číslo jednací: 34588/2025/162
spisová značka: R0101/2025/VZ

Instance II.
Věc PN Opava – Výstavba pavilonu centrálního příjmu pacientů
Účastníci
  1. Psychiatrická nemocnice v Opavě
  2. GEOSAN GROUP a.s.
Typ správního řízení Veřejná zakázka
Výrok rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno
Rok 2025
Datum nabytí právní moci 15. 9. 2025
Související rozhodnutí 24291/2025/500
34588/2025/162
Dokumenty file icon 2025_R0101.pdf 399 KB

 

Spisová značka:  ÚOHS-R0101/2025/VZ

Číslo jednací:      ÚOHS-34588/2025/162      

 

 

Brno 12. 9. 2025

 

 

V řízení o rozkladu doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 15. 7. 2025 navrhovatelem

  • GEOSAN GROUP a.s., IČO 28169522, se sídlem U Nemocnice 430, Kolín III, 280 02 Kolín, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci ze dne 22. 4. 2025 JUDr. Michalem Šilhánkem, advokátem, ev. č. ČAK 17953, LAWYA, advokátní kancelář s.r.o., IČO 07013531, se sídlem č.p. 240, 683 01 Tučapy,

proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0357/2025/VZ, č. j. ÚOHS-24291/2025/500 ze dne 30. 6. 2025,

vydanému ve správním řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele

  • Psychiatrická nemocnice v Opavě, IČO 00844004, se sídlem Olomoucká 305/88, 746 01 Opava,

učiněných při zadávání veřejné zakázky „PN Opava – Výstavba pavilonu centrálního příjmu pacientů“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 16. 10. 2024 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 17. 10. 2024 pod ev. č. Z2024-050998, ve znění pozdějších oprav, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 17. 10. 2024 pod ev. č. 628652-2024, ve znění pozdějších oprav,

jsem podle § 152 odst. 6 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, na základě návrhu rozkladové komise jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0357/2025/VZ, č. j. ÚOHS-24291/2025/500 ze dne 30. 6. 2025

 

p o t v r z u j i

 

a podaný rozklad

 

z a m í t á m.

 

Odůvodnění

 

I.               Zadávací řízení a správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1.             Úřad obdržel dne 12. 5. 2025 návrh navrhovatele na zahájení správního řízení, čímž bylo podle § 249 zákona o zadávání veřejných zakázek ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) zahájeno správní řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky.

2.             Navrhovatel podal návrh z důvodu, že ho zadavatel dne 8. 4. 2025 vyloučil pro nesplnění zadávacích podmínek ze zadávacího řízení a námitky, kterými navrhovatel brojil proti svému vyloučení, zadavatel dne 2. 5. 2025 odmítl. Navrhovatel nepovažoval rozhodnutí o vyloučení ani rozhodnutí o námitkách za učiněné v souladu se zákonem.

II.             Napadené rozhodnutí

3.             Dne 30. 6. 2025 Úřad napadeným rozhodnutím návrh navrhovatele zamítl, neboť nezjistil důvody pro uložení nápravného opatření.

4.             V napadeném rozhodnutí Úřad uvedl, že pro splnění požadavku na srozumitelnost a dostatečnou podrobnost odůvodnění stanoviska zadavatele v rozhodnutí o námitkách není nutné, aby se zadavatel vypořádával s každým dílčím aspektem argumentace stěžovatele. Úřad se neztotožnil s námitkou navrhovatele, že se ze strany zadavatele nedozvěděl relevantní zdůvodnění svého vyloučení (neboť zadavatel poskytl dostatečně podrobné stanovisko k podstatě argumentace navrhovatele). Dále Úřad zdůraznil, že k zadávacím podmínkám a jejich znění je potřeba přistupovat s určitou mírou racionality a s touto racionalitou je i vykládat. Z formálního označení „předpokládaný předmět VZ“ nelze usuzovat, že zadávací podmínka je pro dodavatele nezávazná. Zadavatel dostatečně vymezil, co chápe pod pojmem „veškerá projektová dokumentace a všechny další dokumenty potřebné k řádné realizaci VZ“. Dalo se předpokládat, že o plnění veřejné zakázky projeví zájem odborně zdatní dodavatelé, kteří s výkladem tohoto pojmu nebudou mít problém a budou postupovat s dostatečnou odbornou erudicí. K zadávací podmínce dle čl. 3.1 Svazku 2 zadávací dokumentace (dále jen „předmětná zadávací podmínka“) Úřad konstatoval, že je stanovena od počátku jasně a je z ní jednoznačně seznatelné, že zadavatel požadoval předložení kompletní projektové dokumentace již před započetím stavebních prací. Podotkl, že pokud měl navrhovatel pochybnosti o splnitelnosti předmětu díla ve stanovených termínech za takto stanovených zadávacích podmínek, měl možnost využít institutu vysvětlení zadávací dokumentace, aby tato pochybnost byla vyvrácena, popř. mohl podat proti dané zadávací podmínce námitky, resp. návrh k Úřadu, čehož však nevyužil. Úřad také dodal, že v případě, že je zadávací podmínka stanovena jasně, je argumentace opírající se o odlišnou zavedenou praxi nedostatečná, neboť zadávací dokumentace má vyšší právní závaznost.

III.           Rozklad navrhovatele

5.             Dne 15. 7. 2025 podal navrhovatel Úřadu rozklad proti napadenému rozhodnutí. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo navrhovateli doručeno dne 30. 6. 2025. Rozklad byl podán v zákonné lhůtě.

Námitky rozkladu

6.             Navrhovatel v rozkladu v podstatě opakuje svou argumentaci z návrhu. Tvrdí, že zadavatel prosazuje nesprávný a nepřiměřeně restriktivní výklad předmětné zadávací podmínky týkající se postupu plnění veřejné zakázky, a sice takový, že musí nejprve dojít ke kompletnímu zpracování projektové dokumentace na celou stavbu a k jejímu projednání před zahájením jakýchkoli stavebních prací. Navrhovatel trvá na tom, že jej zadavatel ze zadávacího řízení vyloučil v rozporu s § 48 odst. 2 písm. a) a b) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále jen „zákon“ nebo „ZZVZ“), neboť z navrhovatelem předložené nabídky včetně jejího objasnění zcela jasně vyplývá, že navrhovatel splňuje zadávací podmínky. Zadavatelem uplatněný výklad zadávacích podmínek údajně neodpovídá zásadám dle § 6 ZZVZ a postup zadavatele odporuje § 36 odst. 3 ZZVZ, podle kterého nesmí zadavatel odpovědnost za správnost a úplnost zadávacích podmínek přenášet na dodavatele. Nejasnosti v zadávací dokumentaci, které se projevily v průběhu zadávacího řízení, musí být vykládány k tíži zadavatele, nikoliv účastníků.

7.             Dále navrhovatel tvrdí, že zadavatel nedostatečně odůvodnil oznámení a rozhodnutí o vyloučení navrhovatele[1] (resp. v něm jen popsal, proč navrhovatele vyzval k objasnění nabídky). Zadavatel údajně neuvedl konkrétní důvody vyloučení, ani neoznačil, které zadávací podmínky nebyly podle jeho názoru splněny, resp. nevypořádal se žádným způsobem s objasněním nabídky navrhovatele (tedy ani neuvedl, z jakého důvodu objasnění nabídky nepovažuje za dostatečné), čímž znemožnil navrhovateli efektivní uplatnění právní ochrany a učinil své rozhodnutí nepřezkoumatelným.

8.             Navrhovatel je názoru, že zadavatel dostatečně nevypořádal ani jeho námitky, a rozhodnutí o námitkách[2] je proto nepřezkoumatelné.

9.             Navrhovatel rovněž zpochybňuje zákonnost postupu zadavatele v souvislosti s posunem nejzazšího termínu plnění veřejné zakázky, což navrhovatel považuje za nedovolenou změnu zadávacích podmínek.

10.         Námitky rozkladu jsou podrobněji uvedeny níže v rámci odůvodnění tohoto rozhodnutí.

Závěr rozkladu

11.         Navrhovatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí změnil tak, že shledá porušení ZZVZ zadavatelem, jak uvedl navrhovatel ve svém návrhu, a uloží příslušné opatření k nápravě, případně aby napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc Úřadu k novému projednání.

Vyjádření zadavatele k rozkladu

12.         Zadavatel se ztotožňuje s tím, jak Úřad věc posoudil v napadeném rozhodnutí.

13.         Trvá na tom, že předmětná zadávací podmínka byla stanovena jednoznačným způsobem, přičemž ji nebylo dále potřebné v obsahu ZD jakýmkoli způsobem blíže definovat formou jakéhokoli dalšího požadavku nebo formou výslovného omezení či zákazu jiného postupu. Jelikož zadávací podmínka byla stanovena jednoznačně, domněnka navrhovatele, že Úřad měl přihlédnout a vzít v potaz i účel a předmět veřejné zakázky, resp. praxi obvyklou při zadávání podobných veřejných zakázek a případně vzít v potaz i stav poznání dosažený v oboru předmětu dotčené zakázky – to vše ve vzájemné souvislosti, není v tomto případě namístě a nemá oporu v zákoně. Předmětnou zadávací podmínku si navrhovatel vyložil v rozporu s jejím zněním.

14.         Zadavatel zásadně nesouhlasí ani s názorem navrhovatele, že příkazy objednatele ohledně způsobu provádění díla je zhotovitel vázán, jen plyne-li to ze zvyklostí, anebo bylo-li to ujednáno. I přes skutečnost, že při použití metody Design & Build si vybraný dodavatel projektovou dokumentaci zpracovává sám, tak při jejím zpracování a následně při vlastní realizaci díla je obligatorně vázán obsahem zadávacích podmínek. I když zadavatel zvolil formu zadávacího řízení a realizaci předmětu veřejné zakázky za použití metody Design & Build, určitá možnost volnosti dodavatele nemá znamenat, že tento není povinen dodržet zadavatelem stanovené zadávací podmínky.

15.         Navrhovatel se zásadně mýlí v tom, že při etapizovaném zpracování a předávání projektové dokumentace a následném provádění stavebních prací bude dodržen předpoklad, že veškerá projektová dokumentace bude nejprve zpracována a projednána, a teprve následně budou poskytnuty stavební práce. Ze znění této zadávací podmínky nelze vyvodit, že by mohla být projektová dokumentace zpracovávána vybraným dodavatelem po etapách.

16.         Zadavatel zásadně nesouhlasí s tvrzením navrhovatele, že předmětná zadávací podmínka je podmínkou fakticky nesplnitelnou Pokud navrhovatel zadavatelem stanovený postup realizace předmětu veřejné zakázky považoval za postup iracionální, a to jak z hlediska časového, tak z hlediska obvyklé praxe při zadávání obdobných veřejných zakázek, měl jako zkušený dodavatel možnost podat námitky proti zadávacím podmínkám, což však neučinil. Co se týče pochybností navrhovatele o reálné možnosti splnění předmětu veřejné zakázky z hlediska zejména nejzazšího termínu plnění, zadavatel odkazuje na bod 18 rozhodnutí o námitkách.[3]

17.         K projektové dokumentaci zadavatel poznamenává, že kromě odkazu na stavební zákon rovněž odkázal na vyhlášku č. 169/2016 Sb., o stanovení rozsahu dokumentace veřejné zakázky na stavební práce a soupisu stavebních prací, dodávek a služeb s výkazem výměr, ve znění vyhlášky č. 405/2017 Sb., která ve svém ust. § 2 odst. 1 písm. a) definuje rozsah dokumentace pro zadání veřejné zakázky na stavební práce, která svým rozsahem odpovídá „Projektové dokumentaci pro provádění stavby podle vyhlášky o dokumentaci staveb“. Zadavatel je přesvědčen, že nebyl povinen v zadávacích podmínkách podrobnějším způsobem dále rozvádět, co mají potenciální dodavatelé rozumět pod pojmem projektová dokumentace. Na rozdíl od navrhovatele je zadavatel přesvědčen, že v zadávací dokumentaci je jasným způsobem stanoveno, co zadavatel považuje za projektovou dokumentaci.

18.         Ohledně dokumentace skutečného provedení stavby (dále jen „DSPS“) zadavatel uvádí, že ji nelze podřadit pod projektovou dokumentaci ve smyslu § 158 odst. 2 stavebního zákona. Tedy se nejedná o situaci, kdy existují nejméně dvě výkladové varianty, a proto nelze učinit závěr, že navrhovatel může projektovou dokumentaci předkládat etapizovaně, neboť předmětná zadávací podmínka takovou variantu neumožňuje.

19.         Zadavatel v bodu 6 rozhodnutí o vyloučení navrhovatele jasně uvedl, že navrhovatelem dodatečně předložené a aktualizované harmonogramy nadále nesplňují zadávací podmínky, a to přesto, že zadavatel v žádosti o objasnění nabídky zaslané navrhovateli jednoznačně a konkrétně uvedl, v čem původně předložené harmonogramy zadávací podmínky nesplňují.

20.         K posunu nejzazšího termínu plnění veřejné zakázky zadavatel poznamenává, že se nejedná o porušení zákona, resp. nedodržení zadávacích podmínek ze strany zadavatele. Jedná se o zcela běžnou situaci, kdy v obdobných případech mají zadavatelé v ZD deadline ke splnění předmětu veřejné zakázky, a pokud tuto mezní lhůtu objektivně nelze z důvodu nepředvídaného prodloužení průběhu zadávacího řízení dodržet, kdy v řadě případů dle § 56 správního řádu je rozhodnutí Úřadu dokonce podmíněno získáním odborného posouzení skutečností od jiného správního orgánu, je nezbytné následně deadline prodloužit. V takových případech, po skončení tzv. blokační lhůty (viz § 246 ZZVZ), když pomine zákaz uzavření smlouvy s vybraným dodavatelem, mohou zadavatelé přistoupit k vlastnímu uzavření smlouvy, přičemž jsou nuceni mezní konečný termín pro splnění předmětu zadávané veřejné zakázky posunout, a to maximálně o délku doby, po kterou platil zákaz smlouvu uzavřít.

21.         Zadavatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí potvrdil a podaný rozklad zamítl.

IV.          Řízení o rozkladu

22.         Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87
a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

Stanovisko předsedy Úřadu

23.         Po projednání rozkladu a veškerého souvisejícího spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy a jeho správnost v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k závěru, že Úřad napadeným rozhodnutím rozhodl správně a v souladu se zákonem.

V.            K námitkám rozkladu

Ke sporné zadávací podmínce

Předmět sporu

24.         Zadavatel stanovil zadávací podmínku, dle které: „Pro zadání této veřejné zakázky zadavatel zvolil použití metody Design & Build, kdy vybraný dodavatel nejprve zpracuje veškerou projektovou dokumentaci včetně všech dalších dokumentů potřebných k řádné realizaci VZ, zajistí jednání s dotčenými orgány státní správy a potřebnou inženýrskou činnost a následně poskytne stavební práce a související dodávky a služby.“ (pozn.: tučné zvýraznění doplněno)

25.         V nyní šetřené věci je sporné, zda zadavatelem prosazovaný výklad předmětné zadávací podmínky není nepřiměřeně restriktivní, když dle něj musí nejprve dojít ke kompletnímu zpracování projektové dokumentace na celou stavbu a k jejímu projednání před zahájením jakýchkoli stavebních prací, resp. zda je přípustný i výklad předmětné zadávací podmínky prosazovaný navrhovatelem, tedy že je možné souběžné zpracovávání projektové dokumentace a provádění stavebních prací, kdy však vždy provádění konkrétní části stavebních prací bude předcházet zpracování a schválení kompletní projektové dokumentace na tuto část stavebních prací.

26.         Následně je nutno stanovit najisto, zda navrhovatele zadavatel vyloučil v souladu s § 48 odst. 2 písm. a) a b) ZZVZ, neboť podle navrhovatele z jeho nabídky včetně jejího objasnění zcela jasně vyplývá, že splňuje zadávací podmínky.

Obecná východiska rozhodnutí

27.         V prvé řadě považuje předseda Úřadu za vhodné vyzdvihnout premisy, na které musí být v rámci rozhodování nyní šetřené věci pamatováno, a které prostupují celou níže rozvedenou argumentací.

28.         Zaprvé, zadávací dokumentace musí mít přednost před obecnou praxí, která se od ní odlišuje, neboť má vyšší právní závaznost. Předseda Úřadu se tedy zcela ztotožňuje s tím, co uvedl Úřad v bodu 89 napadeného rozhodnutí: „v případě, že je zadávací podmínka stanovena jasně, je argumentace opírající se o odlišnou zavedenou praxi nedostatečná, neboť je nepochybné, že zadávací dokumentace má vyšší právní závaznost, tj. pokud je něco v určitých situacích možné, neznamená, že může být bez dalšího aplikováno, pokud je to výslovně proti znění konkrétní zadávací podmínky“. Pokud by vznikl rozpor mezi tím, co je uvedeno v zadávací dokumentaci a tím, jak se co „obvykle“ či „tradičně“ dělá, je třeba řídit se zadávací dokumentací. Zadávací dokumentace je základním dokumentem zadávacího řízení a nejvýznamnějším zdrojem informací, na jejímž základě dodavatelé zpracovávají své nabídky. Nelze připouštět, že by jakákoliv zásadní otázka byla dovozována pouze z obvyklé praxe na úkor psaného znění zadávací dokumentace.

29.         Zadruhé, zadávací podmínky je nutno vykládat s určitou mírou racionality a snahou o pochopení, jak (volně parafrázováno) vyslovil již předseda Úřadu v rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-R0021/2021/VZ ze dne 18. 3. 2021, na které odkázal taktéž Úřad v bodu 82 napadeného rozhodnutí. Takový postup by měl zamezit tomu, aby ze zadávacích podmínek byly vyvozovány absurdní závěry, které jsou navíc se zadávacími podmínkami samotnými v rozporu. Např. Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne 28. 7. 2022, č. j. 30 Af 30/2021-172, uvádí: „zpochybnit konkrétní zadávací podmínky je možné prakticky kdykoliv, protože se bude dodavateli zdát, že podmínka mohla být formulována jinak a lépe – citlivěji k jeho vlastním potřebám a dosažené kvalifikaci. Při posuzování zadávací dokumentace je důležité, zda je taková podmínka racionální a odpovídá tomu, čeho chce zadavatel dosáhnout.“

K výkladu sporné zadávací podmínky

30.         Z jazykového vyjádření předmětné zadávací podmínky zřetelně plyne, že zadavatel požadoval před zahájením stavebních prací mít od dodavatele zpracovanou veškerou projektovou dokumentaci. Pokud by zadavatel tyto dvě fáze nechtěl nutně odlišit, pak je otázkou, proč by tuto větu do zadávací dokumentace začleňoval. Lze předpokládat, že kdyby předmětem veřejné zakázky mělo být zpracování projektové dokumentace a provádění stavebních prací bez ohledu na časovou souslednost těchto činností, zadavatel by nepoužil uvedenou formulaci se slovy „nejprve“, „veškerou“ a „následně“. Pokud tedy výrazům, které zadavatel použil, přikládáme jejich obvyklý význam (což nyní není důvod nečinit), musíme dojít k závěru, že zadavatel opravdu vyžadoval zpracování veškeré projektové dokumentace před zahájením jakýchkoli stavebních prací.

31.         Pokud zadávací podmínky posoudíme systematickým výkladem, jazykový výklad zadávací podmínky není v rozporu se zbytkem ustanovení zadávací dokumentace. Tato zadávací podmínka sice nikde v rámci zadávací dokumentace není rozvedena či zopakována, to však není nutné a nesnižuje to její relevanci a závaznost (jak také řekl Úřad v bodu 89 napadeného rozhodnutí). Neexistuje zákonné pravidlo, dle kterého by zadávací podmínka byla platná pouze tehdy, je-li v rámci zadávací dokumentace zopakována či zdůrazněna. Nutnost vykládat zadávací podmínky systematicky nelze vyložit tak, že když je určitý požadavek v zadávací dokumentaci zmíněn jen jedenkrát, tak neplatí. Zadavatel ve vyjádření k rozkladu sice poukazuje na znění zadávací podmínky stanovené v čl. 5.2 písm. b) Svazku 2 ZD, podle které vypracovaný harmonogram realizace díla musí být v souladu se ZD, na což však nelze nahlížet jako na další vyjádření předmětné podmínky, když jde o zcela obecné tvrzení.

32.         Navrhovatel se domnívá, že i jeho výklad, dle kterého může současně zpracovávat projektovou dokumentaci k jedné části díla, a současně provádět stavební práce jiné části díla, je v souladu s předmětnou zadávací podmínkou, což odůvodňuje tím, že „v kontextu celých zadávacích podmínek nic nebrání zcela racionálnímu a logickému výkladu, že může docházet k etapizovanému zpracování a předávání projektové dokumentace a následnému provádění stavebních prací“, a „[t]aké v případě tohoto výkladu totiž bude dodržen předpoklad, že veškerá projektová dokumentace bude nejprve zpracována a projednána, a teprve následně budou poskytnuty stavební práce“ a „[j]ediným rozdílem je, že tento předpoklad bude plněn postupně, tj. v jednotlivých etapách“. Navrhovatel trvá na tom, že existuje objektivně možný výklad, že není nutné, aby byla dokončena projektová dokumentace jako celek (na celou stavbu) před tím, než budou realizovány jakékoli stavební práce, ale musí být realizovány vždy jen ty projektové práce, které předchází stavebním pracím, které mají být prováděny. Trvá tedy na tom, že splnil zadávací podmínky a neměl být ze zadávacího řízení vyloučen.

33.         Pokud bychom prohlásili výklad navrhovatele za možný, pak by byla věta „kdy vybraný dodavatel nejprve zpracuje veškerou projektovou dokumentaci včetně všech dalších dokumentů potřebných k řádné realizaci VZ, zajistí jednání s dotčenými orgány státní správy a potřebnou inženýrskou činnost a následně poskytne stavební práce“ zcela bezobsažná. Pokud by zadavatel chtěl pouze říci, že využívá metodu Design & Build (a touto větou ji popsat), pak je otázkou, proč by předmětnou větu do ZP vkládal. Je samozřejmé, že jakékoli stavbě musí předcházet zhotovení projektové dokumentace - bez plánů nelze stavět. Ale tím, že zadavatel takto upřesnil, jakým způsobem si přeje postupovat, s použitím slov „nejprve“ „veškeré“ a následně“, vyloučil možnost, aby se předmětné činnosti (projektování a stavění) časově prolínaly. Výklad předestřený navrhovatelem je rozporný se zněním předmětné zadávací podmínky.

34.         Navrhovatel rovněž namítá, že se Úřad v napadeném rozhodnutí touto možností výkladu dostatečně nezabýval, když uzavřel, že zadávací podmínka byla stanovena „od počátku jasně“ (a to tak, jak ji vykládá zadavatel), a proto je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné.

35.         Pokud navrhovatel namítá, že Úřad se touto možností výkladu nezabýval, jeho tvrzení se nezakládá na pravdě, neboť Úřad uvedl, že předmětná zadávací podmínka je stanovena od počátku jasně a je z ní jednoznačně seznatelné, že zadavatel požadoval předložení kompletní projektové dokumentace již před započetím stavebních prací.[4] Jinými slovy, když zadávací podmínka byla stanovena jednoznačně, nelze připustit žádný její alternativní výklad.

36.         Pokud jde o výklad logický a teleologický, v tomto kontextu navrhovatel de facto říká, že se mu jevilo logické vyložit předmětnou zadávací podmínku v rozporu s jejím jazykovým zněním, protože takovýto způsob plnění je neobvyklý a zadavatel trval na co nejdřívějším termínu plnění. Zadavatel sice své důvody, které ho ke stanovení této zadávací podmínky vedly, neuvádí, k tomu ovšem není nijak povinen. Jak dovodil Úřad, lze předpokládat, že zadavatel chce mít jistotu, že projektová dokumentace bude zhotovena kompletní a mj. v určité kvalitě.[5] Navrhovatel však nemůže dovozovat výklad rozporný s jazykovým zněním jen z důvodu, že jemu by to tak přišlo logičtější. Navrhovatel sice podotýká, že navrhovaným etapizovaným řešením rovněž dojde k zajištění splnění tohoto účelu zadávací podmínky, spíše ho bude dosaženo lépe a efektivněji, ale zadavatel jednoduše stanovil své požadavky na základě svých objektivních potřeb, a navrhovatel mu nemůže vnucovat řešení jiné, které dle jeho názoru vyhoví požadavkům zadavatele lépe. Úkolem Úřadu není hledat ideální podobu zadávacích podmínek a diktovat zadavateli, jak je formulovat. Úřad posuzuje toliko zákonnost postupu zadavatele při zadávání veřejných zakázek, tedy soulad jeho rozhodnutí s literou zákona. Jakkoli se může rozhodnutí zadavatele nebo jiný relevantní úkon Úřadu jevit jako neefektivní či dokonce iracionální, nemůže Úřad bez dalšího tuto okolnost ve svém rozhodování zohlednit. Ačkoli navrhovatel tvrdí, že předmětná zadávací podmínka se dá vyložit i jiným způsobem, než tvrdí zadavatel, resp. že jeho nabídka je v souladu se zněním předmětné zadávací podmínky, tím, že poukazuje na neobvyklost požadavku zadavatele neumožnit souběžné zpracování projektové dokumentace a provádění stavebních prací ve spojení s nesplnitelností termínu, vlastně přiznává, že musel zadávací podmínku vyložit kreativně a nikoli tak, jak plyne z jejího jazykového znění. Ostatně v rozkladu navrhovatel uvádí: „v případě jasně stanovené zadávací podmínky není třeba přihlížet k odlišně zavedené praxi a podmínku tím popírat“, což implikuje, že když podle něj předmětná zadávací podmínka není stanovena jasně, pak je nutné přihlížet k praxi a podmínku tím popřít. V nyní šetřeném případě tedy přiznává, že svým výkladem zadávací podmínku de facto popřel. Argumentace navrhovatele je tedy v tomto ohledu značně rozporná.

37.         Navrhovatel na podporu své argumentace ohledně existence dvojího možného výkladu zadávací dokumentace odkazuje na rozhodnutí předsedy Úřadu sp. zn. ÚOHS-R0153/2024/VZ, č. j. ÚOHS-41483/2024/162 ze dne 6. 11. 2024, v němž se uvádí: „Dodavatelům při podání nabídky nemusí být na první pohled z textu zadávací dokumentace zřejmé, který výklad zadavatel skutečně preferuje, nicméně průměrný odborně zdatný dodavatel je schopen na základě výkladových metod, které právní řád uznává, dojít k jednomu správnému výkladu požadavku zadavatele. Těmito metodami jsou např. logický, systematický, teleologický výklad. Pokud ani použití těchto metod nevede k získání jednoho výkladu, který jako správný obstojí, zbývá metoda poslední, a tou je výklad tzv. contra proferentem, tedy výklad v neprospěch toho, kdo sporného pojmu použil poprvé, což je zpravidla zadavatel jakožto tvůrce zadávací dokumentace. To znamená, že za takové situace, kdy existuje více výkladových variant, které se výkladem nepodařilo zredukovat na jednu správnou, je namístě zadávací podmínku vyložit tak, že se upřednostní ta z interpretací, která co nejméně omezuje dodavatele, a v důsledku tedy i soutěž o veřejnou zakázku. Zadavatel tak musí akceptovat nabídky, které se řídily kteroukoliv z těchto v úvahu přicházejících interpretací.“

38.         Dále navrhovatel okazuje na rozsudek KS v Brně ze dne 6. 6. 2013, sp. zn. 62 Af 41/2012, kde se uvádí: „Za situace, kdy text zadávací dokumentace za použití shora uvedených argumentů nevylučuje ani výklad zastávaný žalovaným (a zadavatelem), ani výklad zastávaný žalobcem, není třeba se z pohledu přezkumu postupu žalovaného k některému z obou takových výkladů „za každou cenu“ přiklonit. Podstatné je, že oba tyto výklady objektivně mohou přicházet v úvahu, a tedy že zadávací dokumentace připouští rozdílné výklady – oba racionální, logické a možné, nikoli nevěrohodné a absurdní. Pokud přitom objektivně existuje více možných výkladů týkajících se otázky, jak má být nabídka konstruována, tu tedy ohledně sankce ve vztahu k neposkytnutí Podpůrných služeb, pak nemůže taková interpretační nejistota stíhat žádného z uchazečů, ale zadavatele samotného“.

39.         K tomu je nutno uvést, že předseda Úřadu se s výše uvedenými rozhodnutími plně ztotožňuje. Navrhovatel však pomíjí, že dle KS v Brně je kladen důraz na to, aby v případě, kdy má být připuštěno více možných výkladů zadávací dokumentace, byly oba výklady „racionální, logické a možné, nikoli nevěrohodné a absurdní“. Jak bylo uvedeno výše, prostým jazykovým výkladem sporné zadávací podmínky je třeba dojít k závěru, že cílem zadavatele zcela jednoznačně bylo mít k dispozici veškerou projektovou dokumentaci před zahájením jakýchkoli stavebních prací. Vzhledem k tomu, že výklad prosazovaný navrhovatelem je v přímém rozporu s jazykovým vyjádřením dané zadávací podmínky, které je nutno brát jako primární, a které je i souladné se zbytkem zadávací dokumentace, není dána žádná interpretační nejistota a výklad navrhovatele nelze shledat rovnocenným, racionálním, logickým a možným.

40.         Jak již uvedl Úřad, pokud je něco v určitých situacích možné (např. při použití metody Design & Build dodavatel obvykle může současně projektovat a provádět stavební práce), neznamená to, že to může být bez dalšího aplikováno, pokud je to výslovně proti znění konkrétní zadávací podmínky. Nyní řešená předmětná zadávací podmínka byla zadavatelem určena natolik jednoznačně, že nelze připustit její jakýkoli jiný, kreativní výklad. Pokud měl navrhovatel za to, že je více možných výkladů, mohl využít institutu objasnění zadávacích podmínek.

41.         Lze tedy shrnout, že navrhovatelův výklad sporné zadávací podmínky není výkladem rovnocenným, předmětná zadávací podmínka je srozumitelná, jasná a jednoznačná a umožňuje toliko jediný výklad, tedy že zadavatel požadoval předložení kompletní projektové dokumentace již před započetím stavebních prací. V takové situaci není objektivně dána existence výkladové nejistoty ohledně skutečného obsahu zadávací dokumentace (zadávací podmínka neumožňovala dvojí výklad), a tudíž ani neexistuje prostor pro to, aby se Úřad přikláněl k jiné výkladové alternativě, která není srovnatelná.

K navrhovatelem tvrzeným důvodům, proč upřednostnit jeho výklad

42.         Navrhovatel výklad zadavatele považuje při zohlednění kontextu celé zadávací dokumentace (přičemž zohledňovat celý kontext zadávací dokumentace by se mělo vždy s ohledem na rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R0216/2018/VZ-06462/2019/322/PJe ze dne 4. 3. 2019) za méně logický, neboť je pak zadávací podmínka minimálně zčásti nesplnitelná a vede k absurdním výsledkům, a to z těchto důvodů:

    • V případě restriktivního výkladu zadavatele je nejzazší termín plnění nesplnitelný. Navíc zadavatel tím, že dobu plnění hodnotil v rámci hodnotících kritérií, vyjádřil svůj zájem na co nejdřívějším plnění a zákaz zpracovávat současně projektovou dokumentaci a provádět stavební práce by směřoval proti tomuto záměru.
    • Zadavatel v zadávacích podmínkách neobjasnil, co se rozumí projektovou dokumentací, přičemž některé dokumenty pro realizaci VZ nelze doložit před realizací stavebních prací. Realizace VZ není pouze realizací stavby, ale zahrnuje navíc úpravu projektové dokumentace, inženýrskou činnost a DSPS, která se však vyhotovuje až po realizaci stavby. S tímto se Úřad dle navrhovatele nevypořádal. Pokud Úřad odkazuje na to, že DSPS není projektovou dokumentací ve smyslu § 158 odst. 2 stavebního zákona, není tato skutečnost v kontextu zadávacích podmínek fakticky relevantní, jelikož i kdyby bylo dovozeno, že DSPS není „projektovou dokumentací“ v kontextu zadávacích podmínek, je nepochybně „dalším dokumentem potřebným k řádné realizaci VZ“. Zadavatel její vypracování výslovně požaduje v čl. III. odst. 7 závazného návrhu smlouvy o dílo. Druhá věta čl. 3.1. Svazku 2 ZD nevymezuje, co rozumí zadavatel projektovou dokumentací pro účely výkladu zadávacích podmínek, resp. první věty čl. 3.1. Svazku 2 ZD[6]. V této větě vymezuje zadavatel zpracování projektové dokumentace pro realizaci stavby jako účel zadávané veřejné zakázky. Nadto zadavatel hovoří pouze o tom, že „projektová dokumentace pro realizaci stavby“ musí být zpracována dle platných a účinných konkrétně zmíněných právních předpisů, nikoli tedy obecně o tom, že projektovou dokumentací se rozumí projektové dokumentace dle platných a účinných konkrétně zmíněných právních předpisů, jak nedůvodně dovozuje Úřad. Druhou větu čl. 3.1. Svazku 2 ZD tedy dle navrhovatele v žádném případě nelze chápat jako výkladové pravidlo pro pojem „projektová dokumentace“, jelikož tato věta vymezuje účel veřejné zakázky, nemá za cíl definovat, co zadavatel rozumí projektovou dokumentací, a hovoří jen o realizační dokumentaci (dokumentaci pro provedení stavby). Úřad tedy napadené rozhodnutí staví na nesprávně zjištěném skutkovém stavu.
    • Realizace staveb na základě neměnné projektové dokumentace je fakticky nereálná.
    • Při použití metody Design & Build má mít zhotovitel větší odpovědnost, a i větší volnost. Z § 2592 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“) navrhovatel dovozuje, že při plnění smlouvy o dílo zhotovitel postupuje při provádění díla samostatně a je příkazy objednatele vázán, jen plyne-li to ze zvyklostí nebo je-li to ujednáno. V případě zakázek realizovaných metodou Design & Build se tento způsob provádění díla projevuje ještě výrazněji, neboť tam si projektovou dokumentaci zpracovává sám zhotovitel. Toto údajně tvrdil navrhovatel již v bodu 27 návrhu a Úřad tuto argumentaci nevypořádal.
    • Vzhledem k tomu, že předmětná zadávací podmínka je neobvyklá, má zásadní vliv na plnění a promítá se do hodnoceného údaje, mají tyto skutečnosti vliv na posouzení toho, zda je zadávací podmínka stanovena jednoznačně. V případě jasně stanovené zadávací podmínky není třeba přihlížet k odlišně zavedené praxi a podmínku tím popírat, navrhovatel však trvá na tom, že předpoklad Úřadu, že zadávací podmínka je stanovena jasně, je mylný. Dle navrhovatele přitom z rozhodnutí předsedy Úřadu[7] vyplývá, že Úřad má přihlížet k zavedené praxi (včetně dalších interpretačních hledisek) již při posouzení, zda zadávací podmínka je stanovena jasně, tj. již pro účely závěru, zda dané ustanovení zadávací dokumentace nepřipouští více myslitelných výkladových variant.
    • Pokud je zadávací podmínka v zadávací dokumentaci jen na jednom místě, navíc pod nadpisem „Předpokládaný předmět […]“, nepůsobí závazně.

43.         K tomu předseda Úřadu uvádí následující.

44.         Ze skutečnosti, že zadavatel zohlednil dobu (rychlost) plnění v rámci hodnoticích kritérií, nelze dovozovat, že by se měla předmětná zadávací podmínka vyložit v rozporu se svým jazykovým zněním. Pokud navrhovatel dokonce považoval splnění zakázky v zadavatelem považovaném termínu za nereálné (při dodržení zadavatelem preferovaného výkladu), pak toto nepodporuje žádnou konkrétní argumentací, resp. rozklad neobsahuje žádnou konkrétní kalkulaci svědčící o tom, že je termín plnění skutečně nereálný. Minimálně druhý uchazeč v pořadí s dodržením termínu dle jím předloženého harmonogramu problém neměl, stejně tak si nikdo na stanovený termín plnění nestěžoval v rámci dotazů a připomínek k zadávací dokumentaci (viz také níže), což by mohly být indicie svědčící o relevantnosti související argumentace navrhovatele.

45.         K nereálnosti termínu plnění se zadavatel také obsáhle vyjádřil v rozhodnutí o námitkách, konkrétně v jeho bodě 18 uvedl: „Samozřejmě při úvahách o možné délce splnění kompletního předmětu veřejné zakázky vzal zadavatel do úvahy i event. nepředvídatelné okolnosti jež mohou nastat v průběhu plnění předmětu veřejné zakázky, jako např. časově nevyzpytatelnou délku doby fáze projednávání dokumentace s dotčenými orgány veřejné správy, na což v námitkách poukazuje i stěžovatel. Jelikož není objektivně možné takovéto okolnosti a časové průtahy v jednání s dotčenými orgány předvídat, stanovil zadavatel lhůtu splnění kompletního předmětu veřejné zakázky v délce 21 měsíců při vědomí toho, že pokud nastanou nepředvídané okolnosti vyžadující provedení dodatečných služeb, např. na základě požadavků na doplnění či úpravy projektové dokumentace ze strany dotčených orgánů státní správy, lze postupovat ve smyslu ust. § 222 odst. 5 a 6 zákona, a dohodnout s vybraným dodavatelem úpravu/změnu závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku.“ Dále se zadavatel v bodu 18 rozhodnutí o námitkách vyjádřil ve smyslu, že objektivně nelze možné průtahy v jednání s dotčenými orgány předvídat a proto „stanovil zadavatel lhůtu splnění kompletního předmětu veřejné zakázky v délce 21 měsíců při vědomí toho, že pokud nastanou nepředvídané okolnosti vyžadující provedení dodatečných služeb, např. na základě požadavků na doplnění či úpravy projektové dokumentace ze strany dotčených orgánů státní správy, lze postupovat ve smyslu ust. § 222 odst. 5 a 6 zákona, a dohodnout s vybraným dodavatelem úpravu/změnu závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku“, přičemž uvedl, že „Zadavatel se na rozdíl od stěžovatele nedomnívá, že při respektování a dodržení podmínky dle bodu 3.1., kdy vybraný dodavatel nejprve zpracuje veškerou projektovou dokumentaci včetně všech dalších dokumentů potřebných k řádné realizaci VZ, zajistí jednání s dotčenými orgány státní správy a potřebnou inženýrskou činnost a následně poskytne stavební práce a související dodávky a služby, není možné zadavatelem stanovený časový rámec splnit/dodržet“. Zadavatel tedy původně stanovený termín nepovažoval za nereálný a hodlá ho přiměřeně prodloužit o dobu řízení před Úřadem. To, zda zadavatel i přes procesní průtahy v zadávacím řízení stihne zrealizovat zakázku v termínu, který si předsevzal, je odpovědností zadavatele, resp. otázkou, zda pro případnou změnu závazku najde podklad v podmínkách § 222 ZZVZ, což ale není předmětem tohoto řízení.

46.         Co se týče nemožnosti předložit veškeré dokumenty před započetím stavebních prací, pak samozřejmě nelze zadávací podmínku vykládat tak, že je touto dokumentací myšlena i DSPS. Zde se právě jedná o nutnost přistupovat k zadávacím podmínkám s určitou mírou racionality a překlenout případné nejasnosti snahou uchazeče o pochopení. Navrhovatel tvrdí, že zadavatel nestanovil, co myslí projektovou dokumentací, avšak zadavatel (právě ve sporném čl. 3.1 Svazku 2 zadávací dokumentace) stanovil, že účelem zadávané VZ je podle vybraným dodavatelem vyhotovené „Projektové dokumentace pro realizaci stavby“ dle platného a účinného zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon, a podle vyhl. č. 169/2016 Sb., o stanovení rozsahu dokumentace veřejné zakázky na stavební práce a soupisu stavebních prací, dodávek a služeb s výkazem výměr, ve znění vyhl. č. 405/2017 Sb., provedení rekonstrukce stávajícího pavilonu č. 5 (parc. č. 2251/5) s přístavbou (parc. č. 2242, 2237, 2251/3) a realizace výstavby jednopodlažní novostavby pavilonu Centrálního příjmu s lůžkovým oddělením (parc. č. 2227/1).

47.         Zadavatel tedy odkázal na to, že projektovou dokumentací myslí dokumentaci dle stavebního zákona (který ji definuje ve svém § 157) a dle uvedené vyhlášky (která ve svém § 2 stanoví rozsah dokumentace pro zadání veřejné zakázky na stavební práce). Není zřejmé, proč navrhovatel jako zkušený dodavatel požaduje ostatně definovat, co zadavatel myslí pojmem projektová dokumentace. Uvedenou zadávací podmínku lze zcela jednoduše vyložit tak, že veškerou dokumentaci, podle které má vybraný uchazeč následně provádět stavební práce, má uchazeč zpracovat a dát k dispozici před tím, než započne jakékoli stavební práce. Na tom nemůže nic změnit ani to, že DSPS je také dokumentem potřebným k řádné realizaci veřejné zakázky, neboť krom toho (jak správně Úřad zhodnotil) dokumentace skutečného provedení stavby není projektovou dokumentací ve smyslu stavebního zákona a nelze dospět k takovému (absurdnímu) výkladu, že i tuto dokumentaci měl navrhovatel (či uchazeči obecně) předkládat před zahájením stavebních prací. Závěry Úřadu tedy jsou v souladu se skutkovým stavem.

48.         V prvé řadě navrhovatel opomíjí, že velkou část projektové dokumentace již má zadavatel zpracovánu a po navrhovateli požaduje více méně pouze zpracování té části, kde došlo ke změně původního plánu.[8] Vybraný uchazeč tedy nemá zpracovávat kompletní projektovou dokumentaci k celému předmětu plnění. I pokud by se daná zakázka nerealizovala formou Design & Build a zadavatel měl nejprve zpracovánu kompletní projektovou dokumentaci, podle níž by se stavba již realizovala pouze ve smyslu realizace stavební, pak jsou zadavatelé zvyklí řešit situaci, kdy dojde k potřebě změnit projektovou dokumentaci. Nejde tedy o specifikum metody Design & Build, pro kterou by bylo třeba vykládat spornou zadávací podmínku odlišně od jejího znění. Není úkolem Úřadu spekulovat, jak bude zadavatel tuto situaci řešit. Nastat může a zadavatelé k řešení nastalé potřeby změny disponují nástroji jak v rámci metody Design & Build, tak v případě rozdělení plnění do etap na projektovou a stavební část.

49.         Co se týče navrhovatelem tvrzené volnosti zhotovitele při použití metody Design & Build, pak i zde je nutno konstatovat, že odlišnou praxí nelze argumentovat tehdy, když je konkrétní zadávací podmínka stanovena odlišně, neboť zadávací dokumentace má vyšší právní závaznost. Není pravdou, že by se s touto argumentací Úřad nevypořádal, neboť tak učinil v bodu 89 napadeného rozhodnutí, který byl citován výše. Nadto použití této metody neznamená pro zadavatele pouze to, že snad může dodavatel průběžně zpracovávat projektovou dokumentaci a současně stavět (jak uvádí navrhovatel), ale je to zejména přenesení odpovědnosti na dodavatele za obě fáze plnění. Tedy jak za fázi projektování, tak za fázi stavební, což ale nevylučuje, aby zadavatel mohl chtít tyto fáze realizovat postupně, jak tomu je v této zakázce.

50.         Námitka, že zadávací podmínka je v zadávací dokumentaci pouze na jednom místě, již byla vypořádána výše. Navíc by se dalo odkázat na nezbytnou úroveň profesionality, odbornosti a pečlivosti, kterou lze od uchazeče o veřejnou zakázku, jakožto profesionála na daném segmentu trhu, očekávat v rámci jeho práce se zadávací dokumentací.

51.         Ohledně problematiky spojené s označením nadpisu „předpokládaný předmět“ se plně ztotožňuji s posouzením Úřadu uvedeným v bodu 83 napadeného rozhodnutí, kde Úřad uvedl, že „v předmětném nadpisu zadavatel promítl svůj záměr – zadavatel se rozhodl užít postup Design & Build, který umožní zadavateli čerpat ze zkušeností dodavatele a současně dá prostor dodavateli využít svých odborných zkušeností a lze předpokládat, že odborně zdatný dodavatel může v rámci obecně nastavených mantinelů (v předmětném bodu zadávací dokumentace následuje po odstavci obsahujícím namítanou zadávací podmínku i obecný popis připravované stavby s konkretizací stavebních objektů a popisu technologických prvků, které mají být užity) navrhnout zadavateli zlepšení, využít inovativní přístup a užít určitých technických/technologických řešeních, o kterých zadavatel při vymezení předmětu dosud neuvažoval, a proto by mohlo dojít k dílčím změnám předmětu, které by však nijak neovlivnily celkovou povahu veřejné zakázky“. Rozhodně ze skutečnosti, že je předmětná zadávací podmínka uvozena nadpisem obsahujícím slovo „předpokládaný“ nelze usuzovat, že jde o podmínku nezávaznou.

K námitce týkající se nezbytnosti rozlišovat závěry rozhodovací praxe týkající se rušení zadávacího řízení a vyloučení uchazeče

52.         Navrhovatel namítá, že Úřad v bodu 82 napadeného rozhodnutí odkazuje na rozhodovací praxi Úřadu[9], která se však vztahuje toliko k otázce zrušení zadávacího řízení, ačkoli v případě návrhu navrhovatele se jedná o obranu navrhovatele proti jeho vyloučení ze zadávacího řízení. Dle navrhovatele se jedná o zcela odlišnou situaci. Zadávací podmínka, u níž se v průběhu zadávacího řízení projeví, že může umožňovat více výkladů, nemusí být vždy důvodem pro zrušení zadávacího řízení, má však podstatný dopad do možnosti zadavatele vyloučit dodavatele, který postupuje v zadávacím řízení dle některého z možných výkladů. V řešeném případě je přitom opatřením ultima ratio vyloučení dodavatele, proto musí být postaveno zcela najisto, že zadávací podmínky neumožňují i jiný racionální výklad, který by vedl k tomu, že dodavatel ze zadávacího řízení vyloučen být neměl, tj. že zadávací podmínky splnil. K tomu je třeba uvést, že v bodu 82 napadeného rozhodnutí odkazovaná rozhodnutí a v nich uvedené závěry jsou obecně platné a lze je převzít jak pro situaci rušení zadávacího řízení, tak pro vyloučení uchazeče. Závěr, který z odkazovaných rozhodnutí můžeme (resp. musíme) převzít pro nyní šetřenou věc, je, že k zadávacím podmínkám je nutno přistupovat s určitou mírou racionality a s touto racionalitou je i vykládat. Racionální optikou je totiž na zadávací podmínky potřeba nahlížet vždy a uchazeči by měli vyvinout jistou snahu o pochopení a použít při tom své odborné a praktické znalosti. To byl důvod, proč Úřad na tato rozhodnutí odkázal.

K námitce navrhovatele, že nemohl využít institutu vysvětlení zadávací dokumentace

53.         Navrhovatel nesouhlasí s tím, že měl možnost využít institutu vysvětlení zadávací dokumentace, případně podat proti předmětné zadávací podmínce námitky. Nejasnost předmětné zadávací podmínky se totiž podle něj projevila až při posuzování nabídek, přičemž navrhovatel se dozvěděl o tom, že zadavatel aplikuje jiný, jediný (rigidní) výklad předmětné zadávací podmínky fakticky až z rozhodnutí o jeho vyloučení, a to i zde tento výklad musel navrhovatel spíše jen dovozovat, jelikož je přesvědčen, že ani v rozhodnutí (či oznámení) o vyloučení se zadavatel nevěnoval dostatečně argumentaci, v níž by odůvodnil a objasnil, jak zadávací podmínku vykládá a proč odmítá výklad navrhovatele.

54.         V žádosti o objasnění nabídky[10] zadavatel uvedl toto: „Vaše nabídka obsahuje „Závazný časový harmonogram realizace díla“, podle kterého výstavbu realizace díla hodláte zahájit ještě před vlastním zpracováním „Projektové dokumentace pro realizaci stavby“, což je v rozporu s výše uvedenou podmínkou, dle které vybraný dodavatel nejprve zpracuje veškerou projektovou dokumentaci včetně všech dokumentů potřebných k řádné realizaci VZ0201034 PN Opava – Výstavba pavilonu centrálního příjmu pacientů a následně poskytne stavební práce a související dodávky a služby.“

55.         Není tedy pravdou, že se navrhovatel se zadavatelovým výkladem předmětné zadávací podmínky seznámil až v rozhodnutí o vyloučení.

56.         Zvláště s poukazem na údajnou navrhovatelem zastávanou nesplnitelnost stanoveného termínu plnění se nabízí, aby si uchazeč od zadavatele vyžádal objasnění, pokud ho za jazykového výkladu předmětné zadávací podmínky nepovažuje za reálný. To ale navrhovatel neučinil. Z veřejných zdrojů[11] vyplývá, že ani nikdo jiný z uchazečů o veřejnou zakázku s termínem plnění problém neměl; ačkoli zadávací podmínky byly objasňovány celkem 11x (resp. zadavatel vydal 11 objasnění či upřesnění, z nichž některá obsahovala odpovědi i více než na 10 dotazů, žádný z nich nesměřoval na nutnost upravit termín plnění). Ve Vysvětlení ZD č. 2 zadavatel dokonce vyhověl žádosti o prodloužení lhůty k podání nabídek o téměř 2 měsíce, (v žádosti bylo uvedeno, že model Design & Build vyžaduje větší úsilí od uchazečů pro odpovědné zpracování cenových nabídek) – žádost se ovšem týkala lhůty k podání nabídek, nikoli lhůty k plnění. V rámci Vysvětlení ZD č. 4 byl řešen mechanismus, jak se bude postupovat v případě prodlení státních orgánů a také zadavatel v tom smyslu upravil znění čl. IV. odst. 1 Návrhu obchodních a smluvních podmínek.

K námitce, že zadavatel posunul termín plnění

57.         Navrhovatel namítá, že Úřad v napadeném rozhodnutí nezohlednil tvrzení zadavatele, že původní termín plnění, který byl zadavatelem stanoven jako nejzazší[12], a to v ZD i v závazném návrhu smlouvy, má být posunut s ohledem na procesní průběh zadávacího řízení. Takový postup zadavatele je dle navrhovatele z hlediska ZZVZ zcela nepřijatelný a vede až k pochybnostem o transparentnosti a nestrannosti postupu zadavatele, který zjevně plánuje vyjít vstříc druhému účastníku zadávacího řízení v pořadí.

58.         Úřad se v tomto ohledu žádného pochybení nedopustil. Posuzoval totiž v rámci návrhu soulad rozhodnutí zadavatele o vyloučení navrhovatele se zákonem. Údajné další možné postupy zadavatele nemohou a nejsou předmětem přezkumu. Současně je třeba připomenout, že je posuzována nabídka navrhovatele, která byla podána k určitému dni. Reálnost splnění tam uvedených termínů nebyla důvodem vyloučení. Tím bylo nerespektování pravidla dle čl. 3.1 Svazku 2 zadávací dokumentace.

K nedostatečnému odůvodnění oznámení a rozhodnutí o vyloučení navrhovatele

59.         Navrhovatel je přesvědčen, že zadavatel řádně neodůvodnil, proč navrhovatelem podané objasnění nabídky neakceptoval. Navrhovatel tvrdí, že zadavatel neuvedl konkrétní důvody vyloučení, když jen popsal, proč navrhovatele vyzval k objasnění, a neoznačil, které zadávací podmínky nebyly podle jeho názoru splněny a dopustil se tak porušení zásady transparentnosti ve smyslu § 6 odst. 1 ZZVZ.

60.         Z vyjádření navrhovatele obecně je patrno, že navrhovatel není spokojen se stručností, se kterou se zadavatel vyjadřuje k jeho podáním. Avšak pokud vyjádření zároveň obsahují veškeré potřebné údaje a důvody, není potřeba trvat na přehnaně obsáhlých pojednáních. Výstižnost a stručnost lze naopak hodnotit kladně v protikladu s podáními navrhovatele, který každý argument opakuje několikrát, ač různými slovy.

61.         ZZVZ nestanoví žádné speciální pravidlo pro odůvodnění vyloučení uchazeče, ovšem zadavatel samozřejmě musí dostát zásadě transparentnosti a své kroky náležitě odůvodnit.

62.         Je nutno zde připomenout, že žádost zadavatele o objasnění[13] obsahovala tuto formulaci: „Vaše nabídka obsahuje „Závazný časový harmonogram realizace díla“, podle kterého výstavbu realizace díla hodláte zahájit ještě před vlastním zpracováním „Projektové dokumentace pro realizaci stavby“, což je v rozporu s výše uvedenou podmínkou, dle které vybraný dodavatel nejprve zpracuje veškerou projektovou dokumentaci včetně všech dokumentů potřebných k řádné realizaci VZ0201034 PN Opava – Výstavba pavilonu centrálního příjmu pacientů a následně poskytne stavební práce a související dodávky a služby.“ (pozn. – tučné zvýraznění doplněno)

63.         Rozhodnutí o vyloučení účastníka ze zadávacího řízení ze dne 8. 4. 2025 obsahuje odůvodnění, v rámci kterého zadavatel shrnuje, že

    • navrhovatelem doložený „Závazný časový harmonogram realizace díla“ nesplňuje zadávací podmínku dle čl. 3.1. Svazku 2 zadávací dokumentace, podle které vybraný dodavatel nejprve zpracuje veškerou projektovou dokumentaci včetně všech dalších dokumentů potřebných k řádné realizaci veřejné zakázky, zajistí jednání s dotčenými orgány státní správy a potřebnou inženýrskou činnost a následně poskytne stavební práce a související dodávky a služby;
    • proto zadavatel požádal navrhovatele dopisem ze dne 27. 3. 2025 o objasnění nabídky a dodatečné předložení nového „Závazného časového harmonogramu realizace díla“, přičemž v podané žádosti podrobným způsobem vysvětlil, v čem spatřuje nesoulad nabídky podané navrhovatelem s obsahem zadávací dokumentace;
    • na základě uvedené žádosti předložil navrhovatel své vyjádření vč. příloh, které mimo jiné obsahovaly „Aktualizovaný časový harmonogram PD a realizace díla“[14];
    • komise pověřená zadavatelem ve smyslu § 42 odst. 1 zákona však dospěla k názoru, že nabídka navrhovatele i přes dodatečně předložené aktualizované harmonogramy nesplňuje zadávací podmínky.

64.         Je pravdou, že rozhodnutí o vyloučení navrhovatele je stručné a nereaguje na každé tvrzení uvedené v objasnění nabídky[15], ale zadavatel v něm odkazuje na žádost o objasnění, kde zcela jednoznačně identifikoval důvod, proč se nabídka navrhovatele jeví jako nesplňující zadávací podmínky. Navrhovatel ani přes výzvu zadavatele svůj harmonogram neupravil, ale pouze v objasnění nabídky vysvětlil, proč se domnívá, že jeho harmonogram zadávacím podmínkám neodporuje. Stěžejním v dané věci však bylo, že navrhovatel uvedenou zadávací podmínku nesplnil (způsobem konkretizovaným v žádosti o objasnění nabídky), a tuto skutečnost zadavatel zcela jednoznačně popsal. Zadavatel tedy postihl podstatu řešeného problému, přičemž skutečnost, že se nevypořádal s každou jednotlivou dílčí námitkou, nemůže založit nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí. Podstatné totiž bylo, že navrhovatel (jak již bylo řečeno výše) setrval na názoru, že jeho harmonogram je vypracován v souladu se zadávací dokumentací, přestože mu zadavatel v žádosti o objasnění jasně řekl, že z jeho předloženého harmonogramu se jeví, že hodlá zahájit výstavbu ještě před zpracováním projektové dokumentace, což je v rozporu se zadávacími podmínkami. Dále nutno zohlednit, že navrhovatel na rozhodnutí o vyloučení reagoval námitkami obsahujícími podrobnou argumentaci „k věci“, tzn. není zřejmé, v jaké oblasti měla být obrana navrhovatele proti dotčenému úkonu zadavatele znemožněna.

65.         Předseda Úřadu se tedy ztotožňuje s posouzením věci Úřadem, neboť postup zadavatele v souvislosti s rozhodnutím o vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení splňuje požadavky přezkoumatelnosti a nelze se ztotožnit s tvrzením navrhovatele, že se nedozvěděl relevantní zdůvodnění svého vyloučení.

K nedostatečnému odůvodnění rozhodnutí o námitkách

66.         Nakonec navrhovatel zpochybňuje také řádnost vypořádání jeho námitek. Tvrdí, že zadavatel v rozhodnutí o námitkách věcně nevypořádal značnou část relevantní argumentace navrhovatele (v rozporu s § 245 odst. 1 ZZVZ) a pouze uvedl, že předmětná zadávací podmínka byla stanovena jednoznačně a závazně a byla stanovena z objektivních důvodů, které však nebyly zadavatelem nikterak blíže specifikovány. Zadavatel se v rozhodnutí o námitkách nevyjádřil ani k rozhodovací praxi Úřadu, kterou navrhovatel obdobně cituje také v návrhu na zahájení řízení u Úřadu.

67.         Ustanovení § 245 odst. 1 ZZVZ stanoví, že zadavatel se má vyjádřit podrobně a srozumitelně ke všem skutečnostem uvedeným stěžovatelem v námitkách. Ani toto pravidlo však nelze chápat přehnaně a samozřejmě postačí, pokud zadavatel v rozhodnutí o námitkách poskytuje navrhovateli srozumitelné a dostatečně podrobné stanovisko k podstatě namítaných skutečností a není nutné, aby se zadavatel vypořádával s každým dílčím aspektem argumentace stěžovatele do nejmenších myslitelných podrobností (viz také bod 58 napadeného rozhodnutí).

68.         Ostatně i na rozhodnutí soudů a správních orgánů je kladen požadavek, aby bylo vypořádáno gros námitek, a nikoli každý dílčí argument stěžovatele. Nejvyšší správní soud k dostatečnému odůvodnění a přezkoumatelnosti soudních rozhodnutí v rozsudku č. j. 5 Afs 25/2009 – 98 ze dne 25. 3. 2010, uvedl, že „podle ustálené judikatury nelze povinnost soudu řádně odůvodnit rozhodnutí chápat tak, že musí být na každý argument strany podrobně reagováno“, na což navázal i v rozsudku č. j. 2 As 134/2011 – 200 ze dne 27. 8. 2013, když v rámci přezkumu dané věci tyto úvahy blíže rozvinul následujícím způsobem: „Na každé rozhodnutí je přitom nutno nahlížet jako na celek; není-li konkrétní žalobní námitka vypořádána samostatně (ale je součástí širšího hodnocení posuzované problematiky), nelze o nepřezkoumatelnosti takového rozsudku vůbec uvažovat.“ Na zadavatele tedy nepochybně nemohou být kladeny vyšší nároky než na správní orgán či soud. Pokud tedy navrhovatel uvádí řadu námitek, z nichž některé spolu úzce souvisí, avšak nevnáší nové světlo do posuzované věci, když spíše dotváří danou argumentační rovinu, či případně nejsou ani relevantní pro posouzení té které předmětné otázky, je nadbytečné, aby se zadavatel jednotlivě s takovými námitkami podrobně vypořádával, pokud komplexně postihne podstatu námitkové argumentace.

69.         I zde se tedy předseda Úřadu ztotožňuje s tím, jak byla řádnost odůvodnění rozhodnutí o námitkách posouzena Úřadem, neboť závěr, že z odůvodnění rozhodnutí o námitkách je zřejmé, proč zadavatel námitky navrhovatele dle § 245 odst. 2 zákona odmítl jako nedůvodné, resp. proč považuje svůj postup v zadávacím řízení související s vyloučením navrhovatele ze zadávacího řízení za souladný se zákonem, stejně tak proč považuje argumenty navrhovatele v této souvislosti za liché, je správný.

70.         Je nutno dodat, že rozhodnutí o námitkách má 19 stran, přičemž samotnému odůvodnění odmítnutí námitek se zadavatel věnuje od str. 11. Byť samotný počet stran nemusí svědčit o naplnění požadavků § 245 ZZVZ, nepochybně jde o určitou indicii značící, že zadavatel věnoval vypořádání námitek navrhovatele určité úsilí. Hned na str. 11 rozhodnutí o námitkách se uvádí, že zadavatel navrhovatele požádal o předložení nového harmonogramu, přičemž v žádosti o objasnění ze dne 26. 3. 2025 zadavatel podrobně vysvětlil, v čem spatřuje rozpor jeho nabídky s obsahem zadávací dokumentace, když výslovně uvedl, že dle doloženého harmonogramu má stěžovatel v úmyslu zahájit výstavbu díla ještě před zpracováním projektové dokumentace. Jak ovšem zadavatel z nově předloženého harmonogramu zjistil, navrhovatel svou nabídku do souladu se zadávací dokumentací neuvedl. Proto zadavatel uzavřel, že navrhovateli byly prokazatelným a transparentním způsobem oznámeny důvody jeho vyloučení. Dále se zadavatel v odůvodnění věnuje zejména tomu, proč byla dle jeho názoru předmětná zadávací podmínka jednoznačná.[16]

71.         Pokud navrhovatel namítá, že ony objektivní důvody, které zadavatele vedly ke stanovení předmětné zadávací podmínky, nejsou nikde specifikovány, pak je nutno uvést na pravou míru, že zadavatel stanovuje zadávací podmínky na základě svých objektivních potřeb a není ze zákona povinen tyto důvody uchazečům v zadávacích podmínkách odůvodňovat.

72.         Námitka navrhovatele, že zadavatel nevypořádal odkazy na rozhodnutí, které navrhovatel uvedl v námitkách, se nezakládá na pravdě, neboť ke většině zmiňovaných rozhodnutí se zadavatel v rozhodnutí o námitkách vyjádřil v tom smyslu, že s nimi nepolemizuje, ale domnívá se, že jeho postup není s uvedenými rozhodnutími v rozporu. U těch rozhodnutí, ke kterým se zadavatel přímo nevyjádřil, lze konstatovat, že byly vypořádány obecně v rámci argumentace rozhodnutí o vyloučení, což není na překážku přezkoumatelnosti odůvodnění tohoto rozhodnutí zadavatele.

Shrnutí

73.         Na základě výše uvedeného je tedy zřejmé, že předmětná zadávací podmínka byla jednoznačná a umožňovala toliko jediný výklad (ten, který zastává zadavatel). Jestliže nabídka navrhovatele neodpovídala takto jednoznačně stanovené zadávací podmínce, byl zadavatel oprávněn vyloučit jej ze zadávacího řízení, přičemž rozhodnutí o jeho vyloučení i o jeho námitkách bylo odůvodněno dostatečně.

VI.          Závěr

74.         Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, nebyly shledány důvody pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí. Proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

 

Poučení

 

Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona nelze dále odvolat.

 

 

 

 

otisk úředního razítka

 

 

 

 

 

doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

 

 

 

 

 

Obdrží

1.         Psychiatrická nemocnice v Opavě, Olomoucká 305/88, 746 01 Opava

2.         JUDr. Michal Šilhánek, advokát, č.p. 240, 683 01 Tučapy

 

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy


[1] Obojí ze dne 8. 4. 2025.

[2] Ze dne 2. 5. 2025.

[3] Tam zadavatel mimo jiné uvádí, že „[p]ředpokládanou dobu splnění kompletního předmětu veřejné zakázky zadavatel určil dle předpokladu provedení fyzické realizace (výstavby) 470 dní, (což odpovídá i přijatým nabídkám). Při požadavku na celkovou realizaci díla do 21 měsíců (což je 668 dní) zbývá na dopracování požadovaných změn projektové dokumentace včetně projednání s dotčenými orgány 198 dní, což se s přihlédnutím k tomu, že je k dispozici kompletní stávající prováděcí projektová dokumentace a stavební povolení, jeví jako dostatečná doba“ a dále říká, že „vzal […] do úvahy i event. nepředvídatelné okolnosti jež mohou nastat v průběhu plnění předmětu veřejné zakázky“:

[4] Bod 89 napadeného rozhodnutí.

[5] Bod 90 napadeného rozhodnutí.

[6] První odstavec čl. 3.1. Svazku 2 ZD í:“ Pro zadání této veřejné zakázky zadavatel zvolil použití metody Design & Build, kdy vybraný dodavatel nejprve zpracuje veškerou projektovou dokumentaci včetně všech dalších dokumentů potřebných k řádné realizaci VZ, zajistí jednání s dotčenými orgány státní správy a potřebnou inženýrskou činnost a následně poskytne stavební práce a související dodávky a služby. Účelem zadávané VZ je podle vybraným dodavatelem vyhotovené „Projektové dokumentace pro realizaci stavby“ dle platného a účinného zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon, a podle vyhl. č. 169/2016 Sb., o stanovení rozsahu dokumentace veřejné zakázky na stavební práce a soupisu stavebních prací, dodávek a služeb s výkazem výměr, ve znění vyhl. č. 405/2017 Sb., provedení rekonstrukce stávajícího pavilonu č. 5 (parc. č. 2251/5) s přístavbou (parc. č. 2242, 2237, 2251/3) a realizace výstavby jednopodlažní novostavby pavilonu Centrálního příjmu s lůžkovým oddělením (parc. č. 2227/1).“

[7] Uvedené navrhovatel vztahuje pravděpodobně opět k rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R0216/2018/VZ-06462/2019/322/PJe ze dne 4. 3. 2019.

[8] Např. viz čl. 3.2. ZADÁVACÍ DOKUMENTACE - SVAZEK 2, kde se uvádí:

„Zadavatel v souladu s § 36 odst. 4 ZZVZ uvádí informaci o částech zadávací dokumentace vypracované jinými osobami, které poskytuje dodavatelům jako přílohy zadávací dokumentace (těchto PPZN), a to:

• „Projektová dokumentace pro provedení stavby dvoupodlažního objektu“ včetně platného Stavebního povolení, zpracovaná v roce 2018 společností DaF – PROJEKT s.r.o., sídlem Hornopolní 131/12, 702 00 Ostrava 1, IČO: 25905813 vč. dokumentace technických a technologických zařízení, Dokumentace inženýrských objektů (Příloha č. 2 PPZN)

• Požadovaná výsledná dispozice obou objektů se zakreslením aktuálních požadavků na změnu původní dispozice a požadavky na provedení zpevněných ploch (Příloha č. 3 PPZN)“.

[9] Konkrétně na rozhodnutí předsedy Úřadu sp. zn. ÚOHS-R0021/2021/VZ, č. j. ÚOHS-05155/2021/163/VVá ze dne 18. 3. 2021 a rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R0216/2018/VZ-06462/2019/322/PJe ze dne 4. 3. 2019.

[10] Str. 1 dole Žádosti o objasnění, doplnění údajů, vzorků nebo modelů ze dne 27. 3. 2025.

[12] Tj. 30. 9. 2026.

[13] Ze dne 27. 3. 2025.

[14] Pozn. předsedy Úřadu: Je nutno připomenout, že navrhovatel v rámci objasnění své nabídky uvedl, že nový harmonogram není změněn, ale pouze rozpracován, viz: „Účastník z opatrnosti sděluje, že se nejedná o materiální změnu Harmonogramu, pouze o vysvětlení a rozpracování Harmonogramu, kterak Účastník chce na jisto postavit, že Dílo je v tomto smyslu realizovatelné a postup Účastníka je správný v kontextu zadávací dokumentace.“

[15] Navrhovatel v něm například tvrdí, že „jeho postup je zcela legislativně správně“, „povinnost, navíc nejasně definovaná, že musí být nejdříve vypracovaná „projektová dokumentace“ a až poté může být zahájena stavba, je obsažena pouze v zadávací dokumentaci stavby, a to bez závazného přesahu do smlouvy o dílo, případně bez přesahu do obligatorních milníků apod. Účastník se dále domnívá, že hierarchicky je v tomto smyslu výkladově zásadnější návrh smlouvy o dílo“, „zadávací podmínky stanoví účel díla a termín realizace a postup by měl být věcí Účastníka, zejména když je veřejná zakázka zadávanou metodou „design & build“, „není dána explicitní překážka pro zvolený postup“.

[16] A dále např. reaguje na námitky týkající se tvrzené nereálnosti termínu, odkazu na principy 3E, odkazu na pravidla dotačního programu ŘO IROP, či důsledkům uvedení předmětné zadávací podmínky nadpisem „Předpokládaný předmět“.

vyhledávání ve sbírkách rozhodnutí

cs | en