvislost. Předně se zabýval otázkou, zda tato plnění tvoří jeden funkční celek.

188.     K funkční souvislosti Úřad uvádí, že její existence, či naopak absence, se dovozuje zejména na základě účelů a jednotného cíle, pro které jsou veřejné zakázky zadávány (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 211/2015-31 ze dne 17. 9. 2015). Otázka návaznosti jednotlivých plnění veřejných zakázek je pouze jedním (nikoliv však jediným) z hledisek, na základě kterého lze určit, zda se jedná o samostatné veřejné zakázky, či o jednu veřejnou zakázku rozdělenou na dílčí plnění. Stejně tak nehraje roli, zda došlo k samostatným výběrovým řízením na dodavatele, zda byly vydány k veřejným zakázkám samostatné dokumenty orgánů veřejné správy opravňující započetí plnění dle smluv či zda je plnění na základě smluv fyzicky, technicky či organizačně rozdílné, oddělené či oddělitelné, jak se uvádí v rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R457/2014/VZ-08304/2016/322/LKo ze dne 3. 3. 2016, tj. že „plnění nemusí být plněními totožnými nebo vzájemně absolutně podmíněnými (tj. jedno plnění nemůže existovat bez plnění druhého) “.

189.     Z podkladů předložených obviněným lze dovodit, že jednotícím účelem šetřených veřejných zakázek je provedení stavebních prací (rekonstrukcí) obviněným vlastněné a spravované vodohospodářské infrastruktury, a to v návaznosti na poslání obviněného (jak vyplývá z jeho stanov) spočívající v zajištění výroby a dodávky pitné vody a odvádění a čištění odpadních vod na vymezeném území Ústeckého a Libereckého kraje. Úřad k právě uvedenému podotýká, že o účelu zadávání konkrétních veřejných zakázek nemůže být uvažováno v příliš obecném kontextu, neboť v takovém případě by byli zadavatelé nuceni sčítat předpokládané hodnoty zakázek spolu fakticky nesouvisejících. Z tohoto důvodu nemá Úřad za to, že by jedním funkčním celkem v případě obviněného byly veškeré stavební práce realizované na jím vlastněné a spravované VHI, neboť takové pojetí funkční souvislosti by se mohlo jevit poněkud extenzivním.

190.     Při posouzení funkční souvislosti je třeba zohlednit mj. také případnou věcnou technickou či technologickou souvislost, jako určitý korektiv funkční souvislosti. Přitom je však nutné také vycházet z toho, že např. vodohospodářská infrastruktura ve vlastnictví jednoho subjektu nacházející se ve dvou různých obcích nemusí bez dalšího znamenat 2 funkční celky (jež spolu nesouvisí), pokud pro to není technický důvod. Ani skutečnost umístění na území dvou různých obcí tedy nemusí znamenat neexistenci jednoho funkčního celku. Jak uvádí např. komentář k zákonu (DVOŘÁK, David a kol. Zákon o zadávání veřejných zakázek: komentář. Praha: C. H. Beck, 2017): „I kdyby tedy například zadavatel vystavěl v rámci jednoho projektu dvě větrné elektrárny, které budou řízeny prostřednictvím stejného řídicího centra, bude se jednat o jednu veřejnou zakázku bez ohledu na to, zda bude na tuto stavbu vydáno jedno či více stavebních povolení, nebo zda se budou jednotlivé větrné elektrárny (tj. příslušné stožáry) nacházet ve vzdálenosti 100 metrů nebo dva kilometry.“

191.     S ohledem na uvedené se Úřad zabýval otázkou, zda lze vodohospodářskou infrastrukturu obecně funkčně rozčlenit na základě stavebně-technické samostatnosti. K tomu obviněný ve svých vyjádřeních a v rámci podání vysvětlení předložil informace o jednotlivých součástech VDI, kdy stavebně-technicky jsou zcela odděleny sítě vodovodní a kanalizační. V rámci vodovodů je v úpravnách vod upravována voda z vodního zdroje. Na úpravny vod pak navazuje rozvodná vodovodní síť zahrnující příp. navazující čerpací stanice (k zajištění dopravy vody do výše položených míst), přiváděcí řady a vodojemy (určené k akumulaci dostatečného množství vody), z nichž je voda distribuována pomocí hlavních a rozváděcích řadů (zprav. uliční rozvody s přímou vazbou na spotřební subjekty) a v konečné fázi pomocí vodovodní přípojky. K tomu obviněný doplnil, že obec může být napojena na více než jednu ÚV. V tomto ohledu Úřad dospěl k přesvědčení, že pokud jsou úpravny vod propojeny prostřednictvím navazující rozvodné vodovodní sítě, přes níž může být ke spotřebním subjektům dopravována (mísena) voda z různých úpraven vod, nelze na tyto pohlížet jako na samostatné celky, neboť v ten okamžik se jedná o jednu propojenou síť. Úřad rovněž dospěl k závěru, že při vymezování funkčních celků v rámci VHI je třeba zohlednit její specifika, kdy zjednodušeně řečeno voda i odpady v rámci této infrastruktury putují pouze jedním směrem, tj. v případě vody z úpravny vod k obyvatelům (a v případě odpadů od obyvatel do čistíren odpadních vod). Je tedy třeba reflektovat funkční provázanost, resp. návaznost vodohospodářské infrastruktury. K uvedenému je pak třeba doplnit, že vodovodní síť slouží k jednomu účelu, tj. zásobit koncové spotřebitele pitnou vodou (účelem kanalizační sítě je pak odvod a zpracování odpadní vody).

192.     Pro vodovodní síť (je-li tato tak vlastněna, resp. provozována jedním subjektem) tak dle Úřadu v zásadě platí, že funkční souvislost je třeba chápat tak, že do funkčního celku spadá veškerá vodohospodářská infrastruktura, jež je nutná pro zásobování vodou u konkrétní obce nebo části obce. Tedy počínaje konkrétní úpravnou vod, přes rozvodnou vodovodní síť vč. napojených technologických staveb, a to až do cílového spotřebiště (obce či její části). Přitom může existovat několik modelů propojení či navázání infrastruktury (určitých funkčních celků), a to ve vztahu k různým spotřebištím (obcím). V nejjednodušší variantě, při existenci jedné úpravny vod směřující do jedné obce (nebo její definované části), je přiřazení konkrétních zakázek k takovémuto funkčnímu celku (sestávajícímu z ÚV a navazující infrastruktury, jež zásobují danou obec) zřejmé. Při kombinaci zásobování vodou z jedné ÚV do vícero obcí (či částí) je za funkční celek považována úpravna vod vč. té části navazující infrastruktury, jež slouží k dodávce vody do konkrétního spotřebiště, a pokud ÚV a část infrastruktury slouží k zásobování vodou jiné obce (spotřebiště), stavební práce realizované na těchto společných částech je nutné zahrnout do obou funkčních celků (tj. k jedné i druhé obci). Stejně tak i v případě zásobování jedné obce (resp. její části) z více ÚV jsou za funkční celek (tj. infrastrukturu potřebnou pro zásobování dané obce či její části) považovány obě úpravny vod a od nich navazující veškerá infrastruktura přivádějící vodu do dané obce, a je k němu tedy také nutné vztáhnout veškeré na nich realizované stavební práce. Takovýto princip je nutné aplikovat i v případě pokračování vodovodní sítě z jedné obce do další (tedy navazující část infrastruktury, kdy jedna obec je zásobována skrze jinou obec), kdy je za samostatný funkční celek považována veškerá infrastruktura sloužící k dodání vody od úpravny (popř. úpraven vod) až do konečného spotřebiště (dané navazující obce). Uvedené varianty Úřad pro přehlednost znázorňuje na následujícím schématu, kde jsou barevně vyznačeny jednotlivé popsané varianty.

193.     Úřad obviněnému v rámci šetření podnětu nastínil výše popsaný náhled na členění funkčních celků a požádal jej mj. o zatřízení jím zadávaných veřejných zakázek, jejichž předmětem byly stavební práce spočívající v budování, rekonstrukci, nebo opravách zadavatelem vlastněné a spravované vodovodní sítě, v rozhodném období do jednotlivých funkčních celků dle výše uvedeného. Obviněný toto zatřízení provedl a z jím poskytnutých informací vyplynulo, že v rámci funkčních celků Libochovany, Řehlovice, Stadice, Trmice, Ústí nad Labem byly v rozhodném období zadány tři veřejné zakázky, a to VZ I, VZ II a VZ V.

194.     Obviněný rovněž vyjádřil nesouhlas v souvislosti s uvedeným dovozením rozsahu funkčního celku. Konkrétně odkazuje na rozsudek SDEU ve věci C-16/98 Komise v. Francie ze dne 5. října 2000, kdy uvádí, že SDEU chápe v tomto rozsudku zcela odděleně produkci elektrické energie a samotný přenos takové energie (ačkoliv v případě elektrické energie je toto podpořeno i formálně, když výrobce elektřiny a její distributor musí být oddělené entity), neboť sít elektrického vedení je z technického hlediska určena k přepravě elektřiny vyrobené dodavatelem k jednotlivým konečným spotřebitelům. To dle obviněného podporuje závěr o tom, že ÚV je funkčně oddělena od navazující vodovodní sítě. Obviněný také dodává, že v daném případě bylo ze strany SDEU dovozeno, že ani síť pouličního osvětlení netvoří funkční celek se sítí elektrického vedení, ačkoliv taková síť odebírá elektřinu právě ze sítě elektrického vedení.

195.     V rámci výše uvedeného rozhodnutí SDEU akcentoval při hodnocení (ne)oprávněnosti rozdělení veřejné zakázky nejen záměr na straně zadavatele, ale také ekonomické a technické funkce výsledku zadavatelem poptávaných činností. Podle rozsudku je pro posuzování jednotnosti plnění podstatný celkový výsledek plnění. SDEU porovnával na straně jedné dodávku elektrické energie a na straně druhé síť veřejného osvětlení. Úřad v řešeném případě posuzuje na straně jedné výrobu pitné vody a na straně druhé její dopravu do spotřebiště. Za celkový relevantní výsledek plnění Úřad považuje, jak je podrobněji popsáno výše v rozhodnutí, dodání vyrobené pitné vody do spotřebiště, obě funkce jsou tedy propojeny. Z ekonomického hlediska také pro obviněného jako vlastníka výrobny vody i vodovodní sítě má význam teprve až je vyrobena voda dodána do spotřebiště, za kterou pak odběratelé platí.

196.     Znalec pak ve zpracovaném znaleckém posudku poukazuje na to, že „funkční celek“ posuzované vodohospodářské infrastruktury je definován jednoznačně v Metodickém pokynu pro zpracování vybraných údajů z provozní evidence vodovodů a kanalizací, č. j. 29 193/2002-6000, vydaném Ministerstvem zemědělství ČR (dále jen „metodický pokyn pro zpracování údajů z provozní evidence“). Vyhláška č. 428/2001 Sb., kterou se provádí zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška o vodovodech“) a metodické pokyny Ministerstva zemědělství ČR [Metodický pokyn pro zpracování vybraných údajů z majetkové evidence vodovodů a kanalizací, č.j.: 29 192/2002-6000 (dále jen „metodický pokyn pro zpracování údajů z majetkové evidence“) a metodický pokyn pro zpracování údajů z provozní evidence] dále uvádějí, že funkční celek může být tvořen buď samostatně rozvodnou vodovodní síti nebo přiváděcími řady. Současně je v příloze č. 1 vyhlášky o vodovodech uvedeno, že se vybrané údaje z majetkové evidence – vodovodní řady vyplňují samostatně pro přiváděcí řad a samostatně pro rozvodnou vodovodní síť. V příloze č. 6 vyhlášky o vodovodech je obdobně uvedena identifikace provozní evidence samostatně pro úpravny vody a pro zařízení s prováděnou dezinfekcí vody. Z příloha č. 2 metodického pokynu pro zpracování údajů z majetkové evidence vyplývá rozdělení jednotlivých částí vodovodu na funkční celky. Přitom jeden funkční celek je tvořen přiváděcím řadem, další funkční celek zahrnuje hlavní řad, rozváděči řad, zásobní vodojem a zásobní řady.

197.     Dle znalce pak, aby mohlo být spotřebiště zásobováno pitnou vodou, je nutno nejprve pitnou vodu vyrobit a následně ji v normované kvalitě dopravit do spotřebiště. Z tohoto důvodu (a v souladu s výše uvedenými metodickými pokyny) byly znalcem stanoveny dvě hlavní funkce vodárenské soustavy: (1) výroba pitné vody a (2) její doprava do spotřebiště. K těmto funkcím lze přiřadit předmětné stavby (veřejné zakázky). V návaznosti na uvedené znalec posoudil jako samostatný funkční celek každou z posuzovaných veřejných zakázek.

198.     K uvedenému Úřad předně uvádí, že otázka vymezení funkčních celků ve smyslu zákona je otázkou ryze právní, nikoliv otázkou znaleckou. Znalec se může v tomto ohledu vyjádřit pouze k povaze jednotlivých veřejných zakázek, tj. otázce posouzení obdobnosti předmětu veřejných zakázek, a tedy zda se v případě řešených veřejných zakázek jedná o stavební práce stejné, či obdobné. Zamyšlení znalce nad vymezením funkčních celků dle zákona tak není pro Úřad nijak závazné a vypovídající.

199.     K samotnému vymezení funkčních celků dle zákona o vodovodech a kanalizacích (promítající se dále do vyhlášky o vodovodech či metodik Ministerstva zemědělství ČR) Úřad uvádí, že takové vymezení není pro Úřad směrodatné, kdy je třeba vnímat rozdílnost v účelu těchto dvou zákonů a souvisejících předpisů. Pro účel evidence je pochopitelná kategorizace a podrobnější dělení vodohospodářské struktury, nicméně toto dělení nelze bezvýhradně přijmout pro vymezení toho, co je v případě vodohospodářské infrastruktury jednou veřejnou zakázku, neboť pro posouzení této otázky je třeba reflektovat celou škálu dalších aspektů, jak bylo popsáno výše.

200.     K tvrzení, že je potřeba oddělit na jedné straně funkci výroby vody, která je zajišťována především úpravnami vod, a na straně druhé funkci dopravy pitné vody do spotřebiště Úřad uvádí, že tyto funkce nejsou pro zadavatele v zásadě samoúčelné, protože ten je vlastníkem jak výrobny vody, tak i vodovodní sítě a tyto jednotlivé prvky pak obviněnému slouží ke společnému účelu, kterým je dopravení pitné vody k jednotlivým odběratelům, a tedy až spojením obou obviněným oddělovaných dílčích funkcí dojde k naplnění jejich faktického (společného) cíle.

201.     Jak již bylo uvedeno výše, z informací poskytnutých obviněným vyplynulo, že v rámci funkčních celků Libochovany, Řehlovice, Stadice, Trmice, Ústí nad Labem byly v rozhodném období zadány VZ I, VZ II a VZ V, přičemž všechny uvedené veřejné zakázky jsou sektorové veřejné zakázky na stavební práce^[13]. 

202.     Vzhledem k tomu, že smlouvy na plnění VZ I a VZ II nebyly uzavřeny na základě zadávacího řízení (smlouva V byla uzavřena v užším řízení – pozn. Úřadu), zabýval se Úřad otázkou, zda předměty plnění těchto veřejných zakázek představují ve svém souhrnu jednu veřejnou zakázku, tj. zda tvoří jeden funkční celek a byly zadávány v časové souvislosti, a v návaznosti na to otázkou, zda obviněný dodržel zákonná pravidla pro stanovení předpokládané hodnoty předmětu veřejné zakázky uvedená v ustanovení § 18 zákona.

203.     Předně k otázce časové souvislosti Úřad uvádí, že v případě VZ I bylo výběrové řízení zahájeno dne 25. 11. 2019, tato veřejná zakázka byla zahrnuta v investičním plánu pro rok 2020, přičemž k uzavření smlouvy došlo dne 3. 6. 2020 a plnění VZ I bylo dle informací poskytnutých obviněným realizováno v období 10/2020 – 10/2022. V případě VZ V bylo zadávací řízení zahájeno dne 29. 6. 2018, tato veřejná zakázka byla zahrnuta v investičních plánech pro roky 2018 - 2020, přičemž k uzavření smlouvy došlo dne 20. 12. 2018 a plnění VZ V bylo dle informací poskytnutých obviněným realizováno v období 3/2019 – 5/2021. V případě VZ II bylo výběrové řízení zahájeno 26. 10. 2018, tato veřejná zakázka byla zahrnuta v investičních plánech pro roky 2018 a 2019, přičemž k uzavření smlouvy došlo dne 24. 1. 2019 a plnění VZ II bylo dle informací poskytnutých obviněným realizováno v období 3/2019 – 6/2021.

204.     Z uvedeného vyplývá, že výběrové řízení na VZ II a zadávací řízení na VZ V byla zahájena v témže roce (2018), smlouvy na obě tyto veřejné zakázky byly uzavřeny v rozmezí tří týdnů a plnění se realizovala v podstatě v totožném období. Výběrové řízení na VZ I bylo zahájeno až v době, kdy již smlouvy na obě zbylé veřejné zakázky byly cca 11 měsíců uzavřeny a již cca půl roku probíhalo plnění z těchto smluv. Z těchto důvodů Úřad nemá pochybnost o časové souvislosti mezi VZ II a VZ V, avšak již nedovodil, že by tyto dvě veřejné zakázky byly v časové souvislosti s VZ I.

205.     Úřad dále uvádí, že má za to, že bylo naplněno rovněž hledisko funkční souvislosti mezi předmětem plnění VZ II a VZ V, neboť má za to, že je dán společný účel těchto veřejných zakázek, a to zásobování spotřebišť Libochovany, Řehlovice, Stadice, Trmice a Ústí nad Labem pitnou vodou, kterou úpravna vody Malešov může, resp. mohla zásobovat jednotlivá spotřebiště a která může, resp. mohla protékat vodovodním přivaděčem, jehož rekonstrukce je předmětem VZ II.

206.     Obviněný uvádí, že není možné dovodit funkční souvislost tak, jak je chápána Úřadem, neboť existuje pouze a jen teoretická (nikoliv však v praxi reálná) možnost, aby voda z ÚV Malešov (resp. ÚV Vrutice) tekla přivaděčem Michalovice – Libochovany, když zdrojem pitné vody pro tento přivaděč a navazující spotřebiště je pouze ÚV Velké Žernoseky. Obviněný doplňuje, že na základě provedeného ověření se však v současné době již s touto teoretickou možností přestalo zcela počítat, přičemž by zároveň byla nyní i technicky obtížně proveditelná s ohledem na (v mezidobí proběhlé) rekonstrukce a úpravy na příslušné vodovodní síti.

207.     Znalec nicméně ve znaleckém posudku uvádí, že do VDJ Michalovice může dotéct pitná voda nespotřebovaná na Litoměřicku, tzn. případné přebytky vody vyrobené v ÚV Vrutice a ÚV Malešov. ÚV Malešov tak není za běžných podmínek zdrojem pitné vody pro předmětný přivaděč, prostřednictvím kterého jsou zásobovány obce či města Libochovany, Řehlovice, Stadice, Trmice a Ústí nad Labem.

208.     K tomu Úřad uvádí, že právě uvedené není v rozporu s funkční souvislostí, jak ji vymezil Úřad, neboť i když ÚV Malešov není primárním zdrojem VDJ Michalovice a v případě výpadku primárního zdroje není v současné době možné zásobovanou oblast přepojit na ÚV Malešov, pro Úřad je v šetřené věci rozhodné, jaký byl stav, resp. jak bylo o věci uvažováno v době zadávání předmětných veřejných zakázek a nadto ze znaleckého posudku vyplývá, že za určitých podmínek je i v současné době reálná možnost, že pitná voda z ÚV Malešov může putovat přes přivaděč Michalovice – Libochovany, a je tedy naplněno kritérium alespoň potenciální možnosti určitého propojení.

209.     K věcné souvislosti Úřad uvádí, že se jedná o jeden z korektivů při zjišťování, zda konkrétní plnění ve prospěch zadavatele je jedinou veřejnou zakázkou, nebo několika jednotlivými veřejnými zakázkami. Jak vyplývá i z odkazované judikatury, významným pro zjištění, zda konkrétní plnění ve prospěch zadavatele je jedinou veřejnou zakázkou, nebo několika jednotlivými veřejnými zakázkami, je věcný charakter plnění. Jinými slovy řečeno platí, že aby se optikou hlediska věcné souvislosti v praxi jednalo o jedinou veřejnou zakázku, musí předmět plnění, byť zadavatelem úmyslně nebo neúmyslně rozdělený do více veřejných zakázek, vykazovat znaky totožnosti či alespoň obdobnosti. K otázce, zda v určení existence vzájemné věcné souvislosti (ne)hraje roli skutečnost, že plnění nejsou absolutně totožná, se vyjádřil KS v Brně v rozsudku č. j. 29 Af 50/2015-53 ze dne 27. 2. 2018: „K závěru o existenci věcné souvislosti plnění postačí, že plnění byla charakteru obdobného. Za srovnatelná plnění lze považovat taková plnění, u kterých po vzájemném srovnání shod a rozdílů převažují vzájemné shodné znaky (…).“ Aby se tedy v praxi jednalo o jedinou veřejnou zakázku, nemusí předmět plnění nutně vykazovat znaky totožnosti, nýbrž postačí zachování určité míry obdobnosti, srovnatelnosti druhu plnění (jak vyplývá z rozsudku NSS sp. zn. 2 Afs 55/2010 ze dne 15. 12. 2010).

210.     Úřad uvádí, že předmětem všech šetřených veřejných zakázek byly stavební práce spočívající v budování, rekonstrukci nebo opravách obviněným vlastněné a spravované vodohospodářské infrastruktury, resp. vodovodní sítě, a to v návaznosti na poslání obviněného (jak vyplývá z jeho stanov) spočívající mj. v zajištění výroby a dodávky pitné vody na vymezeném území Ústeckého a Libereckého kraje. Konkrétně v případě VZ I, VZ III a VZ V bylo předmětem plnění provedení stavebních prací spočívajících v rekonstrukci úpravny vody, resp. vodojemu, v případě VZ II bylo předmětem plnění provedení stavebních prací spočívajících v rekonstrukci vodovodního přivaděče a v případě VZ VI bylo předmětem plnění provedení stavebních prací spočívajících v rekonstrukci vodovodu.

211.     Dle obviněného obecně nelze dovozovat věcnou souvislost mezi příslušnými veřejnými zakázkami, protože je dle jeho názoru nutné odlišovat mezi rekonstrukcí samotného vodovodu či kanalizace, kde jde o výkopové či bezvýkopové práce v terénu či uliční síti s pokládkou potrubí, a rekonstrukci technologických objektů na těchto vodovodech a kanalizacích, které představují nadzemní či podzemní stavby, obsahující tyto technologické prvky.

212.     Obviněný pak argumentuje tím, že rekonstrukce ÚV svým charakterem představuje zcela odlišné stavební práce (kombinace stavební a technologické části), vyžadující zcela odlišnou odbornost, zkušenosti a kvalifikaci s odlišným okruhem potenciálních dodavatelů od rekonstrukce vodovodu.

213.     K argumentu obviněného Úřad uvádí, že vnímá odlišnost mezi stavebními pracemi spočívajícími v rekonstrukci ÚV, resp. vodojemu (tj. technických staveb) a vodovodů. Nicméně v této souvislosti je třeba konstatovat, že za speciální stavební práce k běžným stavebním pracím považuje výstavby a rekonstrukce vodovodů, které jsou prováděny výkopovou nebo bezvýkopovou metodou, protože tyto běžná stavební společnost pravděpodobně nerealizuje. Oproti tomu Úřad nemá za to, že by speciálními stavebními pracemi byly rekonstrukce ÚV, resp. technických staveb, kde sice jsou předmětem plnění i specializované technologie, ale převážná část plnění (srov. k tomu bod 147 a násl. odůvodnění tohoto rozhodnutí) představuje běžné stavební práce, které by běžná stavení společnost byla schopna realizovat.

214.     Znalec ve znaleckém posudku uvádí, že na věcnou souvislost nelze nahlížet pouze zjednodušenou optikou poměru cen za stavební objekty (SO) a provozní soubory (PS), protože uvedené nemusí vypovídat o rozsahu a náročnosti zakázek a stěžejních či komplikovaných částí díla. U předmětných staveb v rámci vodárenské sítě (především úpraven vod) je dominantní část technologická, jejíž bezvadné provedení má vliv na to, zda stavba bude plnit svůj účel. Za konvenční dle něj lze považovat pouze rekonstrukci vodovodu v rámci rozvodné sítě, případně jen čistě stavební rekonstrukce úpraven vody, vodojemu apod. (např. rekonstrukce opláštění a střechy objektu úpravny vody bez jakéhokoliv zásahu do technologické části).

215.     K věcné souvislosti konkrétně mezi VZ V a VZ II pak znalec uvádí, že u zakázek týkajících se rekonstrukce úpraven vod (VZ I a VZ V) je dominantní část technologická, zatímco běžné stavební práce u nich nepředstavují významnou část s ohledem na danou funkci stavby. Pro bezchybnou a spolehlivou funkci přiváděcího řadu (VZ II) je rozhodující bezvadné uložení potrubí, velmi přesné statické zabezpečení a provedení spojů, osazení speciálních tvarovek, klapek, šoupat, vzdušníků a dalších armatur. V případech dálkových vodovodních přivaděčů se najisto nejedná o konvenční nebo též běžné stavební práce. Faktická a materiální náplň dodávek a prací (jejich plnění) je u jednotlivých zakázek rozdílná (úpravny x dálkový přivaděč), u tohoto typu zakázky je nutno stanovit kvalifikační kritéria pro zhotovitele zakázky a okruh možných zhotovitelů díla. Kvalifikační kritéria se však budou lišit od kritérií pro zhotovitele zakázky typu úpravna vody či pokládka standardního vodovodního potrubí typu rozváděči řad. Znalec doplňuje, že bezchybně provedené technologické části zakázek mají zásadní vliv na to, zda bude dílo bezchybně plnit svůj účel.

216.     Dle zadavatele pak v obecné rovině platí, že k plnění zakázek typu rekonstrukce ÚV či přivaděče není možné oslovit společnosti, které realizují pozemní stavby a dopravní stavby. I v případě zhotovitelů, kteří uvádějí reference z oblasti rekonstrukcí inženýrských sítí a úpraven vody, může být okruh potenciálních dodavatelů užší, mj. z důvodu jejich technického vybavení a kvalifikace nezbytné ke zdárnému provedení zakázek.

217.     V rámci posuzování případné věcné souvislosti je dle Úřadu především podstatné, zda existují takoví dodavatele, kteří jsou schopni provést stavební práce v rámci obou veřejných zakázek, tedy zda existuje alespoň v části obdobné dodavatelské prostředí. V řešené věci Úřad posuzuje na straně jedné rekonstrukci úpravny vody (v rámci VZ V) a na straně druhé rekonstrukci přivaděče, tedy vodovodu (v rámci VZ II). Jak již bylo uvedeno výše, Úřad považuje rekonstrukci vodovodu za specifický předmět veřejné zakázky, resp. jedná se o takový typ stavebních prací, který vyžaduje určité speciální znalosti či schopnosti potenciálních dodavatelů, neboť pokládku vodovodního potrubí není schopná provést každá společnost, která provádí jinak běžné stavební práce. V případě úpravny vody Úřad nikterak nepopírá, že realizace specializovaných technologií je pro řádnost plnění veřejné zakázky klíčová, ani to, že v této části se jedná o plnění specifické, nicméně současně je třeba reflektovat, že převažující součástí rekonstrukce jsou především jinak běžné stavební práce, jako v tomto případě např. demolice provozní budovy, terénní úpravy, oplocení, a proto je otázkou, zda je právě tyto práce (tj. obecné stavební práce) schopen provést dodavatel poskytující stavební práce v souvislosti s pokládkou potrubím. Úřad se tedy dále zabýval otázkou, zda rekonstrukce samotného vodovodu či kanalizace je natolik specializovanou oblastí, že by se dodavatelé nabízející tyto stavební práce úzce specializovali na tyto činnosti, tj. rekonstrukce či budování vodovodů a kanalizací a běžné stavební práce již ve svém portfoliu prováděných stavebních prací nenabízeli. Tedy posouzení toho, zda na trhu rekonstrukcí vodovodů a kanalizací a rekonstrukcí (technologických) stavebních objektů existuje odlišné dodavatelské prostředí.

218.     V tomto ohledu Úřad provedl průzkum trhu, ve kterém zkoumal, zda jsou dodavatelé provádějící stavební práce spočívající v rekonstrukci vodovodů schopni provést i jiné (běžné) stavební práce, příp. konkrétně stavební práce spočívající v rekonstrukci technologických objektů jako VDJ, či ÚV. Za tím účelem byla analyzována zejména nabídka služeb dodavatelů a seznam referencí na stránkách těchto dodavatelů, případně též i registr smluv. Úřad do průzkumu trhu zařadil zejména dodavatelé, které obviněný sám oslovoval v rámci svých výběrových řízeních, ke kterým měl Úřad od obviněného relevantní podklady. 

Dodavatel	Činnost
ZEROSTAV inženýring, a.s.[14]	Výstavba a rekonstrukce inženýrských sítí, Pozemní výstavby a rekonstrukce komerčních a ubytovacích zařízení, Opravy vodních staveb – hrází, potoků, koryt, Zednictví – zednické, kladečské, obkladačské, betonářské práce Obviněný vyzval k rekonstrukci přivaděče[15], rekonstrukci vodovodu[16], rekonstrukci vodojemu[17]
GLEMSGROUP, s.r.o.[18]	Realizace a rekonstrukce pozemních staveb a RD, terénní úpravy, pokládka vodovodních sítí, přípojky vody domovních sítí, kanalizační stoky, výstavba a rekonstrukce ČOV a ČSOV, vodojemy Obviněný vyzval k rekonstrukci přivaděče[19], rekonstrukci vodojemu a vodovodu[20]
KOMASTAV DS, s.r.o.[21]	Výstavba a rekonstrukce pozemních komunikací, mostů, opěrných zdí, výstavba a rekonstrukce vodovodů, kanalizací, úpravy vodních toků a objektů, zemní práce, demolice, sanace a úpravy území, rekonstrukce VDJ[22] Obviněný vyzval k rekonstrukci vodojemu[23], rekonstrukci vodovodu[24]
MAJJ-KUPEC, s.r.o.[25]	Rekonstrukce vodovodu a kanalizací, propojovací vodovodní řád, ČOV – zpevňování plochy, dávkování do VDJ, stavba opěrné zdi, ČSOV – stavební oprava, oprava VDJ, rekonstrukce ČOV Obviněný vyzval k rekonstrukci vodovodu[26]
Emvi Pro, s.r.o.[27]	Výstavba a rekonstrukce vodovodů a kanalizací, bezvýkopové technologie, výstavba a rekonstrukce vodojemů, ČOV, ÚV, ČSOV Obviněný vyzval k rekonstrukci přivaděče[28], rekonstrukci vodovodních řadů[29], rekonstrukce vodojemu a vodovodu[30]
PRO-AQUA CZ, s.r.o.[31]	Dodávky technologických celků a zařízení pro čištění a úpravu vod, rekonstrukce a výstavba ČOV, rekonstrukce vodojemů a potrubí[32] Obviněný vyzval k rekonstrukci vodovodu[33]
Inzet, s.r.o.[34]	Výstavba a rekonstrukce ČOV, Návrh a výroba úpravny pitné vody i další technologie pro hospodaření s vodními zdroji, výroba ocelových konstrukcí Obviněný vyzval k rekonstrukci přivaděče[35]
MAX BUILDING s.r.o.	Rekonstrukce ČOV[36], VDJ – odstranění stavby[37] Obviněný vyzval k rekonstrukci vodovodu[38], rekonstrukci vodojemu[39]
Stavební Firma RF s.r.o.[40]	Výstavba a rekonstrukce bytových domů jak pro soukromý, tak i pro veřejný sektor, výkopové, instalatérské, obkladačské a jakékoliv jiné práce související se stavbami Obviněný vyzval k rekonstrukci vodovodu[41]
Speciální Stavby Most spol. s.r.o.[42]	Demolice velkého rozsahu, výstavba průmyslových celků, montáže ocelových konstrukcí Obviněný vyzval k rekonstrukci vodovodu[43], rekonstrukci vodojemu[44]
SVIS – realizace, s.r.o.	Rekonstrukce kanalizace a vodovodu[45], VDJ rekonstrukce[46] Obviněný vyzval k rekonstrukci vodovodu[47]
ZEPRIS, s.r.o.[48]	Trubní vedení bez omezení dimenze, materiálu, způsobu a hloubky uložení, k trubním vedením budují potřebné technologické objekty jako ČOV, vodojemy, regulační a čerpací stanice Obviněný vyzval k rekonstrukci vodovodu[49]
ISTAR, s.r.o.[50]	Komplexní dodávky stavebních prací a staveb včetně dodávek technologií v sektoru občanské, průmyslové a bytové výstavby, na opravy a rekonstrukce objektů, jejich zateplování a modernizaci, inženýrské stavby, rekonstrukce přivaděče[51] Obviněný vyzval k rekonstrukci vodovodu[52]
BMH spol. s r. o.[53]	Rekonstrukce kanalizací, vodovodů, revizních šachet, bezvýkopové opravy
Vodohospodářské stavby, s.r.o.[54]	Kanalizace, vodovody, opravy a sanace inženýrských sítí, ČOV, vodojemy Obviněný vyzval k rekonstrukci přivaděče[55], rekonstrukci úpravny vody[56]
Čermák a Hrachovec a.s.[57]	Kompletní dodávky vodovodních řadů a přípojek z klasických i nových materiálů, rekonstrukce stávajících řadů bezvýkopovými technologiemi, výstavba nových řadů a přípojek bezvýkopovými technologiemi, likvidace havárií vodovodních řadů a přípojek Obviněný vyzval k rekonstrukci přivaděče[58]
JOSTAV spol. s r.o.[59]	Příprava a realizace vodohospodářských staveb, rodinných domů a speciálních zemních konstrukcí, komplexní realizace vodovodů (včetně vodovodních řadů a přivaděčů velkých profilů), gravitačních a tlakových kanalizací, vodojemů, čerpacích stanic a ČOV
BAUTOPA s.r.o.[60]	Provádění zemních prací, výstavba inženýrských sítí, rekonstrukce vodojemů a čerpacích stanic

219.     Na základě provedeného průzkumu trhu Úřad dovodil, že k uvedené úzké specializaci na trhu výstavby či rekonstrukce vodovodů a kanalizací, zejména u dodavatelů oslovovaných obviněným, zpravidla nedochází. Existují sice takové stavební společnosti, které jsou skutečně úzce specializované, že provádí jen práce na vodovodech a kanalizacích, případně další související činnosti, nicméně většina obviněným běžně oslovovaných dodavatelů je schopna provádět i rekonstrukce technologických objektů.

220.     Úřad opakuje, že předmětem VZ II bylo provedení stavebních prací spočívajících v rekonstrukci vodovodního přivaděče, který se nachází v extravilánu mezi obcemi Michalovice a Libochovany. Předmětem VZ V bylo provedení stavebních prací spočívajících v rekonstrukci úpravny vody Malešov.

221.     Úřad dále uvádí, že obviněný v rámci výběrového řízení na VZ II oslovil výzvou k předložení nabídky 7 dodavatelů (ARKO TECHNOLOGY, a.s., Čermák a Hrachovec a.s., POHL cz, a.s., SMP CZ, a.s., VCES a.s., VHS stavby a.s. a ZEPRIS s.r.o.). V rámci zadávacího řízení na VZ V obdržel obviněný 3 nabídky (od společníků „Společnosti ARKO – SYNER – Malešov“, jimiž jsou ARKO TECHNOLOGY, a.s. a SYNER, s.r.o., od společníků „SpolečnostI ÚV MALEŠOV – SMP – HST“, jimiž jsou SMP CZ, a.s. a HST Hydrosystémy s.r.o., a od společníků „Společnosti ÚV Malešov“, jimiž jsou VCES a.s a KUNST, spol. s.r.o.) a v rámci výběrového řízení na VZ I oslovil výzvou k předložení nabídky 7 dodavatelů (ARKO TECHNOLOGY, a.s., BAK stavební společnost, a.s, SMP CZ, a.s., VCES a.s., VHS stavby a.s., ENVI-PUR, s.r.o. a HST Hydrosystémy s.r.o.).  Již jen z právě uvedeného jednoznačně vyplývá, že existuje značný průnik mezi dodavateli, kteří jsou schopni provádět stavební práce na ÚV a na vodovodní síti, což tedy podporuje závěry z provedeného průzkumu trhu, jehož účelem bylo pouze ověřit, zda takový průnik může existovat. Úřad doplňuje, že dovození věcné souvislosti nestaví pouze na provedeném průzkumu trhu, ten plní pouze podpůrnou roli, podstatné je, že se jedná v případě VZ II i VZ V o stavební práce na VHI, přičemž jednotliví dodavatelé těchto veřejných zakázek se do značné míry překrývají.

222.     Úřad dodává, že skutečnost, zda jsou stavební práce realizovány v intravilánu či extravilánu obce, může mít vliv na požadavky kladené na dodavatele, nicméně z výše uvedeného nevyplývá, že by sama tato skutečnost způsobovala odlišné dodavatelské prostředí, když u VZ II, která je dle obviněného prováděna zejména v extravilánu, a u VZ V, která je prováděna v intravilánu, figuruje obdobný okruh dodavatelů.

223.     Úřad tak nemůže přijmout tvrzení obviněného, že v případě veřejných zakázek na rekonstrukce ÚV se jedná svým charakterem o zcela odlišné stavební práce, když všichni dodavatelé, kteří podali nabídku na plnění VZ V, příp. VZ I, tedy na rekonstrukci ÚV, byli obviněným osloveni v rámci výzvy k podání nabídky na VZ II, tedy na rekonstrukci vodovodního přivaděče.

224.     Úřad k hledisku věcné souvislosti konstatuje, že v šetřeném případě dovodil, že je jednoznačně nutné shledat naplnění hlediska věcné souvislosti mezi předmětem plnění šetřených veřejných zakázek VZ II a VZ V, protože se v uvedených případech jedná o plnění srovnatelného druhu či obdobného charakteru, a to o plnění spočívající ve stavebních pracích spočívající v budování, rekonstrukci, nebo opravách obviněným vlastněné a spravované vodohospodářské infrastruktury.

225.     K místní souvislosti Úřad obecně uvádí, že je třeba na ni, obdobně jako v případě věcné souvislosti, nahlížet jako na jeden z korektivů při zjišťování, zda konkrétní plnění tvoří jedinou veřejnou zakázku. Pro posouzení její existence či neexistence je třeba vzít v potaz větší množství faktorů, a to vždy v závislosti na individuální povaze veřejné zakázky. Rozhodné mohou být, vedle prosté vzdálenosti mezi místy plnění, také okolnosti týkající se předmětu plnění, konkrétního subjektu vystupujícího v postavení zadavatele, budoucí funkce výsledků plnění, eventuálních objektivních překážek mezi místy, na kterých má plnění probíhat apod., neboť, jak konstatoval předseda Úřadu v rozhodnutí č. j. ÚOHS-R270/2014/VZ- 03137/2016/322/PSe ze dne 29. 1. 2016, „místní souvislost neznamená totéž místo, ale souvislost v prostoru. (…) Přitom se intenzita takové místní souvislosti může výrazně lišit v závislosti na různých faktorech, které ji mohou ovlivnit. (…) Aby pak mohla být místní souvislost vyloučena, či výrazně oslabena, musela by existovat nějaká prostorově relevantní překážka mezi těmi místy, jejichž prostorová souvislost má být poměřována.“.

226.     Vzhledem ke skutečnosti, že plnění na základě předmětných veřejných zakázek ve vymezených funkčních celcích je prováděno na území dvou krajů a tato jednotlivá plnění pak na sebe funkčně navazují za účelem dopravení pitné vody od jejího (příp. možného) zdroje, tj. ÚV až do spotřebiště k jednotlivým odběratelům, je existence místní souvislosti zřejmá.

227.     Na základě všech shora popsaných skutečností dospěl Úřad k závěru, že u předmětů plnění VZ II a VZ V lze dovozovat vzájemnou souvislost, neboť uvedená plnění vykazují časovou souvislost a tvoří jeden funkční celek ve smyslu ustanovení § 18 odst. 2 zákona a představují tak ve svém souhrnu jednu sektorovou veřejnou zakázku na stavební práce. Ačkoliv byl tedy obviněný tuto veřejnou zakázku oprávněn rozdělit na části a zadávat ji ve více zadávacích řízeních, byl současně povinen každou část této veřejné zakázky (vyjma případů, které lze podřadit pod § 18 odst. 3 zákona) zadávat postupy odpovídajícími celkové předpokládané hodnotě veřejné zakázky.

228.     Nyní tedy vyvstává otázka, zda byl obviněný povinen v případě předmětné veřejné zakázky (a tedy i každé jednotlivé části) postupovat v některém z v úvahu připadajících zadávacích řízeních. Při posouzení této věci je nezbytné s ohledem na § 18 zákona vycházet z předpokládaných hodnot dílčích veřejných zakázek, tj. VZ II a VZ V, resp. z jejich součtu.

229.     Jak vyplývá ze zjištění Úřadu, předpokládaná hodnota VZ II činí (ve smyslu § 16 odst. 5 zákona) částku 133 880 500 Kč bez DPH. Předpokládanou hodnotu VZ V obviněný stanovil ve výši 196 000 000 Kč bez DPH. Celková předpokládaná hodnota tak činí částku 329 880 500 Kč bez DPH.

230.     Úřad konstatuje, že předmětné veřejné zakázky, tj. VZ II a VZ V představují sektorovou nadlimitní veřejnou zakázku na stavební práce ve smyslu § 14 odst. 3 zákona, neboť celková předpokládaná hodnota přesahuje finanční limit 149 224 000 Kč stanovený v § 4 nařízení vlády č. 172/2016 Sb. pro určení nadlimitní veřejné zakázky na stavební práce^[61], kterou byl obviněný povinen zadávat v odpovídajícím druhu zadávacího řízení v nadlimitním režimu podle části čtvrté zákona, a to buď v rámci jednoho nebo více zadávacích řízeních. V případě VZ V obviněný postupoval v užším řízení, tj. použil pro zadání předmětné veřejné zakázky druh zadávacího řízení, který je zadavatel oprávněn použít pro zadání veřejné zakázky v nadlimitním režimu (srov. § 55 zákona). V případě VZ V tak obviněný postupoval v souladu s § 18 odst. 2 zákona. Smlouvu II však obviněný neuzavřel na základě zadávacího řízení dle zákona a současně předpokládaná hodnota VZ II přesahuje limity stanovené v § 18 odst. 3 zákona, a obviněný se tak nemůže tohoto ustanovení v souvislosti se svým postupem mimo zadávací řízení při zadávání této veřejné zakázky dovolávat^[62]. 

231.     Úřadu tak nezbývá než konstatovat, že obviněný nepostupoval v souladu se zákonem, když v rozporu s ustanovením § 2 odst. 3 ve spojení s § 18 odst. 2 zákona uzavřel dne 24. 1. 2019 smlouvu II bez provedení zadávacího řízení dle zákona, ačkoliv předmět plnění VZ II tvoří jeden funkční celek s předmětem plnění smlouvy V, přičemž obě smlouvy byly uzavřeny v časové souvislosti a představují tak ve svém souhrnu jednu nadlimitní sektorovou veřejnou zakázku na stavební práce ve smyslu § 14 odst. 3 zákona, jejíž části byl obviněný podle § 18 odst. 2 zákona povinen zadat v některém z v úvahu přicházejících druhů zadávacích řízení uvedených v § 55 zákona.

232.     Úřad dále konstatuje, že postup obviněného mohl ovlivnit výběr dodavatele, neboť nelze vyloučit možnost, že pokud by obviněný postupoval při zadávání veřejné zakázky II dle zákona, mohl obdržet další nabídky od jiných než obviněným oslovených dodavatelů, kteří mohli obviněnému nabídnout výhodnější plnění. S postupem dle zákona, tj. s postupem v některém z v úvahu připadajících druhů zadávacích řízení, je spojená mj. i uveřejňovací povinnost, která nabývá různých podob v závislosti na konkrétním druhu zadávacího řízení. Ve všech případech tato uveřejnění umožňují širokému okruhu dodavatelů na trhu zúčastnit se soutěže o veřejnou zakázku, což má za následek vyšší míru konkurence než obviněným zvolený postup mimo režim zákona.

233.     Na základě shora uvedeného Úřad uzavírá, že obviněný naplnil všechny znaky skutkové podstaty přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona, proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

K výroku III. rozhodnutí

234.     Z informací poskytnutých obviněným před vydáním příkazu vyplynulo, že v rámci funkčního celku Litoměřice byly v rozhodném období zadány VZ I, VZ III, VZ IV a VZ V, přičemž všechny uvedené veřejné zakázky, tj. i VZ III a IV jsou sektorové veřejné zakázky na stavební práce^[63].

235.     Vzhledem k tomu, že smlouvy na plnění VZ I, VZ III a VZ IV nebyly uzavřeny na základě zadávacího řízení (smlouva V byla uzavřena v užším řízení – pozn. Úřadu), zabýval se Úřad otázkou, zda předmět plnění těchto veřejných zakázek představuje ve svém souhrnu jednu veřejnou zakázku, tj. zda tvoří jeden funkční celek a zda byly zadávány v časové souvislosti, a v návaznosti na to otázkou, zda obviněný dodržel zákonná pravidla pro stanovení předpokládané hodnoty předmětu veřejné zakázky uvedená v ustanovení § 18 zákona.

236.     Úřad pak v rámci příkazu dospěl k závěru, že mezi VZ III, VZ IV a VZ V je dána časová souvislost a tvoří jeden funkční celek, avšak již nedovodil, že by tyto tři veřejné zakázky byly v časové souvislosti s VZ I, dále dovodil, že VZ III, VZ IV a VZ V představují sektorovou nadlimitní veřejnou zakázku na stavební práce ve smyslu § 14 odst. 3 zákona, nicméně VZ IV byl dle § 18 odst. 3 zákona oprávněn zadat postupem odpovídajícím předpokládané hodnotě této (části) veřejné zakázky, VZ V byla zadána v zadávacím řízení dle zákona, tudíž se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona (pouze) tím, že v rozporu s ustanovením § 2 odst. 3 ve spojení s § 18 odst. 2 cit. zákona uzavřel smlouvu na VZ III bez provedení zadávacího řízení dle zákona, ačkoliv předmět plnění VZ III tvoří jeden funkční celek s předmětem plnění VZ IV a VZ V, přičemž všechny tři smlouvy byly uzavřeny v časové souvislosti, a představují tak ve svém souhrnu jednu nadlimitní sektorovou veřejnou zakázku na stavební práce ve smyslu § 14 odst. 3 cit. zákona, jejíž části byl obviněný podle § 18 odst. 2 cit. zákona povinen zadat v některém z v úvahu přicházejících druhů zadávacích řízení uvedených v § 55 zákona, přičemž tímto nezákonným postupem mohl ovlivnit výběr dodavatele.

237.     Ze znaleckého posudku nicméně vyplývá, že VZ III netvoří funkční celek s VZ V, resp. VZ I, jelikož v době přípravy VZ III a uzavírání příslušné smlouvy III nebyl VDJ Radobýl 2 napojen na skupinový vodovod Litoměřice, pro který je zdrojem pitné vody ÚV Malešov.

238.     Obviněný k uvedenému uvedl, že k provizornímu propojení přes provizorní potrubí na skupinový vodovod Litoměřice došlo až v průběhu realizace VZ III, a to přes VDJ Radobýl 1, který byl na rozdíl od VDJ Rodobýl 2 na tento skupinový vodovod napojen. K trvalému napojení došlo až v roce 2020 (přičemž smlouva na VZ III byla podepsána 14. 9. 2018). Jelikož vodovod Březinova cesta (VZ IV) byl a je zásoben vodou z VDJ Radobýl 2, pak ani VZ IV nemohla tvořit v době uzavření příslušné smlouvy o dílo (dne 20. 12. 2018) funkční celek s VZ V.

239.     Obviněný dále uvedl, že k realizaci příslušných opatření zajišťujících trvale napojení VDJ Radobýl 2 na skupinový vodovod Litoměřice došlo v návaznosti na zjištěné kapacitní problémy s vydatnosti zdroje pitné vody pro VDJ Radobýl 2 v létě 2019. Uvedené tvrzení obviněný doložil vnitřním sdělením ze dne 20. 11. 2019, ve kterém byli informováni zástupci investičního odboru obviněného o nutnosti provedení investičních opatření s ohledem na vzniklou situaci ve vztahu k vydatnosti zdroje pitné vody „Močidla“, s návrhem příslušných opatření. Obviněné také doložil tabulku s informacemi o vydatnosti zdroje pitné vody „Močidla“ za jednotlivé měsíce roku 2018 a 2019, ze které vyplývá pokles vydatnosti tohoto zdroje o cca 4 až 6 tis. m3 měsíčně cca od června 2019 do října 2019, a to oproti stejným měsícům předchozího roku.

240.     Z uvedeného vyplývá, že funkční celek by spolu mohly tvořit pouze VZ III a VZ IV, přičemž, jak vyplývá ze zjištění Úřadu, předpokládaná hodnota VZ III činí (ve smyslu § 16 odst. 5 zákona) částku 36 692 005,87 Kč bez DPH a obdobně předpokládaná hodnota VZ IV činí částku 5 789 230,86 Kč bez DPH. Celková předpokládaná hodnota by tak činila částku 42 481 236,73 Kč bez DPH.

241.     Úřad konstatuje, že předmětné veřejné zakázky, tj. VZ III a VZ IV nepředstavují sektorovou nadlimitní veřejnou zakázku na stavební práce ve smyslu § 14 odst. 3 zákona, neboť celková předpokládaná hodnota nepřesahuje finanční limit 149 224 000 Kč stanovený v § 4 nařízení vlády č. 172/2016 Sb. pro určení nadlimitní veřejné zakázky na stavební práce, kterou byl obviněný povinen zadávat v odpovídajícím druhu zadávacího řízení v nadlimitním režimu podle části čtvrté zákona, a to buď v rámci jednoho nebo více zadávacích řízeních.

242.     Úřad na základě výše uvedeného konstatuje, že obviněný postupoval v souladu se zákonem, když uzavřel dne 14. 9. 2018 smlouvu III (potažmo dne 20. 12. 2018 smlouvu IV) bez provedení zadávacího řízení dle zákona.

243.     Na základě shora uvedeného Úřad uzavírá, že obviněný v souvislosti se zadáním VZ III nenaplnil znaky skutkové podstaty přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona, a Úřad tak v této věci neshledal důvody pro uložení sankce, a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí.

K výroku IV. rozhodnutí – uložení pokuty

244.     Úřad posoudil postup obviněného a vzhledem ke zjištěným skutečnostem přistoupil k uložení pokuty podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona, neboť obviněný svým jednáním popsaným ve výrocích I. a II. tohoto rozhodnutí naplnil skutkovou podstatu přestupků podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona.

245.     Před vlastním uložením pokuty se však Úřad nejprve zabýval tím, zda v šetřeném případě nedošlo k zániku odpovědnosti za přestupky, a to především z hlediska posouzení promlčecí doby, neboť odpovědnost za přestupek zaniká jejím uplynutím.

246.     Podle § 270 odst. 5 zákona činí promlčecí doba 5 let, přičemž podle § 270 odst. 6 písm. a) zákona se promlčecí doba přerušuje, a to oznámením o zahájení řízení o přestupku.

247.     Podle § 31 odst. 1 zákona o přestupcích počíná promlčecí doba běžet dnem následujícím po dni spáchání přestupku; dnem spáchání přestupku se rozumí den, kdy došlo k ukončení jednání, kterým byl přestupek spáchán. Je-li znakem přestupku účinek, promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni, kdy takový účinek nastal.

248.     V návaznosti na výše uvedené Úřad před uložením pokuty ověřil, zda již neuplynula lhůta dle § 270 odst. 5 zákona. Ke spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí došlo dne 3. 6. 2020, tedy uzavřením smlouvy I na předmět plnění VZ I s vybraným dodavatelem I. Ke spáchání přestupku uvedeného ve výroku II. tohoto rozhodnutí došlo dne 24. 1. 2019, tedy uzavřením poslední ze smluv na plnění, jež tvoří jeden funkční celek a je předmětem veřejné zakázky, kdy uzavřením této poslední smlouvy došlo k dokonání přestupkového jednání obviněného^[64], tj. smlouvy II na předmět plnění VZ II. Řízení o přestupcích pak bylo zahájeno dnem doručení příkazu. Úřad v návaznosti na právě uvedené konstatuje, že v nyní šetřeném případě promlčecí doba ve vztahu k projednávaným přestupkům neuplynula, a proto ani odpovědnost obviněného za projednávané přestupky uplynutím promlčecí doby nezanikla.

249.     K uložení pokuty za spáchání přestupků uvedených ve výrocích I. a II. tohoto rozhodnutí Úřad předně uvádí, že při stanovení výše sankce je nutné postupovat v souladu se zásadou absorpce, která se uplatní při postihu souběhu přestupků a jejíž podstata tkví v absorpci sazeb (poena maior absorbet minorem – tedy přísnější trest pohlcuje mírnější).

250.     Podle ustanovení § 41 odst. 1 zákona o přestupcích se za dva nebo více přestupků téhož pachatele projednaných ve společném řízení uloží správní trest podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejpřísněji trestný. Jsou-li horní hranice sazeb pokut stejné, uloží se správní trest podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejzávažnější.

251.     V souladu s ustanovením § 41 odst. 1 zákona o přestupcích se proto Úřad nejprve zabýval otázkou, který přestupek je v šetřeném případě přísněji trestným, tj. za který z nich je možno uložit přísnější sankci (vyšší pokutu).

252.     Ve výrocích I. a II. tohoto rozhodnutí Úřad konstatoval, že se obviněný dopustil dvou typově shodných přestupků podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona.

253.     Podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona se za přestupek podle odstavce 1, nepoužije-li se postup podle odst. 3, uloží pokuta do 10 % ceny veřejné zakázky, nebo do 20 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit, jde-li o přestupek podle odst. 1 písm. a) až c) zákona.

254.     Z čl. IV. „Cena za dílo“ smlouvy I vyplývá, že cena na předmět plnění VZ I činí 180 278 989 Kč vč. DPH. Úřad dále uvádí, že celková cena veřejné zakázky, při jejímž zadávání se obviněný dopustil přestupku uvedeného ve výroku II. tohoto rozhodnutí, činí 415 755 087,66 Kč vč. DPH, když obviněný uzavřel na předmět plnění veřejné zakázky smlouvu II na částku 161 995 405 Kč vč. DPH a smlouvu V na částku 253 759 682,66 Kč vč. DPH.

255.     Za předmětné přestupky lze uložit pokutu ve výši do 10 % uvedených cen, tedy po zaokrouhlení za přestupek uvedený ve výroku I. do 18 027 899 Kč a za přestupek uvedený ve výroku II. do 41 575 509 Kč. Z uvedeného vyplývá, že v šetřeném případě lze za spáchání přestupku uvedeného ve výroku II. tohoto rozhodnutí uložit nejvyšší pokutu (ve výši do 41 575 509 Kč), a z tohoto důvodu považuje Úřad tento přestupek za nejpřísněji trestný. Úřad proto přistoupil k uložení pokuty za spáchání přestupku konstatovaného ve výroku II. tohoto rozhodnutí a k druhému spáchanému přestupku Úřad přihlédne v souladu s § 40 písm. b) zákona o přestupcích jako k přitěžující okolnosti.

256.     Podle § 37 písm. a) a c) zákona o přestupcích se při určení druhu správního trestu a jeho výměry přihlédne zejména k povaze a závažnosti přestupku a k přitěžujícím a polehčujícím okolnostem.

257.     Podle § 38 zákona o přestupcích povaha a závažnost přestupku je dána zejména významem zákonem chráněného zájmu, který byl přestupkem porušen nebo ohrožen, dále významem a rozsahem následku přestupku, způsobem spáchání přestupku a okolnostmi jeho spáchání (Úřad zde uvádí pouze ty skutečnosti citovaného ustanovení zákona o přestupcích, které jsou relevantní ve vztahu k posuzovanému případu).

258.     Pokud jde o význam neurčitého právního pojmu „závažnost přestupku“, Úřad uvádí, že stupeň společenské škodlivosti přestupku (tedy závažnosti) je dán také konkrétní intenzitou naplnění znaků skutkové podstaty přestupku. Při posuzování závažnosti přestupku není hlavním kritériem jeho skutková podstata, ale intenzita skutkových okolností, s jakou došlo k porušení právem chráněných hodnot a zájmů v konkrétním případě. Z hlediska určení výměry pokuty je proto nutno hodnotit nejen jaké následky byly přestupkem způsobeny, ale také jakou měly intenzitu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 106/2012 ze dne 6. 6. 2013).

259.     Hlavním kritériem, které je v šetřeném případě rozhodné pro určení výměry pokuty, je tedy závažnost přestupku, kdy jde o obecnou kategorii poměřující rozsah dopadu konkrétního protiprávního jednání na specifický právem chráněný zájem s přihlédnutím k významu tohoto chráněného zájmu (posouzení závažnosti přestupku je spojeno se způsobem jeho spáchání, jeho následkem a okolnostmi, za nichž byl spáchán).

260.     Jednáním obviněného nedošlo k zákonem předvídanému postupu, neboť plnění, které je předmětem veřejné zakázky II, tj. provedení stavebních prací spočívajících v rekonstrukci vodovodního přivaděče mezi obcemi Michalovice a Libochovany, poptal mimo zadávací řízení jako podlimitní veřejnou zakázku, tj. nezadal jej v odpovídajícím druhu zadávacího řízení podle § 3, resp. § 55 zákona. Zde uvedeným postupem, za situace, kdy obviněnému byla dána ze zákona povinnost poptat dotčené stavební práce za účelem výběru dodavatele (či dodavatelů) v řádném zadávacím řízení, kterou však obviněný nesplnil, obviněný obešel zákonem předvídané zajištění náležité hospodářské soutěže pro potenciální dodavatele poptávaného plnění v mezích pravidel stanovených zákonem.

261.     Postupem obviněného tak došlo k porušení právem chráněného zájmu spočívajícího v řádné hospodářské soutěži, která je předpokladem transparentního nakládání s veřejnými prostředky v rámci realizace veřejných zakázek a výběru ekonomicky nejvýhodnější nabídky. Skutečnost, že obviněný svým jednáním nepostupoval v souladu se zákonem, a tak pro účely získání poptávaného předmětu plnění narušil řádnou soutěž vedenou v intencích zákona, řadí dle výkladové praxe Úřadu předmětný přestupek obviněného mezi přestupky s vysokou mírou závažnosti, neboť narušuje samotnou podstatu účelu zákona (pohybuje-li se zadavatel za účelem získání poptávaného předmětu plnění zcela mimo režim zadávacího řízení dle zákona, ač byl k takovému postupu povinen, dochází k zásadnímu narušení řádného soutěžního prostředí), pročež se tento závěr promítne jako jeden z faktorů do výše vyměřené pokuty.

262.     Posouzení závažnosti přestupku je též spojeno s následkem přestupku a okolnostmi, za nichž byl spáchán, k čemuž Úřad uvádí následující.

263.     Následkem postupu obviněného pak bylo vyloučení řádné hospodářské soutěže mezi možnými zájemci o veřejnou zakázku dle zákona, kteří by byli schopni poptávaný předmět plnění realizovat, neboť tito se v důsledku nezákonného postupu obviněného o poptávání předmětného plnění neměli šanci zákonem předvídaným způsobem (tj. ve Věstníku veřejných zakázek a v Úředním věstníku Evropské unie) dozvědět. V šetřeném případě tak nebyl naplněn základní cíl zákona, jímž je zajištění transparentního prostředí pro soutěž za účelem následného výběru dodavatele z co nejširšího okruhu potenciálních dodavatelů. Nelze vyloučit, že postupem obviněného mohlo dojít k omezení okruhu potenciálních dodavatelů veřejné zakázky, tj. jednání zadavatele mohlo mít nepříznivý dopad do konkurenčního prostředí v daném tržním odvětví. Jelikož obviněný zjevně nečinil za účelem získání poptávaného předmětu plnění kroky v souladu se zákonem, byla v této souvislosti rovněž narušena konkrétní zákonná pravidla a ve výsledku pak byla v daném případě limitována zejména možnost uplatnit zákonem stanovené nástroje obrany proti možnému nezákonnému postupu zadavatele.

264.     V návaznosti na výše uvedené Úřad dodává, že jako polehčující okolnost při stanovení výše pokuty zohlednil skutečnost, že z obdržené dokumentace vztahující se k veřejné zakázce II vyplývá, že ačkoli obviněný nerealizoval řádnou soutěž v mezích zákona, nerezignoval zcela na zajištění alespoň určité formy soutěže pro výběr dodavatele poptávaného plnění. Ze strany obviněného byl realizován alespoň určitý druh dílčího poptávkového řízení, byť mimo zákon, jenž nesl znaky nasvědčující snaze učinit výběr dodavatele v rozsahu předem definovaných soutěžních podmínek.

265.     Úřad pouze pro úplnost dodává, že ačkoli byla ze strany obviněného doložena snaha o výběr dodavatele při respektování prvků hospodářské soutěže, nemůže zde zvolený postup plně nahradit řádné poptání v zadávacím řízení dle požadavků a kontrolních mechanismů stanovených zákonem, obzvláště, je-li obviněnému coby zadavateli takový postup dán přímo ze zákona.

266.     Současně Úřad přihlédl k tomu, že byť byla celková cena veřejné zakázky, při jejímž zadávání se obviněný dopustil přestupku uvedeného ve výroku II. tohoto rozhodnutí, 415 755 087,66 Kč vč. DPH (viz výše odůvodnění tohoto rozhodnutí), obviněný postupoval v rozporu se zákonem toliko při uzavírání smlouvy II, neboť smlouva V byla uzavřena v zadávacím řízení dle zákona, přičemž cena díla dle smlouvy II činí 161 995 405 Kč vč. DPH, z toho 10 % je po zaokrouhlení 16 199 541 Kč.

267.     Úřad pak ve smyslu § 40 písm. b) zákona o přestupcích jako přitěžující okolnost shledal fakt, že se obviněný dopustil dalšího přestupku podle § 286 odst. 1 písm. a) zákona způsobem popsaným ve výroku I. tohoto rozhodnutí, kdy případě tohoto přestupku se jedná o přestupek s vyšší společenskou škodlivostí, neboť i v tomto případě obviněný v rozporu se zákonem nezadal VZ I v zadávacím řízení dle zákona, a to za situace, kdy cena za předmět plnění této veřejné zakázky činila 180 278 989 Kč vč. DPH.

268.     Úřad také přihlédl k tomu, že oproti původnímu příkazu odpadla přitěžující okolnost v podobě nezadání VZ III v souladu se zákonem. Úřad nicméně podotýká, že významnější pro určení výše pokuty v rámci přitěžujících okolností bylo nezadání VZ I, která má mnohem vyšší hodnotu oproti VZ III.

269.     Úřad další přitěžující či polehčující okolnosti, které by ovlivnily stanovení výše ukládané pokuty, v šetřeném případě neshledal.

270.     Kromě výše uvedeného má Úřad při stanovení konkrétní výše sankce povinnost zohlednit i dobu, která uplynula mezi spácháním přestupku a samotným potrestáním obviněného za spáchání daného přestupku. V této souvislosti Úřad poukazuje na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 123/2013-85 ze dne 9. 4. 2015, ve kterém Krajský soud uvedl: „Je nepochybné, že s prodlužujícím se okamžikem potrestání se relativizuje základní vztah mezi spáchaným deliktem a ukládanou sankcí a že doba mezi porušením právní povinnosti a rozhodnutím o sankci má i bezprostřední vliv na účel trestu, jehož má být uložením konkrétní sankce dosaženo.“. V šetřeném případě došlo ke spáchání přestupku uvedeného ve výroku II. tohoto rozhodnutí dne 24. 1. 2019, kdy obviněný uzavřel smlouvu II. V souvislosti s výše uvedeným Úřad v daném případě při stanovení výše pokuty zohlednil, a to ve prospěch jejího uložení v nižší výši, také dobu, která uplynula mezi spácháním přestupku a samotným potrestáním obviněného (tedy uplynutí doby téměř 5 let).

271.     Úřad dále při určení výše pokuty přihlédl i k ekonomické situaci obviněného, neboť v určitém případě se uložená pokuta může jevit jako krajně „nespravedlivá“. Nepřípustné jsou pak takové pokuty, jež mají likvidační charakter. Z výroční zprávy zadavatele za rok 2022[65] (str. 48 „výkaz zisku a ztráty“) vyplývá, že Severočeská vodárenská společnost a.s. v roce 2022 vykázala čistý zisk ve výši 708 157 000 Kč. Vzhledem k uvedené skutečnosti Úřad konstatuje, že stanovenou výši pokuty nelze vzhledem k objemu finančních prostředků, kterými obviněný v rámci svého rozpočtu disponuje, v tomto případě považovat za likvidační ani za nepřiměřeně zasahující do ekonomické podstaty obviněného (a v tomto smyslu za nespravedlivou).

272.     Úřad se dále zabýval tím, zda přestupky, za které je obviněnému nyní ukládán trest, nejsou v souběhu s dalšími přestupky obviněného. Tento postup Úřadu vychází z konstantní rozhodovací praxe správních soudů, kdy je možné uvést rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 18. 6. 2009, č. j. 1 As 28/2009 – 62 popřípadě rozsudek NSS ze dne 16. 9. 2016 č. j. 6 As 245/2015 – 33. V prvně uvedeném rozsudku NSS konstatoval, že „soud dovodil, že při trestání správních deliktů týmž správním orgánem se přiměřeně uplatní i principy ovládající souběh trestných činů. Nutnost aplikovat tento trestněprávní institut vyplývá z obecné potřeby použít ve prospěch obviněného analogii z trestního práva ve správním trestání všude tam, kde vzhledem k neexistenci jednotného kodexu správního trestání v českém právním řádu nejsou výslovně upraveny některé základní zásady a instituty, jež by měly být zohledněny v případě jakéhokoliv veřejnoprávního deliktu. K této zásadě se již Nejvyšší správní soud vyslovil např. ve svém rozsudku ze dne 16. 4. 2008, č. j. 1 As 27/2008 - 67, dle něhož »použití analogie ve správním trestání je přípustné, a to v omezeném rozsahu, pouze tam, kdy to, co má být aplikováno, určitou otázku vůbec neřeší, nevede-li takový výklad k újmě účastníka řízení a ani k újmě na ochraně hodnot, na jejichž vytváření a ochraně je veřejný zájem.«“ Soud dále pokračuje tak, že „[t]restněprávní doktrína uvádí, že souběh »je dán tehdy, jestliže se pachatel dopustil dvou nebo více trestných činů dříve, než byl pro některý z nich vyhlášen soudem prvního stupně odsuzující rozsudek za podmínky, že tento rozsudek později nabyl právní moci a že o něm neplatí fikce neodsouzení« (viz Šámal, P., Púry, F., Rizman, S.: Trestní zákon. Komentář. I. díl. 6., doplněné a přepracované vydání. C. H. Beck, Praha, 2004, str. 26).“ Současně je v citovaném rozsudku uvedeno, že pro potrestání souběhu není bezpodmínečně nutné vedení společného řízení, ale je nezbytné použití absorpční zásady, pakliže zde existují sbíhající se správní delikty (nyní přestupky).

273.     Úřad tedy posoudil, zda přestupky, za něž je obviněnému ukládána pokuta, nejsou v souběhu s dalšími přestupky obviněného, resp. zda se obviněný nedopustil projednávaných přestupků dříve, než bylo vydáno rozhodnutí, jímž mu byla uložena pokuta za spáchání jiného přestupku.

274.     Úřad konstatuje, že neshledal, že by se obviněný dopustil jiného přestupku, který by byl s právě projednávanými přestupky v souběhu.

275.     Úřad konstatuje, že pokuta uložená obviněnému za nedodržení postupu stanoveného zákonem má splnit dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem, a funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu. Úřad dále uvádí, že peněžitá sankce ze své podstaty vždy představuje nepříznivý zásah do majetkové sféry pachatele přestupku, který je spojen s úbytkem finančních prostředků, které mohly být případně investovány jinam. Korektivem tu tedy nemůže být tento nepříznivý zásah samotný, ale až situace, kdy by tento zásah nabyl likvidačního charakteru. Kromě toho se v konečném důsledku nemusí uložená pokuta projevit (výlučně jen) ve sféře obviněného, neboť je na něm, aby případně využil jiné právní nástroje, pomocí kterých je možno uplatnit nárok na náhradu škody proti konkrétním osobám, které zavinily protiprávní stav, jenž vyústil v uložení pokuty. 

276.     Po zvážení všech okolností případu Úřad konstatuje, že uložená pokuta dle jeho názoru naplňuje dostatečně obě zmíněné funkce, aniž by se současně jednalo o pokutu likvidační.

277.     S ohledem na výše uvedené Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozhodnutí.

278.     Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Celního úřadu pro Jihomoravský kraj – pracoviště Brno zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 3754-17721621/0710, variabilní symbol – IČO obviněného.

K výroku V. rozhodnutí – náklady řízení

279.     Podle § 93 odst. 1 písm. i) zákona o přestupcích se ve výrokové části rozhodnutí o přestupku, kterým je obviněný uznán vinným, kromě náležitostí podle správního řádu uvede výrok o náhradě nákladů řízení.

280.     Podle § 95 odst. 1 zákona o přestupcích správní orgán uloží obviněnému, který byl uznán vinným, povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou. Pokud bylo rozhodnutí o přestupku zrušeno jiným orgánem veřejné moci a tato skutečnost má za následek nesplnění podmínek pro uložení náhrady nákladů řízení, správní orgán nahrazené náklady vrátí.

281.     Vzhledem k tomu, že zákon o přestupcích v současné době náklady řízení blíže neupravuje, musel správní orgán vycházet z obecného právního předpisu, kterým je správní řád.

282.     Podle § 79 odst. 5 správního řádu uloží správní orgán povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou účastníkovi, který řízení vyvolal porušením své právní povinnosti. Podle citovaného ustanovení správního řádu výši paušální částky nákladů řízení stanoví prováděcí právní předpis. Tímto předpisem je vyhláška č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“), která v § 6 odst. 1 stanoví, že paušální částka nákladů správního řízení, které účastník vyvolal porušením své právní povinnosti, činí 1 000 Kč.

283.     Jelikož v daném případě Úřad zahájil řízení o přestupcích z moci úřední, neboť dospěl k závěru, že se obviněný dopustil dvou přestupků, je zřejmé, že řízení bylo vyvoláno porušením právní povinnosti obviněného, a Úřad je tedy povinen obviněnému uložit náhradu nákladů řízení ve výši stanovené vyhláškou. Z toho důvodu Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku V. tohoto rozhodnutí.

284.     Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 19-24825621/0710, variabilní symbol 2022000566.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dní ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – Sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 604 55 Brno. Včas podaný rozklad má odkladný účinek. Rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu se podle § 261 odst. 1 písm. b) zákona zasílají Úřadu výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako datová zpráva podepsaná uznávaným elektronickým podpisem.

otisk úředního razítka

Mgr. Markéta Dlouhá

místopředsedkyně

Obdrží

JUDr. Vilém Podešva, LLM, advokát, advokátní kancelář ROWAN LEGAL, advokátní kancelář s.r.o., Na Pankráci 1683/127, 140 00 Praha 4

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

---

[1] nyní dle obchodního rejstříku firma Stavby mostů a.s.

[2] nyní dle obchodního rejstříku se sídlem Bánskobystrická 114/26, 460 08 Liberec

[3] v době uzavření smlouvy Z.E.R.O.STAV INŽENÝRING a.s.

[4] nyní dle obchodního rejstříku se sídlem Na Bramši 3374, 415 01 Teplice

[5] dostupné na https://www.svs.cz/cz/akcionar/vyrocni-zpravy/

[6] viz k tomu internetové stránky obviněného

[7] § 151 zákona obsahuje obecná ustanovení k sektorovým veřejným zakázkám, tj. nikoliv jen k nadlimitním sektorovým zakázkám – pozn. Úřadu

[8] Podobné závěry dovodil předseda i v rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-R0087/2021/VZ, č. j. ÚOHS-21886/2021/161/EDo ze dne

9. 7. 2021 (dále jen „R0087/2021/VZ“)

[9] K tomu viz Macek, I. a kol. Zákon o zadávání veřejných zakázek: praktický komentář s judikaturou. Praha: Leges, 2017.

[10] PODEŠVA, Vilém a kol. Zákon o zadávání veřejných zakázek: Zákon o registru smluv: komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2016. Dostupné v ASPI

[11] Dvořák, D. a kol. Zákon o zadávání veřejných zakázek. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2017, s. 112.

[12] Macek, I. a kol. Zákon o zadávání veřejných zakázek: praktický komentář s judikaturou. Praha: Leges, 2017, str. 80

[13] jejich předmětem jsou stavební práce spočívají v rekonstrukci části vodovodní sítě, a jsou tak veřejnými zakázkami zadávanými při výkonu relevantní činnosti obviněného – viz k tomu bod 163 a násl. odůvodnění tohoto rozhodnutí

[14] http://zerostav.cz/

[15] Veřejná zakázka „CV035039 Údlice, Smetanova – rekonstrukce vodovodních řadů“

[16] Veřejná zakázka „DC007273 Děčín, Budapešťská, Fibichová, Jánská – rekonstrukce kanalizace a vodovodu“

[17] Veřejná zakázka „LT060100 Litoměřice, VDJ Radobýl 2, rekonstrukce“

[18] https://glemsgroup.cz/

[19] Veřejná zakázka „CV035034 Údlice, přiváděcí řad z VDJ Údlice – rekonstrukce“

[20] Veřejná zakázka „DC054001 Velký Šenov, VDJ Vilémov – rekonstrukce vodojemu a vodovodu“

[21] https://komastavds.cz/

[22]https://smlouvy.gov.cz/smlouva/24322617?backlink=g3pqk (Veřejná zakázka „UL036013 Telnice, vodojem a čerpací stanice“), https://smlouvy.gov.cz/smlouva/15676187?backlink=wz7me („LN018008 Hřivice, VDJ Hřivice - rekonstrukce“)

[23] Veřejná zakázka „LT060100 Litoměřice, VDJ Radobýl 2, rekonstrukce“

[24] Veřejná zakázka „MO027201 Most, Hřbitovní – rekonstrukce vodovodu“

[25] http://www.majj-kupec.cz/

[26] Veřejná zakázka „DC007273 Děčín, Budapešťská, Fibichová, Jánská – rekonstrukce kanalizace a vodovodu“

[27] https://emvi.cz/

[28] Veřejná zakázka „CV035034 Údlice, přiváděcí řad z VDJ Údlice – rekonstrukce“

[29] Veřejná zakázka „CV035039 Údlice, Smetanova – rekonstrukce vodovodních řadů“

[30] Veřejná zakázka „DC054001 Velký Šenov, VDJ Vilémov – rekonstrukce vodojemu a vodovodu“

[31] http://www.pro-aqua.cz/cs/

[32] https://smlouvy.gov.cz/smlouva/14295044?backlink=tzaz9 („VDJ Michalovice - oprava potrubí a armatur“)

[33] Veřejná zakázka „LT106023 Terezín, ul. Fučíková – rekonstrukce vodovodu“

[34] https://inzet.cz/

[35] Veřejná zakázka „CV035034 Údlice, přiváděcí řad z VDJ Údlice – rekonstrukce“

[36] https://smlouvy.gov.cz/smlouva/6219555?backlink=g6htr

[37] https://smlouvy.gov.cz/smlouva/7153343?backlink=eacd9

[38] Veřejná zakázka „DC007273 Děčín, Budapešťská, Fibichová, Jánská – rekonstrukce kanalizace a vodovodu“

[39] Veřejná zakázka „TP017068 Krupka, VDJ Bohosudov – rekonstrukce“

[40] http://stavebnifirmarf.webmium.com/

[41] Veřejná zakázka „DC023050 Jílové, Libušina – rekonstrukce“

[42] http://www.specialnistavbymost.cz/

[43] Veřejná zakázka „DC052091 Varnsdorf, ul. Kollárova, Východní, Legií – rekonstrukce kanalizace a vodovodu“

[44] Veřejná zakázka „LT060100 Litoměřice, VDJ Radobýl 2, rekonstrukce“

[45] https://smlouvy.gov.cz/smlouva/24323341?backlink=5fxm0

[46] https://smlouvy.gov.cz/smlouva/24302149?backlink=wa8yo (stavba: „LN047010 Panenský Týnec, VDJ Hřiškov – rekonstrukce“)

[47] Veřejná zakázka „DC052091 Varnsdorf, ul. Kollárova, Východní, Legií – rekonstrukce kanalizace a vodovodu“

[48] https://www.zepris.cz/

[49] Veřejná zakázka „MO027262, Most, Šeříková – rekonstrukce vodovodu a kanalizace“

[50] https://www.istarsro.cz/

[51] https://smlouvy.gov.cz/smlouva/3692324?backlink=2hqfw (stavba: „UL038350 Ústí n.L., Na Spálence - rekonstrukce přivaděče“)

[52] Veřejná zakázka „TP007042 Duchcov, J. A. Komenského, Porcalova – rekonstrukce kanalizace a vodovodu“

[53] https://bmh.cz/

[54] https://www.vhs.cz/uvod/

[55] Veřejná zakázka „LT133007 VDJ Michalovice – AŠ Libochovany – rekonstrukce přivaděče“

[56] Veřejná zakázka „LT124017 Vrutice, ÚV – rekonstrukce“

[57] https://www.cerhra.cz/

[58] Veřejná zakázka „LT133007 VDJ Michalovice – AŠ Libochovany – rekonstrukce přivaděče“

[59] https://jostav.cz/

[60] https://www.bautopa.cz/

[61] Úřad pro úplnost doplňuje, že pozdější finanční limity pro určení nadlimitní veřejné zakázky na stavební práce byly nižší, a nebyly tak pro obviněného v nyní posuzované věci v tomto smyslu výhodnější.

[62] Dle ustanovení § 18 odst. 3 zákona může zadavatel zadat jednotlivou část veřejné zakázky postupem, který odpovídá předpokládané hodnotě této části, ale pouze v případě, kdy celková předpokládaná hodnota všech takto zadávaných částí veřejné zakázky nepřesáhne 20 % souhrnné předpokládané hodnoty a současně předpokládaná hodnota jednotlivé části veřejné zakázky je nižší než částka stanovená v § 5 písm. a) nařízení vlády č. 172/2016 Sb., tj. 26 897 000 Kč. V případě VZ II není naplněna ani jedna z uvedených podmínek.

[63] jejich předmětem jsou stavební práce spočívají v rekonstrukci části vodovodní sítě a jsou tak veřejnými zakázkami zadávanými při výkonu relevantní činnosti obviněného – viz k tomu bod 163 a násl. odůvodnění tohoto rozhodnutí

[64] srov. k tomu rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R0034/2016/VZ-44307/2016/321/IPs/Edo ze dne 4. 11. 2018

[65] dostupná na https://www.svs.cz/files/vz/svs_vyrocni_zprava_2022.pdf