číslo jednací: 08593/2026/162
spisová značka: R0002/2026/VZ
| Instance | II. |
|---|---|
| Věc | H406 – Modernizace a optimalizace TSFO ETE – 1. etapa |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
| Výrok | rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno |
| Rok | 2026 |
| Datum nabytí právní moci | 11. 3. 2026 |
| Související rozhodnutí | 49407/2025/500 08593/2026/162 |
| Dokumenty |  2026_R0002.pdf 641 KB |
|
Spisová značka: ÚOHS-R0002/2026/VZ Číslo jednací: ÚOHS-08593/2026/162 |
|
Brno 6. 3. 2026 |
V řízení o rozkladu ze dne 6. 1. 2026 doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne navrhovatelem
- PKE ČR s.r.o., IČO 63278782, se sídlem Lužná 716/2, 160 00 Praha 6, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci ze dne 8. 9. 2025 Mgr. Jiřím Trávníčkem, advokátem ev. č. ČAK 11722, IČO 71467017, se sídlem Ovocný trh 573/12, 110 00 Praha,
proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0659/2025/VZ, č. j. ÚOHS-49407/2025/500 ze dne 18. 12. 2025,
vydanému ve správním řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele
- ČEZ, a.s., IČO 45274649, se sídlem Duhová 2/1444, 140 53 Praha 4,
jehož dalším účastníkem je vybraný dodavatel
- Trade FIDES, a.s., IČO 61974731, se sídlem Dornych 129/57, Trnitá, 617 00 Brno, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci ze dne 24. 9. 2025 JUDr. Reném Huškem, advokátem ev. č. ČAK 03169, IČO 66217270, se sídlem Smetanova 1022/19, 602 00 Brno,
ve věci přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky „H406 – Modernizace a optimalizace TSFO ETE – 1. etapa“ v jednacím řízení s uveřejněním, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 7. 11. 2024 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 11. 11. 2024 pod ev. č. Z2024-056177 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 11. 11. 2024 pod ev. č. 685525-2024,
jsem na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, podle § 152 odst. 6 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 téhož zákona rozhodl takto:
Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0659/2025/VZ, č. j. ÚOHS-49407/2025/500 ze dne 18. 12. 2025
p o t v r z u j i
a podaný rozklad
z a m í t á m.
Odůvodnění
I. Zadávací řízení a správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže
1. Předmětem veřejné zakázky je plnění dodávky spočívající v modernizaci a optimalizaci řídícího systému a dalších součástí technického systému fyzické ochrany (dále jen „TSFO“) Jaderné elektrárny Temelín (dále také jako „ETE“), včetně provedení nezbytných zkoušek, zpracování související dokumentace a zajištění náhradních opatření fyzické ochrany pracovníky společnosti pověřené ostrahou ETE po dobu realizace veřejné zakázky, kdy bude nutné stávající TSFO přerušit.
2. Obdržením návrhu navrhovatele bylo podle § 249 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, (dále jen „ZZVZ“ nebo „zákon“) ve spojení s ustanovením § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) zahájeno správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele.
3. Podaným návrhem navrhovatel brojil proti oznámení zadavatele o výběru dodavatele ze dne 4. 8. 2025[1] (dále jen „oznámení o výběru“). Navrhovatel tvrdil, že zadavatel dostatečně nevypořádal všechny jeho námitky proti oznámení o výběru a jednal netransparentně, když navrhovateli v rámci vypořádání námitek neposkytnul relevantní informace potřebné k účinnému přezkumu oznámení o výběru. Zadavatel měl dle navrhovatele pochybit zejména při posuzování nabídky vybraného dodavatele z hlediska splnění technických požadavků zadávací dokumentace (dále jen „ZD“). Navrhovatel tvrdí, že oznámení o výběru neobsahuje informace o tom, zda a jak vybraný dodavatel splnil podrobné technické požadavky ZD a z navrhovateli dostupných dokumentů nelze žádným způsobem zjistit, jestli zadavatel ověřil, že technické řešení vybraného dodavatele odpovídá zadávacím podmínkám. Nad rámec uvedeného měl zadavatel podle navrhovatele pochybit při posouzení nabídky vybraného dodavatele z hlediska mimořádně nízké nabídkové ceny (dále jen „MNNC“). Podle navrhovatele je nízká nabídková cena vybraného dodavatele důsledkem toho, že jeho nabídka neobsahuje některé nezbytné náklady (zejména součinnost s navrhovatelem jako odborným garantem stávajícího TSFO). Navrhovatel dále brojí proti tomu, že zadavatel neuveřejnil žádné úvahy o přiměřenosti nabídkové ceny vybraného dodavatele, které by umožnily přezkoumat závěr, že nabídková cena vybraného dodavatele je reálná.
II. Napadené rozhodnutí
4. Napadeným rozhodnutím Úřad návrh navrhovatele podle § 265 písm. a) ZZVZ zamítl, neboť nezjistil důvody pro uložení nápravného opatření.
5. V odůvodnění napadeného rozhodnutí Úřad nejprve podrobně zrekapituloval průběh zadávacího řízení a konstatoval, že zadavatel zásadu transparentnosti neporušil, neboť nebyl povinen uveřejňovat informace nad rámec požadavků § 123 ZZVZ.
6. Úřad uzavřel, že technické posouzení nabídky proběhlo řádně. Z dokumentace je zřejmé, že zadavatel s vybraným dodavatelem čtyřikrát jednal o jeho technickém řešení, o čemž vždy pořídil protokol. V příloze protokolu o posouzení splnění podmínek účasti a MNNC[2] – Informace o splnění podmínek účasti – zadavatel uvedl, že vybraný dodavatel technické podmínky splnil. Výsledek posouzení splnění podmínek účasti dle § 123 odst. 1 písm. b) zákona pak tvoří přílohu oznámení o výběru.[3] K námitce, že nabídka není úplná, když v ní není zohledněna nutnost součinnosti s navrhovatelem, Úřad uvedl, že navrhovatel toto tvrzení nijak konkrétně nedoložil a pouze tvrdil, že bez jeho pomoci (coby stávajícího poskytovatele a garanta TSFO) nelze zajistit v ZD požadovaný okamžitý návrat k původnímu stavu systému. Úřad odkázal na přílohu 1 protokolu ze 3. jednání zadavatele s navrhovatelem ze dne 16. 6. 2025 (dále jako „protokol z 16. 6. 2025“),[4] ze kterého vyplývá, že pokud vybraný dodavatel dodá nový systém, potřeba takové součinnosti odpadá.
7. Úřad dodal, že nemůže nahrazovat vůli zadavatele při technickém posouzení nabídky vybraného dodavatele. Působnost Úřadu je ve vztahu k posouzení a hodnocení nabídek omezena pouze na kontrolu dodržení zákonného a zadavatelem stanoveného postupu, zejm. s ohledem na zásady transparentnosti, rovného zacházení a přezkoumatelnosti. Úřad nesmí vstupovat do odborných či hodnotících úvah zadavatele, resp. hodnoticí komise a tyto nahrazovat vlastními závěry.
8. K MNNC Úřad uvedl na pravou míru, že tento institut má chránit především zadavatele. Zadavatel MNNC řádně identifikoval, vyžádal vysvětlení, posoudil je a uzavřel, že je dostatečné. Úřad doplnil, že zákon nestanoví, v jakém konkrétním dokumentu má být výsledek posouzení zachycen. V obligatorním výčtu informací, které musí být ve zprávě o posouzení a hodnocení nabídek uvedeny, dle § 119 odst. 2 ZZVZ konkrétní zdůvodnění MNNC uvedeno není. Není tedy porušením zákona, pokud zadavatel výsledek posouzení MNNC zaznamená v jiném dokumentu, než právě ve zprávě o posouzení a hodnocení nabídek. Zda hodnoticí komise zdůvodnění MNNC přijme, je výhradně na jejím uvážení; Úřad přezkoumává jen soulad postupu se zásadou transparentnosti, což shledal splněným.
III. Rozklad navrhovatele
9. Dne 6. 1. 2026 podal navrhovatel Úřadu rozklad z téhož dne proti napadenému rozhodnutí. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo navrhovateli doručeno dne 23. 12. 2025. Rozklad byl podán v zákonné lhůtě. Dne 12. 1. 2026 Úřad obdržel doplnění rozkladu navrhovatele.
Shrnutí námitek rozkladu
10. Navrhovatel se předně domnívá, že Úřad nesprávně vymezil rozsah přezkumu, resp. fakticky rezignoval na svou přezkumnou roli, když přezkum zákonnosti nahradil důvěrou v postup zadavatele, což se projevilo tím, že v několika částech napadeného rozhodnutí Úřad zcela nekriticky přejímá tvrzení zadavatele (např. ohledně údajné nepotřeby podpory navrhovatele či možnosti okamžitého návratu systému k původnímu stavu), aniž by jejich faktickou reálnost ověřil či odůvodnil. Tato okolnost má přitom přímý dopad též na posouzení reálnosti nabídkové ceny a na schopnost dodavatele zakázku za nabídnutých podmínek splnit. Navrhovatel má jako subjekt znalý technických a provozních poměrů v prostředí ETE důvodnou obavu, že uvedený postup Úřadu povede v průběhu realizace veřejné zakázky k aplikaci § 222 ZZVZ v rozsahu přesahujícím rámec de minimis.
11. Navrhovatel rozsáhle rozvíjí argumentaci ke stěžejní námitce, že zadavatel nesprávně posoudil nabídku vybraného dodavatele jako úplnou a technicky přijatelnou, když i vybraný dodavatel sám připustil, že neměl v době podání nabídky uzavřené a přezkoumatelné technické řešení a Úřad tuto skutečnost mylně považoval za přípustné „upřesňování“. Ani jednání mezi zadavatelem a vybraným dodavatelem pak dle navrhovatele nevedla k odstranění neúplnosti nabídky vybraného dodavatele, jak je údajně doloženo přímo obsahem dokumentů založených ve správním spise. V oznámení o výběru a jeho přílohách zadavatel navíc o technickém posouzení nabídky nic nesdělil, když tam pouze konstatoval splnění technických kvalifikačních předpokladů.
12. Dále navrhovatel tvrdí, že z dokumentu „H406_temata_k_jednani+odpovedi_od_TF“,[5] který byl přílohou k pozvánce na 4. jednání zadavatele s vybraným dodavatelem, vyplývá, že některé dotazy zadavatele byly během jednání zodpovězeny jen částečně nebo vůbec. Konkrétně navrhovatel tvrdí, že vybraný dodavatel zcela nerozumí detailům dílčích úskalí problematiky řízení vstupů do ŽDP,[6] dále že vybraný dodavatel neví přesně, jak je v ETE globální APB[7] strukturován a jak funguje, dále že uvádí zadavatele v omyl ohledně nemožnosti spolupráce na úrovni stávajícího systému a odpovědné servisní organizace v oblasti VIK,[8] a vybraný dodavatel také nesplňuje požadavek ZD na minimální narušení provozu bezpečnostních systémů, když hodlá vyměnit stávající technologie hlavního a záložního vjezdu včetně PLC[9] a reléové logiky, zatímco ZD požaduje integraci těchto zařízení.
13. Dále navrhovatel namítá, že vybraný dodavatel nedisponuje odbornou podporou k výměně systémů ACS[10] a ABI (IAS),[11] a proto nemůže provádět zadavatelem požadovaný „krok zpět“ a nemůže dodržet požadavek na nesnížení účinnosti TSFO, což je v rozporu se ZD.
14. Navrhovatel také tvrdí, že zadavatel opomenul prověřit požadavek čl. C.4.6 Přílohy 1C 3. části ZD, aby nově dodávané zařízení a komponenty byly minimálně stejné nebo lepší. Zadavatel také údajně dostatečně neposoudil rizika spojená s přechodem na centralizovaný ACS.
15. Navrhovatel dále prohlašuje, že zadavatel nedostatečně posoudil MNNC, neboť nabídková cena vybraného dodavatele se odvíjela od neúplného rozsahu plnění. Úřad přitom údajně zcela rezignoval na materiální přezkum obsahu a vypovídací hodnoty podkladů ohledně MNNC.
16. Navrhovatel také na více místech rozkladu namítá, že Úřad nezjistil úplně skutkový stav, a způsobil tak nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí.
17. Navrhovatel nesouhlasí s tím, že Úřad nepřihlédl k jeho vyjádření k podkladům, když ho posoudil jako opožděné. Úřad údajně stanovil prodloužení lhůty k vyjádření k podkladům nejednoznačně, a proto, i pokud bylo vyjádření podáno opožděně, měl k němu Úřad přihlédnout, stejně jako i z důvodu, že směřovalo ke zpochybnění věrohodnosti podkladů pro rozhodnutí a vycházelo z dokumentů obsažených ve spise. Výklad pojmu „věrohodnost podkladů“, který Úřad uplatnil, je v tomto ohledu dle navrhovatele nepřiměřeně restriktivní.
18. Na závěr navrhovatel namítá, že se Úřad nevypořádal s jeho odkazy na eurokonformní výklad a zahraniční rozhodovací praxi.
Závěr rozkladu
19. Navrhovatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání, případně aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí změnil tak, že se zadavateli ukládá zrušit oznámení o výběru.
Vyjádření zadavatele k rozkladu
20. Dne 20. 1. 2026 Úřad obdržel vyjádření zadavatele k rozkladu z téhož dne.
21. Zadavatel se v něm ztotožňuje s posouzením věci Úřadem.
22. Zadavatel uvádí, že navrhovatel v rozkladu nepředkládá žádné nové ani konkrétní argumenty; pouze obecně odkazuje na technické podklady bez uvedení ověřitelných skutečností či konkrétních nedostatků nabídky. Jeho tvrzení jsou převážně hodnotící domněnky bez vazby na konkrétní porušení zákona či zadávacích podmínek, na které nelze věcně reagovat.
23. Zadavatel dále zásadně odmítá tvrzení navrhovatele, že by jakékoli jeho dotazy zůstaly ze strany vybraného dodavatele bez reakce nebo zjevně nedořešeny. Vybraný dodavatel na veškeré dotazy zadavatele reagoval a zodpověděl v rozsahu, v jakém to po něm zadavatel požadoval. V průběhu třetího jednání o předběžné nabídce byla řešená témata mezi zadavatelem a vybraným dodavatelem projednána a po jeho ukončení vybraný dodavatel své závěry formalizoval v dokumentu „H406_temata_k_jednani+odpovedi_od_TF“. Tyto písemné závěry se na základě závazku přijatého vybraným dodavatelem v rámci čtvrtého jednání o předběžné nabídce staly pro vybraného dodavatele závaznými a byly jím promítnuty do jeho finální nabídky.
24. Co se týče problematiky řízení vstupů do ŽDP, zadavatel uvádí, že samotná absence detailní znalosti všech konkrétních prostorových a technických charakteristik jednotlivých částí díla není v této fázi zadávacího řízení relevantní. Podrobné technické řešení a konkrétní technické podrobnosti budou předmětem následného zpracování projektové dokumentace v rámci realizace díla.
25. Co se týče funkce APB, navrhovatel detailně neví, jak systém vybraného dodavatele s funkcí APB pracuje. Na základě podrobného projednání s vybraným dodavatelem zadavatel dospěl k závěru, že jím navržené řešení splňuje požadavky stanovené ZD. Dílčí technické otázky související s implementací funkce APB lze řešit kombinací technických a organizačních opatření, aniž by došlo ke snížení účinnosti TSFO.
26. Co se týče problematiky výdejny VIK, zadavatel uvádí, že vybraný dodavatel ve své odpovědi vycházel z nejsložitější možné varianty postupu, tj. z předpokladu neposkytnutí součinnosti ze strany navrhovatele. I za tohoto předpokladu považuje zadavatel navržené řešení ze strany vybraného dodavatele za akceptovatelné a souladné se zadávacími podmínkami. I zde jsou dílčí otázky technicky i organizačně řešitelné a jejich řešení nevede ke snížení účinnosti TSFO.
27. Co se týče výměny stávající technologie hlavního a záložního vjezdu, včetně PLC a reléové logiky, zadavatel uvádí, že předmětem zadání není integrace PLC a reléové logiky jako takové. Požadována je pouze integrace funkce a zařízení hlavního vjezdu.
28. K údajné neúplnosti nabídky vybraného dodavatele zadavatel podotýká, že navrhovatel vychází z mylného předpokladu, že nabídka vybraného dodavatele musela již v okamžiku jejího posuzování a hodnocení obsahovat absolutně konečné a neměnné technické řešení v detailu realizační dokumentace. Nabídka vybraného dodavatele byla i po technické stránce úplná a splňovala všechny požadavky zákona a zadávacích podmínek. Skutečnost, že v průběhu zadávacího řízení probíhala jednání, kde bylo projednáváno právě technické řešení, nepředstavuje žádnou vadu zadávacího řízení, nýbrž je zákonem předvídaným postupem v jednacím řízení s uveřejněním (dále jen „JŘSU“).
29. V této souvislosti zadavatel odkazuje na čl. 4. části 1 ZD, dle kterého je předmětem veřejné zakázky rovněž zpracování projektové dokumentace. Účelem technické části nabídky bylo poskytnout zadavateli informaci o zamýšleném způsobu realizace předmětu plnění, tedy obecný a přezkoumatelný popis postupu, který účastník zadávacího řízení hodlá při plnění díla uplatnit, nikoli předložení kompletního realizačního řešení. Vybraný dodavatel se tak po uzavření smlouvy nebude dopouštět žádného nepřípustného dodatečného a zpětného doplňování nabídky tak, jak se snaží zcela nelogicky tvrdit navrhovatel, nýbrž bude realizovat dílo v souladu s uzavřenou smlouvou za splnění všech zadávacích a smluvních podmínek.
30. Zadavatel zdůrazňuje, že reálnost nabídky vybraného dodavatele byla v průběhu zadávacího řízení dostatečně posouzena, přičemž posouzení proběhlo na základě podkladů předložených vybraným dodavatelem, včetně jejich vyjasnění a zpřesnění v rámci předvídaných jednání v průběhu JŘSU a veškeré relevantní podklady dokládající tyto skutečnosti jsou součástí dokumentace o zadávacím řízení. Zadavatel trvá na tom, že nabídka vybraného dodavatele byla i po technické stránce úplná a splňovala všechny zadávací podmínky, tj. obsahovala dostatečný a přezkoumatelný popis způsobu plnění předmětu veřejné zakázky.
31. K posouzení MNNC zadavatel uvádí, že proběhlo v souladu se zákonem a veškeré podklady, relevantní informace a zdůvodnění jeho postupu byly řádně zaznamenány v dokumentaci o zadávacím řízení.
32. Zadavatel rovněž upozorňuje na vnitřní rozpor v argumentaci navrhovatele: ten sice tvrdí, že nežádá po Úřadu hodnocení technického řešení, avšak z vyznění jeho argumentace je zřejmé, že právě takové hodnocení od Úřadu fakticky očekává.
33. Zadavatel vyjadřuje přesvědčení, že jednání navrhovatele vykazuje znaky účelového a obstrukčního procesního postupu, a to zejména s ohledem na skutečnost, že navrhovatel je stávajícím dodavatelem TSFO.
34. Zadavatel odmítá i tvrzení navrhovatele, že by v budoucnu měl být aplikován § 222 ZZVZ nad rámec změny de minimis; jde o pouhé hypotetické a spekulativní úvahy.
35. S nezohledněním vyjádření navrhovatele k podkladům zadavatel souhlasí, neboť lhůta k vyjádření se k podkladům rozhodnutí byla stanovena jednoznačně, srozumitelně a shodně pro všechny účastníky zadávacího řízení.
36. Zadavatel navrhuje, aby předseda Úřadu podaný rozklad zamítl a potvrdil napadené rozhodnutí.
Vyjádření vybraného dodavatele k rozkladu
37. Dne 20. 1. 2026 Úřad obdržel vyjádření vybraného dodavatele k rozkladu ze dne 19. 1. 2026.
38. Vybraný dodavatel se ztotožňuje s posouzením věci Úřadem.
39. Vybraný dodavatel zásadně nesouhlasí s tvrzením navrhovatele, že jeho nabídka byla neúplná nebo technicky nepřijatelná. Navrhovatel dle jeho názoru záměrně zaměňuje „doplňování nabídky“ s legitimním „upřesňováním“ v rámci JŘSU. Nabídka splňovala veškeré požadavky zadávací dokumentace a obsahovala dostatečný popis technického řešení odpovídající dané fázi JŘSU. Vybraný dodavatel od počátku předložil konzistentní koncepční řešení, které bylo zadavatelem odborně posouzeno a shledáno vyhovujícím. Navrhovatel přitom ani v rozkladu nedokládá, které konkrétní zadávací podmínky měla nabídka vybraného dodavatele porušit, v čem konkrétně měla být „neúplná“ ve vztahu k ZD, ani jaký konkrétní dopad měla mít tvrzená neúplnost na hodnocení či výběr. Argumentace navrhovatele je převážně založena na domněnkách. Vybraný dodavatel trvá na tom, že jeho nabídka byla technicky proveditelná a dostatečně konkretizovaná. Úřad proto postupoval správně, když neshledal pochybení v technickém posouzení nabídky zadavatelem. Navrhovatel staví svou argumentaci převážně na spekulativním tvrzení, že je jediným subjektem schopným realizovat a servisovat bezpečnostní technologie v prostředí ETE. Takové tvrzení je nejen neprokázané, ale současně představuje zjevné riziko vendor lock-in, proti němuž je zadavatel oprávněn se chránit.
40. Úřad dle vybraného dodavatele správně dovodil, že mu nepřísluší nahrazovat odborný úsudek zadavatele vlastním technickým hodnocením. Úlohou Úřadu není provádět „druhé technické hodnocení“, nýbrž přezkoumat zákonnost postupu zadavatele, transparentnost a přezkoumatelnost jeho úvah a to, zda má jeho postup oporu v dokumentaci zadávacího řízení. Stejně tak posouzení MNNC provádí primárně zadavatel. Přezkumný standard Úřadu je dán kontrolou toho, zda zadavatel identifikoval pochybnosti, vyžádal si vysvětlení, toto vysvětlení vyhodnotil a zda jsou úvahy a podklady zachyceny přezkoumatelně a transparentně. Nelze však požadovat, aby Úřad prováděl detailní ekonomický přepočet či nahrazoval obchodní model dodavatele vlastním uvážením. Vybraný dodavatel se domnívá, že jeho nabídková cena byla řádně a transparentně posouzena zadavatelem v souladu se ZZVZ.
41. K námitce porušení unijních standardů transparentnosti a přezkumu vybraný dodavatel uvádí, že postup zadavatele i Úřadu plně respektoval požadavky práva Evropské unie na transparentnost a účinný přezkum. Zadavatel poskytl informace v rozsahu stanoveném českým právem, které je v této oblasti eurokonformní. V české právní úpravě jsou náležitosti oznámení o výběru dodavatele a rozsah poskytovaných informací vymezeny zákonem a mají taxativní povahu. Požadovat po zadavateli sdělování dalších informací nad tento rámec by znamenalo fakticky zavést povinnosti, které ZZVZ nestanoví, a to navíc v prostředí, kde jsou významné části technické dokumentace a bezpečnostních informací chráněny.
42. Vybraný dodavatel konstatuje, že Úřad postupoval v souladu se zákonem, když k opožděnému vyjádření navrhovatele nepřihlédl. Formulace usnesení o prodloužení lhůty byla zcela srozumitelná. Tvrzení navrhovatele, že jeho opožděné podání směřovalo ke zpochybnění věrohodnosti podkladů, je nesprávné. Navrhovatel ve skutečnosti nerozporuje pravost listin, ale jen polemizuje s jejich obsahem.
43. K námitce rizika budoucích změn závazku vybraný dodavatel uvádí, že je zjevně předčasná a spekulativní.
44. Vybraný dodavatel navrhuje, aby předseda Úřadu podaný rozklad v celém rozsahu zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil.
IV. Řízení o rozkladu
45. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87
a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.
Stanovisko předsedy Úřadu
46. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí, jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu, a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech byl podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumán soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy, jakož i správnost napadeného rozhodnutí, ta však toliko v rozsahu námitek uplatněných v rozkladu, přičemž byl přijat následující závěr.
47. Úřad tím, že napadeným rozhodnutím rozhodl tak, jak je v něm uvedeno, rozhodl správně a v souladu se zákonem. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí budou v podrobnostech rozvedeny důvody, proč nebylo přistoupeno ke změně ani ke zrušení napadeného rozhodnutí.
V. K námitkám rozkladu
Procesní námitky navrhovatele
K námitce, že Úřad přezkoumal postup zadavatele jen povrchně
48. Navrhovatel namítá, že Úřad pochybil, když se omezil na důvěru v odborné posouzení zadavatele, aniž ověřil, zda zadavatel technické posouzení vůbec provedl, měl k němu dostatečné podklady a zda jeho závěry jsou přezkoumatelné. Podle navrhovatele tak Úřad zaměnil hranice své odborné kompetence za rezignaci na přezkum zákonnosti postupu zadavatele. Navrhovatel rovněž Úřadu vytýká, že místy nekriticky převzal tvrzení zadavatele, aniž ověřil jejich faktický základ nebo odůvodnil jejich věrohodnost, a tím nezjistil skutkový stav dostatečně (týká se např. údajné nepotřeby podpory navrhovatele či možnosti okamžitého návratu systému k původnímu stavu).
49. K uvedenému je třeba předně zdůraznit, že odborné posouzení nabídky (resp. nabízeného technického řešení) je odpovědností výhradně zadavatele, neboť jen zadavatel má znalost svých potřeb a disponuje zpravidla potřebnou odborností týkající se předmětu plnění. Proto zákon stanoví jen omezený rozsah informací, které zadavatel musí skrze oznámení o výběru poskytnout ostatním účastníkům zadávacího řízení. Účelem oznámení o výběru pak není poskytnout neúspěšným účastníkům zadávacího řízení všechny podklady potřebné k tomu, aby si mohli sami do posledního detailu učinit úsudek o zákonnosti a kvalitě výběru. Takto zákon například nikde nestanoví zadavateli povinnost poskytnout v rámci oznámení o výběru ty údaje z nabídky vítězného uchazeče, na základě kterých zadavatel došel k závěru, že nabídka takového uchazeče splnila technické podmínky předmětu plnění stanovené zadavatelem.
50. Rozsah přezkumné činnosti Úřadu je nicméně dán tím, porušení jaké povinnosti navrhovatel zadavateli vytýká. V nynějším případě navrhovatel v návrhu značnou část svojí argumentace stran souladu nabídky vybraného dodavatele se zadávacími podmínkami směřoval obecně k porušení povinnosti zadavatele poskytnout ostatním účastníkům zadávacího řízení určité informace (body 18 až 44 návrhu), které zadavatel neposkytl, přičemž tato má plynout z § 123 a § 6 zákona. Těmito argumenty navrhovatele se Úřad podrobně zabýval. Až následně navrhovatel zadavateli vytkl konkrétní nesrovnalosti, ze kterých dle názoru navrhovatele plynulo, že zadavatel rezignoval na náležité posouzení souladu nabídky vybraného dodavatele se zadávacími podmínkami (body 45, 46, 47, 48, 49 návrhu). Navrhovateli lze dát částečně zapravdu, že tyto naposledy zmíněné pasáže Úřad vypořádal spíše obecným způsobem. Námitky návrhu jsou nicméně vedeny v rovině toliko obecných tvrzení (není z nich zjevné, jakých částí předmětných systémů či zařízení se mají konkrétně týkat a ani nejsou podloženy žádnými důkazními návrhy). Úřad by se tedy ani nemohl vyjádřit konkrétněji. Navrhovatel tedy na svých procesních právech krácen nebyl, neboť od obecně vznesené námitky by nemohl očekávat více než jen obecnou odpověď Úřadu.
51. K námitce, že Úřad aplikoval zásadu aplikace řízení příliš formalisticky, když k vyjádření navrhovatele k podkladům nepřihlédl
52. Navrhovatel namítá, že usnesení o prodloužení lhůty k vyjádření[12] bylo nejasné, protože z něj údajně nevyplývalo, zda nová lhůta běží od doručení původního usnesení,[13] či od doručení usnesení o jejím prodloužení. Tvrdí proto, že v pochybnostech měl Úřad zvolit pro účastníka příznivější výklad. Dále uvádí, že jeho vyjádření[14] mělo směřovat ke zpochybnění spolehlivosti a vypovídací hodnoty podkladů, a tudíž spadalo pod výjimku z koncentrace řízení. Podle navrhovatele vyložil Úřad pojem „věrohodnost podkladů“ nepřiměřeně restriktivně, neboť zpochybnění se podle něj nemůže omezovat jen na formální existenci (či okolnosti týkající se vzniku) dokumentu. Poukazuje i na to, že dotčené skutečnosti vyplývají přímo z dokumentů ve spise, a měly být proto zohledněny z úřední povinnosti.
53. K tvrzené nejednoznačnosti vymezené lhůty lze uvést, že relevantní část usnesení o prodloužení lhůty zněla: „Účastníkům správního řízení se na žádost navrhovatele […]prodlužuje lhůta pro vyjádření k podkladům rozhodnutí stanovená usnesením č. j. ÚOHS-42281/2025/523 ze dne 30. 10. 2025, a to na 14 dnůod data doručení citovaného usnesení.“ (tučné zvýraznění doplněno). Z tohoto textu je zcela zřejmé, že citovaným usnesením Úřad zcela jednoznačně musel mínit ono (předchozí) usnesení č. j. ÚOHS-42281/2025/523 ze dne 30. 10. 2025. Pokud navrhovatel míní, že usnesení o prodloužení lhůty připouštělo pochybnosti, zda „citovaným“ usnesením nemyslet právě ono usnesení o prodloužení lhůty, pak je nutno oponovat, že v tom případě by Úřad použil formulaci „od data doručení tohoto usnesení“, což neučinil. Je nutné zdůraznit, že Úřad v tomto ohledu vyšel navrhovateli vstříc, když lhůtu k vyjádření právě na jeho žádost[15] prodloužil, a jde pouze k tíži navrhovatele, že se tuto lhůtu rozhodl nevyužít.
54. Vzhledem ke koncentraci řízení je nutno konstatovat, že Úřad učinil správně, když k opožděnému vyjádření k podkladům nepřihlédl, neboť mu takový postup ukládá § 261 odst. 3 ZZVZ.[16] Je nutno zdůraznit, že k vyjádřením doručeným Úřadu po stanovené lhůtě Úřad ani není oprávněn přihlížet. Uvedené ustanovení navíc cílí na vyjádření k podkladům rozhodnutí, a to z pohledu jejich věrohodnosti, nikoli na navrhování nových důkazů a uvádění dalších skutečností týkajících se předmětu řízení (tvrzeného pochybení zadavatele), neboť to je připuštěno pouze ve lhůtě 15 dnů ode dne oznámení od zahájení řízení (viz § 251 odst. 5 ZZVZ), přičemž dokonce tato lhůta nemůže být ze strany Úřadu ani prodloužena.
55. K námitce, že vyjádření navrhovatele k podkladům směřovalo ke zpochybnění spolehlivosti a vypovídací hodnoty podkladů, což spadá pod výjimku z koncentrace řízení, kterou zákon výslovně připouští, a že Úřad použil neúměrně restriktivní výklad pojmu „věrohodnost podkladů“, lze uvést, že zpochybnění věrohodnosti podkladů rozhodnutí sice spadá pod výjimku z koncentrace dle § 251 odst. 5 ZZVZ, nicméně stále je koncentrováno ještě lhůtou stanovenou usnesením Úřadu, a to podle § 261 ZZVZ. Úřad se v tomto ohledu držel ustálené rozhodovací praxe, která definuje, že námitka nevěrohodnosti podkladů rozhodnutí musí vždy směřovat k samotnému podkladu z hlediska jeho existence a důvodům či způsobům jeho vzniku (autenticity), nikoliv ke zjištěnému skutkovému stavu, který z takového podkladu učiní Úřad. Takto argumentoval i Úřad a svůj právní názor podpořil i názorem Nejvyššího soudu (dále jen „NS“).[17] Ačkoli navrhovatel tvrdí, že jeho vyjádření mířilo ke zpochybnění spolehlivosti a vypovídací hodnoty podkladů, není tomu tak; navrhovatel pouze polemizuje s obsahem listin, které již byly zařazeny do podkladů rozhodnutí, a zároveň požaduje, aby Úřad tyto podklady doplnil o další dokumenty, což je (jak bylo již zmíněno výše) dle § 251 odst. 5 ZZVZ možné pouze do 15 dnů ode dne oznámení od zahájení řízení.
56. Lze proto uzavřít, že navrhovatel nedostál zásadě koncentrace řízení a nevyužil možnosti uplatnit veškeré potřebné kroky ve lhůtě stanovené usnesením Úřadu. Úřad tedy postupoval správně, když k jeho opožděnému vyjádření nepřihlédl.
K námitce neúplně zjištěného skutkového stavu a nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí
57. Navrhovatel tvrdí, že Úřad nevěnoval odpovídající pozornost některým klíčovým dokumentům ve spise a jejich obsahu, což vedlo k nesprávným skutkovým závěrům. Úřad některé zásadní argumenty navrhovatele dle jeho názoru vypořádal pouze obecnými konstatováními, aniž by vysvětlil, proč považuje závěry zadavatele za správné. Odůvodnění napadeného rozhodnutí je proto v těchto otázkách nepřezkoumatelné.[18] Úřad dle názoru navrhovatele zároveň nedostatečně vypořádal věcnou argumentaci navrhovatele, když ji místy pouze označil za „účelovou“ a v jinde zase Úřad údajně směšuje rozdílné technické situace (servisní činnost na nově realizovaných systémech vs. navrhovatelem již poskytované servisní služby na stávajících systémech), což dle navrhovatele dokládá, že Úřad ani plně neporozuměl skutkovému kontextu.[19]
58. Ani tato skupina námitek rozkladu není důvodná. Otázka nepřihlédnutí k opožděnému vyjádření byla již výše vypořádána a Úřad v tomto ohledu postupoval správně. Zásada materiální pravdy nemá v řízení zahájeném na návrh přednost před zásadou koncentrace řízení v tom smyslu, že by se Úřad musel opožděnými podáními zabývat.
59. Co se týče neporozumění skutkovému stavu, navrhovatel v tomto kontextu odkazuje pouze na problematiku servisní činnosti na nových vs. stávajících systémech. Z napadeného rozhodnutí se však v žádném případě nejeví, že by dané problematice Úřad neporozuměl, či směšoval 2 různé pojmy či situace. Z napadeného rozhodnutí je naopak patrné, že Úřad zjistil, že navrhovatel zajišťuje servis stávajících systémů, avšak tento servis není součástí veřejné zakázky – jde o samostatnou servisní smlouvu mezi zadavatelem a navrhovatelem, a zadavatel v rámci nově zadávané zakázky nikde nepožadoval nezbytnou součinnost s navrhovatelem. Z protokolu o 2. jednání zadavatele s vybraným dodavatelem[20] navíc plyne, že servis TSFO nebude součástí plnění ani nabídek, protože zadavatel nenašel vhodné nastavení podmínek servisu.[21] Další příklady „neúplně zjištěného skutkového stavu“ navrhovatel neuvádí, tato námitka tedy není důvodná.
60. Lze tedy uzavřít, že Úřad vycházel z dostatečně konkretizovaných podkladů, které jsou ve spise přehledně zachyceny, a závěry Úřadu jsou s těmito podklady logicky propojeny. Úřad také vypořádání argumentů navrhovatele provedl v duchu toho, co uvedl NSS k dostatečnému odůvodnění a námitce přezkoumatelnosti soudních rozhodnutí ve svém rozsudku č. j. 5 Afs 25/2009 – 98, ze dne 25. 3. 2010.[22] Napadené rozhodnutí tedy není nepřezkoumatelné.
Námitky týkající se technické neúplnosti a nedostatečnosti nabídky vybraného dodavatele
K námitce nesprávného posouzení úplnosti a technické přijatelnosti nabídky obecně
61. Navrhovatel zpochybňuje, že by nabídka vybraného dodavatele byla úplná, když klíčové technické řešení mělo být dopracováno až následně. Úřad nesprávně zaměnil přípustné upřesňování za nepřípustné doplňování nabídky. Podle navrhovatele navíc ze spisu nevyplývá, že by zadavatel provedl věcné technické posouzení nabídky; jednání s vybraným dodavatelem mají dokládat pouze to, že jednání proběhla, nikoli že došlo k odbornému posouzení. Navrhovatel rovněž uvádí, že v oznámení o výběru zadavatel neuvedl žádné informace o technickém posouzení samotné nabídky, ale jen o splnění kvalifikačních předpokladů, což dle jeho názoru nestačí. Navrhovatel je názoru, že v důsledku neúplnosti nabídky v budoucnu nevyhnutelně dojde k aplikaci § 222 ZZVZ v rozsahu přesahujícím rámec de minimis.
62. K tvrzení navrhovatele, že nabídka vybraného dodavatele byla neúplná, je třeba uvést, že úroveň propracovanosti nabídky odpovídala příslušné fázi JŘSU, přičemž v nabídce měl být předkládán pouze koncept řešení, zatímco detailní řešení a podrobná projektová dokumentace má být až součástí plnění. V této souvislosti lze odkázat na čl. 4. části 1 ZD,[23] dle kterého je předmětem veřejné zakázky „plnění dodávky spočívající v modernizaci a optimalizaci řídícího systému a dalších součástí technického systému fyzické ochrany Jaderné elektrárny Temelín, včetně provedení nezbytných zkoušek. Předmětem je rovněž zpracování související dokumentace (vč. Projektové dokumentace pro provedení stavby, dokumentace skutečného provedení a průvodní technické dokumentace) a zajištění náhradních opatření fyzické ochrany pracovníky společnosti pověřené ostrahou Jaderné elektrárny Temelín po dobru realizace veřejné zakázky, kdy bude nutné stávající TSFO přerušit […]“ (tučné zvýraznění doplněno). Obdobně bylo dílo definováno rovněž v čl. 3.2. Návrhu smlouvy (část 3 ZD).[24]
63. Ostatně takový postup je v JŘSU běžný, jak plyne z § 61 odst. 8 ZZVZ, kde se uvádí, že zadavatel jedná s účastníky zadávacího řízení o předběžných nabídkách s cílem zlepšit předběžné nabídky ve prospěch zadavatele.
64. Technická část nabídky měla sloužit pouze k předložení obecného, přezkoumatelného konceptu řešení a popisu zamýšleného postupu, nikoli k předložení kompletní realizační dokumentace. Vybraný dodavatel proto po uzavření smlouvy nebude doplňovat nabídku nepřípustným způsobem, ale bude detailní technické řešení zpracovávat v rámci plnění smlouvy a v souladu se všemi zadávacími a smluvními podmínkami.
65. Jak již podotýkal Úřad v napadeném rozhodnutí,[25] navrhovatel tvrzení o neúplnosti nabídky konkretizoval jen v tom ohledu, že když vybraný dodavatel nepoptal součinnost navrhovatele, nebude schopen provádět požadovaný krok zpět (neboli možnost okamžitého návratu systému k původnímu stavu). Z protokolu z 16. 6. 2025 ale plyne, že tato možnost nebude nutná, protože vybraný dodavatel staví zcela nový systém.[26] Navíc z protokolu z 2. jednání zadavatele s vybraným dodavatelem[27] plyne, že součástí předmětu plnění veřejné zakázky, tedy ani nabídky, nebude servis TSFO, neboť zadavatel v rámci jednání s účastníky zadávacího řízení nenalezl vhodné nastavení podmínek servisu.
66. V protokolu z 16. 6. 2025 je rovněž u bodu „Zajištění bodu návratu v okamžiku přepojování stávajících komponent zpět z migrujícího systému do stávajícího systému SMS“ uvedeno, že „[ú]častník uvádí, že se jedná o klíčový problém po celou dobu realizace dodávky. Pokud jiný Účastník bude stavět nový systém, je ale tento bod bezpředmětný.“ Jde o protokol z jednání, jehož byl účasten samotný navrhovatel. Je pravdou, že navrhovatel zpochybňoval věrohodnost uvedeného protokolu, avšak uvedený problém lze považovat za vypořádaný v bodu 163 napadeného rozhodnutí.[28] Proti tam uvedeným závěrům rozklad nijak konkrétně nebrojí.
67. K údajnému neprovedení technického posouzení nabídky zadavatelem je nutno konstatovat, že ze správního spisu naopak plyne, že proběhla 4 jednání, na kterých zadavatel zjišťoval a ověřoval podrobnosti nabídky vybraného dodavatele (včetně jejího souladu se zadávacími podmínkami). Úřad tedy[29] správně uzavřel, že má za prokázané, že zadavatel v průběhu zadávacího řízení posoudil, zda nabídka vybraného dodavatele splňuje zadávací podmínky. Nadto nelze předpokládat, že by rozumný zadavatel přijal plnění, jež by neodpovídalo požadavkům stanoveným jím samotným. Sám navrhovatel nic konkrétního neuvádí, a Úřad tudíž nemá důvod naplnění technických požadavků ověřovat.
68. Co se týče nároků kladených na oznámení o výběru dle § 123 ZZVZ, Úřad zcela jasně vysvětlil, že po zadavateli nelze požadovat zveřejnění více údajů, než mu ukládá zákon. Uvedené ustanovení zákona zadavateli neukládá povinnost zveřejňovat detaily technického řešení vybraného dodavatele, zvláště pokud je hodnoticím kritériem pouze nabídková cena. Pokud si tedy navrhovatel stěžuje, že zadavatel v oznámení o výběru uvedl pouze splnění technických kvalifikačních předpokladů, a nikoli vlastnosti technického řešení, pak je nutno konstatovat, že zadavatel tímto zcela dostál požadavkům ZZVZ a stížnosti navrhovatele jsou v tomto ohledu zcela liché.
69. Úřad tedy i v tomto ohledu dostatečně ověřil, že zadavatel postupoval při posuzování nabídky vybraného dodavatele podle zákona, a námitka navrhovatele je nedůvodná. Co se týče odkazů navrhovatele na nevyhnutelnou aplikaci § 222 ZZVZ, v tuto chvíli jde o pouhé spekulace navrhovatele.
K navrhovatelem tvrzené nezpůsobilosti vybraného dodavatele provádět okamžitý návrat systému k původnímu stavu
70. Navrhovatel tvrdí, že vybraný dodavatel předpokládá rozsáhlý zásah do stávající infrastruktury TSFO, když hodlá provést výměnu dvou klíčových bezpečnostních systémů (ACS a ABI/IAS). Vybraný dodavatel však ve své nabídce neuvedl, že by disponoval odbornou způsobilostí či podporou výrobců těchto dvou systémů, a jeho řešení proto není tedy technicky reálně proveditelné (neboť pak nemůže provádět dle čl. C.4.6. zadávací dokumentace požadovaný krok zpět). Subjekt, který těmito znalostmi a kapacitami disponuje, je totiž právě navrhovatel, a vzhledem k tomu, že vybraný dodavatel ho neoslovil s žádostí o podporu, tuto podporu zajištěnou nemá, a jeho nabídka tak není technicky kompletní.
71. V této námitce navrhovatel neodkazuje na žádné konkrétní ustanovení zadávacích podmínek, kde by se psalo o nutné součinnosti se stávajícím dodavatelem, ani takové nebylo dohledáno. Příslušné ustanovení (bod C.4.6 přílohy 1C části 3) ZD o předmětném kroku zpět zní: „Postupné přepojování ze stávajícího ŘS do nového ŘS (vč. navazujících subsystémů) musí být řešeno tak, aby v případě jakéhokoliv problému bylo možné provést okamžitý návrat k původnímu stavu před přepojením dotčené části.“
72. Tvrzení navrhovatele o nutnosti součinnosti s ním tedy není ničím podložené. Uvedené podporuje i tvrzení zadavatele, který již ve vyjádření k návrhu uváděl, že k odprogramování starého systému má dostatečnou odbornost a projektovou dokumentaci (což je zcela logické), konkrétně: „odprogramování prvků a přepojování systému není činností, kterou by mohl vykonávat výlučně Navrhovatel, jak se v návrhu snaží tvrdit. Zadavatel disponuje podklady (dokumentací tohoto systému), informacemi a odbornými znalostmi, které se týkají daných systémů a které mohou být využity k odprogramování dotčených prvků. Tyto podklady a informace může vybraný dodavatel využít k tomu, aby uvedené činnosti řádně a technicky správně zajistil v rámci realizace předmětu veřejné zakázky. Vybraný dodavatel výslovně potvrdil, že tyto činnosti jsou součástí jeho nabídky.“[30] (tučné zvýraznění doplněno).
73. Nadto lze dodat, že jak bylo několikrát vedeno výše, navrhovatel byl o nepotřebě součinnosti s ním informován již v průběhu 3. jednání se zadavatelem, jak plyne z příslušného protokolu.
74. Tuto námitku navrhovatele je tedy třeba považovat za nedůvodnou.
K námitce, že zadavatel neposoudil rizika spojená s přechodem na centralizovaný ACS
75. Dle názoru navrhovatele zadavatel nedostatečně posoudil otázku, zda vybraný dodavatel splňuje stanovené technické parametry, neboť se změnou z decentralizovaného ACS na centralizovaný zadavatel přijde o výhodu offline fungování každé z řídících jednotek kontroly vstupu při výpadcích komunikace.
76. Uvedené není pravdou. Naopak, zadavatel od počátku v ZD[31] předpokládal možnost přechodu na centralizovaný systém, když uváděl: „Modernizaci subsystému ACS je možné provést:
- formou ekvivalentní náhrady stávajícího subsystému se zachováním původní architektury s vazbou na ŘS. Jedná se o decentralizované řešení, které umožňuje v případě poruchy centrální komunikační sítě autonomní funkčnost samostatných celků, které obsluhují jednotlivé ústředny.
- nebo formou změny architektury systému TSFO na centralizované řešení. Jedná se o zrušení objektových ústředen bez jejich náhrady a řešení obslužnosti a komunikace koncových prvků přímo řídicím systémem.“.
77. Dále v bodu C.4.2.11 - Architektura systému TSFO je uvedeno: „[…] Návrhem technického řešení Zhotovitele může být i jiná architektura dílčích subsystémů TSFO, která nebude využívat stávající rozložení decentralizovaných ústředen subsystémů“ (tučná zvýraznění doplněna).
78. Jak je z výše uvedeného patrné, ZD tedy připouštěla více možných technických řešení, včetně centralizovaného systému. Nelze tedy tvrdit, že by vybraný dodavatel tím, že navrhne centralizované řešení, porušoval stanovené zadávací podmínky.
79. Nad rámec uvedeného lze doplnit, že zadavatel již ve vyjádření k návrhu uváděl, že „[z]tráta určité vlastnosti stávajícího systému, např. schopnosti samostatného provozu jednotlivých řídicích jednotek v offline režimu, není v rozporu se zadávací dokumentací, pokud ji řešení jiným způsobem funkčně kompenzuje. V tomto případě byla daná vlastnost nahrazena důsledně navrženou zálohovanou komunikací, systémovou redundancí a dalšími provozními opatřeními, které byly řádně popsány v nabídce vybraného dodavatele a Zadavatel je při posouzení vyhodnotil jako vyhovující a akceptovatelné.“
80. Nelze tedy v žádném případě souhlasit s navrhovatelem, že zadavatel nedostatečně posoudil vybraným dodavatelem nabízený přechod na centralizovaný systém, neboť ho v ZD sám od počátku připouštěl. I tuto námitku je tedy třeba posoudit jako nedůvodnou.
K námitce, že zadavatel neověřil požadavek ZD, aby nově dodávané zařízení a komponenty byly minimálně shodné nebo lepší
81. Zadavatel se údajně nezabýval požadavkem čl. C.4.6 Přílohy 1C 3. části ZD, tedy povinností, aby nově dodávané zařízení a komponenty v rámci celého systému TSFO byly navrženy s takovými funkcemi a vlastnostmi, které budou minimálně shodné nebo lepší oproti stávajícímu zařízení a komponentám. Zadavatel měl dle ZD jednotlivé komponenty ověřovat, ze správního spisu však dle navrhovatele neplyne, že by to provedl.[32]
82. Tyto kvalitativní požadavky byly však v ZD pouze velmi obecné, viz (čl. C.4.6 Přílohy 1C části 3 ZD - POŽADAVKY NA GARANTOVANÉ TECHNICKÉ PARAMETRY, PROVOZOVATELNOST A PROVOZNÍ REŽIMY): „Komponenty jednotlivých subsystémů musí splňovat příslušné stupně zabezpečení dle norem, definovaných v detailní specifikaci zadávací dokumentace. V průvodní technické dokumentaci (PTD) je pak požadováno doložit příslušné certifikáty akreditované zkušebny o plnění těchto norem. Nově dodávané zařízení a komponenty v rámci celého systému TSFO je požadováno navrhnout a dodat s takovými funkcemi, vlastnostmi a technickými parametry, které budou minimálně shodné nebo lepší oproti stávajícímu zařízení a komponentám (…)“.
83. Je nutno připomenout, že předběžné nabídky měly obsahovat pouze rámcové řešení, nikoli všechny podrobnosti, které mají být obsaženy až v podrobné projektové dokumentaci, která (jak bylo již vysvětleno výše) má být až předmětem samotného plnění.
84. Lze také připomenout, že již v rámci vyjádření k návrhu zadavatel uváděl: „samotný Navrhovatel si je vědom toho, že konkrétní zařízení či komponenty pro plnění veřejné zakázky, nejsou Zadavatelem stanoveny a nejsou nyní ani součástí technické části nabídek účastníků, tudíž ani Navrhovateli, není a nemůže být znám přesný a konkrétní rozsah realizační části předmětu plnění. Toto Navrhovatel sám uvedl na prvním jednání o předběžné nabídce, když komentoval možnosti případného uzavření i servisní smlouvy na TSFO, které označil za neproveditelné z důvodu ‘že v této fázi ZŘ mu není znám přesný a konkrétní rozsah realizační části plnění této veřejné zakázky. Dle Účastníka je možné uvedené navrhnout až na základě projektu, jehož zhotovení je předmětem Smlouvy o dílo vzešlé ze zadávacího řízení“[33] (tučné zvýraznění doplněno).
85. Jak je tedy z výše uvedeného patrné, předběžné nabídky nemusely a ani nemohly obsahovat detailní informace o jednotlivých komponentách. Lze tedy uzavřít, že uvedená tvrzení navrhovatele nemají oporu v ZD a v kombinaci s dokumentací o zadávacím řízení se argumentace navrhovatele jeví spíše účelovou. Ty indicie o nesplnění požadavku na shodné nebo lepší plnění nabídkou vybraného dodavatele, které navrhovatel uvedl v bodech 42-47 návrhu, Úřad buď vypořádal, nebo jsou vyřešeny v tomto rozhodnutí o rozkladu.
K námitce, že vybraný dodavatel nemůže dodržet požadavek ZD na nesnížení účinnosti TSFO
86. Navrhovatel poukazuje na skutečnost, že výměna ACS naruší provoz a sníží účinnost TSFO, což je údajně v rozporu se ZD i atomovým zákonem. V prostorech ŽDP navíc přepojování komponentů na nový řídící systém údajně ani není technicky možné při zachování uvedených požadavků (kvůli výpadkům a poruchám systému ACS). Zadavatel v rozhodnutí o námitkách tvrdil, že vybraný dodavatel všechny požadavky ZD splňuje, ačkoli s ním problematiku ŽDP detailně neprobral (resp. z dokumentu „H406_temata_k_jednani+odpovedi_od_TF“[34] plyne, že proběhl pokus o ověření, ale jen povrchně). Tuto argumentaci navrhovatel rozvíjel v rozkladu, kde tvrdí, že z odpovědi vybraného dodavatele v uvedeném dokumentu se jeví, že u otázky řízení vstupů do ŽDP vybraný dodavatel není evidentně schopen dohlédnout na detaily dílčích úskalí této problematiky, strukturu některých složitějších prostorů ŽDP na ET vybraný dodavatel vůbec nemůže znát.
87. K těmto námitkám je v prvé řadě třeba uvést, že návrh nekonkretizuje, o které konkrétní životně důležité prostory se má jednat a jak konkrétně má docházet k narušení provozu a snížení účinnosti TSFO. Jde tak o pouhé obecné tvrzení, které se ani neopírá o důkazní návrhy. Není tedy způsobilé přezkumu. Na základě takovéto obecné argumentace by Úřad jen stěží mohl uložit nápravné opatření. Související námitky rozkladu tedy nejsou důvodné už z tohoto důvodu.
88. V této souvislosti lze dále odkázat na znění předmětné části ZD (část 3, příloha 1C - čl. C.4.2.16 - Požadavky na rozhraní člověk-stroj): „V období souběhu dvou systémů (původního a nového) bude probíhat postupné přepojování částí původní platformy na novou. V tomto období je předpokládán provizorní stav. Zhotovitel musí navrhnout a připravit podmínky pro realizaci tohoto přechodového stavu. Jedná se zejména o návrh způsobu technického řešení, organizačního zajištění, a to vše za předpokladu nesnížení účinnosti TSFO (…).“
89. Pro doplnění lze odkázat rovněž na repliku,[35] ve které navrhovatel uváděl, že „v tzv. životně důležitých prostorech (ŽDP) již navrhovatel před krátkým časem provedl modernizaci zařízení, a proto by do těchto prostor vůbec nemusel zasahovat“ a současně na návrh, kde navrhovatel[36] uvádí, že jím udržovaný systém garantuje životnost jen do konce roku 2025: „[z]adavatel je o nutnosti modernizace dotčených systémů informován již déle než 5 let a aktuálně se dostal do situace, že tzv. ‚garanci provozu‘ má písemně od navrhovatele jakožto odborné společnosti, která zajišťuje servis a opravy těchto systémů, přislíbenu jen do 31. 12. 2025. Po tomto termínu se již zadavatel/provozovatel dostane do provozního rizika některých systémů, které jsou klíčové pro provoz celého systému TSFO (…)“.
90. V tomto ohledu se argumentace navrhovatele tedy jeví značně rozporná. Poměrně logickou se naopak jeví reakce zadavatele, který ve vyjádření k návrhu uváděl, že „[n]avrhovatel opomíjí, že i on sám by v případě realizace musel provádět zásahy do systému ACS, byť v jiném rozsahu a lokalitách, a tyto zásahy by rovněž mohly způsobit dočasné omezení provozu, které by muselo být řešeno stejnými nebo obdobnými opatřeními. Tato okolnost tak není výhradním rysem nabídky vybraného dodavatele, ale souvisí obecně s povahou předmětu plnění, tedy modernizací systémů za provozu“.[37]
91. Vzhledem k vnitřní nesoudržnosti námitek navrhovatele mu lze jen těžko přisvědčit. Ohledně modernizace vstupů do ŽDP lze s jistotou konstatovat jen to, že k ní evidentně pravidelně musí docházet a také dochází. I s přihlédnutím k rozporům v argumentaci navrhovatele je třeba jeho námitku shledat nedůvodnou.
K dalším námitkám navrhovatele týkajícím se technické nedostatečnosti nabídky
92. Zadavatel v rozkladu poukazoval také na skutečnost, že v dokumentu „H406_temata_k_jednani+odpovedi_od_TF“ byly údajně některé dotazy zadavatele zodpovězeny vybraným dodavatelem jen částečně, což má podpořit jeho teorii o nedostatečnosti nabídky vybraného dodavatele. Tento problém se měl týkat nedostatečné znalosti struktury APB v ET, výdejny VIK a výměny PLC a reléové logiky, a neznalosti řízení vstupů do ŽDP.
93. Veškerá tato konkrétní tvrzení však navrhovatel uvedl poprvé až v rozkladu, což je z hlediska koncentrace řízení pozdě, neboť v rámci řízení o rozkladu již účastníci nemohou uvádět nové skutečnosti. Obecně je navrhování nových důkazů a uvádění dalších skutečností přípustné pouze ve lhůtě 15 dnů ode dne oznámení od zahájení řízení (viz § 251 odst. 5 ZZVZ), přičemž dokonce tato lhůta nemůže být ze strany Úřadu ani prodloužena.
94. Tyto námitky je třeba odmítnout jako opožděné.
K námitce nedostatečného posouzení MNNC
95. Navrhovatel se domnívá, že zadavatel měl i v souvislosti s MNNC zohlednit, že nabídka vybraného dodavatele byla po technické stránce prokazatelně neúplná, protože vybraný dodavatel v době podání nabídky neměl k dispozici dostatečně konkretizovaný technický koncept řešení. MNNC tak byla posouzena ve vztahu k nejasnému a nedostatečně vymezenému rozsahu plnění. Klíčovou vazbu mezi technickou neúplností nabídky a posouzením MNNC dle navrhovatele Úřad pominul. Způsob, jakým se následně s vysvětlením ze strany vybraného dodavatele zadavatel vypořádal, svědčí dle navrhovatele o naprosté vyprázdněnosti institutu MNNC v českém právním řádu. Samotné popsání postupu zadavatele (označení položek, výzva k vysvětlení, reprodukce odpovědi dodavatele) totiž dle názoru navrhovatele nemůže nahradit věcné zhodnocení toho, proč jsou předložené důvody považovány za dostačující, a to zejména ve světle konkrétních pochybností vznesených navrhovatelem. Navrhovatel je názoru, že aniž by nahrazoval odborný úsudek hodnoticí komise vlastním hodnocením, měl Úřad ověřit, zda hodnoticí komise vůbec disponovala dostatečnými podklady pro své úvahy a zda tyto úvahy byly v dokumentaci o zadávacím řízení zachyceny přezkoumatelným způsobem.
96. K tvrzené nedostatečné konkretizaci technického konceptu vybraného dodavatele je možno odkázat na odůvodnění výše, kde bylo dostatečně vysvětleno, že míra konkretizace nabízeného technického řešení odpovídala požadavkům ZD a dané fázi JŘSU, a proto nelze tvrzení o neúplnosti nabídky vybraného dodavatele přisvědčit.
97. Úřad nerezignoval na přezkum vypovídací hodnoty podkladů ohledně MNNC. Úřad veškeré relevantní podklady k MNNC zohlednil a shledal, že dokumentace o posouzení MNNC obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti – je z ní patrné, že zadavatel MNNC identifikoval, vyzval vybraného dodavatele k objasnění, jeho objasnění obdržel a následně posoudil, což je zachyceno v protokolu o posouzení splnění podmínek účasti a MNNC.[38] Úřad tedy prokazatelně ověřil, že hodnoticí komise disponovala dostatečnými podklady pro své úvahy a že tyto úvahy byly v dokumentaci přezkoumatelně zachyceny. Navrhovatel patrně stále brojí proti tomu, že úvahy o MNNC zadavatel podrobně nezachytil v oznámení o výběru, avšak Úřad již vysvětlil,[39] že ZZVZ neukládá zadavateli povinnost zachytit výsledek posouzení MNNC přímo v oznámení o výběru. Podstatné pro zpětnou přezkoumatelnost zadávacího řízení pouze je, aby byl tento výsledek vůbec v dokumentaci o zadávacím řízení zachycen. I na tomto místě je nutno připomenout, že posouzení toho, zda hodnoticí komise přijme MNNC, spadá čistě do sféry jejího uvážení a Úřad není oprávněn v tomto ohledu vstupovat do hodnotících úvah zadavatele. Pokud navrhovatel Úřadu vytýká absenci věcného zhodnocení postupu zadavatele, pak je jeho argumentace zcela nepravdivá, neboť Úřad[40] uvedl, že „v protokolu o posouzení MNNC zadavatel explicitně, tj. transparentně, uvedl všechny potřebné informace vztahující se k posouzení mimořádně nízké nabídkové ceny vybraného dodavatele, kdy nejprve označil konkrétní položky z nabídky vybraného dodavatele, jejichž nabídkovou cenu považoval za mimořádně nízkou, aby následně popsal jakým způsobem vyzval vybraného dodavatele ke zdůvodnění způsobu stanovení ceny u těchto položek, přičemž rovněž uvedl konkrétní odpovědi vybraného dodavatele, jakož i popsal, jak postupovala hodnotící komise při posouzení zdůvodnění nabídkové ceny vybraného dodavatele“.
98. Pokud navrhovatel neshledává Úřadem provedený popis postupu zadavatele za dostatečný zejména „ve světle konkrétních pochybností vznesených navrhovatelem“, pak je nutno připomenout, že ani tvrzení navrhovatele v tomto ohledu nijak konkrétní nebyla. Konkrétně navrhovatel v návrhu poukazoval pouze na to, že zadavatel neuveřejnil detaily, proč zadavatel dospěl k přijatelnosti MNNC, dále spekuloval, že zadavatel k závěru o reálnosti MNNC dospěl na základě porovnání ceny s cenou z jisté již zastaralé studie,[41] což navrhovatel kritizoval, dále že vybraný dodavatel pochybil, když nezahrnul do své nabídky náklady na specializovanou externí podporu od navrhovatele (což bylo vyvráceno výše).
99. K údajné „naprosté vyprázdněnosti institutu MNNC v českém právním řádu“ lze uvést, že současná úprava MNNC v ZZVZ představuje výrazný posun oproti dřívější právní úpravě.[42] Dříve musel zadavatel účastníka vyloučit, pokud MNNC precizně neobjasnil, a institut MNNC chránil i soutěž mezi dodavateli. Nyní MNNC slouží primárně k ochraně zadavatele, který má značnou volnost, zda (a jak) tohoto institutu využije. Zadavatel je povinen pouze posoudit, zda nabídka MNNC obsahuje; další postup je na jeho uvážení. Zadavatel není povinen vyloučit účastníka vždy, když nabídka MNNC obsahuje, ani když objasnění MNNC není zcela precizní. Může jej ponechat v řízení i přes jisté pochybnosti o MNNC,[43]s výjimkou případů uvedených v § 113 odst. 6 ZZVZ. Tento přístup potvrzuje i judikatura.[44] Institut MNNC je nutné posuzovat podle jeho současného účelu. Zadavatel je povinen posoudit otázku MNNC. Nemá-li zadavatel indicie o naplnění důvodů povinného vyloučení dodavatele ve smyslu § 113 odst. 6 zákona, je plně v jeho diskreci, jak posoudí riziko nereálnosti ceny a zda se dodavatele rozhodne v zadávacím řízení ponechat. V ZZVZ tedy nedošlo k „vyprázdnění“ institutu MNNC, pouze k jeho změně v tom smyslu, že se tento institut stal výhradně nástrojem ochrany zadavatele, který si sám může posoudit, zda je riziko spojené s MNNC tak vysoké, že ho hodlá podstoupit.
100. Posouzení Úřadu tedy plně odpovídá tomuto novému pojetí institutu ZZVZ a námitka navrhovatele je nedůvodná.
K námitce porušení unijních standardů transparentnosti a přezkumu
101. Navrhovatel tvrdí, že Úřad jeho argumentaci opírající se o evropské právo vypořádal jen povrchně a formalisticky a nereagoval na podstatu navrhovatelovy námitky, totiž že vnitrostátní právo musí být vykládáno v souladu s právem EU. Navrhovatel tvrdil, že § 123 ZZVZ se musí vykládat eurokonformně, což podle něj znamená, že uchazeči o veřejnou zakázku mají právo se domáhat také informací o vlastnostech a relativních výhodách vybrané nabídky, což dovozuje primárně z čl. 35 odst. 2 směrnice 2009/81/ES[45]. Navrhovatel tvrdí, že uvedená směrnice se sice primárně vztahuje na zadavatele v oblastech obrany a bezpečnosti, ale její principy by měly být použitelné i na nyní šetřený případ, neboť předmětná zakázka podle něj spadá pod obranné/důvěrné zakázky v energetice. Obdobnou povinnost navrhovatel dovozoval i ve své replice[46] i z čl. 55 odst. 2 písm. c) směrnice 2014/24/EU,[47] dle které musí veřejný zadavatel na žádost každému uchazeči, který podal přijatelnou nabídku, oznámit vlastnosti a výhody vybrané nabídky, jakož i jméno úspěšného uchazeče nebo stran rámcové dohody. Navrhovatel dovozuje u směrnic přímý účinek, neboť dle jeho názoru jsou předmětná ustanovení formulována jasně, přesně, bezpodmínečně a transpoziční lhůta již uplynula. V rozkladu navrhovatel tvrdí, že pokud nejsou uchazečům sděleny také informace o vlastnostech a relativních výhodách vybrané nabídky, je právo na účinný přezkum fakticky vyprázdněno.
102. K tomu je třeba v prvé řadě uvést, že Úřad nerozporoval, že vnitrostátní právo musí být vykládáno v souladu s právem EU – s tím lze samozřejmě souhlasit.
103. Obdobné ustanovení o poskytování informací o vlastnostech a relativních výhodách vybrané nabídky je obsaženo v čl. 35 odst. 2 směrnice 2009/81/ES, v čl. 55 odst. 2 směrnice 2014/24/EU, jakož i v čl. 75 odst. 2 směrnice 2014/25/EU. Dle oznámení o zahájení zadávacího řízení se přitom zadavatel odkazoval na směrnici 2014/25/EU. S ohledem na důvody uvedené níže je však bez předmětné zabývat se otázkou, která ze směrnic má být aplikována, neboť přímého účinku dotčeného ustanovení se nelze dovolat ani u jedné z nich.
104. Nelze se však rozhodně ztotožnit s navrhovatelem, že Úřad jeho argumentaci vypořádal povrchně, neboť (byť možná stručně) vysvětlil samotné gros, proč je postoj navrhovatele v samé podstatě mylný. Navrhovatel se přímého účinku projevujícího se ve sféře povinností zadavatele dovolávat nemůže, neboť by musely být kumulativně splněny podmínky, že povinným subjektem je orgán veřejné moci (resp. stát v širším slova smyslu) a ustanovení směrnice by musela být bezpodmínečná a dostatečně přesná,[48] což (ani jedno) splněno není u žádného z dotčených ustanovení ani jedné ze směrnic. Úřad taktéž správně uvedl, že směrnice 2014/25/EU, na kterou se zadavatel odkazuje,byla v České republice implementována do ZZVZ. Z toho důvodu po zadavateli nelze v tomto ohledu požadovat více povinností, než mu ukládá § 123 ZZVZ, který ani v tomto ohledu neposkytuje prostor pro rozšiřující, byť eurokonformní, výklad.
105. Pokud jde o odkazy navrhovatele na zásadu transparentnosti ve spojení s § 123 ZZVZ, Úřad příhodně odkázal na judikaturu, dle které základní zásady zadávacího řízení nelze účelově vykládat v rozporu s konkrétními zákonnými ustanoveními a jimi stanovenými podmínkami upravujícími povinné náležitosti jednotlivých zadavatelových úkonů.[49]
106. I pokud bychom připustili, že uchazeči se mohou na základě směrnice domáhat informací o výhodách vybrané nabídky, pak je nutno uvést, že výhoda vybrané nabídky v šetřeném případě jednoznačně spočívala v nižší nabídkové ceně, nedává proto zcela smysl po zadavateli v tomto kontextu požadovat další informace, neboť v jiných ohledech se nabídky neporovnávaly. Navíc nelze opomíjet čl. 75 odst. 3 směrnice 2014/25/EU, dle kterého veřejní zadavatelé mohou rozhodnout, že určité informace o zadání veřejné zakázky uvedené v odstavcích 1 a 2 nesdělí, pokud by poskytnutí takových informací bylo mimo jiné na újmu oprávněným obchodním zájmům konkrétního hospodářského subjektu, ať veřejného či soukromého, nebo pokud by bylo na újmu poctivé hospodářské soutěži mezi hospodářskými subjekty. Právo domáhat se informací o vlastnostech a výhodách vybrané nabídky má tedy své meze. Obdobné pak platí i podle čl. 35 odst. 3 směrnice 2009/81/ES či čl. 55 odst. 3 směrnice 2014/24/EU.
107. Úřad se s odkazy navrhovatele na evropské právo vypořádal správně a pokud jde o navrhovatelem uváděné rozsudky, je možné se se závěrem Úřadu o jejich neaplikovatelnosti ztotožnit. Pokud jde o přímou aplikovatelnost směrnic, pak ani v tomto ohledu nelze navrhovateli dát za pravdu.
VI. Závěr
108. Na základě posouzení všech námitek uplatněných v rozkladu i důsledného vyhodnocení spisového materiálu je třeba uzavřít, že Úřad při vydání napadeného rozhodnutí postupoval v mezích své přezkumné pravomoci a v souladu se zákonem. Úřad zjistil skutkový stav v rozsahu potřebném pro vydání rozhodnutí, své závěry opřel o dostatečné a přezkoumatelně zachycené podklady a jednotlivé námitky navrhovatele vypořádal způsobem odpovídajícím jejich obsahu a míře konkrétnosti. Navrhovatel ani v rozkladu nepředložil takové skutečnosti, které by zpochybnily zákonnost postupu zadavatele či odůvodněnost závěrů Úřadu. Tvrzení o technické neúplnosti nabídky, nesprávném posouzení MNNC či porušení unijních požadavků na transparentnost nebyla doložena konkrétními podklady a nejsou způsobilá zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí. Úřad se věcně vypořádal se všemi relevantními námitkami a jeho závěry mají racionální a logickou vazbu na dokumentaci o zadávacím řízení. Protože v postupu Úřadu nebylo zjištěno žádné pochybení zakládající nezákonnost nebo nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, nebyl dán důvod k jeho zrušení ani změně.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona nelze dále odvolat.
otisk úředního razítka
doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Obdrží
1. ČEZ, a.s., se sídlem Duhová 2/1444, 140 53 Praha 4,
2. Mgr. Jiří Trávníček, advokát, Ovocný trh 573/12, 110 00 Praha,
3. JUDr. René Hušek, advokát, Smetanova 1022/19, 602 00 Brno
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] Příloha návrhu, tedy položky 1 správního spisu.
[2] Položka 58 správního spisu.
[3] Položka 61 správního spisu.
[4] Ve spise přílohou návrhu, tedy položky 1 správního spisu.
[5] Ve správním spise jde o přílohu položky č. 56.
[6] ŽDP = životně důležitý prostor. Životně důležitým prostorem se dle § 4 odst. 1 písm. g) zákona č. 263/2016 Sb., atomový zákon (dále jen „atomový zákon“), rozumí prostor, v němž jsou umístěny systémy a zařízení důležité z hlediska jaderné bezpečnosti. Rovněž viz str. 5 Přílohy 1C 3. části ZD.
[7] Pojem APB není v ZD ani v podáních účastníků definován, ale patrně se jedná o tzv. „Anti‑Passback“.
Z veřejně dostupných zdrojů vyplývá, že jde o bezpečnostní funkci v přístupových systémech, která brání tomu, aby jedna přístupová karta (nebo čip) byla použita vícekrát po sobě bez odpovídajícího „výstupu“.
[8] VIK = výdejna identifikačních karet (viz str. 5 Přílohy 1C 3. části ZD).
[9] Pojem PLC není v ZD ani v podáních účastníků definován, ale patrně se jedná o tzv. Programmable Logic Controller, tedy programovatelný logický automat. Z veřejně dostupných zdrojů vyplývá, že jde o průmyslové řídicí zařízení, které ovládá technologie, stroje nebo bezpečnostní systémy.
[10] ACS = Access Control System (systém kontroly vstupu) – viz str. 3 Přílohy 1C 3. části ZD.
[11] IAS = Intruder Alarm System (detekční systém) – viz str. 4 Přílohy 1C 3. části ZD.
[12] Usnesení ze dne 7. 11. 2025, č. j. ÚOHS-43730/2025/523, položka 80 správního spisu.
[13] Tedy usnesení o určení lhůty pro vyjádření k podkladům ze dne 30. 10. 2025, č. j. ÚOHS-42281/2025/523, položka 69 správního spisu.
[14] Položka 82 správního spisu.
[15] Viz položka 76 správního spisu.
[16] Bod 115 napadeného rozhodnutí.
[17] Bod 115 napadeného rozhodnutí.
[18] Konkrétně v souvislosti s tím, že se Úřad věcně nezabýval vyjádřením navrhovatele k podkladům, i přes to, že bylo opožděné, a v souvislosti s tím, že Úřad údajně neověřoval tvrzení zadavatele a neodůvodnil, proč je považuje za věrohodná, a tak řádně nezjistil skutkový stav. Také navrhovatel uvádí, že Úřad zatížil napadené rozhodnutí vadou neúplně zjištěného skutkového stavu a nepřezkoumatelnosti tím, že rezignoval na materiální přezkum obsahu a vypovídací hodnoty podkladů ohledně MNNC.
[19] Bod II.4 sub (iv) rozkladu ze dne 6. 10. 2025 (rozklad před doplněním).
[20] Příloha položky 54 správního spisu.
[21] Body 34, 65, 110 a 164 napadeného rozhodnutí.
[22] Tedy že „podle ustálené judikatury nelze povinnost soudu řádně odůvodnit rozhodnutí chápat tak, že musí být na každý argument strany podrobně reagováno“.
[23] Položka 45 správního spisu.
[24] Položka 47 správního spisu.
[25] Srov. např. bod 136.
[26] Protokol je přílohou položky 1 ve správním spise. Již ve vyjádření k návrhu zadavatel uváděl: „sám Navrhovatel v rámci třetího jednání o předběžných nabídkách uvedl, že problém se zajištěním bodu návratu v okamžiku přepojování stávajících komponent zpět z migrujícího systému do stávajícího systému SMS je bezpředmětný, pokud bude jiný účastník zadávacího řízení stavět nový systém (viz příloha č. 1 protokolu ze třetího jednání o předběžné nabídce Navrhovatele). Z výše uvedeného vyplývá, že i samotný Navrhovatel připustil existenci řešení, které nevyžaduje jeho zapojení, ačkoliv ve svém návrhu opakovaně tvrdí opak.“
[27] Příloha položky 54 správního spisu (bod 3.3).
[28] Sám navrhovatel učinil onen protokol přílohou svého návrhu a až v průběhu správního řízení, v reakci na vyjádření zadavatele, začal tvrdit, že s jeho obsahem vlastně nesouhlasí, což Úřad logicky shledal účelovým.
[29] V bodu 162 napadeného rozhodnutí.
[30] Bod 85 vyjádření zadavatele.
[31] Str. 27 Přílohy 1C, bod C.4.2.4 - Požadavky na modernizaci subsystému ACS; položka 47 ve správním spise, příloha 2.
[32] V návrhu (bod 47) dokonce navrhovatel v této souvislosti uváděl, že splnění podmínky, aby nově dodávané zařízení a komponenty byly minimálně shodné nebo lepší, je vyloučeno již tím, že vybraný dodavatel chce přejít na centralizovaný systém. Tento argument byl již vyvrácen výše.
[33] Bod 119 vyjádření zadavatele. K tvrzením navrhovatele viz bod 4. protokolu z prvního jednání o předběžné nabídce navrhovatele ze dne 15. 5. 2025 – příloha položky 19 správního spisu.
[34] Položky 36, 43, 56, vždy příloha 1.
[35] Položka 37 ve správním spise, bod 51.
[36] V bodu 50.
[37] Bod 93 vyjádření zadavatele.
[38] Položky 43 a 58 správního spisu, příloha 5.
[39] Bod 171 napadeného rozhodnutí.
[40] V bodu 172 napadeného rozhodnutí.
[41] Studii H406 modernizace předmětných systémů, což je dokument zpracovaný externím poradcem zadavatele společností EBIS spol. s r.o.
[42] Zákon č. 137/2006 Sb.
[43] Srov. Macek, I., Dereková, R., Bartoň, D., Košťál, K., Marečková, E., Zatloukal P.: Zákon o zadávání veřejných zakázek. Praktický komentář s judikaturou. Praha: Leges, 2017, s. 433.
[44] Např. rozsudek KS v Brně sp. zn. 62 Af 78/2016.
[45] Tato směrnice upravuje oblast koordinace postupů při zadávání některých zakázek na stavební práce, dodávky a služby zadavateli v oblasti obrany a bezpečnosti.
[46] Bod 16 jeho repliky z 16. 10. 2025.
[47] Jde o obecnou směrnici o zadávání veřejných zakázek. Obdobné ustanovení obsahuje také čl. 75 odst. 2 písm. c) směrnice 2014/25/EU, která se týká zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a poštovních služeb.
[48] Viz rozsudek SDEU C‑188/89 – Foster v. British Gas.
[49] Bod 159 napadeného rozhodnutí.