číslo jednací: 12066/2026/161
spisová značka: R0016/2026/VZ
| Instance | II. |
|---|---|
| Věc | Dynamický nákupní systém na poskytování mobilních telekomunikačních služeb |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
| Výrok | rozhodnutí v části potvrzeno, v části zrušeno a věc vrácena k novému projednání |
| Rok | 2026 |
| Datum nabytí právní moci | 1. 4. 2026 |
| Související rozhodnutí | 05585/2026/500 12066/2026/161 |
| Dokumenty |  2026_R0016.pdf 553 KB |
|
Spisová značka: ÚOHS-R0016/2026/VZ Číslo jednací: ÚOHS-12066/2026/161 |
|
Brno 1. 4. 2026 |
V řízení o rozkladu ze dne 12. 2. 2026 doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne navrhovatelem –
- T-Mobile Czech Republic a.s., IČO 64949681, sídlem Tomíčkova 2144/1, Chodov, 148 00 Praha 4,
a současně v řízení o rozkladu ze dne 24. 2. 2026 doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne centrálním zadavatelem –
- Česká republika – Ministerstvo financí, IČO 00006947, sídlem Letenská 525/15, Malá Strana, 118 00 Praha 1,
podanými proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0989/2025/VZ, č. j. ÚOHS-05585/2026/500 ze dne 10. 2. 2026, vydanému ve správním řízení zahájeném dne 16. 12. 2025 na návrh z téhož dne,
ve věci přezkoumání úkonů centrálního zadavatele učiněných rámci dynamického nákupního systému s názvem „Dynamický nákupní systém na poskytování mobilních telekomunikačních služeb“, který byl zaveden v zadávacím řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 7. 2. 2025 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 10. 2. 2025 pod ev. č. Z2025-008298 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 10. 2. 2025 pod ev. č. 90359-2025,
jsem na základě návrhu rozkladové komise jmenované podle § 152 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, rozhodl takto:
I.
Výrok I rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0989/2025/VZ, č. j. ÚOHS-05585/2026/500 ze dne 10. 2. 2026 podle § 152 odst. 6 písm. b) ve spojení s § 152 odst. 5 a § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů,
potvrzuji
a rozklad navrhovatele v tomto rozsahu
zamítám.
II.
Výrok II rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0989/2025/VZ, č. j. ÚOHS-05585/2026/500 ze dne 10. 2. 2026 podle § 152 odst. 6 písm. a) ve spojení s § 152 odst. 5 a § 90 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů
ruším
a věc v této části
vracím
Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže k novému projednání.
Odůvodnění
I. Správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže
1. Úřad obdržel dne 16. 12. 2025 návrh navrhovatele na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky, čímž bylo podle § 249 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění (dále jen „zákon“)[1] ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v rozhodném znění (dále jen „správní řád“) zahájeno správní řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele.
2. Navrhovatel v podaném návrhu napadl postup centrálního zadavatele (dále jen jako „zadavatel“) v zavedeném dynamickém nákupním systému (dále také jako „DNS“), jehož předmětem je poskytování hlasových a datových telekomunikačních služeb pro pověřující zadavatele. Podle navrhovatele je zadavatelem poptávané plnění komplexní a vysoce individualizované, a tudíž se nejedná o plnění běžné a obecně dostupné ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 zákona. Navrhovatel konkrétně namítá, že zadávací dokumentace DNS obsahuje pouze obecný rámcový popis předmětu plnění jednotlivých veřejných zakázek bez bližší specifikace a neobsahuje žádné obchodní ani smluvní podmínky. Zadavatel předmět plnění a smluvní podmínky konkretizuje až v rámci jednotlivých výzev k plnění, přičemž až z nich navrhovateli vyplynulo – a to konkrétně z výzvy veřejné zakázky Dynamický nákupní systém na poskytování mobilních telekomunikačních služeb – Výzva 2-2025 uveřejněné na profilu zadavatele dne 14. 11. 2025 (dále jako „výzva 2-2025“) – že zadavatel využívá DNS v rozporu se zákonem. Dle navrhovatele se v rámci jednotlivých výzev zadávaných na základě DNS liší jak požadavky na poptávané služby, tak okruh a potřeby pověřujících zadavatelů.
3. V rámci DNS je podle navrhovatele možné poptávat takové plnění, které jsou dodavatelé schopni dodat bez dalšího. Zadavatel ovšem podle navrhovatele u požadovaných služeb vznáší specifické požadavky, které nejsou na trhu běžně dostupné bez individuálního přizpůsobení. Navrhovatel poukazuje na vyloučení použití jeho všeobecných obchodních podmínek, extrémně krátké reakční doby, vysoké sankce, které nereflektují objem plnění, zřízení společné virtuální privátní sítě (VPN), přidělení obchodního zástupce, úroveň zákaznické podpory jako např. výměna SIM zdarma nebo neomezená suspendace SIM karty zdarma. Jako problematický navrhovatel označuje rovněž požadavek na zajištění prioritního volání při krizových stavech, které pro většinu účastníků na trhu není běžně dostupné a podléhá specifickému provozu. Navrhovatel rovněž poukazuje na nutnost individualizovat poskytované služby pro jednotlivé pověřující zadavatele, a to i s ohledem na obecnost požadavku na pokrytí signálem, který bude nutné zajistit i v místech, které dodavatel předem nezná. Za nestandardní navrhovatel označuje i požadavek na flexibilní škálování služeb bez garance minimálního odběru v kombinaci se širokými sankčními mechanismy. Výše uvedené prvky individualizace jsou pak podle navrhovatele v rozporu s požadavkem ustanovení § 138 odst. 1 zákona, ze kterého vyplývá, že v rámci DNS má být obstaráváno plnění spočívající v běžných a obecně dostupných službách. Zadavatelem poptávané plnění pak s ohledem na jeho individualizaci tyto znaky nenaplňuje.
4. Navrhovatel pak dále namítá, že zadavatelem poptávané plnění není plněním, které by se opakovalo v krátkých intervalech, když návrh smlouvy na veřejnou zakázku je koncipován na délku trvání 48 měsíců, přičemž DNS je zaveden do 1. 4. 2035. V tomto případě proběhne soutěž pro pověřující zadavatele maximálně třikrát za celou dobu trvání DNS. Uzavíraní kratších smluv by mohlo podle navrhovatele lépe vyhovět DNS z pohledu nároku na opakovatelnost plnění, nicméně taková délka nedává z pohledu využívání telekomunikačních služeb smysl.
5. Navrhovatel závěrem shrnuje, že dle jeho názoru zadavatel zavedl DNS, který je v rozporu s § 138 odst. 1 zákona používán pro pořizování jiného než obecně dostupného plnění, když prostřednictvím výzev je poptáváno specifické individualizované plnění podle požadavků jednotlivých pověřujících zadavatelů. Podle navrhovatele je tak namístě, aby Úřad zadavateli uložil podle § 263 odst. 1 zákona zákaz zadávat v zavedeném DNS veřejné zakázky.
II. Napadené rozhodnutí
6. Úřad výrokem I napadeného rozhodnutí zastavil správní řízení podle § 257 písm. h) zákona v rozsahu části návrhu týkající se problematiky pokrytí mobilním signálem, charakteru plnění jakožto opakovaného plnění a konkrétních aspektů, pro které navrhovatel považuje plnění poptávané v rámci výzvy 2-2025 zadávané v rámci DNS za nestandardní, když návrhu v této části nepředcházely řádně a včas podané námitky. Úřad zde dospěl k závěru, že uvedené námitky navrhovatele směřují proti požadavkům, které zadavatel stanovil v rámci konkrétní veřejné zakázky – výzvy 2-2025. Nejedná se tak o námitky, které by směřovaly proti podmínkám DNS jako takového, ale o námitky, které by měly předcházet návrhu směřujícímu právě proti konkrétní veřejné zakázce. Podaný návrh navrhovatele ovšem směřuje proti podmínkám DNS jako takového. Nejedná se tak o řádně a včas podané námitky předcházející návrhu. Úřad zároveň odmítl názor navrhovatele, že tyto námitky představují pouze rozvedení argumentů, které dokreslují, proč služby poptávané ve veřejné zakázce v zavedeném DNS nejsou službami obecně dostupnými.
7. Výrokem II napadeného rozhodnutí Úřad návrh navrhovatele ve zbývající části zamítl, když neshledal důvody pro uložení nápravného opatření. Úřad při posouzení postupu zadavatele, respektive přípustnosti poptávání předmětného plnění v rámci DNS, dospěl k závěru, že služby poptávané zadavatelem v rámci DNS (a i v rámci výzvy 2-2025) nelze považovat za natolik individualizované, že by se vymykaly z rámce plnění přípustného pro poptávání v rámci DNS. Naopak se jedná o služby běžného charakteru, přičemž ani konkrétní požadavky zadavatele nevedou k tomu, že by se nemělo jednat o služby běžné a obecně dostupné. Zadavatel tak poptáváním předmětu plnění v rámci DNS nepostupuje v rozporu se zákonem.
III. Rozklad navrhovatele
8. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo navrhovateli doručeno dne 10. 2. 2026. Rozklad tak byl podán v zákonné lhůtě. Navrhovatel svůj rozklad následovně doplnil podáním ze dne 26. 2. 2026, které bylo Úřadu doručeno téhož dne.
Námitky rozkladu
9. Navrhovatel považuje napadené rozhodnutí za nezákonné a nesprávné. K částečnému zastavení správního řízení výrokem I napadeného rozhodnutí navrhovatel odkazuje na text námitek a tvrdí, že v něm vznesl námitku týkající se charakteru plnění jako opakovaného plnění, námitku týkající se nestandardnosti poptávaného plnění a námitku týkající se nestandardnosti poptávaného plnění, pokud jde o požadavek na flexibilní škálování služeb bez garance minimálního odběru. Tyto námitky tedy byly řádně a včas podány a Úřad postupoval v rozporu se zákonem, když správní řízení v části, která se jich týkala, zastavil. Navrhovatel dále v podaném rozkladu odmítá závěr Úřadu, že námitky navrhovatele směřovaly proti konkrétní veřejné zakázce, a nikoliv proti samotným podmínkám DNS. Navrhovatel namítá, že požadavky zadavatele v jednotlivých výzvách v rámci DNS fakticky představují podmínky DNS a Úřad se tak měl jednotlivými námitkami zabývat v rámci posouzení zákonnosti DNS jako celku. Za námitku směřující proti podmínkám DNS, a nikoliv podmínkám výzvy, pak navrhovatel označuje i argumentaci, kterou se vymezoval proti délce lhůty pro podání nabídek.
10. Navrhovatel dále setrvává na svém názoru, že zadavatelem poptávané plnění není běžným plněním ve smyslu § 138 odst. 1 zákona (jakkoliv obecně připouští možnost poptávat mobilní služby prostřednictvím dynamického nákupního systému), kdy je poptáváno specifické individualizované plnění podle požadavků jednotlivých zadavatelů a toto individualizované plnění se s každou výzvou mění; nejedná se tak o běžné opakované plnění dle standardních ceníků dodavatelů, které by bylo možné bez podrobnějšího zkoumání odpovědně nacenit a podat na něj ve lhůtách pro DNS a bez nástrojů daných dodavatelům v běžných zadávacích řízeních řádnou nabídku. Zároveň se nejedná o opakovaně pořizované plnění, ale jedná se o individualizované plnění poptávané prostřednictvím výzev, které je pořizováno jednorázově (na 48 měsíců). Navrhovatel zároveň poukazuje na to, že s každou výzvou se mění i skladba pověřujících zadavatelů, která je nekonzistentní z hlediska potřeb, technických požadavků, lokalit či pokrytí signálem. Vymezení podmínek zadavatelem pak vede k tomu, že se DNS fakticky účastní jediný dodavatel, který zakázky na základě nezákonně vymezeného DNS získává mimo konkurenční prostředí a bez soutěže.
Závěr rozkladu
11. V závěru podaného rozkladu navrhovatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
IV. Rozklad zadavatele
12. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo zadavateli doručeno dne 10. 2. 2026. Rozklad tak byl podán v zákonné lhůtě. Zadavatel svůj rozklad následovně doplnil podáním ze dne 25. 2. 2026, které bylo Úřadu doručeno téhož dne.
Námitky rozkladu
13. Zadavatel se v podaném rozkladu ztotožňuje se závěrem napadeného rozhodnutí ohledně charakteru zadavatelem poptávaného plnění a přípustnosti jeho poptávání prostřednictvím DNS. Zadavatel ovšem namítá, že Úřad v napadeném rozhodnutí vychází z chybné premisy, že navrhovatel mohl údajnou nezákonnost DNS jako celku zjistit až ze znění Výzvy 2‑2025, nikoli již při seznámení se se zadávací dokumentací DNS v únoru 2025. Rozdílnost v podmínkách a požadavcích v rámci jednotlivých výzev pak podle zadavatele není znakem nezákonnosti, ale smyslem a účelem samotného dynamického nákupního systému. Rozdílnost jednotlivých výzev je v rámci dynamického nákupního systému běžná a nepředstavuje novou skutečnost, jež by zakládala běh lhůty pro námitky vůči zavedenému dynamickému systému. Pokud měl navrhovatel za to, že obecné vymezení předmětu plnění je nedostatečné nebo že zadávaní telekomunikačních služeb v DNS je nevhodné, pak měl uplatnit námitky v zákonné lhůtě dle § 242 odst. 1 zákona, tedy nejpozději do 15 dnů od seznámení se se zadávací dokumentací, nikoli na základě pozdější výzvy. Návrh navrhovatele tak je opožděný, protože navrhovatel se se zadávacími podmínkami DNS seznámil již v únoru 2025, žádost o účast podal dne 10. 3. 2025 a žádné námitky v zákonné lhůtě nepodal.
Závěr rozkladu
14. V závěru podaného rozkladu zadavatel navrhuje, aby předseda Úřadu správní řízení zastavil zčásti pro bezpředmětnost a zčásti pro opožděnost.
V. Řízení o rozkladech navrhovatele a zadavatele
15. Úřad po obdržení rozkladů zadavatele a navrhovatele neshledal důvody pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí podle § 87 správního řádu, a proto podle § 88 odst. 1 téhož zákona předal spis se svými stanovisky předsedovi Úřadu k rozhodnutí o těchto rozkladech.
16. Rozklad navrhovatele je veden pod sp. zn. ÚOHS-R0016/2026/VZ a rozklad zadavatele je veden pod sp. zn. ÚOHS-R0025/2026/VZ. Vzhledem ke skutečnosti, že oba rozklady směřují proti témuž napadenému rozhodnutí, načež je o obou rozhodnuto v rámci jednoho rozhodnutí předsedy Úřadu, byly oba rozklady projednány pod stejnou spisovou značkou, jmenovitě pod sp. zn. ÚOHS-R0016/2023/VZ. Nejedná se o spojení dříve samostatných věcí do společného řízení ve smyslu § 140 správního řádu, pročež byl tento úkon jen poznamenán do spisu.
17. Dne 11. 3. 2026 byly podkladem rozhodnutí učiněny dokumenty vztahující se k Výzvě 1-2025 předmětného dynamického nákupního systému.[2] K těmto podkladům rozhodnutí se navrhovatel vyjádřil podáním ze dne 18. 3. 2026, které bylo Úřadu doručeno téhož dne. Ve svém vyjádření se navrhovatel nijak nevyjádřil k podkladům rozhodnutí, ale omezil se na polemiku s dřívější argumentací zadavatele.
Vyjádření zadavatele k rozkladu navrhovatele
18. Zadavatel se k rozkladu navrhovatele vyjádřil podáním doručeným Úřadu dne 6. 3. 2026. Ve svém vyjádření zadavatel zdůraznil běžný charakter poptávaného plnění, poukázal na to, že jeho postup v DNS jako centrálního zadavatele reflektuje poptávku pověřujících zadavatelů. Nízkou složitostí plnění a jeho doposud zanedbatelným finančním objemem pak zadavatel odůvodnil stanovení lhůty pro podání nabídek v minimální zákonné délce. Zadavatel zároveň odmítá tvrzení navrhovatele, že by lhůta pro podání nabídek činila pouhé 4 pracovní dny. Zadavatel uvádí, že lhůtu pro podání nabídek stanovil v délce více než 10 kalendářních dnů, i při zvážení státního svátku během jejího běhu tak činila více než 5 pracovních dní. K argumentaci navrhovatele proti částečnému zastavení správního řízení pak zadavatel odkazuje na mimořádnou stručnost navrhovatelových námitek a odmítá tvrzení navrhovatele, že v námitkách bylo uvedeno vše podstatné. K podmínkám DNS pak zadavatel odmítá, že by opakování požadavků v dosavadních výzvách z těchto požadavků fakticky činilo podmínky DNS. Zadavatel nemůže předvídat, jaké budou budoucí požadavky pověřujících zadavatelů. Zároveň zadavatel poukazuje na to, že do DNS byli zařazeni všichni na trhu působící velcí telefonní operátoři.
19. V závěru svého vyjádření zadavatel navrhuje, aby předseda Úřadu rozklad navrhovatele zamítl a věnoval se rozkladu zadavatele.
Vyjádření navrhovatele k rozkladu zadavatele
20. Navrhovatel se k rozkladu zadavatele vyjádřil podáním doručeným Úřadu dne 5. 3. 2026. Navrhovatel ve svém vyjádření uvedl, že skutečnost, že zadavatel bude zadávat jiné než „běžně dostupné“ služby (vysoce individualizované a komplexní plnění), nebyla až do Výzvy 2-2025 navrhovateli seznatelná. To, že zadavatel v rámci DNS poptává plnění, které není běžné, je pak podle navrhovatele důsledkem nedostatku konkrétnosti/transparentnosti při vymezení toho, co má být předmětem plnění DNS. Postup zadavatele pak podle navrhovatele vede rovněž k omezení možnosti dodavatelů se vůči postupu zadavatele bránit, respektive jej napadnout.
21. V závěru svého vyjádření navrhovatel navrhuje, aby předseda Úřadu rozklad zadavatele zamítl.
Stanovisko předsedy Úřadu
22. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení věci ve všech jejích vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru.
23. Výrok I napadeného rozhodnutí je správný a v souladu s právními předpisy, a proto jsem jej potvrdil. Výrok II napadeného rozhodnutí je nezákonný, a proto jsem přistoupil k jeho zrušení. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí o rozkladu jsou uvedeny podrobné důvody, které vedly k potvrzení výroku I a ke zrušení výroku II napadeného rozhodnutí.
VI. K důvodům potvrzení výroku I napadeného rozhodnutí
24. Navrhovatel se v podaném rozkladu vymezuje proti postupu Úřadu, který výrokem I napadeného rozhodnutí řízení zastavil podle § 257 písm. h) zákona v rozsahu části návrhu týkající se následujících námitek:
- problematiky pokrytí mobilním signálem,
- charakteru plnění jakožto opakovaného plnění a
- konkrétních aspektů, pro které navrhovatel považuje plnění poptávané v rámci veřejné zakázky zadávané v rámci DNS za nestandardní, tedy
- zřízení společné virtuální sítě (VPN),
- požadavku na přidělení obchodního zástupce,
- úrovně zákaznické podpory,
- výměny nebo neomezené suspendace SIM zdarma,
- zajištění prioritního volání při krizových stavech,
- komplexního portfolia služeb zahrnujícího hlasové služby s různými parametry, datové služby s odlišnými datovými limity a rychlostmi, roamingové služby s individuálně nastavenými podmínkami, SMS a MMS služby a další doplňkové služby,
- požadavků na správu služeb a
- požadavku na flexibilní škálování služeb bez garance minimálního odběru.
25. Navrhovatel pak v podaném rozkladu odkazuje na text námitek a poukazuje na to, že v nich vznesl námitku týkající se charakteru plnění jako opakovaného plnění, námitku týkající se nestandardnosti poptávaného plnění a námitku týkající se požadavku na flexibilní škálování služeb bez garance minimálního odběru. Tyto námitky byly dle navrhovatele řádně a včas podány a Úřad postupoval v rozporu se zákonem, když správní řízení v části, která se jich týkala, zastavil.
26. Argumentace navrhovatele pomíjí podstatu závěrů, ke kterým Úřad v odůvodnění výroku I napadeného rozhodnutí dospěl. Závěr Úřadu, že návrhu nepředcházely řádně a včas podané námitky, nevychází z jejich samotné absence v textu navrhovatelových námitek, ale z posouzení obsahu a účelu námitek, které navrhovatel adresoval zadavateli, a následného návrhu, kterým se navrhovatel obrátil na Úřad.
27. Podanému návrhu předcházely dvoje námitky navrhovatele ze dne 25. 11. 2025 (dále jako „námitky 2“ a „námitky 3“). V námitkách 2 navrhovatel napadal konkrétní požadavky a podmínky stanovené zadavatelem v zadávací dokumentaci výzvy 2-2025, ve kterých navrhovatel spatřoval porušení ustanovení § 6 odst. 1 a § 36 odst. 1 zákona. V petitu námitek se pak domáhal zrušení zadávacího řízení, tedy výzvy 2-2025.[3] V námitkách 3 navrhovatel uvedl, že doplňuje námitky 2 o další námitku, kterou byla nevhodnost použití DNS pro danou oblast veřejného zadávání. Rovněž v petitu námitek 3 navrhovatel požaduje, aby zadavatel zrušil zadávací řízení. Zde je namístě poznamenat, že navrhovatel v námitkách 3 tvrdil toliko nevhodnost, a nikoliv nezákonnost použití DNS zadavatelem. Další navrhovatelova argumentace o nemožnosti se bránit proti nezákonným podmínkám vycházela z kontextu zadávacích podmínek výzvy 2-2025, konkrétně podle navrhovatele nemístně krátké lhůty pro podání nabídek, která umožňuje zadavateli uzavřít smlouvy na plnění před uplynutím lhůty pro vyřízení námitek.
28. V následně podaném návrhu pak navrhovatel tvrdil samotnou nezákonnost zadavatelem zavedeného DNS, když předmět poptávaného plnění není běžným a obecně dostupným plněním podle ustanovení § 138 odst. 1 zákona a domáhal se uložení nápravného opatření v podobě zákazu zadávat veřejné zakázky v zavedeném DNS. Došlo tak k situaci, kdy byl podán návrh, který směřoval proti DNS jako celku, tomu ovšem předcházely námitky, které většinou svého obsahu a petitem směřovaly pouze proti výzvě 2-2022. Zde je třeba přihlédnout ke vztahu námitek a návrhu. Jakkoliv nelze mezi samotný obsah námitkové a návrhové argumentace klást rovnítko, tak jsou to právě námitky, které vymezují obsah následného návrhového řízení. Stručně řečeno, pokud navrhovatel namítá v podaném návrhu pochybení zadavatele, pak byl takové pochybení povinen namítat již v námitkách tak, aby se k němu zadavatel mohl v rozhodnutí o námitkách vyjádřit, případně přijmout z vlastní vůle nápravné opatření. Zde lze rovněž odkázat na body 113 až 115 napadeného rozhodnutí, kde se Úřad právě otázkou vztahu námitek a návrhu zabýval.
29. V řešené věci ovšem došlo k situaci, kdy se podanými námitkami navrhovatel vymezoval proti zadávací dokumentaci konkrétní jednotlivé výzvy v rámci DNS (jakkoliv samotný DNS rovněž označil za nevhodný) a teprve v podaném návrhu napadl samotnou zákonnost DNS jako celku (respektive jeho předmětu). Pokud tak byl předmět návrhového řízení vymezen otázkou zákonnosti samotného DNS, pak za řádně podané mohou být považovány námitky pouze v tom rozsahu v jakém se týkaly právě této otázky. Úřad tak postupoval zcela správně, pokud identifikoval argumenty navrhovatele, které vybočovaly z rámce otázky zákonnosti předmětu DNS (když se týkaly konkrétní výzvy), a správní řízení v jejich rozsahu zastavil. Tyto námitky by bylo možné považovat za řádně a včas podané, pokud by návrh navrhovatele směřoval nikoliv proti DNS jako celku, ale proti výzvě 2-2025, případně pokud by nezákonnost DNS navrhovatel dovozoval vůči zadavateli již v podaných námitkách.
30. Zároveň je třeba poznamenat, že navrhovatel v podaném rozkladu rozporuje zastavení řízení v rozsahu námitky týkající se charakteru plnění jako opakovaného plnění a námitky týkající se nestandardnosti poptávaného plnění tak, že odkazuje na část námitek, v níž se vyjadřoval k nevhodnosti samotného DNS, tedy k otázce, se kterou se však Úřad obsáhle vypořádal v odůvodnění výroku II napadeného rozhodnutí.
31. S ohledem na výše uvedené uzavírám, že jsem dospěl k závěru, že Úřad výrokem I rozhodl správně a v souladu se zákonem, a proto jsem tento výrok potvrdil.
VII. K důvodům zrušení výroku II napadeného rozhodnutí
32. Spornou otázkou v řešené věci je postup zadavatele, který jako centrální zadavatel zavedl dynamický nákupní systém, jehož předmětem jsou telekomunikační mobilní služby poptávané pro okruh pověřujících zadavatelů. Navrhovatel namítá, že poptávání služeb v souladu s požadavky zadavatele je v rozporu s ustanovením § 138 odst. 1 zákona, když se nejedná o služby běžné a obecně dostupné, tedy takové služby, jejichž pořizování právě prostřednictvím DNS zákon připouští. To, že se o takové služby nejedná, pak podle navrhovatele vyplynulo teprve po seznámení se s požadavky, které na služby zadavatel klade v rámci výzvy 2-2025. Teprve po této výzvě (v rámci celého DNS druhé) tak navrhovatel napadl zákonnost samotného DNS a domáhal se podaným návrhem toho, aby Úřad jako nápravné opatření podle ustanovení § 263 odst. 3 zákona uložil zadavateli zákaz zadávat v DNS veřejné zakázky.
33. V souvislosti s postupem zadavatele a návrhem, kterým se proti němu navrhovatel vymezuje, tak vyvstávají dvě dílčí otázky, kterými se zabýval Úřad v napadeném rozhodnutí. První je přípustnost postupu zadavatele, respektive zda jím požadované služby lze v souladu se zákonem poptávat prostřednictvím dynamického nákupního systému. Druhou a do značné míry související otázkou je pak přípustnost postupu navrhovatele, tedy toho, zda navrhovatel mohl napadnout samotnou zákonnost DNS s časovým odstupem, tj. teprve až když dospěl k závěru o nezákonnosti DNS po uveřejnění výzvy 2-2025, nebo zda měl samotné podmínky DNS napadnout již po seznámení se se zadávací dokumentací zaváděného DNS (a napadení samotného již zavedeného DNS není přípustné).
K souladu předmětu veřejné zakázky s § 138 odst. 1 zákona
34. Ohledně přípustnosti zadávání veřejné zakázky, jejímž předmětem je zadavatelem poptávané plnění prostřednictvím DNS, je třeba v prvé řadě uvést, že souhlasím se závěrem Úřadu, že poptávané plnění naplňuje znaky podle ustanovení § 138 odst. 1 zákona a jako takové je lze v souladu se zákonem poptávat prostřednictvím DNS. Zrušení výroku II napadeného rozhodnutí na tento názor nemá vliv.
35. Podstata navrhovatelovy argumentace o nepřípustnosti poptávání předmětného plnění (mobilních služeb se zadavatelem vznesenými požadavky) prostřednictvím DNS spočívá v tom, že se má jednat nikoliv o běžné služby, ale o služby individualizované. Právě k této otázce se ovšem v minulosti opakovaně vyjádřila jak rozhodovací praxe Úřadu, respektive předsedy Úřadu, tak judikatura, která závěry vyslovené předsedou Úřadu aprobovala. Vysloven byl přitom závěr, že určitá individualizace plnění není překážkou toho, aby se jednalo o plnění běžné a dostupné ve smyslu § 138 odst. 1 zákona, a tudíž i takové plnění lze poptávat prostřednictvím DNS. Konkrétně zde lze odkázat na rozhodnutí předsedy Úřadu sp. zn. ÚOHS-R0157/2023/VZ, č. j. ÚOHS-04346/2024/161 ze dne 2. 2. 2024, rozhodnutí předsedy Úřadu ÚOHS-R0158/2023/VZ, č. j. ÚOHS-04675/2024/161 ze dne 2. 2. 2024 a rozsudky Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) č. j. 62 Af 12/2024-560 ze dne 23. 1. 2025 a č. j. 62 Af 14/2024-192, kterými krajský soud uvedená rozhodnutí předsedy Úřadu potvrdil, respektive zamítl proti nim podané žaloby.
36. K otázce toho, co lze považovat za běžné a obecně dostupné plnění ve smyslu § 138 odst. 1 zákona, se pak krajský soud (v obou výše uvedených rozsudcích totožně) vyjádřil následovně: „Ve vztahu k oprávněnému (zákonnému) zavedení dynamického nákupního systému tedy zdejší soud vychází z toho, že půjde o taková plnění (dodávky, služby či stavební práce), která budou zpravidla odpovídat potřebám všech veřejných zadavatelů působících na trhu (mohou si je vzít tzv. „z police“), aniž by je bylo nezbytné dále významněji individualizovat vůči potřebám každého jednotlivého zadavatele. Není přitom namístě do kategorie „běžného a obecně dostupného zboží“ řadit jen zboží ve formě hotových (existujících, k dodání už připravených) výrobků, neboť pak by § 138 odst. 1 ZZVZ (shodně jako zadávací směrnice) nezmiňoval služby, a dokonce i stavební práce. Právě služby a stavební práce jsou do určité míry pravidelně individualizovány ve vztahu ke konkrétní potřebě (a představě) zadavatele. „Běžným a obecně dostupným zbožím“ tak budou takové dodávky, služby a stavební práce, u nichž individualizace ve vztahu k potřebám zadavatele (a představám zadavatele o konkrétním způsobu jejich uspokojení ze strany dodavatele) nebude představovat nosný prvek jejich celkového charakteru a obsahové náplně. Příkladem silně individualizovaného plnění z oblasti služeb, jež by v dynamickém nákupním systému být poptáváno principiálně nemohlo (ledaže by snad zcela specifické skutkové okolnosti odůvodňovaly jiný závěr), může být zpracování architektonické studie na výstavbu (kupř. kulturního domu, sportovní haly, či divadla), což z podstaty věci bude činností v rámci zcela individualizovaného projektu („šitého na míru“) a nikoli činností typizovanou (a vesměs generickou).[4]
37. Žalovaný se ostatně v minulosti ohradil proti zavedení dynamického nákupního systému pro rozvoj či vývoj softwaru, neboť by se (za daných skutkových poměrů) jednalo o přidání významné vlastnosti programu, či o jeho změnu, což je činnost specifická pro svoji kreativitu, komplexnost a individualizaci směrem k potřebám konkrétního zadavatele, aniž by jakkoli popíral, že hranice specifičnosti může být často ne zcela jasná, avšak aniž by pokládal za přiléhavé při hledání takové hranice postupovat zbytečně přísně… (…) V českém právním prostředí vznikl institut dynamického nákupního systému coby výsledek transpozice evropské (unijní) legislativy do zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, a odtud byl pak přenesen i do současného zákona (§ 138-142 ZZVZ). Jde sice stále o tentýž institut (nejprve je dynamický nákupní systém zaveden a poté je jeho zavedení využíváno pro konkrétní zadavatelovu poptávku), avšak nemůže být pochyb o tom, že od jeho zavedení až dosud se v zadavatelském prostředí významně posunulo jeho vnímání; k tomu došlo především účinností aktuální zadávací směrnice, která usnadnila přístup veřejných zadavatelů k využití dynamického nákupního systému zjednodušením jeho vnitřních procesů a rozšířením možností jeho využití. Posunulo se i vnímání kategorií plnění, ve vztahu k nimž je využití institutu dynamického nákupního systému považováno za vhodné, žádoucí (užitečné) a možné. Tomu odpovídá i vývoj odborné literatury. Dřívější literatura (v tuzemském prostředí z rané doby platnosti ZZVZ; jde především o shora uvedenou literaturu z let 2016 a 2017) za „obecně dostupné komodity“ označovala především kancelářské potřeby, pohonné hmoty, či dodávky z oblasti informačních technologií, aniž by se však v podrobnostech vyjadřovala k patrně nejproblematičtějším kategoriím plnění, kterými jsou služby a stavební práce (šlo o „bezpečný výklad“), postupně však začaly být literaturou za takové „obecně dostupné komodity“ bez potíží považovány i služby, např. stavební a infrastrukturní služby (údržba budov, výstavba pozemních komunikací, či rozvoj veřejných zařízení), IT a technologické služby (zajištění hardwaru, softwaru a souvisejících služeb), profesionální poradenské služby (právní), zdravotnické služby (instalace zdravotnického vybavení, diagnostické služby, či telemedicínská řešení), energetické a environmentální služby (poradenské služby, poskytnutí energeticky úsporných řešení a obnovitelných zdrojů energie) apod. (shora uvedená česká komentářová literatura z roku 2022 a dále např. McCARTHY, Ross. What is a Dynamic Purchasing System /DPS/? Keystone Procurement, 13.9.2023, www.keystonepg.ie, jehož obsahem zdejší soud při jednání dokazoval; přeloženo a parafrázováno zdejším soudem).“
38. Při aplikaci výše citovaných závěrů krajského soudu na telekomunikační služby poptávané v rámci veřejné zakázky zadavatelem lze jen stěží souhlasit s navrhovatelem v tom, že individualizace plnění spočívající např. v požadavku na výměnu SIM karet, odmítnutí formulářové smlouvy dodavatele, přidělení obchodního zástupce či zřízení společné virtuální privátní sítě dosahuje takové intenzity, aby bylo možné hovořit o plnění, u kterého individualizace představuje jeho charakterizující prvek. Lze připustit, že navrhovatel bude skutečně nucen do určité míry individualizovat poskytované plnění ve vztahu k jednotlivým pověřujícím dodavatelům, nicméně i takto individualizované služby budou ve své podstatě nikoliv unikátní službou, ale generickou službou, jakou dodavatelé běžně poskytují a zadavatelé běžně poptávají. Skutečnost, že v jiném DNS bylo přistoupeno k fixaci konkrétních služeb (viz v rozkladu odkazovaný „DNS KIVS“), na uvedených závěrech nic nemění.
39. Zcela v rozporu s výše uvedenými závěry krajského soudu je pak argumentace předestřená navrhovatelem v podaném návrhu, kde navrhovatel služby, které lze považovat za běžné a obecně dostupné podle § 138 odst. 1 zákona, v podstatě redukuje na takové služby, které lze vybrat z katalogové nabídky navrhovatele a o jejichž poskytování lze uzavřít navrhovatelem předloženou formulářovou smlouvu. Taková interpretace pojmů běžnosti a dostupnosti služeb je zcela zjevně nemístě restriktivní a odporuje jak závěrům krajského soudu, tak obecným trendům, na které krajský soud poukazuje, tedy že v průběhu času dochází k rozšíření okruhu plnění, které lze ve smyslu § 138 odst. 1 zákona považovat za běžná, obecně dostupná a jako taková mohou být poptávána prostřednictvím dynamického nákupního systému.
40. Jakkoliv tak považuji s ohledem na níže uvedené důvody za nutné výrok II napadeného rozhodnutí zrušit, tak zároveň uvádím, že považuji za věcně správný závěr, ke kterému Úřad dospěl v bodech 141 až 163 napadeného rozhodnutí, tedy že zadavatel postupoval v souladu se zákonem, když poptával vymezené telekomunikační služby v rámci DNS.
K otázce přezkumu zákonnosti již zavedeného dynamického nákupní systému
41. Další spornou otázkou v řešené věci představuje to, zda navrhovatel podal včas námitky v rozsahu otázky samotné zákonnosti zavedeného dynamického systému, když námitky a následný návrh podal se značným časovým odstupem po zavedení DNS, tedy poté, co měl možnost se seznámit se zadávací dokumentací DNS a namítat případný rozpor se zákonem.
42. Úřad se s touto otázkou vypořádal v bodech 135 až 137 napadeného rozhodnutí. Úřad zde akcentoval, že navrhovatel brojí proti DNS jako takovému, nicméně akceptoval tvrzení navrhovatele, že nezákonnost samotného DNS vyplynula teprve poté, co se navrhovatel seznámil se zněním výzvy 2-2025 a zjistil, že plnění v ní požadované se liší od plnění požadovaného v rámci výzvy předchozí. Výzvu 2-2025 zadavatel uveřejnil dne 14. 11. 2025 a námitky navrhovatele podané dne 25. 11. 2025 tak byly podány řádně a včas ve lhůtě podle § 242 odst. 1 zákona. Úřad pak následně přistoupil k přezkumu souladu předmětu DNS s § 138 odst. 1 zákona.
43. Tento postup Úřadu v podaném rozkladu rozporuje zadavatel, který zastává názor, že pokud měl navrhovatel za to, že obecné vymezení předmětu plnění je nedostatečné nebo že zadávaní telekomunikačních služeb v DNS je nevhodné, pak měl uplatnit námitky v zákonné lhůtě dle § 242 odst. 1 zákona, tedy nejpozději do 15 dnů od seznámení se se zadávací dokumentací, nikoli na základě pozdější výzvy. Návrh navrhovatele tak je dle zadavatele opožděný, protože navrhovatel se se zadávacími podmínkami DNS seznámil již v únoru 2025, žádost o účast podal dne 10. 3. 2025 a žádné námitky v zákonné lhůtě nepodal.
44. Předestírám, že při posouzení sporné otázky jsem se ztotožnil s námitkou, kterou proti napadenému rozhodnutí vznesl zadavatel. To, že Úřad připustil přezkum zákonnosti již zavedeného DNS, jehož zadávací dokumentace byla navrhovateli dlouhodobě známa (přičemž se proti ní dříve nijak nevymezil a DNS se účastnil), na základě námitek vznesených ve vztahu k jednotlivé dílčí výzvě veřejné zakázky zadávané v rámci DNS, považuji s ohledem na skutkový stav řešené věci za excesivní a v rozporu s ustanovením § 242 odst. 1 zákona. Platí totiž, že námitky musí být doručeny zadavateli do 15 dnů ode dne, kdy se stěžovatel dozvěděl o domnělém porušení tohoto zákona zadavatelem.
45. Zde považuji za nutné zdůraznit, že z napadeného rozhodnutí vyplývá, že si Úřad byl vědom toho, že jeho postup je do značné míry diskutabilní, když v bodě 137 napadeného rozhodnutí hovoří o „hraničním případě“. Včasnost navrhovatelových námitek pak Úřad do značné míry odůvodnil tím, že v takových případech má být věcný přezkum spíše připuštěn. Aniž bych zpochybňoval obecná východiska, ze kterých při svém uvážení Úřad vycházel, tak se závěrem o možnosti přezkumu zákonnosti DNS na základě námitek podaných až po výzvě 2-2025 nesouhlasím.
46. Nepopiratelnou skutečností je, že navrhovatel byl seznámen se zadávací dokumentací DNS, nijak se proti ní nevymezil a zúčastnil se předcházející výzvy v rámci DNS (výzva 1-2025 ze dne 1. 9. 2025). Zadávací dokumentace zavedeného DNS přitom v souladu s obecným konceptem DNS představovala pouze obecné vymezení rámce, ve kterém budou následně v rámci jednotlivých výzev zadávány dílčí veřejné zakázky. Navrhovateli tak byly již v únoru 2025 známé následující skutečnosti. Předmět DNS byl v bodě 3. 2. zadávací dokumentace vymezen dost široce jako „poskytování hlasových a datových telekomunikačních služeb pro Pověřující zadavatele“. Zadavatel DNS zaváděl jako centrální zadavatel, přičemž podle bodu 1.2. zadávací dokumentace se pověřujícím zadavatelem může stát jakýkoliv veřejnoprávní subjekt se sídlem v České republice. Okruh potenciálních pověřujících zadavatelů je tak mimořádně široký. Zadavatel zároveň vymezil časový rozsah trvání DNS v bodě 2.1. zadávací dokumentace do 1. 4. 2035 tj. na 10 let.
47. Z výše uvedených skutečností muselo být navrhovateli zjevné, že zavedený DNS skýtá s ohledem na obecně vymezený předmět, délku trvání a mimořádně široký okruh pověřujících zadavatelů prostor pro to, aby v něm byly zadávány dílčí veřejné zakázky, které se budou svými požadavky a podmínkami značně lišit. Tuto skutečnost navrhovatel zjevně až do uveřejnění výzvy 2-2025 akceptoval. Zároveň je třeba poznamenat, že již u výzvy 1-2025 byly přítomny i ty prvky, ze kterých navrhovatel dovozuje, že zadavatelem poptávané plnění je individualizované a nemůže být běžnými a obecně dostupnými službami ve smyslu § 138 odst. 1 zákona. I zde ve specifikaci plnění zadavatel stanovil požadavky jdoucí nad rámec obecného vymezení předmětu plnění v zadávací dokumentaci dynamického nákupního systému a zároveň byly přítomny požadavky, které navrhovatel později začal považovat za problematické – např. požadavek na přidělení obchodního zástupce, požadavek na to, že bude uzavřena smlouva podle zadavatelem předloženého návrhu, a nikoliv formulářová smlouva navrhovatele či naprosto totožné smluvní podmínky týkající se smluvní pokuty. A i pokud zadavatel ve výzvě 2-2025 stanovil nové požadavky, na které navrhovatel poukazuje (privátní APN, pevná IP adresa), pak takový postup zadavatele koresponduje s obecným charakterem a širokým záběrem zavedeného DNS.
48. Teprve po uveřejnění výzvy 2-2025 navrhovatel dospěl k závěru, že se zadávacími podmínkami zavedeného DNS nesouhlasí. Bylo by při tom zcela legitimním postupem navrhovatele, pokud by vznesl konkrétní námitky vůči výzvě 2-2025 (což navrhovatel fakticky námitkami 2 učinil). Nicméně navrhovatel zároveň přistoupil (částečně v námitkách 3 a následně pak v návrhu) k extenzivnímu výkladu dopadů výzvy 2-2025 na zákonnost celého DNS a námitky, které měl vůči této výzvě (a nelze vyloučit, že tyto by se při věcném přezkumu mohly ukázat jako důvodné), vztáhl vůči DNS jako celku. Z ničeho ovšem nevyplývá, že i při dalších výzvách (jejichž počet může být v průběhu následujících let s ohledem na výše uvedené faktory značný) bude zadavatel postupovat obdobně (z perspektivy navrhovatele) problematicky jako v případě výzvy 2-2025. Pokud tak navrhovatel považoval postup zadavatele při zadávání veřejné zakázky prostřednictvím výzvy 2-2025 za nezákonný, tak se mohl a měl domáhat přezkumu postupu zadavatele souvisejícího s touto výzvou, a nikoliv z namítaných pochybení u jednotlivé výzvy dovozovat nezákonnost zavedeného dynamického nákupního systému jako celku, když se proti zadávacím podmínkám samotného DNS nevymezil v okamžiku, kdy k tomu měl příležitost, tedy ve lhůtě podle § 242 odst. 1 zákona, počínaje od seznámení se se zadávací dokumentací DNS.
49. Při hodnocení postupu Úřadu rovněž nelze odhlédnout od toho, jaké by byly dopady, pokud by měly být obecně akceptovány závěry vyslovené Úřadem v napadeném rozhodnutí. Sotva lze za žádoucí považovat postup, kdy např. i dlouhodobě uspokojivě fungující dynamický nákupní systém (tj. takový, kde nikdo z účastníků doposud neviděl důvod pro jeho zpochybnění) bude možné napadnout sám o sobě na základě toho, že některý z účastníků považuje za nezákonnou některou z dílčích veřejných zakázek.
50. Navrhovatel tvrdí, že k napadení DNS samotného ho vedla nemožnost domoci se přezkumu postupu zadavatele v jednotlivých výzvách vzhledem ke krátké lhůtě pro podání nabídek. Je pravdou, že v případě lhůty pro podání nabídek v délce trvání 10 dní jsou možnosti přezkumu při zadávání dílčích veřejných zakázek prostřednictvím DNS částečně omezeny s ohledem na možnost uzavření smlouvy v tzv. blokační lhůtě. Nicméně to je výsledkem zákonné konstrukce DNS vycházející z ustanovení § 141 odst. 5 zákona. Zákon přitom (jak ostatně uvádí i sám navrhovatel) disponuje mechanismem, který má zajistit přezkum i v takovém případě – návrhem na uložení zákazu plnění smlouvy podle § 254 odst. 1 písm. d) zákona. K možnému budoucímu postupu zadavatele (tedy při dalších výzvách DNS) není totiž možné přistupovat a priori tak, že se zadavatel opakovaně uchýlí k případnému nezákonnému postupu. Ostatně stěží lze od zadavatele racionálně očekávat, že se bude vystavovat riziku, že jím opatřované plnění bude opakovaně postiženo právě zákazem plnění smlouvy. O relevantní využitelnosti návrhu na uložení zákazu plnění smlouvy vypovídá i to, že ho sám navrhovatel ke smlouvám uzavřeným v návaznosti na výzvu 2-2025 s jednotlivými pověřujícími zadavateli podal, což je mi známo z úřední činnosti.
51. Závěrem tak lze shrnout, že Úřad pochybil, pokud shledal jako včasně podané námitky, které fakticky směřovaly proti zavedenému dynamickému nákupnímu systému, ale nebyly reakcí na seznámení se navrhovatele se zadávací dokumentací DNS (když lhůta pro podání námitek uplynula), ale směřovaly proti podmínkám dílčí výzvy v rámci zavedeného DNS. V takové situaci lze domnělé porušení zákona zadavatelem ve smyslu ustanovení § 242 odst. 1 zákona spatřovat pouze ve vztahu k tomu, co učinil v souvislosti se zadáváním konkrétní veřejné zakázky v rámci zavedeného DNS. Vzhledem k tomuto pochybení považuji za nutné výrok II napadeného rozhodnutí zrušit a věc v jeho rozsahu vrátit Úřadu k novému projednání. Úřad pak při novém projednání posoudí to, zda návrhu navrhovatele předcházely řádně a včas podané námitky v souladu s výše uvedeným závěrem.
VIII. Závěr
52. S ohledem na výše uvedené jsem dospěl k závěru, že výrok II napadeného rozhodnutí je nezákonný, a to v intenzitě odůvodňující jeho zrušení, neboť výrok II napadeného rozhodnutí spočívá v nesprávném právním posouzení, pokud jde o včasnost podání námitek navrhovatele, které předcházely návrhu. Byly tak splněny podmínky předvídané § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu, a proto se napadené rozhodnutí ruší a věc se vrací Úřadu k novému projednání, neboť uvedené vady napadeného rozhodnutí není možné zhojit jinak než novým rozhodnutím ve věci. Úřad je při novém rozhodování vázán právním názorem vysloveným v tomto rozhodnutí.
53. V případě výroku I jsem důvody pro jeho zrušení neshledal, a naopak jsem dospěl k závěru, že jím Úřad rozhodnul správně a v souladu se zákonem. Výrok I napadeného rozhodnutí tak potvrzuji a podaný rozklad navrhovatele v jeho rozsahu zamítám.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona nelze dále odvolat
otisk úředního razítka
doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Obdrží
1. Česká republika – Ministerstvo financí, Letenská 525/15, Malá Strana, 118 00 Praha 1
2. T-Mobile Czech Republic a.s., IČO 64949681, se sídlem Tomíčkova 2144/1, Chodov, 148 00 Praha 4
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] Pro posouzení zákonnosti postupu zadavatele je rozhodné znění zákona účinné v okamžiku zahájení zadávacího řízení. Postup předsedy Úřadu ve správním řízení se řídí právními předpisy účinnými ke dni zahájení správního řízení.
[2] Viz usnesení sp. zn. ÚOHS-R0016/2026/VZ, č. j. ÚOHS-09345/2026/161 ze dne 11. 3. 2026.
[3] Samotné zavedení DNS totiž není zadávacím řízením, ale zvláštním postupem dle části šesté zákona. Veřejná zakázka je pak zadávána až na základě jednotlivých výzev, tedy až prostřednictvím výzvy je realizováno zadávací řízení. Pokud se tedy navrhovatel domáhal zrušení zadávacího řízení, domáhal se tak pouze zrušení postupu dle konkrétní výzvy, nikoliv celého DNS.
[4] Všechna zvýraznění v tomto odstavci provedena předsedou Úřadu.