číslo jednací: 04742/2026/162
spisová značka: R0179/2025/VZ
| Instance | II. |
|---|---|
| Věc | ND – Rekonstrukce Nové scény Národního divadla a Provozní budovy B č.p. 1435 |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
| Výrok | rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno |
| Rok | 2025 |
| Datum nabytí právní moci | 9. 2. 2026 |
| Související rozhodnutí | 47687/2025/500 04742/2026/162 |
| Dokumenty |  2025_R0179.pdf 379 KB |
|
Spisová značka: ÚOHS-R0179/2025/VZ Číslo jednací: ÚOHS-04742/2026/162 |
|
Brno 6. 2. 2026 |
Ve správním řízení o rozkladu doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 19. 12. 2025 navrhovatelem
- společníky společnosti „Společnost GG AVERS Nová scéna“, tj.
- GEOSAN GROUP a.s., IČO 28169522, se sídlem U Nemocnice 430, 280 02 Kolín,
- AVERS, spol. s r.o., IČO 41190840, se sídlem Michelská 240/49, 141 00 Praha 4,
ve správním řízení zastoupeni na základě plné moci ze dne 17. 9. 2025 JUDr. Michalem Šilhánkem, advokátem ev. č. ČAK 17953, se sídlem Tučapy 240, 683 01 Tučapy,
proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0772/2025/VZ, č. j. ÚOHS‑47687/2025/500 ze dne 5. 12. 2025, vydanému ve správním řízení zahájeném dne 13. 10. 2025 na návrh výše uvedeného navrhovatele z téhož dne ve věci přezkoumání úkonů zadavatele
- Národní divadlo, IČO 00023337, se sídlem Ostrovní 225/1, 110 00 Praha 1, ve správním řízení zastoupeno na základě plné moci ze dne 23. 10. 2025 HAVEL & PARTNERS s.r.o., advokátní kancelář, IČO 26454807, se sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1,
učiněných při zadávání veřejné zakázky „ND – Rekonstrukce Nové scény Národního divadla a Provozní budovy B č.p. 1435“ v užším řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 9. 1. 2025 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 13. 1. 2025 pod ev. č. Z2025-001845, ve znění pozdějších oprav, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 13. 1. 2025 pod ev. č. 21813‑2025, ve znění pozdějších oprav,
jsem podle § 152 odst. 6 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů na základě návrhu rozkladové komise, jmenované dle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:
Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0772/2025/VZ, č. j. ÚOHS‑47687/2025/500 ze dne 5. 12. 2025
p o t v r z u j i
a podaný rozklad
z a m í t á m.
Odůvodnění
I. Zadávací řízení a správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže
1. Shora uvedený zadavatel dne 9. 1. 2025 zahájil odesláním oznámení o zahájení zadávacího řízení k uveřejnění užší řízení za účelem zadání veřejné zakázky.
2. Z dokumentace o zadávacím řízení, např. z protokolu ze 7. jednání posudkové komise ze dne 5. 8. 2025, vyplývá, že zadavatel v zadávacím řízení obdržel celkem 3 nabídky, a to včetně nabídky navrhovatele.
3. Rozhodnutím a oznámením o vyloučení dodavatele ze dne 3. 9. 2025 zadavatel vyloučil navrhovatele ze zadávacího řízení z důvodu dle § 48 odst. 2 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“ a dále jen „rozhodnutí o vyloučení“). Rozhodnutí bylo navrhovateli doručeno dne 4. 9. 2025. Dle názoru zadavatele z předložené společenské smlouvy o sdružení nevyplývá společná a nerozdílná odpovědnost všech společníků, jak vyžadovaly zadávací podmínky v souladu s § 103 odst. 1 písm. f) zákona, ale naopak z ní vyplývá odpovědnost podílová.
4. Navrhovatel podal dne 17. 9. 2025 proti rozhodnutí o vyloučení námitky ze stejného dne. Zadavatel tyto námitky odmítl rozhodnutím ze dne 2. 10. 2025 (dále jen „rozhodnutí o námitkách“), které bylo navrhovateli doručeno téhož dne.
5. Navrhovatel se způsobem vypořádání námitek nesouhlasil a dne 13. 10. 2025 podal návrh na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele k Úřadu. Dnem obdržení návrhu bylo podle § 249 zákona ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zahájeno správní řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele.
6. Navrhovatel v návrhu namítal, že zadavatel a) v rozhodnutí o námitkách nereagoval na některé námitky navrhovatele, b) nesprávně dovodil nesplnění zadávacích podmínek navrhovatelem a dezinterpretuje ujednání ve Společenské smlouvě č. A8101/2025/044/SOS ze dne 3. 3. 2025 uzavřené mezi společníky navrhovatele (dále jen „společenská smlouva“), tj. rozhodl o vyloučení navrhovatele v rozporu se zákonem a c) nevyzval navrhovatele k objasnění jeho nabídky dle § 46 zákona, přestože dle navrhovatele k tomu byl povinen. Rozhodnutí o námitkách je dle navrhovatele netransparentní, resp. nepřezkoumatelné z důvodu nesrozumitelnosti i nedostatku důvodů.
7. Navrhovatel se návrhem domáhal zrušení rozhodnutí o námitkách, případně zrušení rozhodnutí o vyloučení.
II. Napadené rozhodnutí
8. Napadeným rozhodnutím Úřad rozhodl, že návrh navrhovatele se podle § 265 písm. a) zákona zamítá, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření. Úřad konstatoval, že se zadavatel v rozhodnutí o námitkách vyjádřil ke všem hlavním námitkám navrhovatele a dostatečně objasnil své rozhodnutí, tj. rozhodnutí není nepřezkoumatelné. Dále Úřad konstatoval, že ve společenské smlouvě byla zakotvena podílová odpovědnost společníků navrhovatele, což je v rozporu se zadávacími podmínkami. Zadavatel přitom nebyl povinen využít postup dle § 46 zákona a vyzvat navrhovatele k opravě či objasnění nabídky. Zadavatel tedy v daném případě byl oprávněn navrhovatele vyloučit a nepostupoval přitom nepřiměřeně ani netransparentně.
III. Rozklad navrhovatele
9. Dne 19. 12. 2025 podal navrhovatel Úřadu rozklad proti napadenému rozhodnutí. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo navrhovateli doručeno dne 5. 12. 2025. Rozklad byl podán v zákonné lhůtě.
Námitky rozkladu
10. Navrhovatel v rozkladu uvádí, že napadené rozhodnutí je nezákonné a nesprávné. Navrhovatel namítá (i) nesprávné právní posouzení (ne)splnění zadávací podmínky navrhovatelem, když Úřad dovodil, že odpovědnost společníků navrhovatele není solidární; společenská smlouva přitom upravuje pouze vnitřní vztah mezi společníky. Ust. § 2736 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“) je kogentní a nelze se od něj odchýlit; (ii) překvapivost napadeného rozhodnutí a rozpor s rozhodovací praxí ohledně solidárního závazku členů sdružení, Úřad též dle navrhovatele porušil povinnost zjišťovat materiální pravdu a umožnil formalistický postup, napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné; (iii) porušení zásady transparentnosti a přiměřenosti ze strany zadavatele při vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení. Zadavatel měl dle navrhovatele povinnost objasnit rozporné dotčené údaje v nabídce. Navrhovatel též namítá, že v rozhodnutí o námitkách nebyly vypořádány jeho námitky nebo že jeho námitky zadavatel dezinterpretoval.
11. Navrhovatel závěrem rozkladu navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání.
Vyjádření zadavatele k rozkladu navrhovatele
12. Dne 6. 1. 2026 obdržel Úřad vyjádření zadavatele k rozkladu navrhovatele z téhož dne. Zadavatel uvádí, že s argumenty navrhovatele nesouhlasí, napadené rozhodnutí je dle něj správné a navrhuje zamítnutí rozkladu navrhovatele.
IV. Řízení o rozkladu
13. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 a podle § 88 odst. 1 správního řádu, a proto předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.
Stanovisko předsedy Úřadu
14. Po projednání rozkladu a veškerého souvisejícího spisového materiálu rozkladovou komisí, jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu, a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech byl podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumán soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy a jeho správnost v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise bylo shledáno, že Úřad napadeným rozhodnutím rozhodl správně a v souladu se zákonem.
V. K námitkám rozkladu
15. V daném případě lze setrvat na závěrech napadeného rozhodnutí, neboť jsou správné.
16. Předně lze stručně shrnout učiněný závěr, že navrhovatel v daném případě předložil nabídku, jejíž součástí byla společenská smlouva, která obsahovala ujednání, jež nesplňovala zadávací podmínky veřejné zakázky stanovené zadavatelem. Zadavatel proto nepostupoval v rozporu se zákonem, když navrhovatele ze zadávacího řízení vyloučil.
K námitce (ne)správného posouzení odpovědnosti společníků
17. Stěžejní námitkou navrhovatele je, že Úřad, resp. i zadavatel, nesprávně posoudili splnění zadávací podmínky ze strany navrhovatele, jelikož nesprávně dovodili, že odpovědnost společníků navrhovatele není solidární. Navrhovatel se ohledně této skutečnosti zejména odvolává na § 2736 občanského zákoníku, který je dle jeho tvrzení kogentní a navrhovatel se tak od něj nemohl odchýlit, čili platí, že u společníků navrhovatele jde o odpovědnost solidární, nikoliv podílovou, i kdyby snad společenská smlouva stanovila výslovně jinak. Navrhovatel také namítá, že společenskou smlouvu bylo třeba vyložit dle kritérií § 556 občanského zákoníku (úmysl jednajícího; co právnímu jednání předcházelo, co mu následovalo atd.). Navrhovatel tedy v podstatě namítá, že zadavateli mělo stačit, že navrhovatel předložil smlouvu, z níž solidární odpovědnost vyplývá až výkladem, ačkoliv na základě prostého textu tomu tak třeba není, anebo že mu mělo stačit i to, že při uplatnění sankce neplatnosti vůči tomu ujednání ve společenské smlouvě, které zakotvuje odpovědnost podílovou, a dostává se tak do konfliktu s kogentním ustanovením občanského zákoníku, budou strany společenské smlouvy stejně zavázány odpovědností solidární. Ke zodpovězení této skupiny námitek rozkladu je třeba si položit otázku, co vlastně zadavatel sledoval zadávací podmínkou, jejíž nesplnění navrhovateli vytýká.
18. Lze opakovaně shrnout, že v daném případě zadavatel v čl. 5.1.4 zadávací dokumentace a v čl. 4.1.4 výzvy k podání nabídekpožadoval, že pokud podává nabídku více dodavatelů společně (jako jeden účastník zadávacího řízení), jsou povinni přiložit téžsmlouvu, „z níž závazně vyplývá, že všichni dodavatelé budou vůči zadavateli a jakýmkoliv třetím osobám z jakýchkoliv závazků vzniklých v souvislosti s plněním předmětu veřejné zakázky či vzniklých v důsledku prodlení či jiného porušení smluvních nebo jiných povinností v souvislosti s plněním předmětu veřejné zakázky zavázáni společně a nerozdílně, a to po celou dobu plnění veřejné zakázky, i po dobu trvání jiných závazků vyplývajících z veřejné zakázky“ (tučné zvýraznění doplněno).
19. Toto ustanovení zadávací dokumentace je třeba vyložit tak, že zadavatel požaduje, aby mu byla předložena taková společenská smlouva, z níž bude solidární odpovědnost plynout výslovně, nikoliv až výkladem na základě okolností právního jednání či při uplatnění zákonných sankcí za vady právního jednání. Zadavatel totiž sleduje to, aby se mohl jednoduše ujistit, že se mu společníci zavazují společně a nerozdílně. K tomu mu poslouží pouze takový doklad, z nějž bude solidární odpovědnost plynout výslovně.
20. Pokud by měl zadavatel být vystaven potřebě zjišťovat skutečný úmysl stran společenské smlouvy (to v případě, že by smlouva závazek solidární odpovědnosti neobsahovala nebo obsahovala ujednání opačné), případně širší okolnosti uzavření smlouvy, které by měly svědčit o tom, že strany ve skutečnosti zamýšlely ujednat solidární odpovědnost namísto podílové, znamenalo by to zpravidla dodatečné dotazy na strany společenské smlouvy a studium řady dalších dokladů, což by mohlo přinést průtahy v zadávacím řízení. V takovém případě by zadavatel sledovaného cíle (jednoduchého ověření solidární odpovědnosti) nedosáhl.
21. Pokud by měl být zadavatel odkázán na uplatnění neplatnosti dílčího ujednání společenské smlouvy pro porušení kogentního ustanovení občanského zákoníku, pak by musel vynaložit prostředky na právní analýzu této otázky, aby si mohl být jist, že je dotčené ujednání skutečně neplatné. To je samozřejmě myslitelné, představuje to nicméně další komplikaci v průběhu zadávacího řízení. Ani v takovém případě by zadavatel sledovaného cíle (jednoduchého ověření solidární odpovědnosti) nedosáhl. Pojetí kogentnosti a dispozitivnosti norem v občanském zákoníku je přitom jedna z nejkomplikovanějších problematik v obecné části rekodifikovaného soukromého práva. Ohledně jednotlivých ustanovení se odborná veřejnost často dlouhou dobu nemůže jednoznačně shodnout na tom, jak budou konkrétní ustanovení vykládána, tedy u kterých norem se jedná o normy kogentní a u kterých o dispozitivní.
22. Občanský zákoník je primárně postaven na zásadě dispozitivnosti. Ust. § 1 odst. 2 občanského zákoníku, které zakotvuje základní kritérium, podle kterého má být tato otázka řešena, je přitom vysoce abstraktní a vyvozovat z něj jakékoliv závěry vyžaduje již vyšší míru právní expertízy. Je zřejmé, že nynější spor ohledně výkladu § 2736 občanského zákoníku je vysoce odborným a složitým právním posouzením a vyžaduje náročnou argumentaci. Nelze tedy po zadavateli v takovéto situaci spravedlivě požadovat, aby složitě zkoumal na základě odborných právních posouzení, nebo stanovisek, zda se tedy jednalo o kogentní nebo dispozitivní právní normu, respektive zda se v daném případě jednalo o relativně nebo zcela neplatné ujednání, nebo případně zda došlo k neplatnosti celé společenské smlouvy atd. Jedná se o komplikované právní otázky, jdoucí značně nad rámec obecné odbornosti zadavatele, který se primárně řídí zákonem o zadávání veřejných zakázek a není nutně odborníkem v závazkovém právu. I v tomto kontextu tedy dává smysl vyložit zadávací podmínku bodu 5.1.4 zadávací dokumentace tak, že zadavatel požadoval předložení takové společenské smlouvy, z níž solidární odpovědnost plyne výslovně.
23. Dále je třeba posoudit, jestli navrhovatel splnil výše uvedenou zadávací podmínku.
24. V čl. IV odst. 3 společenské smlouvy se uvádí: „Společníci jsou vůči Zadavateli a třetím osobám z jakýchkoli právních vztahů vzniklých v souvislosti s Veřejnou zakázkou zavázáni po celou dobu plnění Veřejné zakázky i po dobu trvání jiných závazků vyplývajících z Veřejné zakázky a Smlouvy se zadavatelem v poměru dle čl. V odst. 5 této smlouvy“ (tučné zvýraznění doplněno).
25. Čl. V odst. 5 společenské smlouvy pak uvádí, že společníci „se dohodli, že Veřejná zakázka bude v rámci Společnosti prováděna Společníky společně, a to prostřednictvím společného řídícího (realizačního) týmu s tím, že na činnosti Společnosti, na majetku získaného společnou činností a na zisku nebo ztrátě se Společníci podílejí v tomto poměru:
a) Vedoucí společník 50 %
b) Společník 50 %.“
26. Dle výše uvedeného je zřejmé, že společenská smlouva upravuje odpovědnost společníků navrhovatele vůči zadavateli i třetím osobám jakožto odpovědnost podílovou, a to se shodnými podíly 50 % mezi oběma společníky. Ze znění společenské smlouvy přitom nelze dovozovat jiný výklad úpravy odpovědnosti.
27. Lze tedy uvést, že znění společenské smlouvy neodpovídá požadavkům zadavatele dle výše citované zadávací podmínky na předložení smlouvy obsahující solidární odpovědnost. Navrhovatelem předložená společenská smlouva tedy uvedenou zadávací podmínku nesplňovala. Zadavatel tedy nepostupoval v rozporu se zákonem, pokud navrhovatele ze zadávacího řízení vyloučil.
28. Navrhovatel ovšem namítá, že společníci měli v úmyslu odpovídat vůči třetím osobám společně a nerozdílně.
29. Již na úvod je k tomu nutné akcentovat, že ani kdyby tomu tak bylo (což se však nejeví jako uvěřitelné), navrhovatel by zadávací podmínku bodu 5.1.4 zadávací dokumentace stejně nesplnil, protože z ní plyne, že solidární odpovědnost má být ve společenské smlouvě zakotvena výslovně. Úvahy níže uvedené jsou tak činěny nad rámec nutného.
30. Pokud navrhovatel tvrdí, že společníci měli v úmyslu odpovídat vůči třetím osobám společně a nerozdílně, jeví se jako zcela nesrozumitelné, proč to ve společenské smlouvě jasně neujednali, a proč naopak formulovali znění společenské smlouvy zcela opačně, jako odpovědnost podílovou. Jedná se opravdu o prostou úpravu, kterou lze zcela jednoduše formulačně vyjádřit. Přičemž požadavek zadavatele byl jednoznačný a srozumitelný.
31. Zadavatel stanovil zcela jednoznačné zadávací podmínky, když požadoval prosté doložení solidární odpovědnosti. Úkolem účastníků zadávacího řízení pak bylo pouze tuto skutečnost potvrdit, resp. doložit smlouvu s uvedeným závazkem. Je nutné akcentovat, že navrhovatel (resp. obecně účastník zadávacího řízení) odpovídá za jím podanou nabídku a nese případnou odpovědnost za nedostatky této nabídky. Je tedy pouze jeho odpovědností, aby předložil takovou nabídku, která splňuje zadávací podmínky, a to jak po formální, tak i obsahové stránce. Jinak se vystavuje negativním konsekvencím z toho plynoucím (zpravidla vyloučení ze zadávacího řízení). Uvedené přitom beze změny platí i v nynějším správním řízení. Odpovědnost za nesprávně naformulovaná ustanovení společenské smlouvy tedy nese výlučně navrhovatel. Navrhovatel tak měl společenskou smlouvu formulovat takovým způsobem, aby odpovídala požadavkům zadavatele dle zadávací dokumentace.
32. Na základě textu společenské smlouvy nemůže být pochyb o tom, jaký druh odpovědnosti strany smlouvy zamýšlely zakotvit (tj. odpovědnost podílovou) a že tak zamýšlely učinit
právě i s účinky vůči třetím osobám včetně zadavatele, tedy směrem navenek. Čl. V odst. V společenské smlouvy totiž míří na úpravu vztahů mezi společníky navzájem, zatímco čl. IV odst. 3 společenské smlouvy míří na vztahy mezi společností a třetími osobami.
33. Navrhovatel dále tvrdí, že úmysl odpovídat vůči třetím osobám společně a nerozdílně deklarovali společníci kromě uzavření společenské smlouvy s odkazem na občanský zákoník též podáním nabídky, přijetím smlouvy o dílo a dodatkem společenské smlouvy.
34. Argumentaci navrhovatele nelze takto paušálně přijmout. Pokud navrhovatel tvrdí, že zadávací podmínky splnil, protože přijal znění smlouvy o dílo, tak by bylo v podstatě jakékoliv zkoumání splnění zadávacích podmínek obsoletní, jelikož by se všichni účastníci zadávacích řízení mohli odvolávat na to, že přeci přijali znění smlouvy. Toto tvrzení, pochopitelně, nelze přijmout. K tomuto lze též odkázat na body 102 a násl. napadeného rozhodnutí. Výslovné ujednání o typu odpovědnosti obsažené ve společenské smlouvě navíc vždy bude nutno považovat za ujednání speciální oproti obecnému odkazu na plnění v souladu se zadávací dokumentací.
35. Uzavřený dodatek ke společenské smlouvě ze dne 17. 9. 2025, který navrhovatel zadavateli předložil až společně s námitkami, taktéž potvrzuje, že společenská smlouva původně nepočítala se společnou a nerozdílnou odpovědností vůči zadavateli a třetím osobám. K dodatku samotnému lze přitom opakovaně uvést, že zadavatel neměl povinnost přijmout dodatečný doklad prokazující splnění určité zadávací podmínky, a to nadto až po vydání rozhodnutí o vyloučení. K tomuto viz též bod 145 napadeného rozhodnutí.
36. Navrhovatel též uvádí, že poměr odpovědnosti ve společenské smlouvě se vztahuje jen k vnitřním vztahům společníků společnosti navzájem. Tomuto taktéž nelze přisvědčit, protože dle znění společenské smlouvy je zcela zřejmé, že čl. IV odst. 3 společenské smlouvy, který upravuje zavázanost společníků vůči zadavateli a třetím osobám, jasně odkazuje na čl. V odst. 5 dotčené smlouvy, kde je uveden právě a pouze poměr 50:50. Odlišnou úpravu odpovědnosti přitom společenská smlouvy neobsahuje.
37. Společenská smlouva, která byla součástí nabídky navrhovatele, tak obsahovala ujednání v rozporu se zadávacími podmínkami. V nynějším případě se tak nelze ani dovolávat principu priority skutečné vůle dle občanského zákoníku, když znění předmětné smlouvy bylo jednoznačné a zadavatel o něm neměl pochybnosti. Nabídku je podle zákona ze strany zadavatele nutné posuzovat striktně podle požadavků zadávací dokumentace. Přijetím tvrzení navrhovatele by došlo k porušení principu odpovědnosti dodavatele za podanou nabídku. Pochybení navrhovatele nyní nelze zhojit argumentací o úmyslu stran, když tyto strany ve společenské smlouvě deklarovaly zcela opačné uspořádání. Nelze tedy po zadavatelích požadovat, aby při posuzování nabídek z pohledu splnění zadávacích podmínek zkoumali skutečný úmysl účastníků zadávacího řízení, nota bene když z nabídky plyne přesný opak požadavků dle zadávací dokumentace.
38. Další stěžejní argumentační linkou navrhovatele je to, zda předmětné stanovení podílové odpovědnosti bylo vůbec ze strany navrhovatele možné, jelikož se dle jeho tvrzení jedná o skutečnost, kterou upravuje § 2736 občanského zákoníku, který je dle navrhovatele kogentním ustanovením, a tudíž se od něj nebylo možné odchýlit a platně sjednat podílovou odpovědnost společníků. Zadavatel měl přitom uvedené skutečnosti dle navrhovatele zohlednit a v této souvislosti posoudit společenskou smlouvu.
39. Předně je nutné v daném případně zdůraznit to, že omylem nebo nedopatřením na straně navrhovatele, každopádně však v důsledku jeho jednáním, navrhovatel staví zadavatele do pozice, že by měl složitě zkoumat ustanovení občanského zákoníku a podstupovat riziko případného soudního sporu o plnění ze smlouvy o dílo, a tedy vlastně přebírat odpovědnost za ujednání předložená navrhovatelem, tj. za ujednání společenské smlouvy. Zadavatel přitom toliko stanovil jednoduchou podmínku, když chtěl být ze strany navrhovatele ujištěn, že v případě plnění ve sdružení budou společníci odpovídat solidárně. Zadavatel se tedy zjevně chtěl onomu posuzování této právní otázky vyhnout a chtěl mít doloženo tak říkaje „černé na bílém“, že odpovědnost společníků za plnění ze strany společnosti bude solidární.
40. Lze se případně zamyslet i nad situací, kdy by byl dodavatel z jiného státu, nebo by předložil smlouvu dle jiného rozhodného práva, než je český právní řád, a daný dodavatel by obdobně argumentoval kogentností tamější úpravy. Zadavatel by v takovém případě neměl žádné povědomí o rozhodném právu. Prizmatem navrhovatele by tedy byl zadavatel i v takovém případě povinen zkoumat dotčené normy rozhodného práva a tyto aplikovat, případně studovat odbornou literaturu. Takovýto závěr však nelze přijmout. Nyní je pro pochybení na straně navrhovatele veden rozsáhlý právní spor a složitá právní argumentace všech zúčastněných stran, přičemž původně šlo o zcela triviální požadavek zadavatele. Ohledně kogentnosti předmětné normy lze dále pro stručnost odkázat na podrobné zdůvodnění a závěry napadeného rozhodnutí v bodech 110 a násl., které není nutné ani účelné zde opět opakovat. Navrhovatel jistě může mít pravdu v tom, že řada argumentů nasvědčuje závěru, že § 2736 občanského zákoníku je kogentním. To ovšem není rozhodující. Kdyby navrhovatel splnil požadavky zadavatele, tato diskuse vůbec nemusela být na pořadu dne.
41. Zadavatel obecně nese odpovědnost za zadávací dokumentaci a stanovení zadávacích podmínek. Účastník zadávacího řízení pak odpovídá za jím podanou nabídku a za její úplnost a správnost. Znění a výklad dotčené zadávací podmínky veřejné zakázky je přitom jasný a srozumitelný. Ostatně opak nenamítal ani navrhovatel. Námitky proti této zadávací podmínce navrhovatel nepodal.
42. V nynější věci bylo rozhodující, aby společenská smlouva obsahovala výslovné potvrzení solidární odpovědnosti jejích stran. A to se navrhovateli splnit nepodařilo. Proto byl vyloučen ze zadávacího řízení po právu.
K námitce porušení zásady legitimního očekávání a principu právní jistoty
43. Navrhovatel s odkazem na některá rozhodnutí Úřadu uvádí, že napadené rozhodnutí je překvapivé a v rozporu s dosavadní rozhodovací praxí.
44. Ohledně rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S133/2/09-12235/2009/530/RPá ze dne 9. 10. 2009 a č. j. ÚOHS-S0485/2016/VZ-37237/2016/543/MŠl ze dne 7. 9. 2016 lze uvést, že v těchto případech šlo skutkově o odlišné situace. Odkazovaná rozhodnutí přitom nejsou s nynějším případem v rozporu, když Úřad pouze konstatoval, že smlouvy o sdružení obecně jsou schopny vyhovět požadavku na deklarování závazku solidární odpovědnosti. Nynější spornou otázku, kdy navrhovatel společenskou smlouvu upravil odlišně od požadavků zadavatele, tj. výslovně zakotvil odpovědnost podílovou, ovšem tyto případy neřeší.
45. K rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-33291/2023/161 ze dne 6. 9. 2023 pak lze uvést, že už výše bylo řečeno, že navrhovatel může mít stran kogentnosti § 2736 občanského zákoníku pravdu. Smyslem zadávací podmínky, kterou navrhovatel porušil, nicméně bylo, aby tyto otázky zadavatel vůbec nemusel řešit. To mu navrhovatel neumožnil.
46. Námitku navrhovatele je tedy nutné odmítnout jako nedůvodnou.
K námitce porušení zásad transparentnosti a přiměřenosti
47. Dále navrhovatel namítá, že zadavatel porušil zásadu transparentnosti a přiměřenosti, když vyloučil navrhovatele ze zadávacího řízení, přičemž měl navrhovatele vyzvat k objasnění nabídky dle § 46 odst. 1 zákona.
48. K uvedené námitce lze zopakovat, co již zaznělo i v napadeném rozhodnutí, a sice, že postup dle § 46 odst. 1 zákona je oprávněním zadavatele, nikoliv jeho povinností. V detailu lze odkázat na podrobně uvedené skutečnosti v bodech 124 a násl. napadeného rozhodnutí.
49. Lze setrvat na závěru, že v případě, že zadavatel neměl rozumný důvod mít pochybnosti ohledně nabídky navrhovatele, neměl povinnost navrhovatele vyzývat k objasnění nebo doplnění nabídky. V nynějším případě z nabídky navrhovatele nevyplývá nejasnost ohledně úpravy odpovědnosti společníků navrhovatele vůči zadavateli a třetím osobám, když tato je řešena ve společenské smlouvě, která obsahuje jednoznačné výslovné určení odpovědnosti podílové. Nic jiného od navrhovatele zadavatel v nabídce nezískal. Nabídka tak jednoznačně obsahovala smlouvu, která byla se zadávací podmínkou dle bodu 5.1.4 zadávací dokumentace v rozporu.
50. Jak již bylo uvedeno, navrhovatel odpovídá za svou nabídku a v případě, že nesplní zadávací podmínky, je zadavatel oprávněn jej ze zadávacího řízení vyloučit, aniž by užil fakultativní možnosti vyzvat dodavatele dle § 46 zákona.
51. K uvedenému lze též dodat a zdůraznit, že zadávání veřejných zakázek je vysoce formalizovaný proces, kde i marginální porušení zákona může mít ultimátní následky. Zákon a praxe přitom i při zcela triviálním opomenutí umožňují (a někdy i požadují - § 48 odst. 8 zákona) vyloučení účastníka zadávacího řízení, který nedodrží některý požadavek.
52. Zadavatel může například vyloučit účastníka zadávacího řízení v případě, že tento nepředloží výpis z obchodního rejstříku, tj. za neprokázání splnění profesní kvalifikace. Jedná se přitom o informaci veřejně dostupnou z veřejně dostupného rejstříku, u něhož platí presumpce formální i materiální publicity, a zadavatel by si tudíž tuto informaci mohl zcela jednoduše zjistit a ověřit i sám. V takovém případě na tvrdost postupu, resp. neproporčnost mezi porušením povinnosti a simplicitou možné nápravy daného požadavku, praxe nehledí a postih ve formě vyloučení účastníka zadávacího řízení je automaticky přijímán.
53. Bylo by tedy velmi neproporcionální tvrdit, že jde o přiměřenou zátěž, má-li zadavatel za účelem zjištění naplnění jednoduchého požadavku ve formě potvrzení solidární odpovědnosti společníků komplikovaně právně analyzovat ujednání smlouvy, jakož i normy občanského zákoníku, případně zjišťovat či dovozovat skutečný úmysl stran.
K námitce nepřezkoumatelnosti rozhodnutí o námitkách
54. Navrhovatel namítá, že se zadavatel v rozhodnutí o námitkách nevypořádal se všemi námitkami navrhovatele uvedenými v námitkách proti rozhodnutí o vyloučení.
55. K tomuto lze zcela odkázat na skutečnosti uvedené v napadeném rozhodnutí v bodech 57 a násl. napadeného rozhodnutí, kde je uvedeno rozsáhlé odůvodnění. S těmito závěry se lze zcela ztotožnit.
56. Stručně lze zopakovat, že rozhodnutí o námitkách obsahuje dostatečnou a podrobnou argumentaci, z níž je zřejmé, jak zadavatel rozhodl a na základě jakých skutečností založil svůj závěr o vyloučení navrhovatele. Zadavatel přitom řádně reagoval na stěžejní argumenty navrhovatele a postihl gros jeho námitek. Dle konstantní judikatury přitom není nutné, aby bylo reagováno na každou dílčí námitku individuálně a tuto vyvrátit, pokud je proti tvrzení postavena ucelená argumentace. Toto přitom bylo v rozhodnutí o námitkách splněno. Navrhovatel v rozkladu vytýká rozhodnutí o námitkách v podstatě pouze to, že se zadavatel dílčím argumentům nevěnoval, že je dezinterpretoval anebo že je posoudil nesprávně. Materiálně vzato tedy navrhovatel pozici zadavatele rozumí, pouze s ní nesouhlasí, resp. považuje ji za nedokonale a nesprávně zdůvodněnou. O nepřezkoumatelnost rozhodnutí o námitkách tedy jít nemůže.
57. Námitce navrhovatele tedy nelze přisvědčit.
58. Lze tedy závěrem konstatovat, že na daný spor v nynějším případě je nutné nazírat optikou veřejných zakázek. Navrhovatel přitom nesplnil jasně stanovenou zadávací podmínku zadavatele, a ten tedy nepostupoval v rozporu se zákonem, pokud navrhovatele ze zadávacího řízení vyloučil. Lze sice dát navrhovateli částečně za pravdu v tom, že jej zadavatel mohl vyzvat k objasnění nabídky, ovšem v případě že zadavatel pochybnosti ohledně (ne)splnění zadávací podmínky neměl, nelze jeho postup označit za rozporný se zákonem. S ohledem na výše uvedené tedy lze uzavřít, že zadavatel svým postupem zákon neporušil.
59. Lze tedy souhrnně uvést, že námitky navrhovatele uvedené v rozkladu nebyly shledány důvodnými. Napadené rozhodnutí nebylo vydáno v rozporu se zákonem.
VI. Závěr
60. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, nebyly shledány důvody pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí. Proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona nelze dále odvolat.
otisk úředního razítka
doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Obdrží
1. HAVEL & PARTNERS s.r.o., advokátní kancelář, Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1
2. JUDr. Michal Šilhánek, advokát, Tučapy 240, 683 01 Tučapy
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy