číslo jednací: 23882/2025/162
spisová značka: R0064/2025/VZ
| Instance | II. |
|---|---|
| Věc | Zpracování projektové dokumentace – Sanace a rekultivace úložného místa těžebního odpadu – odval Heřmanice |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
| Výrok | rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno |
| Rok | 2025 |
| Datum nabytí právní moci | 27. 6. 2025 |
| Související rozhodnutí | 16772/2025/510 23882/2025/162 |
| Dokumenty |  2025_R0064.pdf 431 KB |
|
Spisová značka: ÚOHS-R0064/2025/VZ Číslo jednací: ÚOHS-23882/2025/162 |
|
Brno 26. 6. 2025 |
V řízení o rozkladu doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 21. 5. 2025 navrhovatelem
- společnost „F-G-O-E odval Heřmanice“ tvořena těmito společníky:
o FCC Česká republika, s.r.o., IČO 45809712, se sídlem Ďáblická 791/89, 182 00 Praha,
o OPV s.r.o., IČO 26750066, se sídlem Bělohorská 264/31, 169 00 Praha a
o EUROGAS a.s., IČO 61859974, se sídlem Sirotčí 1145/7, 703 00 Ostrava,
ve správním řízení zastoupena na základě plné moci ze dne 5. 3. 2025 Mgr. Lukášem Srbeckým, advokátem, ev. č. ČAK 16985, se sídlem Týn 639/1, 110 00 Praha,
proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0191/2025/VZ, č. j. ÚOHS-16772/2025/510 ze dne 7. 5. 2025,
vydanému ve správním řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky „Zpracování projektové dokumentace – Sanace a rekultivace úložného místa těžebního odpadu – odval Heřmanice“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 4. 12. 2024 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 6. 12. 2024 pod ev. č. Z2024-061068,
jehož dalším účastníkem je zadavatel
- DIAMO, státní podnik, IČO 00002739, se sídlem Máchova 201, 471 27 Stráž pod Ralskem, ve správním řízení zastoupený na základě plné moci ze dne 14. 3. 2025 MT Legal s.r.o., advokátní kancelář, IČO 28305043, se sídlem Jana Babáka 2733/11, 612 00 Brno,
jsem podle § 152 odst. 6 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:
rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0191/2025/VZ, č. j. ÚOHS-16772/2025/510 ze dne 7. 5. 2025
p o t v r z u j i
a podaný rozklad
z a m í t á m.
Odůvodnění
I. Zadávací řízení a správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže
1. Úřad obdržel dne 7. 3. 2025 návrh navrhovatele na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky, čímž bylo podle § 249 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, (dále jen „zákon“) ve spojení s ustanovením § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) zahájeno správní řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele.
2. Výše uvedenému předcházelo rozhodnutí zadavatele ze dne 29. 1. 2025 o vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení na veřejnou zakázku dle § 48 odst. 2 písm. a) a § 48 odst. 7 zákona. Dne 13. 2. 2025 podal navrhovatel proti svému vyloučení námitky. Zadavatel dne 27. 2. 2025 o námitkách rozhodl tak, že je odmítl. Vzhledem k tomu, že navrhovatel považoval uvedené rozhodnutí za učiněné v rozporu se zákonem, podal k Úřadu návrh na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele.
II. Napadené rozhodnutí
3. Úřad v napadeném rozhodnutí návrh navrhovatele podle ustanovení § 265 písm. a) zákona zamítl, neboť nezjistil důvody pro uložení nápravného opatření.
4. V odůvodnění napadeného rozhodnutí Úřad uvedl, že má za prokázané, že navrhovatelem stanovená nabídková cena pro předmětné položky nedosahovala zadavatelem požadovaných minimálních limitů. Navrhovatel tedy nerespektoval požadavky zadavatele a svou nabídku zpracoval v rozporu se zadávacími podmínkami, čímž naplnil zákonný důvod k vyloučení účastníka zadávacího řízení dle § 48 odst. 2 písm. a) zákona, a tudíž zadavatel rozhodl o jeho vyloučení v souladu se zákonem.[1] Úřad uvedl, že zadavatel své požadavky na způsob zpracování dílčích nabídkových cen stanovil řádně, jasně a srozumitelně, když bylo zcela jednoznačné, že jednotlivé poznámky se vztahují právě k údajům v řádku, ve kterém se nachází předmětná poznámka, a nic na tom nemění ani oddělení či neoddělení jednotlivých políček (buněk) přerušovanými čarami, ani barevné vyobrazení jednotlivých políček, neboť příslušnost konkrétních poznámek je patrná a zcela zjevná z uspořádání jednotlivých řádků. Nelze se tedy ztotožnit s alternativními výklady, které předkládá navrhovatel v rámci svého návrhu.[2]
5. K tvrzené nejasnosti, zda se předmětné max. nebo min. procentuální limity mají vztahovat k celkové ceně s DPH či bez DPH, Úřad odkázal na buňky E3 a F3 přílohy č. 6 zadávací dokumentace – Cenová nabídka a čl. 9 zadávací dokumentace, kde je jasně uvedeno, že dodavatel do tabulky vyplňuje ceny v Kč bez DPH.[3]
6. Ohledně postupu dle § 46 odst. 1 zákona (výzva k objasnění nabídky) Úřad uvedl, že jde o právo, nikoli povinnost zadavatele. Je sice pravdou, že zadavatel musí vždy postupovat v souladu se základními zásadami zadávacího řízení uvedenými v ustanovení § 6 zákona, a tedy i se zásadou rovného zacházení, současně „[t]o však neznamená, že by zadavatel měl povinnost vyzvat účastníka zadávacího řízení k objasnění své nabídky dle § 46 odst. 1 zákona absolutně vždy, když tento postup využije vůči jinému účastníkovi zadávacího řízení, a to bez ohledu na charakter zjištěných nedostatků nabídek.“[4] Zda zadavateli vznikne povinnost přistoupit k výzvě k objasnění nabídky i u dalších účastníků, závisí na posouzení srovnatelnosti postavení účastníka, kterého zadavatel již vyzval k objasnění nabídky a postavení ostatních účastníků (jinak řečeno, pouze vůči stejným vadám musí zadavatel postupovat stejně).[5] V šetřeném případě však nabídky jednotlivých uchazečů vykazovaly rozdílné vady – u navrhovatele šlo o vady položkového rozpočtu, u druhého účastníka o prokázání technické kvalifikace. Úřad vyhodnotil, že povaha vad nabídek jednotlivých účastníků nebyla srovnatelná a povinnost aplikovat postup dle § 46 odst. 1 zákona tak vůči navrhovateli zadavateli nevznikla, neboť navrhovatel a druhý účastník zadávacího řízení – společnost „Valbek x Geotechnika“ se nenacházeli ve srovnatelném postavení.[6]
7. Dále Úřad konstatoval, že považuje za nadbytečné zabývat se otázkou, zda došlo i k naplnění důvodu vyloučení dle § 48 odst. 7 zákona, neboť za situace, kdy existuje alespoň jediný oprávněný důvod k vyloučení účastníka zadávacího řízení, je nadbytečné zkoumat a posuzovat zákonnost dalších namítaných důvodů pro vyloučení.[7]
III. Rozklad navrhovatele
8. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo zadavateli doručeno dne 7. 5. 2025. Rozklad, který dne 21. 5. 2025 Úřadu podal navrhovatel, tak byl podán v zákonné lhůtě.
Námitky rozkladu
9. Navrhovatel v rozkladu namítá věcnou nesprávnost, nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí a jeho rozpor s právními předpisy, konkrétně se zásadami zadávání veřejných zakázek upravenými v § 6 zákona a s § 50 odst. 3 a § 68 odst. 3 správního řádu.
10. Co se týče věcné nesprávnosti, Úřad údajně nesprávně nezohlednil, že zadávací podmínky reálně umožňovaly různý výklad, zadavatel k uchazečům přistupoval v rozporu se zásadou rovného zacházení a se zásadou přiměřenosti. Dále navrhovatel tvrdí, že byl vyloučen z čistě formalistických důvodů.
11. Co se týče tvrzené nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, Úřad údajně zcela nedostatečně vypořádal možnost alternativních výkladů zadávacích podmínek, stejně tak porušení rovného přístupu vůči uchazečům (když pouze bez bližšího rozboru kontextu konstatoval, že se jednalo o různé vady, a rozdílnost ve lhůtách poskytnutých zadavatelem neřešil vůbec). I ve zbylé části napadeného rozhodnutí se údajně Úřad s jednotlivými námitkami navrhovatele vypořádal značně povrchně, vágně a bez přesvědčivého zdůvodnění. Úřad se nadto s řadou argumentů a právních a skutkových tvrzení nevypořádal vůbec. Tím, že Úřad v některých případech zcela opomenul reagovat na konkrétní námitky navrhovatele, porušil svou povinnost vypořádat se se všemi podstatnými okolnostmi případu a zajistit ochranu práv účastníků řízení.
12. Navrhovatel tvrdí, že Úřad měl zohlednit širší kontext věci, kdy zadavatel nejednal v souladu se zásadou 3E a s péčí řádného hospodáře, když se nesnažil, aby mu v soutěži zůstaly 2 nabídky, zejména pokud nabídka navrhovatele, o kterou se připravil, obsahovala podstatně nižší nabídkovou cenu[8], a kdy zadavatel přistupoval různě k jednotlivým uchazečům, zejména pokud se jedná o posouzení formálních nedostatků nabídek a ochotu tyto nedostatky tolerovat či vyjasňovat. V tomto spatřuje porušení zásady rovného zacházení.
13. Navrhovatel také obsáhle zdůvodňuje, že zadavatel neměl posoudit vystoupení společnosti GEOSAN THÉTA jako nepřípustnou změnu nabídky, resp. nepřípustnou změnu v osobě účastníka zadávacího řízení.
14. Navrhovatel nesouhlasí s tím, jak Úřad aplikoval zásadu procesní ekonomie. Domnívá se, že tuto zásadu Úřad využil jako prostředek k obcházení povinnosti vypořádat se s veškerou relevantní argumentací a námitkami navrhovatele, což je v rozporu s § 50 odst. 3 a § 68 odst. 3 správního řádu. Na podporu svých závěrů navrhovatel odkázal na rozhodnutí předsedy Úřadu sp. zn. ÚOHS-R0072, R0073, R0074/2021/VZ ze dne 28. 6. 2021 týkající se aplikace zásady procesní ekonomie, ve kterém předseda Úřadu uvedl mimo jiné následující: „je však třeba rozlišit situaci, kdy je rušeno zadávací řízení jako celek a další postup zadavatele v dotčeném zadávacím řízení je již vyloučen, a dále situaci, kdy je rušen jen jednotlivý úkon zadavatele (nebo několik úkonů) a závěry Úřadu k posuzovaným právním otázkám jsou významné pro další postup zadavatele ve stále probíhajícím zadávacím řízení. Zatímco v případě, kdy Úřad ukládá nápravné opatření spočívající ve zrušení zadávacího řízení na veřejnou zakázku jako celku, lze souhlasit s právním názorem Úřadu, že plně postačuje zjištění jednoho oprávněného důvodu pro jeho uložení. Naopak v případě, kdy návrh směřuje proti více jednotlivým úkonům zadavatele, u kterých lze uložit různá nápravná opatření, aniž by tím došlo ke zrušení zadávacího řízení, musí Úřad v přezkumném řízení postupovat citlivě a systematicky tak, aby mohl být naplněn účel správního řízení“ (blíže srov. body 65 a 66 uvedeného rozhodnutí o rozkladu).
Závěr rozkladu
15. Navrhovatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání.
Vyjádření zadavatele k rozkladu
16. Zadavatel se k rozkladu vyjádřil dne 29. 5. 2025.
17. Zadavatel se s napadeným rozhodnutí plně ztotožňuje, považuje ho za správné, zákonné a plně odpovídající ustálené rozhodovací praxi a soudní judikatuře.
18. Zadavatel mimo jiné uvedl, že Úřad se v souladu se správním řádem vypořádal s argumentací navrhovatele a zcela správně a logicky dospěl k závěru, že navrhovatel při zpracování své nabídky nerespektoval požadavky zadavatele a svou nabídku zpracoval v této části v rozporu se zadávacími podmínkami, tudíž byl naplněn důvod pro jeho vyloučení. Zadavatel považuje argumentaci navrhovatele ohledně nejednoznačnosti přílohy č. 6 zadávací dokumentace za účelovou, ve snaze zvrátit své vyloučení ze zadávacího řízení. Úřad srozumitelně uvedl, proč námitky navrhovatele nepovažuje za správné, logické a mající oporu v zadávací dokumentaci.
19. Navrhovatelem v rozkladu citované rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-R0072, R0073, R0074/2021/VZ ze dne 28. 6. 2021 se dle názoru zadavatele neaplikuje, neboť se zabývá situací, kdy návrh směřuje proti více jednotlivým úkonům zadavatele, u kterých lze uložit různá nápravná opatření, což však není tento případ, jelikož navrhovatel námitkami, potažmo návrhem brojil proti svému vyloučení, přičemž jakékoliv případné námitky proti zadávacím podmínkám byly podány opožděně.
20. Nepřezkoumatelným zadavatel napadené rozhodnutí neshledává, neboť Úřad se v něm podrobně a srozumitelně vyjádřil k tomu, že navrhovatel a druhý účastník nebyli ve srovnatelném postavení a vady v jejich nabídkách byly odlišné, tudíž nemohlo dojít k porušení zásady rovného zacházení.
21. Závěrem zadavatel navrhuje, aby předseda Úřadu rozklad navrhovatele zamítl a potvrdil napadené rozhodnutí.
Replika navrhovatele k vyjádření zadavatele
22. Navrhovatel se k vyjádření zadavatele vyjádřil v replice ze dne 16. 6. 2025.
23. K tvrzené nejasnosti zadávacích podmínek navrhovatel opakuje, že příloha č. 6 zadávací dokumentace – Cenová nabídka – umožňovala vícerý možný výklad včetně výkladu navrhovatele. V tomto smyslu navrhovatel opětovně odkazuje na návrh, v němž podrobně a detailně popsal jednotlivé alternativní výklady, se kterými se Úřad nevypořádal. Zdůvodnění Úřadu, proč je odmítá, je přitom neúměrně stručné.
24. Vizuální uspořádání tabulky dle navrhovatele postrádá standardní grafické prvky či jiné jednoznačné identifikátory usnadňující správnou interpretaci údajů. Zadavatel neposkytl doplňující instrukce, resp. metodické pokyny, které by objasňovaly strukturu a účel jednotlivých částí přílohy č. 6 zadávací dokumentace. Při hodnocení kvality a srozumitelnosti přílohy nelze bez dalšího automaticky přisuzovat význam čistě technickému formátu souboru (Excel), ale je nezbytné posuzovat reálnou srozumitelnost a jednoznačnost předložených údajů z pohledu běžného účastníka zadávacího řízení. Úřad se měl dotázat jiné odborné osoby z oboru odpadového hospodářství, zda lze výklad zadavatele považovat za jediný možný.
25. Navrhovatel opět poukazuje na rozdílný přístup zadavatele vůči jemu a druhému uchazeči, kdy zadavatel ve vztahu k jednotlivým účastníkům stanovil naprosto odlišné lhůty k poskytnutí objasnění jednotlivých nabídek, a to bez přesvědčivého objektivního důvodu. Ačkoliv zadavatel u nabídky navrhovatele identifikoval dva nedostatky, rozhodl se navrhovatele vyzvat k objasnění pouze jednoho z nich, a to přesto, že druhého účastníka vyzval ohledně všech chyb v předložené nabídce a dále jej instruoval a naváděl, že případně může uvést i jinou, náhradní referenční zakázku. Navrhovatele však zadavatel pro jednu z vad v nabídce rovnou vyloučil, aniž by ho vyzval k objasnění. Přestože postup dle § 46 odst. 1 zákona je pouze oprávněním zadavatele, diametrálně odlišný postup zadavatele ve vztahu k jednotlivým účastníkům svědčí o tom, že zadavatel evidentně zvýhodňoval druhého účastníka. Úřad však takový postup ze strany zadavatele aproboval, a to s odůvodněním, že se jednotliví účastníci nenacházeli ve srovnatelném postavení z důvodu, že vady v jednotlivých nabídkách nebyly totožné. Navrhovatel však musí znovu zdůraznit, že Úřad při hodnocení možného porušení zásady rovného přístupu a zásady přiměřenosti nevzal v potaz celkový kontext přístupu zadavatele v rámci veřejné zakázky.
26. Navrhovatel kritizuje, že Úřad posuzoval otázku rozdílnosti vad jen ve vztahu k tvrzené vadě v cenové nabídce, a to ačkoliv navrhovatel namítal porušení shora uvedených zásad také ve vztahu k postupu zadavatele při stanovení rozdílné lhůty u žádosti k poskytnutí objasnění, která se týkala vady dle § 48 odst. 7 zákona.
27. Dále se navrhovatel věnuje změně ve složení konsorcia, přičemž odmítá, že by šlo o nepřípustnou změnu nabídky, což blíže odůvodňuje. Úřad se nicméně touto otázkou odmítl zabývat, když v bodě 66 napadeného rozhodnutí konstatoval, že považuje za nadbytečné se zabývat otázkou, zda došlo i k naplnění důvodu vyloučení dle § 48 odst. 7 zákona. Přitom v praxi se jedná o tak hojně diskutovanou otázku, že Úřad by se neměl zbavovat své pravomoci a měl by se tak vyjádřit, zda tento postup je možný nebo ne.
28. Navrhovatel znovu odkazuje na rozhodnutí předsedy Úřadu sp. zn. ÚOHS-R0072, R0073, R0074/2021/VZ ze dne 28. 6. 2021 a tvrdí, že jsou stěžejní závěry citovaného rozhodnutí aplikovatelné i pro tento případ. Úřad by měl usilovat o komplexní řešení věci, tedy vypořádat se s námitkami navrhovatele do té míry, aby posléze nemuselo docházet k opakovanému podávání návrhů s již jednou uplatněnými, ale ze strany Úřadu nevypořádanými, námitkami. Odkaz na procesní ekonomii nemůže sloužit jako prostředek „k tomu, jak se ze strany Úřadu vyhnout komplexnímu posouzení všech relevantních aspektů věci“. Úřad by měl dle navrhovatele usilovat o komplexní řešení věci v otázkách rozhodných pro další postup zadavatele a práva a oprávněné zájmy navrhovatele.
29. Navrhovatel připomíná, že složil nemalou finanční kauci, a i z toho hlediska by měl Úřad dostát své povinnosti a zabývat se všemi námitkami, které navrhovatel řádně a včas uplatnil.
IV. Řízení o rozkladu
30. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87
a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.
Stanovisko předsedy Úřadu
31. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí, jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu, a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech byl podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumán soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy, jakož i správnost napadeného rozhodnutí, ta však toliko v rozsahu námitek uplatněných v rozkladu, přičemž byl přijat následující závěr.
32. Úřad tím, že napadeným rozhodnutím rozhodl tak, jak je v něm uvedeno, rozhodl správně a v souladu se zákonem. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí budou v podrobnostech rozvedeny důvody, proč nebylo přistoupeno ke změně ani ke zrušení napadeného rozhodnutí.
K námitkám rozkladu
K obecným východiskům (ne)přezkoumatelnosti rozhodnutí
33. Navrhovatel namítal, že Úřad některé jeho argumenty vypořádal nedostatečně a k jiným se nevyjádřil vůbec. Takový postup navrhovatel shledává rozporným s § 50 odst. 3 a § 68 odst. 3 správního řádu. Dále navrhovatel odkazuje na judikaturu týkající se nepřezkoumatelnosti rozhodnutí.[9]
34. Předseda Úřadu je názoru, že Úřad vypořádání námitek navrhovatele provedl v duchu toho, co uvedl Nejvyšší správní soud k dostatečnému odůvodnění a přezkoumatelnosti soudních rozhodnutí v rozsudku č. j. 5 Afs 25/2009 – 98, ze dne 25. 3. 2010, tedy že „podle ustálené judikatury nelze povinnost soudu řádně odůvodnit rozhodnutí chápat tak, že musí být na každý argument strany podrobně reagováno“, a na co navázal i v rozsudku č. j. 2 As 134/2011 – 200 ze dne 27. 8. 2013, když v rámci přezkumu dané věci tyto úvahy blíže rozvinul následujícím způsobem: „Na každé rozhodnutí je přitom nutno nahlížet jako na celek; není-li konkrétní žalobní námitka vypořádána samostatně (ale je součástí širšího hodnocení posuzované problematiky), nelze o nepřezkoumatelnosti takového rozsudku vůbec uvažovat.“ Podobně také rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 4 Afs 22/2015 ze dne 7. 1. 2016: „soud nemusí nutně volit cestu vypořádání se s každou dílčí žalobní námitkou, ale naopak proti žalobě postaví právní názor, v jehož konkurenci žalobní námitky jako celek neobstojí“. Ačkoliv se předmětné rozsudky vztahují k přezkumu rozhodnutí správního soudu, lze obdobný princip analogicky použít i ve vztahu k vypořádání námitek správním orgánem. Tuto obdobnost lze ostatně vyčíst např. z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 7. 2022, č. j. 62 Af 8/2021-165 (potvrzeného rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 7. 2023, č. j. 4 As 216/2022-36), v němž uvedl, že „správní orgány nemají povinnost vypořádat se s každou dílčí námitkou, pokud proti tvrzení účastníka řízení postaví jasný právní názor, v jehož konkurenci námitky jako celek neobstojí, což jako ústavně konformní shledal i Ústavní soud např. v nálezu ze dne 12.2.2009, sp.zn. III. ÚS 989/08“.
35. Pokud tedy navrhovatel uvádí v návrhu řadu námitek, z nichž některé spolu úzce souvisí, avšak nevnáší nové světlo do posuzované věci, když spíše dotváří danou argumentační rovinu, či případně nejsou ani relevantní pro posouzení té které předmětné otázky, je nadbytečné, aby se správní orgán jednotlivě s takovými námitkami podrobně vypořádával, pokud komplexně postihne gros rozkladové argumentace. Uvedené však v žádném případě neznamená ani neznačí, že by se správní orgán v odůvodnění napadeného rozhodnutí nezabýval podstatnými otázkami či námitkami, které navrhovatel vznesl v návrhu.
36. I odborná literatura říká, že „povinnost řádného odůvodnění rozhodnutí nelze mechanicky ztotožňovat s povinností poskytnout podrobnou odpověď na každý jednotlivý v žalobě uplatněný argument. Odpověď na základní námitky v sobě může v některých případech konzumovat i odpověď na některé námitky dílčí a související (srov. např. MS v Praze 3 Af 63/2014). Judikatura dále dovozuje, že požadavky kladené na orgány veřejné moci pokud jde o detailnost a rozsah vypořádání se s námitkami adresátů jejich aktů nesmí být přemrštěné. Takové přehnané požadavky by byly výrazem přepjatého formalismu, který by ohrožoval funkčnost těchto orgánů, především pak jejich schopnost efektivně (zejména v přiměřené době a v odpovídajícím rozsahu) plnit zákonem jim uložené úkoly (NSS 2 Afs 345/2017).“[10] Jak je tedy z výše uvedeného patrné, správní orgán nemusí nutně reagovat na každou jednotlivou větu podání, aby učinil zadost své povinnosti dané § 68 odst. 3 správního řádu.
37. Ve světle výše uvedeného je tedy třeba nahlížet i na vypořádání námitek a argumentů obsažených v návrhu. Úřad se tedy nutně nemusel vypořádat s každou námitkou zvlášť. V dané věci byly k řešení v podstatě pouze dvě otázky. Zda byl navrhovatel vyloučen z účasti v zadávacím řízení v souladu se zákonem a zda se zadavatel nedopustil nerovného zacházení. Na obě otázky Úřad srozumitelně odpověděl, přičemž navrhovatel je proti těmto závěrům schopen stavět svou rozkladovou argumentaci. Rozhodným ve věci bylo zejména to, že s jedním z důvodů vyloučení se Úřad ztotožňuje a že nedošlo k nerovnému zacházení s uchazeči o zakázku. Na základě právního posouzení těchto aspektů věci již nebylo nutné vypořádávat konkrétně námitky ohledně různých lhůt poskytnutých zadavatelem či situaci ohledně (ne)zaknihování akcií jednoho z bývalých členů společnosti navrhovatele. Odkazy navrhovatele na judikáty týkající se nepřezkoumatelnosti rozhodnutí tedy nejsou v šetřené věci přiléhavé.
38. Pokud navrhovatel namítá rozpor s § 50 odst. 3 a § 68 odst. 3 správního řádu, je nutno konstatovat, že ani tento názor se nezakládá na pravdě.
39. Ustanovení § 50 odst. 3 správního řádu stanoví, že správní orgán je povinen zjistit všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu. V řízení, v němž má být z moci úřední uložena povinnost, je správní orgán povinen i bez návrhu zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch toho, komu má být povinnost uložena.
40. Ustanovení § 68 odst. 3 správního řádu stanoví, že v odůvodnění se uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí (…).
41. K citovaným ustanovením správního řádu lze shrnout, že z napadeného rozhodnutí je patrno, že Úřad zjistil veškeré rozhodné okolnosti (čímž v šetřeném případě byla zejména skutečnost, že navrhovatel nesplnil zadávací podmínky stanovené v příloze č. 6 zadávací dokumentace, přičemž povinnost vyzvat navrhovatel k objasnění nebyla dána) a zadavatel ho oprávněně vyloučil, přičemž v odůvodnění uvedl důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí.
42. Pokud má navrhovatel dojem, že na některé jeho argumenty nebylo výslovně reagováno, pak je nutno připomenout, že na argumentaci Úřadu je nutno nahlížet jako na celek, a vypořádání některých námitek je fakticky konzumováno vypořádáním námitek jiných. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů či pro nesrozumitelnost musí být vždy vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro skutečnou nemožnost zjistit samotný obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno. Institut nepřezkoumatelnosti tedy nelze libovolně rozšiřovat a vztahovat jej i na situace, kdy se Úřad podstatou námitky navrhovatele řádně zabývá a vysvětlí, proč související argumentaci nepokládá za správnou, byť v odůvodnění rozhodnutí výslovně nereaguje na všechny myslitelné aspekty uplatněné námitky.
K tvrzené nepřezkoumatelnosti rozhodnutí v otázce alternativních výkladů zadávacích podmínek
43. Navrhovatel nesouhlasí se stručností, s jakou Úřad vypořádal možnost alternativních výkladů zadávacích podmínek, když Úřad v bodech 54 až 57 napadeného rozhodnutí shrnul údaje obsažené v příloze č. 6 zadávací dokumentace, ovšem bez bližšího rozboru konkrétních námitek navrhovatele ve vztahu k možným dalším interpretacím tohoto excelového souboru. Úřad údajně nijak nereflektoval argumentaci, že stejný text v příloze č. 6 zadávací dokumentace mohl být oprávněně interpretován i odlišně[11], přičemž předložené alternativní výklady byly dle navrhovatele přinejmenším srovnatelné s výkladem, který upřednostnil zadavatel. Úřad údajně nijak nezdůvodnil, proč tuto argumentaci případně považuje za irelevantní či nesprávnou. Navrhovatel opětovně odkázal na body 18 až 24 návrhu, kde podrobně a detailně popsal jednotlivě alternativní výklady, se kterými se Úřad nevypořádal. Zdůvodnění Úřadu lze najít toliko pouze ve čtyřech odstavcích napadeného rozhodnutí.
44. Pokud navrhovatel např. kritizuje, že v bodech 18 až 24 návrhu podrobně a detailně popsal jednotlivě alternativní výklady zadávacích podmínek, a Úřad se k této argumentaci vyjádřil v pouhých 4 odstavcích, jde o argumentaci lichou, neboť pokud se Úřad zvládl argumentačně vypořádat s podstatou námitky, nemůže být ani případná stručnost vypořádání sama o sobě vadou rozhodnutí. Počet bodů či délka odůvodnění není sama o sobě podstatná, rozhodující je totiž kvalita, přesvědčivost a úplnost argumentace Úřadu. Její zestručnění není nutně špatné, naopak mnohdy může posílit přesvědčivost odůvodnění, v němž není nezbytné výslovně reagovat na každé dílčí tvrzení účastníka řízení, nýbrž soustředit se na skutečně základní námitky.
45. Každopádně je nutno uvést na pravou míru, že se Úřad argumentací navrhovatele ohledně alternativních výkladů zadávacích podmínek podrobně věnoval v podstatě na 2 celých stranách texu (body 54-57), kde nejprve shrnul, co plyne z předmětné tabulky, mimo jiné:
1. citoval čl. 9 zadávací dokumentace odkazující na příl. č. 6 - Cenová nabídka,
2. uvedl, že „Příloha č. 6 je tedy tzv. Excel tabulka, přičemž tato je ze své podstaty rozdělena do jednotlivých políček (buněk)“,
3. uvedl, že „jednotlivá dílčí plnění jsou uspořádána každé samostatně do právě jednoho řádku tabulky ve formátu .xlsx (4 až 14) – tedy každému jednotlivému plnění odpovídá jeden řádek tabulky“,
4. uvedl, že „[z] uspořádání a obsahu přílohy č. 6 je dále mj. patrné, že kromě popisu dílčího plnění a nabídkové ceny (v Kč bez DPH) obsahují řádky 10 a 12, také poznámku, a sice v řádku 10 poznámku „min 15 % z celkové nabídkové ceny“ a v řádku 12 poznámku „min 20 % z celkové nabídkové ceny“ a
5. dále uvedl, že „[s] ohledem na uvedené Úřad považuje za zcela logické, přehledné a jednoznačné, že poznámka „min 15 % z celkové nabídkové ceny“, jež je uvedená v políčku (buňce) G10 v rámci řádku 10, se vztahuje právě k údajům uvedeným v tomto řádku, a zrovna tak, že poznámka „min 20 % z celkové nabídkové ceny“, jež je uvedená v políčku (buňce) G12 v rámci řádku 12, se vztahuje právě k údajům uvedeným v řádku 12“.
46. Dále se k alternativním výkladům navrhovatele Úřad vyjádřil takto (bod 55 napadeného rozhodnutí): „Nelze se tedy ztotožnit ani s alternativními výklady, které předkládá navrhovatel v rámci svého návrhu, neboť grafické zobrazení přílohy č. 6 i s ohledem na to, že byl tento dokument vytvořen e formátu .xlsx považuje Úřad za zcela jednoznačné a ničeho na tom nemění ani (ne)oddělení jednotlivých políček (buněk) přerušovanými čarami, ani barevné vyobrazení jednotlivých políček, neboť příslušnost konkrétních poznámek je patrná a zcela zjevná z uspořádání jednotlivých řádků, a sice, že jednotlivé poznámky se vztahují právě k údajům v řádku, ve kterém se nachází předmětná poznámka. Takový výklad je nutno považovat za zcela logický, tedy že poznámka uvedená v daném řádku se vztahuje k údajům uvedeným v daném řádku. V tomto kontextu tedy nemůže obstát mj. výklad, že „že polovina částky v excelovském řádku číslo 11 se má přičíst k řádku č. 10 a polovina z částky v řádku č. 11 se má přičíst k řádku č. 12.“, neboť pro tento výklad nelze nalézt v zadávací dokumentací žádný základ a ani logiku. Úřad tedy konstatuje, že zadavatel své požadavky na způsob zpracování nabídkové ceny stanovil řádně, jasně a srozumitelně.“ (pozn.: tučné zvýraznění doplněno)
47. Dále Úřad (v bodu 56 napadeného rozhodnutí) uvedl, že „požadavky na způsob zpracování nabídkové ceny, a to včetně limitů v rámci poznámek v příloze č. 6 stanovil zadavatel řádně, jasně a srozumitelně“ a podrobně rozebral, jaké byly konkrétní požadavky zadavatele co do konkrétních dílčích nabídkových cen (položek rozpočtu), přičemž porovnáním s údaji vyplněnými navrhovatelem v jeho nabídce dospěl k závěru, že „navrhovatel při zpracování své nabídky nerespektoval požadavky zadavatele a svou nabídku zpracoval v této části v rozporu se zadávacími podmínkami“ (pozn.: tučné zvýraznění doplněno).
48. I k tvrzené nejasnosti, zda vyplňovat ceny s nebo bez DPH, v bodě 57 napadeného rozhodnutí Úřad odkázal na buňky E3 a F3 přílohy č. 6 – Cenová nabídka a čl. 9 zadávací dokumentace, ze kterých jasně vyplývá, že se má vyplňovat cena bez DPH.
49. Úřad tedy vysvětlení alternativních výkladů v návrhu neopomenul, nýbrž na ně v návaznosti na shrnutí informací z tabulky zareagoval tak, že pro ně není žádný důvod. K namítaným nedostatkům vodící čáry (kdy čára někdy je stanovena odlišně v prvním a posledním sloupci tabulky), a údajně matoucímu barevnému zpracování se Úřad vyjádřil ve smyslu, že absence vodicí čáry a shodné či neshodné zabarvení jednotlivých řádků nijak neodůvodňuje, proč by se poznámka na konci některých řádků měla vztahovat k údajům uvedeným jinde než právě v daném řádku.
50. Úřad tedy dostatečně analyzoval zadávací podmínky v kontextu zadávací dokumentace a zcela logicky a systematicky dospěl k závěru, že navrhovatel svou nabídku zpracoval v rozporu se zadávacími podmínkami, čímž naplnil zákonný důvod k vyloučení účastníka zadávacího řízení dle § 48 odst. 2 písm. a) zákona. Rozhodnutí tedy v posouzení této otázky zcela splňuje požadavky přezkoumatelnosti.
K tvrzené nepřezkoumatelnosti rozhodnutí v otázce nerovného přístupu vůči uchazečům
51. K argumentaci navrhovatele, že se zadavatel dopustil nerovného přístupu vůči uchazečům, Úřad v napadeném rozhodnutí konstatoval, že v jejich nabídkách se vyskytovaly vady různého druhu, a proto se nacházeli v odlišném postavení, což dle navrhovatele postrádá jakýkoliv bližší rozbor celkového kontextu v přístupu zadavatele vůči jednotlivým účastníkům. Rozdílnost ve lhůtách poskytnutých zadavatelem Úřad dle navrhovatele neřešil vůbec. K porušení rovného přístupu se Úřad vyjádřil pouze ve smyslu, že využití § 46 odst. 1 zákona je zadavatelovým právem, nikoli povinností. Ačkoliv však se jedná o právo zadavatele si tento postup zvolit či nikoliv, zadavatel musí současně vždy postupovat v souladu se zásadou rovného zacházení, a tedy pokud se zadavatel rozhodne využít institut výzvy k objasnění nabídky u jednoho účastníka zadávacího řízení, může mu tak v souladu se zásadou rovného zacházení vzniknout povinnost přistoupit k výzvě k objasnění nabídky i u dalších účastníků.
52. K této otázce je nutné uvést, že klíčové je vždy posouzení srovnatelnosti postavení účastníka, kterého zadavatel již vyzval k objasnění nabídky a postavení ostatních účastníků. Jinými slovy, povinnost „rovněž vyzvat“ vzniká zadavateli pouze vůči účastníkům ve srovnatelném postavení. Uvedené se bude odvíjet od charakteru zjištěných nedostatků nabídek. Pouze v případě stejných vad musí zadavatel vůči účastníkům postupovat stejně (body 58, 59 napadeného rozhodnutí[12]). V navazujících bodech napadeného rozhodnutí bylo přitom vysvětleno, že vady v nabídkách uchazečů nebyly srovnatelné, a proto Úřad v bodu 62 dovodil, že „zadavatel v kontextu zásady rovného zacházení nebyl povinen aplikovat vůči navrhovateli postup dle § 46 odst. 1 zákona“. Z uvedeného plyne i závěr, že zadavateli nevznikla povinnost vyzývat na základě různých vad vždy oba uchazeče, nebo jim poskytovat stejné lhůty, když i povaha vad jejich nabídek byla odlišná.
53. Byť Úřad nicméně posuzoval otázku rozdílnosti vad jen ve vztahu k tvrzené vadě v cenové nabídce, stejný závěr by platil i o (rozdílně dlouhých) lhůtách. Jinak řečeno, bylo nadbytečné vyjadřovat se v napadeném rozhodnutí zvlášť k otázce rozdílných lhůt, když pro posouzení této otázky platilo stejné východisko, a sice nikoli obdobné postavení uchazečů z důvodu různých vad v jejich nabídkách. Ostatně právě z odlišného postavení, resp. odlišného typu vad se odvozuje i potřebná délka pro vysvětlení ze strany dodavatele.
54. I v řešení této otázky je tedy napadené rozhodnutí přezkoumatelné, neboť obsahuje úvahy Úřadu odůvodňující, proč zadavatel nepochybil, přestože jednoho z uchazečů k objasnění vyzval a druhého nikoli.
55. Ačkoli se jedná spíše o posouzení otázky správnosti postupu zadavatele než o otázku přezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí v dotčené části, jeví se z pohledu ucelenosti argumentace a přehlednosti tohoto rozhodnutí o rozkladu jako vhodné vypořádat tuto otázku již na tomto místě. Hledisko rozdílnosti shledaných vad v nabídce navrhovatele a v nabídce druhého účastníka, na které Úřad v napadeném rozhodnutí poukazoval, a které v souvislosti s přezkoumatelností napadeného rozhodnutí navrhovatel rozporuje, je totiž opravdu třeba pokládat za zásadní.
56. S ohledem na skutečnost, že § 46 zákona zahrnuje možnost nápravy nedostatků velmi různého charakteru (od oprav překlepů, nesrozumitelností, vnitřních rozporů nabídky, chybějících údajů, dokladů, vzorků, modelů až po opravy položkového rozpočtu), je třeba trvat na tom, že kritérium srovnatelnosti postavení dodavatelů by se mělo v prvé řadě vždy odvíjet od charakteru vady nabídky. Při tomto posouzení je však třeba přihlédnout k tomu, že povinnost využít postup, který zákonodárce zakotvil jako oprávnění zadavatele, by měla být spíše výjimkou než pravidlem. Široké pojetí, tedy pravidlo spočívající v povinnosti postupovat dle § 46 zákona vždy, když už zadavatel podle něj postupoval vůči jinému účastníku, je třeba odmítnout, jak ostatně činí rozhodovací praxe Úřadu i správních soudů.
57. Ačkoli vady obou nabídek se na první pohled jeví jako teoreticky odstranitelné, tedy do jisté míry obdobné, jedná se skutečně o vady rozdílné povahy. Zatímco u navrhovatele měl zadavatel postaveno najisto, že jeho nabídka v určité části nesplňuje zadávací podmínky, u druhého účastníka zadávacího řízení se jednalo o nejasnosti, které musely být vyřešeny, aby zadavatel mohl učinit závěr, zda jeho nabídka splňuje či nesplňuje zadávací podmínky. V tomto smyslu se tedy oba účastníci nenacházeli ve srovnatelném postavení, které by znamenalo, že zadavatel byl povinen oba vyzvat dle § 46 zákona.
K tvrzené nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí obecně v dalších otázkách
58. K napadenému rozhodnutí obecně navrhovatel uvádí, že se Úřad s jeho s jednotlivými námitkami vypořádal značně povrchně, vágně a bez přesvědčivého zdůvodnění. Úřad se s řadou argumentů a právních a skutkových tvrzení dle navrhovatele buď nevypořádal vůbec, nebo se k nim vyjádřil pouze stručným a obecně formulovaným způsobem. Úřad v některých případech údajně zcela opomenul reagovat na konkrétní námitky navrhovatele, čímž porušil svou povinnost vypořádat se se všemi podstatnými okolnostmi případu.
59. Navrhovatel patrně míří na nevypořádání argumentace ohledně různých lhůt poskytnutých zadavatelem a ohledně druhého důvodu vyloučení navrhovatele. Úřad však tyto otázky řešit nemusel a také odůvodnil proč.
60. Žádné další konkrétní nevypořádané argumenty navrhovatel neuvádí, proto ani nelze na jeho tvrzení konkrétněji reagovat. Nicméně co se týče tvrzené nedostatečnosti odůvodnění obecně a absence reakce na některé konkrétní námitky, pak po prostudování veškerých podání navrhovatele založených ve správním spise nebylo shledáno, že by navrhovatel uváděl nějaká zásadní tvrzení, která Úřad v napadeném rozhodnutí nevypořádal. Pokud některé argumenty vypořádány nebyly, jednalo se jen o dílčí námitky spíše dotvářející argumentační rovinu navrhovatele, přičemž gros námitek bylo vždy vypořádáno. Lze tedy uzavřít, že napadené rozhodnutí tvrzenou vadou nepřezkoumatelnosti v žádném ohledu netrpí, neboť z jeho odůvodnění plyne vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, přičemž takto formulované právní závěry jsou srozumitelné, vnitřně bezrozporné a nacházející oporu právě ve skutkových zjištěních a provedených důkazech.
K věcné správnosti posouzení výkladu zadávacích podmínek
61. Výše je uvedena argumentace, proč bylo vypořádání této námitky Úřadem dostatečné. Je nutno konstatovat, že je i věcně správné.
62. Navrhovatel tvrdil, že samotný technický formát dokumentu (Excel) ještě bez dalšího nezajišťuje, že informace v něm obsažené jsou přehledné a jednoznačné. Úřad však tuto argumentaci uvedl v tom smyslu, že vzhledem k excelovému formátu je zcela zřejmé, které údaje patří do jednoho řádku. Nedošlo tedy k tomu, že by Úřad přisuzoval význam čistě technickému formátu souboru (Excel), ale posuzoval reálnou srozumitelnost a jednoznačnost zadávacích podmínek v celém jejich kontextu.
63. Jádrem argumentace Úřadu je, že ani barevné zabarvení jednotlivých buněk tabulky ani přerušované čáry nemohly oprávněně zapříčinit takový výklad, kdy by měli uchazeči poznámky uvedené na konci jednotlivých řádků vztahovat k údajům uvedeným v jiných řádcích. Předseda Úřadu se tedy zcela ztotožňuje se závěrem Úřadu, že „příslušnost konkrétních poznámek je patrná a zcela zjevná z uspořádání jednotlivých řádků, a sice, že jednotlivé poznámky se vztahují právě k údajům v řádku, ve kterém se nachází předmětná poznámka“ (bod 55 napadeného rozhodnutí). Výklad navrhovaný navrhovatelem, kdy „polovina částky v excelovském řádku číslo 11 se má přičíst k řádku č. 10 a polovina z částky v řádku č. 11 se má přičíst k řádku č. 12“ je zcela absurdní (bod 21 návrhu), stejně tak výklad předestřený v bodu 22 návrhu „s ohledem na znění řádku „Výkon inženýrské činnosti – zajištění vydání pravomocného rozhodnutí k realizaci záměru dle projektové dokumentace uvedené v položce č. 4, tj. zbylým dílčím projektům (v případě všech variant)“. Tj. že částka v excelovském řádku 10 se má s ohledem na textové propojení s položkou č. 4 sečíst s částkami uvedenými v celé položce č. 4, tj. řádky 8 a 9“ lze označit za zcela zcestný. Ačkoli tedy může být dána existence určitého jiného výkladu (např. toho, který aplikuje navrhovatel), nelze bez dalšího uzavřít, že zadávací podmínka umožňuje dvojí výklad. Výklad navrhovatele by nejdříve musel obstát jako rovnocenný konkurenční výklad oproti výkladu zadavatele, resp. Úřadu. Navrhovatel při svém výkladu však zcela odhlédl od smyslu a účelu stanoveného požadavku. Skutečnost, že zadávací podmínku pochopí někdo jinak, automaticky neznamená, že má více významů. V šetřeném případě se tedy nejedná o kolizi dvou rovnocenných výkladů. Lze se tedy ztotožnit s odmítnutím navrhovatelových alternativních výkladů ze strany Úřadu. Nad rámec uvedeného pak je třeba upozornit, že navrhovatel ani číselně nijak nedokládá, že by právě v souladu s jím uvedeným výkladem zpracoval i nabídku. Jeho alternativní výklady se tady jeví spíše jako snaha obhájit si za každou cenu chybu při zpracování nabídky.
64. Navrhovatel argumentuje v tom smyslu, že pokud zadávací podmínky připouští více různých výkladů, neměla by tato skutečnost jít k tíži uchazečů. Takovému závěru lze obecně přisvědčit, ovšem je nutno dodat, že je tomu tak pouze za předpokladu, kdy jsou alternativní výklady zadávacích podmínek racionální a věrohodné. Uvedené lze podpořit i judikaturou soudů, např. Krajský soud v Brně ve svém rozsudku č. j. 62 Af 41/2012-60 (str. 8 dole – str.9) ze dne 6. 6. 2013 dovodil, že „důsledky nejasností a dvojznačnosti musí jít k tíži zadavatele, nikoli uchazeče“ a „[z]a situace, kdy text zadávací dokumentace za použití shora uvedených argumentů nevylučuje ani výklad zastávaný žalovaným (a zadavatelem), ani výklad zastávaný žalobcem, není třeba se z pohledu přezkumu postupu žalovaného k některému z obou takových výkladů ‚za každou cenu‘ přiklonit. Podstatné je, že oba tyto výklady objektivně mohou přicházet v úvahu, a tedy že zadávací dokumentace připouští rozdílné výklady – oba racionální, logické a možné, nikoli nevěrohodné a absurdní“ (pozn. tučné zvýraznění doplněno“). Jak bylo uvedeno shora, o racionální, logický a možný výklad se však v případě navrhovatele nejednalo.
65. Ani ohledně vyplňování cen bez DPH není z hlediska věcněprávního posouzení Úřadem pochyb, neboť tato informace byla uvedena v příloze č. 6 zadávací dokumentace (buňka E3 a F3) a v čl. 9 zadávací dokumentace. Posouzení Úřadu bylo tedy zcela správné a nevyžadovalo bližší odůvodnění než pouhý odkaz na zadávací podmínky.
66. Úřad se dle názoru navrhovatele měl dotázat jiné odborné osoby z oboru odpadového hospodářství, zda lze výklad, který zastává zadavatel, považovat za jediný možný. Takový postup ale je zcela zbytečný, neboť nejde o odbornou otázku, na kterou by Úřad potřeboval vyjádření osoby z oboru, ale o prostou otázku porozumění tabulce a instrukcím, jak ji vyplnit.
K věcné správnosti posouzení dalšího důvodu vyloučení v podobě nepřípustné změny účastníka
67. Navrhovatel v rozkladu obsáhle argumentuje, že zadavatel neměl posoudit vystoupení společnosti GEOSAN THÉTA jako nepřípustnou změnu nabídky, resp. nepřípustnou změnu v osobě účastníka zadávacího řízení. Odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie („SDEU“) ve věci C-396/14 MT Højgaard A/S a Züblin A/S v. Banedanmark ze dne 24. 5. 2016, ze kterého vzešly dvě podmínky, které je třeba dodržet, aby změna ve složení konsorcia, které je účastníkem řízení, byla přípustná. Tyto podmínky jsou: (i) aby i po změně složení v rámci konsorcia společnost nadále splňovala zadavatelem požadovanou kvalifikaci a (ii) aby takovou změnou v konsorciu nedošlo ke zhoršení konkurenčního postavení ostatních uchazečů. Tyto podmínky dle svého názoru navrhovatel splňuje. Tuto argumentaci navrhovatel rozvíjí i v replice. Tvrdí, že argumentace zadavatele, že by mohlo postupem navrhovatele dojít k porušení zásad vůči jinému účastníkovi „samostatné společnosti“, je lichá a účelová, protože druhým účastníkem v zadávacím řízení je taktéž konsorcium. Úřad nechal tuto část námitek neřešenou a pouze v bodě 66 napadeného rozhodnutí konstatoval, že považuje za nadbytečné zabývat se otázkou, zda došlo i k naplnění důvodu vyloučení dle § 48 odst. 7 zákona, když opačný postup by byl v rozporu se zásadou procesní ekonomie. Navrhovatel také uvádí, že „v praxi se jedná o tak hojně diskutovanou otázku, že Úřad by se neměl zbavovat své pravomoci a měl by se tak vyjádřit, zda tento postup je možný nebo ne“.
68. Ačkoli navrhovatel přípustnost této změny obsáhle zdůvodňuje, zodpovězení otázky, zda byl důvod vyloučení dle § 48 odst. 7 zákona správný, nebylo nutné k rozhodnutí o stavu věci. Ať už by se Úřad s argumentací a rozhodnutím zadavatele v tomto ohledu ztotožnil či nikoli, stále platí, že byl s jistotou naplněn již jiný důvod pro vyloučení (nesplnění zadávacích podmínek) a rozhodnutí této otázky na meritu věci nic nemění. Jinými slovy, i pokud by se tedy Úřad s posouzením zadavatele v této věci neztotožnil, na rozhodnutí o tom, že rozhodnutí o vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení rušit nebude, to nic nezmění, protože navrhovatel byl každopádně vyloučen i z dalšího důvodu, se kterým se Úřad ztotožnil. Úřad tak nijak nepochybil, pokud s ohledem na zásadu procesní ekonomie nepřistoupil k bližšímu posouzení změny v osobě účastníka zadávacího řízení.
69. Na nadbytečnosti posouzení této otázky nemůže ničeho změnit ani případná skutečnost, že jde o „hojně diskutovanou otázku“, nebo že navrhovatel zaplatil „nemalou kauci“. Jinými slovy, pokud nebyly určité otázky pro rozhodnutí ve věci podstatné, nejednal Úřad nesprávně, když tyto otázky neřešil.
K zohlednění širšího kontextu, porušení základních zásad zadávání veřejných zakázek (zásady rovného přístupu k uchazečům, přiměřenosti), zásad 3E (účelnosti, hospodárnosti a efektivnosti) a k otázce striktního formalismu
70. Dle navrhovatele se Úřad údajně opomněl zabývat širším kontextem případu, na který ovšem navrhovatel poukazoval, a který se týkal rozdílného přístupu zadavatele vůči jednotlivým účastníkům řízení, zejména pokud se jedná o posouzení formálních nedostatků nabídek a ochotu tyto nedostatky tolerovat či vyjasňovat. Zadavatel k navrhovateli bez objektivního důvodu přistupoval přísněji než k druhému uchazeči, kdy mu poskytoval kratší lhůty k objasnění nabídky, nedoptal se ho na všechny vady nabídky, a neoprávněně ho vyloučil z důvodu změny v osobě účastníka zadávacího řízení. Ačkoli postup dle § 46 odst. 1 zákona je oprávněním zadavatele a nikoliv povinností, navrhovatel se domnívá, že shora popsaný, na první pohled zcela diametrálně odlišný postup zadavatele ve vztahu k jednotlivým účastníkům svědčí o tom, že zadavatel evidentně zvýhodňoval druhého účastníka. Pokud má zadavatel prostor udržet v zadávacím řízení dvě nabídky a mít tak co nejširší hospodářskou soutěž, a má navíc nástroje k vyzvání k objasnění nabídky ve vztahu k oběma účastníkům, tak toho má využít, a nikoli hledat důvody, proč jednoho s nižší nabídkovou cenou vyloučí a druhého, dvakrát dražšího si v zadávacím řízení ponechá. Takový postup hraničí s libovůlí zadavatele, která je zakázána. Navíc k vyloučení navrhovatele došlo ve chvíli, kdy si zadavatel u druhého účastníka teprve vyjasňoval základní kvalifikační podmínky pro účast na veřejné zakázce, a tedy k takovému nekompromisnímu postupu vůči navrhovateli nebylo nezbytné přistupovat. Druhému účastníku zadavatel poskytoval delší lhůty, a na všechny zjištěné nedostatky se doptal, zatímco navrhovatele kvůli nedostatkům v nabídce rovnou vyloučil. Postup Úřadu je dle navrhovatele nutné považovat za nepřípustně formalistický a mechanický, neboť ve svém důsledku vede k popření účelu a smyslu přezkumného řízení, kterým má být komplexní a materiálně správné posouzení všech relevantních skutečností, které mohou mít dopad na zákonnost postupu zadavatele.
71. Byť může postup zadavatele, kdy se nesnažil (za každou cenu) udržet v zadávacím řízení i druhou nabídku, dokonce s podstatně nižší nabídkovou cenou, na první pohled vyvolávat určité pochybnosti, po přezkoumání okolností šetřeného případu lze uzavřít, že zadavatel postupoval zcela v mezích zákona. Ze zákona plyne, že zadavatel může a nemusí vyzvat k objasnění nabídky. Je to totiž dodavatel, kdo nese odpovědnost za správnost a úplnost své nabídky. Jak bylo uvedeno shora, z rozhodovací praxe plyne, že porušení zásady rovného zacházení se zadavatel nedopustí, pokud některého z uchazečů k objasnění nabídky vyzve a jiného nikoli, za předpokladu, že jejich nabídky neobsahují vady stejného druhu. Za přehnaně formalistický (nebo nepřiměřený) nelze označit takový postup zadavatele, který odpovídá zákonu, ani postup Úřadu, které takové jednání aprobuje. Je nutné si uvědomit, že zadávací řízení představuje „vysoce formalizovaný postup, kde i formální pochybení může vést k negativním důsledkům pro konkrétního uchazeče, projevujícím se například právě vyřazením nabídky a následným vyloučením ze zadávacího řízení, tedy úplným zamezením získání veřejné zakázky a možnosti jejího plnění“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2015, č. j. 10 As 202/2014 – 42, bod 30).
72. Je pravdou, že judikatura dovodila, že v určitých situacích, o které však ve zdejším případě nejde, je postup dle § 46 zákona pro zadavatele obligatorním, a zadavatel tedy za určitých okolností musí účastníka zadávacího řízení vyzvat k objasnění nabídky. Takový postup však platí pouze pro situace, kdy nabídka vykazuje vady, které brání jejímu posouzení, tedy například je nabídka nejasná (tj. zadavatel si nemůže být jist, co má vlastně posuzovat) nebo nabídka obsahuje rozporné údaje (tj. zadavatel neví, který z předložených údajů má brát jako rozhodující). Dále tento postup platí pro situace, kdy je v nabídce obsažena zjevná písařská chyba (blíže srov. rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 50/2010-104 ze dne 6. 10. 2011), tj. situace, kdy by bylo nepřiměřené pro takové banální pochybení dodavatele vyloučit. Naopak nejde o situace, kdy nabídka obsahuje údaje jasné, srozumitelné, bezrozporné (tj. zadavatel ví, co má posoudit), jde ovšem o údaje neprokazující, že dodavatel zadávací podmínku splňuje. V takovém případě zadavatel není povinen uplatnit § 46 zákona. Opačný závěr by byl v rozporu se zásadou profesionality a principem odpovědnosti dodavatele za nabídku. S argumentem a minori ad maius („od menšího k většímu“) lze odkázat na bod 26 rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 31 Af 53/2020 ze dne 19. 11. 2021, kde citovaný soud připustil vylučování i pro nesplnění formálních požadavků stanovených zadavatelem.[13]
73. Je nutno připomenout, že hledisko 3E Úřad posuzuje pouze optikou zákona, a ten zadavatel dodržel. Případnou nevhodnost svého postupu, kdy se zadavatel nesnažil udržet v soutěži nabídku s podstatně nižší nabídkovou cenou, si zadavatel bude muset případně obhájit před jinými orgány, ovšem z hlediska zákona (a přezkumné pravomoci Úřadu) je jeho postup v pořádku. Hospodárnost sice primárně představuje cíl právní úpravy, nikoli však zásadu uplatnitelnou pro samotný průběh zadávacího řízení. Pravidla pro zadávání veřejných zakázek nelze uzpůsobovat požadavku hospodárnosti, neboť by to mohlo vést k popření základních zásad zadávání veřejných zakázek. Naopak zákonodárce zjevně zamýšlel tohoto cíle (hospodárnosti) dosáhnout právě dodržováním zákonem stanovených pravidel a zásad transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace. Právě tyto zásady a pravidla tvoří nutný předpoklad otevřené hospodářské soutěže, která má vést k hospodárnosti zadávání veřejných zakázek. Na základě těchto východisek nelze souhlasit s argumentací navrhovatele, že měl být s ohledem na zásadu hospodárnosti zadavatelem vyzván k doplnění nabídky. Nelze navíc hodnotit či uzavřít, zda by navrhovatel v zadávacím řízení vůbec uspěl s nejvýhodnější nabídkou, jestliže nesplnil zadávací podmínky. Za této situace totiž nelze jeho nabídku srovnávat s těmi, kdo naopak zadávací podmínky splnili.
K zásadě procesní ekonomie
74. Ačkoliv si navrhovatel uvědomuje význam zásady procesní ekonomie zakotvené v § 6 správního řádu, která umožňuje správnímu orgánu vést řízení účelně a efektivně, domnívá se, že nelze takovou zásadu užívat jako prostředek k obcházení povinnosti správního orgánu vypořádat se s veškerou relevantní argumentací a námitkami účastníka řízení. Taková praxe by byla naopak v rozporu s § 50 odst. 3 správního řádu, podle kterého je správní orgán povinen přihlížet ke všem okolnostem, které vyjdou v řízení najevo. Současně navrhovatel uvádí, že dle § 68 odst. 3 správního řádu musí být každé správní rozhodnutí řádně odůvodněno, přičemž z odůvodnění musí být zřejmé, jaké podklady měl správní orgán k dispozici, jak se vypořádal s jednotlivými argumenty účastníků řízení a jaké úvahy jej vedly k vydání rozhodnutí. Úřad však dle názoru navrhovatele zcela rezignoval na jakýkoliv přezkum předložených námitek s odůvodněním, že nejsou rozhodné pro výsledek řízení a ve stručnosti odkázal na zásadu procesní ekonomie. Takový postup navrhovatel shledává za nesprávný a formalistický.
75. K této argumentaci je nutno opět uvést, že Úřad se nezbavuje své pravomoci, ale ve správním řízení řeší pouze otázky, které jsou nutné k rozhodnutí o stavu věci, a nikoli otázky, které na posouzení věci žádný vliv nemají.
76. Procesní ekonomie samozřejmě nemůže mít za cíl rezignaci na požadavek kvality a zákonnosti, účastník nesmí být zbaven možnosti účinně hájit svá práva, k čemuž by došlo např. v případě, kdy by mu byla upřena možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. K ničemu takovému ovšem nyní nedošlo.
77. Je třeba si uvědomit, že řešení každé otázky, která pro rozhodnutí o stavu věci není podstatná, způsobuje neodůvodněné průtahy, ale také zatěžuje účastníky řízení. Je tedy zcela v souladu se zásadou procesní ekonomie, že se Úřad nezabýval otázkami nepodstatnými pro rozhodnutí ve věci. Jak uvádí odborná literatura, „[s]myslem procesní ekonomie je, aby správní orgán prováděl jen ty úkony, které jsou nezbytné ke splnění jeho úkolu a dosažení cíle“.[14]
78. Vzhledem k tomu, že v tomto řízení byl shledán jiný důvod pro vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení, bylo zcela logické, že Úřad považoval za nadbytečné zabývat se důvody dalšími. Z žádného právního ustanovení neplyne povinnost zabývat se v případě jednoho (aprobovaného) důvodu pro vyloučení správností dalších důvodů pro vyloučení. Právě to by totiž bylo procesně neekonomické, neboť správní orgán by musel vyřešit více právních otázek, aby případně dospěl k témuž výsledku. Nelze zapomínat na to, že i druhá strana řízení (zadavatel a případně vybraný uchazeč) má právo na řádný průběh řízení, a rovněž má právo na ukončení řízení v co nejkratším čase. Nejenže by tedy řešení otázky dalšího důvodu vyloučení nutně vedlo k delší době pro zpracování rozhodnutí ze strany Úřadu, byly by to další otázky, ke kterým by se museli účastníci řízení vyjadřovat, a to bez ohledu na to, že výsledek věci by to již změnit nemohlo. Nejde tedy o prostředek k obcházení povinnosti správního orgánu vypořádat se s veškerou relevantní argumentací, jak uvádí navrhovatel.
79. V této souvislosti lze také odkázat na rozhodnutí Úřadu ze dne 30. 1. 2023 sp. zn. ÚOHS-S0348/2022/VZ, ze kterého vyplývá následující: „pokud je předmětem přezkumu rozhodnutí zadavatele o vyloučení účastníka zadávacího řízení odůvodněné více důvody, ke konstatování toho, že toto rozhodnutí je v souladu se zákonem, postačí, že je zjištěna existence alespoň jednoho z uvedených důvodů pro vyloučení. I kdyby tedy ostatní důvody pro vyloučení oprávněné nebyly, Úřad při zjištění i jen jediného oprávněného důvodu vyloučení musí konstatovat, že zadavatel účastníka vyloučil důvodně a jeho postup při vyloučení účastníka byl tedy v souladu se zákonem. Možnost konstatování ze strany Úřadu o oprávněnosti, byť jen jediného z více uváděných důvodů pro vyloučení, je v rámci přezkumu nejen v souladu s rozhodovací praxí Úřadu a správních soudů, ale je též v souladu se zásadou procesní ekonomie.“ [15]
80. Úřad tedy zásadu procesní ekonomie aplikoval zcela správně a v souladu se správním řádem.
K rozhodnutí předsedy Úřadu sp. zn. ÚOHS-R0072, R0073, R0074/2021/VZ ze dne 28. 6. 2021
81. Navrhovatel v rozkladu i replice odkazoval na rozhodnutí předsedy Úřadu sp. zn. ÚOHS-R0072, R0073, R0074/2021/VZ ze dne 28. 6. 2021, které se vyjadřuje k aplikaci zásady procesní ekonomie. V rámci tohoto rozhodnutí předseda Úřadu dovodil, že za určitých okolností je naopak právě v souladu se zásadou procesní ekonomie vhodné a žádoucí, aby se Úřad zabýval i dalšími (zbylými) námitkami navrhovatele, a to za účelem ochrany práv a oprávněných zájmů navrhovatele, zajištění efektivity dalšího průběhu zadávacího řízení a předcházení opakovaným námitkám a návrhům na přezkum postupu zadavatele obsahující tytéž námitkové body, které zůstaly ze strany Úřadu nevypořádané. Dle navrhovatele jsou stěžejní závěry citovaného rozhodnutí aplikovatelné i pro tento případ. Předně by měl Úřad usilovat o komplexní řešení věci, tedy vypořádat se s námitkami navrhovatele do té míry, aby posléze nemuselo docházet k opakovanému podávání návrhů s již jednou uplatněnými, ale ze strany Úřadu nevypořádanými, námitkami. Úřad je stále vázán zásadou materiální pravdy a povinností přezkoumat veškeré relevantní skutečnosti dle § 3 a § 50 správního řádu a rovněž povinností řádně odůvodnit své rozhodnutí v souladu s § 68 odst. 3 správního řádu.
82. K uvedenému rozhodnutí je nutno uvést, že na nyní šetřený případ se závěry v něm uvedené neaplikují, neboť nyní je potvrzováno vyloučení uchazeče ze zadávacího řízení, čímž jeho účast v zadávacím řízení končí. Ať už by existovalo důvodů pro vyloučení více, nebo pouze jediný, vyloučen může být stále jenom jednou. Důsledek, že uchazeč je ze zadávacího řízení vyloučen, ostatně pro něj má velmi podobné důsledky, jako kdyby bylo zadávací řízení zrušeno – on se ho už nadále jednoduše účastnit nemůže. To je snad jedinou paralelou, kterou je možno na odkazovaném rozhodnutí shledat, a pro tento případ, stejně jako v odkazovaném rozhodnutí, není nutno řešit alternativní postup zadavatele, či jaké důsledky by závěry Úřadu měly pro další postup zadavatele v zadávacím řízení. Pro zákonné vyloučení ze zadávacího řízení postačuje, pokud je naplněn alespoň jeden zadavatelem tvrzený důvod, což v šetřeném případě nastalo.
Shrnutí
83. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že Úřad posoudil správně, že zadavatel jednal v souladu se zákonem, když navrhovatele vyloučil ze zadávacího řízení. Napadené rozhodnutí přitom netrpí žádnou z vad tvrzených navrhovatelem – shledávám ho věcně správným a přezkoumatelným.
V. Závěr
84. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, nebyly shledány důvody pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí. Proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona nelze dále odvolat.
otisk úředního razítka
doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Obdrží
1. MT Legal s.r.o., advokátní kancelář, Jana Babáka 2733/11, 612 00 Brno
2. Mgr. Lukáš Srbecký, advokát, Týn 639/1, 110 00
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] Body 56 a 65 odůvodnění napadeného rozhodnutí.
[2] Bod 55 odůvodnění napadeného rozhodnutí.
[3] Bod 57 odůvodnění napadeného rozhodnutí.
[4] Bod 58 odůvodnění napadeného rozhodnutí.
[5] Bod 59 odůvodnění napadeného rozhodnutí.
[6] Body 60- 62 odůvodnění napadeného rozhodnutí.
[7] Bod 66 odůvodnění napadeného rozhodnutí.
[8] Navrhovatel tak např. v bodu 3. rozkladu uvádí, že skutečnost, že nabídky se budou hodnotit podle ekonomické výhodnosti, má být pro správní řízení před Úřadem relevantní s ohledem na další postup zadavatele ve vztahu k vyjasňování si kvalifikačních dokumentů od druhého účastníka zadávacího řízení.
[9] Odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 4 As 90/2006, ze dne 23. 7. 2008: „[n]ení-li z odůvodnění napadeného rozhodnutí zřejmé, proč orgán, který rozhodnutí vydal, nepovažoval za důvodnou právní argumentaci účastníka řízení a proč námitky účastníka považuje za liché, mylné nebo vyvrácené, nutno pokládat takové rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.“ Obdobně navrhovatel cituje z rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 62 Af 36/2017, ze dne 3. 1. 2019, ve kterém Krajský soud konstatuje, že „[n]epřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů je dána mimo jiné tehdy, nevypořádá-li se správní orgán s námitkami či návrhy účastníka správního řízení. Z odůvodnění správního rozhodnutí musí být zřejmé, z jakých důvodů správní orgán k námitkám či návrhům účastníka řízení nepřihlédnul, případně proč považuje námitky za liché a jaké skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, na základě kterých pak bylo rozhodováno.“
[10] JEMELKA, Luboš, PONDĚLÍČKOVÁ, Klára, BOHADLO, David. § 68 [Výroková část, odůvodnění, poučení]. In: JEMELKA, Luboš, PONDĚLÍČKOVÁ, Klára, BOHADLO, David. Správní řád. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 519, marg. č. 30., jak také uváděl zadavatel ve svém vyjádření k rozkladu.
[11] Navrhovatel v návrhu např. uvádí: „je patrné, že dochází v tabulce k uvedení stručné poznámky, která by měla zřejmě vést k doporučení ohledně min. procentuální výše nabídkové ceny. Bohužel grafické znázornění tabulky vede k rovnou několika možným interpretacím ohledně této poznámky. Předně je problematické, že poznámka se nachází pouze na některých řádcích. Dále je problematické, že na řádcích, na kterých se poznámka ohledně maximální či minimální výše nabídkové ceny nenachází není žádné vysvětlení“(bod 19 návrhu), dále „[n]avrhovatel vzhledem ke grafickému znázornění porozuměl poznámkách tak, že polovina částky v excelovském řádku číslo 11 se má přičíst k řádku č. 10 a polovina z částky v řádku č. 11 se má přičíst k řádku č. 12“ (bod 21 návrhu), dále „[n]icméně dle Navrhovatele grafické a textové znázornění a popis umožňují i jinou další interpretaci […] že částka v excelovském řádku 10 se má s ohledem na textové propojení s položkou č. 4 sečíst s částkami uvedenými v celé položce č. 4, tj. řádky 8 a 9“, dále „[s] ohledem na to, že se Zadávací dokumentace přitom nijak touto poznámkou nezabývá, nelze s určitostí říci, jak byla poznámka myšlena“ (bod 23 návrhu).
[12] V bodě 59 napadeného rozhodnutí také Úřad prokázal, že tento postup je zcela v souladu s rozhodovací praxí správních soudů, když odkázal na rozhodnutí Krajského soudu v Brně č. j. 31 Af 83/2020-80 ze dne 23. 11. 2021, dále rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 31 Af 83/2020-80 ze dne 23. 11. 2021, rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 418/2021-31 ze dne 15. 6. 2022, rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 31 Af 53/2020-84 ze dne 19. 10. 2021, rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 30 Af 66/2014-40 ze dne 2. 6. 2016, rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 9 Afs 80/2022-46 ze dne 16. 9. 2022 a rozsudek Nejvyššího správního soudu z 15. 6. 2022, č. j. 7 As 418/2021-31.
[13] „Nakonec žalobce namítá, že je výklad § 46 ZZVZ ze strany zadavatele a žalovaného příliš formalistický a směřuje zcela proti smyslu a účelu tohoto ustanovení, kterým je zejména předcházení formalistickému vyřazování účastníků ze zadávacího řízení. Soud se neztotožnil ani s tímto tvrzením žalobce. Citované ustanovení má pouze umožnit zadavateli, aby nevyloučil uchazeče z formálních důvodů. Nelze z něj však dovodit zákaz vyloučit uchazeče z formálních důvodů. Naopak ZZVZ je postaveno na odpovědnosti uchazeče za podání formálně bezchybné nabídky. Jestliže uchazeč své povinnosti nedostojí, nemůže se domáhat fakultativního postupu ze strany zadavatele. Teoreticky by bylo možné označovat postup zadavatele, který nevyužije možnosti odstranit nedostatky, za formalistický, nicméně takový formalismus plně odpovídá zákonným mantinelům. Rozhodně nelze považovat za formalistický samotný výklad § 46 ZZVZ (konstantně zastávaný správními soudy), který stojí na závěru, že postup dle tohoto ustanovení je v diskreci zadavatele. Výjimkou mohou být situace, kdy zadavatel založí legitimní očekávání, že tohoto postupu využije. Takové legitimní očekávání však v daném případě žalobci nemohlo vzniknout.“
[14] POTĚŠIL, Lukáš. § 6 [Rychlost, hospodárnost]. In: POTĚŠIL, Lukáš, HEJČ, David, RIGEL, Filip, MAREK, David. Správní řád. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 65, marg. č. 9
[15] Jak také uváděl zadavatel ve vyjádření k rozkladu.