číslo jednací: 34994/2025/161
spisová značka: R0114/2025/VZ
| Instance | II. |
|---|---|
| Věc | V 00754 – Židlochovice – rozvoj digitálních služeb města a jeho organizací – nové vyhlášení |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
| Výrok | rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno |
| Rok | 2025 |
| Datum nabytí právní moci | 18. 9. 2025 |
| Související rozhodnutí | 28013/2025/500 34994/2025/161 |
| Dokumenty |  2025_R0114.pdf 300 KB |
|
Spisová značka: ÚOHS-R0114/2025/VZ Číslo jednací: ÚOHS-34994/2025/161 |
|
Brno 17. 9. 2025 |
Ve správním řízení o rozkladu doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 14. 8. 2025 navrhovatelem
- CNS a. s., IČO 26129558, se sídlem Nad Šafranicí 574, 276 01 Mělník, ve správním řízení zastoupeným JUDr. Janem Boltnarem, Ph.D., advokátem ev. č. ČAK 3948, se sídlem Růžová 1, 110 00 Praha 1,
proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-28013/2025/500 ze dne 28. 7. 2025 vydanému ve správním řízení vedeném pod sp. zn. ÚOHS-S0408/2025/VZ ve věci návrhu na přezkoumání úkonů zadavatele
- město Židlochovice, IČO 00282979, se sídlem Masarykova 100, 667 01 Židlochovice, ve správním řízení zastoupeného společností Steska, Kavřík, advokátní kancelář, s. r. o., IČO 03045315, se sídlem Vídeňská 228/7, 639 00 Brno,
učiněných při zadávání veřejné zakázky „V 00754 – Židlochovice – rozvoj digitálních služeb města a jeho organizací – nové vyhlášení“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 17. 2. 2025 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 18. 2. 2025 pod ev. č. Z2025-009562, ve znění pozdější opravy, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 18. 2. 2025 pod ev. č. 108596-2025, ve znění pozdější opravy,
jsem na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád a podle § 152 odst. 6 písm. b) a § 90 odst. 5 téhož zákona rozhodl takto:
Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-28013/2025/500 ze dne 28. 7. 2025 vydané ve správním řízení vedeném pod sp. zn. ÚOHS-S0408/2025/VZ
p o t v r z u j i
a podaný rozklad
z a m í t á m.
Odůvodnění
I. Zadávací řízení a správní řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže
1. Zadavatel zahájil dne 17. 2. 2025 otevřené řízení za účelem zadání veřejné zakázky „V 00754 – Židlochovice – rozvoj digitálních služeb města a jeho organizací – nové vyhlášení“, a to dle § 56 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále jen „zákon“)[1].
2. Zadavatel v čl. 6 zadávací dokumentace stanovil dvě hodnoticí kritéria: celkovou nabídkovou cenu a kvalitu návrhu systému (prezentace). Pro druhé kritérium měl dodavatel představit nabízený systém ve formě videozáznamu prezentace. Videozáznam měl být předán „v rámci nabídky“. V bodu 9.2 zadávací dokumentace zadavatel upozornil na povinnost elektronické komunikace, přičemž nabídky měly být podány prostřednictvím elektronického nástroje.
3. Zadavatel navrhovatele ze zadávacího řízení vyloučil oznámením ze dne 25. 4. 2025 (dále jen „rozhodnutí o vyloučení“) dle § 48 odst. 2 písm. a) zákona. Dle zadavatele neobsahuje nabídka navrhovatele videozáznam prezentace, který měl být předmětem hodnocení, obsahuje pouze odkaz na videozáznam uložený v jiném úložišti. Navrhovatel se proti svému vyloučení bránil námitkami a nyní návrhem.
4. Návrh byl Úřadu doručen 2. 6. 2025 a dnem obdržení návrhu bylo v souladu s § 248 zákona ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) zahájeno správní řízení o přezkumu úkonu zadavatele. Návrhem se navrhovatel domáhá, aby bylo rozhodnutí o jeho vyloučení ze zadávacího řízení zrušeno. Brojí i proti rozhodnutí zadavatele o námitkách, které považuje za nedostatečné.
II. Napadené rozhodnutí
5. Dne 28. 7. 2025 vydal Úřad rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0408/2025/VZ, č. j. ÚOHS-28013/2025/500, jehož výrokem návrh navrhovatele podle § 265 písm. a) zákona zamítl, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.
6. Úřad v napadeném rozhodnutí přezkoumal důvody pro vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení, ověřil naplnění podmínek § 48 odst. 2 písm. a) zákona a zjistil, že důvody pro vyloučení navrhovatele byly dány. Mimoto se zabýval i rozhodnutím zadavatele o námitkách, které shledal správným a z hlediska důvodů dostačujícím.
7. Úřad dovodil, že videozáznam měl být součástí nabídky, tedy měl být přímo vložen do elektronického nástroje, aby byla zachována důvěrnost a nezměnitelnost této části nabídky. Z tohoto důvodu nepostačovalo zpřístupnění videozáznamu odkazem na externí úložiště. Ustanovení § 46 zákona nemohlo být využito, neboť nabídka nemůže být doplněna o údaje či doklady, které budou hodnoceny.
III. Rozklad navrhovatele
8. Dne 14. 8. 2025 obdržel Úřad proti napadenému rozhodnutí rozklad navrhovatele z téhož dne. Napadené rozhodnutí bylo navrhovateli doručeno dne 30. 7. 2025. Rozklad byl podán včas.
9. Navrhovatel v rozkladu namítá, že i Úřad v napadeném rozhodnutí připouští, že samotné jazykové znění zadávací podmínky „…video záznam prezentace Dodavatel předá v rámci nabídky“ vede k různým výkladům – ze zadávacích podmínek nevyplývá jednoznačný požadavek, aby videozáznam byl předložen jako samostatný soubor prostřednictvím elektronického nástroje.
10. Zákon ani zadávací dokumentace nevylučují použití odkazu, pokud nabídka byla podána přes elektronický nástroj. Odkaz byl součástí nabídky, což znamená, že odkaz byl předán v rámci nabídky. Nelze přičítat k tíži dodavatele nejednoznačnost zadávací podmínky.
11. Zadavatel není oprávněn vyloučit dodavatele pro formu předání videozáznamu, když forma nebyla specifikována v zadávací dokumentaci.
12. Zadavatel měl dle dodavatele využít ustanovení § 46 odst. 1 zákona a vyzvat dodavatele k doplnění videozáznamu, popř. měl zadavatel alespoň postupovat tak, aby dodavatele jednajícího v dobré víře nepoškodil. Úřad se měl zabývat tím, že zadavatel mohl místo výzvy k doplnění nabídky o videozáznam učinit výzvu k dodání např. digitální stopy, která by potvrzovala, že s videozáznamem nebylo po podání nabídky manipulováno.
13. Rozhodnutí o vyloučení bylo nepřiměřené a formální. Nejasné zadávací podmínky jsou nezákonné.
14. Rozhodnutí o námitkách není srozumitelné a dostatečně odůvodněné. Zadavatel se nezabýval námitkami navrhovatele proti zadávacím podmínkám. Z rozhodnutí o námitkách nevyplývají důvody vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení.
15. Navrhovatel navrhuje, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc vrácena Úřadu k dalšímu řízení.
IV. Řízení o rozkladu
16. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 správního řádu a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.
Stanovisko předsedy Úřadu
17. Po projednání rozkladu a veškerého souvisejícího spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy a jeho správnost v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k závěru, že Úřad napadeným rozhodnutím rozhodl správně a v souladu se zákonem.
V. K důvodům zamítnutí rozkladu
18. V posuzované věci zadavatel požadoval, aby dodavatel v rámci nabídky předal videozáznam prezentace. Ten měl být předmětem hodnocení s váhou kritéria 40 %. Zadavatel požadoval podání nabídek výhradně v elektronické podobě s využitím el. nástroje – portálu CENT. Navrhovatel videozáznam předložil v podobě hypertextového odkazu na soubor uložený v externím úložišti. Na rozdíl od Úřadu a zadavatele považuje dodavatel tento způsob předložení záznamu za přípustný a vyhovující zadávacím podmínkám. Je rovněž připraven předložit metadata dokládající, že záznam nebyl po uplynutí lhůty pro podání nabídek měněn. Podstata problému tedy zjednodušeně řečeno tkví v tom, zda může část nabídky být přístupná prostřednictvím hypertextového odkazu.
19. Zákon přímo neupravuje možnost použití hypertextových odkazů a na takovou variantu očividně nepomyslel ani zadavatel. Ani rozhodovací praxe se dosud možností hypertextového odkazu v nabídce nezabývala. Bez ohledu na to je však klíčové, zda nabídka obsahující takový odkaz vyhovuje požadavkům, které zákon stanovuje (úplnost, nezměnitelnost, srozumitelnost apod.).
20. Nabídka je úplná tehdy, když obsahuje všechny náležitosti, doklady a informace vyžadované zákonem a zadávací dokumentací. V ideálním případě by zadavatel měl po zpřístupnění nabídky v elektronickém nástroji být schopen posoudit bez dalšího, zda nabídka splňuje zákonné a zadávací podmínky.[2] Aniž by doplňoval údaje ať už ze strany dodavatele či třetích osob, by měl být zadavatel na základě údajů v nabídce schopen hodnocení nabídky a posouzení kvalifikace.[3]
21. V pojednávané věci navrhovatel část nabídky umístil mimo elektronický nástroj, přičemž v nabídce označil adresu, na níž zadavatel tuto část nabídky nalezne. Nabídka vložená do elektronického nástroje neobsahovala všechny požadované součásti, tedy nebyla úplná v tom smyslu, že by zadavatel bez dalšího mohl na základě dokumentů obsažených v nabídce provést hodnocení nabídky. Měl-li být videozáznam předmětem hodnocení, tím spíše měl být přímo obsažen v nabídce.
22. Skutečnost, že se videozáznam nacházel „v dosahu“ zadavatele, v této souvislosti nelze považovat za splnění povinnosti podat úplnou nabídku. Pokud by byla použita paralela s dříve podávanými listinnými nabídkami, byla by shodná situace třeba v případě, kdy by dodavatel podal do zadávacího řízení listinnou nabídku, v níž by uvedl, že její určitá část je uložena v úschově u konkrétního subjektu a zadavatel si ji může vyzvednout na určité adrese. I pokud by šlo o pokyn snadno splnitelný, je zjevné, že nabídka není úplná, a je otázkou, proč by zadavatel měl být povinen nabídku kompletovat sám na svou odpovědnost.
23. Dalším problematickým aspektem použití hypertextového odkazu je požadavek zákona na nezměnitelnost nabídky. Nabídka nesmí být po uplynutí lhůty pro podání nabídek měněna, pokud zákon nestanoví jinak. Doplňovat ji lze pouze na základě žádosti zadavatele a pouze o údaje, které nejsou předmětem hodnocení.
24. Elektronický nástroj, jehož prostřednictvím je nabídka podávána, dle § 213 zákona a dle prováděcí vyhlášky č. 260/2016 Sb. zabraňuje manipulaci s podanými nabídkami po lhůtě pro jejich podání, přesně eviduje čas a obsah podání, chrání před zcizením nebo neautorizovanou změnou dat, uchovává auditní stopu, tedy záznamy o elektronických úkonech, a plní řadu dalších funkcí. V okamžiku, kdy je část nabídky z režimu elektronického nástroje vyňata, je tato část nabídky vystavena rizikům, před nimiž by měl elektronický nástroj zadavatele a účastníky zadávacího řízení chránit.
25. Přitom je již daleko za hranou povinností zadavatele, aby ověřoval, jaký byl osud části nabídky, která byla uložena mimo elektronický nástroj. Předložení metadat úložiště či uloženého dokumentu nezajišťuje zadavateli jejich pravost a úplnost, metadata nejsou nijak automaticky chráněna proti změně, nehovoře o tom, že zadavatel k jejich analýze nemusí mít a často nemá odbornost. Zadavatel používá elektronický nástroj právě proto, aby nemusel vyhodnocovat parametry a zabezpečení jiných úložišť.
26. Z výše uvedeného plyne, že zadávací podmínku stanovující, že videozáznam musí být předložen „v rámci nabídky“, nelze vykládat ve smyslu, který uvádí navrhovatel, tedy že postačuje, je-li označeno místo, kde se část nabídky nachází. Taková nabídka není úplná – její část se nachází jinde než v elektronickém nástroji, přičemž po zadavateli nelze požadovat, aby ověřoval, zda byl zachován požadavek na nezměnitelnost nabídky, teda zda i jiné umístění splňuje požadavky kladené na elektronické zadávací nástroje či zda s nabídkou nebylo po jejím podání neoprávněně nakládáno. Pokud by zadavatel akceptoval postup dodavatele, došlo by k zásahu do transparentnosti zadávacího řízení.
27. Jakkoliv mám zato, že předchozí částí odůvodnění je vyvrácena důvodnost rozkladových námitek, vyjadřuji se dále ještě k jednotlivým námitkám rozkladu.
28. Zadavatel nebyl oprávněn volit výklad zadávacích podmínek, který by v daném případě vyšel vstříc dodavateli a aproboval by jeho postup, neboť by tím došlo k zásahu do transparentnosti zadávacího řízení. Takový výklad jde extra legem a není přípustný.
29. Skutečnost, že zákon ani zadávací dokumentace nevylučují použití odkazu v nabídce, neznamená, že je takový způsob přípustný. Byl-li dodavatel povinen podat nabídku prostřednictvím certifikovaného elektronického nástroje, pak je takto nastavená povinnost jasná, jednoznačná a celá nabídka měla být v elektronickém nástroji obsažena. Může-li být část nabídky předložena jinak – např. vzorky – musí být i alternativa definována zadavatelem v zadávacích podmínkách. Dodavatel není oprávněn dotvářet způsob podání nabídek, ledaže by byl způsob podání nabídky definovaný v zadávacích podmínkách z nějakého důvodu technicky nesplnitelný, pak je ovšem prostor pro nápravu takového problému prostřednictvím žádosti o vysvětlení zadávacích podmínek.
30. Zadavatel byl oprávněn dodavatele ze zadávacího řízení vyloučit, neboť nabídka nebyla úplná, neobsahovala zadavatelem požadovaný a hodnocený záznam. Nebylo možné akceptovat dodavatelem zvolené zpřístupnění videozáznamu, neboť by tím bylo zasaženo do transparentnosti zadávacího řízení ve smyslu uvedeném výše.
31. Zadavatel nebyl povinen využít § 46 zákona, neboť jeho využití je v zásadě fakultativní, nadto nelze doplňovat hodnocené údaje, které v nabídce v okamžiku uplynutí lhůty pro podání nabídek nejsou obsaženy.[4] Po zadavateli rovněž nelze požadovat, aby vyžádal a analyzoval digitální stopu videozáznamu uloženého mimo elektronický nástroj, a to zejména za situace, kdy zadavatel správně vyhodnotil, že videozáznam v nabídce obsažen není.
32. Zadavatel neporušil zásadu přiměřenosti, neboť – jak správně konstatuje Úřad v bodu 87 napadeného rozhodnutí – postupem, který od něj vyžaduje navrhovatel by zadavatel zasáhl do transparentnosti zadávacího řízení.
33. Otázka zákonnosti zadávacích podmínek již není předmětem tohoto řízení, tedy k navrhovatelově námitce jen na okraj podotýkám, že požadavek na podání nabídky prostřednictvím elektronického nástroje je zcela běžný a jednoznačný.
34. Vadu neshledávám ani na rozhodnutí zadavatele o námitkách. Z tohoto dokumentu je jednoznačně patrno, že zadavatel trvá na tom, že nabídky mají být podány výhradně prostřednictvím elektronického nástroje. V jiném případě není zadavatel schopen zkontrolovat, zda byla část nabídky obsažená jinde, podána včas a zda s ní nebylo manipulováno. Zadavatel rovněž sděluje, že nemůže využít ustanovení § 46 odst. 1 zákona a dodavatele vyzvat k doplnění nabídky, neboť se jedná o hodnocenou část. Rozhodnutí o námitkách tak obsahuje zřetelně formulované důvody pro vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení. Zadavatel reagoval na každou část podaných námitek, rozhodnutí o vyloučení je konzistentní.
35. Z rozhodnutí o námitkách je patrno, že zadavatel považuje zadávací podmínky za zákonné a vychází z nich. Děje se tak v té fázi zadávacího řízení, kdy je již podání námitek proti zadávacím podmínkám opožděné, tedy není zřejmé, proč navrhovatel trvá na tom, že by se měl zadavatel nezákonností zadávacích podmínek v rozhodnutí o námitkách proti vyloučení ještě podrobněji zabývat.
VI. Závěr
36. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, jsem dospěl k závěru, že rozklad není důvodný a nejsou podmínky pro zrušení či změnu napadeného rozhodnutí. Proto jsem rozhodl, jak je ve výroku uvedeno.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona dále odvolat.
otisk úředního razítka
doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Obdrží
1. Steska, Kavřík, advokátní kancelář, s. r. o., Vídeňská 228/7, 639 00 Brno
2. JUDr. Jan Boltnar, Ph.D., advokát Růžová 1, 110 00 Praha 1
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] Pozn. Pro posouzení zákonnosti postupu zadavatele je rozhodné znění zákona k okamžiku zahájení zadávacího řízení, postup Úřadu ve správním řízení se řídí právními předpisy účinnými ke dni zahájení správního řízení.
[2] Viz např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 10. 2011 ve věci sp. zn. 62 Af 50/2010: „Zadavatel musí mít po podání nabídek najisto postaveno, zda nabídky vyhovují zadávacím podmínkám a jaké hodnoty mají být v rámci hodnocení nabídek hodnoceny; zadavatel tedy musí mít spolehlivý podklad pro svůj jednoznačný závěr, zda nabídka může být úspěšně posouzena a jak má být hodnocena.“
[3] Viz např. bod 64 rozhodnutí Úřadu sp. zn. ÚOHS-S0277/2025/VZ ze dne 9. 5. 2025: „Je rovněž nutné podotknout, že navrhovatel jakožto účastník zadávacího řízení nese za obsah své nabídky plnou odpovědnost. Nejvyšší správní soud ve své judikatuře opakovaně konstatoval, že odpovědnost za správnost a úplnost podané nabídky nese v zadávacím řízení dodavatel; např. v již výše uvedeném rozsudku ze dne 15. 6. 2022, č. j. 7 As 418/2021-31 Nejvyšší správní soud připomněl svou judikaturu, podle které „je to […] účastník (stěžovatel), nikoliv zadavatel, kdo nese zodpovědnost za správnost a úplnost podané nabídky. Stejně jako zadavatel odpovídá za správnost a úplnost zadávacích podmínek, odpovídá uchazeč za svou nabídku (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2015, č. j. 10 As 202/2014 ‑ 42, ze dne 11. 9. 2018, č. j. 6 As 172/2018 ‑ 44, atp.) […] zadávacířízení představuje formalizovaný postup, jehož nedodržení může vést k negativním důsledkům pro konkrétního uchazeče projevujícím se například i ve ztrátě příležitosti se o zakázku ucházet a následně ji plnit.“ Jak tedy konstatoval i předseda Úřadu ve svém rozhodnutí ze dne 13. 5. 2020, č. j. ÚOHS-14102/2020/322/DJa, zadávací řízení je přísně formalizovaný postup, kde jakékoliv pochybení může z pohledu dodavatele způsobit fatální důsledky. Jestliže tedy navrhovatel připravil nabídku, z níž vyplývá, že jím nabízené plnění nevyhovuje zadávacím podmínkám, není podstatné, zda se jednalo o záměr nebo zda na straně navrhovatele došlo k pochybení. Navrhovatel si s ohledem na znění zadávacích podmínek musel být vědom toho, jaké následky bude mít podání nabídky v rozporu s požadavky zadavatele, a to lze proto klást pouze k jeho tíži.“
[4] K tomu, že postup dle § 46 zákona je fakultativní, lze odkázat např. na rozhodnutí ve věcech sp. zn.: ÚOHS-R0068/2020/VZ, ÚOHS-S0370/2019/VZ, ÚOHS-R0079/2022/VZ a další. Zadavatel je dle § 46 zákona povinen postupovat naprosto výjimečně, když nabídka obsahuje zřejmou a jasně vysvětlitelnou chybu a její neobjasnění by odporovalo zásadě řádného posouzení nabídky, viz rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 10. 2011, sp. zn. 62 Af 50/2010. To ovšem není případ právě posuzovaný.