číslo jednací: 11282/2026/162
spisová značka: R0013/2026/VZ
| Instance | II. |
|---|---|
| Věc | Poskytování právních služeb - právo veřejných zakázek |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
| Výrok | změna výroku rozhodnutí I. stupně rozhodnutí zrušeno a věc vrácena k novému projednání a rozhodnutí |
| Rok | 2026 |
| Datum nabytí právní moci | 2. 4. 2026 |
| Dokumenty |  2026_R0013.pdf 541 KB |
|
Spisová značka: ÚOHS-R0013/2026/VZ Číslo jednací: ÚOHS-11282/2026/162 |
|
Brno 1. 4. 2026 |
V řízení o rozkladu doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 3. 2. 2026 navrhovatelem
- Skils s.r.o. advokátní kancelář, IČO 25621050, se sídlem Křižovnické nám. 193/2, 110 00 Praha 1,
proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0481/2025/VZ, č. j. ÚOHS-02212/2026/500 ze dne 19. 1. 2026, ve věci přezkoumání úkonů zadavatele
- Ředitelství silnic a dálnic s. p., IČO 65993390, se sídlem Čerčanská 2023/12, 140 00 Praha 4,
učiněných v zadávacím řízení zahájeném za účelem zavedení dynamického nákupního systému „Poskytování právních služeb - právo veřejných zakázek“, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 15. 5. 2025 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 19. 5. 2025 pod ev. č. Z2025-026991 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 19. 5. 2025 pod ev. č. 320449-2025,
jsem na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, rozhodl takto:
I.
Výrok I rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0481/2025/VZ, č. j. ÚOHS-02212/2026/500 ze dne 19. 1. 2026 podle § 152 odst. 6 písm. a) ve spojení s § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů
měním
tak, že nově zní:
Správní řízení vedené ve věci návrhu navrhovatele – Skils s.r.o. advokátní kancelář, IČO 25621050, se sídlem Křižovnické nám. 193/2, 110 00 Praha 1 – ze dne 10. 7. 2025 na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele – Ředitelství silnic a dálnic s. p., IČO 65993390, se sídlem Čerčanská 2023/12, 140 00 Praha 4 – učiněných v zadávacím řízení zahájeném za účelem zavedení dynamického nákupního systému „Poskytování právních služeb - právo veřejných zakázek“, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 15. 5. 2025 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 19. 5. 2025 pod ev. č. Z2025-026991 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 19. 5. 2025 pod ev. č. 320449-2025, se v části odpovídající návrhu v tom rozsahu, ve kterém návrh směřuje proti požadavkům na technickou kvalifikaci podle § 79 odst. 2 písm. b) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, které jsou vymezeny v odstavci 4.4.3. písm. a) a c) zadávací dokumentace a spočívají v předložení seznamu minimálně „3 významných služeb v oblasti zadávání veřejných zakázek spočívajících v přípravě zadávacích podmínek nadlimitní veřejné zakázky s předpokládanou hodnotou min. 300 mil. Kč bez DPH zadávané zadavatelem v zadávacím řízení, přičemž zadávací dokumentace této veřejné zakázky obsahovala smluvní podmínky FIDIC (bez ohledu na verzi a druh smluvních podmínek)“a „5 významných služeb v oblasti zadávání veřejných zakázek spočívajících v přípravě vyjádření zadavatele k návrhu podaného dle § 250 a násl. ZZVZ k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže“, podle § 257 písm. i) zákona č. 134/2016. Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, zastavuje, neboť uvedený zadavatel zrušil přezkoumávané úkony, když v rámci dokumentu „»VYSVĚTLENÍ, ZMĚNA NEBO DOPLNĚNÍ ZADÁVACÍ DOKUMENTACE ZAVEDENÉHO DYNAMICKÉHO NÁKUPNÍHO SYSTÉMU (dále jen „DNS”) č. 4 - 5«“, který byl na profilu zadavatele uveřejněn dne 27. 10. 2025, provedl změnu výše označených zadávacích podmínek, tedy zrušil původní, návrhem napadené zadávací podmínky, a přijal zadávací podmínky nové.
II.
Výrok II rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0481/2025/VZ, č. j. ÚOHS-02212/2026/500 ze dne 19. 1. podle § 152 odst. 6 písm. a) ve spojení s § 90 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů
r u š í m
a věc v této části
v r a c í m
Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže k novému projednání.
Odůvodnění
I. Zadávací řízení a správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže
1. Obdržením návrhu navrhovatele bylo podle § 249 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, (dále jen „ZZVZ“ nebo „zákon“) ve spojení s ustanovením § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) zahájeno správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele.
2. Podaným návrhem navrhovatel brojil proti podmínkám technické kvalifikace. Tvrdil, že zadavatel nastavil technické kvalifikační požadavky nepřiměřeně a diskriminačně, když požadoval různé zkušenosti, které nejsou pro plnění jednotlivých dílčích zakázek v dynamickém nákupním systému (dále jen „DNS“) nutné, a nedůvodně tak omezil okruh dodavatelů schopných realizovat zakázku. Namítal zejména nevhodnost požadavku na zkušenost se smluvními podmínkami FIDIC (dále jen „požadavek na zkušenost s FIDIC“) a na zkušenost s přednáškovou a publikační činností. Navrhovatel kritizoval také kumulaci mnoha referenčních požadavků zadavatele obecně.
3. Ve věci bylo již dne 13. 10. 2025 vydáno rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0482/2025/VZ,[1] č. j. ÚOHS-39407/2025/500 (dále jen „původní rozhodnutí I. stupně“), ve kterém Úřad konstatoval, že zadavatel požadavky na 3 zkušenosti s FIDIC u nadlimitních zakázek s hodnotou min. 300 mil. Kč a na 5 referencí spočívajících v přípravě rozhodnutí o námitkách a 5 referencí spočívajících v přípravě vyjádření k návrhu k Úřadu porušil zákon a vytvořil neodůvodněné překážky hospodářské soutěže. Dále Úřad shledal rozporným s požadavkem transparentnosti, že zadavatel v zadávací dokumentaci nespecifikoval kompletní výčet kritérií hodnocení. V důsledku shora uvedených pochybení Úřad uložil nápravné opatření – zrušení celého zadávacího řízení na zavedení DNS.
4. Zadavatel se proti původnímu rozhodnutí I. stupně dne 29. 10. 2025 bránil rozkladem, přičemž uvedl i doložil, že všechny dle Úřadu problematické zadávací podmínky ještě před právní mocí původního rozhodnutí I. stupně změnil.
5. Původní požadavek na zkušenost s FIDIC, který byl dle navrhovatele i Úřadu nezákonný, byl obsažen v čl. 4.4.3. písm. a) zadávací dokumentace na zavedení DNS a zněl následovně:
„Zadavatel požaduje praxi dodavatele spočívající v realizaci 3 významných služeb v oblasti zadávání veřejných zakázek spočívajících v přípravě zadávacích podmínek nadlimitní veřejné zakázky s předpokládanou hodnotou min. 300 mil. Kč bez DPH zadávané zadavatelem v zadávacím řízení, přičemž zadávací dokumentace této veřejné zakázky obsahovala smluvní podmínky FIDIC (bez ohledu na verzi a druh smluvních podmínek).“
6. Tento požadavek zadavatel upravil na:
„Zadavatel požaduje praxi dodavatele spočívající v realizaci 1 významné služby v oblasti zadávání veřejných zakázek spočívající v přípravě zadávacích podmínek veřejné zakázky zadávané zadavatelem v zadávacím řízení, přičemž zadávací dokumentace této veřejné zakázky obsahovala smluvní podmínky FIDIC (bez ohledu na verzi a druh smluvních podmínek).“
7. Navrhovatel brojil také proti
- požadavku čl. 4.4.3. písm. i) zadávací dokumentace na zavedení DNS: „Zadavatel požaduje praxi dodavatele spočívající v realizaci 1 významné služby spočívající ve školící a/nebo přednáškové činnosti na odborných seminářích či odborných konferencích v oblasti zadávání veřejných zakázek“ (dále jen „požadavek na zkušenost s přednáškovou činností“) a
- požadavku čl. 4.4.3. písm. j) zadávací dokumentace na zavedení DNS ve znění: „Zadavatel požaduje praxi dodavatele spočívající v realizaci 1 významné služby spočívající v publikační činnosti v odborných a/nebo recenzovaných periodikách v oblasti zadávání veřejných zakázek“ (dále jen „požadavek na zkušenost s publikační činností“),
přičemž tyto požadavky zadavatel ponechal beze změny.
8. V návaznosti na výše uvedené předseda Úřadu rozhodnutím sp. zn. ÚOHS-R0145/2025/VZ, č. j. ÚOHS-47269/2025/162 ze dne 3. 12. 2025 (dále jen „původní rozhodnutí o rozkladu“) shledal, že výroky původního rozhodnutí I. stupně týkající se porušení zákona zadavatelem pozbyly oporu ve skutkovém stavu věci. Dále předseda Úřadu shledal, že Úřad napadeným rozhodnutím nerozhodl o celém meritu věci, ale toliko o té části návrhů, ve které shledal pochybení zadavatele. O části návrhů tak nebyl vynesen žádný výrok. V situaci, kdy výrok o uložení nápravného opatření ztratil oporu ve skutkovém stavu věci, a musel by tak být v řízení o rozkladu stejně zrušen, by zbylá část návrhů zůstala zcela neprojednána. Ohledně této části návrhů Úřad vyslovil v odůvodnění původního napadeného rozhodnutí názor, že nejsou důvodné. Protože však nevynesl v tomto smyslu zamítavý výrok, neměli navrhovatelé možnost se proti těmto úvahám bránit rozkladem. Proto bylo původní rozhodnutí I. stupně zrušeno a věc byla vrácena Úřadu k novému projednání.
II. Napadené rozhodnutí
9. Výrokem I napadeného rozhodnutí Úřad rozhodl, že správní řízení se v části, ve kterém návrh směřuje proti požadavkům na technickou kvalifikaci podle § 79 odst. 2 písm. b) ZZVZ, které jsou vymezeny v odstavci 4.4.3. písm. a) a c) zadávací dokumentace a spočívají v předložení seznamu minimálně „3 významných služeb v oblasti zadávání veřejných zakázek spočívajících v přípravě zadávacích podmínek nadlimitní veřejné zakázky s předpokládanou hodnotou min. 300 mil. Kč bez DPH zadávané zadavatelem v zadávacím řízení, přičemž zadávací dokumentace této veřejné zakázky obsahovala smluvní podmínky FIDIC (bez ohledu na verzi a druh smluvních podmínek)“ a „5 významných služeb v oblasti zadávání veřejných zakázek spočívajících v přípravě vyjádření zadavatele k návrhu podaného dle § 250 a násl. ZZVZ k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže“, podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu zastavuje, neboť žádost navrhovatele, tj. jeho návrh, se v této části stala zjevně bezpředmětnou, a to s ohledem na skutečnost, že zadavatel v rámci dokumentu „»VYSVĚTLENÍ, ZMĚNA NEBO DOPLNĚNÍ ZADÁVACÍ DOKUMENTACE ZAVEDENÉHO DYNAMICKÉHO NÁKUPNÍHO SYSTÉMU (dále jen „DNS”) č. 4 - 5«“, který byl na profilu zadavatele uveřejněn dne 27. 10. 2025, provedl podstatnou změnu výše označených zadávacích podmínek.
10. K výroku I Úřad v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že zadavatel již upustil od původního požadavku, který kombinoval požadavek na předložení referenčních služeb spočívající v přípravě zadávacích podmínek nadlimitní veřejné zakázky obsahujících smluvní podmínky FIDIC s požadavkem, aby se jednalo o nadlimitní veřejnou zakázku s předpokládanou hodnotou min. 300 mil. Kč bez DPH (přičemž zadavatel požadoval předložení minimálně tří takových referencí). Stejně tak zadavatel změnil podmínky technické kvalifikace tím, že namísto původního požadavku na současné doložení dvou samostatných okruhů referenčních služeb, tj. pěti referencí na přípravu rozhodnutí o námitkách a zároveň pěti referencí na zpracování vyjádření k návrhu, nově akceptoval prokázání kvalifikace prostřednictvím celkem pěti referencí na přípravu námitek, návrhu, rozhodnutí o námitkách či vyjádření k návrhu. Tím, že zadavatel stanovil nové podmínky technické kvalifikace, zrušil původní podmínky, které byly předmětem přezkumu. Zadávací podmínky napadené navrhovatelem už tedy fakticky neexistují. Ačkoli si byl Úřad vědom, že zadávací podmínky nebyly zcela upraveny podle představ navrhovatele, konstatoval, že se návrh stal v předmětné části zjevně bezpředmětným. Přezkoumávat může totiž jen ty podmínky, které navrhovatel výslovně napadl a které existovaly v době podání návrhu. Posuzovat nové znění by překročilo předmět řízení vymezený samotným návrhem, kterým je Úřad vázán.
11. Výrokem II napadeného rozhodnutí Úřad návrh navrhovatele s výjimkou té části, ve vztahu ke které bylo správní řízení zastaveno, podle § 265 písm. a) ZZVZ zamítl, neboť nezjistil důvody pro uložení nápravného opatření.
12. Úřad uvedl, že jelikož zadavatel ve svých tvrzeních potvrdil, že i služby spočívající v přednáškové a publikační činnosti budou součástí poskytovaných služeb, lze považovat za související s předmětem DNS. U požadavků na zkušenost s přednáškovou a publikační činností také Úřad přisvědčil zadavateli, že jimi dodavatelé prokazují určité specifické schopnosti, jako komunikační a prezentační dovednosti, či schopnost odborně a systematicky zpracovat složitá právní témata. Úřad proto tyto požadavky posoudil jako způsobilé ověřit zkušenosti dodavatele nezbytné pro plnění veřejných zakázek zadávaných v rámci DNS, neboť jsou reálně schopny ověřit konkrétní schopnosti a zkušenosti odpovídající předmětu veřejné zakázky. S ohledem na uvedené tedy Úřad dospěl k závěru, že výše specifikovaná kvalifikační kritéria lze považovat za přiměřená ve vztahu k předmětu plnění veřejných zakázek, které budou v rámci DNS zadávány. K závěru Úřadu o přiměřenosti kvalifikačních kritérií přispělo rovněž to, že zadavatel požaduje předložení toliko jedné reference vztahující se k přednáškové činnosti a jedné reference vztahující se k publikační činnosti v této oblasti, a to za posledních 5 let, tuto zkušenost musí splnit pouze jeden člen realizačního týmu. Zadavatel rovněž tyto požadavky formuloval poměrně otevřeně, když nekonkretizoval, že by se muselo jednat o publikace určitého typu nebo určité druhy přednášek.
13. K navrhovatelem kritizované kumulaci kritérií technické kvalifikace jako celku (týkající se i podmínek technické kvalifikace, které nebyly dotčeny změnou zadávací dokumentace) Úřad uvedl, že zadavatelem vymezené podmínky technické kvalifikace lze považovat za odpovídající předmětu plnění veřejných zakázek na právní služby a že odpovídají legitimnímu cíli zadavatele.
III. Rozklad navrhovatele
14. Dne 3. 2. 2026 podal navrhovatel Úřadu rozklad z téhož dne proti napadenému rozhodnutí. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo navrhovateli doručeno dne 19. 1. 2026. Rozklad byl podán v zákonné lhůtě.
Námitky rozkladu
15. Navrhovatel setrvává na názoru, že napadené podmínky technické kvalifikace jsou nezákonné, neboť nereflektují složitost předmětu veřejné zakázky a jejich splnění nedokládá schopnost potenciálních dodavatelů zakázku plnit.
16. Navrhovatel má za to, že ve vztahu k původnímu požadavku na současné doložení dvou samostatných okruhů referenčních služeb, tj. pěti referencí na přípravu rozhodnutí o námitkách a zároveň pěti referencí na zpracování vyjádření k návrhu došlo v důsledku změny zadávací dokumentace k odstranění její nezákonné povahy. Jeho rozklad tedy směřuje už pouze proti požadavku na zkušenost s FIDIC a požadavku na zkušenost s přednáškovou činností a publikační činností.[2]
17. Co se týče požadavku na zkušenost s FIDIC, podle názoru navrhovatele není naplněna ani jedna z podmínek § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu, a nebyl proto dán důvod pro zastavení řízení. Navíc zastavení řízení v rozsahu, v jakém navrhovatel napadal nezákonnost požadavku na zkušenost s FIDIC, ubírá zcela bezdůvodně navrhovateli právo na meritorní přezkoumání nezákonnosti uvedené kvalifikační podmínky. Podle názoru navrhovatele nedošlo ke skutkové změně kvalifikační podmínky na požadavek na zkušenost s FIDIC v rozsahu, který by odůvodňoval zastavení řízení o příslušné části návrhu, neboť diskriminační požadavek na zkušenost s FIDIC zůstal v zadávacích podmínkách zachován.
18. Navrhovatel nesouhlasí se závěrem Úřadu, že v důsledku změny zadávací dokumentace došlo k takové změně požadavku na zkušenost s FIDIC, která by odůvodňovala zastavení řízení ohledně příslušné části návrhu. Předmět řízení byl ve vztahu k požadavku na zkušenost s FIDIC ze strany navrhovatele totiž vymezen mimo jiné tak, že navrhovatel Úřadu navrhuje přezkoumání požadavku na doložení zkušeností s přípravou zadávacích podmínek obsahující smluvní podmínky FIDIC. Zadavatel sice změnil původní požadavek na zkušenost s FIDIC, ale požadavek na zkušenost s přípravou zadávací dokumentace obsahující FIDIC samotný, proti kterému navrhovatel také od počátku brojí, však zadavatel v zadávacích podmínkách ponechal. Navrhovatel je tak přesvědčen, že ani druhá podmínka pro zastavení řízení pro bezpředmětnost nebyla splněna, neboť nenastala situace, kdy případné meritorní posouzení Úřadem nemůže mít vliv na postavení žadatele.
19. Navrhovatel považuje požadavek na zkušenost s FIDIC za nepřiměřený a diskriminační proto, že dodavatelé jsou za účelem jejího splnění povinni doložit zkušenosti s přípravou veřejné zakázky, jejíž zadávací podmínky pouze obsahovaly FIDIC. Postačuje tak, aby měl dodavatel zkušenosti s veřejnou zakázkou, k jejímž zadávacím podmínkám byly smluvní podmínky FIDIC např. pouze přiloženy nebo na ně zadávací dokumentace dokonce jen odkazovala, aniž by s nimi dodavatel jakýmkoliv tvůrčím způsobem pracoval. Zvláštní část smluvních podmínek FIDIC je pro účely staveb pozemních komunikací v ČR navíc závazně schvalována Centrální komisí Ministerstva dopravy, a zadavatelé ji tedy nemohou svévolně upravovat, což Úřad v napadeném rozhodnutí ani nijak nevypořádal. Významnější zkušenosti s FIDIC tak mají údajně pouze ti dodavatelé, kteří v současnosti právní služby zadavateli poskytují, což je v rozporu s § 6 odst. 2 ZZVZ neodůvodněně zvýhodňuje na úkor ostatních potenciálních dodavatelů, kteří jsou schopni zakázku kvalitně plnit.
20. Dále navrhovatel vyvrací aplikovatelnost Úřadem zmiňovaných judikátů Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2009, čj. 10 Ca 15/2009 – 49 a Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 26. 6. 2013, č.j. 7 Afs 79/2012.
21. S částečným zamítnutím návrhu navrhovatel taktéž nesouhlasí. Kritizuje, že skutečnost, že v DNS budou zadávány přednáškové a publikační činnosti, převzal Úřad pouze z tvrzení zadavatele, aniž by pravdivost takových tvrzení jakkoliv ověřoval. Prostým tvrzením o tom, že příslušné plnění zamýšlí zadavatel v rámci zadávané zakázky poptávat, by navíc bylo možné odůvodnit jakýkoliv kvalifikační požadavek. Vzhledem k tomu, že čím podrobnější a přísnější požadavky zadavatel zvolí, tím vyšší nároky mají být kladeny na jejich odůvodnění, měl Úřad i u požadavku na zkušenost s přednáškovou a publikační činností klást daleko větší nároky ohledně jejich zdůvodnění, když sám uvedl, že přednášková činnost v oblasti zadávání veřejných zakázek je činnost do jisté míry specifická oproti jiným činnostem, které v této oblasti vykonává poskytovatel právních služeb. Úřad měl po zadavateli minimálně požadovat doložení konkrétních činností, které zadavatel plánuje v DNS poptávat, případně důkaz o tom, že takové služby v minulosti zadavatel využíval.
22. Navrhovatel se také domnívá, že zadavatel slučuje v rámci jedné veřejné zakázky věcně nesouvisející plnění. Za právní služby v oblasti zadávání veřejných zakázek lze totiž podle názoru navrhovatele obvykle považovat služby spojené s přípravou zadávacích podmínek pro příslušného zadavatele, jeho zastupování v zadávacích řízeních a případně v procesních úkonech v rámci námitkového řízení nebo řízení před Úřadem, nikoliv však přednáškovou nebo publikační činnost. Jde tak o skrytou diskriminaci. Podle názoru navrhovatele neobstojí ani argument, že příprava odborné publikace nebo předávání informací a zkušeností zaměstnancům zadavatele vyžaduje zvláštní schopnosti a znalosti. Podle názoru navrhovatele v sobě schopnost poskytovat kvalitní právní služby v oblasti zadávání veřejných zakázek na praktické úrovni inherentně zahrnuje i schopnost o problematice práva veřejných zakázek přednášet, pořádat semináře nebo publikovat odborné články.
23. Navíc pokud Úřad ve vztahu ke kvalifikačním podmínkám na doložení zkušenosti s přednáškovou a publikační činností uzavřel, že by neměly být pro dodavatele obtížně dosažitelné, je takový závěr v rozporu se šetřením trhu, které Úřad v posuzované věci provedl.
Závěr rozkladu
24. Navrhovatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání.
Vyjádření zadavatele
25. Dne 10. 2. 2026 Úřad obdržel vyjádření zadavatele k rozkladu z téhož dne. Zadavatel v něm uvádí, že se ztotožňuje s napadeným rozhodnutím.
26. Zadavatel zdůrazňuje, že po podání návrhu podstatně změnil zadávací podmínky tak, že podmínky, proti kterým navrhovatel podal návrh, již neexistují, a tedy Úřad nemohl rozhodnout o jejich zákonnosti. Navrhovateli ani nebylo odňato právo na přezkum, protože mohl podat nové námitky proti změněné zadávací dokumentaci.
27. K legitimitě požadavku na zkušenost s FIDIC zadavatel uvádí, že FIDIC je klíčová a specifická součást jeho investiční a zadávací činnosti, neboť používá tyto smluvní podmínky skutečně ve velké míře. Jde přitom o složitou smluvní konstrukci využívající pojmy, které české právo nezná, a kterou je nutno provázat se zadávacími podmínkami. Zadavatel má negativní zkušenosti s poskytovateli právního poradenství, kteří FIDIC neznali dostatečně. Není pravdou, že FIDIC používá jen zadavatel, což dokládá i rozsudkem NSS č. j. 4 As 146/2025-51 ze dne 16. 1. 2026. Není ani pravdou, že zkušenost s FIDIC není relevantní, když často jsou pouze přiloženy k zadávací dokumentaci nebo na ně zadávací dokumentace dokonce jen odkazuje (a dodavatel s nimi tedy žádným tvůrčím způsobem nepracuje), což zadavatel dokládá rozsudkem Krajského soudu v Brně (dále jen „KS“) č. j. 30 Af 51/2023 – 64 ze dne 29. 5. 2025, kde KS potvrdil, že „[u]rčité přizpůsobení typizovaných podmínek FIDIC potřebám konkrétního obchodního případu je logické a dá se očekávat“.
28. Ohledně požadavku na zkušenost s přednáškovou a publikační činností zadavatel uvádí, že tyto činnosti představují indikátor odborné autority, schopnosti systematické práce s judikaturou a schopnosti komplexně a srozumitelně prezentovat právní závěry, požadavek je přitom minimální (jedna přednáška či jeden odborný článek za 5 let). Úřad správně vyhodnotil, že přednášková i publikační činnost mají funkční vazbu na právní služby, které budou v DNS poptávány. Úřad argumenty zadavatele nepřevzal mechanicky, ale v odůvodnění rozhodnutí je podrobil kritické úvaze. Podle zadavatele nejde o nepřiměřené omezení hospodářské soutěže, když má požadavek legitimní účel.
29. Zadavatel navrhuje, aby předseda Úřadu rozklad navrhovatele zamítl.
IV. Řízení o rozkladu
30. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87
a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.
Stanovisko předsedy Úřadu
31. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí, jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu, a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech byl podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumán soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy, jakož i správnost napadeného rozhodnutí, ta však toliko v rozsahu námitek uplatněných v rozkladu, přičemž byl přijat následující závěr.
32. Úřad ve výroku I napadeného rozhodnutí správně shledal, že byly naplněny podmínky pro zastavení správního řízení v předmětné části, nicméně v této souvislosti nesprávně odkázal na § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu, ačkoli měl odkázat na § 257 písm. i) ZZVZ. V tomto smyslu bylo tedy třeba výrok I napadeného rozhodnutí změnit.
33. Dále Úřad výrokem II napadeného rozhodnutí nerozhodl v souladu se zákonem, neboť požadavky na zkušenost s přednáškovou a publikační činností nelze shledat jako přiměřené vzhledem ke složitosti a rozsahu předmětu veřejné zakázky a zadavatel takovými požadavky nedůvodně omezuje okruh způsobilých dodavatelů. Výrok II napadeného rozhodnutí bylo proto třeba zrušit a věc v tomto rozsahu vrátit Úřadu k novému projednání.
34. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí budou v podrobnostech rozvedeny důvody, proč bylo rozhodnuto uvedeným způsobem.
V. K výroku I napadeného rozhodnutí
Ke změně výroku I napadeného rozhodnutí
35. Úřad v napadeném rozhodnutí zastavil řízení v části týkající se kvalifikačních podmínek, které zadavatel změnil, a to podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu. Ačkoli § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu upravuje situace nově nastalé bezpředmětnosti žádosti (návrhu), Úřad pominul, že v oblasti přezkumu veřejných zakázek existuje speciální právní úprava, která důvody zastavení řízení rozšiřuje nad rámec důvodů uvedených v § 66 správního řádu.
36. Podle § 257 písm. i) ZZVZ Úřad zahájené řízení usnesením zastaví, jestliže zadavatel zrušil přezkoumávané úkony nebo přijal požadované opatření k nápravě. Smyslem § 257 písm. i) ZZVZ je zajistit, aby Úřad neprováděl meritorní přezkum tehdy, kdy již přezkoumávaný úkon neexistuje nebo kdy již byl zadavatelem odstraněn protiprávní stav. Uvedené ustanovení je tedy projevem zásady procesní ekonomie – správní řízení má být vedeno jen tehdy, je-li to ještě účelné. Za předchozí právní úpravy (zákon č. 137/2006 Sb.) v těchto situacích Úřad postupoval podle § 66 s odst. 1 písm. g) správního řádu. Zatímco § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu obecně řeší odpadnutí důvodu řízení, § 257 písm. i) ZZVZ explicitně stanoví, jak má Úřad postupovat při odstranění přezkoumávaného úkonu zadavatelem, resp. při zjednání nápravy ze strany zadavatele. Uvedené ustanovení tedy obsahuje úpravu určenou pro specifické situace, které zákon výslovně vyjmenovává. Tyto situace by jistě bylo možno zahrnout rovněž do množiny případů, kdy se podaný návrh stal bezpředmětným, nicméně pomyslel-li zákonodárce výslovně na určitou výseč této množiny zvlášť, je třeba aplikovat právě to zákonné ustanovení, které zákonodárce k takovému účelu určil.
37. Přednost § 257 ZZVZ jednotně potvrzují také právní doktrína i rozhodovací praxe, viz např.: „Důvody pro zastavení správního řízení se dle ZVZ rozšiřují o nové situace, tak aby napříště nedocházelo k výkladovým nejasnostem ohledně legitimity takového rozhodnutí ÚOHS. Zejména jde o řešení případů, kdy ÚOHS pro nedostatek výslovné úpravy v ZVZ 2006 rozhodoval o zastavení řízení pro bezpředmětnost podle § 66 odst. 1 písm. g) SpŘ. Uvedená právní úprava tak přispívá k vyšší právní jistotě účastníků.“[3] Závěr o přednosti § 257 zákona před § 66 správního řádu byl již vícekrát vysloven také Úřadem (viz např. rozhodnutí č. j. ÚOHS-R0204/2017/VZ-01532/2018/322/JSu ze dne 17. 1. 2018). Skutečnost, že se při zrušení přezkoumávaného úkonu postupuje podle § 257 písm. i) zákona, rovněž není v rozhodovací praxi novinkou (srov. rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-R0167/2025/VZ, č. j. ÚOHS-00428/2026/163 ze dne 9. 1. 2026). Jak také uvádí odborná literatura: „ÚOHS neuloží nápravné opatření nebo sankci za přestupek a řízení zastaví, jestliže zadavatel podle § 49 přijal včas účinná opatření k nápravě nedostatků v rámci zadávacího řízení. Účinná autoremedura zadavatele tedy odůvodňuje zastavení řízení o návrhu. Další vedení řízení by bylo bezpředmětné, neboť přijetím účinného opatření dochází k naplnění účelu řízení u ÚOHS.“[4]
38. Z výše uvedeného plyne, že zjistí‑li Úřad ve správním řízení existenci důvodu pro zastavení řízení podle § 257 ZZVZ, je povinen bez dalšího řízení zastavit.
39. V nyní šetřené věci zadavatel ještě před právní mocí napadeného rozhodnutí změnil všechny kvalifikační podmínky, které Úřad původně považoval za nezákonné. Došlo tedy ke zrušení původních zadávacích podmínek v těchto částech a k jejich nahrazení podmínkami novými. Zrušením přezkoumávaného úkonu (v podobě zadávacích podmínek) tak ve smyslu § 257 písm. i) ZZVZ vznikl zákonný důvod k zastavení řízení podle § 257 písm. i) ZZVZ.
40. Úřad správní řízení výrokem I napadeného rozhodnutí také zastavil, čímž své zákonné povinnosti dostál, nicméně učinil tak podle jiného, nesprávného zákonného ustanovení. Proto musel výrok I napadeného rozhodnutí být změněn tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.
41. Na tomto místě nelze přehlédnout, že ustanovení § 152 odst. 6 písm. a) správního řádu umožňuje rozkladem napadené rozhodnutí měnit jen, pokud se tím plně vyhoví rozkladu, a jestliže tím nemůže být způsobena újma žádnému z účastníků, ledaže s tím všichni, jichž se to týká, vyslovili souhlas.
42. Smyslem uvedeného ustanovení je omezit možnost druhoinstančního rozhodnutí upravit práva a povinnosti účastníků řízení odlišně od rozhodnutí prvního stupně. K takové změně ve zdejším případě nedochází. Změna výroku I napadeného rozhodnutí je změnou toliko v odkazu na příslušnou právní normu a změnou v popisu skutečností, kterými byla tato norma naplněna. Řízení se však v příslušné části zastavuje stejně, jako by tomu bylo dle původního znění výroku I napadeného rozhodnutí. Rozhodnutí o rozkladu tedy nezasahuje do právního postavení účastníků řízení, neboť správní řízení se zastavuje tak či tak. Nynější změna výroku I napadeného rozhodnutí má tak z pohledu právního postavení účastníků řízení stejný efekt, jako by byl předmětný výrok potvrzován.
43. Rovněž lze podotknout, že výrok I napadeného rozhodnutí ve změněném znění vychází z týchž skutkových zjištění, z jakých vycházel Úřad (tj. že zadavatel provedl změnu zadávacích podmínek), jen je odlišně právně kvalifikuje. Nepřináší tedy pro navrhovatele v podstatě nic překvapivého. Předseda Úřadu dodává, že aplikaci § 257 písm. i) ZZVZ již zmiňoval v původním rozhodnutí o rozkladu.[5]
44. Změna výroku I napadeného rozhodnutí v té podobě, v jaké byla provedena výrokem I tohoto rozhodnutí o rozkladu, tedy nepochybně možná je.
K námitkám navrhovatele
45. Námitky již směřují jen proti zastavení řízení ve vztahu k požadavku na zkušenost s FIDIC. Navrhovatel zpochybňoval naplnění důvodů pro zastavení správního řízení, a to konkrétně dle Úřadem aplikovaného ustanovení § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu.
46. Ačkoli navrhovatel v rozkladu zpochybňuje naplnění podmínek § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu, který nebyl nakonec ve zdejší věci aplikován, je třeba vznesené námitky nahlížet tak, že navrhovatel zkrátka brojí proti zastavení správního řízení v předmětné části obecně.
47. Námitka navrhovatele, že změna zadávacích podmínek nebyla dostatečná, však neobstojí. Byť byly zadávací podmínky upraveny podle představ navrhovatele pouze částečně (když požadavek na zkušenost s FIDIC v nich, byť v mírnější podobě, obsažen zůstal), nelze přehlížet, že v okamžiku vydání napadeného rozhodnutí platily jiné (nové) zadávací podmínky než v okamžiku podání návrhu. S Úřadem se lze ztotožnit v tom, že přezkum může směřovat pouze k těm podmínkám, které byly navrhovatelem skutečně napadeny a které v době podání návrhu existovaly; pokud již existovat přestaly, nelze je dále meritorně hodnotit. Důvodem pro takový přístup je, že náročnost splnění zadávací podmínky vždy určuje její celkové znění (tj. např. finanční rozsah referenčního plnění nebo počet požadovaných referencí, což jsou právě aspekty, které zadavatel upravil). Po změně svého obsahu se zadávací podmínka zkrátka stává zadávací podmínkou jinou, novou, a proto je třeba proti tomu zahájit nový proces obrany (námitky, návrh). Uvedený právní názor je ostatně i ku prospěchu navrhovateli. Ten má příležitost podat nové námitky s novou skutkovou a právní argumentací a není omezen koncentračními lhůtami, které pro řízení o přezkoumání úkonů zadavatele platí (srov. § 251 odst. 4 a 5 zákona). Přisvědčit stanovisku navrhovatele by znamenalo jej relativně svázat v tom, co může v reakci na zadavatelem provedenou změnu zadávacích podmínek ve správním řízení tvrdit a namítat. Jakkoliv lze chápat, že nynější navrhovatel se třeba koncentrací řízení ve zdejším případě omezen necítí, pravidlo § 257 písm. i) zákona je třeba aplikovat na všechny případy stejně.
48. S námitkou navrhovatele, že mu bylo odňato právo na meritorní přezkum, předseda Úřadu nesouhlasí, neboť (jak již bylo naznačeno v bodu 29 původního rozhodnutí o rozkladu), navrhovatel mohl podat námitky proti novým zadávacím podmínkám.
49. Námitky navrhovatele směřující proti zastavení správního řízení jsou tedy nedůvodné.
50. Námitky navrhovatele stran diskriminačního charakteru požadavku na zkušenost s podmínkami FIDIC by bylo možno projednat jen v rámci meritorního přezkumu. K tomu však nedochází, neboť správní řízení je zastavováno. Nelze se jimi tedy zabývat.
VI. K výroku II napadeného rozhodnutí
K důvodům zrušení výroku II napadeného rozhodnutí
51. Navrhovatel tvrdil, že požadavky na zkušenost s publikační a přednáškovou činností nesouvisí s předmětem veřejné zakázky a jsou nadbytečné, neboť zadavatel je v praxi stejně nevyžaduje a nedůvodně zužují okruh dodavatelů.
52. V tomto ohledu je třeba dát navrhovateli za pravdu. Úřad sice v napadeném rozhodnutí uvedl správná východiska, a sice že zadávací podmínky nesmí vytvářet bezdůvodné překážky hospodářské soutěže, a že kvalifikačními podmínkami stanovené omezení musí být vždy odůvodněné oprávněnými potřebami zadavatele s ohledem na poptávaný předmět plnění. Stejně tak uvedl, že u požadavků na prokázání kvalifikace je třeba vycházet z jejich účelu, kterým je objektivním, transparentním a nediskriminačním způsobem zajistit, aby zadavatel vybíral dodavatele veřejné zakázky pouze z okruhu subjektů, jež poskytují záruky o své schopnosti veřejnou zakázku řádně, včas a v odpovídající kvalitě realizovat. S těmito východisky je možné se plně ztotožnit. Úřad je však neaplikoval správně, když shledal, že zadavatel odůvodnil, proč jsou sporné kvalifikační podmínky způsobilé ověřit zkušenosti dodavatele pro plnění veřejných zakázek zadávaných v rámci DNS.
53. S navrhovatelem naopak nelze souhlasit v tom, že by se nejednalo o právní služby v pravém slova smyslu (důvodová zpráva k zákonu č. 85/1996 Sb., o advokacii dokonce publikační činnost jako právní službu výslovně uvádí[6]). Přednášková činnost, týká-li se právních témat, pak je právní službou obdobně jako činnost publikační (ačkoliv ji důvodová zpráva k zákonu o advokacii nezmiňuje výslovně), neboť k jejímu kvalifikovanému poskytnutí je třeba hloubková znalost určité právní problematiky. Lze však dodat, že nejde o právní služby, které by byli oprávněni poskytovat pouze advokáti podle zákona o advokacii.
54. Sporné požadavky zadavatele zněly takto:
„Zadavatel požaduje praxi dodavatele spočívající v realizaci 1 významné služby spočívající ve školící a/nebo přednáškové činnosti na odborných seminářích či odborných konferencích v oblasti zadávání veřejných zakázek“ [čl. 4.4.3. písm. i) zadávací dokumentace]
a
„Zadavatel požaduje praxi dodavatele spočívající v realizaci 1 významné služby spočívající v publikační činnosti v odborných a/nebo recenzovaných periodikách v oblasti zadávání veřejných zakázek“ [čl. 4.4.3. písm. j) zadávací dokumentace].
55. Dle § 6 odst. 1 a 2 ZZVZ zadavatel při postupu podle tohoto zákona musí dodržovat zásady transparentnosti a přiměřenosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace.
56. Dle § 73 odst. 6 ZZVZ, pokud zadavatel požaduje prokázání ekonomické nebo technické kvalifikace, musí v zadávací dokumentaci přiměřeně vzhledem ke složitosti a rozsahu předmětu veřejné zakázky stanovit, která kritéria ekonomické nebo technické kvalifikace požaduje a minimální úroveň pro jejich splnění.
57. Z výše uvedeného vyplývá, že zadavatel při stanovení konkrétní požadované úrovně kvalifikace nemá absolutní volnost, ale je limitován zejména základními zásadami zadávacího řízení, tj. zásadami nediskriminace, transparentnosti a rovného zacházení (jež nachází své vyjádření v § 6 odst. 1 ZZVZ) a složitostí a rozsahem předmětu veřejné zakázky. Kvalifikační požadavek tak musí mít relevantní vazbu na předmět veřejné zakázky. Požadavky zadavatele musí být vždy objektivně odůvodněné, aby nedocházelo ke skryté diskriminaci. K tomu lze citovat např. rozhodnutí Úřadu ze dne 16. 7. 2018, č. j. ÚOHS-S0178/2018/VZ-20843/2018/542/VHu: „Nastavení kvalifikačních kritérií, která nemají vazbu na předmět veřejné zakázky nebo která jsou ve vztahu k tomuto předmětu zjevně nepřiměřená (byť k němu určitý vztah mají), tedy která ve výsledku pouze znemožní některým dodavatelům se o veřejnou zakázku ucházet, lze považovat za formu nepřípustné diskriminace v zadávacím řízení. […]. Jakmile i jeden z požadavků překročí mez odůvodnitelnosti a lze shledat, že narušuje hospodářskou soutěž formou skryté diskriminace tak, že některým potenciálním uchazečům není umožněno podat nabídku (případně žádost o účast), je nutno konstatovat, že předmětný požadavek není stanoven v souladu se zásadou zákazu diskriminace“.
58. Na to, že zadavatel musí pečlivě zvážit, zda jím zvolená kvalifikační kritéria jsou oprávněná, upozorňuje i NSS: „Každá zadávací podmínka může vést k určitému omezení hospodářské soutěže. Je tedy třeba, aby toto omezení bylo přiměřené a odpovídající odůvodněným potřebám zadavatele; ten musí při stanovení zadávacích podmínek sledovat určitý legitimní cíl a je na něm, aby ho objasnil a vysvětlil pohnutky, které jej vedly ke stanovení omezujícího požadavku.“[7]
59. Přitom platí (jak správně uváděl navrhovatel), že čím přísnější požadavky zadavatel stanoví, tím vyšší nároky jsou kladeny na odůvodnění těchto požadavků.[8]
60. Zadavatel předmět plnění, jež budou poptávána v rámci zavedeného DNS, definoval toliko jako poskytování právních služeb v oblasti zadávání veřejných zakázek. Nespecifikoval, o jaké zakázky (např. s ohledem na jejich složitost, druh zadávacího řízení či hodnotu) půjde. Je tedy zřejmé, že v rámci zavedeného DNS bude možné poptávat právní služby týkající se veřejných zakázek rozličné složitosti a náročnosti. Zadavatel nerozdělil DNS do kategorií. Také uvedl, že „sám disponuje poměrně rozsáhlým aparátem právníků a specialistů na veřejné zakázky. Požadované služby tak v žádném případě nespadají do kategorie běžných služeb v oblasti např. administrace zadávacích řízení.“[9]
61. Pokud jde o odůvodnění sporného požadavku, pak odkazuji zejména na body 142 a 148 napadeného rozhodnutí, ve stručnosti lze však shrnout, že zadavatel požaduje sporné reference proto, že „považuje publikační a přednáškovou činnost za indikátor odborné autority a schopnosti systematicky reflektovat vývoj právní úpravy a rozhodovací praxe … a že pro něj mohou mít přínos pouze skuteční odborníci v oblasti veřejného zadávání.“
62. Pokud jde o rozsah využití těchto specifických aktivit (přednášková a publikační činnost), pak např. v bodu 31 vyjádření k rozkladu zadavatel uvádí, že „počítá s odbornou spoluprací při publikační činnosti, jelikož i jeho zaměstnanci příležitostně přispívají články do odborných periodik. Zadavatel se již účastnil několika konferencí, kdy spolu se smluvní advokátní kanceláří představovali zkušenosti ze společného projektu, či jej společně publikovali v odborné literatuře. Pro sdílení zkušeností v zakázkové praxi je tato předchozí zkušenost pro Zadavatele nezbytná“. O přednáškové činnosti zadavatel pouze uváděl,[10] že ji využívá, a to primárně formou interních školení pro jeho zaměstnance, ale např. i pro společné výstupy na konferencích. Zadavatel tedy uvádí v podstatě dva důvody, pro které si potřebuje uvedené zkušenosti ověřit – zaprvé, že jedině ten, kdo má za sebou přednáškovou a publikační činnost, je dle něj skutečným odborníkem a zadruhé, že tyto schopnosti využije při prezentacích jeho projektů či naopak dovnitř vůči jeho zaměstnancům.
63. Předseda Úřadu nevyvrací, že předmětné kvalifikační požadavky jsou jistým indikátorem odbornosti dodavatele, ale při jejich vyžadování i od těch dodavatelů, kteří se nemusejí chtít ucházet o konkrétní zakázku v DNS, kde by měly být školící a publikační služby využívány, se tato podmínka jeví jako diskriminační, protože okruh dodavatelů omezuje nedůvodně. Ačkoli zadavatel (v rozhodnutí o námitkách) uvádí, že považuje publikační a přednáškovou činnost za indikátor odborné autority a schopnosti systematicky reflektovat vývoj právní úpravy a rozhodovací praxe, zároveň rozhodně nelze tvrdit, že každý, kdo je erudovaným odborníkem v oblasti práva zadávání veřejných zakázek, také přednáší či publikuje (byť jednou za 5 let). I nepublikující či nepřednášející osoby mohou být erudovanými odborníky v oboru schopnými zajistit zadavateli plnění nejvyšší kvality. Dále k této úvaze přistupuje fakt, že zadavatel tuto schopnost požaduje prokázat po dodavateli, tedy zpravidla advokátní kanceláři, nikoliv po konkrétním členu týmu, jenž se pak bude na realizaci požadovaných publikačních či prezentačních akcí podílet. Toto také výrazně oslabuje vazbu na předmět plnění.
64. Pokud jde o druhý důvod, pro který chce zadavatel ověřit schopnosti dodavatele s touto činností, je jeho posouzení spjato s mírou četnosti, s jakou lze očekávat její využití. Předseda Úřadu není názoru, že by snad zadavatel musel dokazovat, v jaké míře a jak přesně hodlá školicí a publikační služby využívat (to snad leda v případě, že by hodlal tvrdit, že jde o těžiště poptávaného plnění), nicméně zadavatel v zadávací dokumentaci vymezil předmět plnění veřejné zakázky velmi široce. Již samotný fakt, že se sporný kvalifikační požadavek týká něčeho, co bude tvořit (pokud vůbec) spíše zcela marginální část plnění, vyvolává otázky, zda je stanoven s ohledem na předmět, rozsah a složitost veřejné zakázky. Teoreticky kvalifikační kritéria mohou zahrnovat i podmínky, které se týkají marginální části plnění, pokud to však bude pro celkový předmět plnění určitým způsobem důležité. Potřeba ověřovat každý dílčí aspekt budoucího plnění může vést k tomu, že ačkoliv jednotlivě se mohou kvalifikační požadavky zdát ve vztahu k předmětu plnění přiměřené, v souhrnu tomu tak již být nemusí (viz např. rozhodnutí předsedy Úřadu sp. zn. ÚOHS-R0101/2021/VZ, č. j. ÚOHS-20522/2021/163/VVá ze dne 3. 8. 2021.
65. Uvedené závěry potvrzuje i odborná literatura: „Konkrétní kritérium technické kvalifikace musí být stanoveno s ohledem na rozsah a složitost předmětu veřejné zakázky (§ 73 odst. 6). Primárně by tyto požadavky zadavatele měly souviset s nejdůležitější a nejpodstatnější částí předmětu veřejné zakázky, a to jak kvalitativně (co do obsahu), tak ve většině případů i kvantitativně (co do počtu). V principu ale není vyloučeno, aby se technická kvalifikace vztahovala i k plnění, které je předmětem vyhrazené změny závazku ve smyslu § 100 a u něhož tedy nepanuje naprostá jistota, že jej zadavatel odebere. Nicméně i v tomto případě je třeba zohledňovat zásadu přiměřenosti a s klesající mírou pravděpodobnosti, že předmětné plnění bude odebráno, musí nutně klesat i nároky zadavatele na související požadavky technické (ale i ekonomické) kvalifikace.“[11]Tamtéž se uvádí, že „[v] praxi rovněž nelze vyloučit, že za oprávněný požadavek bude možné považovat i takový, který je z hlediska rozsahu zadávaného plnění stanoven ve vztahu k méně významné až marginální části předmětu plnění, pokud to bude pro celkové provedení předmětu plnění vhodné nebo určující. V takovém případě by měl být tento kvalifikační požadavek stanoven spíše předmětově a v přiměřeném rozsahu.“ Jinými slovy, kvalifikační požadavek musí mít jednoznačnou a nezbytnou vazbu na složitost a rozsah předmětu zakázky; požadavek vztahující se k činnosti okrajové nebo marginální je zpravidla nepřiměřený, vytváří bezdůvodnou překážku soutěže, a je tak nezákonný.
66. Ačkoli hranice, kdy jde ještě o oprávněné definování odpovídající úrovně kvalifikace a kdy už dochází k porušení zásady zákazu diskriminace či přiměřenosti, nemusí být vždy snadno určitelná, nelze souhlasit s tím, že by uvedené kvalifikační požadavky byly v tomto případě odůvodněny oprávněnými potřebami zadavatele (tj. způsobilé ověřit kvalitu dodavatele) ve vazbě na poptávaný předmět plnění, který byl v nynějším případě vymezen velmi široce a měl zahrnovat publikační a přednáškovou činnost pouze z okrajové části. Zadavatel neprokázal, že by tato činnost byla pro celkové provedení předmětu plnění vhodná či určující (jak je uvedeno shora). Naopak předložil pouze obecné úvahy, které sice mají svou platnost, ale nedostatečně odůvodňují potřebu ověřovat zkušenosti s takto marginální částí plnění (a to včetně výhrady, že není zcela jisté, že bude takové plnění vůbec požadováno).
67. Dále je třeba připomenout, že spor se týká zákonnosti postupu zadavatele při zavedení DNS. Podle § 138 ZZVZ může zadavatel zavést DNS, kterým se pro účely tohoto zákona rozumí plně elektronický, otevřený systém pro zadávání veřejných zakázek, jejichž předmětem je pořízení běžného, obecně dostupného zboží, služeb nebo stavebních prací. Zadavatel zavede DNS v zadávacím řízení, ve kterém postupuje přiměřeně podle pravidel pro užší řízení. Zadavatel může rozdělit DNS do kategorií, které jsou objektivně vymezeny na základě předmětu veřejných zakázek nebo jejich územního rozsahu.
68. I důvodová zpráva k § 138 ZZVZ uvádí: „K výraznému posílení a rozvoji elektronického zadávání veřejných zakázek přispívá i využití dynamického nákupního systému. Tato plně elektronická forma zadávání veřejných zakázek umožňuje flexibilně reagovat na aktuální potřeby zadavatele při pořizování obecně dostupných komodit a umožňuje opakovaně zadávat veřejné zakázky, pro které byl zaveden dynamický nákupní systém. Zadavatel má možnost rozdělit dynamický nákupní systém do kategorií dodávek, stavebních prací nebo služeb, které jsou objektivně vymezeny na základě předmětu veřejných zakázek, jež budou v dané kategorii zadávány“ (zvýraznění doplněno).
69. Ve vztahu k DNS také KS v Brně v rozsudku 62 Af 12/2024 uvedl, že v něm mají být zadávána „taková plnění (dodávky, služby či stavební práce), která budou zpravidla odpovídat potřebám všech veřejných zadavatelů působících na trhu (mohou si je vzít tzv. „z police“), aniž by je bylo nezbytné dále významněji individualizovat vůči potřebám každého jednotlivého zadavatele.“ KS tamtéž dodal, že běžným, obecně dostupným zbožím mají být „takové dodávky, služby a stavební práce, u nichž individualizace ve vztahu k potřebám zadavatele (a představám zadavatele o konkrétním způsobu jejich uspokojení ze strany dodavatele) nebude představovat nosný prvek jejich celkového charakteru a obsahové náplně.“ KS navázal, že smyslem DNS je „zjednodušení opakování zadávacích procesů týkajících se veřejných zakázek s předmětem plnění, který je na trhu běžně dostupný, kupříkladu kancelářské potřeby (papíry, tonery do tiskárny, klávesnice, monitory), běžné stavební práce (například opakované stavebně-montážní práce) či překladatelské nebo tlumočnické služby [[12]]. Za běžně dostupná plnění (ve smyslu § 138 odst. 1 ZZVZ) lze považovat taková, která nevykazují žádná zvláštní specifika, jsou zadavatelem nakupována opakovaně v různých časových intervalech dle jeho aktuálních potřeb, kupř. kancelářské potřeby či běžná výpočetní technika [[13]]. Za běžně dostupná plnění (ve smyslu § 138 odst. 1 ZZVZ) lze považovat taková, u nichž absentuje komplexnost, tj. plnění, která nejsou zadavateli poskytována přímo „na míru“. Jde o komodity, u nichž dochází v čase k pohybu ceny, kupříkladu pohonné hmoty, kancelářské potřeby, běžně dostupné zboží z oblasti informačních technologií, běžné stavební výkony s obdobným předmětem plnění apod. Musí tedy jít o takové plnění, které nevykazuje žádná specifika a v zásadě nevyžaduje zvláštní proceduru pro přípravu ani pro vlastní realizaci. V případě služeb může jít např. o překladatelské, tiskařské, úklidové či právní služby [[14]]. V dynamickém nákupním systému lze poptat komodity, které lze zcela obvyklým způsobem pořídit, nejsou nijak upravovány „na míru“, nejsou ničím specifické či ojedinělé, a to kupříkladu kancelářské potřeby, vybraná vybavení informačních technologií, nádobí nebo třeba malířské práce. I v oblasti služeb, příp. stavebních prací, se bude jednat o jednoduché zadání spadající do takřka denní pracovní činnosti poskytovatele, které je jasné, srozumitelné a nevyžaduje další komunikaci či vysvětlování [[15]].“
70. Z výše uvedeného vyplývá, že DNS je určen k poptávání běžného, generického plnění, a optikou tohoto jeho účelu je třeba nahlížet i požadavky na kvalifikaci v DNS. U generických plnění by se tedy dalo očekávat, že budou mít také „generickou“ (nikoli však nutně jednoduchou) kvalifikaci, byť samozřejmě vždy odpovídající předmětu plnění (u právních služeb se tedy logicky budou očekávat reference na právní služby, ale otázkou bude spíše jejich úroveň či specializace).
71. Jakkoliv oprávněnost užití DNS v tomto případě není předmětem přezkumu, kritéria kvalifikace v DNS musí odpovídat jeho zákonodárcem předvídanému účelu a nemohou být nepřiměřeně komplikovaná či přísná v tom smyslu, že budou ověřovat každou dílčí činnost, která se v rámci DNS může, ale nemusí ve výzvách objevit.
72. Pokud však Úřad vzal jako dostatečné odůvodnění předmětných požadavků zadavatele to, že zadavatel tyto zkušenosti možná někdy okrajově využije, není zřejmé, jak vzal v potaz právě i skutečnost, že jde o DNS, a nikoli např. o otevřené řízení, kde si zadavatel vybírá již jednoho konkrétního dodavatele pro konkrétně specifikovanou zakázku, a to zejména v tomto případě, kdy je DNS vymezeno velice široce. V takovém případě by se zcela stíral rozdíl mezi druhy zadávacích postupů, což by měl Úřad posoudit a vyhodnotit. Když už by zadavatel trval na začlenění požadavku na zkušenost s publikační a přednáškovou činností do podmínek jisté konkrétní zakázky v DNS (pokud by to její povaha odůvodňovala), pak by se jevilo jako vhodnější zařadit takový požadavek spíše do hodnoticích kritérií, pokud samotná přednášková a publikační činnost nemá být významnou částí předmětu plnění. Nicméně uplatnění tohoto požadavku již ve fázi zařazování dodavatelů do DNS je nutno shledat jako nedůvodné omezení soutěže. Jak říká i odborná literatura, „[h]lavním účelem kvalifikace je nastavení určitých základních limitů způsobilosti a schopnosti dodavatelů, jejichž splnění je minimálním předpokladem pro účast v zadávacím řízení […]. Na rozdíl od toho základním účelem kritérií hodnocení je výběr ekonomicky nejvýhodnější nabídky z hlediska její obsahové, resp. kvalitativní náplně.“[16](zvýraznění doplněno). Kvalifikace má totiž (na rozdíl od hodnocení) sloužit jako hrubší „síto“. Má pouze ověřit, že se dodavatel vůbec může účastnit soutěže, a proto mají být kvalifikační požadavky přiměřené a umožňující účast co nejširšího okruhu dodavatelů. Hodnocení nabídek je naopak jemnějším sítem, které umožňuje zadavateli rozlišit mezi již kvalifikovanými dodavateli podle kvality či ekonomické výhodnosti nabídky. V nyní šetřené věci se řeší uvedená zkušenost již jako předpoklad k zařazení do DNS (kde se ještě nabídky nehodnotí). Je tedy otázkou (na kterou je dle předsedy Úřadu třeba odpovědět spíše negativně), zda je skutečně v pořádku, když zadavatel vytvoří ono jemné síto již při zařazování do DNS požadavkem na zkušenost se službami, které bude reálně poptávat jen občas či okrajově.
73. Další vhodnou variantou postupu, jak předmětné požadavky zadavatele využít již ve fázi kvalifikace, by mohlo být rozdělení DNS na kategorie, přičemž zadavatel by tyto požadavky navázal jen na určitou kategorii služeb, které hodlá poptávat a u nichž ví, že schopnosti, které potřebuje ověřit právě zkušeností s publikační a prezentační schopností, využije více než v míře okrajové. Zvolený postup zadavatele, a sice požadování zkušeností s publikační či přednáškovou činností i pro zakázky, kde taková činnost předmětem plnění nebude (a i obecně vzhledem k tomu, že uvedené činnosti budou jen okrajovými částmi plnění, či jich bude zanedbatelný počet vzhledem k celkovému rozsahu DNS), však neodpovídá požadavku přiměřenosti.
74. Pokud zadavatel shledával argumentaci navrhovatele rozsudkem NSS ze dne 13. 7. 2023, č. j. 7 Afs 192/2022-58 nepřiléhavou, neboť tam dle jeho názoru na rozdíl od nyní šetřené věci zadavatel sloučil zcela nesouvisející plnění, a sice nábytek a vybavení odborných učeben a serverové řešení, což mělo za následek, že dodavatelé serverových řešení mohli být odrazeni spojenou dodávkou nábytku a dalšího vybavení učeben, a naopak, pak mu nelze přisvědčit. I zde dodavatelé mající zájem o běžné právní poradenství (byť třeba na složitější úrovni) v oblasti zakázkového práva mohli být vyloučeni už jen z možnosti se do DNS přihlásit právě s ohledem na kvalifikaci spočívající v požadavku na služby prokazující publikační a přednáškovou činnost.
75. Úřad tak neposoudil správně otázku přiměřenosti požadavku na prokázání kvalifikace pro zařazení do DNS ve vztahu k požadavku na předložení reference na služby spočívající v přednáškové a publikační činnosti. Nedostatečně zohlednil jak skutečnost, že se jedná o DNS, tak argumentaci zadavatele, že prostřednictvím předmětných požadavků chce vyselektovat ty nejerudovanější odborníky na oblast zakázkového práva, ačkoli jak z jeho vyjádření vyplývá, přednášková a publikační činnost sama o sobě bude spíše okrajovou částí plnění.
76. Uložení nápravného opatření představuje zásah do právní sféry zadavatele, a proto musí proběhnout v plně zachovaném dvouinstančním řízení. Z tohoto důvodu není přípustné, aby předseda Úřad poprvé uložil nápravné opatření až v rozkladovém řízení.
77. Pokud by předseda přistoupil k uložení nápravného opatření přímo v rámci rozhodnutí o rozkladu, odebral by tím zadavateli možnost hájit jeho procesní práva před orgánem prvního stupně. Zadavatel by se k uvažovanému opatření nemohl vyjádřit, nemohl by k němu uvést argumenty ani důkazy, a především by mu byla odejmuta jedna instance, která je podstatou správního řízení ve věcech veřejných zakázek.
VII. Závěr
78. Úřad neměl řízení v příslušné části řízení zastavit podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu, nýbrž dle § 257 písm. i) ZZVZ, které jako lex specialis upravuje důvody pro zastavení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele v případě, že zadavatel zruší přezkoumávané úkony. Změna zadávacích podmínek představuje jejich zrušení a stanovení podmínek nových. Od takového úkonu běží navrhovateli nové lhůty pro uplatnění obrany proti nově stanoveným podmínkám. Navrhovateli tak nebylo odňato právo na přezkum.
79. Současně bylo zjištěno, že zadavatel nedostatečně odůvodnil požadavky na přednáškovou a publikační činnost ve vztahu k povaze a rozsahu poptávaného plnění. Tyto činnosti tvoří pouze okrajovou a příležitostnou část poptávaných služeb a nejsou způsobilé ospravedlnit omezení účasti v DNS. Zadavatel neprokázal ani netvrdil, že by přednáškovou a publikační činnost hodlal poptávat ve větším rozsahu. Z tohoto důvodu je nutno napadené rozhodnutí v příslušné části zrušit a věc vrátit Úřadu k novému projednání, neboť nápravné opatření nemůže být uloženo poprvé až v řízení o rozkladu.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona nelze dále odvolat.
otisk úředního razítka
doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Obdrží
1. Ředitelství silnic a dálnic s. p., Čerčanská 2023/12, 140 00 Praha 4
2. Skils s.r.o. advokátní kancelář, Křižovnické nám. 193/2, 110 00 Praha 1
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] Věc byla dočasně vedena pod společnou sp. zn. ÚOHS-S0482/2025/VZ, neboť předmětné zadávací podmínky napadal i další dodavatel (dále jen „navrhovatel 2“). Úřad obě nejprve samostatná správní řízení spojil do společného řízení pod sp. zn. S0482/2025/VZ. Poté, co byla věc Úřadu vrácena k novému projednání, vzal navrhovatel 2 (dne 18. 12. 2025) svůj návrh zpět, což vedlo k tomu, že Úřad dne 7. 1. 2026 řízení znovu oddělil a řízení týkající se navrhovatele 2 zastavil podle § 66 odst. 1 písm. a) správního řádu.
[2] Kumulaci kritérií technické kvalifikace jako celku už navrhovatel v rozkladu nezmiňuje, lze mít tedy za to, že proti ní již nebrojí.
[3] ŠEBESTA, Milan, NOVOTNÝ, Petr, MACHUREK, Tomáš, DVOŘÁK, David a kol. § 257 [Zastavení řízení]. In: ŠEBESTA, Milan, NOVOTNÝ, Petr, MACHUREK, Tomáš, DVOŘÁK, David a kol. Zákon o zadávání veřejných zakázek. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1506.
[4] Tamtéž, s. 1505.
[5] Body 27, 30.
[6] Ta konkrétně uvádí: „Ze zásady, že právní služby mohou poskytovat jen advokáti jsou však stanoveny výjimky. Týkají se zejména právních služeb, jejichž poskytovatelé působí pouze na určitém úseku (notáři), anebo jde o specializované činnosti, při nichž se vyžaduje znalost pouze určitých úseků právního řádu a u nichž významnou roli hraje znalost jiných než právních oborů např. ekonomiky (daňoví poradci) nebo techniky (patentoví zástupci). Ani další výdělečné činnosti, které nelze však taxativně vypočíst, nelze podřadit pod právní úpravu navrženého zákona. Jsou jimi např. publikování nebo rozšiřování právnické literatury, článků nebo stanovisek apod.“
[7] Rozhodnutí NSS 5 As 65/2021 ze dne 20. 9. 2022, kde NSS shrnuje postoj KS, kterému později dává za pravdu.
[8] Viz např. rozhodnutí Úřadu ze dne 16. 8. 2018, sp. zn. ÚOHS-S0224/2018/VZ.
[9] Viz rozhodnutí o námitkách navrhovatele, bod 11.
[10] Ve vyjádření k návrhu a v rozhodnutí o námitkách. Ve vyjádření k rozkladu zadavatel nijak nerozvádí, jak se uvedené služby chystá využívat.
[11] ŠEBESTA, Milan, NOVOTNÝ, Petr, MACHUREK, Tomáš, DVOŘÁK, David a kol. § 79 [Kritéria technické kvalifikace a jejich prokázání]. In: ŠEBESTA, Milan, NOVOTNÝ, Petr, MACHUREK, Tomáš, DVOŘÁK, David a kol. Zákon o zadávání veřejných zakázek. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 619.
[12] DVOŘÁK, David, MACHUREK, Tomáš, NOVOTNÝ, Petr, ŠEBESTA, Milan a kol. Zákon o zadávání veřejných zakázek. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1010
[13] MACEK, Ivo, DERKOVÁ, Romana, BARTOŇ, Daniel, KOŠŤÁL, Karel, MAREČKOVÁ, Eva, ZATLOUKAL, Petr. Zákon o zadávání veřejných zakázek s komentářem a judikaturou. 1. vydání. Praha: CODEXIS publishing, 2016
[14] PODEŠVA, Vilém, SOMMER, Lukáš, VOTRUBEC, Jiří, FLAŠKÁR, Martin, HARNACH, Jiří, MĚKOTA, Jan a JANOUŠEK, Martin. Zákon o zadávání veřejných zakázek: Komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2016, s. 571-572
[15] BUREŠOVÁ, Kateřina. Dynamický nákupní systém nové generace. Právní rozhledy, Praha: C. H. Beck, č. 6, 2017, s. 202
[16] ŠEBESTA, Milan, NOVOTNÝ, Petr, MACHUREK, Tomáš, DVOŘÁK, David a kol. § 73 [Kvalifikace v nadlimitním režimu]. In: ŠEBESTA, Milan, NOVOTNÝ, Petr, MACHUREK, Tomáš, DVOŘÁK, David a kol. Zákon o zadávání veřejných zakázek. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 563.