číslo jednací: 48219/2025/163
spisová značka: R0156/2025/VZ
| Instance | II. |
|---|---|
| Věc | Rámcová dohoda na modernizaci motorových lokomotiv řady 754 |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
| Výrok | rozklad zamítnut a napadené usnesení potvrzeno |
| Rok | 2025 |
| Datum nabytí právní moci | 17. 12. 2025 |
| Související rozhodnutí | 40732/2025/510 48219/2025/163 |
| Dokumenty |  2025_R0156.pdf 347 KB |
|
Spisová značka: ÚOHS-R0156/2025/VZ Číslo jednací: ÚOHS-48219/2025/163 |
|
Brno 11. 12. 2025 |
V řízení o rozkladu doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 7. 11. 2025 navrhovatelem –
- Železničné opravovne a strojárne Zvolen, a. s., IČO 31615783, se sídlem Môťovská cesta 259/11, 960 03 Zvolen, Slovenská republika, ve správním řízení zastoupen na základě plné moci ze dne 8. 9. 2025 JUDr. Mariánem Karáskem, advokátem, se sídlem M. R. Štefánika 136, 017 01 Považská Bystrica, Slovenská republika, a dále na základě substituční plné moci ze dne 7. 11. 2025 Mgr. Ing. Andreou Takácsovou, advokátkou, se sídlem Vranovská 1, 614 00 Brno,
proti usnesení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0671/2025/VZ, č. j. ÚOHS-40732/2025/510 ze dne 20. 10. 2025, vydanému ve správním řízení zahájeném dne 8. 9. 2025 na návrh výše označeného navrhovatele z téhož dne ve věci přezkoumání úkonů zadavatele –
- České dráhy, a. s., IČO 70994226, se sídlem Nábřeží L. Svobody 1222, 110 15 Praha,
učiněných v jednacím řízení s uveřejněním zahájeném za účelem uzavření rámcové dohody „Rámcová dohoda na modernizaci motorových lokomotiv řady 754“, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 12. 5. 2025 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 14. 5. 2025 pod ev. č. Z2025-026143 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 14. 5. 2025 pod ev. č. 310152-2025,
jsem podle § 152 odst. 6 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona rozhodl takto:
Usnesení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0671/2025/VZ, č. j. ÚOHS-40732/2025/510 ze dne 20. 10. 2025
p o t v r z u j i
a podaný rozklad
z a m í t á m.
Odůvodnění
I. Řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže
1. Úřad obdržel dne 8. 9. 2025 návrh navrhovatele na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky, čímž bylo podle § 249 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, (dále jen „ZZVZ“)[1] ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zahájeno správní řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele.
II. Napadené usnesení
2. Úřad rozkladem napadeným usnesením správní řízení zastavil, neboť v souvislosti s podáním návrhu navrhovatele nedošlo ke složení kauce na účet Úřadu v souladu s § 255 odst. 1 ZZVZ.
3. Úřad napadené rozhodnutí odůvodnil tím, že navrhovatel doručil zadavateli dne 15. 8. 2025 námitky proti oznámení o vyloučení. Zadavatel námitky navrhovatele rozhodnutím o námitkách podle § 245 odst. 2 ZZVZ odmítl. Předmětné rozhodnutí o námitkách bylo navrhovateli doručeno elektronicky dne 29. 8. 2025.
4. V odůvodnění napadeného usnesení Úřad konstatoval, že posledním dnem hmotněprávní lhůty pro podání návrhu, jakož i pro složení kauce na účet Úřadu, proto byl 8. 9. 2025, avšak kauce byla složena na účet Úřadu až dne 10. 9. 2025, což je patrné z výpisu z účtu Úřadu ze dne 10. 9. 2025.
III. Rozklad navrhovatele
5. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo navrhovateli doručeno dne 23. 10. 2025. Rozklad, který Úřad obdržel dne 7. 11. 2025, tak byl podán v zákonné lhůtě.
6. Navrhovatel v rozkladu nerozporuje opožděné připsání kauce na účet Úřadu, avšak má za to, že toto nastalo postupem banky, což nemohl ovlivnit, proto se domnívá, že svou povinnost ohledně zaplacení kauce splnil. Konkretizuje, že zadal bance příkaz k úhradě řádně a včas a pozdní připsání kauce bylo způsobeno postupem banky, která předmětný zahraniční převod zpracovala opožděně. Má tedy za to, že za opožděné připsání kauce nemůže Úřad postihovat navrhovatele.
7. Navrhovatel namítá, že rozhodnutí o námitkách mu bylo prokazatelně doručeno v den státního svátku (v pátek 29. 8. 2025), pročež mu z desetidenní lhůty k podání návrhu byly ubrány 3 kalendářní dny. Navrhovatel se tak nemohl objektivně seznámit s rozhodnutím o námitkách. Navrhovatel se odvolává na zásadu zákazu diskriminace v případě zahraničních uchazečů, jelikož má za to, že stanovení procesní povinnosti zaplacení kauce nezaručuje stejnou úroveň právní ochrany pro hospodářské subjekty mimo Českou republiku.
8. Navrhovatel též apeluje na údajné porušení článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „LZPS“) zakotvující právo na spravedlivý proces a rovněž článku 18 Smlouvy o fungování evropské unie (dále jen „SFEU“), jelikož zastavení správního řízení Úřadem z důvodu nepatrné technické prodlevy v připsání platby na jeho účet, představuje nepřiměřený zásah do tohoto práva a rozpor se zásadou rovného zacházení a zákazu diskriminace.
9. Navrhovatel podotýká, že hospodářský subjekt z jiného členského státu Evropské unie nemající možnost zabezpečit okamžité připsání platby nemůže mít kratší lhůtu na úhradu kauce než ostatní hospodářské subjekty, jejichž sídlo se nachází v České republice.
Závěr rozkladu
10. Navrhovatel žádá, aby předseda Úřadu napadené usnesení zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání.
Vyjádření zadavatele
11. Zadavatel ve svém vyjádření ze dne 14. 11. 2025 sděluje, že Úřad postupoval v souladu se ZZVZ, s ustálenou rozhodovací praxí i principy právní jistoty a rovnosti, pročež se s napadeným usnesením ztotožňuje a navrhuje, aby předseda Úřadu napadené usnesení potvrdil a podaný rozklad jako nedůvodný zamítl.
IV. Řízení o rozkladu
12. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 správního řádu a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.
Stanovisko předsedy Úřadu
13. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu, a po posouzení věci ve všech jejích vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného usnesení a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy, jakož i správnost napadeného usnesení, tu však toliko v rozsahu námitek uplatněných v rozkladu, přičemž jsem s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise dospěl k závěru, že Úřad napadeným usnesením rozhodl správně a v souladu se zákonem. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí budou v podrobnostech rozvedeny důvody, proč jsem nepřistoupil ke změně napadeného usnesení.
V. K námitkám rozkladu
14. Podstatou sporu mezi Úřadem a navrhovatelem není skutečnost, že kauce navrhovatele byla připsána na účet Úřadu opožděně, přesně až dne 10. 9. 2025, ačkoli k jejímu připsání na účet Úřadu mělo dojít nejpozději dne 8. 9. 2025, tedy do 10 dnů ode dne, v němž navrhovatel obdržel rozhodnutí, kterým zadavatel jeho námitky odmítl. V tomto aspektu navrhovatel napadené usnesení nerozporuje a sám přiznává fakt, že k opožděnému připsání kauce na účet Úřadu skutečně došlo.
15. Podstatou stěžejní námitky navrhovatele je to, že zaslal kauci na účet Úřadu dne 8. 9. 2025, přičemž kauce byla připsána na účet Úřadu s dvoudenní prodlevou. Navrhovatel se proto domnívá, že by v takovém případě měl Úřad vzít v potaz konkrétní (níže popsanou) okolnost, na kterou údajně neměl žádný vliv. S touto argumentací navrhovatele nemohu souhlasit, k čemuž dodávám následující.
16. Ustanovení § 255 odst. 1 ZZVZ explicitně stanoví, že navrhovatel je povinen složit na účet Úřadu kauci ve lhůtě pro doručení návrhu, tzn. nelze připustit, aby byla kauce na účet Úřadu složena později. V této souvislosti lze odkázat např. na komentářovou literaturu (HERMAN, Pavel. Komentář k zákonu o zadávání veřejných zakázek. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2016), kde je k citovanému ustanovení zákona uvedeno: „Kauci je navrhovatel povinen složit spolu s podáním návrhu, a to nejpozději do konce lhůty pro doručení návrhu podle § 251 odstavec 2 nebo 3.“ Obdobně lze odkázat též na komentář k citovanému ustanovení uvedený v Systému ASPI (JUDr. Vilém PODEŠVA, LLM, Mgr. Lukáš SOMMER, JUDr. Jiří VOTRUBEC, JUDr. Martin FLAŠKÁR, Mgr. Jiří HARNACH, Mgr. Jan MĚKOTA, JUDr. Martin JANOUŠEK aj. Zákon o zadávání veřejných zakázek: Komentář [Systém ASPI]. Wolters Kluwer), kde je uvedeno: „S podáním návrhu na přezkoumání úkonů zadavatele je navrhovatel povinen složit na účet ÚOHS kauci. Zákon v komentovaném ustanovení stanoví, že kauce musí být složena ‚ve lhůtě pro doručení návrhu‘, tedy v poslední den lhůty již musí být připsána na účet ÚOHS, a proto je třeba složit kauci na účet ÚOHS v dostatečném předstihu“.
17. Názor, že ve lhůtě pro doručení návrhu musí být kauce připsána na účet Úřadu, má rovněž oporu v judikatuře správních soudů. V této souvislosti lze odkázat na rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 30 Af 81/2015 ze dne 23. 10. 2017. V daném případě Krajský soud v Brně potvrdil, že lhůta pro složení kauce jednoznačně nebyla dodržena, když příkaz k úhradě kauce byl sice učiněn v poslední den lhůty, avšak kauce byla připsána až den následující. V citovaném rozsudku dospěl soud k závěru, že povinnost složit kauci na účet Úřadu s podáním návrhu se rozumí povinnost kauci na účet připsat, tedy zaplatit, nikoli jen odeslat. Soud v citovaném rozsudku uvedl mimo jiné, že „[p]odle uvedených ustanovení zákona o veřejných zakázkách [§ 115 odst. 1 a § 117a písm. b) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, pozn. předsedy Úřadu] nelze dospět k závěru, že by nebylo zřejmé, jakou povinnost měl žalobce splnit, resp. že měl kauci skutečně ‚zaplatit‘. Soud se plně ztotožňuje se závěry správních orgánů, že nelze tento pojem vykládat jinak, než že kauce má být na účet Úřadu v dané lhůtě skutečně ‚připsána‘, neboť z povahy věci by jiný výklad nedával smysl. Pokud by zákonodárce chtěl, aby podmínka daného řízení byla splněna např. zadáním příkazu k platbě v elektronickém bankovnictví, takovou možnost by do zákona vložil (např. by uvedl, že platba ve lhůtě musí být ‚odeslána‘ apod.) V daném ustanovení je však zcela jednoznačně uvedeno, že kauce má být v dané lhůtě na účtu úřadu ‚složena‘, tj. bezpochyby se jedná o její připsání na daný účet.“
18. Rozhodovací praxe Úřadu je tak v duchu výše citovaných komentářů i soudního rozsudku zcela konstantní. V této souvislosti lze odkázat např. na usnesení Úřadu č. j. ÚOHS-S0401/2017/VZ-30944/2017/522/RCh ze dne 28. 11. 2017, které bylo potvrzeno rozhodnutím předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R224/2017/VZ-07292/2018/321/EDo ze dne 9. 3. 2018, které řešilo identickou problematiku prodlení s úhradou přeshraniční platby za účelem složení kauce. Dále odkazuji na rozhodnutí Úřadu sp. zn. ÚOHS-S0504/2021/VZ, č. j. ÚOHS-38306/2021/500/ISo, kterým bylo správní řízení zastaveno, neboť nedošlo k připsání kauce na účet Úřadu nejpozději poslední den lhůty pro doručení návrhu Úřadu, a na které se odvolává i navrhovatel na straně 3 rozkladu. I ve správním řízení vedeném pod sp. zn. ÚOHS-S0941/2015/VZ byla kauce připsána na účet Úřadu rovněž pouze jeden den po zákonné lhůtě, tedy obdobně jako v šetřeném případě (zde jde o dvoudenní prodlevu). Rozkladové tvrzení, že Úřad v šetřeném případě nevzal v potaz smysl ZZVZ, neobstojí, jelikož je s ohledem na výše uvedené nedůvodné.
19. Je třeba doplnit, že ačkoli se citovaný rozsudek i rozhodnutí Úřadu vztahují k zákonu č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „ZVZ“), lze závěry v nich uvedené ohledně povinnosti uhradit kauci spolu s podáním návrhu aplikovat i ve vztahu k nyní účinnému zákonu. ZVZ v § 115 odst. 1 stanovil, že navrhovatel je povinen složit kauci na účet Úřadu s podáním návrhu. Dále ZVZ ve znění účinném do 5. 3. 2015 stanovil v § 117a písm. b), že Úřad zahájené řízení zastaví, jestliže nebyla s podáním návrhu složena kauce ve výši podle § 115 odst. 1 a navrhovatel kauci nesloží ani v dodatečné lhůtě stanovené Úřadem. Nyní účinný zákon stanoví v § 255 odst. 1, že je navrhovatel povinen složit kauci ve lhůtě pro doručení návrhu. Dále nyní účinný zákon stanoví v § 257 písm. c), že Úřad zahájené řízení usnesením zastaví, jestliže nedošlo ke složení kauce v souladu s § 255 ZZVZ. Z dikce citovaných ustanovení ZVZ a ustanovení nyní účinného zákona je patrné, že tyto úpravy formulují danou povinnost shodně jako povinnost složit kauci v určité zákonné lhůtě. Tyto úpravy dále shodně stanoví jako důsledek nesložení kauce v daných lhůtách povinnost Úřadu zastavit správní řízení. Závěry ohledně povinnosti uhradit kauci spolu s podáním návrhu lze tedy bezvýhradně aplikovat i ve vztahu k ZZVZ, neboť povinnost složit kauci ve lhůtě pro podání návrhu nebyla změnou zákona dotčena.
20. Jedinou rozhodující skutečností pro posouzení splnění této povinnosti navrhovatelem tedy je, že ve lhůtě stanovené ZZVZ nebyly peněžní prostředky odpovídající kauci navrhovatelem připsány na účet Úřadu, tedy že v šetřeném případě nebyla kauce do dne 8. 9. 2025 složena na účet Úřadu, tudíž navrhovatel nesplnil povinnost složit kauci na účet Úřadu ve lhůtě pro doručení návrhu.
K námitce, že pozdní připsání kauce zapříčinil postup banky – nezohlednění tohoto faktu je porušením zásady zákazu diskriminace
21. Navrhovatel dále v rozkladu namítá, že pozdní připsání kauce na účet Úřadu nastalo v důsledku postupu (prodlevy) bankovního ústavu, který navrhovatel nemohl ovlivnit, přičemž jde o zahraničního uchazeče o veřejnou zakázku se sídlem ve Slovenské republice. Současně se navrhovatel jakožto zahraniční uchazeč odvolává na zásadu zákazu diskriminace, jelikož má za to, že stanovení procesní povinnosti zaplacení kauce nezaručuje stejnou úroveň právní ochrany pro hospodářské subjekty mimo Českou republiku.
22. Dle § 6 odst. 2 ZZVZ ve vztahu k dodavatelům musí zadavatel dodržovat zásadu rovného zacházení a zákazu diskriminace. Dle § 6 odst. 3 písm. a) ZZVZ zadavatel nesmí omezovat účast v zadávacím řízení těm dodavatelům, kteří mají sídlo v členském státě Evropské unie, Evropského hospodářského prostoru nebo Švýcarské konfederaci.
23. Jak je z ustanovení § 6 ZZVZ zřejmé, dodržování zásady rovného zacházení a zákazu diskriminace je povinností zadavatele (nikoli Úřadu) vůči všem dodavatelům, a to včetně dodavatelů zahraničních. Povinnost včasné úhrady kauce v zahájeném správním řízení na návrh u Úřadu je však povinností dodavatele, který iniciuje dané správní řízení. Povinnost složení kauce na účet Úřadu v 10denní lhůtě pro doručení návrhu vyplývá explicitně z § 251 odst. 1 a 2 a § 255 odst. 1 ZZVZ. Každý navrhovatel bez ohledu na jeho sídlo je proto povinen ji bezvýhradně respektovat. ZZVZ nepřipouští žádnou výjimku pro zahraničního dodavatele, pročež se jí navrhovatel ze zahraničí nemůže dovolávat. Úřad jako správní orgán jedná v mezích zákona a nemůže povolovat žádnou výjimku z povinnosti včasného zaplacení kauce, která je stanovena jednoznačně a platí pro všechny navrhovatele stejně. Úřad tedy ze zákona přezkoumá včasné složení kauce na svůj účet ze strany navrhovatele jako stěžejní podmínku zahájení správního řízení na návrh. Pokud nedojde ke složení kauce v souladu s § 255 ZZVZ navrhovatelem, Úřad nemá jinou možnost, než aplikovat ustanovení § 257 písm. c) ZZVZ a správní řízení musí zastavit, což správně nastalo v přezkoumávaném případě.
24. Je výhradně odpovědností navrhovatele zajistit, aby kauce byla na účet Úřadu složena včas. Situace, kdy platba zaslaná z bankovního účtu odesílatele ze zahraničí je na účet příjemce v České republice připsána až za několik dní, je v platebním styku standardní, a proto je s ní nutno při bezhotovostních úhradách počítat. Zde je třeba odkázat na rozhodnutí předsedy Úřadu sp. zn. ÚOHS-R0191/2024/VZ, č. j. ÚOHS-48657/2024/162 ze dne 19. 12. 2024, v němž byl aprobován závěr Úřadu, že v případě zahraniční platby (rovněž ze Slovenské republiky) je nutné počítat s určitou dobou při převodu finančních prostředků, neboť zahraniční převod zpravidla trvá jeden až tři dny. Analogicky lze na tuto situaci použít též závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 9 Afs 7/2012 ze dne 12. 4. 2012, který se sice týká úhrady soudního poplatku, avšak stěžejní myšlenky, tedy že „…samotný převod peněžní částky jde na účet a riziko účastníka řízení…“ a „…z hlediska včasnosti splnění poplatkové povinnosti je rozhodný ten den, kdy je částka soudního poplatku skutečně připsána na účet soudu…“, jsou aplikovatelné i zde. Navrhovatel si tak měl být vědom skutečnosti, že v případě přeshraničního odeslání platby kauce na účet Úřadu dne 8. 9. 2025 je pravděpodobné, že tato platba bude na daný účet připsána až za několik dní.
25. Pokud chtěl mít navrhovatel jakožto zahraniční uchazeč větší jistotu, že kauce bude složena na účet Úřadu včas, nic mu nebránilo zvolit si v zemi sídla Úřadu zástupce ad hoc k provedení vnitrostátního bankovního převodu z účtu zástupce na účet Úřadu, případně pověřit zástupce, který by v místě sídla Úřadu realizoval úhradu částky ve výši kauce v hotovosti. Ostatně navrhovatel měl svého zástupce, který dále měl svého substitučního zástupce se sídlem v ČR. Odpovědnost za složení kauce v zákonné lhůtě tedy nese vždy navrhovatel bez ohledu na zemi svého sídla a je pouze na něm, jaký způsob složení kauce na účet Úřadu zvolí. S ohledem na výše uvedené tak nemůže obstát rozkladová námitka, že nezohlednění této skutečnosti a trvání na dodržení 10denní lhůty pro složení kauce na účet Úřadu atakuje zásadu zákazu diskriminace a rovného zacházení v případě zahraničních uchazečů.
K námitce navrhovatele, že se v důsledku postupu zadavatele nemohl objektivně seznámit s rozhodnutím o námitkách
26. Navrhovatel namítá, že rozhodnutí o námitkách mu bylo doručeno v den slovenského státního svátku (v pátek 29. 8. 2025), pročež mu z desetidenní lhůty k podání návrhu byly ubrány 3 kalendářní dny, a proto neměl dostatek času se objektivně seznámit s rozhodnutím o námitkách.
27. Z dokumentace o zadávacím řízení vyplývá, že dne 15. 8. 2025 doručil navrhovatel zadavateli námitky proti oznámení o vyloučení. Zadavatel námitky navrhovatele odmítl rozhodnutím ze dne 29. 8. 2025, přičemž toto rozhodnutí bylo doručeno navrhovateli téhož dne. Předmětná lhůta 10 dnů pro podání návrhu k Úřadu počala běžet dne 30. 8. 2025, tedy den následující po dni, v němž navrhovatel obdržel rozhodnutí o námitkách. Se zřetelem na výše uvedené tak námitku nemožnosti seznámení se s rozhodnutím o námitkách s poukazem na státní svátek odmítám jako nedůvodnou. Poukaz na státní svátek (či víkend) má relevanci pouze v situaci, kdy na státní svátek připadne poslední den lhůty k podání návrhu. Podle obecných pravidel počítání času platí, že připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty pracovní den nejblíže následující. V takovém případě musí být návrh doručen nejbližší následující pracovní den, viz rozhodnutí Úřadu sp. zn. ÚOHS-S0533/2024/VZ, č. j. ÚOHS-29304/2024/510 ze dne 31. 7. 2024.
28. Přijímání dokumentů prostřednictvím elektronického nástroje není omezeno na pracovní dny, přičemž ZZVZ ve svém ustanovení § 211 odst. 9 výslovně zakotvuje, že „[d]oručením prostřednictvím elektronického nástroje je okamžik přijetí datové zprávy na elektronickou adresu adresáta datové zprávy v elektronickém nástroji“. Jednoznačným definováním okamžiku doručení „datové zprávy“ v rámci elektronického nástroje tak dochází k usnadnění posouzení dodržení lhůt ve vztahu k podání námitek či stejnopisu návrhu, respektive jakýchkoli lhůt, jejichž počátek je vázán na okamžik doručení. Je tedy evidentní, že výše citované ustanovení ZZVZ s okamžikem „seznámení se“ s příslušným dokumentem neoperuje. Zákonodárce stanovil „pevné“ lhůty pro podání námitek, resp. návrhu, aby nebylo možné oddalovat převzetí dokumentů, čímž jednoznačně upřednostnil rychlé vyřízení věci. Nelze tak přisvědčit tvrzení navrhovatele, že s ohledem na státní svátek (či navazující víkend) neměl dostatečný časový prostor pro seznámení se s rozhodnutím o námitkách. Se zřetelem na výše uvedené a na dikci ZZVZ totiž navrhovateli nic nebránilo podat návrh dne 8. 9. 2025 (a složit kauci na účet Úřadu) včas, třebaže se během státního svátku či ve dnech pracovního volna samotným obsahem rozhodnutí o námitkách fakticky nezabýval. Skutečnost, že rozhodnutí o námitkách bylo navrhovateli doručeno prostřednictvím elektronického nástroje v den slovenského státního svátku, tedy nemůže mít negativní vliv na možnost seznámit se s obsahem tohoto rozhodnutí.
K namítanému zásahu do ústavně zaručených práv (k porušení čl. 36 LZPS a čl. 18 SFEU)
29. V rámci své další rozkladové námitky navrhovatel uvádí, že v důsledku zastavení řízení došlo k zásahu do ústavně zaručených práv na přístup k soudu ve smyslu článku 36 LZPS, a rovněž článku 18 SFEU upravujícího diskriminaci na základě státní příslušnosti.
30. Podle navrhovatelem zmíněného článku 36 odst. 1 LZPS se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Podle článku 36 odst. 4 LZPS upravuje podmínky a podrobnosti zákon. Podle článku 18 SFEU je zakázána jakákoli diskriminace na základě státní příslušnosti. Stěžejní podmínku vedení správního řízení Úřadem spočívající v povinnosti složit spolu s podáním návrhu kauci na účet Úřadu upravuje ZZVZ. Jak bylo výše uvedeno, ustanovení § 257 písm. c) ZZVZ stejně tak upravuje povinnost Úřadu zastavit zahájené správní řízení v situaci, kdy kauce není připsána na účet Úřadu ve výši dle § 255 odst. 1 ZZVZ.
31. Úřad v rámci této zákonné regulace posuzuje naplnění podmínek pro složení kauce, a přitom nemá možnost uplatnit správní uvážení, v jehož rámci by vykládal ZZVZ. Úřad v rámci zákonné regulace pouze sleduje, zda jsou splněny všechny podmínky vedení správního řízení, tedy včetně povinnosti složit spolu s návrhem kauci na účet Úřadu. Postup Úřadu v tomto správním řízení, včetně závěrů, ke kterým v odůvodnění napadeného usnesení dospěl, považuji za zákonný a správný. Postup Úřadu považuji za souladný se zněním článku 36 a násl. LZPS i článku 18 SFEU. Úřad se v tomto správním řízení při výkladu ZZVZ nedopustil ani interpretace, která by byla nesouladná s ústavními zásadami. Podmínky jsou totiž ZZVZ stanoveny pro všechny stejně. Diskriminační by naopak bylo, pokud by zahraničním dodavatelům byla stanovena kratší lhůta ke složení kauce. Tak tomu však není. S ohledem na výše uvedené skutečnosti nebyl v daném případě porušen či ohrožen veřejný zájem navrhovatele na dodržování práva na spravedlivý proces ve smyslu článku 36 odst. 1 LZPS, ani nedošlo k diskriminaci na základě státní příslušnosti ve smyslu článku 18 SFEU, jak namítá navrhovatel v rozkladu.
32. Neobstojí proto námitka vznesená v rozkladu, že postupem Úřadu bylo zasaženo do ústavně zaručených práv navrhovatele ve smyslu článku 36 LZPS či článku 18 SFEU.
33. Závěrem shrnuji, že Úřad rozhodl správně a v souladu se zákonem, když zastavil správní řízení podle § 257 písm. c) ZZVZ, neboť v souvislosti s podáním návrhu navrhovatele nedošlo ke složení kauce v souladu s § 255 odst. 1 ZZVZ.
VI. Závěr
34. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zohlednění námitek navrhovatele, na základě zjištění, že Úřad postupoval při zastavení řízení v souladu se zákonem a správním řádem, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného usnesení. Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody, pro které by bylo nutno napadené usnesení změnit nebo zrušit, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku uvedeno.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona, nelze dále odvolat.
otisk úředního razítka
doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Obdrží:
1. České dráhy, a. s., Nábřeží L. Svobody 1222, 110 15 Praha
2. JUDr. Marián Karásek, advokát, M. R. Štefánika 136, 017 01 Považská Bystrica, Slovenská republika
Vypraveno dne:
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] Pro posouzení zákonnosti postupu zadavatele je rozhodné znění ZZVZ k okamžiku zahájení zadávacího řízení, a to vyjma ustanovení upravených zákonem č. 69/2025 Sb., a zákonem č. 238/2024 Sb. Postup ve správním řízení se řídí právními předpisy účinnými ke dni zahájení správního řízení.