číslo jednací: 22069/2025/162
spisová značka: R0057/2025/VZ

Instance	II.
Věc	PI18018 Modernizace ÚVŽ, 3. stavba (rekonstrukce F1) - Zhotovitel stavby
Účastníci	VODA Želivka, a.s. SMP Vodohospodářské stavby a.s. EUROVIA CZ a.s.
Typ správního řízení	Veřejná zakázka
Výrok	rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno
Rok	2025
Datum nabytí právní moci	18. 6. 2025
Související rozhodnutí	14423/2025/500 22069/2025/162
Dokumenty	2025_R0057.pdf 558 KB

Spisová značka: ÚOHS-R0057/2025/VZ

Číslo jednací: ÚOHS-22069/2025/162

Brno 16. 6. 2025

Ve správním řízení o rozkladu doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 6. 5. 2025 navrhovatelem

společníky společnosti „Společnost ÚV Želivka, 3. stavba“ sdružující společníka SMP Vodohospodářské stavby a.s., IČO 11637471, se sídlem Vyskočilova 1566, 140 00 Praha, a společníka EUROVIA CZ a.s., IČO 45274924, se sídlem U Michelského lesa 1581/2, 140 00 Praha, kteří dne 7. 12. 2022 uzavřeli za účelem podání společné nabídky „Smlouvu o sdružení ve společnosti“, ve správním řízení zastoupenými na základě plné moci ze dne 7. 5. 2023 společností Advokátní kancelář Pokorný, Wagner & partneři, s.r.o., IČO 24225029, se sídlem Klimentská 1216/46, 110 00 Praha,

proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-14423/2025/500 ze dne 17. 4. 2025, vydanému ve správním řízení vedeném pod sp. zn. ÚOHS-S0734/2024/VZ ve věci přezkoumání úkonů zadavatele

VODA Želivka, a.s., IČO 26496224, se sídlem K Horkám 16/23, 102 00 Praha,

učiněných při zadávání veřejné zakázky s názvem „PI18018 Modernizace ÚVŽ, 3. stavba (rekonstrukce F1) - Zhotovitel stavby“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 30. 6. 2022 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 4. 7. 2022 pod ev. č. Z2022-025530, ve znění pozdějších oprav, a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 5. 7. 2022 pod ev. č. 2022/S 127-360231, ve znění pozdějších oprav,

jsem na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů podle § 152 odst. 6 písm. b) a § 90 odst. 5 téhož zákona rozhodl takto:

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0734/2024/VZ, č. j. ÚOHS-14423/2025/500 ze dne 17. 4. 2025

p o t v r z u j i

a podaný rozklad

z a m í t á m.

Odůvodnění

I. Postup zadavatele při zadávání veřejné zakázky a postup Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

1. Zadavatel, jakožto veřejný zadavatel ve smyslu § 4 odst. 1 písm. e) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění (dále jen „zákon“), zahájil dne 30. 6. 2022 odesláním oznámení o zahájení zadávacího řízení k uveřejnění otevřené řízení za účelem zadání veřejné zakázky s názvem „PI18018 Modernizace ÚVŽ, 3. stavba (rekonstrukce F1) - Zhotovitel stavby“.

2. V bodu 4.15.2 písm. c) zadávací dokumentace veřejné zakázky zadavatel stanovil, že člen realizačního týmu dodavatele v pozici „Stavbyvedoucí pozemních staveb“ musí mj. disponovat „doložitelnou zkušeností na pozici stavbyvedoucího pozemních staveb při realizací výstavby nebo rekonstrukce alespoň jedné (1) obdobné Úpravny pitné vody pro obyvatele ve finančním rozsahu alespoň 100.000.000,- Kč bez DPH“.

3. Z „Protokolu o 1. jednání komise“ ze dne 3. 2. 2023 vyplývá, že zadavatel ve lhůtě pro podání nabídek obdržel celkem 4 nabídky, a to vč. nabídky navrhovatele. Shora uvedené kritérium technické kvalifikace ohledně dotčeného člena realizačního týmu prokazoval navrhovatel prostřednictvím Ing. K. M. (dále jen „Ing. K. M.“)a ve vztahu k ní předložené referenční zakázky „ÚV Písek“ realizované v letech 2017 až 2018.

4. Rozhodnutím zadavatele o vyloučení účastníka ze zadávacího řízení a oznámením o jeho vyloučení“ ze dne 7. 3. 2023 (dále jen „první rozhodnutí o vyloučení“) zadavatel rozhodl o vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení na veřejnou zakázku, a to dle § 48 odst. 2 písm. a) a c) zákona. Po provedeném přezkumu zahájeném na návrh navrhovatele Úřad první rozhodnutí o vyloučení zrušil prostřednictvím rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0209/2023/VZ, č. j. ÚOHS-10075/2024/500 ze dne 6. 3. 2024 (s ohledem na zkratky zavedené v napadeném rozhodnutí je toto rozhodnutí dále označováno jako „druhé prvostupňové rozhodnutí“). Úřad se neztotožnil se závěrem zadavatele o tom, že pokud Ing. K. M. v době realizace referenční zakázky „ÚV Písek“ nedisponovala příslušnou autorizací, nemohla na této zakázce participovat v postavení stavbyvedoucí. Úřad totiž shledal, že požadavek na takovou autorizaci ze zadávací dokumentace neplynul. Zadavatel se měl tedy pro posouzení otázky, zda Ing. K. M. vystupovala v dotčené referenční zakázce jako stavbyvedoucí, zabývat otázkou, jaké činnosti fakticky vykonávala s ohledem na navrhovatelem předložené informace a podklady.^{^[1]}

5. Rozhodnutím zadavatele o vyloučení účastníka ze zadávacího řízení a oznámením o jeho vyloučení ze dne 8. 8. 2024 (dále jen „druhé rozhodnutí o vyloučení“) zadavatel opět rozhodl o vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení na veřejnou zakázku, a to dle § 48 odst. 2 písm. a) a c) zákona. Proti druhému rozhodnutí o vyloučení podal navrhovatel námitky ze dne 22. 8. 2024 (dále jen „námitky“), které zadavatel svým rozhodnutím ze dne 5. 9. 2024 (dále jen „rozhodnutí o námitkách“) odmítl.

6. Vzhledem k tomu, že navrhovatel nepovažoval rozhodnutí o námitkách za učiněné v souladu se zákonem, podal dne 16. 9. 2024 u Úřadu návrh na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele ze dne 15. 9. 2024 (dále jen „návrh“).

7. O návrhu rozhodl Úřad nejprve rozhodnutím sp. zn. ÚOHS-S0734/2024/VZ, č. j. ÚOHS-49006/2024/500 ze dne 18. 12. 2024, a to tak, že druhé rozhodnutí o vyloučení zrušil. Ačkoli shledal, že zadavatel naplnil požadavek Úřadu ohledně nutnosti materiálního posouzení předkládané zkušenosti Ing. K. M., současně uzavřel, že zadavatel neměl dostatek informací a podkladů k tomu, aby mohl vyhodnotit otázku splnění podmínky dle bodu 4.15.2 písm. c) zadávací dokumentace navrhovatelem. Toto rozhodnutí Úřadu napadl zadavatel rozkladem, o němž rozhodl předseda Úřadu rozhodnutím sp. zn. ÚOHS-R0002/2025/VZ, č. j. ÚOHS-05360/2025/162 ze dne 14. 2. 2025 (dále jen „rozhodnutí R0002/2025/VZ“) tak, že uvedené rozhodnutí Úřadu ze dne 18. 12. 2024 zrušil. Důvodem byla skutečnost, že postup Úřadu (nutící zadavatele opatřovat další podklady k posouzení) zjevně vybočoval z mezí principu odpovědnosti dodavatele za jeho nabídku s tím, že podle předsedy Úřadu postačuje, pokud zadavatel přesvědčivě zdůvodní, proč to, co navrhovatel předložil řádně a včas, neprokazuje, že splnil dotčenou zadávací podmínku.

II. Napadené rozhodnutí

8. Úřad tedy rozhodoval o návrhu navrhovatele znovu a rozkladem napadeným rozhodnutím rozhodl o zamítnutí návrhu podle § 265 písm. a) zákona, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.

III. Rozklad navrhovatele

9. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo navrhovateli doručeno dne 22. 4. 2025. Rozklad, který Úřad obdržel dne 6. 5. 2025, tak byl podán v zákonné lhůtě.

Námitky rozkladu

10. Navrhovatel ve svém rozkladu předkládá široké spektrum rozkladové argumentace. Námitky směřují proti napadenému rozhodnutí i proti rozhodnutí R0002/2025/VZ, v největší míře pak proti závěru Úřadu o správnosti a zákonnosti rozhodnutí o vyloučení.

Závěr rozkladu

11. V závěru svého rozkladu navrhovatel předsedovi Úřadu navrhuje, aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání.

Vyjádření zadavatele k rozkladu ze dne 13. 5. 2025

12. Zadavatel se k rozkladu navrhovatele vyjádřil prostřednictvím přípisu ze dne 13. 5. 2025. Obecně pokládá napadené rozhodnutí za správné a zákonné, přičemž se konkrétně vyjadřuje k jednotlivým rozkladovým námitkám. Závěrem svého vyjádření zadavatel předsedovi Úřadu navrhuje, aby rozklad navrhovatele zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil.

IV. Řízení o rozkladu

13. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 správního řádu, a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

Stanovisko předsedy Úřadu

14. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí, jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu, a po posouzení věci ve všech jejích vzájemných souvislostech byl podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumán soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy, jakož i správnost napadeného rozhodnutí, ta však toliko v rozsahu námitek uplatněných v rozkladu, přičemž s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise byl přijat následující závěr.

15. Úřad tím, že napadeným rozhodnutím rozhodl tak, jak je v něm uvedeno, rozhodl správně a v souladu se zákonem. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí budou v podrobnostech rozvedeny důvody, pro které byl rozklad zamítnut

V. K námitkám rozkladu

16. Ve zdejší věci je spor o to, zda navrhovatel splnil kvalifikační kritérium stanovené zadavatelem, uvedené v bodě 4.15.2 písm. c) „Seznam techniků a osvědčení o vzdělání a odborné kvalifikaci podle § 79 odst. 2 písm. c), d) ZZVZ“ zadávací dokumentace veřejné zakázky, kde zadavatel mj. stanovil, že člen realizačního týmu dodavatele v pozici „Stavbyvedoucí pozemních staveb“ musí mj. disponovat „doložitelnou zkušeností na pozici stavbyvedoucího pozemních staveb při realizací výstavby nebo rekonstrukce alespoň jedné (1) obdobné Úpravny pitné vody pro obyvatele ve finančním rozsahu alespoň 100.000.000,- Kč bez DPH (slovy: sto milionů korun českých bez DPH)“. Zadavatel navrhovatele vyloučil ze zadávacího řízení mimo jiné z důvodu, že dle jeho názoru údaje předložené navrhovatelem neodpovídají uvedenému kvalifikačnímu kritériu [důvod vyloučení dle § 48 odst. 2 písm. a) zákona].

17. Z rozkladové argumentace se podává, že navrhovatel je přesvědčen o tom, že prokázal splnění shora uvedeného kvalifikačního předpokladu. V bodu 81 svého rozkladu navrhovatel uvádí, že „spor mezi zadavatelem a navrhovatelem vyvstal pouze v tom směru, zda údaje a doklady předložené navrhovatelem k prokázání kvalifikace odpovídají skutečnosti (s tím, že pokud by údaje a doklady předložené navrhovatelem odpovídaly skutečnosti, navrhovatel by svou kvalifikaci nesporně prokázal; o tom nevyvstaly sebemenší pochybnosti)“. V tomto směru je potřeba upřesnit (a celý dosavadní průběh správního řízení vedeného pod sp. zn. ÚOHS-S0734/2024/VZ, jakož i předcházejícího správního řízení sp. zn. ÚOHS-S0209/2023/VZ tomu plně odpovídá), že spornou otázkou je právě to, zda navrhovatel prokázal splnění dotčeného požadavku zadavatele či nikoli, a zda byl tedy zadavatel oprávněn jej vyloučit v souladu s § 48 odst. 2 písm. a) zákona. Otázka, zda navrhovatelem předložené doklady k prokázání splnění kvalifikace odpovídají skutečnosti, je pro šetřený případ irelevantní, jak dříve uzavřel Úřad v bodu 128 napadeného rozhodnutí i jeho předseda v bodu 64 rozhodnutí R0002/2025/VZ, a jak je v podrobnostech odůvodněno dále.

18. O výkladu výše citovaného ustanovení zadávací dokumentace již sporu není. Pro přehlednost lze uvést, že výklad stanoveného kritéria technické kvalifikace byl podrobně projednán v řízení sp. zn. ÚOHS-S0209/2023/VZ, jehož předmětem bylo první rozhodnutí o vyloučení. Závěry rozhodnutí tam vydaných (včetně rozhodnutí R0123/2023/VZ) lze pro připomenutí shrnout tak, že založí-li zadavatel kvalifikační kritérium na pojmu „stavbyvedoucí“, aniž by blíže specifikoval, co se pod tím rozumí, nemůže bez dalšího uznávat pouze zkušenosti na pozici autorizovaného stavbyvedoucího, protože je běžnou praxí v oblasti stavebnictví, že se takto označují i osoby bez příslušné autorizace, vykonávající na stavbě různé činnosti. Potenciální uchazeči o veřejnou zakázku tak nemají důvod očekávat, že by takto formulovaným požadavkem zadavatel mínil, že je třeba doložit toliko zkušenost na pozici autorizovaného stavbyvedoucího.[2] Ostatně autorizovaných stavbyvedoucích se na trhu nepohybuje mnoho. Závěr o splnění požadavku na zkušenost stavbyvedoucího (formulovaného výše uvedeným způsobem) tedy nemůže stát na otázce udělené autorizace. Nemůže dále stát ani na označení funkce slovem „stavbyvedoucí“, neboť by šlo o hrubý formalismus a taková zkušenost by o reálných schopnostech člena realizačního týmu ničeho nevypovídala.[3] Rozhodujícím faktorem pro posouzení kvalifikace v takovém případě bude naopak to, zda člen realizačního týmu získal zkušenost s činnostmi, které stavební praxe chápe jako činnosti náležející stavbyvedoucímu, což odpovídá hledisku průměrného odborně zdatného dodavatele, který by se o zadávanou zakázku mohl ucházet, tedy otázka obsahu činnosti. Za tím účelem Úřad uskutečnil dotazování relevantních subjektů (zadavatelů, stavebních dodavatelů i vysokých škol) a zjistil, že stavební praxe vnímá náplň činnosti stavbyvedoucího převážně v kontextu relevantních ustanovení veřejného stavebního práva (§ 153 starého stavebního zákona, § 164 nového stavebního zákona), které takové činnosti vypočítávají.[4] Úřad konkrétně uvedl tyto činnosti spadající do obsahu činnosti stavbyvedoucího:

odborně vede provádění nebo odstraňování stavby,
řídí provádění nebo odstraňování stavby v souladu s rozhodnutím stavebního úřadu a s ověřenou projektovou dokumentací,
zajišťuje dodržování povinností k ochraně života, zdraví, životního prostředí a bezpečnosti práce vyplývajících ze zvláštních právních předpisů,
zajišťuje řádné uspořádání staveniště a provozu na něm a dodržení požadavků na výstavbu, popřípadě technických předpisů a technických norem.
zajišťuje vytyčení tras technické infrastruktury na staveništi,
působí k odstranění závad vzniklých při provádění nebo odstraňování stavby
neprodleně oznamuje stavebnímu úřadu závady, které se nepodařilo odstranit při vedení stavby,
vytváří podmínky pro kontrolní prohlídku stavby a
spolupracuje s osobou vykonávající technický dozor stavebníka nebo dozor projektanta, pokud jsou zřízeny, jakož i s koordinátorem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, působí-li na staveništi.

Na tomto místě lze podotknout, že výše uvedené tvoří obecné vymezení „náplně práce“ stavbyvedoucího. Jednotlivé z takto obecně popsaných činností se v závislosti na typu a složitosti stavby realizují v různých konkrétních úkonech. Aby byl zadavatel schopen posoudit zkušenost člena realizačního týmu, měl by si udělat rámcovou představu o tom, jakými konkrétními postupy se výše uvedené obecné charakteristiky činnosti na daném typu stavby zpravidla realizují, aby věděl, co má v dokumentech předložených uchazečem o veřejnou zakázku, resp. získaných z vlastního šetření vlastně hledat. Úřad tedy ve druhém prvostupňovém rozhodnutí správně vyšel z materiálního pojetí stavbyvedoucího a za rozhodující považoval skutečný obsah činnosti Ing. K. M. na referenční stavbě. Uvedené východisko přijal i zadavatel, proti tomuto rozhodnutí nepodal rozklad a začal posuzovat tuto otázku (načež následně o vyloučení navrhovatele rozhodl znovu).

19. Otázka obsahu činnosti však není tím jediným, co rozhoduje, lze-li konkrétní zkušenost uznat za zkušenost stavbyvedoucího v materiálním pojetí. Ačkoliv to v nynější věci není předmětem sporu, neměla by zapadnout ani otázka odpovědnosti za činnost, která vedle otázky obsahu činnosti rezonuje řízením ve věci sp. zn. ÚOHS-S0209/2023/VZ, a to zejména s ohledem na argument, že Ing. K. M. byla v době, kdy se měla podílet na referenční stavbě, ještě čerstvým absolventem. S odkazem na to Úřad ve svém prvním rozhodnutí nejprve zamítl podaný návrh s tím, že zkušenost, kterou Ing. K. M. získala jakožto jakýsi „junior stavbyvedoucí ve výcviku“, tj. jakožto úplný nováček v dotčeném oboru (z pohledu získané praxe a nabytých zkušeností), nemůže dle Úřadu již z principu z hlediska prokazování relevantních zkušeností odpovídat zkušenosti „plnohodnotného“ (autorizovaného) stavbyvedoucího, a nelze ji tedy uplatnit k prokázání stanoveného kritéria kvalifikace. Dle Úřadu totiž nebylo možno odhlédnout od skutečnosti, že u takového nováčka se de facto zcela vytrácí znak odpovědnosti za odborné vedení stavby jakožto podstatné, ne-li rozhodující „náležitosti“ činnosti stavbyvedoucího.[5] V na to navazujícím rozhodnutí R0123/2023/VZ byly výše popsané závěry korigovány v tom smyslu, že Úřad posuzoval činnosti a odpovědnost Ing. K. M. měřítky odpovědnosti autorizovaného stavbyvedoucího, což v dané fázi zadávacího řízení nemělo oporu ve spise.[6] V jedné věci každopádně lze stran otázky odpovědnosti za činnost dát Úřadu zapravdu: v případě, že zadavatel nevznese v zadávací dokumentaci bližší požadavky na zkušenost v pozici „stavbyvedoucího“, jak tomu bylo v nyní řešeném případě, pak takovou zkušenost prokáže pouze ten, kdo za svoji činnost nesl určitou odpovědnost. Činnost stavbyvedoucího je z povahy věci činností svázanou přísnými pravidly a zatíženou značnou odpovědností (správněprávní, disciplinární, majetkovou i trestní). Rozumný zadavatel by se tedy jistě nespokojil se zkušeností na pozici, za kterou by dotyčný člen realizačního nenesl odpovědnost vůbec žádnou. Platí tedy, že vedle náležitého obsahu referenční činnosti je znakem takového blíže nedefinovaného stavbyvedoucího i odpovědnost za náležité provedení této činnosti. V čem už se ale s Úřadem v těchto úvahách ztotožnit možno nebylo, je to, že by mělo jít o stejnou míru odpovědnosti, jakou nese stavbyvedoucí autorizovaný. Tu totiž (zejména odpovědnost správněprávní, disciplinární a trestní) může podle právních předpisů nést právě a pouze autorizovaná osoba, neboť jen s jejím postavením je tento typ právní odpovědnosti svázán. Pokud osoba neautorizovaná vykonává činnosti stavbyvedoucího, zpravidla ji naproti tomu stíhá zejména soukromoprávní odpovědnost za splnění jejích závazků plynoucích z příslušného právního vztahu (např. z pracovního poměru) a s tím spojená odpovědnost za újmu vzniklou z porušení jejích povinností. I tento typ odpovědnosti pro splnění znaku odpovědnosti za výkon činnosti stavbyvedoucího jistě postačí. Vykonává-li činnosti stavbyvedoucího čerstvý absolvent v pracovním poměru ke stavebnímu dodavateli, patrně určitou odpovědnost ve výše nastíněném smyslu za svoji činnost ponese. Naproti tomu by pro nedostatek odpovědnosti takto stanovené kvalifikační kritérium patrně nemohl splnit například neplacený stážista, který by neměl vůči dodavateli referenční stavby žádné vymahatelné závazky.

20. Znak odpovědnosti za činnost však v nynějším správním řízení není předmětem přezkumu, neboť pochybnost o splnění stanoveného kvalifikačního kritéria leží již v rovině obsahu činnosti Ing. K. M. na referenční stavbě „ÚV Písek“. Tolik tedy k výkladu sporné zadávací podmínky.

Ke druhému rozhodnutí o vyloučení

21. Zadavatel ve druhém rozhodnutí o vyloučení uplatnil důvody podle ustanovení § 48 odst. 2 písm. a) zákona, tj. že údaje, doklady, vzorky nebo modely (dále jen „údaje“) předložené účastníkem zadávacího řízení nesplňují zadávací podmínky nebo je účastník zadávacího řízení ve stanovené lhůtě nedoložil a písm. c) zákona, tj. že údaje, doklady, vzorky nebo modely předložené účastníkem zadávacího řízení neodpovídají skutečnosti a měly nebo mohou mít vliv na posouzení podmínek účasti nebo na naplnění kritérií hodnocení. Úřad přitom v souladu s právním názorem rozhodnutí o rozkladu R0002/2025/VZ zadavatelem uplatněné důvody vyloučení chápal jako dva na sobě nezávislé důvody a druhé rozhodnutí o vyloučení přezkoumal toliko v rozsahu důvodu prvního, neboť již u něj shledal, že byl naplněn. Protože existence jednoho zákonného důvodu pro vyloučení účastníka zadávacího řízení postačuje, v souladu se zásadou procesní ekonomie se již druhým důvodem nezabýval.

22. Protože pro důvod vyloučení dle § 48 odst. 2 písm. a) zákona platí zcela jiný (tj. nižší) důkazní standard, než jaký je po zadavateli vyžadován pro uplatnění důvodu dle § 48 odst. 2 písm. c) zákona, zpochybnil navrhovatel ve svém rozkladu závěr, že zadavatel uplatnil dva relativně nezávislé důvody vyloučení, a argumentuje, že ve skutečnosti jde o důvod jediný, tj. důvod dle písm. c) citovaného ustanovení zákona, pro který platí důkazní standard přísnější. Tato otázka je klíčová, protože zatímco u důvodu dle písm. a) citovaného ustanovení zákona se posuzuje, zda dodavatel prokázal splnění stanovených zadávacích podmínek, a zadavateli tak v souladu s principem odpovědnosti dodavatele za nabídku stačí obhájit, že údaje předložené účastníkem zadávacího řízení neprokazují splnění stanovené podmínky, u důvodu dle písm. c) citovaného ustanovení zákona je třeba, aby zadavatel prokázal, že předložené údaje neodpovídají skutečnosti. Pokud by měl navrhovatel pravdu a zadavatel by ve skutečnosti uplatnil pouze důvod dle § 48 odst. 2 písm. c) zákona, za jehož prokázání nese odpovědnost naopak zadavatel, bylo by třeba zadavatelem provedené posouzení nabídky přezkoumat pod jiným úhlem pohledu.

23. Je tedy nyní třeba vyjasnit, jaké důvody vyloučení zadavatel skutečně uplatnil.

24. Úřad se otázkou, který důvod vyloučení zadavatel uplatnil, zabýval v bodě 128 napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že zadavatel uplatnil oba důvody vyloučení dle § 48 odst. 2 písm. a) a c) vedle sebe. S tímto závěrem je třeba se ztotožnit i ve světle námitek podaného rozkladu. Je pravdou, že zadavatel v úvodu rozhodnutí o vyloučení uvedl, že „vylučuje účastníka zadávacího řízení […], jelikož údaje a doklady předložené účastníkem zadávacího řízení neodpovídají skutečnosti a měly nebo mohou mít vliv na posouzení podmínek účasti, což má za následek, že údaje a doklady předložené účastníkem zadávacího řízení nesplňují zadávací podmínky“ (zvýraznění doplněno). Z úvodní pasáže druhého rozhodnutí o vyloučení by se tedy mohlo zdát, že zadavatel skutečně spojuje závěr o nesplnění zadávacích podmínek toliko s nepravdivostí předložených údajů, jak vehementně namítá navrhovatel. Závěr o tom, který důvod vyloučení zadavatel uplatnil, však nelze dovozovat z jedné věty v úvodní pasáži, nýbrž je třeba zvážit celý obsah rozhodnutí o vyloučení, které zadavatel učinil. Při pohledu na další pasáže druhého rozhodnutí o vyloučení pak nelze názoru navrhovatele přisvědčit, a to z důvodu, že z následujících pasáží druhého rozhodnutí o vyloučení vyplývá, že zadavatel navrhovatele vyloučil i z důvodu neprokázání kvalifikace, tj. z důvodu, že předložené údaje nesplňují zadávací podmínky. U uvedených pasáží přitom vazba na nepravdivost předložených údajů zůstává upozaděna a do popředí jasně vystupuje, že z předložených údajů nevyplývají informace potřebné k prokázání splnění kvalifikace:

„Konkrétní skutečnosti vedoucí k vyloučení účastníka ze zadávacího řízení pro neprokázání technické kvalifikace co do člena realizačního týmu na pozici Stavbyvedoucí pozemních staveb (…):“ (str. 4/13)
„Zadavatel má proto za prokázané, že ze žádných dostupných dokladů nevyplývá, že by Ing. K. M. na referenci ‚ÚV Písek‘ (…) vedla nebo činila zápisy do stavebního deníku (…) předávala staveniště, dílo či jeho část (…) vedla komunikaci mezi zhotovitelem a objednatelem (…) komplexně zajištovala žádosti o informace (…) zajištovala fakturaci (…) bývala pravidelně účastna kontrolních dnů.“ (str. 10/13, 11/13),
„Závěrem k tomuto posouzení zadavatel uvádí, že ani zbývající dostupné doklady nedokládají, že by Ing. K. M. vykonávala další z výše uvedených činností a/nebo vyhotovovala dokumenty, které ve svém souhrnu definují činnost stavbyvedoucího po materiální stránce.“ (str. 11/13),
„Zadavatel tedy nemá k dispozici jakékoliv doklady, které by prokazovaly, že Ing. K. M. by se na stavbě podílela v roli stavbyvedoucího (…)“ (str. 11/13) a
„Zadavatel je proto nucen konstatovat, že ze žádných dostupných dokladů nevyplývá, že by Ing. K. M. na referenci ‚ÚV Písek‘ vykonávala činnosti, nesla odpovědnost a vyhotovovala dokumentaci, které jsou pro výkon funkce stavbyvedoucího ve svém souhrnu charakteristické. Zadavatel s ohledem na shora uvedené shrnuje, že zadavatel disponuje níže uvedenými samostatnými důvody pro svůj závěr, že Ing. K. M. zkušeností na pozici stavbyvedoucí nedisponuje (…)“ (str. 12/13).

Z výše uvedených citací je patrné, že zadavatel posuzoval otázku, zda údaje předložené navrhovatelem k referenční zakázce „ÚV Písek“ splňují, nebo nesplňují jednotlivé prvky stanoveného kvalifikačního kritéria, zejm. prvek obsahu činnosti. Zadavatel přitom dospívá k závěru, že tomu tak není. Jde tedy nepochybně o argumentaci směřující k důvodu vyloučení dle § 48 odst. 2 písm. a) zákona.

25. Námitky rozkladu (zejm. body 35 až 38 rozkladu) stran provázanosti obou uplatněných důvodů, resp. že materiálně jde o důvod vyloučení jediný, a sice důvod dle § 48 odst. 2 písm. c) zákona, tedy nejsou důvodné. Je pravdou, že zadavatel částečně z jednoho odvozuje důvod druhý, nicméně důvod dle § 48 odst. 2 písm. a) se v nynějším případě opírá o relativně samostatné argumenty uvedené v druhém rozhodnutí o vyloučení. Tyto argumenty by přitom samy k vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení postačily. Argumentace navrhovatele týkající se úvodní pasáže druhého rozhodnutí o vyloučení se tak jeví jako čistě formalistická.

26. Vznáší-li navrhovatel jakékoliv námitky proti závěrům zadavatele o nepravdivosti jím předložených údajů, jsou takové námitky rozkladu bezpředmětné, neboť napadené rozhodnutí stojí na tom, že zadavatel obhájil vyloučení založené na důvodu dle § 48 odst. 2 písm. a) zákona, nikoliv na důvodu dle § 48 odst. 2 písm. c) zákona.

27. Rozložení důkazního břemene mezi stranami sporu je tedy takové, že navrhovatel musel zadavateli již v nabídce předložit údaje, ze kterých vyplývalo, že splňuje stanovené kritérium technické kvalifikace, tedy že člen jeho realizačního týmu má požadovanou zkušenost. Zadavatel naproti tomu musel přesvědčivě vysvětlit, proč údaje předložené navrhovatelem nesvědčí o tom, že člen realizačního týmu navrhovatele nedisponuje zkušeností, která odpovídá stanoveným požadavkům. Pokud snad navrhovatel předložil údaje neúplné nebo údaje, které splnění kvalifikačního požadavku neprokazovaly, nebyl zadavatel povinen ani skutečný stav věci stran kvalifikovanosti navrhovatele jakkoliv z vlastní iniciativy vyšetřovat, ani nebyl povinen umožnit navrhovateli svoji nabídku objasnit či doplnit, neboť nabídka má být perfektní již při podání a její úplnost a souladnost se zadávacími podmínkami je odpovědností dodavatele.

28. K výše uvedeným závěrům lze ve vztahu k principu odpovědnosti za nabídku a důkaznímu břemeni dodavatele odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 10 As 55/2015 ze dne 20. 8. 2015: „Nelze totiž přehlédnout, že podání žádosti o objasnění nejasností ohledně splnění kvalifikace dle § 59 odst. 4 zákona o veřejných zakázkách je podobně jako žádost o vysvětlení nabídky dle § 76 odst. 3 téhož zákona pouze fakultativním postupem zadavatele. (…) Břemeno prokázání kvalifikace totiž spočívá na dodavateli a žádost o objasnění dle § 59 odst. 4 zákona o veřejných zakázkách tedy nesměřuje k naplnění povinnosti zadavatele dle § 51 odst. 1 téhož zákona, jak nesprávně dovozuje stěžovatelka. Dle posledně citovaného ustanovení sice platí, že [v]eřejný zadavatel je povinen požadovat prokázání splnění kvalifikace dodavatele, nestanoví-li tento zákon jinak, nicméně to znamená pouze tolik, že zadavatel nemůže od požadavku prokázání kvalifikace ustoupit, nikoli však to, že zadavatel musí k prokázání kvalifikace dodavatele opakovaně (či vůbec) vyzývat.“ (tučné zvýraznění i podtržení doplněno). Z tohoto rozsudku, byť byl vynesen na základě předchozí právní úpravy (zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách), tedy výslovně vyplývá, že prokázání splnění kritérií kvalifikace je na uchazeči o veřejnou zakázku. Nepodaří-li se mu to, nemá zásadně právo na druhou šanci v podobě výzvy k vysvětlení, objasnění či doplnění své nabídky. Instituty žádostí dle § 59 odst. 4 a dle § 76 odst. 3 citovaného předpisu přitom nevykazují takové odlišnosti, které by znemožnily aplikaci výše citovaného závěru na ustanovení § 46 nyní účinného zákona, který obsahuje obdobný institut žádosti o objasnění či doplnění nabídky. Každopádně v obecnosti zásadu odpovědnosti dodavatele za jeho nabídku konstatoval Nejvyšší správní soud také, když ve svém rozsudku ze dne 17. 8. 2017, č. j. 9 As 189/2016-32 uvedl, že „[s]tejně jako zadavatel odpovídá za správnost a úplnost zadávacích podmínek, stejně tak uchazeč plně odpovídá za svou nabídku“ (obdobně také rozsudek téhož soudu ze dne 3. 6. 2015, č. j. 2 As 6/2015 – 38).

29. Na podporu výše řečeného lze doplňkově odkázat na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C-599/10 ze dne 29. 3. 2012, kde je uvedeno: „Z článku 2, z žádného jiného ustanovení směrnice 2004/18, ze zásady rovného zacházení a ani z povinnosti transparentnosti mimoto nevyplývá, že by veřejný zadavatel musel v takové situaci dotyčné zájemce kontaktovat. Tito zájemci si ostatně nemohou stěžovat na to, že veřejný zadavatel nemá v tomto ohledu žádnou povinnost, jelikož nejasnost nabídky vyplývá pouze z toho, že porušili svoji povinnost postupovat s řádnou péčí při sepisování této nabídky, které podléhají stejně jako ostatní zájemci.“ V přezkoumávaném případě navíc zadavatel v souladu s tím, co uvedl v zadávacích podmínkách,[7] kontaktoval objednatele dotčené referenční zakázky, tedy splnil povinnost při ověřování zakázek, kterou si sám dobrovolně stanovil, jdoucí nad rámec zákona a související judikatury.

30. Je pravdou, že judikatura dovodila, že v určitých situacích, o které však ve zdejším případě nejde, je postup dle § 46 zákona pro zadavatele obligatorním, a zadavatel tedy za určitých okolností musí účastníka zadávacího řízení vyzvat k objasnění nabídky. Takový postup však platí pouze pro situace, kdy nabídka vykazuje vady, které brání jejímu posouzení, tedy například je nabídka nejasná (tj. zadavatel si nemůže být jist, co má vlastně posuzovat) nebo nabídka obsahuje rozporné údaje (tj. zadavatel neví, který z předložených údajů má brát jako rozhodující). Dále tento postup platí pro situace, kdy je v nabídce obsažena zjevná písařská chyba (rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 50/2010-104 ze dne 6. 10. 2011), tj. situace, kdy by bylo nepřiměřené pro takové banální pochybení dodavatele vyloučit. Naopak nejde o situace, kdy nabídka obsahuje údaje jasné, srozumitelné, bezrozporné (tj. zadavatel ví, co má posoudit), jde ovšem o údaje neprokazující, že dodavatel zadávací podmínku splňuje. V takovém případě zadavatel není povinen uplatnit § 46 zákona. Opačný závěr by byl v rozporu se zásadou profesionality, principem odpovědnosti dodavatele za nabídku a v důsledku i se zněním, smyslem a účelem ustanovení § 39 odst. 5 zákona věty první. S argumentem a minori ad maius („od menšího k většímu“) lze odkázat na bod 26 rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 31 Af 53/2020 ze dne 19. 11. 2021, kde citovaný soud připustil vylučování i pro nesplnění formálních požadavků stanovených zadavatelem.[8]

31. Z principu odpovědnosti za nabídku také plyne, že před podáním nabídky si dodavatel musí rozmyslet, jaký je správný výklad zadávací podmínky a svoji nabídku musí podat v souladu právě s takovým výkladem. V případě pochybností nebo v případě kritérií formulovaných lakonicky může využít institut vysvětlení zadávací dokumentace (§ 98 zákona). Dodavatel musí před podáním nabídky zvážit, zda referenční zakázka, kterou hodlá svoji kvalifikaci prokazovat, skutečně naplňuje všechny prvky stanoveného kvalifikačního kritéria. Rozhodným penzem dokumentů, jejichž posouzení se dodavatel může na zadavateli domáhat (tj. zadavatel je na zřetel brát musí), jsou totiž v otevřeném řízení pouze dokumenty obsažené v nabídce. Dle § 39 odst. 5 zákona totiž zadavatel v průběhu zadávacího řízení vychází z údajů poskytnutých účastníkem zadávacího řízení. Opatřovat údaje další, ať už vlastní vyhledávací činností nebo skrze žádost o objasnění či doplnění adresovanou dotčenému dodavateli zadavatel toliko může, nicméně nemusí (s výjimkami uvedenými výše). Dodavatel se tedy zásadně může spoléhat toliko na obsah vlastní nabídky.

32. Pro vyloučení pochybností lze uvést, že pokud ustanovení § 79 odst. 2 zákona stanoví, že zadavatel k prokázání kvalifikace může požadovat toliko určité dokumenty (taxativní výčet), mezi nimiž již nejsou uvedeny další dokumenty prokazující splnění realizaci určitých úkonů na referenční stavbě (např. stavební deník a další dokumenty, které byly v nynějším případě posuzovány), neznamená to, že je uchazeč v nabídce nemůže předložit. Zadavatel je toliko v zadávací dokumentaci nemůže vyžadovat. Ustanovení § 79 zákona totiž počítá s tím, že uchazeč v nabídce předloží úplné dokumenty, které nade vši pochybnost jeho kvalifikaci prokážou. Pokud si však uchazeč předem vyhodnotí, že k obhájení vlastní kvalifikace bude třeba vícero podkladů, nic mu nebrání je zadavateli v nabídce předložit.

33. V souvislosti s výše uvedeným si nelze nepovšimnout, že v druhém prvostupňovém rozhodnutí Úřad vycházel z toho, že navrhovatel se až z prvního rozhodnutí o vyloučení dozvěděl, že zadavatel má pochybnosti o tom, zda Ing. K. M. působila na referenční stavbě jako stavbyvedoucí (bod 208 odůvodnění). Následně Úřad učinil také závěr, že navrhovatel údaje týkající se faktické činnosti Ing. K. M. na referenční stavbě předložil zadavateli včas a zákonnou cestou (bod 210 tamtéž), což Úřad vyslovil v kontextu toho, že navrhovatel v reakci na první rozhodnutí o vyloučení podklady doplňoval, a zadavatel tak měl možnost věc došetřit. I s ohledem na stručnou formulaci kvalifikačního kritéria se tedy nabízí otázka, jestli navrhovatel nemohl být postupem zadavatele překvapen ve smyslu, že kdyby byl věděl, že se po něm za účelem prokázání kvalifikace bude vyžadovat doložení konkrétních činností Ing. K. M. na referenční stavbě, byl by je býval doložil již v nabídce. Při řešení této otázky nelze odhlédnout od toho, že navrhovatel předložil nabídku ve stavu, kdy z profesního životopisu Ing. K. M. neplynulo ani, že by disponovala v rozhodné době autorizací, ani že by byla jako stavbyvedoucí označována, ani že by činila relevantní úkony stavbyvedoucího. Tyto okolnosti nevyplývaly ani z ostatních částí nabídky. Objektivně vzato tak zadavatel neměl jak navrhovateli kvalifikaci stran Ing. K. M. uznat na základě jeho pouhé nabídky. Navrhovatele tedy mohlo rozumně napadnout, že pokud už nedokáže postavení Ing. K. M. coby stavbyvedoucí obhajovat formálně (autorizací či názvem funkce v určitém dokumentu), bude muset její fungování na referenční stavbě prokazovat materiálně, tedy doložením konkrétních úkonů, které tato osoba na referenční stavbě činila. Takové dokumenty tedy měl předložit již v nabídce, pokud se jich později chtěl dovolávat. Jak totiž bylo řečeno, zadavatel později doplněné dokumenty akceptovat nemusel.

34. Navrhovatel namítá, že obecný poukaz na princip odpovědnosti dodavatele za nabídku je správný, není však případný, neboť navrhovatel doložil vše, co bylo třeba, a svoji kvalifikaci tak prokázal (bod 189 rozkladu). Za účelem vypořádání této námitky je třeba posoudit, co navrhovatel zadavateli předložil, čím se zadavatel zabýval a zda jsou závěry zadavatele správné. Přezkum postupu zadavatele pak bude proveden v rozsahu těch dokumentů, které mají splnění kvalifikace dokládat a které navrhovatel zadavateli včas a v souladu se zákonem předložil, jakož i těch dokumentů, které zadavatel akceptoval k posouzení, ačkoliv včas a v souladu se zákonem předloženy nebyly (tj. např. byly doloženy po uplynutí lhůty pro podání nabídek bez výzvy zadavatele dle § 46 zákona, či sice v reakci na výzvu, ovšem nad rámec toho, na co se zadavatel dotazoval, anebo byly předloženy toliko v námitkách, ačkoliv mohly být předloženy již v nabídce).

35. Klíčovou otázkou při posouzení zákonnosti druhého rozhodnutí o vyloučení je to, zda výše uvedené penzum dokumentů (tj. dokumenty předložené navrhovatelem včas a v souladu se zákonem a dokumenty dobrovolně nad rámec toho zadavatelem posouzené) prokazuje splnění předmětného kritéria technické kvalifikace a zda jsou závěry zadavatele formulované v druhém rozhodnutí o vyloučení, které se o ně opírají, logické a srozumitelné. Nepůjde naopak o otázku, zda zadavatel měl k dispozici ještě nějaký jiný, další, do výše uvedené množiny nespadající dokument, z něhož by splnění kvalifikačního kritéria mohlo vyplynout.

36. Lze zrekapitulovat, že navrhovatel doložil tyto dokumenty. V závorce je vždy číslo položky dle obsahu správního spisu. Podtrženým zvýrazněním je označeno to, čím se zadavatel zabýval v druhém rozhodnutí o vyloučení.

37. V nabídce navrhovatel doložil:

Vyplněný „Seznam techniků, kteří se budou podílet na plnění veřejné zakázky“ dle přílohy č. 3 zadávací dokumentace ze dne 12. 12. 2022 (položka 79),
Přehled odborné praxe klíčového personálu – životopis In. K. M., (položka 80),
Diplom VUT v Brně o ukončení vysokoškolského studia Ing. K. M. ze dne 31. 1. 2017, (položka 80)
a Osvědčení o autorizaci Ing. K. M. ze dne 3. 5. 2022 (položka 80).

38. V rámci vysvětlení nabídky ze dne 23. 2. 2023 navrhovatel nad rámec toho, na co byl tázán,[9] doložil následující (položka 83):

List č. 1555843 stavebního deníku
List č. 1555844 stavebního deníku
Čestné prohlášení Ing. K. M. ze dne 6. 5. 2022
Čestné prohlášení Ing. J. S. ze dne 25. 5. 2022
Smlouva o dílo uzavřená mezi městem Písek a SMP CZ, a.s. uzavřená dne 9. 5. 2017 na plnění s názvem „Úpravna vody Písek“

39. Zadavatel vlastním šetřením získal vyjádření objednatele referenční zakázky ve formě e-mailu ze dne 8. 2. 2023 (položka 81).

40. Prostřednictvím námitek ze dne 21. 3. 2023 proti prvnímu rozhodnutí o vyloučení navrhovatel doložil (položka 77):

Dohoda o koordinaci BOZP ze dne 12. 2. 2018,
Souhrnné stanovisko k existenci komunikačního vedení a zařízení ve správě ČD -Telematika a.s. ze dne 6. 6. 2017,[10]
Zápis z jednání, Kontrolní den BOZP č. 42 ze dne 27. 6. 2018,
Plán auditu stavby ze dne 17. 7. 2018,
Zpráva z kontroly BOZP, PO a ŽP ze dne 21. 6. 2017,
Předávací protokol k předání dokladů ze strany ČEVAK a.s. ze dne 11. 3. 2019,
Záznam o seznámení s BOZP a PO stavby z Knihy BOZP, PO a OŽP stavby ÚV Písek, z něhož má být zřejmé, že Ing. K. M. prováděla školení pracovníků dne 10. 11. 2017, 13. 11. 2017 a 16. 11. 2017,
Záznam o provedených preventivních kontrolách na alkohol z Knihy BOZP, PO a OŽP stavby ÚV Písek, z něhož má být zřejmé, že Ing. K. M. z titulu své funkce prováděla ve dnech 17. 10. 2017, 24. 10. 2018, 31. 10. 2018, 7. 11. 2018 a 14. 11. 2018 preventivní kontroly na alkohol,
Oznámení o skoronehodě BOZP na ÚV Písek ze dne 12. 6. 2018,
Poučení před zahájením prací – PĚTIMINUTOVKA ze dne 10. 11. 2017 z Knihy BOZP, PO a OŽP stavby ÚV Písek,
Záznam o seznámení s dalšími pokyny k zajištění BOZP a PO ze dne 30. 5. z Knihy BOZP, PO a OŽP stavby ÚV Písek,
Protokol o předání a převzetí lešení ze dne 7. 2. 2018 (Příloha č. 14);
Protokol o předání a převzetí díla ze dne 4. 9. 2018,
Provozní záznamy o kontrole BOZP a PO z Knihy BOZP, PO a OŽP stavby ÚV Písek, z nichž má být zřejmé, že kontroly ve dnech 10. 7. 2018 až 24. 7. 2018 a 20. 8. 2018 až 14. 9. 2018 a 1. 10. 2018 až 8. 10. 2018 prováděla Ing. K. M.,
Provozní záznamy o kontrole BOZP a PO z Knihy BOZP, PO a OŽP stavby ÚV Písek, z nichž má být zřejmé, že kontroly ve dnech 6. 9. 2017, 2. 11. 2017 až 30. 11. 2017 a dne 11. 1. 2018 prováděla Ing. K. M.,
Záznam z jednání o zajištění ochrany ŽP – předání registru environmentálních aspektů ze dne 12. 2. 2018,
Záznam z jednání o prevenci rizik stavby – předání rizik ze dne 12. 2. 2018,
Části stavebního deníku – vzorový měsíc 01/2018,
Osobní reference vystavená městem Písek pro Ing. K. M. dne 28. 6. 2019,
Příloha č. 2 – doklad o vykonané praxi k žádosti o autorizaci Ing. K. M. v oboru IP00 pozemní stavby, ze dne 15. 11. 2021,
Dokument autorizační rady ČKAIT – Odborná praxe související s vybranými a odbornými činnostmi ve výstavbě schválený na jednání autorizační rady dne 8. 2. 2023 a
Pokyny ČKAIT k vyplnění žádosti o udělení autorizace schválené představenstvem ČKAIT dne 24. 6. 2022.

41. Z výše uvedeného je zřejmé, že se zadavatel zabýval dokumenty (podtržené položky) z nabídky navrhovatele, které jsou relevantní k prokázání činnosti Ing. K. M. na referenční zakázce[11] a několika dalšími dokumenty doloženými později. Zadavatel se tedy zabýval vším, čím se zabývat musel, a dokonce několika dokumenty, kterými se zabývat nemusel. To rovněž znamená, že ve zdejším případě jsou rozhodující toliko námitky navrhovatele (ať už vznesené v návrhu, či rozkladu) směřující pouze proti těmto dokumentům. Jsou-li dále v tomto rozhodnutí o rozkladu vypořádávány i námitky týkající se dokumentů, které zadavatel nezohlednil a zároveň tak činit ani nemusel, jde o vypořádání učiněné nad rámec nutného. V rámci zachování dobré správy však byl s ohledem na to, že jde o případ značně skutkově složitý, zvolen přístup obšírnější.

42. Dokumenty tvořící přílohy námitek podaných proti prvnímu rozhodnutí o vyloučení nemají z povahy věci vztah ke druhému rozhodnutí o vyloučení, a zadavatel je tak zohlednit toliko mohl, činit tak ovšem nemusel. Navíc nebyl povinen se jimi vlastně jakkoliv zabývat, a to ani z pohledu, zda nezpochybňují logičnost závěrů druhého rozhodnutí o rozkladu či jejich oporu v relevantních podkladech. Takovou povinnost by měl pouze ve vztahu k dokumentům doloženým v námitkách proti druhému rozhodnutí o vyloučení a musel by tak učinit v příslušném rozhodnutí o takových námitkách.

43. Prostřednictvím námitek ze dne 22. 8. 2024 proti druhému rozhodnutí o vyloučení (položka 72 správního spisu) navrhovatel opět doložil všechny shora uvedené dokumenty a navíc ještě:

Prohlášení společnosti STADO special contruction s.r.o. (IČO: 08581789) ze dne 12. 8. 2024,
Nedatované prohlášení Václava Píchy (IČO: 123 29 436),
Prohlášení společnosti MPC System, společnost s r.o. (IČO: 40755517) ze dne 13. 8. 2024,
Prohlášení společnosti OKNA PRIME s.r.o. (IČO: 05022665) ze dne 12. 8. 2024,
Prohlášení ARKO TECHNOLOGY, a.s. (IČO: 00219169) ze dne 21. 8. 2024,
E-mailová zpráva ze dne 1. 3. 2019 s předmětem „ÚV Písek – protokol z komplexních zkoušek,
E-mailová zpráva ze dne 30. 11. 2018 s předmětem „II. a III. část změnových listů“,
E-mailová zpráva ze dne 12. 12. 2018 s předmětem „ÚV Písek – konečná rekapitulace změnových listů“,
E-mailová zpráva ze dne 10. 10. 2018 s předmětem „ÚV Písek – ZL č. 58“ a navazující odpověď od Ing. R. H. z téhož dne,
E-mailová zpráva ze dne 2. 10. 2018 s předmětem „Kompozitní poklopy“, navazující odpověď od Ing. R. H. ze dne 5. 10. 2018,
E-mailová zpráva ze dne 23. 1. 2018 s předmětem „ÚV Písek – Povrchy betonových konstrukcí“ a navazující odpověď od Ing. R. H. z téhož dne, E-mailová zpráva ze dne 18. 2. 2019 s předmětem „ÚV Písek – zaměření“,
E-mailová zpráva ze dne 14. 11. 2018 s předmětem „ÚV Písek – změny profese“,
E-mailová zpráva ze dne 15. 1. 2018 s předmětem „Foto deska D12“ a navazující odpověď z téhož dne,
E-mailová zpráva ze dne 21. 11. 2017 s předmětem „ÚV Písek – technický list – asfaltový nátěr“ a navazující odpověď ze dne 21. 11. 2017,
E-mailová zpráva ze dne 4. 4. 2018 s předmětem „ÚV Písek - zl9 – aquapanely“,
E-mailová zpráva ze dne 16. 4. 2018 s předmětem „Rozpočet na záchytný systém ČS“,
E-mailová zpráva ze dne 9. 2. 2018 s předmětem „ÚV Písek - dveře ČS“,
E-mailová zpráva ze dne 12. 9. 2018 s předmětem „ÚV Písek - podklady k dodatku č.2“,
E-mailová zpráva ze dne 30. 10. 2018 s předmětem „ÚV Písek -změnové listy“,
E-mailová zpráva ze dne 18. 4. 2018 s předmětem „ÚV Písek - Návrh ZL 10“,
E-mailová zpráva ze dne 10. 5. 2018 s předmětem „ÚV Písek - materiál na protiplísňové malby“,
E-mailová zpráva ze dne 25. 7. 2018 s předmětem „ÚV Písek - rozpočet - přípojka U Smetáka“,
E-mailová zpráva ze dne 2. 10. 2018 s předmětem „ZL 54, 54a; ZL 56a“,
E-mailová zpráva ze dne 4. 9. 2018 s předmětem „ÚV Písek - rozpočet VDJ Hradiště“,
E-mailová zpráva ze dne 15. 6. 2018 s předmětem „ÚV Písek - epoxidový nátěr podlah“ a navazující odpověď od Ing. R. H. z téhož dne,
E-mailová zpráva ze dne 22. 6. 2018 s předmětem „JO - osazení inf. cedulí“ a navazující odpověď od Ing. R. H. z téhož dne a
E-mailová zpráva ze dne 28. 6. 2018 s předmětem „ÚV Písek - barva protipožárních dveří“ a navazující odpověď od Ing. R. H. z téhož dne.

Těmito dokumenty se zadavatel nemohl zabývat v druhém rozhodnutí o vyloučení, neboť je obdržel až s námitkami proti uvedenému rozhodnutí. Obsah těchto dokumentů nemůže odůvodnit zrušení druhého rozhodnutí o vyloučení, neboť navrhovatel tyto dokumenty předkládá toliko jako další důkazy o tom, že Ing. K. M. se jako stavbyvedoucí podílela. Nejde o dokumenty, které by zpochybňovaly logičnost závěrů druhého rozhodnutí o vyloučení o tom, že z dokladů v něm zohledněných nevyplývá splnění kvalifikace.

44. Na základě svého posouzení zadavatel uzavřel, že navrhovatel neprokázal, že by se Ing. K. M. na referenční zakázce podílela jako stavbyvedoucí. Proti tomuto závěru brojil navrhovatel jak námitkami, tak návrhem podaným k Úřadu. Ten jeho návrh nakonec napadeným rozhodnutím zamítl. Klíčovou námitkou rozkladu navrhovatele je, že Úřad se nevypořádal s jeho argumentací vznesenou proti závěrům zadavatele, že navrhovatel neprokázal, že by se Ing. K. M. na referenční zakázce „ÚV Písek“ podílela jako stavbyvedoucí.

45. Částečně lze dát navrhovateli zapravdu v tom, že Úřad (zejm. v bodě 126 poněkud misinterpretoval závazný názor vyslovený v rozhodnutí R0002/2025/VZ (body 78-80 odůvodnění). Totiž věta „[z] přezkoumání nyní posuzované věci vyplynulo, že se zadavatel zabýval podklady předloženými navrhovatelem, přičemž ze žádného zadavatelem dostupného podkladu nevzešlo, že by Ing. K. M. na referenční zakázce ‚ÚV Písek‘ vykonávala činnosti, nesla odpovědnost a vyhotovovala dokumentaci, což je pro výkon funkce stavbyvedoucího po materiální stránce ve zobecněném souhrnu charakteristické“ neodkazovala k vyhodnocení skutkového stavu v řízení o rozkladu, neboť takové posouzení stran činnosti Ing. K. M. nebylo tehdy ještě ani provedeno (ostatně uvedené rozhodnutí o rozkladu k tomu neobsahuje žádnou argumentaci). Citovaná věta odkazovala toliko k závěru, který přijal zadavatel ve druhém rozhodnutí o vyloučení. Tento závazný právní názor byl skutečně míněn pouze tak, že Úřad již v souladu s principem odpovědnosti navrhovatele za jeho nabídku nemá zadavatele nutit k dalšímu prošetřování kvalifikace navrhovatele.

46. Důsledkem výše uvedeného nepochopení tak napadené rozhodnutí skutečně nepřekypuje věcným posouzením argumentace navrhovatele vznesené v otázce obsahu činnosti Ing. K. M. na referenční stavbě. Tato argumentace je každopádně v celém rozsahu vypořádávána v nynějším rozhodnutí o rozkladu, což je v souladu s pravidly správního řízení, neboť tímto rozhodnutím fakticky došlo k doplnění odůvodnění napadeného rozhodnutí, a to v souladu s konstantní judikaturou NSS, podle níž rozhodnutí prvního stupně a rozhodnutí o odvolání (rozkladu) podaném proti němu tvoří jeden celek (viz např. rozsudky NSS č. j. 5 Afs 16/2003-56, č. j. 9 As 64/2007-98, č. j. 4 Ads 114/2011-105, č. j. 6 Ads 134/2012-47, č. j. 6 As 161/2013-25 nebo č. j. 4 As 207/2020-40).

47. Úřad se tedy v napadeném rozhodnutí správně zabýval tím, zda zadavatel dostál své povinnosti posoudit náplň činnosti Ing. K. M. na dotčené referenční zakázce z materiálního hlediska, jak mu bylo uloženo druhým prvostupňovým rozhodnutím, dále vymezením obvyklých činností stavbyvedoucího ze strany zadavatele, které posoudil jako dostatečné, vyjádřením společnosti VRV v této souvislosti, dále podklady, které měl zadavatel v době rozhodování o vyloučení k dispozici a v bodech 132 a 133 napadeného rozhodnutí uzavřel, že navrhovatel svou kvalifikaci neprokázal, přičemž zadavatel měl v době rozhodování o vyloučení pro tento závěr dostatečné množství podkladů.

48. V tomto rozhodnutí o rozkladu jsou pak podrobně vypořádány konkrétní rozkladové námitky vztahující se např. ke společnosti VRV a jejím vyjádřením, dále k podkladům, které měly prokazovat splnění kvalifikace o kterých je navrhovatel přesvědčen, že dosud byly ze strany Úřadu oslyšeny. Jak vyplývá z bodů 130 a 131 napadeného rozhodnutí, nebylo tomu tak. Předseda Úřadu se s učiněnými závěry ztotožňuje, přičemž v tomto rozhodnutí o rozkladu k nim doplňuje vlastní posouzení, vycházeje z toho, že správní řízení tvoří jeden celek, tudíž při interpretaci závěrů uvedených v napadeném rozhodnutí lze přihlížet i k závěrům uvedeným v rozhodnutí o rozkladu, a naopak, a to tím spíše v situaci, kdy obě po sobě jdoucí rozhodnutí jsou vystavěna na témže argumentačním základu a opírají se o tentýž skutkový podklad.

49. Z druhého rozhodnutí o vyloučení vyplývá, že zadavatel pro účely posouzení materiální stránky role stavbyvedoucího pozemních staveb (jak to po něm požadovalo druhé prvostupňové rozhodnutí) vycházel „z nabídky účastníka vč. objasnění nabídky dle § 46 ZZVZ a také dokumenty z již zmiňovaného správního řízení sp. zn. ÚOHS-S0209/2023/VZ, do jehož spisu zejm. účastník založil desítky dokumentů z realizace stavby ‚ÚV Písek‘ za účelem prokázání, že Ing. K. M. vykonávala činnosti stavbyvedoucího“ (blíže srov. str. 9 druhého rozhodnutí o vyloučení). Zadavatel tedy nezaložil své rozhodnutí o vyloučení navrhovatele pouze na nabídce, resp. vyjádření objednatele dotčené referenční zakázky, které si sám vyžádal, nýbrž dobrovolně nad rámec svých povinností zohlednil rovněž doklady, které bez konkrétní výzvy zadavatele dodatečně doložil navrhovatel. Tyto doklady pak posoudil z pohledu toho, zda dokládají, že Ing. K. M. vykonávala činnosti, resp. vyhotovovala dokumenty, které dle zadavatele obvykle vyhotovuje či vykonává stavbyvedoucí pozemních staveb, a za které odpovídá.

Ke konkrétním skutkovým námitkám

50. V bodech 61, 107, 109, 110, 133 a 134 rozkladu navrhovatel brojí právě proti takto vymezenému výčtu relevantních činností stavbyvedoucích a rovněž proti závěru Úřadu uvedenému v bodu 131 napadeného rozhodnutí o tom, že tento výčet lze pokládat za dostatečný.

51. Navrhovatel v rozkladu tvrdí, že obvyklou činností stavbyvedoucího je řízení provádění stavby (v místě stavby) v souladu s rozhodnutím nebo jiným opatřením stavebního úřadu a s ověřenou projektovou dokumentací, zajištění dodržování povinností k ochraně života, zdraví, životního prostředí a bezpečnosti práce vyplývajících ze zvláštních právních předpisů, zajištění řádného uspořádání staveniště a provoz na něm a dodržení obecných požadavků na výstavbu, působení k odstranění závad při provádění stavby, vytváření podmínek pro kontrolní prohlídky stavby, spolupráce s osobou vykonávající technický dozor stavebníka nebo autorský dozor projektanta, pokud jsou zřízeny, a s koordinátorem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, působí-li na staveništi. Administrativní úkony „okolo“ těchto činností, může dle navrhovatele ve vztahu ke konkrétní stavbě realizovat prakticky kdokoli s odpovídajícím pověřením od zhotovitele. Takto navrhovatelem popsané obvyklé činnosti stavbyvedoucího korespondují se zjištěními vyplývajícími z Úřadem provedeného šetření napříč dodavateli stavebních prací, zadavateli veřejných zakázek na stavební práce a stavebními fakultami vysokých škol působících v České republice v rámci správního řízení vedeného Úřadem pod sp. zn. ÚOHS-S0209/2023/VZ (blíže srov. bod 211 druhého prvostupňového rozhodnutí).

52. Ačkoli navrhovatel rozporuje výčet obvyklých činností uvedený zadavatelem v druhém rozhodnutí o vyloučení, zároveň v bodu 110 rozkladu uvádí, že „netvrdil a netvrdí, že tyto činnosti by nebyly ‚nějakým způsobem‘ pod činnosti stavbyvedoucího podřaditelné“. S tímto závěrem navrhovatele je možné souhlasit, ačkoli zadavatelův výčet se zaměřuje zejména na písemné výstupy činnosti stavbyvedoucího než přímo na popis jeho činností, což ovšem není při ověřování prokázání splnění kvalifikace na škodu, neboť pro tyto účely je zásadní právě to, co je dodavatel schopen prokázat, tedy zejména právě to, co představuje doložitelné výstupy práce stavbyvedoucího.

53. Tím se dostáváme k jádru celého „sporu“ mezi zadavatelem a navrhovatelem, tedy k zodpovězení otázky, zda navrhovatel prokázal splnění dotčeného požadavku zadavatele. Zadavatel ve druhém rozhodnutí o vyloučení vycházel ze všech relevantních podkladů (tj. podkladů, které navrhovatel předložil včas a cestou souladnou se zákonem, a těch, které se dobrovolně rozhodl zohlednit), identifikoval takové, které o činnosti Ing. K. M. nějakým způsobem vypovídaly, tzn. byly s to posloužit jako důkazy pro tvrzení navrhovatele o splnění požadované kvalifikace. Na stranách 5-6 druhého rozhodnutí o vyloučení se zadavatel zabývá obsahem nabídky a vyjádřením objednatele dotčené referenční zakázky, na straně 7 pak reakcí navrhovatele na jeho výzvu k objasnění jiných okolností z nabídky, od strany 10 následují jeho závěry k dokumentům, které Ing. K. M. nějakým způsobem zmiňují, nebo které ona sama podepsala. Ostatní obvyklé činnosti stavbyvedoucího, na které poukazuje shora uvedené šetření, sám navrhovatel či zadavatel ve druhém rozhodnutí o vyloučení, jsou tedy irelevantní, neboť z těch dokumentů, na které v tomto řízení může být brán zřetel, nikterak nevyplývá, že by se uvedených činností týkaly.

54. Nelze se ani ztotožnit s rozkladovou námitkou o tom, že by se zadavatel účelově zaměřoval pouze na určité dílčí činnosti stavbyvedoucího, na kterých měla Ing. K. M. participovat méně, záměrně je vytrhával z kontextu a hodnotil je izolovaně, a naopak přehlížel ty činnosti (spadající pod výkon činnosti stavbyvedoucího), které prokazatelně Ing. K. M. vykonávala nebo tyto činnosti bagatelizoval (blíže srov. např. bod 113 rozkladu). Zadavatel správně identifikoval ty doklady, které o relevantní činnosti Ing. K. M. na referenční zakázce nějakým způsobem vypovídají, a z nich pak vyvodil určité závěry. Zadavatel se nemohl zabývat činnostmi, které sice do náplně činnosti stavbyvedoucího spadají, a o nichž navrhovatel tvrdil, že se na nich Ing. K. M. podílela, ale o jejichž vykonání ze strany Ing. K. M. neexistuje žádný doklad.

55. Zde je nutné zdůraznit, že skutečnost, že z určitého dokladu nevyplývá, že by se Ing. K. M. na určité činnosti nemohla podílet, v žádném případě současně neprokazuje, že by se takové činnosti naopak účastnila. Jinými slovy, zadavatel nemůže být ze strany navrhovatele nucen, aby dokazoval, že se Ing. K. M. na určitých činnostech nepodílela, aby mohl uzavřít, že se na nich skutečně nepodílela. Jak bylo uvedeno shora, navrhovatel nemůže spoléhat na to, že stěžejní práci k vyjasnění či ověření jím předkládaných informací za něj odvede sám zadavatel, a to jak při podání nabídky, tak i při následném námitkovém řízení. Je to právě navrhovatel, kdo disponuje nejucelenějším přehledem o realizaci sporné referenční zakázky. Lze se domnívat, že pokud by skutečně nějakými „neprůstřelnými“ důkazy o participaci Ing. K. M. na referenční zakázce v pozici stavbyvedoucí disponoval, jistě by je předložil.

56. V této souvislosti lze zmínit posouzení participace Ing. K. M. na činnostech spadajících pod oblast BOZP, požární ochrany a ochrany životního prostředí. Ačkoli zadavatel původně ve druhém rozhodnutí o vyloučení v této souvislosti uvedl, že Ing. K. M. „vykonávala pouze dílčí konkrétní úkoly v oblasti BOZP, PO a OŽP“, následně tento svůj závěr na základě námitek navrhovatele korigoval v rozhodnutí o námitkách a přiznal této oblasti činnosti Ing. K. M. větší váhu, která odpovídala navrhovatelem předloženým dokladům. Nelze tedy souhlasit s rozkladovou námitkou, že by zadavatel záměrně přehlížel ty činnosti, které spadají do agendy stavbyvedoucího, na kterých se Ing. K. M. podílela více.

57. Se závěry zadavatele učiněnými ve druhém rozhodnutí o vyloučení k jednotlivým posuzovaným podkladům se lze ztotožnit. To ostatně bylo uvedeno již v rozhodnutí R0002/2025/VZ (blíže srov. body 71 a 72 uvedeného rozhodnutí). Zadavatel vždy popsal, co z konkrétního dokladu vyplývá, a proč má za to, že tato skutečnost neznamená, že by se Ing. K. M. na referenční zakázce „ÚV Písek“ skutečně podílela jako stavbyvedoucí. Její participace na provádění této zakázky je nesporná, nicméně s přihlédnutím ke skutečnosti, že tato zakázka byla realizována ještě v době jejího studia, resp. těsně po jeho ukončení, přičemž z předložených dokladů vyplývá maximálně dílčí podíl Ing. K. M. na každé z deklarovaných relevantních činností, lze usoudit, že žádnou z těchto činností nerealizovala komplexně, kontinuálně, či by za ni měla nějakým způsobem definovanou odpovědnost. Obecně lze tedy uzavřít, že zadavatel přesvědčivě zdůvodnil, proč řádně a včas předložené doklady – tedy ty, které tvořily součást nabídky a vyjádření objednatele referenční zakázky – nebyly s to prokázat splnění požadované kvalifikace. Nad rámec těchto dokladů zadavatel zohlednil i skutečnosti vyplývající z jiných podkladů, které měl k dispozici, přičemž ani u těchto neshledal, že by sloužily jako průkazný doklad o náplni práce Ing. K. M. jakožto stavbyvedoucí. Zadavatel tedy dostál požadavku navrhovatele, aby se zabýval všemi podklady ve vzájemných souvislostech.

58. Je přitom irelevantní, zda na referenční zakázce působil tým stavbyvedoucích či jen jedna osoba v této pozici. Stejně tak není rozhodující obvyklé vnitřní rozdělení kompetencí a činností mezi pracovníky navrhovatele (blíže srov. např. bod 106 rozkladu). Podstatné je pouze to, co je navrhovatel schopen skutečně prokázat ohledně činnosti Ing. K. M.

59. Ke konkrétním rozkladovým námitkám týkajícím se podkladů dokládajících jednotlivé činnosti Ing. K. M. lze uvést následující.

60. V bodu 119 rozkladu navrhovatel namítá, že z poskytnutých dodatečných podkladů jasně vyplývá, že to byla právě Ing. K. M., kdo vedl komunikaci se zástupci objednatele referenční zakázky ve věci protokolu z komplexních zkoušek, změnových listů (včetně dopadů do rozpočtu a odůvodnění ceny některých změnových listů), detailů výstavby (např. barvy povrchů betonových konstrukcí, realizace desky D12, realizaci asfaltového nátěru, barvy dveří čerpací stanice, barvy protipožárních dveří), geodetického zaměření, výkresů ZTI a VZT, technických listů ve vztahu k části plnění (např. ve vztahu k protiplísňové malbě na ÚV), schválení materiálů (např. na finální povrchy podlah) a osazení informačních cedulí, což jsou podle navrhovatele činnosti, které náleží stavbyvedoucímu. Tato rozkladová námitka je irelevantní, neboť doklady, které předložil navrhovatel až v rámci svých námitek a které slouží toliko jako další důkaz o obsahu činnosti Ing. K. M. na referenční stavbě, nebyl zadavatel povinen zohlednit při svém rozhodnutí o vyloučení (blíže srov. bod 43 tohoto rozhodnutí o rozkladu). Opět se zde naráží na odpovědnost navrhovatele včas tvrdit a dokazovat skutečnosti nezbytné k prokázání splnění požadavků zadavatele. Navrhovatel předložením těchto dodatečných podkladů nesměřoval k rozporování odůvodnění druhého rozhodnutí o vyloučení, nýbrž k doložení dalších dodatečných dokladů, které měly prokazovat jeho dřívější tvrzení, přičemž mu nic nebránilo předložit takové doklady již dříve. Navrhovatel ostatně tvrdí v bodu 55 námitek, že zadavatel jej měl vyzvat k objasnění jeho nabídky dle § 46 zákona a navrhovatel by mu tyto doklady (jakož i jiné blíže nespecifikované doklady) doložil. Jak však bylo uvedeno shora, takovou povinnost zadavatel neměl a navrhovatel nebyl oprávněn spoléhat na to, že bude vyzván k doplnění nabídky. Zadavatel ani Úřad tedy nejsou povinni obsah těchto dokumentů dodatečně zohledňovat. Lze uzavřít, že zadavatel se jimi zabýval v intencích požadavků kladených na rozhodnutí o námitkách, tedy v souladu s § 245 odst. 1 zákona v odůvodnění rozhodnutí o námitkách, kterým námitky navrhovatele odmítl, se podrobně a srozumitelně vyjádřil ke všem skutečnostem uvedeným navrhovatelem v jeho námitkách, přičemž s tímto odůvodněním se lze ztotožnit. Na základě doložené e-mailové dokumentace je prokazatelně seznatelná „pouze“ administrativní činnost Ing. K. M. v této oblasti spočívající v odesílání těchto e-mailů. Nadto je možné podotknout, že celkem 23 e-mailů za celkem 20 měsíců realizace dotčené referenční zakázky,^{^[12]} není s to prokázat výkon činnosti stavbyvedoucího u osoby, která tyto e-maily odeslala. Jak ostatně tvrdí sám navrhovatel v rozkladu, „administrativní úkony ‚okolo‘ těchto činností (…), může dle navrhovatele ve vztahu ke konkrétní stavbě realizovat prakticky kdokoli s odpovídajícím pověřením od zhotovitele“ (blíže srov. bod 107 rozkladu). Jde každopádně stále o nové, dodatečné důkazy, které zadavatel nebyl povinen zohlednit.

61. Skutečnost, že praxe na referenční zakázce byla Ing. K. M. uznána při udělování autorizace, je pro posouzení věci irelevantní. Z tohoto důvodu jsou bezpředmětné dokumenty „Příloha č. 2 – doklad o vykonané praxi k žádosti o autorizaci Ing. K. M. v oboru IP00 pozemní stavby, ze dne 15. 11. 2021“, „Dokument autorizační rady ČKAIT – Odborná praxe související s vybranými a odbornými činnostmi ve výstavbě schválený na jednání autorizační rady dne 8. 2. 2023“ a „Pokyny ČKAIT k vyplnění žádosti o udělení autorizace schválené představenstvem ČKAIT dne 24. 6. 2022“, které tvořily součást podkladů, které zadavatel měl k dispozici před druhým rozhodnutím o vyloučení, neboť byly přiloženy k námitkám proti prvnímu rozhodnutí o vyloučení. Ačkoli se k nim zadavatel ve druhém rozhodnutí o vyloučení výslovně nevyjádřil, lze se plně ztotožnit se závěrem zadavatele o tom, „že ani zbývající dostupné doklady nedokládají, že by Ing. K. M. vykonávala další z výše uvedených činností“. K žádosti o udělení autorizace je v souladu s podmínkami ČKAIT vyžadováno doložení relevantní praxe v zákonem předepsané délce po ukončeném vzdělání. Z podstaty věci je jasné, že pokud se jedná o praxi započatou bezprostředně po ukončení vzdělání, bude v počátcích tohoto období tato praxe jiná než na jejím konci. Nedá se automaticky předpokládat, že po celou tuto dobu dotčená osoba působí jako stavbyvedoucí, nýbrž že postupně získává zkušenosti, které jsou pro řádný výkon tohoto povolání nezbytné. Tak je tomu ostatně u každého odborného povolání. Proto také je stanovena určitá délka této praxe, a nikoli např. požadavek na 5 absolvovaných stavebních zakázek. Nelze se tedy ztotožnit se související rozkladovou argumentací. Jestliže navrhovatel např. v bodu 143 rozkladu tvrdí, že „autorizace ČKAIT by v žádném případě nemohla být udělena osobě, která by se na vedení referenční stavby (kterou dokládá svou předchozí zkušenost s výkonem činnosti stavbyvedoucího) podílela jen v jakési blíže nespecifikované pozici pracovníka provádějícího dílčí úkony“, lze předpokládat, že autorizace nebyla Ing. K. M. udělena pouze na základě této jediné zakázky. To ostatně vyplývá z dokladu, který tvořil součást námitek navrhovatele proti prvnímu rozhodnutí o vyloučení nazvaného „Přehled praxe“ (jedná se o přílohu č. 2 k žádosti o autorizaci, položka 77 spisu). Z tohoto dokumentu lze každopádně vyčíst pouze to, že Ing. I. W., coby osoba, pod jejímž odborným vedením byla praxe Ing. K. M. vykonána, potvrzuje, že na referenční zakázce působila Ing. K. M. v rozsahu „mistr“ (tedy ani coby stavbyvedoucí a ani – slovy navrhovatele – v jakési blíže nespecifikované pozici pracovníka provádějícího dílčí úkony).Dále nelze souhlasit s námitkou, že „Ing. K. M. přitom u autorizační zkoušky obstála, a tedy, před autorizační autoritou (ČKAIT) zjevně prokázala, že na referenční stavbě ‚ÚV Písek‘ působila v pozici stavbyvedoucího“. Taková okolnost z úspěšného získání autorizace nevyplývá, a nevyplývá ani z žádosti o tuto autorizaci.

62. Jestliže navrhovatel v rozkladu tvrdí, že objednatel referenční zakázky v době její realizace Ing. K. M. „zcela jistě (a zjevně) považoval za osobu, která zakázku odborně vede“ (blíže srov. bod 127 rozkladu), nelze s ním souhlasit. Tato skutečnost z žádných předložených dokladů nevyplývá (a to ani z předložené e-mailové komunikace, která svědčí o komunikaci o spíše podružných otázkách stavby). Sám objednatel referenční zakázky „ÚV Písek“ ve svém vyjádření nic takového neuvádí. Skutečnost, že neexistují (resp. nebyly předloženy) doklady o tom, že by objednatel navrhovateli vytýkal, že jej nutí komunikovat s nepověřenou osobou, neznamená, že objednatel pokládal Ing. K. M. za stavbyvedoucího.

63. Rovněž osobní reference vystavená objednatelem pro Ing. K. M., která tvořila součást podkladů, které měl zadavatel k dispozici před druhým rozhodnutím o vyloučení, je pro posouzení věci irelevantní. Toto potvrzení totiž neobsahuje žádný konkrétní výčet činností Ing. K. M. na referenční zakázce „ÚV Písek“ ani označení její pozice, když pouze potvrzuje její účast, která je však nesporná. Navrhovatel v bodu 129 rozkladu tvrdí, že „vyjádření města Písek tedy nikterak nevyvrací fakt, že se Ing. K. M. podílela na realizaci dané stavby v postavení stavbyvedoucího (resp. jednoho ze stavbyvedoucích)“. To je sice pravda, nicméně předmětné vyjádření tento fakt ani nepotvrzuje, což je pro posouzení věci zásadní. I ve vztahu k tomuto dokumentu lze tedy konstatovat, že ačkoli se k němu zadavatel ve druhém rozhodnutí o vyloučení výslovně nevyjádřil, lze se plně ztotožnit se závěrem zadavatele o tom, „že ani zbývající dostupné doklady nedokládají, že by Ing. K. M. vykonávala další z výše uvedených činností“.

64. Na několika místech rozkladu navrhovatel poukazuje na doklad s názvem Plán auditu stavby ze dne 17. 7. 2018 (položka 72 spisu, příloha č. 6), který se vztahuje k referenční zakázce a který byl součástí jeho námitek proti prvnímu rozhodnutí o vyloučení (a tedy i dokladem, který měl zadavatel před druhým rozhodnutím o vyloučení k dispozici). Je pravdou, že se k tomuto dokladu zadavatel ve druhém rozhodnutí o vyloučení výslovně nevyjádřil, což však činit nemusel. Z tohoto dokladu vyplývá, že se vztahuje k prověřovanému procesu předvýrobní přípravy a rozpočtu stavby a Ing. K. M. je v něm uvedená jako jeden ze zodpovědných pracovníků navrhovatele. Nicméně z tohoto dokumentu nijak nevyplývá, jaký měl být podíl Ing. K. M. na dokladech uvedených pod body 1-12 tohoto plánu,^{^[13]} které byly předmětem této kontroly. Lze se tedy ztotožnit s obecným závěrem zadavatele učiněným ve druhém rozhodnutí o vyloučení na straně 11 o tom, že „ani zbývající dostupné doklady nedokládají, že by Ing. K. M. vykonávala další z výše uvedených činností a/nebo vyhotovovala dokumenty, které ve svém souhrnu definují činnost osoby stavbyvedoucího po materiální stránce“. Nelze tedy shledat, že by zadavatel tento dokument záměrně ignoroval. Pokud z něj však pro šetřenou věc nevyplývají žádné relevantní závěry, shora uvedené obecné vypořádání jeho obsahu lze shledat jako dostatečné. Současně je možné odmítnout rozkladovou argumentaci směřující proti posouzení tohoto dokladu ze strany Úřadu v napadeném rozhodnutí (blíže srov. např. body 147, 148, 166, 167 173 a 174 rozkladu), neboť pokud se Úřad ztotožnil se shora citovaným závěrem zadavatele, nelze mu ničeho vytknout. Rozhodně totiž nelze souhlasit s tvrzením navrhovatele uvedeným v bodu 148 rozkladu, že „plán auditu stavby jednoznačně vypovídá o tom, že Ing. K. M. působila na stavbě ‚ÚV Písek‘ v pozici stavbyvedoucího (stejně jako p. Hameta)“.

65. K podílu Ing. K. M. na činnostech spadajících do oblasti BOZP, požární ochrany a ochrany životního prostředí lze uvést následující. S námitkou uvedenou v bodu 155, resp. v bodu 159 rozkladu označující závěr zadavatele o tom, že „doklady neprokazují, že by Ing. K. M. na referenci ‚ÚV Písek‘ vykonávala činnosti stavbyvedoucího v oblasti BOZP, PO a OŽP“ (blíže srov. str. 11 druhého rozhodnutí o vyloučení) za „do očí bijící nesmysl“nelze souhlasit. Zadavatel tento svůj závěr totiž následně korigoval v bodu 138 rozhodnutí o námitkách s tím, že „z předložených dokumentů by bylo možné maximálně dovodit, že K. M. vykonávala činnosti BOZP, avšak pouhé tyto činnosti nemohou naplňovat pozici stavbyvedoucího“, přičemž v bodu 151 rozhodnutí o námitkách následně uzavřel, že „ve vztahu k BOZP pak zadavatel setrvává na svém stanovisku vyjádřeném v Rozhodnutí o vyloučení, resp. že Ing. K. M. vykonávala pouze dílčí konkrétní úkoly v oblasti BOZP, PO a OŽP, které nedefinují pracovní náplň osoby stavbyvedoucího. Skutečnost, že Ing. K. M. vykonávala úkoly v oblasti BOZP, PO a OŽP, nemůže prokazovat, že zastávala funkci stavbyvedoucí. Tyto dokumenty by tak mohly prokazovat, že zastávala například pozici koordinátora BOZP či osoby způsobilé k zajišťování úkolů v prevenci rizik (resp. specialisty BOZP). Činnost, úkoly a odpovědnost v oblasti BOZP je přitom jedinou činností, která by mohla – avšak pouze okrajově – být považována u Ing. K. M. za řádně prokázanou. Pouhé úkoly ve vztahu k BOZP, PO a OŽP totiž nenaplňují činnosti stavbyvedoucího“. Takové posouzení náplně činnosti Ing. K. M. v oblasti BOZP, ochrany životního prostředí a požární ochrany totiž plně odpovídá tomu, co z relevantních dokladů předložených navrhovatelem vyplývá. Ing. K. M. se skutečně podílela na činnostech spadajících do oblasti BOZP, požární ochrany a ochrany životního prostředí, nicméně nikoli soustavně a komplexně. Doložena je její aktivita v období:

06/2017: Uvedena jako osoba zúčastněná na kontrole ve Zprávě z kontroly BOZP, PO a ŽP (položka 72, příloha 7)
09/2017: Záznam o provedení kontroly zaměstnanců o používání OOPP v Knize BOZP, PO a OŽP (položka 72, příloha 17)
11/2017:

5x záznam o provedení kontroly zaměstnanců o používání OOPP v Knize BOZP, PO a OŽP (položka 72, příloha 17)
Poučení před zahájením prací – PĚTIMINUTOVKA provedené Ing. K. M. (položka 72, příloha 12)
záznam o seznámení 4 pracovníků s BOZP a PO stavby v Knize BOZP, PO a OŽP (položka 72, příloha 9)

1/2018: Záznam o provedení kontroly zaměstnanců o používání OOPP v Knize BOZP, PO a OŽP (položka 72, příloha 17)
2/2018:

Podpis v zastoupení na Dohodě o koordinaci BOZP (položka 72, příloha 3)
podpis v zastoupení za J. Hametu na Záznamu z jednání o prevenci rizik stavby – předání rizik (položka 72, příloha 19)
podpis v zastoupení za J. Hametu na Záznamu z jednání o zajištění ochrany ŽP – předání registru environmentálních aspektů (položka 72, příloha 18)

6/2018:

Oznámení o skoronehodě zapsané Ing. K. M. (položka 72, příloha 11)
Podpis v zastoupení za Jana Hametu na Zápisu z jednání KD BOZP č. 42 (položka 72, příloha 5)

7/2018: 4x záznam o kontrole BOZP a PO v Knize BOZP, PO a OŽP (položka 72, příloha 16)
8/2018: 3x záznam o kontrole BOZP a PO v Knize BOZP, PO a OŽP (položka 72, příloha 16)
9/2018: 2x záznam o kontrole BOZP a PO v Knize BOZP, PO a OŽP (položka 72, příloha 16)
10/2018:

2x záznam o kontrole BOZP a PO v Knize BOZP, PO a OŽP (položka 72, příloha 16)
3x záznam o provedené preventivní kontrole na alkohol (položka 72, příloha 10)

11/2018: 2x záznam o provedené preventivní kontrole na alkohol (položka 72, příloha 10)
30. 5. neurčeného roku záznam o seznámení pěti zaměstnanců s pokyny k používání mobilních telefonů v Knize BOZP, PO a OŽP (položka 72, příloha 13)

66. Ačkoli tedy navrhovatel doložil výraznější aktivitu Ing. K. M. např. v období 11/2017 či v druhé polovině roku 2018, nelze bez dalšího uzavřít, že by se jednalo o soustavnou a komplexní činnost v oblasti BOZP, ochrany životního prostředí a požární ochrany, nýbrž „pouze“ o výkon konkrétních a dílčích úkonů v této oblasti, které mohou sloužit jako cenné zkušenosti v rámci praxe směřující k získání autorizace ČKAIT, nicméně které nepostačují k prokázání skutečnosti, že Ing. K. M. vystupovala na referenční zakázce v pozici stavbyvedoucí. Takový závěr nelze učinit ani na základě posouzení veškeré navrhovatelem doložené činnosti Ing. K. M. na dotčené stavbě. I přes její výrazný podíl v oblasti BOZP, požární ochrany a ochrany životního prostředí totiž platí, že v ostatních oblastech obvyklých činností stavbyvedoucího se navrhovateli nepodařilo prokázat její zásadní zapojení, a tudíž pouze nesporná činnost v oblasti BOZP, požární ochrany a ochrany životního prostředí nepostačuje.

67. Dále navrhovatel na podporu své argumentace odkazuje na stavební deník, resp. jeho části, z nichž podle jeho názoru „jasně vyplývá, že Ing. K. M. fakticky vykonávala činnost ‚řízení provádění stavby v souladu s rozhodnutím nebo jiným opatřením stavebního úřadu a s ověřenou projektovou dokumentací‘, která náleží právě stavbyvedoucímu“. K tomu lze uvést, že dle bodu A. písm. d) přílohy č. 16 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, která byla relevantní v době realizace zakázky „ÚV Písek“, má stavební deník mimo jiné obsahovat i jména a příjmení osob zabezpečujících odborné vedení provádění stavby podle § 153 stavebního zákona s rozsahem jejich oprávnění a odpovědnosti. K prokázání konkrétního oprávnění a odpovědnosti Ing. K. M. v rámci realizace referenční zakázky by tedy zcela postačovalo předložení této části stavebního deníku. Navrhovatel však namísto toho předkládá listy stavebního deníku č. 74154 – 74174 (položka 72 spisu, příloha 20), z nichž vyplývá, že Ing. K. M. byla na stavbě přítomna 23 dní z uvedeného měsíce. Nad to, že je tímto prokázána její přítomnost, přičemž je uvedena jmenovitě (ve skupině „pracovníci“), však nelze vyčíst nic jiného, resp. cokoli jiného prokázat. Rozhodně nelze pouze na základě těchto skutečností souhlasit s rozkladovou námitkou uvedenou v bodu 161 rozkladu o tom, že tedy „jasně vyplývá, že Ing. K. M. fakticky vykonávala činnost ‚řízení provádění stavby v souladu s rozhodnutím nebo jiným opatřením stavebního úřadu a s ověřenou projektovou dokumentací‘, která náleží právě stavbyvedoucímu, když z uvedené části stavebního deníku je zřejmé, že na stavbě ‚ÚV Písek‘ byla přítomná takřka každý den“. Ani skutečnost, že je v této části stavebního deníku uvedena jmenovitě, tento závěr navrhovatele nedokazuje. V prvé řadě se jedná o pouze jeden měsíc z dvaceti, po které realizace dotčené zakázky trvala. Dále, jak je uvedeno shora, její konkrétní kompetence by měla být ve stavebním deníku jasně vymezena, tuto jeho část však navrhovatel nedoložil. Jmenovité uvedení mezi ostatními „důležitými“ pracovníky může znamenat i to, že prostě nezastávala „dělnickou profesi“, nicméně to zároveň nepotvrzuje, že byla právě stavbyvedoucí.

68. Zadavatel se ve druhém rozhodnutí o vyloučení dále výslovně vypořádal s určitými dokumenty, které tvořily součást námitek proti prvnímu rozhodnutí o námitkách. Ve vztahu k dokumentu nazvanému „Souhrnné stanovisko k existenci komunikačního vedení a zařízení ve správě ČD – Telematika a.s. ze dne 6. 6. 2017“ uvedl, že z tohoto dokumentu nevyplývá, že by Ing. K. M. komplexně zajišťovala žádosti o informace. Navrhovatel tento dokument připojil ke svým námitkám proti prvnímu rozhodnutí o vyloučení na důkaz jeho tvrzení o tom, že „Ing. K. M. na referenční stavbě ‚ÚV Písek‘ fakticky vykonávala činnost stavbyvedoucího, když na místě samém řídila a organizovala stavbu, vypovídá fakt, že za dodavatele (zhotovitele) činila zápisy do stavebního deníku (což potvrdilo i město Písek), což může za zhotovitele činit jen stavbyvedoucí či jiná osoba pověřená řízením stavby (k tomu srov. stavební deníky), dohlížela na dodržování pravidel BOZP na staveništi (jak vyplývá z řady zápisů a protokolů BOZP), předávala za dodavatele (zhotovitele) investorovi ucelené části díla (viz předávací protokoly), přebírala plnění od poddodavatelů (viz předávací protokoly), účastnila se kontrolních dnů a dalších jednání týkajících se vedení stavby apod. Zároveň nelze přehlédnout, že Ing. K. M. byla na stavbě přítomná takřka každý den (viz přiložené části stavebního deníku – vzorový měsíc 01/2018, z nichž je zřejmé, že Ing. K. M. byla jen ve vzorovém měsíci na stavbě přítomna celkem 23 dnů z celkových 27 dnů/zápisů učiněných za zhotovitele)“. Uvedené stanovisko však žádným způsobem nedokládá, že by měla Ing. K. M. tyto činnosti realizovat, neboť ze skutečnosti, že jí bylo adresováno, tato okolnost nijak nevyplývá. Současně se lze ztotožnit se závěrem zadavatele o tom, že z něj ani nevyplývá agenda Ing. K. M. ve vztahu k žádostem o informace. Obdobný závěr lze učinit k navrhovatelem tvrzené účasti Ing. K. M. na agendě zajištění řádného uspořádání staveniště a provozu na něm a dodržení obecných požadavků na výstavbu, popřípadě jiných technických předpisů a technických norem, u níž v námitkách proti druhému rozhodnutí o vyloučení, jakož i v rozkladu (str. 45, bod 107) toto souhrnné stanovisko opět figuruje.

69. Dále se jedná o zadavatelem výslovně vypořádaný „Předávací protokol k předání dokladů ze strany ČEVAK a.s. ze dne 11. 3. 2019“, který také tvořil součást námitek navrhovatele proti prvnímu rozhodnutí o vyloučení a zadavatel jej bral v rámci druhého rozhodnutí o vyloučení v potaz. Uzavřel, že ze skutečnosti, že Ing. K. M. předala určité doklady provozovateli vodohospodářské infrastruktury ČEVAK a.s., nelze dovodit, že by měla mít v rámci zakázky „ÚV Písek“ na starost komplexní komunikaci mezi zhotovitelem a objednatelem, když pouze předala dokumenty třetí straně. S tímto posouzením se lze ztotožnit, neboť z předmětného dokladu vyplývá aktivita Ing. K. M. toliko k jedinému předání zde uvedených dokladů. Tato okolnost může svědčit spíše o administrativní úloze Ing. K. M. v rámci činnosti komunikace s objednatelem. Sám navrhovatel k tomuto dokladu nevztahuje žádnou konkrétnější argumentaci, která by měla dokládat opak.

70. Konečně se jedná i o „Protokol o předání a převzetí díla ze dne 4. 9. 2018“, který taktéž tvořil součást dokladů, které se zadavatel rozhodl dobrovolně posoudit (jedná se o přílohu námitek proti prvnímu rozhodnutí o vyloučení). Zadavatel k tomuto dokladu v rozhodnutí o vyloučení uvedl, že dokládá převzetí díla sestávajícího z dokumentace pro územní rozhodnutí, dokumentace pro stavební povolení, dokumentace změny stavby před dokončením a dokumentace pro provedení stavby od projektanta, přičemž takové dokumenty nesouvisí s předáváním staveniště či stavby. Vzhledem k tomu, že navrhovatel se tímto dokladem pokoušel prokázat totožné tvrzení, které je citováno v bodu 68 tohoto rozhodnutí o rozkladu, lze se s takovým posouzením ze strany zadavatele ztotožnit, neboť se opět jedná o jeden dílčí úkon administrativní povahy. Ani tvrzení navrhovatele o tom, že tento protokol má dokládat činnost Ing. K. M., pokud jde o řízení provádění stavby v souladu s rozhodnutím nebo jiným opatřením stavebního úřadu a s ověřenou projektovou dokumentací (blíže srov. bod 100 námitek proti druhému rozhodnutí o vyloučení), neobstojí, neboť z tohoto protokolu taková činnost Ing. K. M. nevyplývá.

71. Pokud jde o dokument „Protokol o předání a převzetí lešení ze dne 7. 2. 20218“, který tvořil součást námitek proti prvnímu rozhodnutí o vyloučení. Z tohoto dokladu vyplývá, že jej Ing. K. M. podepsala jakožto přejímající osoba, čímž stvrdila, že „lešení na základě odborné prohlídky přejímá“. Tímto dokladem je tedy potvrzena maximálně její odbornost vzhledem k prohlídce přejímaného lešení, nicméně opět se jedná o jeden dílčí úkon, který nemůže ani v komplexu porovnání ostatních doložených aktivit svědčit o tom, že Ing. K. M. vystupovala na dotčené referenční zakázce v pozici stavbyvedoucí. Navrhovatel tímto dokladem opět prokazoval své obecné tvrzení citované již shora (blíže srov. bod 68 tohoto rozhodnutí o rozkladu) a obdobně na něj poukázal též v námitkách proti druhému rozhodnutí o vyloučení.

72. Závěrem lze uvést, že je možné souhlasit i s posouzením ostatních dokladů, na které navrhovatel ve svém rozkladu výslovně nenaráží. Jedná se o závěry zadavatele ve druhém rozhodnutí o rozkladu učiněné ve vztahu k vyjádření objednatele dotčené referenční zakázky, které skutečně nepotvrzuje, že by se Ing. K. M. na dotčené zakázce podílela jako její stavbyvedoucí.

K námitkám směřujícím proti společnosti VRV a jejím vyjádřením

73. V souvislosti se svým vyloučením navrhovatel dále brojí proti vyjádřením společnosti Vodohospodářský rozvoj a výstavba a.s., IČO 47116901, se sídlem Nábřežní 90/4, 150 00 Praha 5 (dále jen „VRV“), kterou zadavatel požádal o odborné stanovisko mimo jiné v otázce, jaké činnosti vykonává obvykle v praxi na stavbách úpravny vody stavbyvedoucí pozemních staveb a zda z dokumentů poskytnutých zadavatelem společnosti VRV vyplývá výkon konkrétních jednotlivých činností spadajících do povinností stavbyvedoucího pozemních staveb ze strany Ing. K. M. na referenční zakázce ÚV Písek.

74. Tuto společnost pokládá navrhovatel za podjatou, neobjektivní a nedisponující potřebnou odborností. V prvé řadě je nutné upozornit na skutečnost, že to nebyla společnost VRV, která by rozhodovala o vyloučení navrhovatele. Tato společnost „pouze“ poskytla zadavateli své vyjádření k otázkám, které jí položil.^{^[14]} Bylo pak úkolem zadavatele obsah tohoto vyjádření, jakož i případný střet zájmů společnosti VRV posoudit a vyvodit z něj závěry pro svůj další postup, což se evidentně stalo, jak vyplývá ze druhého rozhodnutí o vyloučení. Samotné vyloučení ovšem provedl zadavatel na základě svých vlastních úvah a odůvodnění, za které je odpovědný právě on sám. Smyslem tohoto odstavce rozhodnutí o rozkladu není bagatelizace závěrů vyjádření VRV, ty evidentně tvořily podklad pro závěry učiněné zadavatelem ve vztahu k prokázání splnění kvalifikace navrhovatele. Je to však zadavatel, kdo nakonec přijal závěr o nutnosti vyloučení navrhovatele, a nikoli společnost VRV. V tomto smyslu se související argumentace navrhovatele jeví jako irelevantní. Nad shora uvedené platí, že společnost VRV zadavateli čestně prohlásila, že není ve střetu zájmů ve smyslu § 44 zákona, přičemž z žádných okolností šetřené věci ani nevyplývá, že by tomu tak mohlo být. Vzhledem k tomu, že společnost VRV není účastníkem šetřeného zadávacího řízení, není pravděpodobné, že by u ní existoval zájem získat osobní výhodu nebo snížit majetkový nebo jiný prospěch zadavatele. Pokud jde o další rozkladové námitky vůči objektivitě či nepodjatosti společnosti VRV, které navrhovatel uvádí např. v bodu 99 svého rozkladu, jedná se o nepodložené spekulace, nad to pro posouzení věci zcela irelevantní. Předmětem přezkumu ze strany Úřadu jsou pouze úkony zadavatele, nikoli závěry či doporučení jeho poradce.

75. Co se týče odbornosti společnosti VRV, zde je možné souhlasit s navrhovatelem v tom smyslu, že se nejedná o znalce a závěry této společnosti jsou „zcela srovnatelné s prostými tvrzeními zadavatele, které podléhají přezkumu ze strany Úřadu“. Jak ovšem bylo uvedeno shora, Úřad se zabývá přezkumem úkonů zadavatele, nikoli jeho poradců. Pro tyto účely jsou tedy relevantní pouze takové závěry, které zadavatel převzal do určitého rozhodnutí. Z tohoto důvodu jsou irelevantní ty rozkladové námitky, které míří pouze do obsahu samotného vyjádření VRV, a nikoli do závěrů druhého rozhodnutí o vyloučení, resp. rozhodnutí o námitkách.

76. Je však namístě podotknout, že zadavatel uvedl, že společnost VRV na dotčené referenční zakázce vykonávala činnost technického dozoru investora nad úplnou realizací této stavby. Ačkoli tedy společnost VRV, znalá poměrů na dotčené referenční zakázce, mohla na základě svých zkušeností sama posoudit formu a míru zapojení Ing. K. M. při její realizaci, takové hodnocení neprovedla. Ve svých vyjádřeních se zabývala vymezením obvyklých činností stavbyvedoucího a následným porovnáním s tím, co vyplývá z navrhovatelem předložených podkladů.

77. Společnost VRV tedy zadavateli poskytla celkem dvě vyjádření – před rozhodnutím o vyloučení se jednalo o vyjádření z července 2024 (dále jen „vyjádření VRV I“, položka 95 spisu) a následně, po obdržení námitek proti druhému rozhodnutí o vyloučení vyjádření z 2. 9. 2024 (dále jen „vyjádření VRV II“, položka 98 spisu). Ve druhém rozhodnutí o vyloučení zadavatel na vyjádření VRV I konkrétně neodkazuje, nicméně toto spolu s vyjádřením VRV II tvoří součást rozhodnutí o námitkách. V rozhodnutí o námitkách zadavatel na vyjádření VRV II odkazuje s tím, že se s ním plně ztotožňuje (blíže srov. bod 64 rozhodnutí o námitkách) a na dalších místech rozhodnutí o námitkách na něj odkazuje za účelem podpory své argumentace.

78. V tomto smyslu tedy obě vyjádření VRV tvoří součást argumentace zadavatele, na základě které došlo k odmítnutí námitek navrhovatele. Co se týče rozhodnutí o námitkách, dostálo nárokům kladeným na tento úkon § 245 odst. 1 zákona, neboť se v něm zadavatel podrobně a srozumitelně vyjádřil ke všem skutečnostem uvedeným navrhovatelem v jeho námitkách, a to v adekvátně podrobném rozsahu odpovídajícím podrobnosti tvrzení navrhovatele.

79. Za účelem vypořádání námitek proti druhému rozhodnutí o vyloučení zadavatel požádal společnost VRV o její druhé stanovisko, závěry tohoto stanoviska převzal, a to do té míry, že na něj v rámci své argumentace konkrétně odkazuje, ačkoli za zásadní a rozhodující je nutné považovat argumentaci a závěry samotného zadavatele uvedené přímo v rozhodnutí o námitkách, nikoli pak závěry společnosti VRV v jejích vyjádřeních. Ze samotného rozhodnutí o námitkách vyplývají konkrétní závěry a důvody odmítnutí námitek, které zadavatel i s odkazem na vyjádření společnosti VRV učinil. Rozhodnutí o námitkách by obstálo i samostatně, bez jeho příloh.

80. Každopádně namítaný závěr společnosti VRV o tom, že Ing. K. M. nebyla při realizaci dotčené referenční zakázky přítomna od jejího počátku, lze pokládat za irelevantní, neboť tato okolnost o činnosti stavbyvedoucího sama o sobě ničeho nevypovídá, stejně jako skutečnost, zda určitá osoba působí současně na více zakázkách. Zadavatel své rozhodnutí o vyloučení na tomto důvodu nezaložil, je tedy bezpředmětné se jím zabývat.

K dílčím rozkladovým námitkám týkajícím se důvodů vyloučení navrhovatele

81. Skutečnost, že druhé rozhodnutí o vyloučení obsahuje rovněž závěr, že Ing. K. M. v době realizace dotčené referenční zakázky neměla udělenou příslušnou autorizaci, nepředstavuje důvod pro její vyloučení, jak tvrdí navrhovatel, nýbrž důvod vzniku relevantních pochybností ohledně informací uvedených v nabídce navrhovatele k prokázání splnění kvalifikace.

82. Odkaz navrhovatele na dřívější rozhodnutí Úřadu sp. zn. ÚOHS-S0118/2022/VZ, č. j. ÚOHS-16084/2022/500 ze dne 13. 5. 2022 (potvrzené rozhodnutím předsedy Úřadu sp. zn. ÚOHS-R0068/2022/VZ, č. j. ÚOHS-23814/2022/161 ze dne 18. 7. 2022) nelze považovat za přiléhavý. Navrhovatel v šetřeném případě neprokázal, že by se Ing. K. M. na dotčené referenční zakázce účastnila v pozici stavbyvedoucí a zadavatel není povinen prokazovat, že tomu tak skutečně nebylo a případně si za tím účelem obstarávat či požadovat další doklady (jak ostatně uvedl předseda Úřadu již v rozhodnutí R0002/2025/VZ). K rozhodnutí o vyloučení mu v této situaci postačilo patřičně odůvodnit, proč žádný z relevantních podkladů předložených navrhovatelem neprokazuje, že navrhovatel splňuje stanovenou kvalifikaci. Podstatou důvodu dle § 48 odst. 2 písm. a) zákona totiž je, že údaje předložené účastníkem zadávacího řízení neodpovídají zadávacím podmínkám, jinými slovy je na účastníku, aby předložil takové údaje, které zadávací podmínku splní, jinak je zadavatel oprávněn jej vyloučit.

83. Pokud navrhovatel na podporu své argumentace polemizuje nad mírou zapojení p. Hamety, nejedná se o otázku, která by tvořila předmět tohoto správního řízení, a proto je tato rozkladová argumentace bezpředmětná. Zadavatel vyloučil navrhovatele z toho důvodu, že se mu nepodařilo prokázat, že by Ing. K. M. vykonávala na referenční zakázce činnost stavbyvedoucí alespoň v materiálním smyslu, nikoli proto, že by ji vzhledem k p. Hametovi vykonávala méně.

84. Navrhovatel ve svém rozkladu odkazuje na Stanovisko katedry technologie staveb, Fakulty stavební, ČVUT v Praze, zpracované Doc. Ing. P. S., CSc. ze dne 10. 12. 2024, které bylo vypracováno na podkladě dokumentů, které navrhovatel předložil zadavateli spolu s námitkami a Úřadu společně s návrhem (dále jen „stanovisko“). Navrhovatel je přesvědčen, že tomuto stanovisku je upírána patřičná relevance. Pro závěr zadavatele ohledně vyloučení navrhovatele se však jedná o irelevantní dokument, neboť nebyl zadavateli znám před jeho druhým rozhodnutím o vyloučení. Pro závěry tohoto správního řízení jde rovněž o irelevantní dokument, resp. dokument bez patřičné vypovídací hodnoty, neboť z něj vyplývá toliko to, že podle názoru zpracovatele tohoto stanoviska „lze učinit závěr, že uvedená pracovnice Ing. K. M. pracovala na stavbě ÚV Písek v pozici stavbyvedoucího, vykonávala tam typické činnosti stavbyvedoucího, a to v té době jako stavbyvedoucí bez autorizace“, a dále, že „získala prokazatelné zkušenosti – praxi v roli STAVBYVEDOUCÍHO, a naplnila tak podmínky zadání“. Tento závěr však není podložen žádným odůvodněním, pouze soupisem dokladů, ze kterých zpracovatel posudku vycházel. Jestliže v úvodu stanoviska jeho zpracovatel uvádí hlavní činnosti a úkoly stavbyvedoucího, pak tento výčet odpovídá zjištěním, která učinil Úřad v průběhu šetření napříč dodavateli stavebních prací, zadavateli veřejných zakázek na stavební práce a stavebními fakultami vysokých škol působících v České republice provedeného v rámci správního řízení vedeného Úřadem pod sp. zn. ÚOHS-S0209/2023/VZ. Jak bylo uvedeno v rozhodnutí R0002/2025/VZ, zadavatel měl před rozhodnutím o vyloučení již dostatek podkladů pro zodpovězení otázky, zda navrhovatel prokázal svou kvalifikaci. Své rozhodnutí mohl založit pouze na těch podkladech, které měl tehdy k dispozici. Úkolem Úřadu v této věci je přezkoumat souvislosti tohoto úkonu zadavatele v době jeho vykonání, a nikoli jej do nekonečna konfrontovat s novými podklady navrhovatele. Nad to, z předmětného stanoviska nevyplývá žádná relevantní okolnost, která by byla s to změnit závěr o správnosti a zákonnosti postupů zadavatele v souvislosti s posouzením nabídky navrhovatele a jeho následným vyloučením.

85. Navrhovatel ve svém rozkladu dále brojí proti dílčím závěrům napadeného rozhodnutí. Jak je shora vyloženo, se závěrem Úřadu o tom, že Ing. K. M. participovala na některých úkolech souvisejících s vedením dotčené referenční stavby, resp. působila spíše v pozici určitého asistenta stavbyvedoucího než stavbyvedoucího samotného, je možné se ztotožnit. Z dokladů, které navrhovatel zadavateli předložil, totiž nic jiného ani nevyplývá.

86. V bodě 192 rozkladu navrhovatel uvádí: „Rozhodně tedy neplatí, že zadavatel měl v době rozhodnutí o vyloučení k dispozici dostatečné množství podkladů pro učinění závěru o nesplnění technické kvalifikace navrhovatelem. To v žádném případě neměl. Ostatně, argumentace navrhovatele v tomto směru nebyla zadavatelem, Úřadem ani předsedou Úřadu přesvědčivě vyvrácena.“ K tomu lze uvést, že na otázce, zda a kdy zadavatel získal dostatek podkladů k tomu, aby si mohl uzavřít, zda navrhovatelem předložené údaje splňovaly dotčené kritérium kvalifikace, není v nynější věci rozhodující. Jestliže bylo v rozhodnutí R0002/2025/VZ konstatováno, že zadavatel měl dostatečné množství podkladů pro to, aby učinil závěr, že navrhovatel neprokázal splnění technické kvalifikace ve smyslu § 79 odst. 2 písm. c) a d) zákona dle bodu 4.15.2 písm. c) zadávací dokumentace veřejné zakázky, bylo to míněno v návaznosti na předcházející argumentaci, která se týkala otázky, zda a kdy měl zadavatel uplatnit § 46 zákona (vyzvat navrhovatele k objasnění či doplnění nabídky). V této otázce bylo shledáno, že tak zadavatel činit nemusel, neboť, stručně řečeno, u důvodu vyloučení dle § 48 odst. 2 písm. a) zákona zadavatel posuzuje to, co mu uchazeč o veřejnou zakázku předložil. Nestačí-li to k prokázání kvalifikace, nemusí zadavatel nic z vlastní iniciativy vyhledávat ani nemusí takovému uchazeči umožnit doplnění nabídky. Zadavatel má tak u tohoto důvodu vyloučení zpravidla vždy „dostatek podkladů“, protože vždy má od uchazeče k dispozici alespoň něco. Jestli to k prokázání kvalifikace postačí, či nikoliv, to je věc druhá. Judikatura sice dovodila určité výjimky z tohoto principu, nicméně žádná z nich na nyní řešený případ nedopadá. Námitka uvedená v bodě 192 rozkladu se tedy míjí s podstatou napadeného rozhodnutí.

87. Jestliže navrhovatel Úřadu v bodu 180 jeho rozkladu vytýká, že se nezabýval dodatečnými doklady, jež byly ze strany navrhovatele předloženy po druhém rozhodnutí o vyloučení, nelze s ním souhlasit. K tomu lze znovu odkázat na odpovědnost dodavatele za úplnost jeho nabídky, přičemž v nyní šetřené věci zadavatel zohledňoval nejen obsah nabídky, ale též vyjádření objednatele stavby a penzum dokladů, se kterými se seznámil v předchozím správním řízení sp. zn. ÚOHS-S0209/2023/VZ a navazujícím řízení o rozkladu sp. zn. ÚOHS-R0123/2023/VZ. Nutno podotknout, že tyto podklady se až na 5 prohlášení poddodavatelů a 23 e-mailů shodují s podklady, které navrhovatel předložil jako přílohu svých námitek proti druhému rozhodnutí o vyloučení.

K námitkám nerovného zacházení

88. Ve vyjádření k podkladům rozhodnutí ze dne 19. 3. 2025 navrhovatel uvedl: „Jak již navrhovatel uvedl výše, zadavatel jej nevyzval k objasnění jeho nabídky podle § 46 ZZVZ i přesto, že měl k dispozici rozsáhlé množství dokladů svědčících o tom, že navrhovatel splňuje zadavatelem požadovanou kvalifikaci. Žádné pochybnosti ve vztahu k předloženým dokladům zadavatel navrhovateli nikdy nekomunikoval a namísto toho jej rovnou vyloučil ze zadávacího řízení. Naproti tomu účastníka druhého v pořadí, který ve své nabídce svou kvalifikaci (na rozdíl od navrhovatele) zjevně neprokázal, zadavatel nepochybně vyzval (nebo ještě vyzve) k doplnění a objasnění kvalifikace dle § 46 ZZVZ, aby mu dal možnost doplnit doklady předkládané k prokázání kvalifikace a provést potřebné změny v realizačním týmu (neboť původní členové realizačního týmu preferovaného dodavatele kvalifikaci nesplňovali).“ Namítal tedy nerovné zacházení spočívající v nestejné aplikaci § 46 zákona na oba účastníky. Úřad na to v bodě 134 napadeného rozhodnutí reagoval tak, že dotčené tvrzení navrhovatele není v tomto znění obsahem námitek navrhovatele ze dne 22. 8. 2024, resp. následného návrhu ze dne 15. 9. 2024, ani jím není zpochybněna věrohodnost podkladů pro vydání rozhodnutí, pročež se jím Úřad s poukazem na § 251 odst. 4 a 5 zákona dále blíže nezabýval. Navrhovatel na to v rozkladu namítá, že v bodě 248 a v části V. návrhu vytýkal zadavateli údajné systematické zvýhodňování druhého účastníka zadávacího řízení oproti navrhovateli. Námitka, jíž se Úřad nesprávně odmítl zabývat, tak dle navrhovatele představuje pouhé rozvinutí argumentace vznesené již v návrhu.

89. K tomu lze uvést, že bod 248 návrhu obsahuje pouze velmi obecné argumenty směřující k tomu, že kritéria kvalifikace jsou takzvaně „ušita na míru“ jinému uchazeči. Část V. návrhu pak rozvíjí právě tuto argumentační linii a pracuje s tvrzením, že zadavatel nezákonně zpřístupnil informace z nabídky navrhovatele druhému účastníku zadávacího řízení, čímž ho měl nezákonně zvýhodnit. V těchto částech návrhu se nicméně skutečně nikterak nezmiňuje, že by onen druhý účastník byl na rozdíl od navrhovatele k dodatečnému objasnění nabídky vyzván. Námitka uvedená až ve vyjádření k podkladům rozhodnutí ze dne 19. 3. 2025 týkající se této otázky tak argumentaci návrhu nikterak nerozvíjí, jak se navrhovatel snaží tvrdit. Jde sice rovněž o problematiku rozdílného zacházení s účastníky zadávacího řízení, nicméně toto rozdílné zacházení spočívá na zcela jiném skutkovém základě. Námitka rozkladu vznesená v jeho bodech 193 a 194 tak není důvodná.

90. Ztotožnit se lze rovněž s tím, jak Úřad v bodě 135 napadeného rozhodnutí vyřešil již zmíněnou námitku nezákonného zpřístupnění údajů druhému účastníku zadávacího řízení. Řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahajované na návrh je převážně, pokud jde o dokazování, ovládáno zásadou projednací, nikoliv zásadou vyšetřovací. To znamená, že účastník správního řízení musí identifikovat důkazy, které má Úřad provést. Výjimečně lze zásadu vyšetřovací uplatnit, není-li objektivně v silách účastníka řízení důkaz označit (např. jde o důkaz skutečností, o které účastník nemohl bez své viny vědět). V části V. návrhu nicméně navrhovatel konstruuje relativně podrobné skutkové tvrzení, že a komu zadavatel dotčené informace sděloval, neoznačuje však k tomu jediný důkaz, ba dokonce neoznačuje ani dotčené osoby na straně zadavatele, jejichž stanovisko k této otázce by bylo možno zjistit. Úřad tedy skutečně neměl, čím by v této věci dokazoval. Byl to přitom navrhovatel, na kom ležela odpovědnost za řádné označení důkazů. Má-li navrhovatel stále pocit, že u zadavatele došlo ke koluznímu jednání ve výše naznačeném smyslu, může, má-li dost konkrétních a podložených informací, zvážit například podání trestního oznámení. V nynějším správním řízení však své tvrzení nedokázal dostatečně obhájit. Úřad tedy ve způsobu vyřízení této námitky nepochybil.

Vyjádření navrhovatele ze dne 13. 6. 2025

91. V samém závěru řízení o rozkladu, tj. dne 13. 6. 2025, obdržel Úřad podání navrhovatele označené jako „Replika navrhovatele k vyjádření zadavatele ze dne 13. 5. 2025 k rozkladu navrhovatele“.

92. Obsahem tohoto podání je rozvinutí již vznesených námitek rozkladu.

93. Poukazuje-li navrhovatel v bodě 56 repliky na fakt, že zadavatel výslovně nepožadoval, aby v profesním životopisu byla uvedená informace o tom, na jaké konkrétní pracovní pozici příslušný člen realizačního týmu na referenční zakázce participoval, pak se tato námitka míjí s podstatou případu. Jak již vyplynulo z rozhodnutí R0123/2023/VZ, název pozice nemůže být rozhodující pro posuzování zkušeností člena realizačního týmu, neboť o reálné zkušenosti nemusí ničeho vypovídat.

94. Uvádí-li navrhovatel v bodě 74 repliky, že prokázal kvalifikaci způsobem předvídaným zadávací dokumentací, pak je třeba říci, že je pravdou, že dokumenty vyžadované zadávací dokumentací předložil. Formální předložení dokumentů však nestačí, pokud neprokazují to, co bylo zadávací dokumentací požadováno. V opačném případě by postačovalo předložit doklady, ve kterých by se uvádělo to, co zadavatel žádá, aby bylo potvrzeno, aniž by byl zadavatel oprávněn dále relevanci těchto tvrzení zkoumat a ověřovat. Tak tomu zcela jistě není.

95. Pokud jde o stanovisko Ing. I. W. ze dne 20. 1. 2025 (bod 110 a násl. repliky), toto rozhodnutí o rozkladu jej nikterak nebere v úvahu. Předmětem posouzení zde byl toliko dokument „Přehled praxe“ (položka 72 spisu, příloha 50). Námitky uvedené v replice na toto téma jsou tedy bezpředmětné.

96. V bodě 133 této repliky navrhovatel uvádí: „Ostatně nyní zadavatel - navzdory uplynutí zadávací lhůty - vyčkává s novým výběrem nejvýhodnější nabídky na okamžik, až bude rozhodnuto v nadepsaném řízení, doufaje, že Úřad uvěří lžím a manipulacím zadavatele a potvrdí zadavatelem tvrzenou zákonnost vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení, aby již v zadávacím řízení nezbyl nikdo, kdo by mohl nezákonnost postupu zadavatele při výběru preferovaného dodavatele (který zjevně nesplňuje kvalifikaci) napadat. Účelovost postupu zadavatele je zjevná.“ S ohledem na zachování účelu správního řízení je třeba vyřešit otázku, zda zadávací řízení stále trvá, neboť s marným uplynutím zadávací lhůty zákon spojuje jeho zánik. Pro odpověď na tuto otázku je rozhodující, zda v zadávací lhůtě stihl zadavatel odeslat oznámení o výběru. Jde o skutkovou otázku, která podléhá povinnosti tvrzení. Navrhovatel netvrdí, že by zadávací lhůta uplynula marně, tvrdí pouze, že uplynula. Navíc z řízení sp. zn. ÚOHS-S0209/2023/VZ, konkrétně z bodu 9 druhého prvostupňového rozhodnutí plyne, že zadavatel rozhodl o výběru dodavatele na realizaci předmětu plnění veřejné zakázky. Oznámení o výběru obdržel navrhovatel téhož dne. Okolnost, že v důsledku druhého prvostupňového rozhodnutí bylo oznámení o výběru zrušeno ze strany Úřadu, není pro závěr o splnění povinnosti zadavatele oznámit výběr dodavatele v zadávací lhůtě rozhodné ani za nyní účinné právní úpravy a nebylo tomu tak ani za úpravy účinné v den zahájení zadávacího řízení. Není tedy důvod se domnívat, že by zadávací lhůta marně uplynula.

97. Zbytek repliky představuje opakování toho, co již zaznělo.

Závěrem

98. K otázce zákonnosti vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení pro šetřenou veřejnou zakázku z důvodu § 48 odst. 2 písm. a) zákona je možné závěrem uvést následující. Zadavatel se otázkou kvalifikace navrhovatele zabýval v rozsahu podkladů, které byl povinen posoudit, a žádné neopomenul. Zadavatel se v souladu se závěry druhého prvostupňového rozhodnutí správně zabýval faktickou stránkou činností Ing. K. M. na dotčené referenční zakázce a tím, zda skutečnosti, které byl navrhovatel schopen ve vztahu k této faktické činnosti prokázat, odůvodňují závěr, že Ing. K. M. na dotčené referenční zakázce vystupovala v pozici stavbyvedoucího. Zadavatel uzavřel, že nikoli. Tomuto závěru nelze ničeho vytknout, neboť důkazy, které navrhovatel v této souvislosti předložil, neprokazují samostatně ani ve vzájemných souvislostech, že by Ing. K. M. bylo v rámci jejího zapojení při realizaci dotčené referenční zakázky možno pokládat za stavbyvedoucí. Navrhovatel tedy neprokázal svá tvrzení o klíčovém postavení Ing. K. M. na realizaci dotčené referenční zakázky. Ačkoli tato osoba skutečně mohla veškeré tvrzené činnosti fakticky vykonávat, z hlediska závěru o prokázání splnění kvalifikace je podstatné pouze to, zda je navrhovatel tuto její aktivitu schopen prokázat. Současně zadavatel svůj závěr o vyloučení navrhovatele patřičně odůvodnil. Z okolností šetřeného případu se nepodává, že by zadavatel jednal diskriminačním či svévolným způsobem a jeho závěry neodporují zjištěnému skutkovému stavu, jak se navrhovatel snaží dovodit ve svém rozkladu. Naopak, jeho postupy jsou transparentně zachyceny a doprovozeny patřičným přezkoumatelným odůvodněním.

99. Jak vyplývá ze závěrů uvedených shora v tomto rozhodnutí o rozkladu, s posouzením zapojení Ing. K. M. do realizace dotčené referenční zakázky je možné se ztotožnit. Nebylo shledáno, že by se zadavatel zabýval jejími dílčími činnostmi záměrně izolovaně a že by tu její činnost, kterou byl navrhovatel schopen prokázat, záměrně bagatelizoval. Také nebylo shledáno, že by výčet obvyklých činností stavbyvedoucího, o který se zadavatel opíral ve druhém rozhodnutí o vyloučení, vybočoval z toho, jak činnosti stavbyvedoucího chápou ostatní relevantní subjekty. Druhé rozhodnutí o vyloučení tedy bylo shledáno jako zákonné a správné. Pokud jde o správnost a zákonnost rozhodnutí o námitkách, závěry a zjištění, které v šetřené věci učinil Úřad a jeho předseda, se shodují s tím, jak zadavatel vypořádal námitky navrhovatele. Rovněž je možné se plně ztotožnit s posouzením věci ze strany Úřadu, přičemž v tomto rozhodnutí o rozkladu byla tam, kde to bylo potřeba, doplněna podrobná argumentace. Z tohoto důvodu nelze než odmítnout rozkladové námitky směřující proti rozhodnutí o námitkách.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1, ve spojení s § 152 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále odvolat.

otisk úředního razítka

doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

Obdrží

1. Advokátní kancelář Pokorný, Wagner & partneři, s.r.o., Klimentská 1216/46, 110 00 Praha

2. VODA Želivka, a.s., K Horkám 16/23, 102 00 Praha

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

[1] Úřad tyto závěry učinil s ohledem na rozhodnutí předsedy Úřadu sp. zn. ÚOHS-R0123/2023/VZ, č. j. ÚOHS-44793/2023/162 ze dne 10. 11. 2023 (dále jen „rozhodnutí R0123/2023/VZ“, v napadeném rozhodnutí označováno jako „původní rozhodnutí o rozkladu“), kterým bylo zrušeno první rozhodnutí Úřadu sp. zn. ÚOHS-S0209/2023/VZ, č. j. ÚOHS-31916/2023/500 ze dne 25. 8. 2023, kterým byl původně zamítnut návrh navrhovatele proti prvnímu rozhodnutí o vyloučení.

[2] Bod 56 a násl. rozhodnutí R0123/2023/VZ.

[3] Bod 62 a násl. rozhodnutí R0123/2023/VZ.

[4] Bod 211 druhého prvostupňového rozhodnutí.

[5] Bod 94 a násl. prvního rozhodnutí ve věci sp. zn. ÚOHS-S0209/2023/VZ.

[6] Bod 69 rozhodnutí R0123/2023/VZ.

[7] Blíže srov. bod 4.15.2 zadávací dokumentace veřejné zakázky, kde v pravém sloupci zadavatel účastníky informoval o tom, že „hodlá kontaktovat jednotlivé objednatele uvedené v profesních životopisech členů týmu za účelem potvrzení zkušenosti s referenčním projektem dle požadavků zadavatele. Pokud objednatel nepotvrdí deklarovanou zkušenost uvedenou v profesním životopise člena týmu, může to mít za následek vyloučení takového dodavatele ze zadávacího řízení“.

[8] „Nakonec žalobce namítá, že je výklad § 46 ZZVZ ze strany zadavatele a žalovaného příliš formalistický a směřuje zcela proti smyslu a účelu tohoto ustanovení, kterým je zejména předcházení formalistickému vyřazování účastníků ze zadávacího řízení. Soud se neztotožnil ani s tímto tvrzením žalobce. Citované ustanovení má pouze umožnit zadavateli, aby nevyloučil uchazeče z formálních důvodů. Nelze z něj však dovodit zákaz vyloučit uchazeče z formálních důvodů. Naopak ZZVZ je postaveno na odpovědnosti uchazeče za podání formálně bezchybné nabídky. Jestliže uchazeč své povinnosti nedostojí, nemůže se domáhat fakultativního postupu ze strany zadavatele. Teoreticky by bylo možné označovat postup zadavatele, který nevyužije možnosti odstranit nedostatky, za formalistický, nicméně takový formalismus plně odpovídá zákonným mantinelům. Rozhodně nelze považovat za formalistický samotný výklad § 46 ZZVZ (konstantně zastávaný správními soudy), který stojí na závěru, že postup dle tohoto ustanovení je v diskreci zadavatele. Výjimkou mohou být situace, kdy zadavatel založí legitimní očekávání, že tohoto postupu využije. Takové legitimní očekávání však v daném případě žalobci nemohlo vzniknout.“

[9] Výzva směřovala k otázce přechodu referencí a k otázce mimořádně nízké nabídkové ceny.

[10] Zadavatel patrně nesprávně hovoří o „žádosti“, nicméně dle obsahu přílohy k podaným námitkám se patrně jedná až o odpověď na takovou žádost. Zadavatel přitom tento dokument získal právě z podaných námitek.

[11] Zmínku o diplomu na první pohled ve druhém rozhodnutí o vyloučení nalézt nelze, nicméně tento dokument k prokázání obsahu činnosti na referenční zakázce relevantní není.

[12] Tento údaj vyplývá z dokumentu s názvem Přehled praxe, který tvořil přílohu č. 2 žádosti Ing. K. M. o autorizaci. U stavební zakázky s názvem Úpravna vody Písek je uvedena doba působení Ing. K. M. jako „05/2017 – 12/2018“.

[13] Stavební deník, realizační harmonogram stavby, riziková analýza, evidence soupisu provedených prací vzhledem k objednateli, evidence víceprací a méněprací vůči objednateli, vedení podzhotovitelských smluv a objednávek v systému, závazky a pohledávky po splatnosti, nákladový a odbytový rozpočet, aktualizace provedených prací, aktualizace realizačního harmonogramu, deník mistra.

[14] Jednalo se o tyto čtyři dotazy: 1) Jaké činnosti vykonává obvykle v praxi na stavbách úpravny vody nebo jiné obdobné

vodohospodářské stavby stavbyvedoucí pozemních staveb? Prosíme o jejich uvedení ve větší podrobnosti, než jak je obecně uvádí stavební zákon. 2) Jaké činnosti vykonávala osoba s autorizací pro obor pozemní stavby (ne nutně explicitně označena jako stavbyvedoucí) konkrétně na stavbě „Modernizace Úpravny vody Želivka – 2. stavba (GAU)“? Prosíme o jejich uvedení ve větší podrobnosti, než jak je obecně uvádí stavební zákon. 3) Jaké dokumenty dokládají jednotlivé činnosti stavbyvedoucího pozemních staveb vyplývající z odpovědi na dotaz č. 1) výše obvykle v praxi na stavbách úpravny vody nebo jiné obdobné vodohospodářské stavbě, tj. jaké dokumenty tento stavbyvedoucí typicky vyhotovuje, podepisuje, jakých úkonů nebo jednání apod. se taková osoba účastní? 4) Posuďte prosím, zda z námi poskytnutých dokumentů vyplývá výkon konkrétních jednotlivých činností spadajících do povinností stavbyvedoucího pozemních staveb vyplývajících z odpovědi na dotaz č. 1) výše Ing. K. M. na referenční zakázce ÚV Písek.

vyhledávání ve sbírkách rozhodnutí

ČJ nebo SZ:
Věc:
Účastník:
Text rozhodnutí:
Rok zahájení:
Rok vydání:
Oblast:	Veřejné zakázky
Instance:
Typ řízení:
Výrok:
Leniency program:
Využito narovnání:
Compliance program:

číslo jednací: 22069/2025/162spisová značka: R0057/2025/VZ