číslo jednací: 05585/2026/500
spisová značka: S0989/2025/VZ

• Instance: I.
• Věc: Dynamický nákupní systém na poskytování mobilních telekomunikačních služeb
• Účastníci:
  1. Česká republika – Ministerstvo financí
  2. T-Mobile Czech Republic a.s.
• Typ správního řízení: Veřejná zakázka
• Výrok: § 257 písm. h) zákona č. 134/2016 Sb.; § 265 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb.
• Rok: 2025
• Datum nabytí právní moci: 1. 4. 2026 (výrok I. rozhodnutí)
• Související rozhodnutí: 05585/2026/500; 12066/2026/161

Spisová značka:  ÚOHS-S0989/2025/VZ Číslo jednací:      ÚOHS-05585/2026/500

Brno 10. 2. 2026

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, ve správním řízení zahájeném dne 16. 12. 2025 na návrh z téhož dne, jehož účastníky jsou

• centrální zadavatel – Česká republika – Ministerstvo financí, IČO 00006947, se sídlem Letenská 525/15, Malá Strana, 118 00 Praha 1,
• navrhovatel – T-Mobile Czech Republic a.s., IČO 64949681, se sídlem Tomíčkova 2144/1, Chodov, 148 00 Praha 4,

ve věci přezkoumání úkonů cit. centrálního zadavatele učiněných v rámci dynamického nákupního systému s názvem „Dynamický nákupní systém na poskytování mobilních telekomunikačních služeb“, který byl zaveden v zadávacím řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 7. 2. 2025 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 10. 2. 2025 pod ev. č. Z2025-008298 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 10. 2. 2025 pod ev. č. 90359-2025,

rozhodl takto:

I.

Správní řízení vedené ve věci návrhu navrhovatele – T-Mobile Czech Republic a.s., IČO 64949681, se sídlem Tomíčkova 2144/1, Chodov, 148 00 Praha 4 – ze dne 16. 12. 2025 na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů centrálního zadavatele – Česká republika – Ministerstvo financí, IČO 00006947, se sídlem Letenská 525/15, Malá Strana, 118 00 Praha 1 – učiněných v rámci dynamického nákupního systému s názvem „Dynamický nákupní systém na poskytování mobilních telekomunikačních služeb“, který byl zaveden v zadávacím řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 7. 2. 2025 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 10. 2. 2025 pod ev. č. Z2025-008298 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 10. 2. 2025 pod ev. č. 90359-2025, se v rozsahu odpovídajícímu té části návrhu, ve které cit. navrhovatel brojí proti veřejné zakázce „Dynamický nákupní systém na poskytování mobilních telekomunikačních služeb – Výzva 2-2025“ uveřejněné na profilu zadavatele pod systémovým číslem P25V00000128, zadávané na základě „Výzvy k podání nabídky“ ze dne 14. 11. 2025 v cit. dynamickém nákupním systému, tj. v rozsahu námitek týkajících se

• problematiky pokrytí mobilním signálem,
• charakteru plnění jakožto opakovaného plnění a
• konkrétních aspektů, pro které cit. navrhovatel považuje plnění poptávané v rámci cit. veřejné zakázky zadávané v rámci cit. dynamického nákupního systému za nestandardní, tedy
• zřízení společné virtuální sítě (VPN),
• požadavku na přidělení obchodního zástupce,
• úrovně zákaznické podpory,
• výměny nebo neomezené suspendace SIM zdarma,
• zajištění prioritního volání při krizových stavech,
• komplexního portfolia služeb zahrnujícího hlasové služby s různými parametry, datové služby s odlišnými datovými limity a rychlostmi, roamingové služby s individuálně nastavenými podmínkami, SMS a MMS služby a další doplňkové služby,
• požadavků na správu služeb a
• požadavku na flexibilní škálování služeb bez garance minimálního odběru

podle § 257 písm. h) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, zastavuje, neboť návrhu v této části nepředcházely řádně a včas podané námitky.

II.

Návrh navrhovatele – T-Mobile Czech Republic a.s., IČO 64949681, se sídlem Tomíčkova 2144/1, Chodov, 148 00 Praha 4 – ze dne 16. 12. 2025 na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů centrálního zadavatele – Česká republika – Ministerstvo financí, IČO 00006947, se sídlem Letenská 525/15, Malá Strana, 118 00 Praha 1 – učiněných v rámci dynamického nákupního systému s názvem „Dynamický nákupní systém na poskytování mobilních telekomunikačních služeb“, který byl zaveden v zadávacím řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 7. 2. 2025 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 10. 2. 2025 pod ev. č. Z2025-008298 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 10. 2. 2025 pod ev. č. 90359-2025, se s výjimkou té části, ve vztahu ke které bylo správní řízení zastaveno dle výroku I. tohoto rozhodnutí, podle § 265 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, zamítá, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.

Odůvodnění

I.               Postup zadavatele

1.             Centrální zadavatel – Česká republika – Ministerstvo financí, IČO 00006947, se sídlem Letenská 525/15, Malá Strana, 118 00 Praha 1 (dále jen „zadavatel“ či „centrální zadavatel“) – zahájil dne 7. 2. 2025 odesláním oznámení o zahájení zadávacího řízení k uveřejnění zadávací řízení za účelem zavedení dynamického nákupního systému s názvem „Dynamický nákupní systém na poskytování mobilních telekomunikačních služeb“, přičemž předmětné oznámení bylo uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 10. 2. 2025 pod ev. č. Z2025-008298, a v Úředním věstníku Evropské unie téhož dne pod ev. č. 90359-2025 (dále jen „DNS“).

2.             Podle čl. 3 „Veřejné zakázky zadávané v DNS“ odst. 3.8 zadávací dokumentace pro zavedení DNS č.j. MF-6571/2025/6601-2 (dále jen „zadávací dokumentace DNS“) činí předpokládaná hodnota DNS 1 000 000 000 Kč bez DPH.

3.             Podle čl. 3 „Veřejné zakázky zadávané v DNS“ odst. 3.2 zadávací dokumentace DNS bude předmětem veřejných zakázek zadávaných v DNS poskytování hlasových a datových telekomunikačních služeb pro pověřující zadavatele.

4.             DNS byl zaveden dne 20. 3. 2025, kdy bylo současně všem účastníkům doručeno oznámení o zařazení do dynamického nákupnímu systému.

5.             Dne 14. 11. 2025 zadavatel na profilu zadavatele uveřejnil dokument „Výzva k podání nabídky“ ze dne 14. 11. 2025, č.j. MF-56808/2025/6601-2, kterým vyzval dodavatele zařazené v DNS k podání nabídky do veřejné zakázky „Dynamický nákupní systém na poskytování mobilních telekomunikačních služeb – Výzva 2-2025“ uveřejněné na profilu zadavatele pod systémovým číslem P25V00000128 (dále jen „veřejná zakázka“ nebo „výzva 2-2025“).

6.             Dne 24. 11. 2025 doručil navrhovatel – T-Mobile Czech Republic a.s., IČO 64949681, se sídlem Tomíčkova 2144/1, Chodov, 148 00 Praha 4 (dále jen „navrhovatel“) – zadavateli prostřednictvím elektronického nástroje žádost o vysvětlení zadávací dokumentace z téhož dne, na niž zadavatel reagoval prostřednictvím „Vysvětlení Výzvy k podání nabídky č. 1“ ze dne 25. 11. 2025 (dále jen „vysvětlení 1“). Zadavatel v rámci vysvětlení 1 mj. prodloužil lhůtu pro podání nabídek tak, že nově namísto do 25. 11. 2025 do 10:00 hod měli dodavatelé možnost podávat nabídky do 25. 11. 2025 do 15:00 hod.

7.             Dne 25. 11. 2025 podává navrhovatel námitky z téhož dne (dále jen „námitky 2“) a ještě tentýž den podává navrhovatel další námitky, rovněž datované 25. 11. 2025, kterými doplnil námitky 2 (dále jen „námitky 3“). [1]

8.             O námitkách 2 a námitkách 3 zadavatel rozhodl dvěma samostatnými rozhodnutími ze dne 10. 12. 2025, která byla navrhovateli doručena prostřednictvím datové schránky téhož dne (dále jen „rozhodnutí o námitkách 2“ a „rozhodnutí o námitkách 3“).

9.             Vzhledem k tomu, že navrhovatel nesouhlasil s důvody uvedenými v rozhodnutích o námitkách 2 a 3, podal dne 16. 12. 2025 k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) návrh na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele z téhož dne.

II.             Obsah návrhu

10.         Podaným návrhem navrhovatel brojí proti postupu zadavatele v zavedeném DNS, kdy namítá, že zadavatel v rámci DNS zadává vysoce individualizované a komplexní plnění, které není běžné ani obecně dostupné, což je v zásadním rozporu s ustanovením § 138 odst. 1 zákona. Navrhovatel je toho názoru, že zadavatel parametry plnění stanovuje ad-hoc pro jednotlivé výzvy zadávané v rámci DNS, což má vést k tomu, že jsou veřejné zakázky zadávány bez soutěže jedinému dodavateli. Navrhovatel tedy brojí proti zadávacím podmínkám, na základě kterých zadavatel DNS zavedl a využívá.

11.         Konkrétně pak navrhovatel uvádí, že zadávací dokumentace DNS obsahuje pouze obecný rámcový popis předmětu plnění jednotlivých veřejných zakázek bez bližší specifikace a neobsahuje žádné obchodní ani smluvní podmínky. Zadavatel předmět plnění a smluvní podmínky konkretizuje až v rámci jednotlivých výzev k plnění, přičemž až z nich navrhovateli vyplynulo, že zadavatel využívá DNS v rozporu se zákonem, když se v rámci jednotlivých výzev zadávaných na základě DNS liší jak požadavky na poptávané služby, tak okruh a potřeby pověřujících zadavatelů.

12.         Navrhovatel zastává názor, že existují dvě podmínky pro zavedení DNS. První, subjektivní podmínka spočívá v tom, že předmětem plnění musí být takové služby, které konkrétní zadavatel běžně potřebuje ke své činnosti, tj. jsou pro zadavatele běžnou a opakovanou potřebou, kterou je objektivně schopen doložit, a zároveň se nesmí jednat o rozsáhlé či atypické zakázky, a druhá, objektivní podmínka pak spočívá v tom, že se jedná o plnění, které je na trhu běžně dostupné, tedy že služby jsou nabízeny více dodavateli ve smyslu standardních katalogových služeb, nikoliv podle konkrétní zadávací dokumentace, bez nutnosti splňovat zvláštní podmínky účasti. Navrhovatel má za to, že ani jedna z jím uvedených podmínek není v daném případě naplněna. Ve vztahu k množství dodavatelů navrhovatel uvádí, že trh mobilních operátorů je velmi specifický a limitovaný, nicméně i z tohoto omezeného okruhu se DNS reálně účastní pouze jediný dodavatel (navrhovatel byl v případě veřejné zakázky vyloučen a poslední relevantní dodavatel na trhu ani neprojevil zájem se DNS účastnit). Navrhovatel nesouhlasí se závěrem zadavatele, podle kterého by otevřené řízení nerozšířilo okruh potenciálních dodavatelů, jelikož otevřených řízení se pravidelně účastní jak navrhovatel, tak i dodavatel, který neměl zájem být do DNS zařazen. K tomu navrhovatel dále cituje z rozhodovací praxe soudů.

13.         Ve vztahu k obecně dostupnému plnění navrhovatel také cituje z rozhodovací praxe, podle které nelze podmínku běžné potřeby posuzovat z hlediska toho, co je ve společnosti obecně považováno za běžnou potřebu, ale je nutné na předmět plnění nahlížet v kontextu jednotlivého zadavatele a konkrétních podmínek zadání. To však podle navrhovatele v právě řešeném případě není možné, neboť je okruh pověřujících zadavatelů vymezen široce, tj. jako veškeré subjekty veřejnoprávního charakteru se sídlem v České republice.

14.         Podle názoru navrhovatele v sobě podmínka na dostupnost plnění zahrnuje i předpoklad, že dodání služby není ničím podmíněno a dodavatelé jsou schopni se DNS účastnit bez dalšího, což však jednotlivé výzvy zadavatele nesplňují, jelikož jsou podmínky obou dosud vyhlášených výzev zcela nestandardní.

15.         Navrhovatel uvádí, že skupina firemních zákazníků může disponovat různým počtem SIM karet, kdy velká většina těchto zákazníků bude disponovat formulářovou smlouvou se standardními službami, přičemž takové služby lze bez pochyby soutěžit v rámci DNS. Pouze ti největší zákazníci budou mít individualizovanou smlouvu, což se standardně soutěží v rámci otevřeného řízení. Navrhovatel poukazuje na skutečnost, že v rámci první výzvy bylo požadováno cca 500 SIM karet a v druhé výzvě pak cca 1300 SIM karet pro celkem 7 organizací, což v průměru odpovídá 200 SIM karet na 1 organizaci. Z tohoto pohledu je možné dle navrhovatele poptávat standardní služby za standardních podmínek, přičemž by nebylo potřeba zadávat veřejnou zakázku. Nicméně i pro tyto jednotlivé (pověřující) zadavatele centrální zadavatel požaduje vysoce individualizované podmínky plnění, které se v každé výzvě liší.

16.         Navrhovatel je toho názoru, že standardizované služby, jako je neomezený hlasový tarif nebo datový tarif s FUP 3 GB, zadavatel přizpůsobuje specifickým požadavkům a smluvním podmínkám konkrétní výzvy podle okruhu pověřujících zadavatelů. V tomto ohledu dle navrhovatele nelze využít standardní ceníky ani všeobecné obchodní podmínky, a tudíž nelze takové služby považovat za standardní a obecně dostupné, jelikož jsou individualizovány na základě jednotlivých výzev učiněných v rámci DNS. V tomto kontextu navrhovatel rovněž poukazuje na skutečnost, že s takto individualizovanými požadavky souvisí i individuální vyhodnocení podmínek jednotlivých výzev a následná kalkulace nabídkových cen, čehož nelze dosáhnout v tak krátké lhůtě (dle navrhovatele reálně 4 pracovní dny), kterou zákon sice umožňuje, nicméně v tomto konkrétním případě fakticky znemožňuje podání nabídek a zároveň prokazuje nevhodnost použití dynamického nákupního systému. Uvedené navrhovatel hodnotí jako rozporné se zásadou přiměřenosti, jakožto hlavním principem zákona.

17.         Navrhovatel nestandardnost požadovaných služeb demonstruje na několika konkrétních aspektech, které mají prokazovat, že se nejedná o standardní katalogové telekomunikační služby, ale o specifické požadavky, které nejsou na trhu běžně dostupné bez individuálního přizpůsobení.

18.         Za zásadní faktor navrhovatel označuje vyloučení použití jeho všeobecných obchodních podmínek, které jsou součástí většiny uzavíraných smluv, jelikož ty umožňují administraci velkého počtu smluv. Vzhledem k jednotnému nastavení smluvních podmínek, zákaznické péče, spisové služby k evidenci smluv, fakturace atp. tyto, jako takové, vyhovují objektivní podmínce dynamického nákupního systému. Naproti tomu stojí smlouvy uzavírané v režimu zákona, které jsou typickým příkladem smluv nevhodných pro použití v rámci dynamického nákupního systému, jelikož jde o smlouvy individualizované a technicky specifické, přičemž podmínky jednotlivých výzev jsou nastaveny odlišně.

19.         Za specifické požadavky, které nelze označit jako běžné, navrhovatel označuje extrémně krátké reakční doby, vysoké sankce, které nereflektují objem plnění, zřízení společné virtuální privátní sítě (VPN), přidělení obchodního zástupce, úroveň zákaznické podpory jako např. výměna SIM zdarma nebo neomezená suspendace SIM karty zdarma.

20.         Ve vztahu k VPN navrhovatel uvádí, že ta je dostupná jen v odůvodněných případech pro majetkově provázané subjekty, přičemž je navíc určena jen pro nadřazeného zřizovatele (typicky např. ministerstvo, kraj nebo město), který stanovuje její podmínky. Podmínky pro VPN, které zadavatel požaduje ve výzvě 2-2025, nebyly součástí předem vymezeného předmětu poptávaných služeb v DNS, přičemž se nejedná o běžné, obecně dostupné plnění.

21.         Navrhovatel dále poukazuje na požadavek na zajištění prioritního volání při krizových stavech, které pro většinu účastníků na trhu není běžně dostupné a podléhá specifickému provozu. Tato služba není standardní součástí katalogových nabídek operátorů a vyžaduje splnění specifických požadavků stanovených právními předpisy.

22.         Ve vztahu k hlasovým a datovým službám navrhovatel uvádí, že tyto služby mají být poskytovány pro skupinu pověřujících zadavatelů, přičemž každý z nich má zcela odlišné potřeby, a tudíž požadavky na strukturu tarifů. Standardní katalogová nabídka neumožňuje takovou míru individualizace pro každého pověřující zadavatele zvlášť, přičemž se všemi pověřujícími zadavateli má být uzavřena tatáž smlouva, aniž by byly zohledněny konkrétní potřeby jednotlivých pověřujících zadavatelů.

23.         Požadavky na správu služeb dle navrhovatele rovněž vykazují vysokou míru individualizace, kdy je požadován komplexní systém správy uživatelů a služeb. Takové služby však nejsou součástí standardních katalogových nabídek a nejsou tedy běžně dostupné.

24.         Za nestandardní službu považuje navrhovatel rovněž požadavek na flexibilní škálování služeb bez garance minimálního odběru v kombinaci se širokými sankčními mechanismy. Pověřující zadavatel tak vůbec nemusí dodavatele vyzvat k zahájení plnění, přičemž navrhovatel v případě, že uzavře smlouvu, musí být ve velmi krátké době připraven začít poskytovat službu od nuly až po tisíce SIM karet. To však vyžaduje alokaci značných kapacit na straně dodavatele, aniž by dodavatel měl garantováno jejich využití, což není standardní praxí na trhu. Zakotvením minimálního odběru služeb je dodavateli rovněž garantována jistá míra návratnosti investic do infrastruktury a zákaznické podpory.

25.         Další zásadní rozpor navrhovatel spatřuje ve fixaci cen na celou dobu trvání smlouvy, tedy fixaci cen na 48 měsíců, aniž by byla připuštěna možnost jejich úpravy např. prostřednictvím inflační doložky.

26.         Jako problematickou vnímá navrhovatel také otázku pokrytí mobilním signálem, jelikož to vyžaduje individuální řešení pro každého pověřujícího zadavatele. Zadavatel stanovil požadavky na pokrytí velice obecně, nicméně z logiky věci musí navrhovatel zajistit pokrytí i ve vnitřku budov, kde pověřující zadavatelé sídlí. Tato místa však navrhovatel předem nezná. Pakliže nebude dodržena kvalita pokrytí, pověřující zadavatel vůbec nemusí dodavatele vyzvat k zahájení plnění, jelikož v případě nedostatečného pokrytí nemají jednotliví zadavatelé důvod službu navrhovatele využívat. Zajištění takového pokrytí však vyžaduje projektovou a administrativní činnost v každé konkrétní lokalitě, což není standardní katalogová služba, ale individuální technické řešení vyžadující předchozí analýzu a investice. Standardně zákazník v rámci vyjednávání specifikuje kritické lokality, přičemž dodavatel provede měření pokrytí a případně navrhne technické řešení pro zajištění pokrytí, přičemž náklady na toto pokrytí jsou zahrnuty do nabídkové ceny a zajištěny minimálním odběrem po pevně stanovenou dobu. V případě DNS však navrhovatel nemá možnost ani časový prostor předem identifikovat kritické lokality a provést měření a tím pádem zahrnout náklady do nabídkové ceny, jelikož konkrétní adresy nejsou známy a počet pověřujících zadavatelů, kteří skutečně dodavatele vyzvou k zahájení plnění, je nejistý.

27.         Výše uvedeným navrhovatel demonstruje, že předmětem veřejné zakázky není dle jeho názoru běžně dostupné katalogové plnění ve smyslu § 138 odst. 1 zákona, ale vysoce individualizované plnění, které musí být navrženo na míru konkrétním potřebám jednotlivých pověřujících zadavatelů. Takové plnění pak vyžaduje dle názoru navrhovatele individuální přípravu vč. kalkulace nabídkové ceny, pročež příprava a podání nabídky zabere více času než 10 dnů stanovených zadavatelem v jednotlivých výzvách.

28.         Navrhovatel je navíc toho názoru, že nelze hovořit o opakovaném plnění, když návrh smlouvy na veřejnou zakázku je koncipován na délku trvání 48 měsíců, přičemž DNS je zaveden do 1. 4. 2035. V tomto případě proběhne soutěž pro pověřující zadavatele maximálně třikrát za celou dobu trvání DNS. V praxi se smlouvy běžně uzavírají na období 36 – 48 měsíců, přičemž na delší období se uzavírá proto, že se jedná o smlouvy s individuálním charakterem, přizpůsobené konkrétním potřebám subjektu. Uzavíraní kratších smluv by mohlo lépe vyhovět DNS z pohledu nároku na opakovatelnost, nicméně taková délka nedává z pohledu využívání telekomunikačních služeb smysl. Nadto nelze o telekomunikačních službách hovořit jako o opakovaném plnění, když ty mohou být poskytovány neustále.

29.         Navrhovatel dospívá k závěru, že telekomunikační služby tak, jak je vymezil zadavatel v DNS, nelze považovat za opakované plnění vhodné pro zadávání v rámci dynamického nákupního systému.

30.         Navrhovatel proto uvádí, že v daném případě se nejedná o standardizované služby, které by byly vhodné pro zadávání v rámci dynamického nákupního systému, jelikož v kvalifikační fázi nebyly zafixovány parametry poptávaných služeb ani smluvní podmínky, přičemž jsou soutěženy náhodně poskládané skupiny pověřujících zadavatelů. Zásadním důkazem pro nesplnění podmínek pro využití DNS je podle navrhovatele absence rozsáhlé hospodářské soutěže. Navrhovatel konstatuje, že v daném případě vůbec k hospodářské soutěži nedochází, když v rámci zadávání veřejné zakázky zůstala pouze jediná platná nabídka.

31.         Skutečnost, že zadavatel nepřípustně individualizuje služby pro jednotlivé pověřující zadavatele, navrhovatel prokazuje tím, že skladba poptávaných tarifů se liší mezi jednotlivými výzvami v rámci DNS, jakož i tím, že zadavatel požaduje další služby jako APN a IP adresy.

32.         Navrhovatel tedy uzavírá, že dle jeho názoru zadavatel zavedl DNS, který je v rozporu s § 138 odst. 1 zákona používán pro pořizování jiného než obecně dostupného plnění, když prostřednictvím výzev je poptáváno specifické individualizované plnění podle požadavků jednotlivých pověřujících zadavatelů, které se s každou výzvou mění. V tomto ohledu se tak nejedná o běžné opakované plnění podle standardních ceníků dodavatelů, které by bylo možno odpovědně nacenit a podat ve lhůtách řádnou nabídku. Navrhovatel rovněž uvádí, že se nejedná o služby, které by měly být opakované, nýbrž se jedná o jednorázové pořízení služeb. Navíc se s každou výzvou mění skladba pověřujících zadavatelů, jejichž potřeby se liší. DNS se tak v důsledku účastní fakticky pouze jediný dodavatel, který získává jednotlivé veřejné zakázky bez soutěže, což svědčí o nefunkčnosti zavedeného DNS.

33.         Navrhovatel proto navrhuje, aby Úřad zjednal nápravu nezákonného stavu tak, že podle ustanovení § 263 odst. 3 uloží zadavateli zákaz v zavedeném DNS zadávat veřejné zakázky.

34.         Závěrem navrhovatel rovněž navrhuje, aby Úřad vydal předběžné opatření, kterým bude zadavateli uloženo zdržet se zadávání dalších veřejných zakázek v DNS do doby, než bude ve věci pravomocně rozhodnuto. K tomu navrhovatel uvádí, že způsob zadávání zadavatele nelze efektivně napadnout, když i přes nesprávně zvolený DNS může zadavatel uzavírat smlouvu na veřejnou zakázku, přestože byly podány námitky. Navrhovatel má za to, že vydání předběžného opatření je odůvodněné, ale i potřebné, jelikož je nutné zadavateli zabránit v zadávání dalších veřejných zakázek v DNS, než bude věc Úřadem řádně prošetřena.

III.           Průběh správního řízení

35.         Úřad obdržel návrh dne 16. 12. 2025 a tímto dnem bylo podle § 249 zákona ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zahájeno správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele.

36.         Účastníky správního řízení podle § 256 zákona jsou:

• zadavatel a
• navrhovatel.

37.         Zahájení správního řízení oznámil Úřad jeho účastníkům přípisem ze dne 18. 12. 2025.

Sdělení zadavatele k návrhu na vydání předběžného opatření

38.         Dne 18. 12. 2025 obdržel Úřad od zadavatele přípis, ve kterém se zadavatel dotazuje, zda má být součástí předložené dokumentace pouze dokumentace k zavádění dynamického nákupního systému nebo i dokumenty k zadávání jednotlivých výzev.

39.         Dále zadavatel žádá o potvrzení, že lhůta uvedená v § 252 odst. 1 zákona nemá pro centrálního zadavatele důsledky v oblasti koncentrace řízení ve smyslu, že po jejím uplynutí již nelze uvádět dříve neuvedené skutečnosti.

40.         V přípisu zadavatel dále uvádí, že v roce 2025 nebude ze strany zadavatele v DNS vyhlašována žádná nová výzva a zároveň žádné zadávání neprobíhá. Zadavatel má za to, že v aktuální situaci není zapotřebí, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků. Vydáním předběžného opatření by bylo nepřiměřené z toho důvodu, že zadání veřejných zakázek lze předejít i méně invazivním zásahem do postupů centrálního zadavatele, např. zákazem uzavřít smlouvu u konkrétní veřejné zakázky. Skutečnost, že se navrhovatel nestal vybraným dodavatelem, není legitimním důvodem pro vydání předběžného opatření.

Další průběh správního řízení

41.         Přípisem ze dne 19. 12. 2025 Úřad zadavateli sdělil, že požaduje zaslání jak dokumentace o zadávacím řízení na zavedení DNS, tak dokumentace související s jednotlivými veřejnými zakázkami zadávanými v rámci DNS. K otázce koncentrace řízení kromě skutečností uvedených v oznámení o zahájení správního řízení Úřad odkázal rovněž na závěry Nejvyššího správního soudu učiněné v rozsudku č. j. 3 As 62/2021-55 ze dne 22. 9. 2022.

42.         Dne 23. 12. 2025 Úřad obdržel sdělení od navrhovatele, ve kterém uvádí, že žádné informace nebo skutečnosti, které jsou obsaženy v dokumentaci k veřejné zakázce, navrhovatel nepovažuje za obchodní tajemství ani utajované informace, popř. za skutečnosti, na něž se vztahuje zákonem uložená nebo uznaná povinnost mlčenlivosti.

43.         Dne 29. 12. 2025 Úřad obdržel sdělení, prostřednictvím kterého zadavatel zpřístupnil Úřadu dokumentaci o zadávacím řízení postupem podle ustanovení § 262a zákona, a rovněž vyjádření zadavatele k návrhu z téhož dne.

Vyjádření zadavatele k návrhu ze dne 29. 12. 2025

44.         Dne 29. 12. 2025 obdržel Úřad vyjádření zadavatele k návrhu z téhož dne, ve kterém zadavatel úvodem shrnuje dosavadní průběh a okolnosti zavedení DNS.

45.         Zadavatel je toho názoru, že mobilní telekomunikační služby jsou typickým příkladem běžných a obecně dostupných služeb ve smyslu § 138 odst. 1 zákona, jelikož je potřebuje prakticky každý zadavatel. Jedná se o trvající službu, přičemž se potřeba pořízení těchto služeb opakuje, jelikož zadavatelé nabírají nové zaměstnance a u stávajících se mění jejich preference.

46.         Zadavatel uvádí, že by se Úřad měl nejprve zabývat rozsahem argumentace navrhovatele, jelikož původní tvrzení navrhovatele o nezákonnosti DNS obsažené v námitkách se objevuje toliko ve dvou odstavcích. V tomto ohledu se tak nejedná o mírně rozpracované námitky, nýbrž spíše o extrém, který by Úřad neměl akceptovat. Nadto se jedná o argumenty, které navrhovatel měl možnost uplatnit již v podaných námitkách.

47.         Zadavatel dále uvádí, že považuje námitky 3 navrhovatele (směřující proti DNS) za opožděné. Navrhovatel se o způsobu fungování DNS dozvěděl nejpozději dne 27. 2. 2025, když se seznámil s vysvětlením 1. Navrhovatel tak měl a mohl uplatnit námitky hned, resp. ve lhůtě 15 dnů.

48.         Ve vztahu k nabídce navrhovatele zadavatel uvádí, že tvrzení, podle kterého navrhovatel podal nabídku, „aniž by vyplnil všechny cenové položky“, je zavádějící, jelikož navrhovatel nevyplnil žádnou z cenových položek. Zadavatel proto dospívá k názoru, že skutečným cílem navrhovatele je snaha zamezit využívání DNS.

49.         Zadavatel se neztotožňuje s tvrzením navrhovatele, že jsou veřejné zakázky v rámci DNS zadávány bez soutěže, neboť DNS je po celou dobu trvání otevřený potenciálním dodavatelům. Zadavatel se pouze snaží najít cestu, jak dosáhnout úspor ve veřejné sféře. Ačkoliv bylo původně v plánu zadavatele realizovat předběžné tržní konzultace, ty byly znemožněny požadavkem navrhovatele, aby se zadavatel smluvně zavázal k tomu, že nebude transparentně uveřejňovat výstupy z předběžných tržních konzultací. Nadto skutečnost, že způsob zadávání veřejných zakázek prostřednictvím DNS dodavateli nevyhovuje, není dle názoru zadavatele relevantní. Zadavatel nebude přizpůsobovat smluvní podmínky formulářovým smlouvám jednoho z možných dodavatelů.

50.         Zadavatel zásadně nesouhlasí s tvrzením navrhovatele, že pro zadávání veřejných zakázek v oblasti telekomunikací je DNS nevhodný. Telekomunikační služby podle názoru zadavatele bez pochyby splňují požadavek na obecně dostupné služby na trhu v duchu § 138 zákona. Ty jsou totiž poskytovány více dodavateli, nevyžadují náročné technické řešení ani mimořádné postupy. Zadavatel poptává standardizované služby typu neomezený hlasový tarif, odeslání SMS nebo datový tarif s FUP 3 GB. Takové služby jsou ve standardních cenících všech operátorů. Nebyly poptávány žádné specifické nebo atypické služby ani nebyl dán požadavek na pokrytí konkrétních lokalit či prostor.

51.         Dále zadavatel nesouhlasí s tvrzením, že nezbytnou podmínkou pro využití DNS je, aby plnění bylo nabízeno desítkami až stovkami dodavatelů bez nutnosti splňovat zvláštní podmínky účasti. Takovou podmínku totiž zákon dle zadavatele nestanoví. Ta byla stanovena pouze pro konkrétní dynamický nákupní systém. Navíc zadávání v otevřeném řízení by podle názoru zadavatele okruh potenciálních dodavatelů nijak nerozšířilo.

52.         Podstatou DNS je podle názoru zadavatele flexibilita. Zafixováním parametrů poptávaných služeb ve fázi kvalifikace by zadavatel tuto flexibilitu ztratil, ale zároveň omezil možnost zapojení nových pověřujících zadavatelů, jejichž aktuální potřeby se mohou lišit. Nadto zadavatel uvádí, že věcná působnost zapojených organizací nemá na povahu poptávaných služeb vliv. DNS umožňuje sdružovat jednotlivé zadavatele podle jejich aktuálních potřeb, nikoliv podle oblasti působnosti nebo rozsahu odebíraných služeb či okamžiku ukončení smluv.

53.         Navrhovatel dle zadavatele neuvádí žádné konkrétní služby, ve kterých by se měla projevit jím tvrzená individualizace služeb. Skutečnost, že navrhovatel označí některé oblasti typu fakturace, zadavatel nepovažuje za detailní argumentaci. Nadto je zadavatel toho názoru, že skutečnost, že se nepoužijí všeobecné obchodní podmínky navrhovatele, by měla být ve veřejných nákupech samozřejmá. Navrhovatelem uváděné citace judikatury jsou dle zadavatele nepřiléhavé.

54.         V rámci DNS zadavatel využívá vzor smlouvy, se kterou je navrhovatel velmi dobře seznámen. Jedná se o formulářový text, který byl s navrhovatelem intenzivně projednáván. Pakliže jej navrhovatel nyní neakceptuje, není to vina zadavatele. K tomu zadavatel dále uvádí, že v rámci vyjádření předkládá porovnání smluv ze dvou (dosud vyhlášených) výzev v rámci DNS, ze kterého je zřejmé, že se znění smluv prakticky v ničem neliší.

55.         Zadavatel nepovažuje požadavek na zřízení společné virtuální sítě (dále jen „VPN“) pro 6 pověřujících zadavatelů za neobvyklý nebo nepřiměřený. Tento požadavek odpovídá běžné praxi na trhu, přičemž sám navrhovatel tuto službu ve svých cenících pro korporátní klientelu nabízí, což dle zadavatele nejlépe dokládá, že se jedná o standardní řešení v rámci obchodní nabídky navrhovatele. Zadavatel v rámci výzvy 2 pouze zapracoval požadavek pověřujících zadavatelů na společnou VPN. Nadto zadavatel poukazuje na skutečnost, že Akademie věd ČR je ze služby VPN vyloučena, což dokazuje, že stanovil technické požadavky pouze v nezbytně nutném rozsahu. VPN považuje zadavatel za standard u veřejných zakázek, kterých se účastní více subjektů. Prakticky se jedná pouze o způsob účtování služeb, kdy v rámci označených čísel zadavatel volá zdarma. Nejedná se tedy o žádnou technickou vlastnost.

56.         Pokud jde o smluvní pokuty, tak zadavatel jejich počet nepovažuje za excesivní. V daném případě se jedná o veřejnou zakázku pro 7 pověřujících zadavatelů, čímž se původní jádro námitky, že hrozí souběžná aplikace několika desítek smluvních pokut vytrácí.

57.         Ve vztahu k službě prioritního volání zadavatel uvádí, že taková služba nebyla vůbec poptávána. Povinnost poskytování takové služby vyplývá pro navrhovatele z právních předpisů.

58.         Podle názoru zadavatele navrhovatel ve vztahu k individualizaci veřejných zakázek v rámci DNS argumentuje pouze obecně. Hlasové, datové, SMS a MMS služby zadavatel rozhodně nepovažuje za komplexní a technicky složité plnění. Stejného názoru je zadavatel ve vztahu k potvrzení objednávky druhou smluvní stranou, kdy argumentuje, že žádný komplexní systém správy uživatelů poptáván není.

59.         Garanci minimálního odběru služeb považuje zadavatel za nezákonný požadavek, který je také v rozporu s principy 3E. Neexistuje důvod, proč by se měla veřejná organizace zavazovat k placení za službu, kterou třeba vůbec nebude v budoucnu potřebovat. V tomto ohledu nelze zadavatele k takové garanci nutit. K tomu zadavatel odkazuje na rozhodovací praxi Nejvyššího správního soudu. Nastavení smluvních podmínek náleží do gesce zadavatelů a v tomto ohledu se nejedná o žádný extrém, který by vedl k porušení zásady přiměřenosti. Totéž zadavatel vztahuje k argumentaci navrhovatele týkající se absence inflační doložky.

60.         K problematice pokrytí zadavatel uvádí, že žádné takové požadavky nebyly stanoveny, jelikož jsou obtížně vymahatelné. Úroveň pokrytí území či populace zadavatel považuje za parametr kvality poskytovaných služeb. Zadavatel definoval požadavek tak, aby byl jednoduše ověřitelný podle údajů Českého telekomunikačního úřadu. Zadavatel očekává a předpokládá, že pokrytí v krajských městech a v hlavním městě – tedy v lokalitách sídel pověřujících zadavatelů – bude dostačující u všech operátorů. K argumentaci navrhovatele, podle které nebyly navrhovateli známy lokality pověřujících zadavatelů, zadavatel uvádí, že sídla pověřujících zadavatelů lze zjistit během několika okamžiků na internetu.

61.         Podle zadavatele navrhovatel ztotožňuje vlastní katalog služeb s běžnou dostupností služeb, přičemž je zjevné, že navrhovatel preferuje soutěž formou zadávacího řízení.

62.         Zadavatel dále uvádí, že u mobilních telekomunikačních služeb existuje v České republice oligopolní trh s pouze třemi relevantními dodavateli. Virtuální operátoři se do veřejných zakázek dle zkušeností zadavatele nehlásí. V tomto ohledu by použití otevřeného řízení na situaci nic nezměnilo.

63.         Argumentace navrhovatele k fixaci cen v uzavíraných smlouvách není podle zadavatele v rozporu s účelem DNS ani odbornou literaturou. Taková praxe může být pro navrhovatele pouze nevýhodná.

64.         Ve vztahu k délce trvání smlouvy zadavatel odkazuje na navrhovatelem odkazovanou „dobrou praxi“, ve které se navrhovatel bez problémů zavázal k totožné délce trvání smlouvy.

65.         Závěrem zadavatel uvádí, že návrh je dle jeho názoru nedůvodný. Zadavatel je přesvědčen, že postupuje v souladu se zákonem a svými interními předpisy. Zadavatel rovněž požaduje, aby Úřad zamítnul návrh na vydání předběžného opatření. Faktické vypnutí DNS na základě návrhu, kterému nepředcházely včas podané námitky a se kterým byla spojena pouze kauce 100 000 Kč, by bylo ze strany Úřadu neproporcionální. Navrhovatel je v DNS zařazen a pokud by měl být poškozen např. nepřiměřeně krátkou lhůtou pro podání nabídek, může návrh na vydání předběžného opatření podat znovu. Oproti tomu plošný zákaz zadávání veřejných zakázek v DNS může poškodit desítky zadavatelů, kteří potřebují veřejné zakázky flexibilně zadávat. Zadavatel proto navrhuje, aby Úřad návrh navrhovatele zamítl z důvodu, že mu nepředcházely řádně a včas podané námitky. Pokud by však Úřad dospěl k závěru, že námitky byly včas podány, pak by měl návrh zamítnout, protože nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.

Další průběh správního řízení

66.         Dne 7. 1. 2026 Úřad účastníkům řízení zaslal sdělení k oznámení o zahájení správního řízení, ve kterém informoval o tom, že při shromažďování podkladů pro rozhodnutí a seznámení se s nimi zjistil, že v oznámení o zahájení správního řízení ze dne 18. 12. 2025 došlo k nepřesnému označení zadávacího řízení, kterého se správní řízení týká. Úřad dále doplnil, že předmět správního řízení je vymezen obsahem návrhu navrhovatele ze dne 16. 12. 2025, kdy z okolností šetřeného případu je zřejmé, že předmětem správního řízení je postup zadavatele v zavedeném dynamickém nákupním systému, konkrétně pak zákonnost zadávacích podmínek obsažených v jeho zadávací dokumentaci, nikoliv postup zadavatele při zadávání konkrétní veřejné zakázky (výzvy 2-2025) v rámci zavedeného dynamického nákupního systému.

67.         Dne 13. 1. 2026 Úřad vydal rozhodnutí o předběžném opatření, ve kterém zamítl žádost navrhovatele ze dne 16. 12. 2025 o nařízení předběžného opatření, kterým by měl být zadavateli uložen zákaz zadávání veřejných zakázek v DNS, a to s odůvodněním, že v době podání žádosti běží šedesátidenní zákonná blokační lhůta, ve které zadavatel v rámci návrhem napadeného DNS nesmí uzavřít žádnou smlouvu na plnění veřejné zakázky. Úřad dospěl k závěru, že pakliže navrhovatel svým návrhem brojí proti DNS jako celku, je tzv. blokační lhůtou podle § 246 odst. 1 písm. d) zákona blokováno uzavírání smluv v rámci daného DNS jako celku.  

68.         Usnesením ze dne 20. 1. 2026 určil Úřad zadavateli lhůtu k provedení úkonu – podání informace Úřadu o dalších úkonech, které zadavatel provede v šetřeném DNS v průběhu správního řízení, a zaslání příslušné dokumentace o zadávacím řízení ve smyslu § 216 odst. 1 a 4 zákona pořízené v souvislosti s provedenými úkony.

Vyjádření zadavatele k návrhu II ze dne 22. 1. 2026

69.         Dne 22. 1. 2026 obdržel Úřad vyjádření zadavatele k návrhu II z téhož dne, ve kterém zadavatel opět stručně shrnuje dosavadní průběh řízení a uvádí, že zadavatel považuje za nutné se vyjádřit k nově formulovanému předmětu správního řízení, o kterém byl zadavatel informován opravným sdělením Úřadu ze dne 7. 1. 2026.

70.         Zadavatel uvádí, že po zavedení DNS provedl pouze úkony spočívající v zadání dvou veřejných zakázek, přičemž u obou přichází do úvahy pouze řízení o návrhu na zákaz plnění smlouvy, případně řízení o přestupku. V běžném návrhovém řízení neexistuje žádný postup, který by bylo možné přezkoumávat. V tomto ohledu zadavatel dospívá k závěru, že je na místě správní řízení zastavit pro bezpředmětnost, jelikož Úřad již nemůže přijmout žádné nápravné opatření.

71.         Zadavatel má za to, že návrh navrhovatele je opožděný, jelikož se domáhá uložení zákazu zadávání veřejných zakázek v DNS, přičemž však takový zákaz lze uplatnit pouze při nezákonném stanovení zadávacích podmínek v zadávacím řízení, kterým se DNS zaváděl. V tomto ohledu je nutno uvést, že navrhovatel se se zadávacími podmínkami DNS seznámil již v únoru 2025, žádost o účast podal dne 10. 3. 2025 a žádné námitky v zákonné lhůtě nepodal.

72.         Úřad tedy může zahájit řízení z moci úřední, nicméně dodavatel, který neuplatnil námitky včas, tím přichází o možnost napadnout zavedení celého DNS. Pakliže se navrhovatel domáhá zákazu podle § 263 odst. 3 věta druhá zákona, pak měl argumentovat nezákonností zadávací dokumentace DNS. To nicméně navrhovatel neuvádí, jelikož se ocitá zhruba 9 měsíců po uplynutí lhůty pro podání námitek.

73.         Zadavatel zastává názor, že Úřad je podle zákona oprávněn zablokovat celé DNS pouze v případě, kdy je v rozporu se zákonem zavedení samotného DNS (tedy se jedná o nezákonnou zadávací dokumentaci). Při porušení zákona u jednotlivé výzvy však neexistuje žádný racionální důvod zakazovat fungování celého DNS. Individuální pochybení zadavatele by mělo být řešeno individuálně v souladu se zásadou proporcionality.

74.         Nadto zadavatel uvádí, že návrh navrhovatele svým rozsahem násobně překračuje původní námitky, přičemž jeho cílem bylo odůvodnit žádost o vydání předběžného opatření. Zadavatel nesouhlasí se závěry Úřadu, které předestřel v rámci rozhodnutí o zamítnutí předmětného opatření ze dne 13. 1. 2026, nicméně pouze proti odůvodnění rozhodnutí nemůže podat relevantní rozklad.

75.         Zadavatel dospívá k závěru, že návrh navrhovatele nebyl podán včas, a proto nemůže mít důsledky v podobě uplatnění zákazu uzavírat smlouvy v rámci DNS [podle § 246 odst. 1 písm. d) zákona]. Ve vztahu k argumentaci, že návrh se týkal i pozdějších úkonů zadavatele, se uplatní institut nepřípustnosti podání návrhu v zadávacích postupech, kdy již byla uzavřena smlouva.

76.         Pakliže Úřad trvá na vedení správního řízení v rozsahu úkonů učiněných v rámci DNS, pak má zadavatel za to, že Úřad by měl správní řízení zastavit pro bezpředmětnost. Pakliže bylo správní řízení vymezeno navrhovatelem jako návrhem na vydání zákazu podle § 263 odst. 3 věta druhá zákona, pak je dán důvod pro zastavení správního řízení pro opožděnost návrhu. Zadavatel uzavírá, že se dle jeho názoru neuplatní zákaz uzavírání smluv v DNS, ledaže by Úřad zahájil řízení ex officio ve vztahu k zákonnosti zadávací dokumentace zadávacího řízení, ve kterém zadavatel DNS zavedl.

Další průběh správního řízení

77.         Usnesením ze dne 26. 1. 2026 určil Úřad účastníkům řízení lhůtu pro vyjádření se k podkladům rozhodnutí.

78.         Dne 27. 1. 2026 Úřad obdržel od navrhovatele žádost o prodloužení lhůty pro vyjádření k podkladům rozhodnutí o 2 kalendářní dny s odůvodněním, že klíčový odpovědný zaměstnanec čerpá řádnou dovolenou.

79.         Usnesením ze dne 28. 1. 2026 prodloužil Úřad účastníkům řízení lhůtu, ve které se mohou vyjádřit k podkladům rozhodnutí, a to do 4. 2. 2026.

Vyjádření zadavatele k podkladům rozhodnutí

80.         Dne 2. 2. 2026 obdržel Úřad vyjádření zadavatele k podkladům rozhodnutí, ve kterém uvádí svůj nesouhlas s odůvodněním vydaného rozhodnutí o zamítnutí předběžného opatření.

81.         Zadavatel se dále odkazuje na svá předchozí vyjádření a trvá na závěru, že návrh navrhovatele je účelový, obstrukční, opožděný, věcně nedůvodný a nepředcházely mu odpovídající námitky.

Vyjádření navrhovatele k podkladům rozhodnutí

82.         Dne 4. 2. 2026 obdržel Úřad vyjádření navrhovatele k podkladům rozhodnutí, ve kterém uvádí, že zadavatel opakovaně odkazuje na judikaturu, přičemž pomíjí skutečnost, že odkazovaná rozhodnutí se týkala veřejné zakázky zadávané v otevřeném nadlimitním řízení na uzavření rámcové dohody s jediným uchazečem, což je zcela odlišný postup od dynamického nákupního systému. DNS však není zadávacím řízením, jedná se o zvláštní postup pro zadávání veřejné zakázky a aplikovat závěry z jednoho typu řízení na zcela odlišný zadávací postup je nepřípustnou právní ekvilibristikou a zjednodušením, které nemá oporu v zákoně.

83.         Navrhovatel uvádí, že odpovědnost za správnost a úplnost zadávací dokumentace nese výhradně zadavatel a nelze ji přenášet na dodavatele. V tomto ohledu je tedy dle jeho názoru požadavek zadavatele, aby si navrhovatel sám zjišťoval lokality, analyzoval potřeby pokrytí a další specifikace nahodile sestavené skupiny zadavatelů a na základě toho připravil relevantní nabídku, v rozporu se zásadou přiměřenosti.

84.         Navrhovatel je toho názoru, že krátké lhůty v jednotlivých výzvách zadavatel doposud nijak neodůvodnil a ty tak pouze omezují hospodářskou soutěž.

85.         Za stěžejní navrhovatel považuje zejména skutečnost, že zadavatel má možnost v rámci jednotlivých výzev postupovat transparentněji, zejména stanovit delší lhůtu k podání nabídek. Zadavatel však, dle navrhovatele, volí postup na hraně zákona, když výzvu 2-2025 zadavatel zveřejnil v pátek před státním svátkem, takže dodavatelé měli pouze čtyři celé pracovní dny na přípravu nabídky. Dále navrhovatel uvádí, že nenamítá nemožnost použití DNS na soutěžení mobilních služeb, ale pouze to, že zadavatel využívá DNS nezákonným způsobem.

86.         Navrhovatel rovněž dospívá k závěru, že zadavatel evidentně považuje za službu pouze technickou funkcionalitu SIM karty, nicméně pro účely vyhodnocení „běžnosti“ je třeba hodnotit komplexně smluvní a technické podmínky, za kterých má být poskytována.

87.         Navrhovatel upozorňuje na postup zadavatele, který dne 29. 1. 2026 uveřejnil předběžné oznámení ve Věstníku veřejných zakázek, jehož předmětem jsou informace o (nové) připravované výzvě. Cílem zadavatele je patrně snaha o vzbuzení zájmu o účast v DNS u poskytovatele služeb, který v současnosti není účastníkem DNS. Navrhovatel je toho názoru, že zadavatel se snaží nestandardními prostředky zajistit si pro danou výzvu podání více než jedné nabídky.

88.         Podle navrhovatele je problematická skutečnost, že smluvní i technické podmínky nejsou v rámci DNS fixovány, a zadavatel je tedy může stanovit individuálně pro kteroukoli z budoucích výzev. To navrhovatel považuje za nevhodné zejména v kontextu toho, že podmínky musí během pěti pracovních dnů vždy individuálně posoudit, což povazuje za nepřiměřené, a tedy nezákonné.

89.         Ve vztahu k běžnosti služeb navrhovatel uvádí, že mobilní telekomunikační služby poskytované na trhu B2C nebo B2B za standardních, veřejné dostupných obchodních a smluvních podmínek jsou nepochybně běžnou službou. Ve chvíli, kdy však veřejný zadavatel požaduje čerpat tyto služby za jím definovaných specifických podmínek (zejména co do systémové obsluhy a co do specifických sankcí), pak již o běžných službách hovořit nelze.

90.         Navrhovatel zdůrazňuje, že tvrzení zadavatele o tom, že subjekty v resortu Ministerstva zdravotnictví jsou podle usnesení vlády povinny společně nakupovat mobilní telekomunikační služby, je nepřesné a navrhovatel zároveň žádá Úřad, aby vyzval zadavatele k tomu, aby uvedl skutečnosti, ze kterých bude takový závazek vyplývat. Navrhovatel je totiž toho názoru, že takový závazek má nejspíše směřovat k vytvoření společné VPN pro všechny organizace v resortu Ministerstva zdravotnictví a není vztažen jen k šesti pověřujícím zadavatelům, kteří se účastnili výzvy 2-2025.

91.         Navrhovatel opakuje, že předmětem návrhu není otázka obecné vhodnosti použití DNS pro mobilní telekomunikační služby, ale otázka zákonnosti, pokud jde o podmínky zavedení a používání DNS.

92.         Ve vztahu ke konkrétním podmínkám navrhovatel uvádí, že zadavatel problematiku VPN značně zkresluje. Požadavek zadavatele na zřízení VPN bez jednoho konkrétního subjektu, který ji řídí, je na trhu zcela nestandardní. Dále navrhovatel uvádí, že službu prioritního volání standardně poskytuje v souladu s právními předpisy, tato je však pevně vázána na standardní službu mobilního hlasu. Pakliže ji zadavatel nevysoutěží v rámci soutěže na mobilní hlasovou službu, přináší její pozdější implementace dodatečné náklady na straně dodavatele. Rovněž požadavek na minimální odběr služeb je pro dané odvětví typičtější než jeho úplná absence.

93.         K běžné praxi a délce lhůty pro podání nabídek navrhovatel odkazuje na dynamický nákupní systém „TELCO DPS“, který používá jak Evropská komise, tak i další instituce EU. V tomto dynamickém nákupním systému jsou vyhlašovány dílčí výzvy s délkou uzavíraných smluv na 7 let, přičemž dosud bylo soutěženo celkem šest minitendrů, kdy lhůty pro podání nabídky zásadně přesahují zadavatelem standardně stanovených deset kalendářních dnů.

94.         Navrhovatel ve svém vyjádření k podkladům uvádí, že zadavatel navrhovateli ani Úřadu neodůvodnil, z jakého důvodu by neuveřejnění informace o účastnících zadávacího řízení v písemné zprávě zadavatele ze dne 30. 4. 2025 mohlo ohrozit hospodářskou soutěž. Navrhovatel proto navrhuje, aby Úřad zadavatele k tomuto zdůvodnění vyzval.

95.         Navrhovatel uvádí, že vzhledem k tomu, že zadavatel v rámci předběžných tržních konzultací požadoval informace o definici technické specifikace a o doporučení k hodnotícím kritériím, nemůže být zadavatel překvapen, pakliže dodavatelé považují tyto informace za obchodní tajemství, které chtějí ochránit. Navrhovatel od zadavatele neobdržel žádnou odpověď, a pokud předběžné tržní konzultace nebyly uskutečněny a smluvní ani technické podmínky nebyly zafixovány, jdou uvedené skutečnosti k tíži centrálního zadavatele. Pokud zadavatel uvádí, že text vzoru smlouvy měl být s navrhovatelem intenzivně laděn, pak tím dle názoru navrhovatele navozuje dojem vzájemné spolupráce. Ze skutečnosti, že zadavatel upravil ze své vůle několik ujednání vzoru smlouvy (nejspíše na podnět navrhovatele), nemůže automaticky dovozovat, že v důsledku těchto úprav bude navrhovatel povinen návrh smlouvy akceptovat. Navrhovatel v žádném ze svých podání nepožadoval, aby zadavatel akceptoval jeho smluvní podmínky. Dle navrhovatele se smluvní vzor zadavatele ve většině případů nepoužije v „čisté podobě“, neboť i zde probíhají úpravy, kdy navrhovatel musí za účelem naplnění požadavků zadávací dokumentace do vzoru smlouvy vložit ujednání vyžadovaná zadavatelem. Navrhovatel tedy přistupuje na individuální obsah smluv, jelikož by jinak nesplnil zadávací podmínky. V tomto ohledu se tedy pro každou výzvu použije mírně odlišný vzor návrhu smlouvy, a ve svém důsledku jde o individualizovaný požadavek na dodavatele.

96.         Dále navrhovatel žádá Úřad, aby vyzval zadavatele k prokázání jeho tvrzení, že žádná výrazná specifická individualizace se ve veřejných zakázkách v DNS nenachází, jelikož argumentaci zadavatele nelze považovat za věcnou, když navrhovatel explicitně uvedl příklady odlišností.

97.         Jak vyplývá z vyjádření zadavatele, sám zadavatel považuje čerpání mobilních služeb za trvalou službu, nikoliv opakovanou. Navrhovatel je toho názoru, že opakované plnění vzniká jen v případě, že zadavatelům nastupují noví zaměstnanci, anebo se u stávajících zaměstnanců mění jejich preference. Takové procesy však mohou být pokryty rámcovou dohodu pro standardní mobilní služby bez potřeby obnovovat soutěž, přičemž tuto potřebu není nutno pokrývat novou výzvou, nýbrž postupem, který vzor smlouvy na veřejnou zakázku předpokládá.

98.         Ve vztahu k pokrytí navrhovatel uvádí, že musí preventivně provést ověření síly signálu v sídlech pověřujících zadavatelů, a tím je možné predikovat sílu signálu a množství stížností na službu v dané lokalitě. Pokut pověřující zadavatel nebude ochoten na úkor jednotkové ceny investovat do kvalitnějšího čerpání služby – tj. do posílení signálu v budově, hrozí, že pověřující zadavatel bude po dobu čtyř let čerpat službu, kterou bude možno využívat pouze omezeně, jelikož pokrytí v budovách bude nedostatečné, přestože navrhovatel splňuje podmínky stanovené ve výzvě 2-2025, protože DNS, resp. hodnocení minitendru neumožňuje žádnou úpravu ve vztahu ke kvalitě poskytované služby.

IV.          Závěry Úřadu

99.         Úřad přezkoumal na základě § 248 a následujících ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech a po zhodnocení všech podkladů, zejména obdržené dokumentace a stanovisek předložených účastníky rozhodl

• podle § 257 písm. h) o zastavení správního řízení v rozsahu vymezeném částí návrhu, které nepředcházely řádně a včas podané námitky, a
• podle § 265 písm. a) zákona o zamítnutí návrhu navrhovatele (s výjimkou té jeho části, ve vztahu ke které bylo správní řízení zastaveno dle výroku I. tohoto rozhodnutí), neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.

100.     Ke svému rozhodnutí Úřad uvádí následující rozhodné skutečnosti.

K výroku I. tohoto rozhodnutí

101.     Podle § 241 odst. 1 zákona námitky může podat dodavatel, kterému postupem zadavatele souvisejícím se zadáváním podlimitní nebo nadlimitní veřejné zakázky, včetně koncese s výjimkou koncesí malého rozsahu podle § 178 nebo se zvláštními postupy podle části šesté hrozí nebo vznikla újma.

102.     Podle § 241 odst. 2 zákona námitky podle § 241 odst. 1 zákona se podávají písemně a lze je podat proti

a)             všem úkonům nebo opomenutím zadavatele v zadávacím řízení a zvláštnímu postupu podle části šesté, včetně stanovení zadávacích podmínek,

b)             volbě druhu zadávacího řízení nebo režimu veřejné zakázky, nebo

c)             postupu zadavatele, který směřuje k zadání veřejné zakázky mimo zadávací řízení v rozporu s tímto zákonem.

103.     Podle § 242 odst. 1 zákona není-li dále uvedeno jinak, musí být námitky doručeny zadavateli do 15 dnů ode dne, kdy se stěžovatel dozvěděl o domnělém porušení tohoto zákona zadavatelem; námitky nelze podat po uzavření smlouvy nebo poté, co se soutěž o návrh považuje po výběru návrhu za ukončenou.

104.     Podle § 242 odst. 4 zákona pokud je v zadávacím řízení stanovena lhůta pro podání nabídek, musí být námitky proti zadávací dokumentaci doručeny zadavateli nejpozději do skončení této lhůty; tím není dotčena lhůta pro podání námitek podle odstavce 3. Námitky proti obsahu výzvy k podání nabídek v dynamickém nákupním systému nebo při zadávání veřejné zakázky na základě rámcové dohody musí být zadavateli doručeny nejpozději do konce lhůty pro podání nabídek. V soutěži o návrh musí být námitky proti soutěžním podmínkám doručeny nejpozději do konce lhůty pro podání návrhů.

105.     Podle § 242 odst. 6 zákona se po zavedení dynamického nákupního systému na námitky proti zadávací dokumentaci odstavce 2 a 3 nepoužijí.

106.     Podle § 257 písm. h) zákona Úřad zahájené řízení usnesením zastaví, jestliže návrhu nepředcházely řádně a včas podané námitky; to neplatí pro návrhy podle § 254 zákona.

107.     Navrhovatel v návrhu mj. namítá, že

• „(…) [z]cela nestandardní je pak také požadavek [c]entrálního zadavatele na zřízení společné virtuální privátní sítě pro 6 ze 7 [p]ověřujících zadavatelů. Obdobně také požadavek stanovený v bodu 4 přílohy č. 1 [v]ýzvy 2 (…) na přidělení obchodního zástupce a úroveň zákaznické podpory, která je standardně úměrná počtu SIM, resp. útratě. Podobně i požadavky dle bodu 9 [t]echnické specifikace, např. výměna SIM zdarma nebo neomezená suspendace SIM karty zdarma. Tyto a další aspekty věcného plnění, které vylučují běžnou dostupnost služeb, jsou podrobněji rozvedeny níže.“
• „Například k požadavku na zřízení společné virtuální privátní sítě (VPN) pro 6 ze 7 Pověřujících zadavatelů je třeba uvést, že na trhu je v odůvodněných případech dostupná jednotná VPN pro majetkově provázané subjekty, která je však určena pro nadřazeného zřizovatele (ve státní správě např. ministerstvo, kraj, město), který stanovuje její podmínky, a jím zřizované organizace. Podmínky VPN požadované ve [v]ýzvě 2, které nebyly součástí předem vymezeného předmětu poptávaných služeb v DNS MF, se zcela vymezují z rámce běžného, obecně dostupného plnění, pro které je DNS určen a na které by bylo možné operativně a flexibilně reagovat.“
• „Za druhé, pro některé z pověřujících zadavatelů může a zpravidla též bude relevantní požadavek na zajištění prioritního volání při krizových stavech. Tato služba není běžně dostupná na trhu pro většinu účastníků, podléhá specifickému režimu provozu a je ze zákona dostupná pouze omezenému okruhu subjektů. Poskytování této služby není součástí standardních katalogových nabídek operátorů a vyžaduje splnění specifických požadavků stanovených právními předpisy. Operátor musí disponovat příslušnými technickými kapacitami a organizačním zajištěním. Jedná se tedy o službu, která z povahy věci nemůže být běžně dostupná ve smyslu judikatury správních soudů.“
• „Za třetí, zadávací dokumentace požaduje komplexní portfolio služeb zahrnující hlasové služby s různými parametry, datové služby s odlišnými datovými limity a rychlostmi, roamingové služby s individuálně nastavenými podmínkami, SMS a MMS služby, a další doplňkové služby. Tyto služby mají být poskytovány pro heterogenní skupinu [p]ověřujících zadavatelů se zcela odlišnými potřebami – od malých obecních úřadů po velké státní instituce. Každý [p]ověřující zadavatel má specifické požadavky na strukturu tarifů, datové limity, rozsah roamingu a další parametry služeb. Standardní katalogová nabídka operátora neumožňuje takovou míru individualizace pro každého jednotlivého Pověřujícího zadavatele zvlášť, přičemž se všemi má být uzavřena tatáž [s]mlouva, aniž by byly zohledněny individuální potřeby každého z [p]ověřujících zadavatelů.“
• „Za čtvrté, požadavky na správu služeb (např. potvrzování výzev plnění v závazně stanovených termínech, zajištěné sankcí, případné neakceptace výzvy ze strany poskytovatele apod.) vykazují vysokou míru individualizace. Centrální zadavatel požaduje pro jednotlivé [p]ověřující zadavatele komplexní systém správy uživatelů a služeb. Tyto požadované služby nejsou součástí standardních katalogových nabídek a nejsou běžně dostupné.“
• „Za páté, požadavek na flexibilní škálování služeb bez garance minimálního odběru v kombinaci s široce vymezenými sankčními mechanismy, představuje nestandardní obchodní model, který není na relevantním trhu běžně dostupný, což opět poukazuje vadu DNS MF. Pověřující zadavatel, se kterým vybraný dodavatel podepíše smlouvu, může poskytovatele k zahájení plnění vyzvat, ale také jej vůbec vyzvat nemusí. Centrální zadavatel vytrvale odmítá zasmluvnit garanci minimálního měsíčního odběru. Poskytovatel tak musí být po celou dobu trvání smlouvy v délce 48 měsíců připraven poskytovat služby v rozsahu od nuly (pokud [p]ověřující zadavatel vůbec nevyzve k zahájení plnění) až po potenciálně tisíce SIM karet, a to s velmi krátkými reakčními dobami. Tento model vyžaduje alokaci značných kapacit (ale i nákladů) na straně poskytovatele bez jakékoliv garance jejich využití, což není standardní obchodní praxe na trhu telekomunikačních služeb. To přináší problém jak s kalkulací takového plnění, tak především s nemožností plnění v případě, že by byl v rámci jedné výzvy k plnění alokován větší počet pověřujících zadavatelů (všichni bez garance minimálního odběru). Běžný firemní zákazník se zavazuje k minimálnímu odběru služeb a služby využívá pravidelně a trvale, čímž poskytuje operátorovi jistotu návratnosti investic do infrastruktury a zákaznické podpory.“

• „Za šesté, problematika pokrytí mobilním signálem, jak je stanovena v [z]adávací dokumentaci, vyžaduje individuální řešení pro každého [p]ověřujícího zadavatele. Ačkoliv [c]entrální zadavatel stanovil požadavky na pokrytí velmi obecně (pokrytí celé ČR), z logiky věci vyplývá, že poskytovatel musí zajistit kvalitní pokrytí včetně vnitřků budov, ve kterých [p]ověřující zadavatelé sídlí a vykonávají svou činnost. Adresy těchto budov přitom nejsou v [z]adávací dokumentaci uvedeny a liší se pro každého [p]ověřujícího zadavatele. Poskytovatel tak musí být schopen zajistit pokrytí na místech, která předem nezná, a to v kvalitě, která [p]ověřujícímu zadavateli umožní efektivní využívání služeb. Pokud poskytovatel tuto kvalitu pokrytí nezajistí, [p]ověřující zadavatel nemá důvod vyzvat jej k zahájení plnění. Lze se totiž logicky domnívat, že v případě nedostatečného pokrytí [p]ověřující zadavatel vůbec nepřenese svoje SIM karty k vybranému dodavateli, nebo pokud dojde k zahájení plnění a posléze [p]ověřující zadavatel zjistí problém se signálem, buď vypoví smlouvu nebo bude po poskytovateli požadovat bezplatné zajištění dopokrytí. U organizací, které jsou součástí krizového řízení, může navíc nedostatečný signál potencionálně znamenat závažný problém a pro poskytovatele reputační riziko. Zajištění takového pokrytí vyžaduje projektovou a administrativní činnost v každé konkrétní lokalitě, což není standardní katalogová služba, ale individuální technické řešení vyžadující předchozí analýzu a investice. Skutečnost, že v technické specifikaci [v]ýzvy 2 dále nebyly stanoveny žádné požadavky na pokrytí konkrétních lokalit či prostor, tak v žádném případě nesvědčí o tom, že by v rámci DNS MF nebyly poptávány žádné specifické služby, jak uvádí [c]entrální zadavatel v [r]ozhodnutí o [n]ámitkách proti DNS MF. Naopak se jedná o jeden ze zásadních problematických bodů celkového nastavení DNS MF, protože při neznalosti požadavků na konkrétní lokalitu či prostory nelze vyloučit že tyto ve skutečnosti fakticky existují, přičemž za standardně organizovaných zadávacích řízení, by byly řádně identifikovány a zaneseny do zadávací dokumentace, což by následně umožnilo dodavatelům se lépe připravit na budoucí plnění a předejít tak možným nepříjemným ‚překvapením‘ jak pro zadavatele, tak pro dodavatele.“
• „Standardní postup na trhu je takový, že zákazník v rámci vyjednávání specifikuje kritické lokality, (bývá tomu tak běžně i ve standardních zadávacích či výběrových řízeních), poskytovatel provede měření pokrytí a případně navrhne technické řešení pro zajištění pokrytí, přičemž náklady na toto řešení jsou zahrnuty do smluvní ceny a zajištěny závazkem minimálního odběru po pevně stanovenou dobu zpravidla několika let. Otázka pokrytí bývá ve veřejných zakázkách mnohdy předmětem předběžných tržních konzultací či v průběhu zadávacího řízení prvkem místních šetření. Dodavatel má možnost a v zásadě i povinnost (odpovídající péči řádného hospodáře) si předem spočítat náklady a zahrnout je do kalkulace nabídkových cen. V případě DNS MF však poskytovatel nemá možnost ani časový prostor předem identifikovat kritické lokality, provést měření, navrhnout řešení a zahrnout náklady do nabídkové ceny, neboť adresy nejsou známy a počet [p]ověřujících zadavatelů, kteří skutečně vyzvou k zahájení plnění, je nejistý.“
• „(…) DNS MF je zaveden na dobu do 1. 4. 2035 s tím, že v obou výzvách [c]entrální zadavatel předložil návrh smlouvy v délce trvání 48 měsíců. Podle názoru [n]avrhovatele zde nelze hovořit o opakovaném (periodickém plnění), když při zachování této délky trvání smlouvy proběhne soutěž pro konkrétní [p]ověřující zadavatele maximálně 3x za celou dobu trvání DNS MF (a to ještě pouze pro ty, kteří DNS MF využijí v počátku jeho doby trvání). V praxi na trhu telekomunikačních služeb je běžné, že se smlouvy uzavírají na období 36 – 48 měsíců. Na delší období se uzavírají právě proto, že se jedná o služby s individuálním charakterem, specificky přizpůsobeným potřebám konkrétního subjektu, umožňující rozložení investic v čase i aplikaci dynamiky vývoje celého telekomunikačního trhu a odvětví. Uzavírání smluv na kratší období např. 12 měsíců, což by snad mohlo lépe (pokud vůbec) vyhovět DNS MF z pohledu nároku na opakovatelnost, resp. periodicitu plnění, však nedává z pohledu využívání telekomunikačních služeb smysl (např. návratnost investic, náklady změny operátora, přizpůsobování administrátorů a informačních systémů zadavatelů na prostředí nového poskytovatele, či do jisté míry i limitovaný počet potenciálních dodavatelů atd.).
• „Ve vztahu k opakovanému či periodickému plnění je též nutno zdůraznit, že telekomunikační služby do této kategorie nepatří. Jako periodická plnění lze vnímat např. údržbu silnic, nebo dodávku notebooků (např. zimní údržba silnic je ohraničena začátkem a koncem zimy, dodávka spotřebního materiálu bude spotřebována a pak zadavatel vypíše novou zakázku). Telekomunikační služby však mohou být kontinuálně poskytovány neustále, dokud zadavatel nezanikne. V této souvislosti lze též odkázat na rozhodnutí Úřadu, který v rozhodnutí předsedy Úřadu sp. zn. ÚOHS-R0046/2023/VZ ze dne 22. 5. 2023, uvedl, že ‚[r]ozdíl mezi pravidelně pořizovaným a trvajícím plněním tkví v tom, že trvající plnění je poskytováno kontinuálně (např. zajištění připojení k internetu či služby podpory pro softwarové vybavení zadavatele). Pravidelně pořizované plnění oproti tomu představuje opakované jednorázové poskytování dodávek či služeb podle aktuálních potřeb zadavatele (např. dodávky papíru či jiného spotřebního materiálu pro administrativu zadavatele)‘.“
• Není proto správné oba pojmy zaměňovat a považovat telekomunikační služby (způsobem, jakým jej vymezil [c]entrální zadavatel v DNS MF) za opakované plnění vhodné pro zadávání v DNS ve smyslu judikatury správních soudů.“

z čehož vyplývá, že navrhovatel rozporuje konkrétní požadavky stanovené zadavatelem v rámci výzvy 2-2025, přičemž ve skutečnosti však navrhovatel návrhem brojí proti podmínkám samotného DNS, resp. zda jsou veřejné zakázky na základě DNS zadávány v souladu se zákonem.

108.     Úřad uvádí, že výše namítané skutečnosti představují námitky proti konkrétní veřejné zakázce zadávané na základě zavedeného DNS (tj. výzvy 2-2025), nikoliv proti podmínkám DNS jako takového, přestože navrhovatel je toho názoru, že jde pouze o rozvedení argumentů, které dokreslují, proč služby poptávané ve veřejné zakázce v zavedeném DNS nejsou službami obecně dostupnými. Takové námitky mají být dle názoru Úřadu uplatněny v návrhu, kterým je zpochybňována výzva 2-2025, a nikoliv v návrhu, který brojí proti zavedenému DNS.

109.     Nicméně i pokud by Úřad přijal argumentaci navrhovatele, že jde pouze o rozvedení argumentů, které mají odůvodnit, proč služby, pro jejichž poptávání bylo DNS zavedeno, nejsou službami obecně dostupnými, je nutné zdůraznit, že uvedené argumenty navrhovatele Úřad hodnotí jako nově uvedené skutečnosti, které navrhovatel uplatňuje až v návrhu, nikoliv však v námitkách, které podání návrhu předcházely, v důsledku čehož se jedná o nepřípustné rozšiřování argumentace, ke které Úřad podle § 251 odst. 4 věta druhá nepřihlíží. Pro úplnost Úřad uvádí, že se nejedná o skutečnosti, které by nemohl navrhovatel tvrdit již v rámci podaných námitek vůči zadavateli, neboť v době podání námitek byl již s výzvou 2-2025, resp. jejími podmínkami seznámen, jelikož ta byla uveřejněna na profilu zadavatele již 14. 11. 2025, přičemž navrhovatel (oboje) námitky podává poslední den lhůty pro podání nabídek, tj. 25. 11. 2025. K tomu navíc přistupuje okolnost, že ani navrhovatel, který je dle citovaného ustanovení povinen prokázat, že se jedná o nové skutečnosti, které nemohl uplatnit vůči zadavateli, v tomto duchu nepředkládá Úřadu jakákoliv tvrzení či označení důkazů k jejich prokázání, proč takto učinit nemohl.

110.     Přestože v námitkách 2 navrhovatel uvádí (k tomu viz dále), že zadavatel dle jeho názoru postupuje v rámci výzvy 2-2025 v rozporu se zákonem, uvedené námitky týkající se pokrytí, předmětu plnění jakožto opakovaného plnění nebo konkrétních aspektů, které v návrhu navrhovatel rozebírá, se v nich vůbec nevyskytují. V námitkách 2 se navrhovatel věnuje toliko inflační doložce a garanci minimálního odběru služeb, smluvním pokutám (a jejich údajné nepřiměřenosti co do výše a počtu), užití SIM v zařízeních, předpokládanému objemu služeb a termínu zahájení plnění a rozporu ve vymezení předmětu veřejné zakázky a návrhu smlouvy.

111.     Námitkami 3 pak navrhovatel brojí proti podmínkám DNS, kdy má za to, že nejsou dány zákonné podmínky pro zadávání veřejné zakázky v rámci DNS. Činí tak však pouze obecně, přičemž žádné konkrétní příklady, jak k danému závěru navrhovatel dospěl, neuvádí. Navrhovatel toliko uvádí, že plnění poptávané v rámci DNS musí být standardní, bez zvláštních charakteristik, přičemž jeho příprava ani realizace nevyžaduje žádné mimořádné postupy, tedy že plnění musí být pro zadavatele běžnou a opakovanou potřebou, kterou je schopen objektivně doložit, a nesmí jít o rozsáhlé či atypické zakázky. Dále pak uvádí, že se musí jednat o služby běžně dostupné na trhu, tedy že tyto služby jsou nabízeny více dodavateli ve smyslu standardních katalogových služeb, nikoliv individuálně podle konkrétní zadávací dokumentace.

112.     Jakkoliv Úřad v minulosti ve své rozhodovací praxi obecně připustil, že v rámci návrhu může být argumentace navrhovatele do jisté míry rozpracována (oproti argumentaci v námitkách), nelze uvedené vykládat natolik extenzivně, že by bylo možné připustit uvádění nových argumentů (či v tomto případě konkrétních příkladů, na kterých navrhovatel svůj závěr demonstruje, aniž by ty byly dříve vzneseny v rámci námitek). Podle názoru Úřadu, pakliže navrhovatel v námitkách 3 argumentuje toliko obecně v rovině, že nejsou dány podmínky pro postup v DNS podle ustanovení § 138 zákona, není přípustné, aby navrhovatel svou argumentaci v tomto duchu dále rozšiřoval, např. o jednotlivé příklady toho, proč tomu tak mělo dle navrhovatele být, pokud tyto příklady mohl sdělit již zadavateli v rámci námitek (což v daném případě bezpochyby mohl – viz výše).

113.     Úřad připomíná, že účelem a smyslem námitkového řízení je především vedení dialogu mezi navrhovatelem a zadavatelem tak, aby byl zadavatel upozorněn na možné porušování zákona z jeho strany a aby měl možnost na námitky adekvátně reagovat. Uvedeného smyslu však nemůže být dosaženo za stavu, kdy si navrhovatel „nechává argumenty tzv. v záloze na později“. K uvedenému lze citovat z rozhodovací praxe např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 10. 2021, č. j. 2 As 314/2020-36, ve kterém se uvádí: „[n]ámitkami a rozhodnutím o nich se skutečně vede určitý dialog mezi zadavatelem a dotčenými subjekty, které nevnímají jeho postup jako zákonný. Zadavatel zde není v roli autoritativního orgánu vydávajícího závazné rozhodnutí o právech či povinnostech, ale vypořádáním námitek vysvětluje a obhajuje svůj postup, čímž může předejít dalším řízením. Rozhodnutí zadavatele o námitkách, ač je svou povahou určitým stanoviskem zadavatele k námitkám, má vést i v případě, že jsou námitky nedůvodné, k odstranění pochybností o jeho postupu při zadávání veřejné zakázky.“

114.     Eventuálně lze dále odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2024, č. j. 9 As 131/2024-42, ve kterém je konstatováno, že: „(…) dle ustálené judikatury platí, že podání návrhu na přezkoumání úkonů zadavatele je podmíněno předchozím podáním řádných námitek ve stejné věci; zároveň platí, že podání námitek je nutno posuzovat nikoli pouze formálně, ale především materiálně. To v praxi znamená, že pokud uchazeč určité pochybení zadavateli nevytýkal již v námitkách proti jeho úkonu či rozhodnutí, nemůže tak již relevantně a úspěšně učinit v návrhu na zahájení správního řízení. Při vědomí této obdoby koncentrační zásady platí, že obsah návrhu na zahájení řízení o přezkumu úkonů zadavatele je determinován obsahem podaných námitek a že uchazeč nemůže návrhem úspěšně brojit proti něčemu, co zadavateli v námitkách nevytkl (…). Smysl námitek uplatněných u zadavatele je právě v tom, aby zadavatel jako první vypořádal tvrzení a připomínky účastníků zadávacího řízení a žalovaný[2] pak „pouze“ přezkoumal, jestli bylo jeho vypořádání s námitkami dostatečné a správné.“

115.     K tomu Úřad dále uvádí, že z příloh návrhu navrhovatele vyplývá, že jsou to právě námitky 2 a námitky 3, na které navrhovatel navazuje svým návrhem, neboť právě tyto (vč. jejich doručenek) byly přiloženy k návrhu (ačkoliv samotné znění námitek není povinnou součástí návrhu ve smyslu § 251 odst. 1 zákona). Jakkoliv navrhovatel podal ještě námitky 1 a námitky 4, k těm nelze v právě probíhajícím správním řízení přihlížet z důvodů, které již Úřad uvedl výše. V tomto ohledu tedy nevyplývá, že by navrhovatel podal ještě jiné námitky, které byly uplatněny řádně a včas, a tedy předcházely samotnému návrhu, ve kterých by navrhovatel dotčenou argumentaci uplatňoval. Rovněž se v daném případě nejedná o správní řízení vedené ve věci návrhu na uložení zákazu plnění smlouvy ve smyslu § 254 zákona, kde se tato podmínka neuplatní.[3]

116.     S ohledem na výše uvedené Úřad tedy rozhodl podle § 257 písm. h) zákona o zastavení správního řízení v rozsahu vymezeném výše uvedenými částmi návrhu, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

K výroku II. tohoto rozhodnutí

Relevantní ustanovení zákona

117.     Podle § 6 odst. 1 zákona musí zadavatel při postupu podle tohoto zákona dodržovat zásady transparentnosti a přiměřenosti.

118.     Podle § 6 odst. 2 zákona ve vztahu k dodavatelům musí zadavatel dodržovat zásadu rovného zacházení a zákazu diskriminace.

119.     Podle § 130 zákona je zadavatel v průběhu zvláštního postupu povinen dodržet stanovené zadávací podmínky. Pokud pravidla pro zvláštní postupy nejsou stanovena tímto zákonem, přímo použitelným předpisem Evropské unie nebo zadávacími podmínkami, určí je zadavatel v souladu se zásadami podle § 6. Při postupu podle této části se § 39 odst. 2 písm. e), § 39 odst. 5, § 42 až 45, § 46 odst. 1 a § 48a odst. 1 použijí obdobně.

120.     Podle § 138 odst. 1 zákona může zadavatel zavést dynamický nákupní systém, kterým se pro účely tohoto zákona rozumí plně elektronický, otevřený systém pro zadávání veřejných zakázek, jejichž předmětem je pořízení běžného, obecně dostupného zboží, služeb nebo stavebních prací. Zadavatel zavede dynamický nákupní systém v zadávacím řízení, ve kterém postupuje přiměřeně podle pravidel pro užší řízení. Zadavatel může rozdělit dynamický nákupní systém do kategorií, které jsou objektivně vymezeny na základě předmětu veřejných zakázek nebo jejich územního rozsahu.

Zjištěné skutečnosti

121.     V čl. 3. „Veřejné zakázky zadávané v DNS“ odst. 3.2 zadávací dokumentace DNS je uvedeno, že: „[p]ředmětem veřejných zakázek zadávaných v DNS bude poskytování hlasových a datových telekomunikačních služeb pro [p]ověřující zadavatele.“

122.     V čl. 3. „Veřejné zakázky zadávané v DNS“ odst. 3.3 zadávací dokumentace DNS je uvedeno, že: „[s]oučástí plnění je zajištění všech činností souvisejících s poskytováním poptávaných služeb v souladu s § 61 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., zákona o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Poptávané plnění bude vždy obecně dostupnou a poskytovanou službou. Součástí plnění nebude nákup telefonních přístrojů.“

123.     V čl. 3. „Veřejné zakázky zadávané v DNS“ odst. 3.4 zadávací dokumentace DNS je uvedeno, že: „[p]oskytováním telekomunikačních služeb se rozumí zejména poskytování mobilních telekomunikačních hlasových a datových služeb v následujícím rozsahu:

• zajištění mobilních hlasových služeb,
• zajištění mobilních datových služeb, které budou přidruženy k hlasovým službám (internet v mobilu),
• zajištění mobilních datových služeb, které nebudou přidruženy k hlasovým službám (mobilní internet),
• maximální dostupnost a spolehlivost služby (garance dostupnosti služby),
• zajištění potřebného rozsahu telefonních čísel,
• zajištění přenositelnosti stávajících čísel jednotlivých Pověřujících zadavatelů,
• zabezpečení zákaznického servisu a podpory.“

124.     V čl. 3. „Veřejné zakázky zadávané v DNS“ odst. 3.5 zadávací dokumentace DNS je uvedeno, že: „[o]bjemy veřejných zakázek zadávaných v DNS budou závislé na provozních potřebách jednotlivých [p]ověřujících zadavatelů.“

125.     V čl. 3. „Veřejné zakázky zadávané v DNS“ odst. 3.5 zadávací dokumentace DNS je uvedeno, že: „[p]ředmět veřejných zakázek zadávaných v DNS a jeho technické podmínky budou vždy podrobně vymezeny v jednotlivých výzvách k podání nabídek podle § 141 [z]ákona.“

126.     V čl. 3. „Veřejné zakázky zadávané v DNS“ odst. 3.9 zadávací dokumentace DNS je uvedeno, že: „[z]adávání veřejných zakázek v DNS bude probíhat v předem neurčených nepravidelných intervalech závislých na provozních potřebách jednotlivých [p]ověřujících zadavatelů.“

127.     V čl. 3. „Veřejné zakázky zadávané v DNS“ odst. 3.10 zadávací dokumentace DNS je uvedeno, že: „[d]oba plnění veřejných zakázek zadávaných v DNS bude vždy stanovena v jednotlivých výzvách k podání nabídek podle § 141 [z]ákona.“

128.     V čl. 3. „Veřejné zakázky zadávané v DNS“ odst. 3.12 zadávací dokumentace DNS je uvedeno, že: „[o]bchodní a jiné smluvní podmínky veřejných zakázek zadávaných v DNS budou vždy stanoveny v jednotlivých výzvách k podání nabídek podle § 141 [z]ákona.“

129.     V čl. 3 „Předmět Veřejné zakázky“ odst. 3.1 výzvy 2-2025 je uvedeno, že: „[p]ředmětem [v]eřejné zakázky je poskytování hlasových a datových telekomunikačních služeb v rozsahu specifikovaném zadávacími podmínkami pro jednotlivé [p]ověřující zadavatele.“

130.     V čl. 3 „Předmět Veřejné zakázky“ odst. 3.2 výzvy 2-2025 je uvedeno, že: „[s]oučástí plnění je zajištění všech činností souvisejících s poskytováním požadovaných služeb v souladu s § 61 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Poskytováním telekomunikačních služeb prostřednictvím GSM sítě mobilního operátora se rozumí zejména poskytování mobilních telekomunikačních hlasových a datových služeb v následujícím rozsahu:

• zajištění mobilních hlasových služeb,
• zajištění mobilních datových služeb, které budou přidruženy k hlasovým službám (internet v mobilu),
• zajištění mobilních datových služeb, které nebudou přidruženy k hlasovým službám (mobilní internet),
• maximální dostupnost a spolehlivost služby (garance dostupnosti služby),
• zajištění potřebného rozsahu telefonních čísel,
• zajištění přenositelnosti stávajících čísel,
• zabezpečení zákaznického servisu a podpory.“

131.     V čl. 3 „Předmět Veřejné zakázky“ odst. 3.3 výzvy 2-2025 je uvedeno, že: „[p]ředmět plnění Veřejné zakázky včetně technických podmínek je blíže specifikován v návrhu smlouvy (a jejích přílohách), který včetně příloh tvoří [p]řílohu č. 1 [v]ýzvy (dále také jako ‚Návrh smlouvy‘). Veškeré technické podmínky poskytování telekomunikačních služeb uvedené ve [v]ýzvě a jejích přílohách představují minimální úroveň poskytovaných služeb, která musí být účastníkem zajištěna po celou dobu trvání konkrétních účastnických smluv.“

132.     V čl. 3 „Předmět Veřejné zakázky“ odst. 3.4 výzvy 2-2025 je uvedeno, že: „[p]ro účely ekonomické úvahy dodavatelů při přípravě nabídky uvádí [c]entrální zadavatel předpokládaný objem služeb pro jednotlivé [p]ověřující zadavatele, který je uveden v [p]říloze č. 4 [v]ýzvy – Předpokládaný objem služeb. Jednotliví [p]ověřující zadavatelé si vyhrazují právo toto množství v budoucnosti měnit dle aktuálních potřeb.“

133.     V čl. 3 „Předmět Veřejné zakázky“ odst. 3.7 výzvy 2-2025 je uvedeno, že: „[s]mlouva se uzavírá s jedním dodavatelem na dobu 48 měsíců, a to s každým [p]ověřujícím zadavatelem samostatně.“

134.     V čl. 3 „Předmět Veřejné zakázky“ odst. 3.9 výzvy 2-2025 je uvedeno, že: „[o]bchodní a jiné smluvní podmínky [v]eřejné zakázky jsou stanoveny v [n]ávrhu smlouvy, který vybraný dodavatel uzavře s [p]ověřujícím zadavatelem samostatně.“

Posouzení Úřadem

K včasnosti námitek navrhovatele

135.     Vzhledem k tomu, že zadavatel je toho názoru, že námitky 2 a námitky 3 jsou podány opožděně s odůvodněním, že se navrhovatel o zamýšleném způsobu fungování DNS dozvěděl nejpozději dne 27. 2. 2025, když se seznámil s vysvětlením zadávací dokumentace DNS, tudíž lhůta pro podání námitek proti zadávacím podmínkám DNS uplynula navrhovateli nejpozději 15 dnů od seznámení se s uvedeným vysvětlením, vyjádří se Úřad nejprve stručně k této problematice.

136.     Z návrhu navrhovatele vyplývá, že navrhovatel brojí proti DNS jako takovému, přičemž přípustnost návrhu odůvodňuje tím, že v rámci DNS, resp. v jeho jednotlivých výzvách, je poptáváno vysoce individualizované a komplexní plnění, které není běžné ani obecně dostupné, což je v rozporu s § 138 odst. 1 zákona, a tedy je takové využití DNS v rozporu se zákonem. Uvedené přitom mělo navrhovateli vyplynout až z výzvy 2-2025, když zjistil, že plnění v ní požadované se liší od plnění požadovaného v rámci předchozí výzvy. Navrhovatel tedy pojí okamžik, kdy zjistil údajnou nezákonnost postupu zadavatele, právě a okamžikem seznámení se se zněním výzvy 2-2025. K tomu je na místě uvést, že dané tvrzení odpovídá logice návrhu a v něm uvedených argumentů.

137.     Vzhledem k právě uvedenému a vzhledem k zásadě, že v hraničních případech má být věcný přezkum jednání zadavatele spíše připuštěn, než naopak, má Úřad za to, že v právě řešeném případě byl navrhovatel oprávněn, v souladu s ustanovením § 242 odst. 1 zákona, podávat námitky do 15 dnů ode dne, kdy se mohl seznámit s výzvou 2-2025. Proto podání námitek 2 dne 19. 11. 2025 a námitek 3 dne 25. 11. 2025 nepovažuje Úřad za opožděné. Pro úplnost Úřad uvádí, že v daném případě je v souladu s tímto výkladem rovněž i skutečnost, že ustanovení § 242 odst. 4 zákona se v tomto případě nepoužije, neboť v právě řešené věci navrhovatel nebrojí proti samotnému obsahu výzvy 2-2025, jak dané ustanovení stanoví, nýbrž proti nezákonnosti DNS jako takového. Dle § 242 odst. 6 zákona se dále po zavedení dynamického nákupního systému na námitky proti zadávací dokumentaci odstavce 2 a 3 nepoužijí. V daném případě je proto na místě aplikace obecného pravidla uvedeného v § 242 odst. 1 zákona.

K argumentaci navrhovatele týkající se veřejné zakázky

138.     Úřad předně uvádí, že v rámci navrhovatelem uplatněné argumentace v návrhu je nezbytné rozlišit dvě roviny. První jsou námitky směřující proti výzvě 2-2025 (tj. proti konkrétní veřejné zakázce zadávané v rámci DNS), druhou jsou námitky směřující proti podmínkám samotného DNS. V tomto ohledu je nezbytné konstatovat, že návrh navrhovatele dle jeho celkového vyznění, včetně jeho petitu, kterým se navrhovatel domáhá uložit zákaz zadavateli zadávat v DNS veřejné zakázky, směřuje proti DNS jako celku, nikoliv proti výzvě 2-2025. Tímto prismatem je proto nezbytné nahlížet na navrhovatelem uplatněnou argumentaci.

139.     V tomto ohledu proto Úřad konstatuje, že argumentace navrhovatele uplatněná v návrhu (ačkoliv byla součástí námitek 2), která svou podstatou směřuje proti výzvě 2-2025, přesahuje předmět vedeného správního řízení, neboť zjednodušeně řečeno, předmětem posouzení Úřadu v právě řešeném případě je posouzení přípustnosti poptávání telekomunikačních služeb v rámci DNS (za daných zadávacích podmínek), nikoliv posouzení konkrétních podmínek výzvy 2-2025. To se týká především námitek napadajících nastavení budoucího závazkového vztahu mezi stranami smlouvy, tj. konkrétně námitky směřující proti lhůtě pro podání nabídek, výši a počtu smluvních sankcí, fixaci ceny za dobu trvání smlouvy, vč. námitky týkající se absence inflační doložky a absence garance minimálního odběru služeb.

140.     Úřad má za to, že uvedené námitky spíše směřují proti parametrům výzvy 2-2025 a jako takové měly být uplatněny v rámci návrhu, který směřuje proti konkrétní výzvě (tj. výzvě 2-2025), přičemž, jak již Úřad uvedl výše, právě řešený návrh směřuje proti podmínkám DNS. Nicméně v kontextu všech okolností a tvrzení navrhovatele Úřad vnímá předmětnou argumentaci jako rozvinutí a detailnější nastínění merita věci, totiž právě problematiky zákonnosti (příliš obecného) vymezení předmětu DNS, které má následně zadavateli umožňovat v rámci jednotlivých výzev poptávat nestandardní či neběžné služby. Ve vztahu k argumentaci navrhovatele týkající se nedostatečného vymezení předmětu DNS poté Úřad odkazuje dále na odůvodnění tohoto rozhodnutí, kde se touto problematikou podrobně zabývá.

K argumentaci navrhovatele týkající se DNS

141.     Obecně ve vztahu k předmětu plnění zadávaného v rámci DNS Úřad předesílá, že považuje telekomunikační služby za služby, které jsou způsobilé k tomu, být předmětem plnění v rámci dynamického nákupního systému. Úřad nemá pochybnost o tom, že by snad telefonní nebo telekomunikační služby neměly být obecně dostupnými službami ve smyslu ustanovení § 138 zákona. Navrhovatel se snaží ve svém návrhu dovodit, že tomu tak není, přičemž podle Úřadu nepředkládá dostatečné argumenty pro to, aby bylo možno k takovému závěru rozumně dospět. V tomto ohledu lze souhlasit s argumentem zadavatele, podle kterého telefonní služby potřebuje a využívá prakticky každý zadavatel. S lehkou nadsázkou lze hovořit o tom, že telekomunikační služby nějakým způsobem využívá skoro každý člověk fungující v současném světě.

142.     K tomu Úřad dále uvádí, že ze seznamu služeb, které zadavatel poptává v rámci DNS, nelze rozumně dospět k závěru, že by některé z nich měly být samy o sobě „neběžné“ natolik, že by se vymykaly z rámce plnění přípustného pro poptávání v rámci DNS. To ostatně platí i pro služby, které zadavatel poptával v rámci veřejné zakázky, když se jednalo toliko o hlasové a internetové tarify (ať už vnitrostátní či roamingové), služby VPN nebo veřejnou IP adresu. S přihlédnutím k moderním technologiím a technologiím využívaných v současnosti nelze považovat takové služby za nestandardní nebo běžně nedostupné. Takové služby by bylo možné za nestandardní považovat možná v době devadesátých nebo nultých let, nicméně jejich menší obvyklost je otázkou minulosti a v současnosti již na ně touto optikou nelze nahlížet.

143.     K jednotlivým argumentům navrhovatele pak Úřad uvádí následující.

144.     K argumentu navrhovatele, podle kterého zadávací dokumentace DNS obsahuje pouze obecný rámcový popis předmětu plnění bez bližší specifikace a neobsahuje obchodní ani jiné smluvní podmínky, přičemž ty jsou konkretizovány až v jednotlivých výzvách, Úřad uvádí, že na tomto postupu zadavatele neshledává nic nezákonného. Úřad přitom vychází ze smyslu a účelu samotného dynamického nákupního systému, který má být především flexibilním způsobem zadávání umožňujícím reagovat na aktuální potřeby zadavatele (ev. pověřujících zadavatelů v případě centralizovaného zadávání) a opakovaně zadávat veřejné zakázky, pro které je dynamický nákupní systém zaveden. Podstatou je tak zjednodušení zadávání pro zadavatele na opakované a běžně dostupné služby při zachování co nejširší hospodářské soutěže.

145.     Je na zadavateli, jak v intencích zákona přistoupí k vymezení předmětu plnění a smluvních podmínek v rámci DNS. Závěr, se kterým přichází navrhovatel, však nemá oporu v zákoně, neboť takový požadavek zákon na zadavatele vůbec neklade. V případě, že by byl předmět plnění konkrétně definován již v zadávací dokumentaci v rámci DNS, okrádal by se zadavatel o onu flexibilitu DNS, která je pro něj typická, a pro kterou jej zadavatel (nejspíše) využívá.

146.     Obdobný názor lze vysledovat i v komentářové literatuře, ve které se uvádí: „[p]ředmět veřejných zakázek, které budou zadávány v DNS, lze při zavádění DNS definovat obecněji (než při zadávání rámcové dohody), a tento definovat konkrétněji až v rámci jednotlivých veřejných zakázek zadávaných v DNS. To umožňuje zadavateli zohledňovat např. aktuálnější zadavatelem požadované funkcionality.“[4] Dále se pak uvádí, že: „[p]akliže zadavatel vhodně (nikoliv příliš konkrétně) definuje předmět veřejných zakázek, které mají být v DNS zadávány, může využívat DNS po řadu let a zohledňovat např. technický vývoj v oblasti předmětu veřejné zakázky v rámci konkretizace specifikací požadovaného plnění (tzn. pokud např. zavádí DNS na nákup vozidel, je vhodnější uvádět při zavedení jen obecnější specifikaci, např. „osobní vozidla“, a konkrétní technické vlastnosti určovat až u jednotlivých veřejných zakázek v DNS zadávaných a zohlednit tak technický vývoj).“[5]

147.     V tomto ohledu tedy nelze přisvědčit navrhovateli, že by měla být výše uvedená námitka důvodná.

148.     Navrhovatel dále zpochybňuje adekvátnost postupu zadavatele v DNS skutečností, že v rámci výzvy 2-2025 zůstala nabídka pouze jednoho dodavatele, v důsledku čehož dochází k zadávání veřejných zakázek prostřednictvím DNS bez soutěže. To má být podle názoru navrhovatele důkazem toho, že zadavatel nedodržel zákonné podmínky pro využití DNS.

149.     Ani v tomto ohledu nelze s navrhovatelem souhlasit. Skutečnost, že zadavateli v řízení zůstala toliko jedna nabídka dodavatele, nelze (automaticky) ztotožňovat s porušením zákona, jak uvádí navrhovatel. Totiž skutečnost, že zadavateli v řízení zůstane pouze jediná nabídka, která splnila veškeré zadavatelem stanovené požadavky, může svědčit toliko o tom, že hospodářská soutěž o danou veřejnou zakázku nebyla nejširší, nicméně nelze z toho automaticky dovozovat, že byl porušen zákon. Uvedené totiž může mít několik příčin, kdy jednou z nich může skutečně být i porušení zákona, ale stejně tak dobře jí může být např. i rozhodnutí dodavatelů se do soutěže nezapojit, protože jim veřejná zakázka nepřijde dostatečně lukrativní, nebo nemají pro její plnění v daném čase dostatečné kapacity. Těžko lze takové rozhodnutí dodavatelů bez dalšího přičítat k tíži zadavatele. Naopak však lze obecně konstatovat, že porušení zákona zadavatelem v zásadě bude vždy mít za následek omezení či vyloučení hospodářské soutěže. Navrhovatel tak v daném případě zaměňuje příčinu a důsledek. Takový argument proto nelze hodnotit jako důvodný, jelikož pouhá korelace ještě neimplikuje kauzalitu. V uvedeném případě se jedná jen o spekulaci navrhovatele, kterou navíc navrhovatel nijak nedokládá či neprokazuje. Nadto lze uvést, že, jak je všeobecně známo, je trh na poli telekomunikačních služeb v České republice značně specifický s relativně omezeným počtem dodavatelů, což rovněž vede k jisté omezené míře hospodářské soutěže ve veřejných zakázkách na dodávku telekomunikačních služeb. Pokud se jeden ze tří relevantních dodavatelů na trhu rozhodl do DNS vůbec nezapojit, přičemž Úřadu není známo, že by existovaly indicie nasvědčující tomu, že toto rozhodnutí bylo ovlivněno nastavením zadávacích podmínek DNS, pak je to pouze jeho rozhodnutí, ze kterého nelze dovozovat nemožnost využít pro zajištění telekomunikačních služeb postup v dynamickém nákupním systému.

150.     Navrhovatel dále argumentuje tím, že pro zavedení DNS je zapotřebí naplnit dvě podmínky, a to 1) subjektivní podmínku spočívající v tom, že předmětem DNS je plnění, které zadavatel běžně potřebuje ke své činnosti, tj. je pro zadavatele běžnou a opakovanou potřebou, kterou je schopen objektivně doložit, a 2) objektivní podmínku spočívající v tom, že se jedná o plnění, které je na trhu běžně dostupné, tj. že jsou služby nabízeny více dodavateli ve smyslu standardních katalogových služeb. Navrhovatel má za to, že ani jedna z podmínek není v daném případě naplněna, jelikož telekomunikační služby nejsou běžnou potřebou, a navíc jsou služby nepřípustně individualizovány v rámci jednotlivých výzev (nad rámec běžné praxe trhu), v důsledku čehož je schopno takové služby poskytnout jen velmi málo dodavatelů.

151.     Ve vztahu k pojmu „běžná potřeba“ navrhovatel poukazuje na závěry Krajského soudu v Brně, konkrétně na rozsudek ze dne 17. 12. 2024, č. j. 31 Af 3/2023-164. Z něj navrhovatel dovozuje, že nelze běžnou potřebu odvozovat z pohledu průměrného zadavatele, jelikož se předmět dynamického nákupního systému u jednotlivých (pověřujících) zadavatelů může značně lišit. Uvedené navrhovatel vztahuje na počet pověřujících zadavatelů, kdy dospívá k závěru, že vzhledem k jejich množství a neurčitosti nelze spolehlivě určit, že u všech těchto pověřujících zadavatelů je potřeba telekomunikačních služeb skutečně běžnou potřebou.

152.     K tomu Úřad uvádí, že již výše uvedl (a je o tom opravdu pevně přesvědčen), že obecně lze telekomunikační služby považovat v dnešní době za služby, které zadavatelé potřebují ke své činnosti. Nadto lze rovněž poukázat na rozsudek citovaný navrhovatelem, ve kterém se uvádí, že: „ZZVZ tedy v návaznosti na evropskou úpravu stanoví dvě podmínky, za nichž lze zavést dynamický nákupní systém. První podmínka spočívá v tom, že jeho předmětem musí být zboží, služby či stavební práce pro běžnou potřebu. Tuto podmínku nelze posuzovat z hlediska toho, co je v lidské společnosti obecně považováno za běžnou potřebu ani z pohledu jakéhosi „průměrného“ zadavatele. Takový přístup by vedl k absurdním důsledkům – ačkoliv např. chléb či jiné základní potraviny jsou běžnou potřebou každého člověka, nelze z toho dovozovat, že by např. ŘSD bylo z tohoto titulu oprávněno zavádět dynamický nákupní systém na nákup chleba. Tuto – subjektivní – podmínku je proto třeba posuzovat z pohledu zadavatele: musí se jednat o zboží či služby, které konkrétní zadavatel běžně potřebuje ke své činnosti a které musí pořizovat prostřednictvím veřejných zakázek. S ohledem na šíři zadavatelů a rozsah jimi zajišťovaných činností se předmět dynamického nákupního systému může u jednotlivých zadavatelů značně lišit.“[6] Zvýrazněná pasáž (která byla navrhovatelem vypuštěna) je dle Úřadu klíčová pro posouzení aspektu běžné potřeby. Jak již Úřad uvedl výše, je zjevné, že v dnešní době se v zásadě žádný zadavatel neobejde bez telekomunikačních služeb, resp. si lze jen velice těžko představit, že by snad nějaký takový existoval. V případě, že by snad navrhovatel měl pochybnost o tom, že by některý z pověřujících zadavatelů v daném případě ke své činnosti telekomunikační služby v zásadě na denní bázi nepotřeboval, mohl tímto směrem argumentovat. Navrhovatel se však pouze omezil na obecné konstatování, že pověřujícími zadavateli mohou být rozličné organizace či subjekty veřejnoprávního charakteru, v důsledku čehož se mohou potřeby značně lišit. V tomto ohledu lze polemizovat o tom, že se potřeby jednotlivých pověřujících zadavatelů skutečně budou lišit, neboť lze předpokládat, že každý pověřující zadavatel má např. jiný počet zaměstnanců, a tedy potřebuje jiné množství SIM karet (resp. telefonních čísel), pro které je nezbytné telefonní služby poskytovat, nicméně tato „odlišnost“ stále zůstává plně v rámci poptávaných telekomunikačních služeb. Nejedná se tedy o odlišnost v předmětu plnění, ale toliko v množství či míře využívání daných služeb (i s ohledem na to, že některé konkrétní služby nemusí být požadovány u všech pověřujících zadavatelů). Úřad nesdílí hledisko navrhovatele, podle kterého by snad skupina pověřujících zadavatelů měla být natolik odlišná, že by některý z nich nepotřeboval ke své činnosti telekomunikační služby. V tomto ohledu tedy navrhovatel skutečně neprezentuje přesvědčivou argumentaci, proč by se snad mělo jednat o služby „neběžné“ potřeby.

153.     Ve vztahu k podmínce týkající se dostupnosti plnění na trhu navrhovatel uvádí, že je nezbytné ji posuzovat s ohledem na množství dodavatelů na trhu, kdy předpokladem je rozsáhlá hospodářská soutěž. Navrhovatel je toho názoru, že pokud je služba dodávána pouze malým množstvím dodavatelů, pak nelze hovořit o jejich obecné dostupnosti, přičemž opět odkazuje na skutečnost, že se DNS reálně účastní pouze jediný dodavatel.

154.     K této argumentaci navrhovatele Úřad uvádí, že při posuzování přípustnosti DNS v kontextu jeho předmětu plnění je nezbytné rovněž přihlížet k situaci na relevantním trhu, tj. na trhu mobilních operátorů, který je svou povahou specifický, a to jak svou strukturou, tak i předmětem služeb, což uvedl i předseda Úřadu ve svém rozhodnutí č. j. ÚOHS-R0055/2017/VZ-16894/2017/323/LVa ze dne 5. 6. 2017, když se na něm nacházejí pouze tři dodavatelé, kteří mohou předmět plnění poskytnout (přičemž jiná situace by nebyla ani v případě, že by byl předmět veřejné zakázky poptáván např. v otevřeném řízení).

155.     I přestože lze souhlasit s navrhovatelem, že okruh dodavatelů je v oblasti telekomunikačních služeb limitovaný, opět z toho nelze bez dalšího dovozovat (zjednodušující) závěr, že není splněna objektivní podmínka o obecné dostupnosti plnění. Uvedený obecný závěr nijak nereflektuje uvedenou situaci na trhu, přičemž k tomuto závěru lze dospět pouze na základě mechanické aplikace obecného „pravidla“, aniž by byly zohledněny konkrétnosti daného trhu. Nelze klást rovnítko mezi obecnou dostupnost služeb na trhu a počet relevantních dodavatelů, spíše je nutno přihlížet k tomu, zda existují dodavatelé na trhu, kteří jsou schopni dané plnění skutečně poskytnout, a to na běžné bázi. Touto optikou má Úřad za to, že plnění poptávané zadavatelem je obecně dostupné, a přestože jej poskytuje relativně malé množství dodavatelů na trhu (v absolutních číslech), jedná se zároveň o takové plnění, které jsou schopni poskytnout všichni dodavatelé na trhu, neboť se svým charakterem nijak nevymyká ze služeb, které by (pověřující) zadavatelé potřebovali a poptávali. Skutečnost, že se některý z dodavatelů rozhodl nezapojit do (otevřeného) probíhajícího DNS, však samo o sobě bez dalšího neznamená, že by se mělo jednat o navrhovatelem tvrzenou nezákonnost či přílišnou individualizaci.

156.     Jak již tedy Úřad dovodil výše, plnění požadované v DNS (telekomunikační služby) nepředstavuje obecně plnění „neběžné“, pro jehož pořízení by využití DNS nebylo vhodné. Dále nemá Úřad ani za to, že by se plnění požadované zadavatelem konkrétně v rámci výzvy 2-2025 uvedenému závěru jakkoliv vymykalo (ačkoliv navrhovatel staví svoji argumentaci právě na tom, že na základě výzvy 2-2025 zjistil, že zadavatel v rámci DNS požaduje plnění individualizované a neběžné). K námitce navrhovatele týkající se přílišné individualizace výzvy 2-2025, co do nestandardnosti služeb Úřad konstatuje, že navrhovatel opět prezentuje skutečnosti poněkud zkratkovitě, když má za to, že se nejedná o standardizovanou službu, pakliže nelze využít (jím využívanou) formulářovou smlouvu a jeho všeobecné obchodní podmínky, neboť zadavatel požaduje uzavření individualizované smlouvy, kterou předkládá ve výzvě 2-2025. Nelze přistoupit na pojetí navrhovatele, ve kterém v zásadě ztotožňuje obecně dostupnou službu a využití standardizovaných formulářových smluv, ceníků či (všeobecných) obchodních podmínek navrhovatele. Skutečnost, že např. využití jeho vlastních (všeobecných) obchodních podmínek je pro navrhovatele výhodné v tom smyslu, že ze sta procent respektuje jeho vlastní obchodní model, čímž mu mj. zjednodušuje administrativu, přípravu nabídek apod. ničeho nevypovídá o běžnosti či obecné dostupnosti služeb ve smyslu § 138 odst. 1 zákona. Takové služby sice mohou být nabízeny masově (a i z toho důvodu je pro navrhovatele výhodné, aby měl jednotné znění všech smluv a obchodních podmínek pro takový počet zákazníků), nelze však automaticky dospívat k závěru, že pokud tomu tak není, nebo pokud se zadavatel nechce zcela řídit obchodním modelem konkrétního dodavatele, znamená to, že nejde o služby běžné. Zjednodušeně řečeno, způsob uzavření smlouvy na plnění ničeho nevypovídá o běžnosti či neběžnosti takového plnění na trhu.

157.     V případě, že se navrhovatel pravidelně účastní veřejných zakázek jakožto dodavatel, musí mu být již na první pohled zřejmé, že je oprávněním zadavatele stanovit zadávací podmínky, v rámci nichž bude specifikováno, jaké plnění zadavatel požaduje a za jakých (smluvních) podmínek. Jakkoliv to může být pro navrhovatele nekomfortní a může se např. pokoušet zadavatele přesvědčit, aby změnil svůj přístup v rámci zadávání veřejných zakázek, nemůže to nic změnit na tom, že je to právě zadavatel, který obecně stanoví, za jakých podmínek bude plněno. Je pak výhradním právem dodavatele se o danou veřejnou zakázku neucházet, pakliže by naznal, že pro něj není výhodná anebo je příliš riziková. S určitou mírou rizika však dodavatel musí počítat vždy a nelze přistoupit na to, že by snad měl mít navrhovatel (či jakýkoli jiný dodavatel) právo po zadavateli požadoval, aby odstranil či zmírnil veškerá jeho podnikatelská rizika. Takový přístup by nebyl udržitelný. I proto Úřad nepovažuje za relevantní argument navrhovatele, že odporuje smyslu DNS, aby si zadavatel stanovoval parametry poptávaných služeb a smluvní podmínky individuálně pro každou z výzev, neboť právě to je podstatou vyhlašovaných výzev v rámci DNS – totiž uspokojovat potřeby zadavatele (v tomto případě pověřujících zadavatelů) flexibilně v rámci „mantinelů“ vymezených v zavedeném DNS.

158.     Poptávané služby v rámci výzvy 2-2025 Úřad nepovažuje za „šité na míru“, jak uvádí navrhovatel, neboť se jedná o služby běžného charakteru, spočívající v hlasových a datových tarifech, vč. zřízení VPN či pevných IP adres. Takové služby Úřad prima facie neshledává jako neběžné, či přílišně individualizované, které by měly být v rozporu se zákonným vymezením § 138 odst. 1 zákona. Rovněž ani z požadavku na pokrytí (který je stanoven zadavatelem v poměrně obecné rovině) nelze dovozovat, že by snad v důsledku takového požadavku měly být poptávané telekomunikační služby považovány za nestandardní či obecně nedostupné plnění. A to i v kontextu toho, že zadavatel službu pokrytí vymezil toliko obecně, totiž procentuálním podílem pokrytí území a populace ČR, bez stanovení konkrétních lokalit. Obdobný závěr pak lze vztáhnout i na další požadavky zadavatele, tj. na zajištění prioritního volání, který navíc vyplývá přímo ze zákona o elektronických komunikacích, požadavky na správu služeb, škálování služeb bez garance minimálního odběru a sankční mechanismy. Žádný z těchto příkladů předestřených navrhovatelem podle názoru Úřadu nedokládá, že by plnění požadované zadavatelem mělo být v jejich důsledku či kontextu považováno za obecně nedostupné.

159.     K výše uvedenému Úřad navíc uvádí, že navrhovatel prezentuje toliko obecné fráze, které se zhusta opakují, přičemž však nepředkládá žádnou konkrétní argumentaci, která by snad mohla potvrdit jeho závěry. Z pohledu Úřadu navrhovatel toliko tvrdí, že dané požadavky mají být nepřípustně individualizované (v důsledku čehož se má jednat o plnění, které není obecně dostupným), aniž by však blíže osvětlil, co touto individualizací myslí, anebo v čem konkrétně spočívá. Ostatně na podkladu velmi obecných námitek tomu ani nemůže být jinak. Lze očekávat, že v případě, kdy navrhovatel podává obecné námitky a posléze návrh, nemůže očekávat, že se mu dostane odpovědi, která bude zabíhat do nejmenších podrobností. Je tomu právě naopak, totiž že míře obecnosti vznesených námitek bude odpovídat míra obecnosti jejich vypořádání. Lapidárně řečeno, na co se navrhovatel ptá, na to mu bude odpovězeno. V tomto ohledu nelze rezignovat na pravidlo, podle kterého má navrhovatel svou argumentaci plně předestřít již v rámci námitek (pakliže mu nic nebránilo takové námitky v relevantní době uplatnit) a nenechávat si „esa v rukávu“ na řízení před Úřadem. Právě tyto argumenty navrhovatele Úřad touto optikou hodnotí, jelikož již v době uplatnění námitek tyto mohl zadavateli prezentovat (a dostat tak na ně odpověď). Pakliže se taková argumentace neobjevila již v námitkách, nemůže s úspěchem takovou argumentaci uplatňovat až v řízení před Úřadem, jak ostatně Úřad již vypořádal výše v rámci odůvodnění výroku I. tohoto rozhodnutí.

160.     Nadto lze uvést, že posouzení míry individualizace výzvy 2-2025 je spojeno zejména s otázkou přiměřenosti lhůty pro podání nabídek (jde obrazně řečeno s spojité nádoby – čím individuálnější plnění zadavatel požaduje, tím delší by měla být lhůta pro podání nabídek). K tomu však již Úřad výše uvedl, že takováto námitka nesměřuje svou podstatou proti podmínkám samotného DNS (potenciálně nezákonně stanovená lhůta pro podání nabídek v rámci jedné výzvy nemůže být důvodem pro uložení obecného nápravného opatření spočívajícího v zákazu zadávat v DNS všechny veřejné zakázky), nýbrž proti podmínkám výzvy 2-2025, což není předmětem tohoto správního řízení.

161.     K argumentaci navrhovatele, podle které mu není dána žádná efektivní obrana proti postupu zadavatele, Úřad uvádí, že již samotná skutečnost, že byl podán návrh k Úřadu svědčí o opaku. Dle názoru Úřadu navrhovatel nesprávně ztotožňuje zákaz uzavřít smlouvu na veřejnou zakázku s efektivní ochranou. Skutečnost, že je v zákoně zakotvená výluka ze zákazu uzavřít smlouvu v rámci dynamického nákupního systému po dobu, než bude rozhodnuto o námitkách, neznamená, že by navrhovateli bylo upřeno právo na efektivní ochranu, tj. možnost podání námitek a následně návrhu k Úřadu. Tak i ostatně navrhovatel učinil. Je pravdou, že je tímto poněkud oslabena možnost navrhovatele úspěšně se ucházet o veřejnou zakázku. Nicméně navrhovatel má možnost i jiné obrany proti postupu zadavatele, např. podáním návrhu na zákaz plnění smlouvy (což ostatně také učinil). V případě, že jsou splněny veškeré procesní náležitosti, je návrh navrhovatele Úřadem řádně přezkoumán se všemi důsledky z toho vyplývajícími. Výluka ze zákazu uzavření smlouvy ostatně jen posiluje výše dovozený závěr Úřadu o tom, že DNS má být flexibilní způsobem zadávání veřejných zakázek.

162.     Závěrem Úřad k procesním návrhům navrhovatele (uvedeným v rámci vyjádření k podkladům rozhodnutí), aby Úřad vyzval zadavatele ke zdůvodnění některých jeho argumentů, uvádí následující. Předně žádost navrhovatele o předložení konkrétního závazku, podle kterého mají pověřující zadavatelé z resortu Ministerstva zdravotnictví nakupovat telekomunikační služby společně, a žádost navrhovatele o zdůvodnění, jak neuvedení informací o účastnících zadávacího řízení v písemné zprávě zadavatele by mohlo ohrozit hospodářskou soutěž, považuje Úřad za irelevantní, neboť ani jedna z těchto informací by nijak nepřispěla k objasnění skutkového stavu, jehož zjištění je pro předmětné rozhodnutí ve věci nezbytné. Naopak lze říci, že takové informace nijak věcně nepřispívají ke zjištění relevantních skutečností, na kterých musí být založeno právě rozhodnutí ve věci samé. Ke třetí žádosti navrhovatele, podle které by měl Úřad vyzvat zadavatele k prokázání tvrzení, že žádná výrazná individualizace se ve veřejných zakázkách zadávaných v DNS nenachází, Úřad uvádí, že odpověď na uvedenou otázku primárně nekoresponduje s předmětem správního řízení, když jeho předmětem je především posouzení zákonnosti vymezení předmětu samotného DNS, nikoliv individuálnosti jednotlivých veřejných zakázek zadávaných v DNS (k tomu viz výše odůvodnění tohoto rozhodnutí). Nadto lze k takové žádosti navrhovatele uvést, že je i v duchu ostatní argumentace navrhovatele značně obecná, a není zřejmé, čeho by Úřad položením takového dotazu na zadavatele docílil, když již z povahy správního řízení vyplývá, že pakliže zadavatel svůj postup dostatečně před Úřadem neobhájí, může ho postihnout „nepříznivý“ následek v tom smyslu, že Úřad uloží zadavateli nápravné opatření k napravení nezákonného stavu. Ostatně na případnou „přílišnou individualizaci“ požadovaného plnění (se kterou navrhovatel spojuje „neběžnost“ poptávaného plnění, a tudíž jeho nevhodnost pro DNS) si již Úřad učinil názor v průběhu správního řízení, přičemž tento názor je mj. obsahem odůvodnění tohoto rozhodnutí.

163.     Ze všeho výše uvedeného tedy vyplývá, že zadavatel postupoval v souladu se zákonem, když poptává vymezené telekomunikační služby v rámci DNS. Úřad dospěl k závěru, že nejsou dány důvody pro uložení nápravného opatření, a proto návrh navrhovatele ve zbývající části zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dnů ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – Sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 602 00 Brno. Podaný rozklad proti výroku I. tohoto rozhodnutí nemá podle § 76 odst. 5 správního řádu odkladný účinek. Včas podaný rozklad proti výroku II. tohoto rozhodnutí má odkladný účinek. Rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu se podle § 261 odst. 1 písm. b) zákona zasílají Úřadu výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako datová zpráva podepsaná uznávaným elektronickým podpisem.

otisk úředního razítka

Mgr. Markéta Dlouhá

místopředsedkyně

Obdrží

1.             Česká republika – Ministerstvo financí, Letenská 525/15, Malá Strana, 118 00 Praha 1

2.             T-Mobile Czech Republic a.s., IČO 64949681, se sídlem Tomíčkova 2144/1, Chodov, 148 00 Praha 4

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

---

[1] Pro úplnost Úřad uvádí, že navrhovatel podal celkem čtvery námitky, první ze dne 19. 11. 2025 (dále jen „námitky 1“), námitky 2, námitky 3 a dále pak ještě námitky ze dne 10. 12. 2025 (dále jen „námitky 4“). K tomu však Úřad uvádí, že ve vztahu k námitkám 1 nemůže být návrh podáván, neboť rozhodnutí o námitkách 1 zadavatel navrhovateli doručil již 4. 12. 2025 a návrh byl Úřadu navrhovatelem doručen až 16. 12. 2025. Ve vztahu k námitkám 1 je tedy návrh podáván opožděně. Naopak ve vztahu k námitkám 4 Úřad uvádí, že rozhodnutí o námitkách 4 je datováno až k 29. 12. 2025 z čehož vyplývá, že v době podání návrhu k Úřadu zadavatel ještě o námitkách 4 nerozhodl, a ve svém důsledku by se tak jednalo o předčasně podaný návrh. Nadto ani námitky 1 ani námitky 4 ani doklad o jejich doručení zadavateli nebyly součástí příloh návrhu navrhovatele (na rozdíl od námitek 2 a 3). Proto jsou pro právě vedené správní řízení relevantní pouze námitky 2 a 3.

[2] tj. Úřad – pozn. Úřadu

[3] Pro úplnost Úřad uvádí, že navrhovatel rovněž podal návrhy na uložení zákazu plnění smluv uzavřených v rámci předmětného DNS, o kterých bude rozhodnuto samostatně v příslušných správních řízeních.

[4] ŠEBESTA, Milan, NOVOTNÝ, Petr, MACHUREK, Tomáš, DVOŘÁK, David a kol. § 138 [Obecná ustanovení]. In: ŠEBESTA, Milan, NOVOTNÝ, Petr, MACHUREK, Tomáš, DVOŘÁK, David a kol. Zákon o zadávání veřejných zakázek. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1011.

[5] ŠEBESTA, Milan, NOVOTNÝ, Petr, MACHUREK, Tomáš, DVOŘÁK, David a kol. § 139 [Zavedení dynamického nákupního systému]. In: ŠEBESTA, Milan, NOVOTNÝ, Petr, MACHUREK, Tomáš, DVOŘÁK, David a kol. Zákon o zadávání veřejných zakázek. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1012.

[6] Zvýraznění doplněno Úřadem – pozn. Úřadu.