číslo jednací: 07976/2026/161
spisová značka: R0009/2026/VZ
| Instance | II. |
|---|---|
| Věc | Nový rejstřík sportu - část 1 „Vývoj nového Rejstříku sportu“ |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
| Výrok | rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno |
| Rok | 2026 |
| Datum nabytí právní moci | 5. 3. 2026 |
| Související rozhodnutí | 01425/2026/500 07976/2026/161 |
| Dokumenty |  2026_R0009.pdf 480 KB |
|
Spisová značka: ÚOHS-R0009/2026/VZ Číslo jednací: ÚOHS-07976/2026/161 |
|
Brno 5. 3. 2026 |
V řízení o rozkladu doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 27. 1. 2026, podaném navrhovatelem
- InQool a.s., IČO 29222389, se sídlem Svatopetrská 35/7, Komárov, 617 00 Brno, ve správním řízení zastoupen na základě plné moci ze dne 14. 10. 2025 JUDr. Miroslavem Cákem, ev. č. ČAK 21009, advokátem ve společnosti AGM partners s.r.o., advokátní kancelář, IČO 21007519, se sídlem Sokolovská 663/136c, Karlín, 186 00 Praha 8,
proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0785/2025/VZ, č. j. ÚOHS-01425/2026/500 ze dne 13. 1. 2026, vydanému ve správním řízení zahájeném dne 20. 10. 2025 na návrh ze dne 17. 10. 2025 výše označeného navrhovatele ve věci přezkoumání úkonů zadavatele
- Česká republika – Národní sportovní agentura, IČO 07460121, se sídlem nábřeží Edvarda Beneše 128/4, Malá Strana, 118 00 Praha 1, ve správním řízení zastoupen na základě plné moci ze dne 29. 10. 2025 JUDr. Markem Bilejem, ev. č. ČAK 11396, advokátem ve společnosti Sokol, Novák, Trojan, Doleček a partneři, advokátní kancelář, IČO 24196509, se sídlem Na Strži 2102/61a, Krč, 140 00 Praha 4,
učiněných při zadávání části 1 („Část I. Vývoj nového Rejstříku sportu“) veřejné zakázky „Nový rejstřík sportu“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odeslání k uveřejnění dne 24. 4. 2025 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 25. 4. 2025 pod ev. č. Z2025-021891 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 25. 4. 2025 pod ev. č. 269197-2025,
jsem podle § 152 odst. 6 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, na základě návrhu rozkladové komise jmenované dle § 152 odst. 3 téhož zákona rozhodl takto:
Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0785/2025/VZ, č. j. ÚOHS-01425/2026/500 ze dne 13. 1. 2026
p o t v r z u j i
a podaný rozklad
z a m í t á m.
Odůvodnění
I. Správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže
1. Úřad obdržel dne 20. 10. 2025 návrh navrhovatele na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky, čímž bylo podle § 249 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, (dále jen „zákon“)[1] ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zahájeno správní řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele.
II. Napadené rozhodnutí
2. Úřad rozkladem napadeným rozhodnutím rozhodl tak, že se návrh podle § 265 písm. a) zákona zamítá, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.
3. V odůvodnění napadeného rozhodnutí Úřad uvedl, že zadavatel vyloučil navrhovatele z účasti v zadávacím řízení mj. z důvodu, že navrhovatel nedoložil doklady prokazující jeho technickou kvalifikaci podle § 79 odst. 2 písm. b) až d) zákona. Zadavatel v čl. 9.1 a 14.1 zadávací dokumentace ve spojení s přílohou č. 5 stanovil požadavky na technickou kvalifikaci, a to mj. tak, že dodavatelé měli v rámci čestného prohlášení uvést všechny požadované informace. Navrhovatel však k vyplnění čestného prohlášení nepřistoupil a místo něj předložil jednotné evropské osvědčení (dále také jen „JEO“) (jehož předložení zadavatel taktéž připustil v čl. 6.2 zadávací dokumentace), které však nebylo vyplněno řádně (tj. v rozsahu dle vyplňovaného formuláře a dle standardního formuláře podle přílohy č. 2 „Prováděcího Nařízení Komise (EU) 2016/7 ze dne 5. ledna 2016, kterým se zavádí standardní formulář jednotného evropského osvědčení pro veřejné zakázky“ (dále jen „prováděcí nařízení Komise“)), když nerespektovalo, že zadavatel v zadávacích podmínkách neumožnil, aby toto osvědčení neobsahovalo vyplnění oddílů A až D (z nichž oddíl C se vztahoval k údajům o prokazované technické kvalifikaci). Úřad má tedy za prokázané, že navrhovatel svou nabídku zpracoval v rozporu se zadávacími podmínkami, čímž naplnil zákonný důvod k vyloučení účastníka zadávacího řízení dle § 48 odst. 2 písm. a) zákona, a tudíž zadavatel rozhodl o vyloučení navrhovatele v souladu se zákonem.
III. Námitky rozkladu
4. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo navrhovateli doručeno dne 16. 1. 2026. Rozklad, který Úřad obdržel dne 27. 1. 2026, byl podán v zákonné lhůtě. Navrhovatel v napadeném rozhodnutí shledává jak vady právní spočívající v nesprávné interpretaci zákona, tak vady skutkové spočívající v nesprávném a neúplném posouzení vznesených důkazů.
5. Navrhovatel úvodem v rozkladu zdůrazňuje, že nepopírá skutečnost, že předložil JEO v rozporu s pokyny zadavatele. Navrhovatel si je vědom toho, že zadavatel vyplnění globálního údaje nepovolil. Rovněž navrhovatel nezpochybňoval obsah samotného formuláře a metodické pokyny na jeho vyplnění. Pointou jím namítaných skutečností bylo to, že důsledky své chyby má za nepřiměřené a výsostně formální ve vztahu k jeho přímému vyloučení.
6. Navrhovatel poukazuje na to, že cílem zavedení JEO bylo snižování administrativní zátěže, kterážto snaha byla dále umocněna zavedením jeho zjednodušené formy ve formě globálního údaje. K tomu dodává, že ČR se při transpozici vydala ještě dál a v zákoně paralelně ponechala i alternativní možnost předložení čestného prohlášení, pokud to zadavatel výslovně nevyloučí. Navrhovatel má za to, že Úřad v napadeném rozhodnutí opomíjí jeho argumenty, že sankcionování vyloučením účastníka ze zadávacího řízení pro mylné vyplnění pole „α“ u JEO nevyplývá ani ze zákona ani z evropských předpisů. Navrhovatel předjímá, že širší i užší verze JEO nebo čestné prohlášení vedou dříve či později k žádosti o doložení dokladů nahrazených JEO či čestným prohlášením pro ověření informací v něm uvedených.
7. Navrhovatel je přesvědčen, že pokud splnění kvalifikačních předpokladů nelze plně ověřit z nabídky, jsou všichni takoví účastníci na stejné startovací linii a rovné zacházení vyžaduje využití institutu objasnění u každého z nich. Navrhovatel je toho názoru, že při posuzování rovného zacházení je nutné vzít v potaz širší kontext okolností a logickou konzistentnost argumentace. Srovnání založené pouze na tom, že jiní účastníci byli doposud dožádáni jen v souvislosti s částečnými informacemi z nabídky, dle navrhovatele není udržitelným rozdílovým faktorem při vyslovení závěru o dodržení zásady rovného zacházení.
8. Navrhovatel má za to, že cílem § 86 odst. 2 první věta zákona je zakotvit pro uchazeče možnost předložit čestné prohlášení a snížit jejich administrativní zátěž. Vzhledem k tomu, že toto ulehčení může na druhé straně zadavatelům způsobit komplikace, ustanovení dává současně zadavatelům možnost, aby předložení čestného prohlášení vyloučili. Slovní spojení „pokud zadavatel v zadávací dokumentaci nestanoví jinak“ je třeba dle navrhovatele chápat v kontextu zákazu předložení čestného prohlášení, a ne z hlediska jeho formy, neboť ustanovení o jeho formě vůbec nepojednává. Dle navrhovatele tedy platí, že pokud předložení čestného prohlášení není v dokumentaci vyloučeno, výběr jeho formy je na uchazeči. Navrhovatel má za to, že bod 6.2 zadávací dokumentace koresponduje s § 86 odst. 2 zákona, tj. že předložení čestného prohlášení bylo zadavatelem povoleno a že měla zadavateli postačovat i jeho jednoduchá forma. Navrhovatel setrvává na tom, že jím předložené JEO by mělo být přinejmenším považováno za čestné prohlášení dle § 86 odst. 2 zákona. Navrhovatel tak nakonec odmítá premisu, že v souvislosti s prokázáním kvalifikace nepředložil žádný doklad a že nesplnil zadávací podmínky, což mu je kladeno jako důvod k vyloučení.
Závěr rozkladu
9. Navrhovatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému projednání.
Vyjádření zadavatele k rozkladu navrhovatele
10. Dne 2. 2. 2026 obdržel Úřad vyjádření zadavatele k rozkladu navrhovatele, v němž předně uvádí, že napadené rozhodnutí považuje za věcně správné, řádně odůvodněné a v plném rozsahu za přezkoumatelné a že Úřad v souvislosti s jeho vydáním postupoval zcela v souladu se zákonem.
11. Navrhovatel v rámci svého rozkladu operuje s tím, že přístup Úřadu v souvislosti s vydáním napadeného rozhodnutí, jakož i zadavatele v souvislosti s vyloučením navrhovatele z další účasti v zadávacím řízení, byl formalistický, nicméně tento formalismus dle zadavatele odpovídá jak vysoce formalizovanému charakteru každého zadávacího řízení na veřejnou zakázku, tak samotné povaze právní úpravy obsažené v zákoně.
12. Zadavatel upozorňuje, že pokud by byl navrhovatel v pozici, že by v jím podané nabídce nepředložil výpis z obchodního rejstříku, pak by neexistovala jakákoliv pochybnost o tom, že neprokázal splnění základní a profesní způsobilosti a že jsou tedy dány důvody pro vyloučení dle § 48 odst. 2 písm. a) zákona, a to i přesto, že by si zadavatel mohl příslušný výpis z obchodního rejstříku opatřit on-line zcela sám. V kontextu této skutečnosti je dle zadavatele nelogické a absurdní, aby bylo rozporováno vyloučení navrhovatele na základě § 48 odst. 2 písm. a) zákona pro neprokázání splnění technické kvalifikace z důvodu nepředložení ani jediné informace či dokumentu vztahujících se k zadavatelem vymezeným požadavkům na technickou kvalifikaci účastníků zadávacího řízení na veřejnou zakázku, které si nejen zadavatel sám on-line dohledat nemůže, ale ve vztahu ke kterým nemá povinnost si jejich předložení od navrhovatele či kteréhokoliv jiného dodavatele postupem dle ustanovení § 46 zákona vyžadovat dodatečně.
13. Zadavatel připomíná, že v zadávacích podmínkách veřejné zakázky v souladu s prováděcím nařízením výslovně neumožnil vyplnění JEO pro veřejné zakázky způsobem, kterým tak učinil navrhovatel. Zadavatel v souladu s ustanovením § 86 odst. 2 zákona sice umožnil, aby dodavatelé mohli nahradit doklady prokazující splnění kvalifikace čestným prohlášením, ale zároveň učinil součástí zadávacích podmínek veřejné zakázky závazný vzor takového čestného prohlášení právě proto, aby již na základě podaných nabídek nejpozději k okamžiku rozhodnutí o výběru dodavatele, nikoliv až kdykoliv po něm, disponoval všemi informacemi nezbytnými pro posouzení reálného splnění podmínek účasti takového vybraného dodavatele.
14. Zadavatel navrhuje, aby předseda Úřadu rozklad navrhovatele jako nedůvodný zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil.
Doplnění rozkladu navrhovatelem
15. Dne 17. 2. 2026 obdržel Úřad doplnění rozkladu od navrhovatele, v němž odkazuje na rozsudek Soudního dvora EU ve věci C-812/24 LIPOR a PreZero Portugal ze dne 22. 1. 2026, který se týkal situace, že účastník v rámci nabídky nepředložil žádné JEO a ani některé další doklady ve vztahu ke své dceřiné společnosti, která ale naplňovala status kvalifikovaného poddodavatele. Soudní dvůr EU konstatoval, že mateřská společnost, která hodlá využít kapacity dceřiné společnosti, v níž vlastní veškerý kapitál a jeden z jejích jednatelů je rovněž jednatelem mateřské společnosti, nemůže být vyloučena ze zadávacího řízení jen proto, že ke své nabídce nepřipojila JEO pro veřejné zakázky za tuto dceřinou společnost, jelikož takové opomenutí může být napraveno, pokud tomu nebrání žádné ustanovení vnitrostátního práva a tato náprava je provedena v souladu se zásadami rovného zacházení a transparentnosti. Navrhovatel zdůrazňuje, že se Soudní dvůr EU nevydal cestou přílišného formalismu a snažil se najít rovnováhu mezi skutečností, jakými byla povaha propojení účastníka a jeho kvalifikovaného poddodavatele a charakter absentujících dokladů. Navrhovatel spatřuje paralelu při posuzování zmíněného případu s přezkoumávaným případem a domnívá se, že by jej měl vzít Úřad, potažmo jeho předseda v potaz.
IV. Řízení o rozkladu
16. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.
Stanovisko předsedy Úřadu
17. Po projednání rozkladu a veškerého souvisejícího spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy a jeho správnost v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k závěru, že Úřad napadeným rozhodnutím rozhodl správně a v souladu se zákonem.
V. K námitkám rozkladu
18. Navrhovatel v rozkladu brojí proti dle něj příliš formalistickému postupu zadavatele v zadávacím řízení i Úřadu v napadeném rozhodnutí, když Úřad navrhovatelem napadený postup zadavatele vůči němu aproboval.
19. Lze shrnout, že zadavatel vyloučil navrhovatele z účasti v zadávacím řízení mj. z toho důvodu, že nesplnil zadávací podmínky tím, že nedoložil doklady prokazující technickou kvalifikaci podle § 79 odst. 2 písm. b) až d) zákona. Navrhovatel prokazoval kvalifikaci předložením JEO, které předložil v rozporu s pokyny zadavatele v takové podobě, že v rámci něj nedoplnil konkrétní údaje o své kvalifikaci, ačkoli jejich doložení zadavatel požadoval. Navrhovatel si je sice vědom toho, že zadavatel vyplnění globálního údaje nepovolil, avšak má za to, že sankcionování vyloučením ze zadávacího řízení pro mylné vyplnění JEO nevyplývá ani ze zákona ani z evropských předpisů. Navrhovatel setrvává na tom, že jím předložené JEO by mělo být považováno za čestné prohlášení dle § 86 odst. 2 zákona. Dle navrhovatele platí, že pokud předložení čestného prohlášení není v dokumentaci vyloučeno, výběr jeho formy je na uchazeči. Navrhovatel předložil JEO v jednoduché formě, avšak trvá na tom, že jej měl zadavatel kvůli dodržení zásady rovného zacházení vyzvat k objasnění nabídky dle § 46 zákona tak, jak učinil u jiných uchazečů v zadávacím řízení.
20. Úřad skutkové okolnosti případu přehledně popsal v bodech 70 až 77 napadeného rozhodnutí.
21. Zadavatel stanovil v bodě 6.3.1 zadávací dokumentace nadepsaném „Čestné prohlášení dodavatele“, že „V případech, kdy zadavatel v rámci prokázání kvalifikace požaduje předložení čestného prohlášení dodavatele, musí takové čestné prohlášení obsahovat zadavatelem požadované údaje.“
22. Přílohu č. 5 zadávací dokumentace tvoří čestné prohlášení určené dodavatelům k vyplnění; které je uvozeno větou „Dodavatel (…) tímto pro účely zadávacího řízení (…) čestně prohlašuje, že:“, na níž navazuje celkem 10 bodů (představujících konkrétní prohlášení).
Bod 4 představuje čestné prohlášení, podle něhož dodavatel „splňuje technickou kvalifikaci podle ustanovení § 79 odst. 2 písm. b) ZZVZ, tj. že v posledních pěti letech poskytl následující významné dodávky:“, k čemuž je připojena následující tabulka určená k vyplnění
|
Popis významné dodávky |
Objednatel významné dodávky |
Doba poskytování významné dodávky |
|
[stručný popis poskytnutých dodávek] DOPLNÍ DODAVATEL
Hodnota poskytnutých dodávek: [_____] DOPLNÍ DODAVATEL,- Kč bez DPH |
[název, IČO a sídlo objednatele] DOPLNÍ DODAVATEL
Kontaktní osoba: [_____] DOPLNÍ DODAVATEL
Tel.: [_____] DOPLNÍ DODAVATEL
E-mail: [_____] DOPLNÍ DODAVATEL |
[_____] DOPLNÍ DODAVATEL |
|
[stručný popis poskytnutých dodávek] DOPLNÍ DODAVATEL
Hodnota poskytnutých dodávek: [_____] DOPLNÍ DODAVATEL,- Kč bez DPH |
[název, IČO a sídlo objednatele] DOPLNÍ DODAVATEL
Kontaktní osoba: [_____] DOPLNÍ DODAVATEL
Tel.: [_____] DOPLNÍ DODAVATEL
E-mail: [_____] DOPLNÍ DODAVATEL |
[_____] DOPLNÍ DODAVATEL |
23. Bod 5 představuje čestné prohlášení, podle něhož dodavatel „splňuje technickou kvalifikaci podle ustanovení § 79 odst. 2 písm. c) a d) ZZVZ, tj. že na plnění veřejné zakázky budou za Dodavatele odpovědné následující osoby:“, k čemuž je připojeno celkem 8 tabulek určených k vyplnění, a to ke každému z požadovaných členů týmu (tj. Projektový manažer, Analytik, UX/UI designer, Hlavní programátor, Systémový administrátor, Specialista na bezpečnost, Architekt IS, Tester). Ke každé z těchto pozic je určeno pole k vyplnění jména a příjmení, zaměstnavatele, nejvyššího dosaženého vzdělání, názvu instituce a roku ukončení nejvyššího dosaženého vzdělání, u některých pozic navíc informace o délce praxe (dle specifikace přiřazené ke konkrétní pozici), roku a místa získání uvedené praxe, informace o vybraných referenčních zakázkách v zadavatelem definovaných oblastech a potvrzení o disponování se zadavatelem požadovanou certifikací (příp. doplněné uvedením konkrétního typu).
24. V nabídce navrhovatel předložil k prokázání kvalifikace JEO, v jehož Části IV je uvedeno následující:
25. Právní posouzení věci Úřad provedl dostatečně v bodech 78 až 115 napadeného rozhodnutí, s jejichž závěry se ztotožňuji, jelikož mám za to, že v nich Úřad přesvědčivě vysvětlil, proč daným námitkám navrhovatele nemohl dát za pravdu. Zde dále uvádím následující.
K námitce libovolné formy čestného prohlášení
26. K námitce brojící proti údajně přílišnému formalismu zadavatele i Úřadu úvodem připomínám například rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) č. j. 2 As 6/2015-38 ze dne 3. 6. 2015, podle něhož „zadávací řízení představuje vysoce formalizovaný postup, jehož nedodržení může vést k negativním důsledkům pro konkrétního uchazeče, projevujícím se např. i v zamezení získání veřejné zakázky a možnosti jejího plnění.“
27. K posuzované problematice je dále třeba předně uvést, že odpovědnost za jednoznačnost, správnost a úplnost nabídky si nese sám každý dodavatel. Jak bylo opakovaně judikováno, stejně jako zadavatel odpovídá za správnost a úplnost zadávacích podmínek, účastník zadávacího řízení odpovídá za svou nabídku (srov. rozsudky NSS č. j. 7 As 418/2021-31 ze dne 15. 6. 2022, č. j. 6 As 172/2018-44 ze dne 11. 9. 2018, č. j. 9 As 189/2016-32 ze dne 17. 8. 2017, č. j. 2 As 6/2015-38 ze dne 3. 6. 2015 nebo č. j. 10 As 202/2014-42 ze dne 14. 1. 2015). Je tedy vždy na konkrétním dodavateli, aby předložil nabídku, která je zcela v souladu se zadávacími podmínkami, což se v daném případě nestalo.
28. Jak je nesporné z popsaných skutkových okolností v napadeném rozhodnutí, z nichž nejpodstatnější jsem zopakoval výše v textu, zadavatel k prokázání technické kvalifikace v bodě 6.3.1 zadávací dokumentace a v Příloze č. 5 zadávací dokumentace, bodech 4 a 5, stanovil, že čestné prohlášení k prokázání kvalifikace musí obsahovat zadavatelem požadované údaje. Konkrétně u významných dodávek poskytnutých za posledních 5 let se jednalo o jejich popis zahrnující jejich hodnotu v Kč bez DPH, identifikaci jejich objednatele včetně kontaktů a dobu jejich poskytování. U členů týmu se potom jednalo o řadu údajů pro jednotlivé konkrétní odborné pozice týkajících se jejich identifikace, vzdělání, praxe, referencí, certifikací apod.
29. Navrhovatel si je sice vědom svého pochybení, avšak má za to, že sankcionování vyloučením ze zadávacího řízení pro mylné vyplnění JEO jde nad rámec zákona a evropských předpisů. Navrhovatel setrvává na tom, že jím předložené JEO by mělo být považováno za čestné prohlášení dle § 86 odst. 2 zákona, když dle něj platí, že pokud předložení čestného prohlášení není v dokumentaci vyloučeno, výběr jeho formy je na uchazeči. S takovým názorem navrhovatele se však neztotožňuji, nemá oporu v zákoně ani v odborné praxi.
30. Podle § 86 odst. 2 zákona, pokud zadavatel nestanoví v zadávací dokumentaci jinak, může dodavatel v žádosti o účast, předběžné nabídce nebo nabídce nahradit předložení dokladů písemným čestným prohlášením. Dodavatel může vždy nahradit požadované doklady jednotným evropským osvědčením pro veřejné zakázky.
31. Podle § 87 odst. 1 zákona se pro účely zákona jednotným evropským osvědčením rozumí písemné čestné prohlášení dodavatele o prokázání jeho kvalifikace, a to i prostřednictvím jiné osoby, nahrazující doklady vydané orgány veřejné správy nebo třetími stranami na formuláři zpřístupněném v informačním systému e-Certis.
32. Dle komentáře k § 87 zákona (viz Šebesta, M., Novotný, P., Machurek, T., Dvořák, D. a kolektiv. Zákon o zadávání veřejných zakázek. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, Systém Beck-online) platí: „Aby byly doklady o kvalifikaci platně nahrazeny JEO, je nezbytné, aby osvědčení bylo připraveno v předepsaném rozsahu a aby z něj vyplývalo splnění kvalifikace v požadovaném rozsahu; nesprávné či neúplné osvědčení nemůže být bez dalšího přijato jako náhrada za doklady o kvalifikaci dodavatele (zvýraznění doplněno předsedou Úřadu).“
33. Navrhovatel předložil k prokázání kvalifikace JEO, jak umožňuje § 86 odst. 2 zákona. V rámci JEO však navrhovatel v rozporu s požadavky zadavatele nedoplnil konkrétní údaje o své kvalifikaci. Navrhovatel tedy prokazatelně předložil nabídku, která nebyla v souladu se zadávacími podmínkami. Zadavatel tak navrhovatele oprávněně vyloučil z účasti v zadávacím řízení z toho důvodu, že nesplnil zadávací podmínky tím, že nedoložil doklady prokazující technickou kvalifikaci podle § 79 odst. 2 písm. b) až d) zákona.
34. Námitka navrhovatele, že pokud zadavatel předložení čestného prohlášení v dokumentaci nevyloučí, výběr jeho formy je na uchazeči, je nelogická a nemá oporu v zákoně. V daném případě je nesporné, že JEO nebylo navrhovatelem řádně vyplněno. Jeho nedostatky (chybějící údaje) přitom nejsou formálního charakteru, ale jde o úplnou absenci konkrétních věcných údajů, které zadavatel výslovně požadoval k prokázání technické kvalifikace. Nevyplněné JEO tak není a nemůže být řádným dokladem k prokázání kvalifikace, jak stanovil zadavatel, což ostatně potvrzuje i výše citovaný komentář k § 87 zákona. Zadavatel tedy sice umožnil předložení čestného prohlášení, ale čestného prohlášení s konkrétním obsahem. Slovy § 86 odst. 2 zákona, dle kterého pokud zadavatel nestanoví v zadávací dokumentaci jinak, může dodavatel v nabídce nahradit předložení dokladů písemným čestným prohlášením, zadavatel právě stanovil „jinak“.
35. Rovněž v „Manuálu pro vyplnění a použití jednotného evropského osvědčení pro veřejné zakázky“ vypracovaném Ministerstvem pro místní rozvoj je k části IV formuláře uvedeno, že pokud zadavatel nepřipustí, aby namísto specifického rozepsání kritérií kvalifikace dodavatel předložil souhrnné prohlášení o všech kvalifikačních kritériích, je dodavatel povinen údaje ke kvalifikačním kritériím vyplnit (viz i bod 99 napadeného rozhodnutí). Obdobné vyplývá i z přílohy č. 2 prováděcího nařízení Komise, jak je popsáno v bodech 97, 98 a 101 napadeného rozhodnutí.
36. K možnosti zadavatele stanovit podobu čestného prohlášení zdůrazňuji, že zadavatelem stanovené požadavky na prokázání technické kvalifikace nejsou formální, ale obsahové. Zadavatel stanovil konkrétní podrobné údaje vztahující se k naplnění jeho požadavků na technickou kvalifikaci. Ze zadávací dokumentace je i patrné, že zadavatel chtěl být obeznámen s konkrétními významnými zakázkami, které dodavatelé realizovali, a rovněž chtěl získat přehled o konkrétních referencích, vzdělání atd. členů týmu dodavatele na jednotlivých vymezených pozicích. Jen takové konkrétní reference mohou zadavateli poskytnout ucelený přehled o kvalifikaci dodavatelů, příp. si je může také nezávisle ověřit.
37. V předchozím bodě uvedené rovněž správně reflektoval Úřad v bodě 107 napadeného rozhodnutí, když zdůraznil, že zadavatel v šetřeném případě stanovil ve vztahu k technické kvalifikaci poměrně obsáhlé požadavky jak na referenční zakázky, tak zejména na členy týmu. Kupříkladu co se týče členů realizačního týmu, definoval zadavatel požadavky na celkem 8 členů týmu na různých pozicích, a to na jejich praxi v oboru, účast na blíže specifikovaných typech referenčních zakázek či na jejich certifikaci atd. Povinnost uvedení těchto informací k prokázání technické kvalifikace pak zadavatel promítl i do závazného vzoru čestného prohlášení o kvalifikaci, v nichž požadoval uvedení informací o prokazované technické kvalifikaci v podrobné struktuře.
38. Tím, že navrhovatel zadavateli k prokázání splnění kvalifikace předložil JEO, které neobsahovalo konkrétní informace mj. o referenčních zakázkách či členech realizačního týmu, ocitl se zadavatel v situaci, kdy neobdržel požadované informace o kvalifikaci dodavatele (přestože povinnost jejich předložení požadoval vyplnit i v závazném vzoru čestného prohlášení) a z nabídky nemohl jakkoli posoudit, zda je kvalifikace navrhovatele dostatečná.
39. Ostatně i právě sám zadavatel zdůrazňuje, že sice umožnil, aby dodavatelé mohli nahradit doklady prokazující splnění kvalifikace čestným prohlášením, ale zároveň učinil součástí zadávacích podmínek veřejné zakázky závazný vzor takového čestného prohlášení právě proto, aby již na základě podaných nabídek nejpozději k okamžiku rozhodnutí o výběru dodavatele disponoval všemi informacemi nezbytnými pro posouzení reálného splnění podmínek účasti takového dodavatele.
40. Úřad v bodě 84 napadeného rozhodnutí správně konstatoval, že je zřejmé, že pro účely prokázání kvalifikace v daném případě nemohlo postačovat čestné prohlášení bez uvedení mj. konkrétních informací o technické kvalifikaci dodavatele. Plně souhlasím s Úřadem, že je v dané věci stěžejním aspektem, že kvalifikaci nebylo možno prokázat čistým čestným prohlášením, které by pouze v obecné rovině obsahovalo toliko obecné tvrzení o prokázání kvalifikace, ale bylo nezbytné doplnit požadované informace, na základě kterých je kvalifikace prokazována.
41. K výkladu § 86 odst. 2 zákona jsem proto přesvědčen, že je třeba volit argumentaci a maiori ad minus. Pokud má zadavatel možnost vyloučit čestné prohlášení úplně, může vyloučit i takové čestné prohlášení, které nesplní stanovené obsahové náležitosti. Jinými slovy, jestliže zadavatel předložení čestného prohlášení nevyloučí, rozhodně to neznamená, že je povinen akceptovat čestné prohlášení v jakékoli podobě. Taková povinnost zadavatele se zákona nikterak nevyplývá.
42. Je pravdou, že institut čestného prohlášení (a JEO) má ulehčit dodavatelům od zbytečného formalismu, kdy zejména opakovaně požadované doklady, jako potvrzení správce daně, potvrzení o absenci nedoplatků na pojištění apod. lze čestným prohlášením nahradit. Je však zcela nelogické, aby zadavatel, pokud umožní nahrazení těchto základních dokladů čestným prohlášením, nemohl nijak korigovat požadavky na prokázání jiných skutečností, zde referencí a informací o členech týmu. Navrhovatelem naznačený postup, že čestné prohlášení lze buď připustit na vše, nebo vyloučit, a to bez možnosti odlišit u různých dokladů různé požadavky, je nesmyslný a pro zadavatelskou praxi nepoužitelný. Vedl by navíc spíše k zpřísnění formalismu, neboť by zadavatelé, pokud chtějí některé kvalifikační údaje obdržet již v nabídce, museli požadovat dodání všech dokladů bez čestného prohlášení, byť by rádi dodavatelům zjednodušili přípravu nabídky alespoň částečně. Smysl nahrazení dokladů čestným prohlášením by se tak vytratil.
43. Zadavatel je tak dle mého názoru oprávněn stanovit podobu a rozsah čestného prohlášení, aby naplňovalo jeho požadavky na prokázání technické kvalifikace, a dodavatel je povinen takový požadavek zadavatele respektovat, neboť odpovídá za správnost a úplnost své nabídky. V opačném případě se vystavuje nebezpečí, že bude vyloučen ze zadávacího řízení, což zcela legitimně nastalo v přezkoumávaném případě. Ostatně právě pro zjednodušení zadavatel připravil vzor čestného prohlášení, čímž jasně definoval jeho obsah a zjednodušil přípravu nabídky. Že dodavatel zvolil jinou cestu, mu není nijak kladeno k tíži. Vytýkáno je mu toliko to, že jeho „cesta“ neměla požadované obsahové náležitosti.
K námitce nevyužití výzvy k objasnění nabídky
44. Nesouhlasím ani s námitkou navrhovatele, že jej měl zadavatel kvůli dodržení zásady rovného zacházení vyzvat k objasnění nabídky dle § 46 zákona, když tak učinil u jiných uchazečů v zadávacím řízení.
45. Tuto námitku přesvědčivě vyvrátil Úřad v bodech 109 až 114 napadeného rozhodnutí, s nimiž plně souhlasím.
46. Úvodem opakuji, že zadavatel je podle § 46 odst. 1 zákona oprávněn požadovat po účastnících zadávacího řízení objasnění předložených údajů a dokladů, které uvedli ve svých nabídkách a je-li to třeba pro účely řádného průběhu zadávacího řízení, může také požadovat doplnění jejich nabídek o chybějící údaje a doklady (v zákonem určených mezích). Obecně tedy platí, že postup ve smyslu § 46 odst. 1 zákona je zadavatelovým právem, nikoliv povinností, což plyne jak z jazykového výkladu předmětného ustanovení zákona, tak z rozhodovací praxe Úřadu i ze soudní judikatury. Tento přístup je zcela v souladu se zásadou profesionality a principem odpovědnosti dodavatele za nabídku. Je to totiž dodavatel, kdo nese odpovědnost za správnost a úplnost své nabídky. Skutečnost, že se jedná v zásadě pouze o právo zadavatele, souvisí s právě zdůrazněnou odpovědností dodavatelů za jimi podané nabídky, neboť jak již uvedl Krajský soud v Brně v rozsudku č. j. 30 Af 66/2014-40 ze dne 2. 6. 2016, „není povinností zadavatele napravovat pochybení (nedůslednost) uchazečů“.
47. K vyvrácení navrhovatelovy námitky údajného formalismu zadavatele i Úřadu lze odkázat na bod 26 rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 31 Af 53/2020 ze dne 19. 10. 2021, kde citovaný soud připustil vylučování i pro nesplnění formálních požadavků stanovených zadavatelem: „Nakonec žalobce namítá, že je výklad § 46 ZZVZ ze strany zadavatele a žalovaného příliš formalistický a směřuje zcela proti smyslu a účelu tohoto ustanovení, kterým je zejména předcházení formalistickému vyřazování účastníků ze zadávacího řízení. Soud se neztotožnil ani s tímto tvrzením žalobce. Citované ustanovení má pouze umožnit zadavateli, aby nevyloučil uchazeče z formálních důvodů. Nelze z něj však dovodit zákaz vyloučit uchazeče z formálních důvodů. Naopak ZZVZ je postaveno na odpovědnosti uchazeče za podání formálně bezchybné nabídky. Jestliže uchazeč své povinnosti nedostojí, nemůže se domáhat fakultativního postupu ze strany zadavatele. Teoreticky by bylo možné označovat postup zadavatele, který nevyužije možnosti odstranit nedostatky, za formalistický, nicméně takový formalismus plně odpovídá zákonným mantinelům. Rozhodně nelze považovat za formalistický samotný výklad § 46 ZZVZ (konstantně zastávaný správními soudy), který stojí na závěru, že postup dle tohoto ustanovení je v diskreci zadavatele.“
48. Jak je podrobně popsáno výše, zde v přezkoumávaném případě se prokazatelně nejednalo o pochybení formálního charakteru ze strany navrhovatele, ale o pochybení obsahové, znamenající úplnou absenci konkrétních věcných údajů, které zadavatel výslovně požadoval k prokázání technické kvalifikace. S použitím argumentu a minori ad maius lze tím spíše aprobovat postup zadavatele, který vyloučil navrhovatele ze zadávacího řízení pro úplnou absenci konkrétních údajů požadovaných k prokázání kvalifikace, aniž využil fakultativního institutu výzvy k objasnění nabídky, když dokonce i soud připouští možnost zadavatele rovnou vyloučit uchazeče i pro nesplnění formálních požadavků zadavatele bez využití výzvy dle § 46 zákona.
49. Co se potom týče navrhovatelem namítaného postupu zadavatele, který jiné uchazeče vyzval k objasnění nabídky dle § 46 zákona, ale jeho nevyzval, tak připomínám, že z rozhodovací praxe včetně soudní judikatury, kterou vhodně citoval Úřad v bodě 110 napadeného rozhodnutí, plyne, že porušení zásady rovného zacházení se zadavatel nedopustí, pokud některého z uchazečů k objasnění nabídky vyzve a jiného nikoli, za předpokladu, že jejich nabídky neobsahují vady stejného druhu. Klíčové je proto posouzení srovnatelnosti postavení účastníka s ohledem na charakter zjištěných nedostatků jeho nabídky, kterého zadavatel již vyzval k objasnění nabídky, a postavení ostatních účastníků a nedostatků jejich nabídek.
50. Úřad v bodě 111 napadeného rozhodnutí správně poukázal, že v případě 3 účastníků (konkrétně společnosti „European Code Factory, s.r.o.“, „NetDirect s.r.o.“ a „YOUR SYSTEM, spol. s r.o.“), které zadavatel vyzval k objasnění nabídky, šlo o situaci, kdy tito účastníci zadávacího řízení vyplnili závazný vzor čestného prohlášení podle přílohy č. 5 zadávací dokumentace, a zadavatel tedy měl možnost (a taktéž tak učinil) se doptávat na konkrétní informace a nesrovnalosti o prokazované kvalifikaci. Z podaných žádostí vyplývá, že se zadavatel doptával na velmi konkrétní údaje z jednotlivých nabídek, např. na specifikaci předmětu plnění, období a délku realizace významných dodávek, podrobnosti týkající se délky a druhu praxe, případně kvalifikace členů realizačního týmu, jakož i na detaily vztahující se k referenčním zakázkám těchto osob.
51. Povaha vad týkajících se prokazované kvalifikace v nabídce navrhovatele a nabídkách oněch 3 účastníků vyzvaných k odstranění nesrovnalostí nabídky v průběhu zadávacího řízení není srovnatelná, neboť v případě navrhovatele šlo o vady týkající se nepředložení fakticky žádných údajů či informací týkajících se technické kvalifikace (šlo o pouhou obecnou proklamaci o splnění všech kvalifikačních kritérií a zadavatel tak ani neměl možnost v podrobnostech řešit detaily prokazované kvalifikace). U jmenovaných účastníků zadávacího řízení se jednalo o vady související s jednotlivými konkrétními informacemi o prokazované technické kvalifikaci již uvedenými v jimi vyplněných čestných prohlášeních.
52. Na podporu výše řečeného lze doplňkově odkázat i na rozsudek Soudního dvora EU ve věci C-599/10 ze dne 29. 3. 2012, kde je uvedeno: „Z článku 2, z žádného jiného ustanovení směrnice 2004/18, ze zásady rovného zacházení a ani z povinnosti transparentnosti mimoto nevyplývá, že by veřejný zadavatel musel v takové situaci dotyčné zájemce kontaktovat. Tito zájemci si ostatně nemohou stěžovat na to, že veřejný zadavatel nemá v tomto ohledu žádnou povinnost, jelikož nejasnost nabídky vyplývá pouze z toho, že porušili svoji povinnost postupovat s řádnou péčí při sepisování této nabídky, které podléhají stejně jako ostatní zájemci.“ Situaci navrhovatele coby dodavatele, který k požadované kvalifikace neuvedl žádné konkrétní údaje, je tak možné posuzovat jako odlišnou od pouhého ověřování či dovysvětlování detailních údajů uvedených jinými dodavateli.
53. Souhlasím tedy s Úřadem, že zadavatel nebyl povinen vyzvat navrhovatele podle § 46 odst. 1 zákona k odstranění nesrovnalostí jeho nabídky, neboť tento postup je fakultativní a zároveň se navrhovatel nenacházel ve srovnatelném postavení se 3 zmíněnými účastníky, které zadavatel k objasnění nabídky vyzval. Vady nabídky navrhovatele spočívaly v nepředložení jakýchkoli konkrétních údajů o technické kvalifikaci, zatímco u vyzvaných účastníků šlo ve vztahu k technické kvalifikaci pouze o dílčí nejasnosti v jejich čestných prohlášeních. Lze tedy konstatovat, že zadavatel neporušil zásadu rovného zacházení ani jiná ustanovení zákona, když navrhovatele k objasnění nabídky nevyzval.
54. Na výše popsaných závěrech ničeho nemění ani odkaz navrhovatele v jeho doplnění rozkladu ze dne 17. 2. 2026 na rozsudek Soudního dvora EU ve věci C-812/24 LIPOR a PreZero Portugal ze dne 22. 1. 2026. V odkazovaném případě se jednalo o jinou situaci než ve zde řešeném případě, a to takovou, kdy mateřská společnost ke své nabídce nepřipojila JEO pro veřejné zakázky za svou dceřinou společnost, která naplňovala status kvalifikovaného poddodavatele. Nejednalo se tedy o JEO v nabídce dodavatele dodané ve zcela neúplné, nedostatečné podobě, z níž nelze vyčíst žádné konkrétní údaje o kvalifikaci dodavatele tak, jak je požadoval zadavatel, což byl právě problém v přezkoumávaném případě.
55. Navrhovatel se odkazem na tento rozsudek Soudního dvora EU snaží dovozovat v podstatě obligatorní aplikaci § 46 odst. 1 zákona pro zadavatele, což nelze akceptovat. Takový přístup by totiž byl zcela zjevně v rozporu s jazykovým i logickým výkladem tohoto ustanovení spočívajícím v jednoznačné fakultativnosti využití této zákonné možnosti, nikoli povinnosti zadavatele, čemuž odpovídá i rozhodovací praxe Úřadu a soudní judikatura, jak bylo podrobně popsáno výše.
56. I nadále tak setrvávám na závěru, že zadavatel jednal v souladu se zákonem, když nepřistoupil k výzvě k doplnění nabídky u navrhovatele, který mu předložil prosté JEO bez jakýchkoli konkrétních údajů o technické kvalifikaci, když však zadavatel požadoval předem specifikované podrobné informace o kvalifikaci dodavatele. Zadavatel byl proto také oprávněn vyloučit navrhovatele z tohoto důvodu ze zadávacího řízení.
57. Uzavírám tedy, že Úřad řádně posoudil všechny okolnosti případu, když návrh navrhovatele zamítl, neboť se zadavatel při vyloučení navrhovatele z účasti v zadávacím řízení z toho důvodu, že nesplnil zadávací podmínky tím, že nedoložil doklady prokazující technickou kvalifikaci podle § 79 odst. 2 písm. b) až d) zákona, porušení zákona nedopustil.
K zákonnosti napadeného rozhodnutí
58. Napadené rozhodnutí jsem přezkoumal z hlediska zákonnosti a shrnuji, že Úřad v napadeném rozhodnutí rozhodl v souladu se zákonem a dalšími právními předpisy.
59. K zákonnosti napadeného rozhodnutí konstatuji, že Úřad v napadeném rozhodnutí zjistil skutkový stav bez důvodných pochybností, na který aplikoval relevantní ustanovení zákona, interpretovaná ve světle příslušné judikatury. Úřad řádně označil všechny podklady pro vydání napadeného rozhodnutí a uvedl závěry, které z těchto podkladů zjistil a na jejichž základě vyhodnotil, že se zadavatel namítaného porušení zákona nedopustil. Úřad rovněž uvedl všechny právní normy, které v dané věci aplikoval, řádně odůvodnil jejich použití a výsledné napadené rozhodnutí mám za srozumitelné, vnitřně bezrozporné a přezkoumatelné. Uzavírám, že jsem v dotčeném případě nezjistil procesní vadu, která by mohla mít za následek nezákonnost rozhodnutí.
VI. Závěr
60. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení napadeného rozhodnutí.
61. Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody, pro které by bylo nutno napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona dále odvolat.
otisk úředního razítka
doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Obdrží
1. JUDr. Marek Bilej, advokát, Na strži 2102/61a, Krč, 140 00 Praha 4
2. JUDr. Miroslav Cák, advokát, Sokolovská 663/136c, Karlín, 186 00 Praha 8
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] Pro posouzení zákonnosti postupu zadavatele je rozhodné znění zákona účinné v okamžiku zahájení zadávacího řízení. Postup předsedy Úřadu ve správním řízení se řídí právními předpisy účinnými ke dni zahájení správního řízení.