číslo jednací: 20008/2024/162
spisová značka: R0054/2024/VZ
| Instance | II. |
|---|---|
| Věc | REALIZACE STAVBY PRO ENERGETICKOU INFRASTRUKTURU - STAVBA 1 - HANGÁR G – KOLEKTOR, LETIŠTĚ PRAHA RUZYNĚ A TRAFOSTANICE TS20 |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
| Výrok | rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno |
| Rok | 2024 |
| Datum nabytí právní moci | 20. 5. 2024 |
| Související rozhodnutí | 10213/2024/500 20008/2024/162 |
| Dokumenty |  2024_R0054.pdf 311 KB |
|
Spisová značka: ÚOHS-R0054/2024/VZ Číslo jednací: ÚOHS-20008/2024/162 |
|
Brno 20. 5. 2024 |
Ve správním řízení o rozkladu ze dne 21. 3. 2024 doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 21. 3. 2024 navrhovatelem –
- SMP Vodohospodářské stavby a.s., IČO 11637471, se sídlem Vyskočilova 1566, Michle, 140 00 Praha,
proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-10213/2024/500 ze dne 6. 3. 2024, vydanému ve správním řízení vedeném pod sp. zn. ÚOHS-S0004/2024/VZ ve věci přezkoumání úkonů zadavatele –
- Letiště Praha, a. s., IČO 28244532, se sídlem K letišti 1019/6, Ruzyně, 161 00 Praha,
učiněných při zadávání veřejné zakázky s názvem „REALIZACE STAVBY PRO ENERGETICKOU INFRASTRUKTURU - STAVBA 1 - HANGÁR G – KOLEKTOR, LETIŠTĚ PRAHA RUZYNĚ A TRAFOSTANICE TS20“ v jednacím řízení s uveřejněním, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 3. 11. 2023 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 6. 11. 2023 pod ev. č. Z2023-050625 ve znění pozdějších oprav a v Úředním věstníku Evropské unie dne 8. 11. 2023 pod ev. č. 2023/S 215-677552 ve znění pozdějších oprav,
jsem podle § 152 odst. 6 písm. b) ve spojení ve spojení s § 152 odst. 5 a § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, rozhodl takto:
Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0004/2024/VZ, č. j. ÚOHS-10213/2024/500 ze dne 6. 3. 2024
p o t v r z u j i
a podaný rozklad
z a m í t á m.
Odůvodnění
I. Zadávací řízení a správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže
1. Zadavatel – Letiště Praha, a. s., IČO 28244532, se sídlem K letišti 1019/6, Ruzyně, 161 00 Praha (dále jen „zadavatel“) zahájil dne 3. 11. 2023 odesláním oznámení o zahájení zadávacího řízení do Věstníku veřejných zakázek jednací řízení s uveřejněním na veřejnou zakázku „REALIZACE STAVBY PRO ENERGETICKOU INFRASTRUKTURU - STAVBA 1 - HANGÁR G – KOLEKTOR, LETIŠTĚ PRAHA RUZYNĚ A TRAFOSTANICE TS20“. Toto oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 3. 11. 2023 a bylo uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 6. 11. 2023 pod ev. č. Z2023-050625 ve znění pozdějších oprav a v Úředním věstníku Evropské unie dne 8. 11. 2023 pod ev. č. 2023/S 215-677552 ve znění pozdějších oprav (dále jen „veřejná zakázka“).
2. Podle bodu II.1.4) Oznámení o zahájení zadávacího řízení je předmětem veřejné zakázky stavba kolektoru, tj. uzavřené podzemní chodby technického charakteru a rozsáhlé úpravy vedení inženýrských sítí, z důvodů vyvolaných samotnou stavbou.
3. Podle bodu II.1.5) Oznámení o zahájení zadávacího řízení (ve znění opravy uveřejněné ve Věstníku veřejných zakázek dne 24. 11. 2023) činí předpokládaná celková hodnota veřejné zakázky 1 033 748 771 Kč bez DPH.
4. Dne 7. 12. 2023 podal navrhovatel – SMP Vodohospodářské stavby a.s., IČO 11637471, se sídlem Vyskočilova 1566, Michle, 140 00 Praha (dále jen „navrhovatel“) – námitky proti zadávacím podmínkám (dále jen „námitky navrhovatele“). Námitky byly zadavateli doručeny téhož dne.
5. Zadavatel rozhodnutím ze dne 21. 12. 2023 (dále jen „rozhodnutí o námitkách“) námitky odmítl. Vzhledem k tomu, že navrhovatel považoval rozhodnutí o námitkách za učiněné v rozporu se zákonem, podal k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) návrh na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele (dále jen „návrh“). Návrh ze dne 1. 1. 2024 Úřad obdržel dne 2. 1. 2024. Tímto dnem, kdy Úřad obdržel návrh navrhovatele, bylo zahájeno správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele dle § 249 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“) ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „správní řád“).
6. Úvodem návrhu navrhovatel zadavateli vytkl jeho postup, kterým nereagoval na žádost navrhovatele o prodloužení lhůty pro doručení žádosti o účast do doby řádného vypořádání námitek, a ponechal tuto lhůtu na den 12. 12. 2023, tj. před vypořádáním jeho námitek. Dále navrhovatel ve vztahu k zadávacím podmínkám namítal, že požadavky zadavatele na technickou kvalifikaci, přesněji požadavky na seznam osob (členů realizačního týmu) jsou nepřiměřené a diskriminační a způsobují bezdůvodné překážky hospodářské soutěže s vlivem na účast dodavatelů jinak způsobilých pro plnění předmětu veřejné zakázky, a tedy i s vlivem na výběr dodavatele. Konkrétně se jedná o požadavky zadavatele dle části V.10. zadávací dokumentace, kterým zadavatel požaduje, aby hlavní stavbyvedoucí, hlavní technolog důlní činnosti (ražba) a hlavní technolog (technologie) disponovali vysokoškolským vzděláním v magisterském studijním programu. Navrhovatel v návrhu zastával názor, že požadavek zadavatele na vysokoškolské vzdělání u všech osob realizačního týmu je nepřiměřený a diskriminační, když odbornost předmětných osob je zajištěna již splněním zákonných podmínek pro udělení příslušných autorizací, resp. požadovaných osvědčení, a navíc tyto osoby splňují další zadavatelovy požadavky na praxi. Navrhovatel se návrhem domáhal, aby Úřad zadavateli uložil nápravné opatření spočívající ve zrušení rozhodnutí o námitkách a ve zrušení zadávacího řízení. Podrobný obsah návrhu Úřad popsal v bodech 6 až 9 odůvodnění rozhodnutí Úřadu sp. zn. ÚOHS-S0004/2024/VZ, č. j. ÚOHS-10213/2024/500 ze dne 6. 3. 2024 (dále jen „napadené rozhodnutí“).
II. Napadené rozhodnutí
7. Dne 6. 3. 2024 vydal Úřad napadené rozhodnutí, kterým návrh navrhovatele zamítl, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.
8. Úřad se v odůvodnění napadeného zabýval tím, zda jsou zadavatelem stanovená kritéria technické kvalifikace (ve vztahu k namítaným členům realizačního týmu) formulována v souladu se zákonem, zejm. pak základními zásadami zadávání veřejných zakázek uvedenými v § 6 zákona. Úřad nejprve v obecné rovině konstatoval, že zadavatel je oprávněn stanovit požadavek na dosažené vzdělání i nad rámec minimální úrovně stanovené zvláštními právními předpisy, avšak pouze v případě, že požadavek zadavatele bude primárně souviset s předmětem plnění veřejné zakázky a současně bude odpovídat rozsahu a složitosti veřejné zakázky. Proto Úřad přistoupil k posouzení předmětu veřejné zakázky, přičemž shledal, že stavba prováděná v prostorách, resp. areálu letiště se co do pravidel, které je nutno dodržovat, nepochybně vymyká stavbám běžným, tedy jinými slovy, že již samotná organizace předmětné stavby (stavba kolektoru a trafostanice) bude v rámci letiště složitější, než by tomu bylo v běžném prostředí (tedy mimo letiště). V této souvislosti pak Úřad akcentoval, že v šetřeném případě se stavba týká Letiště Václava Havla Praha, tedy objektu zásadního strategického významu, který je v rámci České republiky jedinečným dopravním uzlem. Podrobně o specifičnosti stavby Úřad pojednává v bodě 59 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že předmětem plnění šetřené veřejné zakázky je poměrně rozsáhlá stavba v rámci strategického objektu dopravní infrastruktury České republiky, je možné akceptovat přísnější požadavky zadavatele, které vyplývají z minimálního rozsahu stanoveného stavebním či autorizačním zákonem, a které nejsou excesivního charakteru, čili je nutno je považovat za zcela legitimní. Úřad tak uzavřel, že požadavky zadavatele nevybočují z jeho oprávněných potřeb, resp. nepřesahují účel kritérií technické kvalifikace (tedy objektivním, transparentním a nediskriminačním způsobem zajistit, aby zadavatel vybíral dodavatele veřejné zakázky pouze z okruhu dodavatelů, kteří poskytují záruky o své schopnosti veřejnou zakázku řádně, včas a v odpovídající kvalitě realizovat). Proto Úřad neshledává, že by byl postup zadavatele v rozporu se zásadou přiměřenosti zakotvenou v § 6 odst. 1 zákona, a že by mohlo dojít k bezdůvodnému omezení hospodářské soutěže. Úřad rozhodl tak, že návrh navrhovatele zamítl.
III. Rozklad navrhovatele
9. Dne 21. 3. 2024 byl doručen Úřadu rozklad z téhož dne navrhovatele dne proti napadenému rozhodnutí. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo navrhovateli doručeno dne 7. 3. 2024. Rozklad byl podán v zákonné lhůtě.
Námitky rozkladu
10. Navrhovatel brojí především proti nedůvodnosti požadavku na magisterské vzdělání u všech třech osob realizačního týmu. Dle navrhovatele není žádný rozdíl v pravomocích autorizovaného inženýra a autorizovaného technika dle § 18 a 19 zákona 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „autorizační zákon“) ve vztahu k předmětu plnění šetřené veřejné zakázky. Toto tvrzení navrhovatele podporují závěry v rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-17395/2022/500 ze dne 24. 5. 2022 a rozhodnutí č. j. ÚOHS-12688/2023/500 ze dne 31. 3. 2023. Posledně uvedené rozhodnutí je dle navrhovatele aplikovatelné na nyní posuzovaný případ, neboť z něj plyne, že „dosažený stupeň vzdělání negarantuje žádnou přidanou hodnotu ve vztahu ke schopnostem dané osoby a její způsobilosti vést realizaci stavby.“ Z této citace je dle navrhovatele zřejmé, že pro realizaci tak složité stavby je relevantní doposud nabytá praxe a reálná zkušenost s vedením stavby ve funkci stavbyvedoucího spíše než dosažené vysokoškolské vzdělání.
11. Navrhovatel setrvává na názoru, že rozhodovací praxe Úřadu jasně prezentuje výklad, že stěžejní pro realizaci stavby jsou reálné zkušenosti a získaná praxe stavbyvedoucího, což dle jeho názoru dokládá i vyjádření ČKAIT v rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-32263/2020/500/JBě ze dne 14. 10. 2020. Dle navrhovatele stupeň vzdělání neovlivňuje, jaké reálné zkušenosti stavbyvedoucí nabude a s jakými situacemi se v rámci své praxe setká a bude je schopen úspěšně řešit.
12. Dále navrhovatel polemizuje nad tím, zda je rozdíl dvou let ve vzdělání (bakalářské, magisterské) relevantní ve vztahu k požadavku na zkušenosti (10 let) a reference těchto osob. Dle navrhovatele osoba disponující vysokoškolským magisterským vzdělaním nemá více zkušeností než osoba bakalářského vzdělání, a to zejména v kontextu zkušeností s realizací v prostoru letiště. Navrhovatel se v rozkladu ztotožňuje s tím, že ze strany zadavatele nemusí být nepřiměřené požadovat jako maximální požadavek u tak technicky složité miliardové zakázky minimální kritérium účasti u jedné osoby realizačního týmu. Zcela nedůvodné je dle navrhovatele požadovat vysokoškolské magisterské vzdělání u všech třech osob realizačního týmu. Takový požadavek navrhovatel považuje v rozporu s rozhodovací praxí, která směřovala k přístupu zadavatelů ověřovat reálně nabyté zkušenosti. Toto diskriminační nastavení zadávacích podmínek nemůže být dle navrhovatele zdůvodněno vyšším počtem obdržených nabídek.
13. Podle názoru navrhovatele zadavatel nedostatečně zdůvodnil nastavení diskriminačních požadavků v rámci vysvětlení zadávací dokumentace a rozhodnutí o námitkách, přičemž se následně v rámci vyjádření k návrhu snaží uvedením nových důvodů toto pochybení napravit. Dle navrhovatele Úřad neměl k těmto nově uvedeným skutečnostem přihlížet. K tomuto navrhovatel cituje pasáž z rozhodnutí Úřadu sp. zn. ÚOHS-S0672/2023/VZ o nepřípustném doplňování nových podkladů.
14. Navrhovatel považuje za nepravdivé tvrzení Úřadu, že žádosti o vysvětlení ve vztahu ke členům realizačního týmu neposílal nikdo jiný než on sám, protože z jeho strany nebyly odeslány žádosti o vysvětlení zadávací dokumentace č. 3 a č. 15. Tyto napadají požadavky na stupeň autorizace osob realizačního týmu.
15. Dále se navrhovatel neztotožňuje s argumentem zadavatele, že na trhu neexistuje dostatečná praktická zkušenost s realizací veřejné zakázky v prostoru letiště a že vysokoškolské vzdělání nelze u konkrétních činností, které autorizační zákon konkrétně uvádí, nahradit sebedelší praxí. Právě tímto zadavatel odůvodňuje požadavek na vysokoškolské vzdělání, přičemž dle navrhovatele jde o zcela nepodložená subjektivní a nepřezkoumatelná tvrzení. Navrhovatel má za to, že odbornost realizačního týmu zajistí právě nabytá praxe, tj. zkušenosti s řádnou a včasnou realizací referenčních zakázek. Dle přesvědčení navrhovatele lze nastavit kvalifikační požadavky přiměřeně k předmětu veřejné zakázky např. požadavkem na zkušenost s realizací kolektoru, částečně v otevřené stavební jámě a dalším požadavkem na zkušenosti s realizací stavebních prací v ochranném pásmu letiště. Tuto argumentaci navrhovatel uzavírá tím, že zadavateli nebrání absence obdobných zakázek na českém trhu nastavit kvalifikační požadavky přiměřeně k předmětu plnění.
16. V neposlední radě navrhovatel brojí proti odůvodnění rozhodnutí o námitkách, neboť dle jeho názoru v něm zadavatel učinil pouze obecné fráze. Dle navrhovatele zadavatel řádně neodůvodnil požadavek na vysokoškolské magisterské vzdělání u stavbyvedoucího, neboť dle autorizačního zákona může stavbyvedoucího vykonávat jak autorizovaný inženýr, tak i autorizovaný technik se středoškolským vzdělaním. Odlišnosti autorizovaného inženýra od technika v oprávněních dle autorizačního zákona jsou především v oprávnění provádět statické a dynamické výpočty staveb, provádět geodetická měření pro projektovou činnost, vytyčovací práce a další, které se však dle navrhovatele netýkají předmětu realizace veřejné zakázky. Na podporu tohoto tvrzení navrhovatel cituje § 19 autorizačního zákona, kde jsou tato oprávnění autorizovaného technika uvedena.
17. Navrhovatel je přesvědčen, že napadené rozhodnutí by mohlo do budoucna znamenat nedůvodné omezování hospodářské soutěže. Dle navrhovatele Úřad slepě přebírá argumentaci zadavatele, aniž by kvalifikační podmínky u osob realizačního týmu řádně a kriticky přezkoumal, neboť jen stěží by došel k závěru, že dostatečná odbornost realizačního týmu je zajištěna nikoli realizaci obdobných zakázek, ale díky vyššímu vzdělání.
18. Dále se navrhovatel vymezuje proti údajně účelovému tvrzení zadavatele, že navrhovatel požaduje jako kvalifikační požadavek na členy realizačního týmu pouze středoškolské vzdělání. Navrhovatel opakovaně uváděl, že kromě středoškolského vzdělání je třeba vzít v úvahu i vysokoškolské bakalářské vzdělání.
19. Za absurdní argument zadavatele navrhovatel považuje tvrzení zadavatele, že pokud by umožnil naplnit kvalifikační požadavky i autorizačním technikem, zapříčinilo by to obdržení vzájemně neporovnatelných nabídek jednotlivých účastníků, neboť mzdy osob s magisterským vzděláním se výrazně liší od mezd osob s bakalářským či středoškolským vzděláním.
IV. Závěr rozkladu
20. Navrhovatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání.
V. Vyjádření zadavatele k rozkladu
21. Dne 2. 4. 2024 podal zadavatel vyjádření k rozkladu (dále jen „vyjádření k rozkladu“). Zadavatel se poměrně rozsáhle vyjadřuje ke každému bodu rozkladu navrhovatele. Pro stručnost tohoto rozhodnutí zde bude shrnuta hlavní argumentační linie zadavatele. Zadavatel zastává názor, že „úroveň formálního vzdělání určuje také charakter profesních zkušeností.“ Dle zadavatele právě formální vzdělání významnou měrou přispívá k osvojení si schopností a znalostí nezbytných pro výkon budoucího povolání. Vysokoškolsky vzdělané autorizované osoby mají na rozdíl od autorizované osoby se středoškolským vzděláním vedle zkušeností s realizací staveb také zkušenosti s projektovou přípravou, zkušenosti v oblasti projektování staveb, zkušenosti s řízením projektů metodou BIM, znalosti a zkušenosti z nestavebních oborů apod. a tyto znalosti a zkušenosti mohou zúročit v rámci realizace staveb. Tvrzení zadavatele, že samotná praxe nemusí být způsobilá plně nahradit dosažené vzdělání v určitém oboru podporuje odkazem na rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S0372/2017/VZ-31947/2017/532/ZČa ze dne 1. 11. 2017. Podle názoru zadavatele navrhovatel bagatelizuje důležitost teoretické průpravy členů realizačního týmu pro realizaci předmětné stavby. Proto dle zadavatele existuje významné riziko, že nabídka navrhovatele by v mnoha ohledech nebyla založena na realistických předpokladech. Pokud by zadavatel nerealisticky pojatou nabídku připustil, nemohla by na trhu vzniknout spravedlivá hospodářská soutěž, neboť taková nabídka nemůže mít správně oceněná rizika. Zadavatel k tomu doplňuje, že s ohledem na rozdíl ve mzdách mezi středoškoláky a vysokoškoláky, by byl navrhovatel při stanovování nabídkové ceny neoprávněně zvýhodněn. Podle zadavatele nemůže být proti svému odbornému přesvědčení nucen stanovit nepřiměřeně měkká kvalifikační kritéria, která by ve výsledku navíc deformovala hospodářskou soutěž, neboť by favorizovala účastníky, kteří složitost a význam stavby od počátku podcenili.
VI. Řízení o rozkladu
22. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87
a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.
Stanovisko předsedy Úřadu
23. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí, jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu, a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech byl podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumán soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo s právními předpisy, jakož i správnost napadeného rozhodnutí, ta však toliko v rozsahu námitek uplatněných v rozkladu, přičemž byl přijat následující závěr.
24. Úřad tím, že napadeným rozhodnutím rozhodl tak, jak je v něm uvedeno, rozhodl správně a v souladu se zákonem. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí budou v podrobnostech rozvedeny důvody, pro které nebylo přistoupeno ke změně ani ke zrušení napadeného rozhodnutí.
VII. K námitkám rozkladu navrhovatele
25. V šetřeném případě zadavatel stanovil jako podmínku účasti v zadávacím řízení mimo jiné požadavek na prokázání kritéria technické kvalifikace ve smyslu § 79 zákona, konkrétně dle § 79 odst. 2 písm. c) a d) zákona, spočívající v předložení seznamu odborného personálu dodavatele. Zadavatel rovněž požadoval předložení dokumentů prokazujících splnění požadované profesní způsobilosti členů realizačního týmu. Zadavatel tak mj. požadoval prokázání vysokoškolského vzdělání v magisterském studijním programu ve stavebním oboru u osoby „Hlavní stavbyvedoucí“, vysokoškolského vzdělání v magisterském studijním programu ve stavebním, strojním nebo báňském oboru u osoby „Hlavní technolog důlní činnosti (ražba)“ a vysokoškolského vzdělání v magisterském studijním programu ve stavebním, strojním nebo elektrotechnickém oboru u osoby „Hlavní technolog (technologie)“ (společně dále jen „členové realizačního týmu“).
26. Předmětem správního řízení vedeného Úřadem je tak posouzení přiměřenosti výše uvedeného kvalifikačního požadavku ve vztahu k předmětu veřejné zakázky a návazně, zda jeho prostřednictvím nedošlo nedůvodně k omezení hospodářské soutěže. Konkrétně se Úřad zabýval posouzením otázky, zda požadavek zadavatele na doložení vysokoškolského vzdělání u všech třech členů realizačního týmu odpovídá rozsahu a složitosti předmětu veřejné zakázky.
27. Navrhovatel závěrem rozkladu odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 62 Ca 29/2009 ze dne 16. 3. 2011, rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn.1 Afs 20/2008 ze dne 5. 6. 2008 a rozhodnutí ÚOHS-S310/2013/VZ-17609/2013/511/ABr ze dne 13. 9. 2013, kterými chtěl zdůraznit, že stanovení minimální úrovně technického kvalifikačního požadavku musí být zvoleno přiměřeně s ohledem ve vztahu k velikosti, složitosti a technické náročnosti konkrétní veřejné zakázky. Úřad při posouzení předmětného požadavku vycházel z těchto obecných východisek ke stanovení přiměřenosti požadavků technické kvalifikace, přičemž toto odůvodnil v bodech 46 až 50 odůvodnění napadeného rozhodnutí, na které lze tímto odkázat. Z těchto východisek lze pak shrnout závěr, že zadavatel si při vymezení kvalifikačních požadavků musí počínat tak, aby jeho požadavky na dodavatele byly přiměřené předmětu veřejné zakázky a současně nebyly pro dodavatele bezdůvodně omezující. Zadavatel tedy musí své požadavky vtělené do zadávacích podmínek „vybalancovat“ tak, aby mu tyto na jedné straně poskytovaly záruku, že obdrží kvalitní plnění, na straně druhé, aby však bezdůvodně nevylučovaly ze zadávacího řízení konkrétní dodavatele a nejednalo se o zadávací podmínky zjevně nepřiměřené ve vztahu k předmětu plnění. Je pak na schopnostech zadavatele, jakým způsobem si dokáže vymezit kvalifikační kritéria, která by mu zajistila, aby se do soutěže o veřejnou zakázku přihlásili pouze ti dodavatelé, kteří mají veškeré právní, finanční, ekonomické a technické předpoklady tuto zakázku po jejím přidělení řádně a včas plnit, a současně aby tato kritéria žádného z dodavatelů bezdůvodně neomezovala. Lze souhlasit s názorem zadavatele uvedeným ve vyjádření k rozkladu, že ho nelze nutit nastavovat kvalifikační kritéria, která jsou vzhledem k rozsahu a složitosti předmětu veřejné zakázky nepřiměřeně měkká. Nelze tak zadavateli diktovat, která kvalifikační kritéria by měl požadovat, pokud si je schopen je před dodavateli a případně před Úřadem obhájit objektivními důvody, neboť právě zadavatel je ten, kdo má nejlepší představu o tom, jak včasně a bez problémů dosáhnout svého cíle. Objektivní důvody na straně zadavatele pak do jisté míry předurčují to, zda bude postup zadavatele shledán jako souladný se zákonem. Návrhy navrhovatele, jak by měl zadavatel v posuzovaném případě vhodněji vymezit kvalifikační požadavky (tj. dle navrhovatele např. požadavkem na zkušenost výstavbou kolektoru, bod 17 rozkladu), tak nejsou případné. Je zřejmé, že se u nastavování kvalifikačních kritérií vždy najde více možností, jakým způsobem je lze vymezit, avšak je již na úvaze zadavatele, kterou z možností vybere, nevybočí-li z mantinelů stanovených zákonem.
28. Obdobně se vyjádřil Krajský soud v Brně v rozsudku č. j. 30 Af 30/2021–172 ze dne 28. 7. 2022, ve kterém soud uvedl, že není jeho úkolem ani úkolem Úřadu hledat ideální podobu zadávacích podmínek a diktovat zadavateli, jak je formulovat. „Je však nutné si uvědomit, že formulace zadávacích podmínek není exaktní činnost s jediným možným výsledkem. Zpochybnit konkrétní zadávací podmínky je možné prakticky kdykoliv, protože se bude dodavateli zdát, že podmínka mohla být formulována jinak a lépe – citlivěji k jeho vlastním potřebám a dosažené kvalifikaci. Při posuzování zadávací dokumentace je důležité, zda je taková podmínka racionální a odpovídá tomu, čeho chce zadavatel dosáhnout.“
29. K tomu lze nad rámec doplnit, že možnost, kterou prezentuje navrhovatel v bodě 17 rozkladu, spíše omezuje soutěž než požadavek na vysokoškolské vzdělání v daném oboru, neboť lze s jistotou říci, že je méně fyzických osob, které mají zkušenost s realizaci stavebních prací v ochranném pásmu letiště nebo na zkušenost s výstavbou kolektoru, než fyzických osob, které mají zadavatelem požadované vysokoškolské vzdělání (pozn. zadavatel u dvou ze sporných pozic stanovil rovnou tři obory, v nichž lze vzdělání získat).
30. Pro nyní posuzovaný případ je však podstatné, zda požadavek, který navrhovatel vnímá jako diskriminační a nepřiměřený, je odůvodněný objektivními okolnostmi, přičemž byl přiměřený z pohledu složitosti, velikosti a technické náročnosti veřejné zakázky.
31. Úřad v bodě 58 odůvodnění napadeného rozhodnutí správně konstatoval, že zadavatel je oprávněn stanovit požadavek na dosažené vzdělání i nad rámec minimální úrovně stanovené zvláštními právními předpisy, avšak pouze v případě, že požadavek zadavatele bude primárně souviset s předmětem plnění veřejné zakázky a současně bude odpovídat rozsahu a složitosti veřejné zakázky. Zadavatel tak může omezit hospodářskou soutěž o veřejnou zakázku prostřednictvím zadávacích podmínek, ale musí zároveň unést důkazní břemeno, že se nejedná o bezdůvodnou překážku v hospodářské soutěži dodavatelů o veřejnou zakázku, resp. že se nejedná o bezdůvodné přímé či nepřímé konkurenční zvýhodnění (protežování) určitého dodavatele či skupiny dodavatelů stanovenými zadávacími podmínkami (viz rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2021, č. j. 29 Af 53/2019-70). Při stanovení zadávacích podmínek nelze akceptovat libovůli na straně zadavatele, tedy pouhé konstatování skutečnosti, že takový je zadavatelův požadavek, ale vždy je nutno hledat za požadavkem zadavatele relevantní důvody, které jej k jeho nastavení vedly. Odůvodnění potřeby zadavatele musí být založeno na konkrétních logických úvahách a musí pro ně existovat objektivní příčiny.
32. Úřad tak přistoupil k posouzení důvodů, které vedly zadavatele k vymezení požadavku na vysokoškolské vzdělání členů realizačního týmu, uvedených v rámci vysvětlení zadávací dokumentace č. 3 ze dne 4. 12. 2023 (viz bod 55 odůvodnění napadeného rozhodnutí), přičemž tyto důvody zadavatel v rozhodnutí o námitkách rozvádí (viz bod 56 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Z vysvětlení zadávací dokumentace a rozhodnutí o námitkách vyplývá, že zadavatel nepřistoupil k odůvodnění takto přísněji nastavených požadavků strohým způsobem, ale vcelku podrobně rozvedl několik důvodů, proč je po něho důležité vysokoškolské vzdělání u všech členů realizačního týmu. Zadavatel uvádí, že jde o rozsáhlou stavbu technické infrastruktury v délce více než 600 metrů prováděnou v prostoru mezinárodního letiště (po přechodnou dobu v SRA zóně), jejíž předpokládaná hodnota činí více než 1 miliardu Kč bez DPH. Dále jsou pro tuto stavbu kladeny vysoké nároky na koordinaci stavebních prací s ohledem na provoz letiště, veřejnou dopravu mimo areál letiště a další rozvojové projekty zadavatele a vysoké nároky z hlediska zajištění bezpečnosti leteckého provozu, přičemž jde o stavbu, která je realizována v metodě BIM. Zadavatel v rozhodnutí o námitkách uvedl, že klade zvýšené nároky na členy realizačního týmu, kteří budou pověřeni prováděním díla právě z důvodu garance úspěšné realizace akce.
33. Úřad v bodě 59 odůvodnění napadeného rozhodnutí posuzoval důvody zadavatele vedoucí k nastavení posuzovaného požadavku, přičemž dospěl k závěru, že se nejedná o „běžnou“ stavbu. Specifičnost stavby je daná tím, že bude realizovaná za provozu letiště v jeho neveřejném a vyhrazeném bezpečnostním prostoru při dodržování provozních opatření zadavatele. Jelikož se předmětná stavba týká i pozemků u Hangáru F, přiléhajícím k ulici „K Letišti“, tak staveniště bude nepochybně ovlivňovat i dopravu na této komunikaci, přičemž se jedná o hlavní komunikaci k Letišti Václava Havla Praha. Jakékoliv neplánované omezení této stěžejní komunikace by mohlo představovat vážný problém pro provoz předmětného letiště, což by v kontextu strategického postavení tohoto objektu mohlo negativní důsledky dále vystupňovat (podrobně bod 56). Proto byl zadavatel oprávněn si pro zajištění bezproblémovosti realizace stavby stanovit přísnější kvalifikační kritéria, která by mu měla s větší pravděpodobností zajistit kvalitnější realizační tým. V šetřeném případě tak zadavatel doložil, v čem je předmětná stavba výjimečná či nadstandardní oproti „běžným“ stavbám. S ohledem na tyto skutečnosti je tak pochopitelné, že zadavatel v rámci vymezení kritérií kvalifikace vznáší na dodavatele, potažmo na osoby, jež se budou účastnit realizace veřejné zakázky, požadavky, jež mohou být přísnější než v případě technologicky jednodušších a méně rozsáhlých staveb s menším významem.
34. Je pravdou, že jistě lze nalézt i jiné nástroje, kterak ověřit kompetence personálu stavebního dodavatele, než je právě prokazování vysokoškolského vzdělání. To ale neznamená, že by vysokoškolské vzdělání v relevantním oboru samo o sobě o schopnostech realizačního týmu nevypovídala vůbec ničeho, jak tvrdí navrhovatel. Zadavatel v rozhodnutí o námitkách přiléhavě vysvětlil, proč považuje vysokoškolsky vzdělané autorizované osoby za kvalifikovanější než osoby se středoškolským vzděláním. Dle zadavatele mají vysokoškolsky vzdělané autorizované osoby vedle zkušeností s realizací staveb také zkušenosti s projektovou přípravou, zkušenosti v oblasti projektování staveb, zkušenosti s řízením projektů metodou BIM, znalosti a zkušenosti z nestavebních oborů apod. Všechny tyto znalosti a zkušenosti pak dle zadavatele mohou zúročit v rámci realizace staveb. Zadavatel uvedl také: „Absolvent vysokoškolského studia tak ve srovnání s absolventem střední školy disponuje nejen nepoměrně vyšší úrovní teoretických znalostí týkajících se vystudovaného oboru, ale zejména též zcela jinou úrovní logického a kritického myšlení, kognitivních kompetencí a schopností s nadhledem posuzovat řešené problémy v komplexnosti všech souvisejících vztahů za použití induktivních a deduktivních metod, jejichž schopnost aplikace jsou v rámci studia též testovány a dále rozvíjeny, a proto je absolvent vysoké školy schopen identifikovat příčinu vzniků různých situací/problémů a následně také posoudit a vyhodnotit následky řešení, které při své činnosti navrhne mnohem komplexněji a profesionálněji než certifikovaný středoškolák.“ Výše uvedená argumentace zadavatele o větší kompetentnosti osoby s vysokoškolským vzděláním je zcela logická. Ačkoliv lze jistě nalézt i jiná kritéria technické kvalifikace, není možné přistoupit na argumentaci, že by vyšší forma vzdělání s sebou vůbec nenesla přidanou hodnotu, a to zvlášť u tak složité stavby, jakou představuje nyní zadávané plnění. K tomu je však důležité dodat, že naopak u běžných, méně náročných staveb by vysokoškolské vzdělání skutečně nemuselo mít pro zadavatele žádnou přidanou hodnotu a k ověření schopností dodavatele by postačovala pouze doba praxe, neboť by mu (vzhledem k méně náročné zakázce) kvalitní plnění garantovaly i dostatečné zkušenosti autorizovaných osob středoškolského vzdělání. Odpověď na otázku, do jaké míry ke kompetencím realizačního týmu přispívá vysokoškolské vzdělání, je přímo závislá na komplexnosti a složitosti díla. Zadavatel dokázal přesvědčivě zdůvodnit, proč považoval za potřebné, aby byla zadávaná zakázka plněna v případě tří stěžejních pozic osobami s vysokoškolským vzděláním. Navrhovatel se v podaném rozkladu soustředí v podstatě na to, že zadavatelem požadované vysokoškolské vzdělání nepřináší žádnou přidanou hodnotu a že jediným případným kritériem k ověření schopností členů realizačního týmu jsou jejich zkušenosti. Navrhovatel však již konkrétními argumenty nevyvrací výše popsané úvahy zadavatele v otázce významu vysokoškolského vzdělání.
35. Navrhovatel v rozkladu uvádí, že pro realizaci veřejné zakázky by mohlo být dostačující i bakalářské vzdělání. To není možné zcela vyvrátit, avšak zadavatel při vymezení požadavku na vysokoškolské vzdělání v magisterském studijním programu pracoval s předpokladem, že tato osoba bude ve srovnání s osobou, která dosáhla nižšího stupně vzdělání (zde vysokoškolského vzdělání v bakalářském studijním programu), disponovat vyšší úrovní odborných teoretických znalostí v daném oboru (bude zpravidla studovat o 2 roky déle), a že bude lépe připravena aplikovat tyto znalosti v praxi. Těmto úvahám je třeba v obecné míře přisvědčit. Magisterské studium je z povahy věci náročnější a výše uvedené vlastnosti (jinou úroveň „logického a kritického myšlení, kognitivních kompetencí a schopností s nadhledem posuzovat řešené problémy v komplexnosti všech souvisejících vztahů za použití induktivních a deduktivních metod“) vštěpuje svým absolventům zpravidla mnohem více. Zadavateli nelze vytýkat, pokud byl při stanovení zadávacích podmínek s ohledem na specifický předmět plnění, veden snahou o získání co nejkvalitnějšího dodavatele s výrazným rozsahem znalostí a dovedností a požadoval kromě příslušné autorizace a odborné praxe také vysokoškolské vzdělání v magisterském studijním programu předmětných členů realizačního týmu. Navrhovatel považuje za absurdní argument zadavatele o vzájemně neporovnatelných nabídkách jednotlivých účastníků z důvodu nižších mezd u osob se středoškolským vzděláním. Tento argument není třeba dále zkoumat, neboť zadavatel ve vysvětlení zadávací dokumentace a rozhodnutí o námitkách uvedl jiné důvody, které ho vedly si takto stanovit kvalifikační kritérium, které pak Úřad posuzoval, a případná nepřiléhavost jednoho důvodu nemá na celkové závěry Úřadu vliv.
36. Zde je třeba doplnit, že zadavatel stanovením požadavku na vysokoškolské vzdělání v magisterském studijním programu nemířil ani na rozdíly v § 18 a § 19 autorizačního zákona. Tímto požadavkem si zadavatel chtěl zajistil kompetentní osobu v obecném smyslu, tedy osobu, která bude přizpůsobivá učení se novým poznatkům (např. vnitřní předpisy letiště, jeho chod) nebo situacím, na které bude třeba pohotově reagovat, přičemž bude veškeré své znalosti a zkušenosti získané jak praxí, tak studiem, využívat při realizaci stavby.
37. Lze dát za pravdu navrhovateli, že vysokoškolské vzdělání nemůže suplovat zkušenost se stavbou v prostoru mezinárodního letiště. Toto ani nebylo cílem zadavatele při vymezení kvalifikačních kritérií. Zadavatel se totiž správně domníval, že na trhu bude méně dodavatelů s takovou zkušeností, a proto se rozhodl pro kombinaci požadavků mj. spočívající v prokázání zkušenosti s řízením realizace stavebních prací obdobného charakteru jako předmět veřejné zakázky a vysokoškolským magisterským vzděláním. Zadavatel ve vyjádření k rozkladu uvedl, že z hlediska dosažené úrovně poznání považuje formální vzdělání za stejně důležité jako získání praktických zkušeností, přičemž vzdělání a zkušenosti jsou vzájemně nezastupitelné, tedy nemohou být vzájemně nahrazovány.
38. Navrhovatel napříč celým rozkladem opakuje svůj názor, že požadavek vysokoškolského magisterského vzdělání u předmětných osob je nepřiměřený a diskriminační, neboť odbornost předmětných osob je zajištěna již splněním zákonných podmínek pro udělení příslušných autorizací, resp. požadovaných osvědčení, a dále také příslušnou praxí, kterou zadavatel u těchto osob rovněž požaduje. Úřad tuto námitku správně vypořádal v bodě 60 odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde učinil závěr, že je nepochybné, že osoba, která má vysokoškolské vzdělání v požadovaném oboru, disponuje navíc dalšími znalostmi, resp. zkušenostmi než osoba, která předmětné vysokoškolské vzdělání nemá, neboť to, že se mj. připravuje na výkon povolání min. o 5 let déle, již přináší pro zadavatele přidanou hodnotu. Odbornost předmětných osob tak nemusí být v určitých aspektech zajištěna pouze příslušnou praxí a osvědčením, obzvlášť za situace, kdy jde o stavbu situovanou v prostoru se specifickými pravidly nebo předpisy, se kterými nemá většina dodavatelů zkušenosti. Úřad své úvahy o významu vysokoškolského vzdělání podpořil závěry v rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S0372/2017/VZ-31947/2017/532/ZČa ze dne 1. 11. 2017, kde Úřad ve vztahu ke vzdělání a praxi konstatuje, že „v průběhu studia dochází k osvojení si teoretických poznatků, specifických přístupů k předmětu studia apod., které lze následně aplikovat v praxi. Samotná praxe, ať už je jakkoliv dlouhá, nemusí být způsobilá plně nahradit dosažené vzdělání v určitém oboru (…)“ (viz bod 60 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Navrhovatel se tento názor snaží v rozkladu rozporovat citací závěru z rozhodnutí č. j. ÚOHS-12688/2023/500 ze dne 31. 3. 2023, kde Úřad uvedl, že „[d]osažený stupeň vzdělání tak negarantuje žádnou přidanou hodnotu ve vztahu ke schopnostem dané osoby a její způsobilosti vést realizaci stavby.“ (viz bod 24 rozkladu). Nejedná se o obecný závěr, který by mohl být aplikovatelný na veškeré případy, ale v tamním případě zadavatel nebyl schopen předmětný požadavek objektivně odůvodnit, tudíž pro zadavatele nemohl mít tento požadavek přidanou hodnotu. Navíc Úřad v tamním rozhodnutí také uvedl, že „nemá a priori za to, že by neexistovaly stavby, u kterých by byl požadavek na vysokoškolské vzdělání u stavbyvedoucího opodstatněný, avšak v šetřeném případě zadavatel žádné důvody pro vyšší stupeň vzdělání nepředestřel.“ V nyní posuzovaném případě však požadavek na vysokoškolské vzdělání má vazbu na předmět plnění a objektivní opodstatnění, neboť se jedná o poměrně rozsáhlou stavbu v rámci strategického objektu dopravní infrastruktury České republiky. Stejně tak i další citace z rozhodnutí Úřadu uvedené v rozkladu navrhovatelem nejsou zcela přiléhavé a univerzálně aplikovatelné, neboť vždy záleží na konkrétních okolnostech případu. Nyní posuzovaný případ je specifický právě tím, že stavba bude realizována v rámci Letiště Václava Havla Praha, tedy objektu v rámci České republiky jedinečného, se zásadním strategickým významem i s mezinárodním přesahem. Úřad tak v napadeném rozhodnutí neučinil závěry v rozporu se svojí rozhodovací praxí, jak se snaží dovodit v rozkladu navrhovatel, ale nyní posuzovaný případ hodnotil dle jeho konkrétních skutkových okolností.
39. Na podporu závěru o souladnosti rozhodovací praxe Úřadu lze uvést rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 30 Af 30/2021–172 ze dne 28. 7. 2022, kde soud shledal, že zadavatel nastavil velmi přísné kvalifikační požadavky, jimiž značně omezil hospodářskou soutěž. Soud ovšem při zohlednění specifického předmětu plnění, čímž byl informační systém strategického významu, tyto zadávací podmínky považoval za přiměřené. Soud mimo jiné uvedl: „Dá se proto obhájit zájem zadavatele na tom, aby se mu do řízení přihlásily skutečně odborně silné subjekty, u nichž bude mít záruku, že systém, na němž jsou závislé i jiné systémy, ‚poběží‘ hladce a bude se dostatečně rychle rozvíjet. Tytéž zadávací podmínky by nemusely obstát v případě ‚běžné‘ veřejné zakázky, ovšem u veřejných zakázek na zvlášť důležitá plnění lze zvýšené požadavky zpravidla akceptovat (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 13. 4. 2021, čj. 29 Af 63/2020 - 213).“
40. Na tomto místě je třeba říci, že závěry Úřadu v napadeném rozhodnutí žádným způsobem nevytvoří do budoucna podklad pro nezákonné omezování hospodářské soutěže, neboť nyní posuzovaný případ je specifický právě předmětem plnění a Úřad jej ve vztahu k tomuto předmětu také posuzoval. Navíc ani v posuzovaném případě nebyla soutěž natolik omezena přísně nastavenými zadávacími podmínkami, že by vůbec neproběhla. Zadavatel totiž obdržel 6 žádostí o účast. Úřad nebyl povinen se zabývat prokazováním technické kvalifikace účastníků zadávacího řízení, jak požaduje navrhovatel (bod 14 rozkladu), neboť pro posouzení přiměřenosti sporného požadavku postačovaly zadavatelem relevantní objektivní důvody, které Úřad náležitě posoudil.
41. Vzhledem k doposud uvedenému zadavatel v rámci svého rozhodnutí o námitkách a vyjádření k návrhu předložil řadu objektivních a konkrétních důvodů přesvědčivě vysvětlujících, proč je pro zadavatele požadavek na vysokoškolské vzdělání v magisterském programu u všech členů realizačního týmu natolik podstatný. Obhájil tak jeho přiměřenost ve vztahu k složitosti a rozsahu předmětu veřejné zakázky. Není totiž nepřiměřené ani jinak v rozporu se zákonem a jeho zásadami, pokud zadavatel u významné a (věcně i finančně) rozsáhlé zakázky, která je ve skutečnosti pouze základem pro realizaci ještě mnohonásobně větší navazující zakázky (rozvojový program letiště), nastaví parametry kvalifikace přísněji, než jak by bylo možné činit pro dodržení minimálního standardu.
42. Nelze přisvědčit ani tvrzení navrhovatele, že je nedůvodný požadavek na vysokoškolské vzdělání u všech třech osob. Pro kvalitní a včasné realizování stavby nepostačí pouze dohled stavbyvedoucího, ale pro tak rozsáhlou a náročnou stavbu bylo jistě namístě požadovat odborný tým specialistů s přesně stanovenými rolemi. Navrhovatel ostatně neuvádí konkrétní argumenty, proč by ve světle důvodů, o které zadavatel opírá požadavek na vysokoškolské vzdělání, měly zadavateli stačit pouze dvě vysokoškolsky vzdělané osoby v realizačním týmu, či například pouze jedna. K tomu lze odkázat na rozsudek 62 Af 15/2023 ze dne 4. 4. 2024, ve kterém soud v bodě 32 rozsudku zdůraznil, že pro přiměřenost požadavku zadavatele svědčí také skutečnost, že jím podmiňuje pouze výkon funkce klíčových osob realizačního týmu. I v nyní posuzovaném případě zadavatel požadoval vysokoškolsky vzdělané osoby jen u klíčových osob realizačního týmu, neboť tímto požadavkem směřoval na jisté schopnosti a dovednosti daných osob.
43. Dále nelze přisvědčit názoru navrhovatele, že by zadavatel ve svém vyjádření k návrhu rozšiřoval důvody pro vymezení požadavku na vysokoškolské vzdělání u osob realizačního týmu. Zadavatel ve svém vyjádření pouze rozvedl ty důvody, které již uvedl v rozhodnutí o námitkách, které bylo dosti podrobné. Ostatně navrhovatel ani konkrétně neuvedl, které důvody považuje za nově předložené ze strany zadavatele.
44. Navrhovatel dále v bodu 16 rozkladu tvrdí, že není pravdivé tvrzení Úřadu, že zadavatel v rámci žádostí o vysvětlení zadávací dokumentace neobdržel dotaz související s předmětným požadavkem na vzdělání členů realizačního týmu od jiného subjektu, než je navrhovatel. Dle navrhovatele byly napadány kvalifikační požadavky na členy realizačního týmu i jinými účastníky zadávacího řízení, což dle jeho názoru dokazují žádosti o vysvětlení zadávací dokumentace č. 3 a č. 15. Je k tomu nutno říct, že toto tvrzení Úřad učinil nad rámec. Podání dalších žádostí o vysvětlení zadávací dokumentace od jiných účastníků zadávacího řízení ve vztahu k požadavku zadavatele na vysokoškolské vzdělání nemění nic na závěru Úřadu, že si zadavatel svůj požadavek na vysokoškolského vzdělání obhájil ve vztahu k předmětu veřejné zakázky.
Shrnutí
45. Lze uzavřít, že zadávací podmínka týkající se vysokoškolského vzdělání předmětných členů realizačního týmu nebyla zadavatelem stanovena v rozporu se zákonem, tj. nejedná se o zadávací podmínku zjevně nepřiměřenou (excesivní), jež by nedůvodně omezovala hospodářskou soutěž. Byly vytvořeny podmínky pro konkurenci mezi dodavateli a zachování hospodářské soutěže, a je proto možno konstatovat, že zadavatel při stanovení předmětné podmínky postupoval tak, aby přizpůsobil své požadavky svým potřebám a tomu, co jsou dodavatelé schopni reálně splnit. S ohledem na složitost a rozsah veřejné zakázky (tedy i na strategický význam Letiště Václava Havla Praha) lze považovat v tomto konkrétním případě požadavky zadavatele na vysokoškolské vzdělání v magisterském studijním programu u osob „Hlavní stavbyvedoucí“, „Hlavní technolog důlní činnosti (ražba)“ a „Hlavní technolog (technologie)“ za souladné se zákonem.
VIII. Závěr
46. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v posuzovaném případě v souladu s relevantními právními předpisy, bylo napadené rozhodnutí potvrzeno a podaný rozklad zamítnut.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona nelze dále odvolat.
otisk úředního razítka
doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Obdrží
1. Letiště Praha, a. s., K letišti 1019/6, Ruzyně, 161 00 Praha
2. SMP Vodohospodářské stavby a.s., Vyskočilova 1566, Michle, 140 00 Praha
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
