číslo jednací: 12144/2026/163
spisová značka: R0017/2026/VZ

• Instance: II.
• Věc: Poskytování externích právních služeb pro potřeby MHMP – Část 1 – Administrace veřejných zakázek (včetně související problematiky)
• Účastníci:
  1. hlavní město Praha
  2. LAWYA, advokátní kancelář s.r.o.
  3. BRODEC & PARTNERS s.r.o., advokátní kancelář
  4. HAVEL & PARTNERS s.r.o., advokátní kancelář
  5. Solkind s.r.o., advokátní kancelář
  6. act Řanda Havel Legal advokátní kancelář s.r.o.
  7. ROWAN LEGAL, advokátní kancelář s.r.o.
  8. KAROLAS Legal s.r.o., advokátní kancelář
• Typ správního řízení: Veřejná zakázka
• Výrok: rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno
• Rok: 2026
• Datum nabytí právní moci: 1. 4. 2026
• Související rozhodnutí: 03960/2026/500; 12144/2026/163

Spisová značka:  ÚOHS-R0017/2026/VZ Číslo jednací:      ÚOHS-12144/2026/163

Brno 1. 4. 2026

Ve správním řízení o rozkladu doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 13. 2. 2026 navrhovatelem

• společníky „Společnosti BROLAW“, jimiž jsou
• LAWYA, advokátní kancelář s.r.o., IČO 07013531, se sídlem č.p. 240, 683 01 Tučapy, a
• BRODEC & PARTNERS s.r.o., advokátní kancelář, IČO 24303321, se sídlem Rubešova 162/8, 120 00 Praha 2,

sdruženými za účelem získání veřejné zakázky na základě Smlouvy o společnosti ze dne 6. 12. 2024,

ve správním řízení o rozkladu doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 13. 2. 2026 vybraným dodavatelem

• HAVEL & PARTNERS s.r.o., advokátní kancelář, IČO 26454807, se sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1,

ve správním řízení o rozkladu doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 16. 2. 2026, ve znění jeho doplnění ze dne 20. 2. 2026, vybraným dodavatelem

• KAROLAS Legal s.r.o., advokátní kancelář, IČO 05732069, se sídlem Na příkopě 988/31, 110 00 Praha 1,

a ve správním řízení o rozkladu doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 16. 2. 2026, ve znění jeho doplnění ze dne 19. 2. 2026, zadavatelem

• hlavní město Praha, IČO 00064581, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, 110 00 Praha 1,

proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 30. 1. 2026, č. j. ÚOHS-03960/2026/500 vydanému ve správním řízení vedeném pod sp. zn. ÚOHS-S0926/2025/VZ ve věci přezkoumání úkonů zadavatele v řízení pro zadání veřejné zakázky ve zjednodušeném režimu „Poskytování externích právních služeb pro potřeby MHMP – Část 1 – Administrace veřejných zakázek (včetně související problematiky)“ zahájeném za účelem uzavření rámcové dohody, jehož předběžné oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 18. 9. 2024 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 20. 9. 2024 pod ev. č. zakázky Z2024-045429 a v Úředním věstníku Evropské unie téhož dne pod ev. č. 565284-2024, kde dalšími účastníky jsou vybraní dodavatelé

• Solkind s.r.o., advokátní kancelář, IČO 28305043, se sídlem Jugoslávská 620/29, 120 00 Praha 2,
• act legal s.r.o., advokátní kancelář[1], IČO 27636836, se sídlem Truhlářská 13-15, 110 00 Praha 1,
• ROWAN LEGAL, advokátní kancelář s.r.o., IČO 28468414, se sídlem Na Pankráci 1683/127, 140 00 Praha 4,

jsem na základě návrhu rozkladové komise, jmenované dle § 152 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, rozhodl takto:

I.

Výroky I a II rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0926/2025/VZ, č. j. ÚOHS-03960/2026/500 ze dne 30. 1. 2026 podle § 152 odst. 6 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád,

p o t v r z u j i

a rozklad podaný navrhovatelem

z a m í t á m.

II.

Výroky III, IV, V a VI rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0926/2025/VZ, č. j. ÚOHS-03960/2026/500 ze dne 30. 1. 2026 podle § 152 odst. 6 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád,

p o t v r z u j i

a rozklady podané

• vybraným dodavatelem HAVEL & PARTNERS s.r.o., advokátní kancelář,
• vybraným dodavatelem KAROLAS Legal s.r.o., advokátní kancelář, a
• zadavatelem

z a m í t á m.

Odůvodnění

I.               Správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1.             Úřad obdržel dne 28. 11. 2025 návrh navrhovatele na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele učiněných v řízení pro zadání veřejné zakázky, čímž bylo podle § 249 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, (dále jen „ZZVZ“)^[2] ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, (dále jen „správní řád“) zahájeno správní řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele.

2.             Návrh navrhovatele směřoval proti hodnocení nabídek zadavatelem a oznámení o výběru dodavatelů ze dne ze dne 22. 10. 2025 (dále jen „oznámení o výběru dodavatelů“)[3]. Navrhovatel zpochybňoval hodnoticí kritéria a jejich aplikaci zadavatelem. Dále zpochybňoval nedostatečný obsah zprávy o hodnocení nabídek[4], která je přílohou oznámení o výběru dodavatelů, a rozhodnutí o námitkách ze dne 14. 11. 2025 (dále jen „rozhodnutí o námitkách“)[5] co do identifikačních údajů referencí poskytnutých vybranými dodavateli. Podle navrhovatele zadavatel u jednoho z kritérií hodnocení nedostatečně odůvodnil rozdílné přidělení bodů.

II.             Napadené rozhodnutí

3.             Výrokem I napadeného rozhodnutí Úřad zastavil podle § 257 písm. h) ZZVZ správní řízení o částech návrhu navrhovatele, ve kterých namítal

• nezákonnost zadávací podmínky dle čl. 11.2. bod vi. zadávací dokumentace[6], v němž zadavatel stanovil, že v rámci kritéria hodnocení „B. Kvalita – Zkušenosti dodavatele“ bude mj. hodnotit, resp. že za bonifikované služby se považuje „alespoň 1 právní služba spočívající ve vypracování stanoviska, jehož obsahem bylo posouzení spolupráce zadavatele s jiným zadavatelem ve smyslu § 11 ZZVZ a § 12 ZZVZ dohromady, a to ve vztahu ke spolupráci, která byla ve finančním objemu odpovídající finančnímu limitu nadlimitní veřejné zakázky“,
• nezákonnost zadávací podmínky dle čl. 11.2. zadávací dokumentace, v němž zadavatel stanovil, že v rámci kritéria hodnocení „B. Kvalita – Zkušenosti dodavatele“ je „udělení bodů [] podmíněno tím, že dodavatel musí v rámci nabídky předložit vždy minimální počet bonifikovaných služeb stanovených v čl. 11.[]2. pro kategorie i až vii. Pokud dodavatel v jedné kategorii nepředloží alespoň minimální počet služeb, nemůže být v rámci tohoto kritéria jakkoliv bonifikován“,

protože těmto částem návrhu nepředcházely řádně a včas podané námitky.

4.             Výrokem II napadeného rozhodnutí Úřad zamítl návrh navrhovatele vyjma částí týkajících se výroku I napadeného rozhodnutí a části, na jejímž základě bylo dle výroku IV napadeného rozhodnutí uloženo nápravné opatření.

5.             Výrokem III napadeného rozhodnutí Úřad konstatoval, že zadavatel postupoval v rozporu se zásadou transparentnosti, když v rámci rozhodnutí o námitkách neposkytl navrhovateli na jeho žádost obsaženou v námitkách ze dne 4. 11. 2025 (dále jen „námitky“)[7] informace o „zkušenost[ech] ostatních účastníků, které zadavatel uznal jako zkušenosti dle čl. 11.2 písm. vi) ZD“, čímž učinil rozhodnutí o námitkách v dané části nepřezkoumatelným.

6.             Výrokem IV napadeného rozhodnutí Úřad jako opatření k nápravě zrušil rozhodnutí o námitkách. Výrokem V napadeného rozhodnutí Úřad zadavateli zakázal uzavřít smlouvu v řízení pro zadávání veřejné zakázky ve zjednodušeném režimu. Výrokem VI napadeného rozhodnutí Úřad zadavateli uložil povinnost uhradit náklady řízení ve výši 30 000 Kč.

7.             V odůvodnění výroku I napadeného rozhodnutí Úřadu uvedl, že názor navrhovatele, že spolupráce zadavatelů dle § 11 a 12 ZZVZ dohromady není možná, neboť tyto formy spolupráce se vzájemně vylučují, představuje námitku proti zadávacím podmínkám. Domnělý restriktivní výklad byl podle Úřadu patrný už ze samotné zadávací dokumentace a navrhovatel mohl a měl námitku uplatnit už ve lhůtě podle § 242 odst. 4 ZVVZ, což neučinil. Totéž podle Úřadu platí i ke stanovenému způsobu hodnocení kritéria B.

8.             V odůvodnění výroku II napadeného rozhodnutí Úřad uvedl, že zadavatel postupoval ve zjednodušeném režimu. Neuplatní se tak požadavky na oznámení o výběru dodavatele podle § 123 ZZVZ, pokud si to zadavatel nevyhradí, ale jen podle § 50 ZZVZ. Nároky na tento úkon jsou podle Úřadu kladeny toliko z hlediska zásady transparentnosti a jeho součástí nemusí být např. zpráva o hodnocení nabídek. Přestože zadavatel zprávu o hodnocení nabídek zpracoval, byť v zadávací dokumentaci deklaroval, že to neučiní, nelze na její odůvodnění aplikovat zákonné náležitosti.

9.             Následně Úřad posoudil referenční zakázky, které navrhovatel předložil. Dospěl k tomu, že nesplňují požadavek zadavatele na právní službu spočívající v posouzení spolupráce zadavatele s jiným zadavatelem ve smyslu § 11 a § 12 ZZVZ dohromady, protože se vztahují jen k § 11 ZZVZ. Zadavatel nebyl povinen navrhovatele vyzývat podle § 46 ZZVZ, protože měl postaveno najisto, že předložené doklady nesplňují zadávací podmínky. Zadavatel tedy postupoval správně, pokud neudělil žádné body ani v rámci kategorie, ani v rámci celého kritéria B, protože si to tak stanovil v zadávací dokumentaci.

10.         Úřad dále dospěl k tomu, že pokud zadavatel nemusel zpracovávat zprávu o hodnocení nabídek, nemusel ani uvádět potřebné náležitosti (hodnocené údaje z nabídek a jejich popis, tj. jména osob a hodnocených referencí). Přesto zkoumal, zda v tomto ohledu zadavatel dostál zásadě transparentnosti. S ohledem na nižší nároky na odůvodnění výběru podle § 50 ZZVZ postup zadavatele podle Úřadu obstojí, protože lze alespoň rámcově seznat důvody, pro které byly nabídky hodnoceny příslušnými body.

11.         K údajné netransparentnosti zadavatele při hodnocení v rámci kritéria C Úřad uvedl, že odůvodnění přidělení bodů nabídkám ve vztahu k cíli „Schopnost reagovat na urgentní potřeby Zadavatele“ dané zásadě dostojí. Úřad k tomu poukázal na důvody přidělení nižšího počtu bodů navrhovateli, které popsal zadavatel.

12.         V odůvodnění výroku III napadeného rozhodnutí Úřad uvedl, že navrhovatel namítal i postup zadavatele, který nesdělil ani v rozhodnutí o námitkách informace vztahující se k požadavku dle čl. 11.2. bod vi. zadávací dokumentace.  Úřad poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 3 As 109/2022-81 ze dne 18. 6. 2024 (dále jen „rozsudek NSS“), dle kterého mají mít účastníci řízení možnost se seznámit s informacemi, které zadavatel porovnával v rámci nabídek a které následně hodnotil, alespoň s jejich zásadním obsahem. Takový závěr je logický, protože v situaci, kdy zadavatel nemusí vyhotovit zprávu o hodnocení nabídek s náležitostmi podle § 119 ZZVZ (tj. včetně popisu hodnocených údajů), stal by se výběr dodavatele fakticky nerozporovatelným. V případě námitek a rozhodnutí o nich jde o jedinou možnost, jak v tomto ohledu dostát zásadě transparentnosti.

III.           Rozklad navrhovatele

13.         Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo navrhovateli doručeno dne 30. 1. 2026. Rozklad, který Úřad obdržel dne 13. 2. 2026, tak byl podán v zákonné lhůtě.

Námitky rozkladu

14.         Navrhovatel ve vztahu k výroku I napadeného rozhodnutí namítá, že nepodával námitky proti zadávacím podmínkám, ale proti jejich výkladu a aplikaci při hodnocení nabídek, s nimiž se mohl objektivně seznámit až doručením oznámení o výběru dodavatelů spolu se zprávou o hodnocení. Zadávací podmínka dle čl. 11.2. zadávací dokumentace připouští více interpretací. Podle navrhovatele není jasné, zda zadavatel požaduje, aby jedno stanovisko skutečně posuzovalo instituty podle § 11 a 12 ZZVZ ve vztahu k jednomu konkrétnímu uspořádání, nebo jde o označení tematického okruhu „spolupráce mimo zadávací řízení“, který materiálně naplní posouzení jedné z těchto výjimek. Spojení „§ 11 ZZVZ a § 12 ZZVZ dohromady“ podle navrhovatele neumožňuje bez dalšího vysvětlení určit, kterou variantu zadavatel zamýšlel.

15.         Nejrestriktivnější výklad podle navrhovatele znamená, že reference musela zahrnovat stanovisko zabývající se jak § 11, tak § 12 ZZVZ. Souběžné naplnění podmínek obou ustanovení ale má navrhovatel za nesplnitelné. Pokud zadavatel mířil na nějaký specifický model spolupráce, měl ho popsat. Nelze očekávat, že si účastníci zadávacího řízení vyloží požadavek na kumulativní užití obou ustanovení, když to není možné.

16.         Dalším výkladem, který dopadá i na reference předložené navrhovatelem, je ten, že zadavatel potřebuje posoudit, zda lze zamýšlené nastavení spolupráce podřadit pod některou z výjimek ze zadávání. Posuzuje se splnění podmínek daných ustanovení a cílem je následně zvolení jednoho z režimů, který je ve stanovisku detailně rozebrán, tj. míří na naplnění podmínek zvolené formy spolupráce. A dalším výkladem je ten, který chápe odkaz na „§ 11 a § 12 ZZVZ dohromady“ jako označení oblasti spočívající ve spolupráci zadavatelů mimo zadávací řízení.

17.         Navrhovatel očekával, že zadavatel bude zadávací podmínku vykládat v souladu se ZZVZ, ale takto nemůže první z výkladů obstát. Úřad však dospěl k tomu, že jej měl účastník zadávacího řízení očekávat a namítat jej v příslušné lhůtě pro podání námitek proti zadávacím podmínkám. Navrhovatel ale namítá, že je to zadavatel, kdo nese odpovědnost za úplnost a správnost zadávací dokumentace, a existuje-li výklad, dle kterého dodavatel zadávací podmínku splňuje, není možné konstatovat její nesplnění. K tomu odkazuje na rozhodovací praxi Úřadu. Navrhovatel nemůže zvažovat všechny možné výklady včetně těch nezákonných. Na praxi Úřadu a Nejvyššího správního soudu také poukazuje na požadavek racionálního a prosoutěžního výkladu zadávacích podmínek.

18.         Racionálním je přitom podle navrhovatele takový výklad, aby byla zadávací podmínka splnitelná. Tím je výklad týkající se stanoviska posuzujícího jednu formu spolupráce, které mohlo předcházet uvážení, kterou z forem zvolit, jak učinil právě navrhovatel.

19.         Navrhovatel namítá, že výklad Úřadu popírá smysl a účel přezkumných prostředků v zadávacím řízení. Zadavatel tak může vyložit jakoukoliv neurčitou či nejednoznačnou zadávací podmínku restriktivně, aniž by proti tomu existovala účinná obrana. Musí tedy docházet k preventivnímu napadání zadávacích podmínek, byť by nic nenasvědčovalo tomu, že tak zadavatel bude postupovat. To by mimo jiné zatěžovalo správní orgán. Odkazuje také na rozsudek Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) ve věci C-406/08 ze dne 28. 1. 2020, který mluví o běhu lhůty od data, od kterého navrhovatel věděl nebo musel vědět o porušení pravidel. Navrhovatel neměl důvod dříve zadávací podmínku napadat, protože její znění připouštělo pro něj příznivý výklad, a to až do okamžiku hodnocení nabídek.

20.         K výroku II napadeného rozhodnutí navrhovatel namítá, že závěr Úřadu popírá materiální obsah odůvodnění výběru podle § 50 ZZVZ a vyprazdňuje institut námitek. Takový závěr je v rozporu se zásadou transparentnosti a právem na přístup k informacím o hodnocení nabídek z důvodu zvážení uplatnění procesní obrany. Navrhovatel chápe specifika zjednodušeného režimu, ale postup zadavatele je stále regulován zásadami, základními ustanoveními a oprávněním jednat s účastníky, přičemž stěžejní jsou podmínky, které si zadavatel sám stanoví. Zadavatel postupoval v rozporu s těmito skutečnostmi.

21.         Samotný § 50 ZZVZ v sobě nese požadavek na odůvodnění, a to zejména ve spojení se zásadou transparentnosti. Absenci konkrétních obsahových náležitostí nelze vykládat jako absenci požadavků na přezkoumatelnost či slevu z aplikace základních zásad. Znamená to, že zadavatel musí uvést nezbytné údaje pro to, aby se mohl dodavatel seznámit s hodnocenými informacemi, aby mohl efektivně formulovat námitky. Nelze tuto možnost odejmout s tím, že stačí předložit informace až v rozhodnutí o námitkách.

22.         Úřad nesprávně aplikoval závěry rozsudku NSS. Přehlíží totiž skutečnost, že se zadavatel zavázal k aplikaci § 119 ZZVZ, a to jak fakticky svým konáním, tak odkazem na toto ustanovení ve zprávě o hodnocení nabídek, a také informací, že k němu postupuje analogicky. Zadavatel si sice vyhradil nezpracovávat zprávu o hodnocení nabídek, ale následně k tomu přistoupil a výslovně uvedl analogii k § 119 ZZVZ. Zadavatel tím podle navrhovatele založil legitimní očekávání o určitém obsahovém standardu, a to přinejmenším v míře, která umožní obranu účastníka.

23.         Navrhovatel uvádí, že zadavatel neuvedl identifikaci vedoucího týmu jednotlivých účastníků a předložených referenčních stanovisek. S ohledem na problematiku výkladu v případě kritéria B tak navrhovateli znemožnil zpochybnit splnění přidělení bodů, což mohlo ovlivnit výběr dodavatele.

24.         Navrhovatel uvádí, že při návrhu na přezkum úkonu zadavatele spočívajícím v hodnocení nabídek byl limitován strohostí odůvodnění oznámení o výběru dodavatelů. I přes tento informační deficit je ale zjevné, že zadavatel přistoupil u kritéria B v kategorii vi. k nepřiměřeně restriktivnímu výkladu, kvůli čemuž mu udělil 0 bodů za celé kritérium B. Zvolením takového výkladu měl zadavatel postupovat v rozporu se ZZVZ. Je možné, že k němu přistoupil za účelem zvýhodnění stávajících dodavatelů. Je také možné, že byly uznány velmi specifické zkušenosti, které nic nevypovídají o kvalitě vedoucího realizačního týmu. Zadavatel měl buď neudělit body žádnému z účastníků (podle restriktivního výkladu není možné splnit požadavek), nebo měl při jiném výkladu udělit body i navrhovateli.

25.         Navrhovatel také namítá, že v rámci kritéria B předložil všech 27 referencí a při neuznání 3 z nich obdržel 0 bodů. Avšak účastník, který předložil jen 9 z 27 referencí může za kritérium B obdržet 9 bodů. Poukazuje tím na nelogičnost pravidel pro hodnocení nabídek. Fakticky tedy může dojít k lepšímu hodnocení méně zkušených dodavatelů a tím popření smyslu kvalitativního hodnoticího kritéria. Navrhovatel opakuje, že nerozporuje znění zadávacích podmínek, ale jejich výklad, o kterém se dozvěděl až doručením oznámení o výběru dodavatelů s jeho přílohami.

26.         V rámci kritéria C navrhovatel upozorňuje na to, že zadavatel postupoval v rozporu se základními zásadami, protože zcela nepředvídatelně a netransparentně rozdílně hodnotil obdobná či obsahově shodná sdělení účastníků a zohlednil aspekty, které dopředu neuvedl v zadávacích podmínkách. Z výsledků hodnocení podle navrhovatele nevyplývá, z jakého důvodu považovala hodnoticí komise některé nabídky za kvalitnější a přidělila jim více bodů.

27.         Rozdílně zadavatel posuzoval např. sdělení o reakci na naléhavé potřeby „v řádu hodin“, „okamžitě“ či „24/7“. Přitom nepožadoval uvedení konkrétní lhůty pro odpověď na urgentní požadavek, reakční doby či jinou konkretizaci. Dodavatelé proto neměli možnost zjistit, jaký údaj dosáhne vyššího počtu bodů, přestože jsou pojmy obsahově obdobné či totožné. Nemohli vědět, že se mají vyjádřit i k mimopracovním dnům, což bude také hodnoceno. Sdělení navíc nemuselo rozlišovat mezi pracovními a nepracovními dny, zavazovalo ke stejné reakční době v obou případech. Pokud je tedy takové vyjádření důvodem pro udělení jiného počtu bodů (zadavatel navíc omezil maximální počet znaků), jde o nepřezkoumatelné, nepřiměřené a netransparentní závěry.

28.         Zadavatel přikládal tomuto hodnoticímu kritériu význam způsobem, který neodpovídá povaze poskytovaných služeb v oblasti veřejných zakázek. Lhůty v této oblasti jsou určeny v jednotkách dní. Hodnocení reakční doby dle předložených prohlášení (okamžitě, v řádu hodin apod.) může zvýhodnit formální deklarace bez dopadu na plnění a vychýlit soutěž bez odůvodněné legitimní potřeby zadavatele. Kritérium hodnocení by mělo být interpretováno tak, aby skutečně reflektovalo předmět plnění a reálně měřitelný přínos pro zadavatele.

Závěr rozkladu

29.         Navrhovatel navrhuje, aby předseda Úřadu změnil výroky I a II napadeného rozhodnutí tak, že shledá porušení zadávacích podmínek a ZZVZ zadavatelem a přijme nápravné opatření spočívající ve zrušení oznámení o výběru dodavatelů a všech souvisejících úkonů zadavatele. Alternativně navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí ve výrocích I a II zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání.

Vyjádření zadavatele k rozkladu

30.         Zadavatel ve vztahu k výroku I napadeného rozhodnutí nesouhlasí s námitkou, že by se navrhovatel dozvěděl o důvodu pro podání námitek až z oznámení o výběru dodavatelů a zprávy o hodnocení nabídek. Má za to, že řešená hodnoticí kritéria byla stanovena jednoznačně. Není možné, aby si navrhovatel vyložil zadávací podmínku tak, že zadavatel požaduje posouzení jen jednoho z druhů spolupráce podle § 11 a § 12 ZZVZ. Zadavatel zároveň stanovil, že při nepředložení žádné služby v některé z kategorií (nebo při nesplnění požadavků) obdrží dodavatel za celé kritérium 0 bodů.

31.         Zadavatel také trvá na tom, že nebyl povinen uveřejnit údaje o referencích účastníků zadávacího řízení, protože mu to ZZVZ neukládá. Odkaz na analogické použití § 119 ZZVZ neznamená jeho striktní aplikaci. Nemohlo dojít ani k založení legitimního očekávání obsahového standardu zprávy o hodnocení nabídek, protože navrhovatel mohl spíše legitimně očekávat, že vůbec nedojde k jejímu zpracování. Navrhovatel také na jednu stranu označuje informace o referenčních zakázkách jako obchodní tajemství, na druhou stranu požaduje jejich zpřístupnění u jeho konkurentů.

32.         Zadavatel proto neshledává žádný důvod pro změnu či zrušení výroků I a II napadeného rozhodnutí.

IV.          Rozklad vybraného dodavatele HAVEL & PARTNERS s.r.o., advokátní kancelář

33.         Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo vybranému dodavateli HAVEL & PARTNERS s.r.o., advokátní kancelář, IČO 26454807, se sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1, (dále jen „vybraný dodavatel č. 1“) doručeno dne 30. 1. 2026. Rozklad, který Úřad obdržel dne 13. 2. 2026, tak byl podán v zákonné lhůtě.

Námitky rozkladu

34.         Vybraný dodavatel č. 1 nejprve popisuje smysl zjednodušeného režimu. Konstatuje, že si zadavatel vyhradil, že nebude zpracovávat výsledek posouzení splnění podmínek účasti vybraného dodavatele a zprávu o hodnocení nabídek. Pokud tak zadavatel nemusel postupovat ani s ohledem na ZZVZ a sám si takovou povinnost nestanovil, nelze po něm požadovat použití pravidla podle § 123 ZZVZ. Přesto zadavatel vypracoval zprávu o hodnocení nabídek včetně detailního hodnocení objektivních i subjektivních hodnoticích kritérií. Vybraný dodavatel č. 1 odkazuje na odůvodnění zadavatele, proč ani analogická aplikace § 119 ZZVZ nezavazuje k vypracování zprávy o hodnocení nabídek s obsahem podle tohoto ustanovení.

35.         Zadavatel proto podle vybraného dodavatele č. 1 neměl povinnost uveřejnit údaje o referenčních zkušenostech účastníků zadávacího řízení, protože mu to zjednodušený režim neukládá. Bylo by rovněž proti smyslu právní úpravy, aby se taková povinnost ukládala či dovozovala jinak, nepřímo ve vztahu k rozhodování o námitkách. Úřad proto postupoval nesprávně, pokud fakticky aplikoval požadavky nadlimitního režimu na zjednodušený režim.

36.         Dále vybraný dodavatel č. 1 namítá, že judikatura SDEU potvrzuje, že veřejní zadavatelé mají zajistit nezveřejnění informací ze zadávacího řízení, jejichž obsah by mohl vést k narušení hospodářské soutěže. Poukazuje na vztah důvěry mezi veřejnými zadavateli a hospodářskými subjekty, ve kterém nemusí mít tyto subjekty obavy o sdělení takových informací třetím osobám. Podle rozsudku SDEU ve věci C-54/21 Antea Polska ze dne 17. 11. 2022 musí veřejný zadavatel při odepření přístupu k informacím posoudit, zda mají tyto informace komerční hodnotu, která není omezena na předmětnou veřejnou zakázku, a zda může jejich zpřístupnění poškodit oprávněné obchodní zájmy nebo poctivou hospodářskou soutěž.

37.         Požadované údaje jsou pro vybraného dodavatele č. 1 konkurenčně významné, zejména s ohledem na předmět jeho činnosti. Zahrnují informace o zkušenostech a referencích ostatních uchazečů a osobách navržených k realizaci veřejné zakázky, ale i o způsobu poskytování právních služeb. Mají proto zcela zvláštní povahu z hlediska ochrany důvěrnosti a jejich zpřístupnění by mohlo navrhovateli poskytnout významnou konkurenční výhodu a mohlo by způsobit narušení poctivé hospodářské soutěže. Advokátní praxe se vyznačuje kontradiktorností a i pouhá informace o právním zástupci protistrany je v případném sporu významná.

38.         Požadované údaje jsou chráněny také povinností mlčenlivosti podle zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, (dále jen „zákon o advokacii“). Vztahuje se na ně i ochrana podle § 218 ZZVZ, podle nějž se důvěrné informace neposkytují ani podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Pokud by měl zadavatel údaje poskytnout, ztrácela by tato úprava smysl.

39.         Vybraný dodavatel č. 1 namítá, že podle § 21 odst. 1 zákona o advokacii se mezi skutečnostmi, které spadají pod povinnost mlčenlivosti, nachází i to, že advokát nějaké osobě poskytuje právní služby, v jaké věci a s jakým obsahem. Právě to obsahovaly požadované údaje o referencích. Poskytnutí údajů by tedy představovalo porušení advokátní mlčenlivosti ve vztahu ke klientům. Poskytnutí informací v rámci nabídky neznamená, že tím dává vybraný dodavatel č. 1 zároveň souhlas k dalšímu nakládání s nimi. Navíc nakládání, které by mělo jít nad rámec pravidel dle ZZVZ.

40.         Sám navrhovatel přitom označil za obchodní tajemství a důvěrné informace podle § 218 ZZVZ právě údaje týkající se seznamu významných služeb a členů realizačního týmu včetně osvědčení objednatele.Bylo by proto v rozporu se zásadou rovného zacházení, pokud by Úřad k povahově totožným údajům přistupoval odlišně.

41.         Úřad proto podle vybraného dodavatele č. 1 nedostatečně zohlednil specifickou povahu předmětu veřejné zakázky a zvláštní režim ochrany advokátního tajemství.

42.         Dále vybraný dodavatel č. 1 namítá, že navrhovatel vznesl pouze obecný požadavek na zpřístupnění řešených údajů s odůvodněním, že bez nich nemůže posoudit spravedlivost odůvodnění. Neupozornil ale na žádné konkrétní pochybení zadavatele. Jde tedy jen o hypotetickou námitku, nikoliv odůvodněný podnět k přezkumu pochybení. Bylo by v rozporu s ochranou důvěrných informací a obchodního tajemství, pokud by si každý neúspěšný uchazeč mohl obecným požadavkem vynutit zpřístupnění řešených údajů.Zadavatel podle vybraného dodavatele č. 1 poskytl navrhovateli všechny informace nezbytné k posouzení důvodů jeho neúspěchu.

43.         Rozsudek NSS nelze podle vybraného dodavatele č. 1 vykládat tak, že stanoví absolutní povinnost poskytovat veškeré hodnocené údaje bez ohledu na konkrétní okolnosti případu a povahu vznesených námitek. Rozsudek NSS řeší, jaký rozsah informací je třeba poskytnout za účelem zajištění přezkoumatelnosti.

44.         Poskytnutí údajů z nabídek není jedinou formou zachování transparentnosti. Podstatné je, že údaje jsou zachyceny v dokumentaci o zadávacím řízení, byly součástí nabídky a jsou seznatelné pro zadavatele, členy komise i pro dozorový orgán. Úřad vyložil nesprávně požadavky na přezkoumatelnost rozhodnutí o námitkách, když dovodil povinnost poskytovat údaje o nabídkách i v případě, že námitky neobsahují žádný konkrétní důvod pro jejich zpřístupnění a nejedná se o jedinou formu zachování transparentnosti.

45.         Úřad se mohl seznámit s veškerými relevantními údaji z nabídek účastníků a mohl a měl provést řádný přezkum správnosti hodnocení zadavatele na základě těchto podkladů. To vylučuje obavu, že by zadavatel některého účastníka jakkoliv zvýhodnil či jinak učinil hodnocení nabídek nespravedlivým.

46.         Úřad konstatoval, že z referencí navrhovatele plyne jen vertikální spolupráce podle § 11 ZZVZ, a proto zadavatel oprávněně neudělil body za kategorii vi. Tím Úřad potvrdil, že mohl na základě dostupných podkladů řádně přezkoumat postup zadavatele. Není důvod, aby byly tyto informace sdělovány i konkurenčnímu dodavateli.

Závěr rozkladu

47.         Vybraný dodavatel č. 1 navrhuje, aby předseda Úřadu výroky III, IV, V a VI napadeného rozhodnutí zrušil a správní řízení v této části zastavil.

Vyjádření navrhovatele k rozkladu

48.         Ve svém vyjádření navrhovatel opětovně odkazuje na rozsudek NSS a jeho závěr, že účastníci řízení mají mít možnost seznámit se s informacemi, které zadavatel porovnával v rámci jednotlivých nabídek a které následně hodnotil. V opačném případě by zadavatel mohl postupovat netransparentně a nebyla by zajištěna žádná kontrola. Navrhovatel také uvádí, že pokud jsou informace z nabídek relevantně zpochybněny, musí zadavatel tyto pochybnosti odstranit. K tomu odkazuje na jiné zadávací a správní řízení, které se týkalo referencí vybraného dodavatele č. 1 a údajů, které neodpovídaly skutečnosti. Na tom navrhovatel poukazuje na důležitost kontroly správnosti údajů ze strany jiných účastníků zadávacího řízení.

49.         K důvěrnosti informací o referencích navrhovatel uvádí, že vybraný dodavatel č. 1 netvrdí, že by Úřad informoval o tom, jaké skutečnosti z dokumentace o zadávacím řízení považuje za obchodní tajemství. Současně jsou právní služby, které jsou předmětem kritéria hodnocení, zpravidla veřejně známé a ověřitelné z veřejně dostupných zdrojů. Zadavatel je ale i tak mohl poskytnout bez obchodního tajemství. Sám navrhovatel neoznačil veškeré údaje o referencích za obchodní tajemství.

50.         Navrhovatel také namítá, že v námitkách zpochybnil údaje o referencích ostatních účastníků zcela konkrétně. Zpochybnil, že by jakýkoli účastník zadávacího řízení mohl naplnit požadavky zkušenosti dle čl. 11.2. písm. vi) zadávací dokumentace při výkladu, který uplatnil zadavatel na nabídku navrhovatele, a žádal o informace o jejich zkušenostech.

51.         Navrhovatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí ve výroku III potvrdil a podaný rozklad zamítl.

Vyjádření zadavatele k rozkladu

52.         Zadavatel rekapituluje námitky rozkladu vybraného dodavatele č. 1 a souhlasí s nimi. Trvá proto na tom, že napadené rozhodnutí je ve výrocích III, IV, V a VI nezákonné a nesprávné.

V.            Rozklad vybraného dodavatele KAROLAS Legal s.r.o., advokátní kancelář

53.         Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo vybranému dodavateli KAROLAS Legal s.r.o., advokátní kancelář, IČO 05732069, se sídlem Na příkopě 988/31, 110 00 Praha 1, (dále jen „vybraný dodavatel č. 2“) doručeno dne 30. 1. 2026. Rozklad, který Úřad obdržel dne 16. 2. 2026, tak byl podán v zákonné lhůtě. Dne 20. 2. 2026 Úřad obdržel doplnění rozkladu vybraného dodavatele č. 2.

Námitky rozkladu

54.         Vybraný dodavatel č. 2 poukazuje na podstatu zjednodušeného režimu. Povinnost prezentovat písemnou zprávu o hodnocení nabídek je zakotvena v § 123 ZZVZ a systematicky do části čtvrté ZZVZ, který se ve zjednodušeném režimu neaplikuje. Pokud toto pravidlo sám zadavatel neučiní součástí zadávacích podmínek, nelze jeho použití požadovat. Zadavatel si v zadávacích podmínkách vyhradil, že nebude zpracovávat mj. zprávu o hodnocení nabídek.

55.         Pokud ji i přesto nakonec zpracoval a odkázal na analogickou aplikaci § 119 ZZVZ při jejím zpracování, nezakládá to povinnost postupovat podle tohoto ustanovení v plném rozsahu. Jde o pouhou inspirační či podpůrnou aplikaci ustanovení. K tomu vybraný dodavatel č. 2 odkazuje na rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S0043/2019/VZ-25745/2019/511/ŠNo ze dne 18. 9. 2019. Pokud zadavatel v zadávací dokumentaci neučiní výhradu aplikace § 119 ZZVZ, nelze po něm požadovat jeho splnění.

56.         Totéž platí i k povinnosti uveřejnit údaje o referenčních zkušenostech účastníků. Podle pravidel zjednodušeného režimu k tomu zadavatel nebyl povinen. Úřad tedy na postup zadavatele aplikoval požadavky typické pro nadlimitní režim, čímž došlo k nepřípustnému rozšíření jeho zákonných povinností nad rámec explicitní právní úpravy i rozhodovací praxe Úřadu.Takový postup Úřadu je podle vybraného dodavatele č. 2 v rozporu se systematikou ZZVZ i principem právní jistoty.Proces zadávání veřejných zakázek je podle vybraného dodavatele č. 2 přísně formalizovaný v mnoha ohledech. Pokud tedy od nich ZZVZ ustupuje, představuje dovozování takového formalismu i zbytečnou administrativní zátěž.

Závěr rozkladu

57.         Vybraný dodavatel č. 2 navrhuje, aby předseda Úřadu výroky III, IV, V a VI napadeného rozhodnutí zrušil a správní řízení v této části zastavil.

Vyjádření navrhovatele k rozkladu

58.         Navrhovatel uvádí, že povinnost poskytnout hodnocené údaje plyne ze zásady transparentnosti, povinnosti odůvodnit výběr dodavatele a požadavků na rozhodnutí o námitkách. Navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí ve výroku III potvrdil a podaný rozklad zamítl.

VI.          Rozklad zadavatele

59.         Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo zadavateli doručeno dne 2. 2. 2026. Rozklad, který Úřad obdržel dne 16. 2. 2026, tak byl podán v zákonné lhůtě. Dne 19. 2. 2026 Úřad obdržel doplnění rozkladu zadavatele.

Námitky rozkladu

60.         Zadavatel nejprve uvádí, že výrok III napadeného rozhodnutí a jeho odůvodnění může mít významný vliv na postupy zadavatelů ve zjednodušeném režimu, ale i v jiných zadávacích řízeních, na které se neaplikuje § 119 odst. 2 a § 123 ZZVZ.

61.         Úřad podle zadavatele opomenul, že se v rozhodnutí o námitkách podrobně vyjádřil k tomu, jaké zkušenosti mohly a nemohly být uznány. Navrhovatel měl dostatečné množství údajů, ze kterých mohl vycházet při podání návrhu, a ty mu byly sděleny takovým způsobem, že Úřad mohl přezkoumat uznatelnost zkušeností předložených navrhovatelem. Zadavatel se s námitkami navrhovatele vypořádal podrobně a konkrétně a neomezil se jen na obecná konstatování. Vyjádřil se k tomu, proč nabídce navrhovatele neudělil body a jiným účastníkům ano. Zadavatel pouze neposkytl údaje z nabídek, které požadoval navrhovatel, protože k tomu nemá žádnou zákonnou povinnost.

62.         Zadavatel rozporuje aplikaci rozsudku NSS. Předmětem posouzení bylo v tamním případě přezkoumání postupu zadavatele k výlučně subjektivnímu hodnoticímu kritériu, kde má významnou roli hodnoticí komise. Ve zdejším případě u kritéria B se její role omezuje jen na konstatování, zda reference naplňuje požadavky zadávací dokumentace, resp. zda je pravdivá. Možnost úsudku členů hodnoticí komise je teda prakticky vyloučena a není nutné klást zvýšené nároky na uvedení údajů týkajících se hodnocení.

63.         V případě subjektivních hodnoticích kritérií je předmětem přezkumu především myšlenkový pochod členů hodnoticí komise, který Úřad nemůže nahrazovat. Zde ale neexistuje žádná překážka, aby Úřad nemohl na základě dostupných údajů přezkoumat, zda zadavatel postupoval vůči navrhovateli diskriminačně. Může porovnat nabídky a vycházet z důvodů uznaní/neuznání referencí dle zprávy o hodnocení nabídek a rozhodnutí o námitkách. Vzhledem k tomu, že Úřad není omezen v možnosti přezkoumat jeho postup, má zadavatel za to, že ten byl v souladu se zásadou transparentnosti.

64.         Zásadní je podle zadavatele skutečnost, že NSS v řešeném rozsudku provedl výklad ve prospěch tamního zadavatele. NSS v rozsudku také blíže nespecifikuje, které výstupy a data se považují za zásadní obsah oznámení o výběru dodavatele. Zadavatel má za to, že takové údaje měl navrhovatel k dispozici. Věděl, kolik referencí jaký účastník předložil a z jakých důvodů je zadavatel případně neuznal. Více informací navrhovatel nepotřeboval k podání námitek. Zadavatel proto splnil svoje povinnosti a není povinen poskytovat další údaje v rozhodnutí o námitkách.

65.         Pokud takovou povinnost Úřad dovozuje, vytváří novou praxi, která není aprobovaná judikaturou. V takovém případě je nutné klást na odůvodnění rozhodnutí mnohem větší důraz, než jak to Úřad učinil. Úřad v bodech 118 a 119 odůvodnění napadeného rozhodnutí poukazuje na rozsudek NSS a zásadu transparentnosti, aniž by uvedl, na základě čeho je nutné ji na daný případ aplikovat. Zadavatel dodává, že rozsudek NSS nelze vykládat tak, že by dodavatelům umožnil dožadovat se údajů z nabídek v rámci námitek.

66.         Dále zadavatel namítá, že podle komentářové literatury, kterou cituje, má zásada transparentnosti dva aspekty. Zadavatel má za to, že oba dodržel. První z nich je zřejmý (povinnost uveřejňování), u druhého z nich konstatuje, že splnil povinnosti týkající se dodržení předem stanovených pravidel a vedení dostatečné dokumentace o postupu, aby byly veškeré jeho kroky přehledné, kontrolovatelné a přezkoumatelné a nevznikaly pochybnosti o jejich pravých důvodech. To podle zadavatele potvrdil i Úřad, když uvedl, že oznámení o výběru dodavatelů bylo vyhotoveno v souladu se ZZVZ.

67.         Zadavatel konstatuje, že pokud ZZVZ v případě zjednodušeného režimu nepožaduje, aby zadavatel vyhotovil zprávu o hodnocení nabídek, jde o záměr zákonodárce představující zjednodušení zadávacího řízení. Zadavatel si nemusí stanovovat další povinnosti nad rámec ZZVZ. Úřad podle zadavatele nemůže dovodit povinnost, která ze ZZVZ nevyplývá. A to ani u žádosti o poskytnutí údajů uvedené v námitkách proti oznámení o výběru dodavatelů. Zadavatel si je vědom, že v druzích zadávacího řízení, ve kterých je ponechán větší prostor pro zadavatele, je nutné se pohybovat v mantinelech stanovených základními zásadami, ale zde je povinnost ve vztahu k oznámení o výběru stanovena přímo v § 50 ZZVZ. Je tedy přinejmenším nevhodné ji rozšiřovat dle uvážení s odkazem na základní zásady ZZVZ.

68.         Odkazuje k tomu i na § 39 odst. 1 věta druhá ZZVZ. Povinnost určit pravidla v souladu se zásadami se vztahuje jen na případy, kdy ZZVZ nestanoví, že se zadavatel musí řídit konkrétními pravidly. K tomu opět odkazuje na komentářovou literaturu. Zadavatel proto konstatuje, že účastníci zadávacího řízení nemají právo na to, aby jim byly sdělovány konkrétní údaje z nabídek ostatních účastníků, které si vyžádají, pokud je zachována jejich možnost dožadovat se přezkumu postupu zadavatele ve správním řízení. Navrhovatel měl přitom k dispozici dostatek údajů, které mu umožnily podat námitky a návrh, na základě kterého mohl Úřad přezkoumat postup zadavatele v zadávacím řízení, a to bez jakéhokoliv dalšího nutného zásahu zadavatele.

69.         Zadavatel má za to, že není povinen sdělovat ostatním účastníkům zadávacího řízení údaje z nabídek, které byly předmětem hodnocení, zejména pokud jde o údaje z referenčních služeb či členy realizačního týmu, a to proto, že takové údaje není povinen sdělovat, ani pokud by byly předmětem technické kvalifikace. Zadavatel se tedy ptá, proč takovou povinnost Úřad nedovozuje u údajů z referencí, kterými se prokazuje kvalifikace. Přitom ty také mohou mít vliv na výběr dodavatele. Zadavateli není známo, že by se v takovém případě dovodilo porušení zásady transparentnosti.

70.         Úřad podle zadavatele rozhodl v rozporu se zásadou přiměřenosti, když uložil nápravné opatření, ačkoliv mohl postupovat jinak. Úřad měl k dispozici celou dokumentaci o zadávacím řízení a mohl sám posoudit, zda předložené služby odpovídají požadavkům zadávací dokumentace. Sám tedy mohl přezkoumat postup zadavatele, protože k tomu měl všechny potřebné údaje. Poukazuje také na judikaturu týkající se rozsahu posouzení postupu zadavatele u hodnocení nabídek.

71.         Za nešťastné zadavatel považuje i to, že Úřad nesdělil, jak se má zadavatel obecně vypořádat se „žádostmi“ o předložení hodnocených údajů podaných v rámci námitek proti oznámení o výběru. Konkrétně jde o otázku obchodního tajemství, zásady rovného zacházení při poskytnutí údajů konkrétnímu účastníkovi a obejití pravidel zjednodušeného režimu. Úřad měl proto podle zadavatele sám přezkoumat zpochybněné reference. Jedině takový postup je korektní, spravedlivý a nezaloží právní nejistotu. Podle zadavatele navíc Úřad bude muset v konečném důsledku reference přezkoumat, pokud je bude navrhovatel nadále rozporovat.

Závěr rozkladu

72.         Zadavatel navrhuje, aby předseda Úřadu změnil výrok III napadeného rozhodnutí tak, že se návrh navrhovatele zamítá, a výroky IV, V a VI napadeného rozhodnutí zrušil. Alternativně navrhuje, aby předseda Úřadu výroky III, IV, V a VI napadeného rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání.

Vyjádření navrhovatele k rozkladu

73.         Navrhovatel ve svém vyjádření k rozkladu zadavatele uvádí argumentaci, která zazněla již v jeho jiných podáních, a opakuje svůj návrh, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí ve výroku III potvrdil a podaný rozklad zamítl.

VII.        Řízení o rozkladech

74.         Úřad po doručení rozkladů neshledal podmínky pro postup podle § 87 správního řádu a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladech.

75.         Úřad zaevidoval rozklad navrhovatele pod sp. zn. ÚOHS-R0017/2026/VZ, rozklad vybraného dodavatele č. 1 pod sp. zn. ÚOHS-R0019/2026/VZ, rozklad vybraného dodavatele č. 2 pod sp. zn. ÚOHS-R0020/2026/VZ a rozklad zadavatele pod sp. zn. ÚOHS-R0021/2026/VZ. Jelikož byly všechny rozklady podány proti stejnému rozhodnutí Úřadu a je o nich vydáno jedno rozhodnutí předsedy Úřadu, bylo řízení o těchto rozkladech vedeno pod společnou spisovou značkou ÚOHS-R0017/2026/VZ. O této skutečnosti byl pořízen úřední záznam, který je součástí správního spisu.

Stanovisko předsedy Úřadu

76.         Po projednání rozkladů a veškerého souvisejícího spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy a jeho správnost v rozsahu námitek uvedených v rozkladech a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k závěru, že Úřad napadeným rozhodnutím rozhodl správně a v souladu se zákonem.

VIII.      K námitkám rozkladů

K výroku I napadeného rozhodnutí

77.         Podstatou výroku I napadeného rozhodnutí jsou dvě tvrzení navrhovatele. Prvním z nich je, že spolupráce zadavatelů podle § 11 a § 12 ZZVZ dohromady není možná, protože tyto formy spolupráce se vzájemně vylučují. Konkrétně tím zpochybňuje požadavek zadavatele dle čl. 11.2. bod vi. zadávací dokumentace, kde zadavatel stanovil jako jeden z požadavků na hodnocenou službu zkušenost s alespoň 1 právní službou „spočívající ve vypracování stanoviska, jehož obsahem bylo posouzení spolupráce zadavatele s jiným zadavatelem ve smyslu § 11 ZZVZ a § 12 ZZVZ dohromady, a to ve vztahu ke spolupráci, která byla ve finančním objemu odpovídající finančnímu limitu nadlimitní veřejné zakázky“.

78.         Druhým tvrzením je námitka proti způsobu hodnocení kritéria B, u kterého navrhovatel zpochybňoval samotné nastavení hodnocení nabídek a neudělení žádných bodů v případě nepředložení minimálního počtu služeb v každé kategorii.

79.         Úřad v napadeném rozhodnutí uvedl, že tvrzení navrhovatele ke službě týkající se spolupráce zadavatelů podle § 11 a § 12 ZZVZ dohromady je námitkou proti zadávacím podmínkám, a proto měla být uplatněna ve lhůtě podle § 242 odst. 4 ZZVZ. Podle Úřadu nejde o námitku proti výkladu zadávací podmínky učiněnému ex post, protože aplikovaný výklad byl zřejmý ze samotného znění zadávací podmínky. Obdobně to je u námitky týkající se způsobu hodnocení kritéria B. Podle Úřadu je již ze znění zadávací dokumentace zřejmé, že účastník zadávacího řízení nebude v rámci tohoto kritéria jakkoliv bonifikován, pokud nepředloží – byť v rámci jediné kategorie – minimální počet požadovaných referenčních služeb. To ve výsledku znamená, že daným částem návrhu nepředcházely řádně a včas podané námitky, protože je navrhovatel neuplatnil ve lhůtě pro podání nabídek.

80.         S takovým posouzením Úřadu plně souhlasím a nemám k němu co dodat. Zásadní je totiž závěr, že výklad řešených pasáží zadávací dokumentace byl jasný již z jejího znění a navrhovatele nemohlo jeho uplatnění zadavatelem překvapit natolik, že by měl být kvůli tomu oprávněn fakticky posunout lhůtu pro podání námitek proti nim.

81.         K tomu obecně uvádím, že dodavatel je povinen se seznámit se zadávací dokumentací ve všech detailech, zamyslet se nad jejím významem a má-li za to, že jsou zadávací podmínky nezákonné, pak je případně včas (tj. ve lhůtě dle § 242 odst. 4 ZZVZ) zpochybnit podanými námitkami. Postup, který plyne např. z bodu 35 rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Afs 67/2010-105 ze dne 25. ledna 2011 a který spočívá v napadání zadávacích podmínek až při jejich aplikaci, je možný jen tehdy, pokud se napadaná výkladová varianta slovy Nejvyššího správního soudu „skutečně vyjeví“ právě až při aplikaci zadávací podmínky. To znamená, že do té doby, než dojde k aplikaci zadávací podmínky, nemůže být tato varianta vůbec myslitelná, tedy musí jít o výklad do značné míry překvapivý.

82.         To typicky není případ těch ustanovení zadávací dokumentace, která už z jazykového hlediska mohou mít více významů. Takovéto nesrovnalosti mají být primárně odstraněny postupem dle § 98 ZZVZ (vysvětlení zadávací dokumentace), z čehož má vzejít jeden konkrétní význam zadávací podmínky, který následně může být předmětem podaných námitek. A už vůbec nebude možné takový postup využít v případě zadávacích podmínek, kde ani nelze více výkladů rozumně identifikovat a postup zadavatele odpovídá znění takové zadávací podmínky.

83.         Jestliže tedy navrhovatel namítá, že nepodával námitky proti zadávacím podmínkám, ale proti jejich výkladu a aplikaci, nemohu s tím souhlasit. Není totiž pravdou, že by se mohl s výkladem zadavatele seznámit až s oznámením o výběru dodavatelů a zprávou o hodnocení nabídek. Opakuji, že souhlasím s Úřadem v tom, že v obou případech byl výklad zřejmý již ze znění zadávací podmínky. Jak navíc plyne z výše uvedeného, ani případ více možných výkladů automaticky nezakládá možnost se domáhat přezkumu zadávacích podmínek po lhůtě pro podání nabídek tak, jak to činí navrhovatel. Zde tomu tak zcela jistě není, protože výklad, který aplikoval zadavatel, rozhodně není nijak překvapivý.

84.         Přesto reaguji na námitku navrhovatele tak, že formulace „vypracování stanoviska, jehož obsahem bylo posouzení spolupráce zadavatele s jiným zadavatelem ve smyslu § 11 ZZVZ a § 12 ZZVZ dohromady“ ve smyslu čl. 11.2. bod vi. zadávací dokumentace jednoznačně znamená posouzení společné. Nadto bod v. téhož ustanovení zadávací dokumentace, který zadavatel formuloval jiným způsobem, potvrzuje rozlišení obou požadavků. Požaduje totiž „vypracování stanoviska, jehož obsahem bylo posouzení spolupráce zadavatele s jiným zadavatelem ve smyslu § 11 ZZVZ a/nebo § 12 ZZVZ“. I systematika zadávací dokumentace proto potvrzuje jednoznačnost zadávací podmínky.

85.         Pokud tedy navrhovatel předkládá výklady, které dle něj ze zadávací podmínky plynou, pro výše uvedené s ním zaprvé nemohu souhlasit, zadruhé to je z větší části lhostejné. Zdůrazňuji, že výklad aplikovaný zadavatelem vyplýval přímo ze zadávací podmínky. Tvrzení navrhovatele, že zadavatel měl případný specifický model spolupráce popsat, je mimoběžné. Navrhovatel měl možnost si nechat zadávací dokumentaci v tomto ohledu vysvětlit, případně mohl proti jejímu znění podat námitky, pokud považoval za důležité zadávací podmínku přezkoumat. Nic ve znění zadávací podmínky ale nenasvědčuje tomu, že by z ní měl plynout jiný výklad. Neobstojí proto ani námitka týkající se racionálního a „prosoutěžního“ výkladu zadávacích podmínek. „Prosoutěžní“ výklad se aplikuje v případě, kdy existuje více srovnatelných výkladů, nikoliv v situaci, kdy provedený výklad zcela odpovídá znění zadávací podmínky.

86.         Úřad neříká, že účastník měl očekávat údajně nezákonný výklad zadavatele. Říká, že navrhovateli muselo být jasné, jak zadavatel vyloží daný požadavek, protože je to jasné z jeho znění. Je to opravdu zadavatel, kdo nese odpovědnost za úplnost a správnost zadávací dokumentace, v tomto ohledu nelze tvrzení navrhovatele nic vytknout. Tuto námitku a námitku údajné nesplnitelnosti zadávací podmínky ale měl předložit ve lhůtě pro podání námitek podle § 242 odst. 4 ZZVZ.

87.         S ohledem na dosud uvedené nesouhlasím ani s tím, že zadavatel vyložil řešené zadávací podmínky restriktivně, čímž znemožnil účinnou obranu. Jak jsem už uvedl ve shodě s Úřadem, výklad zadavatele odpovídá znění zadávací podmínky bez jakýchkoliv pochybností. Tvrzení, že nic nenasvědčovalo tomu, že zadavatel takto bude postupovat, je odtržené od znění zadávací dokumentace. Navrhovatele nemělo a nemohlo na zadavatelově výkladu nic překvapit a podání námitek proti takovým zadávacím podmínkám v zákonné lhůtě by bylo právě oním prostředkem, jak se domoci případné nápravy, nikoliv preventivním napadáním, jak tvrdí navrhovatel. Skutečně pak platí i obecné závěry judikatury SDEU o běhu lhůt, na kterou navrhovatel odkazuje. Napadené rozhodnutí ale říká právě to, že navrhovateli běžela lhůta pro podání námitek proti zadávacím podmínkám podle § 242 odst. 4 ZZVZ, protože už v dané době musel vědět, jak bude zadavatel zadávací podmínky vykládat. Situace při výběru dodavatele na tom nic nezměnila.

88.         Uzavírám proto, že Úřad postupoval správně, když v této části zastavil správní řízení o části návrhu navrhovatele.

K výroku II napadeného rozhodnutí

89.         V odůvodnění výroku II napadeného rozhodnutí Úřad nejprve vyložil podstatu zjednodušeného režimu, ve kterém zadavatel postupoval. Podle Úřadu je jeho účelem zjednodušení/usnadnění zadávání veřejných zakázek na vymezené služby, protože zadavatel si může průběh zadávacího řízení upravit podle svých potřeb, resp. s ohledem na specifika poptávaných služeb. Úřad popsal, že zadavatel je bez dalšího povinen postupovat pouze podle části páté ZZVZ, která upravuje zjednodušený podlimitní režim, a také podle části první, druhé a desáté až třinácté ZZVZ. Úřad proto dospěl i k tomu, že zadavatel nemusí v případě oznámení o výběru dodavatele postupovat podle § 123 ZZVZ, pokud si to sám nevyhradí, ale jen podle § 50 ZZVZ, který stanovuje obecnou povinnost odeslat oznámení o výběru dodavatele všem účastníkům zadávacího řízení s uvedením identifikačních údajů vybraného dodavatele a odůvodnění výběru.

90.         Úřad odkázal na rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R0152/2018/VZ-33420/2018/322/LKa ze dne 15. 11. 2018, které potvrzuje nižší nároky na odůvodnění výběru dodavatele v případě § 50 ZZVZ oproti § 123 ZZVZ. Zákonodárce v prvním případě na rozdíl od toho druhého nepopsal, jak má zadavatel odůvodnit výběr, což znamená, že nároky podle § 50 ZZVZ jsou méně přísné. Úmyslem zákonodárce podle daného rozhodnutí nebylo postavit obě ustanovení na roveň. Základním požadavkem je v tomto ohledu podle Úřadu zásada transparentnosti.

91.         I z komentářové literatury Úřad dospěl k tomu, že v rámci zjednodušeného režimu jsou na odůvodnění výběru kladeny nároky právě jen z hlediska zásady transparentnosti a nemusí dojít k naplnění požadavků § 123 ZZVZ.  Zadavatel si přitom v zadávací dokumentaci vyhradil, že nebude zpracovávat mj. zprávu o hodnocení nabídek. Nakonec to sice učinil s tvrzením, že je zpracována analogicky k § 119 ZZVZ, podle Úřadu to ale neznamená, že je nutné na postup zadavatele klást nároky podle uvedených ustanovení.

92.         Úřad následně v rámci svých pravomocí přezkoumal hodnocení zadavatele v rámci kritérií B a C. V případě prvního z nich jde o již uváděný požadavek na službu „spočívající ve vypracování stanoviska, jehož obsahem bylo posouzení spolupráce zadavatele s jiným zadavatelem ve smyslu § 11 ZZVZ a § 12 ZZVZ dohromady, a to ve vztahu ke spolupráci, která byla ve finančním objemu odpovídající finančnímu limitu nadlimitní veřejné zakázky“.

93.         Referenční služby, které předložil navrhovatel, se podle Úřadu vztahují pouze k vertikální spolupráci podle § 11 ZZVZ, a tedy nedošlo ke splnění zadavatelova požadavku. Zadavatel v takovém případě, kdy měl postaveno najisto nesplnění zadávací podmínky, nemusel použít postup podle § 46 odst. 1 ZZVZ.

94.         Dále Úřad navrhovateli k jeho námitce sdělil, že zadavatel nemusel v oznámení o výběru dodavatelů uvést identifikaci vedoucích realizačních týmů jednotlivých účastníků zadávacího řízení ani k nim předložené referenční služby, které byly předmětem hodnocení v rámci kritéria B, a to s ohledem na to, že nemusí zpracovat zprávu o hodnocení nabídek s náležitostmi podle § 119 ZZVZ. Přesto odůvodnění výběru musí dostát § 50 ZZVZ, tj. zásadě transparentnosti. Způsob, který zadavatel ve zpracované zprávě o hodnocení nabídek zvolil pro odůvodnění výběru, je podle Úřadu dostatečný. Došlo k rámcovému uvedení důvodů přidělení bodů, zadavatel uvedl vzorec výpočtu a případné nedostatky, které vedly ke snížení počtu bodů.

95.         V případě hodnocení nabídek v rámci kritéria C Úřad nejprve uvedl, že navrhovatel nenamítal žádné konkrétní skutečnosti, pouze obecně poukazoval na domnělou netransparentnost hodnocení. Úřad se proto vyjádřil pouze k posouzení hodnocení naplnění cíle „Schopnost reagovat na urgentní potřeby Zadavatele“, resp. k přezkoumatelnosti postupu zadavatele. Po jeho popisu dospěl k tomu, že dostojí zásadě transparentnosti. Podle Úřadu zadavatel popsal úvahy týkající se přidělení bodů. Úřad zkontroloval rámec, ve kterém hodnoticí komise hodnotila nabídky, a dospěl k závěru, že je v souladu se zadávacími podmínkami.

96.         Než přistoupím k vypořádání námitek navrhovatele, musím souhlasit s odůvodněním výroku II napadeného rozhodnutí. Úřad správně popsal specifika zjednodušeného režimu a aplikoval je na řešený případ. Jedině takový přístup, jaký Úřad zvolil, zachovává tato specifika a zároveň dodavateli neupírá možnost se bránit proti postupu zadavatele pomocí dalších kroků. V dalších bodech tohoto rozhodnutí předkládám k rozkladovým námitkám navrhovatele vlastní úvahy, pro které napadené rozhodnutí i v této části obstojí.

97.         Předně nesouhlasím s námitkou navrhovatele, že závěr Úřadu k nižším požadavkům na oznámení o výběru dodavatele podle § 50 ZZVZ popírá materiální obsah odůvodnění výběru podle tohoto ustanovení. Uvádím, že toto ustanovení v prvé řadě nestanoví konkrétní požadavky na odůvodnění výběru. Neexistuje tedy žádná trvalá a jednoznačně daná míra odůvodnění, kterou by bylo možné naplnit požadavek na odůvodnění a kterou by měl zadavatel jednoznačně a bez dalšího předložit již v oznámení o výběru. Samotná podstata zjednodušeného režimu přitom směřuje spíše k jednoduchosti, sníženým nárokům na oznámení o výběru.

98.         Je tedy skutečně pravdou, že i § 50 ZZVZ v sobě nese požadavek na odůvodnění výběru, a to zejména ve spojení se zásadou transparentnosti. Právě to ale vyplývá i z napadeného rozhodnutí. Současně je ale potřeba zohlednit, že § 50 a § 123 ZZVZ jsou formulovány odlišně. Nedávalo by smysl systematické rozdělení a vyloučení použití § 123 ZZVZ u zjednodušeného režimu, pokud by se následně dovodila stejná míra požadavků u obou ustanovení. Stejně tak je pravda, že neodpadá požadavek na přezkoumatelnost a transparentnost úkonu zadavatele. Její hranice ale musí ležet na jiném místě než v případě odůvodnění výběru podle § 123 ZZVZ.

99.         Kde tato hranice leží, nelze vyjádřit v obecnosti. Musí se vždy jednat o takové odůvodnění, které alespoň rámcově postihne požadavky, které si sám zadavatel stanovil. Pokud si tedy zadavatel stanovil specifická hodnoticí kritéria, musí následně alespoň rámcově popsat přidělení bodů a jeho důvod. V případě zjednodušeného režimu takové údaje postačí k naplnění požadavků § 50 ZZVZ a takové informace stačí i k tomu, aby dodavatel mohl rozporovat námitkami postup zadavatele a domoci se dalších informací týkajících se hodnocených údajů.

100.     Nesouhlasím s argumentací navrhovatele, že dochází k vyprázdnění institutu námitek. Námitky nejsou vyprázdněny už z prosté logiky závěrů napadeného rozhodnutí. Institut námitek je v případě zjednodušeného režimu zjevně spíše posílen. Zadavateli sice ZZVZ umožňuje přistoupit k odůvodnění oznámení o výběru volněji. Ale dodavatelům, kteří mají pochybnosti o tom, že zadavatel porušil ZZVZ při výběru dodavatele, stále zajišťuje nástroj, jak přezkoumat postup zadavatele. Tato úvaha však dále náleží spíše k výroku III napadeného rozhodnutí, proto ji rozvedu právě tam.

101.     Zde však platí, že zadavatel nemusí už v oznámení o výběru předkládat tak podrobné informace, jaké vyžaduje navrhovatel. Jak Úřad správně uvedl, nároky na odůvodnění výběru podle § 50 ZZVZ jsou nižší. Je tomu tak už ze samotné systematiky ustanovení, logiky a podstaty zjednodušeného režimu a jeho odlišení od jiných postupů zadavatele. To samozřejmě za situace, kdy nedochází k omezení práva dodavatelů na přezkum kroků zadavatele. Dochází pouze k jeho určitému posunu s ohledem na specifika zjednodušeného režimu.

102.     Současně Úřad nijak nerezignuje na zákonné požadavky na postup zadavatele. Platí, že ten je stále regulován všemi ustanoveními, která se použijí na zjednodušený režim, a tím, co si stanoví sám zadavatel. Zadavatel si ale nic ve vztahu k míře odůvodnění výběru nestanovil, proto se na přezkoumatelnost a zákonnost odůvodnění oznámení o výběru dodavatele použijí jen zákonná ustanovení, tj. primárně samotný § 50 ZZVZ a zásada transparentnosti.

103.     Nesouhlasím rovněž s tím, že by Úřad nesprávně aplikoval závěry rozsudku NSS. Zadavatel se nijak nezavázal k aplikaci § 119 ZZVZ. Tímto svým tvrzením navrhovatel překrucuje skutečný průběh zadávacího řízení. Zadavatel se nemohl zavázat k aplikaci § 119, když v zadávací dokumentaci výslovně uvedl, že nebude zpracovávat mj. zprávu o hodnocení nabídek. Tento závazek nemohl vzniknout ani faktickým konáním zadavatele, když zpracoval daný dokument analogicky k § 119 ZZVZ. Je zřejmé, že jde o postup zadavatele, prostřednictvím kterého mělo dojít k naplnění jiných zákonných požadavků, především zásady transparentnosti, nikoliv ke stanovení si dalších povinností, které zadavatel výslovně vyloučil.

104.     Zásadně pak nesouhlasím, že zadavatel svým postupem založil legitimní očekávání o určitém obsahovém standardu zprávy o hodnocení nabídek. Jediné legitimní očekávání, které mohlo navrhovateli vzniknout, je to, že zadavatel nebude vůbec zpracovávat zprávu o hodnocení nabídek. Skutečnost, že ji i přesto vypracoval, na věci nic nemění a fakticky nic nemění na tom, jestli naplnil požadavky na odůvodnění výběru podle § 50 ZZVZ. Zadavatel je musel naplnit tak jako tak. Svým postupem zadavatel s ohledem na specifika zjednodušeného režimu nijak neznemožnil obranu proti jeho postupu.

105.     Proto pokud navrhovatel uvádí, že zadavatel znemožnil zpochybnit přidělení bodů, je to pravda jen do té míry, která je zadavateli umožněna specifiky zjednodušeného režimu. Jak je patrné z odůvodnění k výroku III napadeného rozhodnutí, navrhovatel stále mohl postup zadavatele rozporovat. A ostatně i úspěšně rozporoval.

106.     Další námitky navrhovatele směřují proti výkladu zadávací podmínky týkající se kritéria B, požadavku na specifickou zkušenost a nepřidělení bodů v situaci, kdy není předložen minimální počet bonifikovaných služeb. Zde však musím v souladu s odůvodněním týkajícím se výroku I napadeného rozhodnutí konstatovat, že jde o námitky, které měl navrhovatel předložit ve lhůtě podle § 242 odst. 4 ZZVZ. Ani v řízení o rozkladu není prostor pro jejich přezkum. Platí totiž, že výklad, který zadavatel uplatnil, je plně v souladu se zněním zadávací podmínky.

107.     Jde-li o námitky navrhovatele proti hodnocení v rámci kritéria C, musím souhlasit s tím, jak je posoudil Úřad v bodu 86 a násl. odůvodnění napadeného rozhodnutí. Ve zprávě o hodnocení nabídek je ve vztahu k cíli „Schopnost reagovat na urgentní potřeby Zadavatele“ dodržena zásada transparentnosti, protože zadavatel odůvodnil odlišné přidělení bodů účastníkům zadávacího řízení vč. navrhovatele. Není proto pravdou, že z výsledků hodnocení nevyplývá, z jakého důvodu považovala hodnoticí komise některé nabídky za kvalitnější a přidělila jim více bodů. Právě to je totiž z popisu zadavatele patrné.

108.     Pokud je navíc hodnocena schopnost dodavatele reagovat na urgentní potřeby zadavatele, dává smysl, že zadavatel hodnotí právě popis naplnění daného cíle, což je ostatně předmětem samotného hodnoticího kritéria dle zadávací dokumentace. Zadavatel ve vztahu ke každému bodovému hodnocení popsal, čím se daný cíl naplňuje. Pokud tedy navrhovatel tvrdí, že zadavatel nepožadoval uvedení konkrétní lhůty pro odpověď na urgentní požadavek, je z popisu hodnoticího kritéria patrné, že v rámci jednotlivých bodových hodnocení zadavatel rozlišuje konkrétnost popisu naplnění cíle, tj. zjevně právě i konkrétnost popisu, v jakém časovém úseku bude dodavatel schopen reagovat. V tomto ohledu je popis zadavatele ze zprávy o hodnocení nabídek dostatečný a odpovídající tomu, co si sám stanovil. Dodávám, že Úřad v bodu 96 odůvodnění napadeného rozhodnutí přehledně popsal rozdílné přidělení bodů. Byť to Úřad výslovně nezmiňuje, součástí podkladů rozhodnutí je i samotná nabídka navrhovatele týkající se této části. Úřad tedy mohl přezkoumat i to, zda hodnocení zadavatele odpovídá obsahu nabídky.

109.     Námitka týkající se významu hodnoticího kritéria spočívající v hodnocení reakční doby je námitkou proti zadávacím podmínkám a není možné ji v tomto správním řízení o rozkladu přezkoumat. Kritérium hodnocení je interpretováno tak, jak jej zadavatel stanovil. Pokud je navrhovatel považoval za nezákonné, měl proti němu podat námitky v zákonné lhůtě.

110.     Uzavírám proto, že Úřad rozhodl výrokem II napadeného rozhodnutí správně a v souladu se ZZVZ.

K výroku III napadeného rozhodnutí

111.     Ve výroku III napadeného rozhodnutí se Úřad zabýval námitkami navrhovatele týkajícími se toho, že zadavatel neuvedl ani v rozhodnutí o námitkách identifikaci vedoucích realizačních týmů účastníků zadávacího řízení a informace o referenčních službách předložených k prokázání zadavatelem bonifikovaných zkušeností těchto vedoucích realizačních týmů, byť o to výslovně žádal v námitkách.

112.     Úřad nejprve popsal smysl námitek a rozhodnutí o nich. Konstatoval, že jde o primární řešení sporů. Přezkumu před Úřadem proto má předcházet řádné podání námitek dodavatelem a rozhodnutí zadavatele o těchto námitkách, kterým zadavatel dodavatele seznámí se svým pohledem, což může mít vliv na jeho další postup. Ve zdejším případě přitom navrhovatel v námitkách žádal výše uvedené informace. Zadavatel mu však v rozhodnutí o námitkách pouze popsal důvody, proč mu je neposkytne.

113.     S odkazem na rozsudek NSS Úřad uvedl, že pro naplnění zásady transparentnosti je nezbytné, aby měli účastníci zadávacího řízení možnost se seznámit s informacemi, které zadavatel porovnával v rámci nabídek a hodnotil je. V situaci, kdy jsou požadavky na odůvodnění výběru podle § 50 ZZVZ snížené, je jedinou možností, jak dostát zásadě transparentnosti, poskytnutí informací v rozhodnutí o námitkách (pokud o to dodavatel požádá). Zadavatel byl proto podle Úřadu povinen poskytnout navrhovateli požadované informace, což neučinil.

114.     Důvody, pro které Úřad konstatoval nezákonnost postupu zadavatele v souvislosti s rozhodnutím o námitkách, jsou podle mého názoru rámcově správné. V určitých pasážích je však nutné odůvodnění napadeného rozhodnutí korigovat či rozvést, aby bylo jasné, jak měl zadavatel postupovat a jak může v návaznosti na to postupovat navrhovatel, pokud má zájem o relevantní obranu proti postupu zadavatele. To i s ohledem na to, že jde o problematiku dosud neřešenou rozhodovací praxí Úřadu.

115.     Jak vyplynulo z odůvodnění k výroku II napadeného rozhodnutí, zadavatel nemusí dodržet při odůvodnění výběru dodavatele stejný standard přezkoumatelnosti a transparentnosti, protože to s ohledem na povahu zjednodušeného režimu zkrátka není možné. Současně ale nemůže být a není nijak omezen přezkum takového úkonu a dodavatel je oprávněn se proti němu bránit. Námitky, které proti takovému úkonu zadavatele může dodavatel podat, ale zjevně musí odpovídat snížené míře informací, které zadavatel musí uvést v oznámení o výběru. Proto není možné na ně klást stejné požadavky na konkrétnost jako u běžných námitek.

116.     Po samotných námitkách dodavatele proti oznámení o výběru přichází v úvahu dvě možné cesty, jak s nimi naložit. První z nich je ta, kterou zvolil zadavatel v tomto případě. Tato cesta znamená, že nedojde k fakticky žádné konkrétní odpovědi na námitky, dodavatel se nedostane k dalším informacím a žádným způsobem už nemůže vlastními tvrzeními zpochybnit výběr dodavatele před Úřadem. Jediné, co by teoreticky mohl udělat, je podat návrh k Úřadu, který by mohl být nadán pravomocí přezkoumat postup zadavatele i bez těchto vlastních tvrzení navrhovatele, protože ten je ani předložit nemohl.

117.     Takové námitky předkládají i vybraní dodavatelé a zadavatel. Tvrdí, že Úřad sám mohl na základě dokumentace o zadávacím řízení provést přezkum oznámení o výběru dodavatelů, a to i bez toho, že by zadavatel navrhovateli sdělil jakékoliv informace o hodnocených údajích.

118.     Nemohu však souhlasit s tím, že v každém případě stačí, že jsou údaje zachyceny v dokumentaci o zadávacím řízení a má je k dispozici zadavatel i dozorový orgán. Tímto přístupem by totiž fakticky došlo k vyloučení jakékoliv kontroly ze strany ostatních účastníků zadávacího řízení, což jde zcela proti smyslu ZZVZ a možnosti obrany dodavatelů proti postupu zadavatele. Taková situace může nastat pouze tehdy, pokud žádný z účastníků zadávacího řízení nepodá proti postupu zadavatele při výběru dodavatele námitky. V takovém případě postačí míra přezkoumatelnosti a transparentnosti rozhodná právě pro tento úkon, jak je popsáno výše.

119.     Nesouhlasím proto ani s tím, že by přezkumná pravomoc Úřadu mohla nahradit možnost obrany dodavatele proti postupu zadavatele, kterou disponují účastníci zadávacího řízení. Úřad se samozřejmě může zabývat postupem zadavatele z moci úřední, to ale nijak nesnižuje nároky na transparentnost ve vztahu k účastníkům zadávacího řízení. Mají-li vybraní dodavatelé č. 1 a č. 2 i zadavatel na mysli konkrétní přezkum Úřadu v návaznosti na obecný návrh navrhovatele v řešené části, nemohu s ním souhlasit. Předmět řízení je vymezen právě návrhem a navrhovatel jej ve vztahu k hodnoceným údajům mohl vymezit v podstatě jen tak, že poukáže na nezpřístupnění údajů a označí, proč si myslí, že mohlo dojít k porušení zákona. Vybraní dodavatelé č. 1 a č. 2 a zadavatel však požadují, aby Úřad návrh překročil a nesprávný postup zadavatele (neposkytnutí údajů, které byly hodnoceny) nahradil vlastní přezkumnou činností. To je zjevně nesprávný pohled na celý zákonný přístup k obraně proti postupu zadavatele. Ani náznakem pak označení účastníci správního řízení nehovoří o kauci a jejím smyslu a osudu při takovém typu přezkumu.

120.     Správnou je tedy druhá varianta, ve které zadavatel dodavateli (za splnění základních podmínek, které jsem popsal výše) poskytne požadované údaje. Dodavatel samozřejmě nemusí iniciovat návrhový přezkum u Úřadu a může se spokojit s danými údaji, které mu odpoví na jeho pochybnosti. Pokud ale chce namítat skutečnosti, které zjistil z poskytnutých údajů, jde o postup, který ZZVZ zná a umožňuje ve svém § 251 odst. 4. Toto ustanovení řeší návrhovou koncentraci vůči navrhovateli. Říká, že Úřad přihlédne k novým skutečnostem uvedeným v návrhu oproti námitkám pouze tehdy, pokud jde o takové skutečnosti, které navrhovatel nemohl tvrdit již vůči zadavateli. To je přesně tento případ, protože dodavatel se až z rozhodnutí o námitkách dozví konkrétní skutečnosti o hodnocených údajích. Navrhovatel má pak následně možnost podat návrh k Úřadu, a to včetně namítání nových skutečností, které budou vycházet z tvrzení dle původních námitek a poskytnutých údajů. Úřad je povinen takový návrh meritorně přezkoumat.

121.     Uvedené neznamená, že poskytnutými skutečnostmi musí být samotné nabídky. Ve smyslu rozsudku NSS je nutné poskytnout zásadní obsah hodnocených údajů. Je na zadavateli, aby vyhodnotil, jaké informace jsou v tomto případě z namítaného okruhu referencí důležité pro zajištění přezkoumatelnosti jeho úkonu. Je však zřejmé, že dosud poskytnuté informace k tomu nestačí.

122.     Platí tedy, že zadavatel byl povinen navrhovateli poskytnout informace, které porovnával v rámci nabídek a hodnotil je, tj. údaje, které by vyvrátily jeho pochybnosti o zákonnosti postupu zadavatele. V další části tohoto rozhodnutí se budu věnovat rozkladům proti výroku III napadeného rozhodnutí.

K rozkladu vybraného dodavatele č. 1

123.     Souhlasím s vybraným dodavatelem č. 1, že zadavatel neměl bez dalšího povinnost uveřejnit už v oznámení o výběru dodavatelů údaje o referenčních zkušenostech účastníků zadávacího řízení. Tím byla naplněna podstata a povaha zjednodušeného režimu ve vztahu k § 50 ZZVZ. To ale neznamená, že je možné rezignovat na požadavek přezkoumatelnosti, tj. vůbec možnosti obrany proti nesprávnému postupu zadavatele. Zjednodušený režim neznamená, že kroky zadavatele mohou být tak obecné, že se zásada transparentnosti sice uplatní, ale reálně je její vymáhání znemožněno. Zjednodušený režim v tomto kontextu znamená, že kroky zadavatele sice mohou být do určité míry odůvodněny obecněji, ale zadavatel musí být schopen je v určité fázi obhájit, pokud dodavatelé mají věcné námitky proti jeho postupu.

124.     Pokud tedy vybraný dodavatel č. 1 poukazuje na smysl právní úpravy, poukazuje pouze izolovaně na smysl zjednodušeného režimu, nikoliv na smysl ZZVZ jako takového. Zájem na zachování hospodářské soutěže a kontrolovatelnost postupu zadavatele nejsou nijak potlačené.

125.     Vybraný dodavatel č. 1 odkazuje na rozsudek SDEU ve věci C-54/21 Antea Polska ze dne 17. 11. 2022. Pomíjí z něj však zásadní pasáže. Tak např. jeho bod 74 uvádí, že „účastní-li se hospodářský subjekt zadávacího řízení, nemůže oprávněně požadovat, aby seznam získaných zakázek nebo realizovaných projektů, na základě kterých nabyl zkušenosti relevantní pro dotčenou veřejnou zakázku, jakož i reference umožňující doložit tyto zkušenosti, byly zcela nebo z velké části považovány za důvěrné“. To ostatně odpovídá i judikatuře, kterou Úřad citoval v napadeném rozhodnutí. V rozsudku NSS je uvedeno, že „[ú]častníci řízení mají mít možnost seznámit se s informacemi, které zadavatel porovnával v rámci jednotlivých nabídek a které následně hodnotil. Těmito informacemi však nejsou celé právní rozbory a citace z nich, nýbrž jejich zásadní obsah, tj. výstupy a data z nich. Požadavek znalosti dalších informací jde již nad rámec zásady transparentnosti.“

126.     Jak současně vyplývá z citovaného rozsudku SDEU, zadavatel musí posoudit, „zda tyto informace mají komerční hodnotu, která není omezena na předmětnou veřejnou zakázku, když jejich zpřístupnění může poškodit oprávněné obchodní zájmy nebo poctivou hospodářskou soutěž“.

127.     V tomto kontextu upozorňuji na to, že veškeré bonifikované právní služby podle kritéria hodnocení B se týkají služeb poskytovaných v souvislosti s konkrétními ustanoveními ZZVZ nebo obecně postupy podle ZZVZ. Dá se proto předpokládat, že všechny takové služby (nebo alespoň jejich převážná většina) byly poskytovány pro veřejné zadavatele a buď u nich muselo být provedeno běžné zadávací řízení a dodrženy „uveřejňovací“ standardy podle ZZVZ, nebo alespoň musela být smlouva vyvěšena v registru smluv v souladu s příslušným zákonem. Tato úvaha směřuje k tomu, že se dá spíše předpokládat, že dané údaje nemohou být považovány za takové informace, které by měly být považovány za důvěrné či dokonce za obchodní tajemství. Situace bývá často spíše opačná – dodavatelé využívají pro získání dalších zakázek i svoji sebeprezentaci. Dobrovolně tak vystavují, jaké služby dosud poskytli a jakým dodavatelům. Tyto informace pak často prezentují na svých webových stránkách.

128.     To je však pro aktuální případ do jisté míry lhostejné, protože zadavatel v každém případě nemohl bez dalšího takové údaje neposkytnout, pokud zjevně ani neučinil podobnou úvahu o povaze informací. Zadavatel paušálně odmítl zveřejnit informace pouze s odkazem na povahu zjednodušeného režimu.

129.     I pokud by tedy zadavatel dospěl k tomu, že je nutné chránit jmenovité údaje, stále mohl poskytnout údaje o charakteru služby, ze kterých by mohl navrhovatel zjistit, co bylo jejím předmětem. To mu mohlo vyvrátit jeho pochybnost o tom, jakou službu zadavatel podřadil pod dané kritérium, o kterém navrhovatel tvrdí, že nelze splnit. To opět vyplývá z rozsudku SDEU, který v bodu 80 říká: „Pokud jde o nikoli jmenovité údaje, které udávají, bez možnosti osobní identifikace, odbornou kvalifikaci nebo způsobilost fyzických či právnických osob zapojených do plnění zakázky, rozsah a strukturu takto vytvořených lidských zdrojů, nebo část plnění zakázky, kterou uchazeč zamýšlí svěřit subdodavatelům, je třeba mít za to, že s ohledem na význam těchto údajů pro zadání zakázky vyžaduje zásada transparentnosti a právo na účinnou právní ochranu přinejmenším, aby všichni uchazeči měli přístup k podstatnému obsahu těchto údajů.“ Znamenalo by to tedy alespoň popis poskytnuté služby, a to v takovém rozsahu, který umožňuje kontrolu. Nemůže jít tedy o pouhé konstatování, že se jednalo o stanovisko k možnosti uplatnit § 11 a § 12 ZZVZ dohromady, ale o konkrétní informace.

130.     Úřad v tomto ohledu není tím, kdo by měl aktuálně závazně posoudit, jakou povahu mají údaje, které navrhovatel požadoval, a zda právě jen jejich poskytnutí mohlo naplnit zásadu transparentnosti. Předmětem tohoto správního řízení je postup zadavatele spočívající v odmítnutí poskytnutí bližších informací o hodnocených službách, tj. porušení zásady transparentnosti. V současné situaci není vůbec jasné, k jaké formě dalšího postupu zadavatel přistoupí a jak opětovně vypořádá námitky navrhovatele. Teprve případně poté je možné zkoumat, zda byl takový postup správný. Krom toho nejsou podkladem napadeného rozhodnutí informace o jednotlivých právních službách jednotlivých vybraných dodavatelů, proto ani není možné ověřit, zda by u nich vůbec mohlo jít o důvěrné informace či obchodní tajemství.

131.     Odkaz na povinnost mlčenlivosti podle zákona o advokacii je v tomto ohledu nelogický. Zaprvé se tato povinnost vztahuje na advokáta, nikoliv na zadavatele. Zadruhé by tento odkaz znamenal, že navrhovatel použil dané služby pro účely hodnocení pouze se souhlasem klienta. Ať už tomu tak je, nebo není, v každém případě advokát – dle svých slov vázaný mlčenlivostí – poskytl zadavateli určité informace, se kterými zadavatel nakládá zase podle svých povinností. Nikoliv podle povinností advokáta dodavatele. Současně není zřejmé, v čem je s ohledem na tuto argumentaci vybraného dodavatele č. 1 situace odlišná od běžných zadávacích řízení, ve kterých mají ostatní účastníci zadávacího řízení přístup k oznámení o výběru obsahujícímu hodnocené údaje. Mám za to, že takový rozdíl neexistuje.

132.     Vybraný dodavatel č. 1 namítá, že by bylo v rozporu se zásadou rovného zacházení, pokud by Úřad přistupoval k povahově totožným údajům odlišně. Naráží tím na skutečnost, že navrhovatel ve správním řízení označil údaje týkající se seznamu významných služeb za obchodní tajemství. K tomu musím zopakovat, že Úřad ve správním řízení nehodnotil samotnou povahu případně poskytnutých údajů. Je to zadavatel, kdo musí vyhodnotit, jestli je pro účely naplnění zásady transparentnosti vůbec nutné takové údaje poskytovat.

133.     Nemohu souhlasit s námitkou vybraného dodavatele č. 1, že navrhovatel vznesl pouze obecný požadavek na zpřístupnění údajů s tím, že bez nich nemůže posoudit spravedlivost odůvodnění. Zaprvé navrhovatel zpochybnil, že by „jakýkoli účastník zadávacího řízení mohl naplnit požadavky zkušenosti dle čl. 11.2 písm. vi) ZD při výkladu, který uplatnil zadavatel na nabídku stěžovatele“. Námitkám proti danému kritériu hodnocení přitom věnoval samostatnou kapitolu námitek. Zadruhé jsem výše dospěl k tomu, že z povahy věci jsou nároky na konkrétnost námitek snížené, protože dodavatel v této fázi nemusí mít prakticky žádné informace o hodnocených údajích ostatních účastníků zadávacího řízení.

134.     Jak jsem již uvedl, rozsudek NSS skutečně nelze vykládat jako absolutní povinnost poskytovat veškeré hodnocené údaje. Jde o povinnost poskytnout „jejich zásadní obsah, tj. výstupy a data z nich“. Zde zadavatel odmítl jakékoliv takové údaje poskytnout, čímž navrhovateli znemožnil se proti jeho postupu jakkoliv bránit.

K rozkladu vybraného dodavatele č. 2

135.     Námitky rozkladu vybraného dodavatele č. 2 se kryjí s námitkami vybraného dodavatele č. 1. Výše jsem již vypořádal námitky týkající se povinnosti uveřejnit údaje o referencích. K dílčí námitce však dodávám, že ustoupení od požadavků na odůvodnění oznámení o výběru ve zjednodušeném režimu neznamená rezignaci na jeho přezkoumatelnost a transparentnost. I po rozkladové argumentaci vybraného dodavatele č. 2 proto setrvávám na výše předložených závěrech.

K rozkladu zadavatele

136.     Tvrdí-li zadavatel, že se v rozhodnutí o námitkách podrobně vyjádřil k tomu, jaké zkušenosti mohly a nemohly být uznány, není to pravda. Po prostudování rozhodnutí o námitkách jsem dospěl k tomu, že zadavatel sice dílčím způsobem reaguje na tvrzení o nemožnosti prokázat spolupráci podle § 11 a § 12 ZZVZ dohromady, nijak tím ale nespecifikuje, jaké reference mohli dodavatelé uplatnit a alespoň obecně jaké reference uplatnili v tomto zadávacím řízení. Zadavatel tedy nepředložil nic, čím by vyvrátil pochybnost navrhovatele o existenci referencí.

137.     Zadavatel konkrétně na str. 10 rozhodnutí o námitkách uvedl, že neomezil, že by se mělo jednat o jeden smluvní vztah. Na str. 11 uvedl, že se „s případy vertikální spolupráce podle § 11 ZZVZ a § 12 ZZVZ současně setkává u některých svých strategických investic, popřípadě plánuje je v budoucnosti využít (např. u výstavby Terminálu Smíchovské nádraží)“. Rovněž na str. 11 pak zadavatel uvádí, že ze zadávací dokumentace nevyplývá, že by nemohl být v rámci spolupráce „zapojen (a to případně i v navazující smlouvě, nikoliv přímo ve smlouvě o horizontální či vertikální spolupráci mezi dvěma zadavateli) též třetí subjekt, např. in-house dodavatel jednoho ze zadavatelů“.

138.     Více informací, než jsou tyto, jsem v rozhodnutí o námitkách k řešené zadávací podmínce, možnosti jejího splnění, faktického splnění vybranými dodavateli či příkladům referencí neidentifikoval. Konstatuji, že se jedná buď jen o strohé reakce na námitku bez vlastní úvahy či obecné deklarace o použití daného typu spolupráce.

139.     K další námitce zadavatele uvádím, že Úřad neklade na uvedení údajů týkajících se hodnocení zvýšené nároky. Požadavek na přezkoumatelnost a transparentnost postupu zadavatele se uplatní i v případě, že podstata hodnocení spočívá v ověření, zda je reference pravdivá. Jestliže je námitka postavena na tom, že nelze daný požadavek splnit, a navrhovatel předkládá obavy o tom, jaké reference vybraných dodavatelů tedy vlastně byly hodnoceny, nelze takovou námitku odbýt tvrzením, že zadavatel v takovém případě nemohl udělat chybu. Argument nesprávnou aplikací rozsudku NSS proto nepovažuji za přiléhavý.

140.     V tomto kontextu považuji za vhodný odkaz navrhovatele na rozhodnutí Úřadu sp. zn. ÚOHS-S0465/2023/VZ, č. j. ÚOHS-34173/2023/500 ze dne 8. 9. 2023. Byť je situace skutkově odlišná, v daném případě předložil tamní vyloučený dodavatel zadavateli seznam referencí, které z podstatné části neodpovídaly tomu, co zadavatel požadoval. K této skutečnosti přitom zadavatel dospěl až v návaznosti na námitky jednoho z dodavatelů. Uvedený příklad ukazuje, že přezkoumatelnost kroků zadavatele je zcela zásadní součástí procesu zadávání veřejných zakázek a možnost obrany proti nim spojená s kontrolou dodavatelů je jedním z pilířů zachování hospodářské soutěže. Byť stále platí, že ve zjednodušeném režimu jsou tyto kroky dílčím způsobem posunuty.

141.     Další námitce zadavatele pak rozumím jen zčásti. Zadavatel tvrdí, že rozsudek NSS nelze vykládat tak, že by dodavatelům umožnil dožadovat se údajů z nabídek v rámci námitek. Jak Úřad citoval v bodu 117 odůvodnění napadeného rozhodnutí, daný rozsudek říká, že „[ú]častníci řízení mají mít možnost seznámit se s informacemi, které zadavatel porovnával v rámci jednotlivých nabídek a které následně hodnotil. Těmito informacemi však nejsou celé právní rozbory a citace z nich, nýbrž jejich zásadní obsah, tj. výstupy a data z nich. Požadavek znalosti dalších informací jde již nad rámec zásady transparentnosti.“

142.     V návaznosti na tento závěr existují jen dvě možnosti. Buď tedy mají účastníci zadávacího řízení právo na informace o hodnocených údajích už v oznámení o výběru, nebo (s ohledem na specifika zjednodušeného režimu) až v rozhodnutí o námitkách. V jednom z těchto případů to tak ale musí být. Rozsudek NSS nedovoluje žádnou jinou interpretaci. Ve shodě s Úřadem jsem dospěl k tomu, že jde o druhou možnost, jak blíže popisuji výše. Tím zároveň odpovídám na námitku, že Úřad dosud nezavedenou novou praxi neodůvodnil podrobněji. S tím do určité míry souhlasím a výše jsem předložil podrobnější náhled na řešenou problematiku.

143.     Nesouhlasím však s tím, že Úřad nevysvětlil, na základě čeho je nutné aplikovat zásadu transparentnosti na daný případ. Bod 118 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvádí, že i ve zjednodušeném režimu je nutné dodržovat tuto zásadu, což je zcela dostatečné pro odpověď na tuto námitku.

144.     Výsledek rozsudku NSS zní opravdu ve prospěch tamního zadavatele, to však neznamená, že by z něj neplynul závěr, který Úřad uvedl v napadeném rozhodnutí. NSS jasně konstatoval, s jakými informacemi o hodnocených údajích se účastníci zadávacího řízení mohou seznámit. Skutečnost, že NSS blíže nespecifikoval, co je zásadním obsahem dokumentů, neznamená, že k možnosti dodavatelů je získat snad nemá dojít. Výše jsem navíc popsal, že poskytnutí informací, které by vyvrátily pochybnosti navrhovatele plynoucí z konkrétních námitek, může mít různou podobu.

145.     Jestliže zadavatel tvrdí, že stačilo, pokud navrhovatel věděl, kolik referencí předložili ostatní účastníci zadávacího řízení a z jakých důvodů je případně neuznal, považuji takové tvrzení za absurdní. Nerozumím tomu, jak mohou takové informace vyvrátit pochybnosti navrhovatele o tom, zda ostatní dodavatelé vůbec mohli předložit reference právními službami řešeného typu. Dané informace by navrhovateli byly k užitku, pokud by zpochybňoval počet předložených referencí nebo důvody, pro které nedošlo k uznání referencí. Pro zpochybnění obsahu reference jsou navrhovateli málo platné.

146.     K další námitce pouze opakuji, že zadavatel v případě oznámení o výběru dodavatelů dodržel s ohledem na povahu zjednodušeného režimu snížený standard přezkoumatelnosti a transparentnosti tohoto úkonu. Jím citovaná komentářová literatura nebere v potaz povahu zjednodušeného režimu, a to právě v kombinaci s požadavky na přezkoumatelnost a transparentnost úkonů zadavatele. Oznámení o výběru dodavatelů sice v tomto ohledu obstojí, rozhodnutí o námitkách již nikoliv.

147.     Zadavatel má pravdu v tom, že § 50 ZZVZ přímo stanovuje povinnost zadavatele ve vztahu k oznámení o výběru. Už ale pomíjí, že tato povinnost je stanovena obecně a fakticky jde o neurčitý právní pojem. Ustanovení uvádí jen to, že zadavatel uvede odůvodnění výběru. Takové odůvodnění pak musí být naplněno v souladu se základními zásadami. Platí tedy, že postup zadavatele stanoví konkrétní ustanovení ZZVZ, ne samotné zásady. Obsah úkonů samotných je ale jiná, samostatná otázka. Neplatí tedy tvrzení, že by Úřad dovozoval povinnost i nad rámec ZZVZ. Musel však zásady aplikovat na povinnost odůvodnit oznámení o výběru. S ohledem na povahu zjednodušeného režimu tedy Úřad zásady pouze vhodně aplikoval tak, aby zároveň zachoval volnost při úkonech zadavatele v zadávacím řízení při současném zachování jejich transparentnosti a přezkoumatelnosti pomocí rozhodnutí o případných námitkách.

148.     Tvrdí-li zadavatel, že účastníci zadávacího řízení nemají právo na sdělení konkrétních údajů z nabídek ostatních účastníků, pokud je zachována možnost dožadovat se přezkumu ve správním řízení, sám si odpověděl na to, proč na dané údaje nebo na informace o nich právo naopak mají. Právo iniciovat přezkum u Úřadu je neodmyslitelně spojeno s konkrétními tvrzeními, které zjevně nemůže dodavatel předložit, pokud nemá prakticky žádné informace o tom, co zadavatel vlastně hodnotil v nabídkách ostatních účastníků zadávacího řízení.

149.     Zadavatel tvrdí, že nebyl povinen uveřejňovat údaje týkající se kvalifikace účastníků zadávacího řízení, a ptá se, proč Úřad nedovozuje stejnou povinnost i u nich. Konstatuji, že tomu je jednoduše proto, že údaje týkající se kvalifikace nejsou předmětem správního řízení. Navrhovatel svými námitkami míří na hodnocené údaje, proto Úřad rozhoduje o povinnostech zadavatele týkajících se hodnocených údajů.

150.     Výše jsem zadavateli předložil podrobnější návod, jak postupovat v situacích, jako je tato. Je povinností zadavatele vypořádat se s tvrzením o obchodním tajemství v určitých údajích. Stejně jako v každé jiné situaci si zadavatel musí vyhodnotit, jestli takové údaje může uveřejnit. Na tom nic nemění povaha zjednodušeného režimu, tak by musel postupovat vždy. Odkazuji proto zadavatele i na citovaný rozsudek SDEU, který hovoří o „uveřejňovacích“ povinnostech.

151.     Jistě, je také možné, že v konečném důsledku bude muset Úřad reference přezkoumat sám, to ale není žádný důvod pro vyloučení kontroly ze strany dodavatelů. Toto tvrzení platí vždy. Takový argument by mohl zadavatel použít kdykoliv, když nedostatečně vypořádá námitky stěžovatele. Vždy by mohl tvrdit, že Úřad stejně bude muset v konečném důsledku reference přezkoumat, pokud stěžovatel vyvolá správní řízení před Úřadem. Taková konstrukce je proto nelogická.

152.     I po posouzení všech podaných rozkladů ve vztahu k výroku III setrvávám na závěrech, které v napadeném rozhodnutí předložil Úřad, byť jsem přistoupil k jejich upřesnění.

IX.           Závěr

153.     Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se ZZVZ a správním řádem, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1, ve spojení s § 152 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále odvolat.

otisk úředního razítka

doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

Obdrží

1.             hlavní město Praha, Mariánské náměstí 2/2, 110 00 Praha 1

2.             LAWYA, advokátní kancelář s.r.o., č.p. 240, 683 01 Tučapy

3.             BRODEC & PARTNERS s.r.o., advokátní kancelář, Rubešova 162/8, 120 00 Praha 2

4.             HAVEL & PARTNERS s.r.o., advokátní kancelář, Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1

5.             Solkind s.r.o., advokátní kancelář, Jugoslávská 620/29, 120 00 Praha 2

6.             act legal s.r.o., advokátní kancelář, Truhlářská 13-15, 110 00 Praha 1

7.             ROWAN LEGAL, advokátní kancelář s.r.o., Na Pankráci 1683/127, 140 00 Praha 4

8.             KAROLAS Legal s.r.o., advokátní kancelář, Na příkopě 988/31, 110 00 Praha 1

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

---

[1] Dle obchodního rejstříku do 28. 2. 2026 obchodní firma act Řanda Havel Legal advokátní kancelář s.r.o.

[2] Pro posouzení zákonnosti postupu zadavatele je rozhodné znění ZZVZ k okamžiku zahájení zadávacího řízení, a to vyjma ustanovení upravených zákonem č. 69/2025 Sb., a zákonem č. 238/2024 Sb. Postup ve správním řízení se řídí právními předpisy účinnými ke dni zahájení správního řízení.

[3] Ve správním spise jako položka č. 37.

[4] Ve správním spise jako příloha položky č. 37.

[5] Ve správním spise jako příloha položky č. 1.

[6] Ve správním spise jako položka č. 29.

[7] Ve správním spise jako položka č. 38.