číslo jednací: 13836/2026/163
spisová značka: R0058/2026/VZ
| Instance | II. |
|---|---|
| Věc | Magnetická rezonance 3T III. vyhlášení |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
| Výrok | rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno |
| Rok | 2026 |
| Datum nabytí právní moci | 15. 4. 2026 |
| Související rozhodnutí | 07776/2026/500 13836/2026/163 |
| Dokumenty |  2026_R0058.pdf 434 KB |
|
Spisová značka: ÚOHS-R0058/2026/VZ Číslo jednací: ÚOHS-13836/2026/163 |
|
Brno 15. 4. 2026 |
Ve správním řízení o rozkladu doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 16. 3. 2026 zadavatelem
- Nemocnice Jihlava, příspěvková organizace, IČO 00090638, se sídlem Vrchlického 4630/59, 586 01 Jihlava,
proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-07776/2026/500 ze dne 27. 2. 2026 vydanému ve správním řízení vedeném pod sp. zn. ÚOHS-S0887/2025/VZ zahájeném na návrh navrhovatele
- Philips Česká republika s.r.o., IČO 63985306, se sídlem Rohanské nábřeží 678/23, 186 00 Praha 8, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci ze dne 7. 12. 2015 JUDr. Petrou Vlachovou, advokátkou ev. č. ČAK 08684, se sídlem Vodičkova 710/31, 110 00 Praha 1,
ve věci přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky „Magnetická rezonance 3T III. vyhlášení“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 9. 10. 2025 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 10. 10. 2025 pod ev. č. Z2025-055840 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 10. 10. 2025 pod ev. č. 667184-2025,
jsem na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů a podle § 152 odst. 6 písm. b) a § 90 odst. 5 téhož zákona rozhodl takto:
Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0887/2025/VZ, č. j. ÚOHS-07776/2026/500 ze dne 27. 2. 2026
p o t v r z u j i
a podaný rozklad
z a m í t á m.
Odůvodnění
I. Zadávací řízení a správní řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže
1. Zadavatel zahájil dne 9. 10. 2025 odesláním oznámení o zahájení otevřené řízení za účelem zadání veřejné zakázky. Dne 5. 11. 2025 obdržel zadavatel námitky[1] navrhovatele z téhož dne proti zadávacím podmínkám. Zadavatel tyto námitky v plném rozsahu prostřednictvím rozhodnutí o námitkách ze dne 10. 11. 2025[2] odmítl. Následně Úřad obdržel dne 19. 11. 2025 návrh[3] navrhovatele. Dnem obdržení předmětného návrhu bylo v souladu s § 249 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, (dále jen „ZZVZ“ [4]) ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, (dále jen „správní řád“) zahájeno správní řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky.
2. Navrhovatel podaným návrhem brojil proti zadavatelem nastaveným pravidlům pro hodnocení nabídek. Navrhovatel měl za to, že zadavatel vymezil dílčí hodnoticí kritérium „Technická úroveň předmětu plnění“ způsobem, který zvýhodňuje určité technické řešení, resp. konkrétní výrobce, aniž by to bylo objektivně zdůvodněno medicínským účelem nebo jinými relevantními potřebami. Tím zadavatel dle navrhovatele vytvořil bezdůvodné překážky hospodářské soutěže a poskytl konkurenční výhodu některým dodavatelům.
II. Napadené rozhodnutí
3. Dne 27. 2. 2026 vydal Úřad napadené rozhodnutí[5], jehož výrokem návrh navrhovatele podle § 265 písm. a) ZZVZ zamítl, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.
4. V odůvodnění napadeného rozhodnutí se Úřad zabýval nejprve sporovaným hodnoceným parametrem „Minimální tloušťka vrstvy ve 2D sekvenci menší než 0,2 mm“ (dále též „hodnocený parametr I“), když konstatoval, že požadovaná minimální tloušťka řezu ve 2D sekvenci je zadavatelem dostatečně odůvodněna potřebou kvalitních a přesných snímků při rutinních vyšetřeních. Zadavatelova argumentace byla dle Úřadu v souladu s odborným vyjádřením poskytnutým Fakultou elektrotechnickou Českého vysokého učení technického v Praze (dále jen „vyjádření ČVUT“)[6], které si Úřad vyžádal v reakci na tvrzení navrhovatele o klinické nevyužitelnosti zadavatelem požadované tloušťky vrstvy ve 2D sekvenci. Vyjádření ČVUT zároveň potvrdilo, že existuje celá řada klinických indikací, v nichž mohou takto tenké řezy přinášet diagnosticky přidanou hodnotu. Skutečnost, že řezy menší než 0,2 mm ve 2D sekvenci nejsou dnes rutinně používány, dle Úřadu sama o sobě nebránila tomu, aby zadavatel požadoval vyšší technický standard přístroje, pokud byl odůvodněn odbornou potřebou, což v nyní projednávaném případě nastalo.
5. K hodnoceným parametrům „Hlavokrční (Head/Neck coil) cívka s minimálně 64 a více nezávislými přijímacími elementy/RF kanály“ a „Cívka pro vyšetření páteře (Spine coil) s minimálně 64 a více nezávislými přijímacími elementy/RF kanály“ (dále též „hodnocené parametry II a III“) Úřad uvedl, že požadovaný počet nezávislých přijímacích elementů/RF kanálů u „hlavokrční“ cívky a cívky pro vyšetření páteře je zadavatelem dostatečně odůvodněn potřebou vysokého prostorového rozlišení vyšetření a potřebou vyšší rychlosti vyšetření. Zadavatel dle Úřadu racionálně vysvětlil, proč preferuje cívky s vyšším počtem nezávislých přijímacích elementů/RF kanálů, přičemž jeho argumentace ani v této oblasti nebyla v rozporu s vyjádřením ČVUT. Úřadu tedy nevznikla pochybnost, že by řešení bodově zvýhodněné zadavatelem nepřinášelo zadavateli objektivní přínos pro kvalitu a rychlost zobrazování snímků magnetické rezonance a že by tvrzení zadavatele nebylo založeno na legitimní odborně-technické či medicínské úvaze. Na základě výše uvedeného Úřad konstatoval, že hodnocené parametry II a III nelze považovat za neopodstatněné, resp. neodůvodněné či zavádějící, jak se domnívá navrhovatel.
III. Námitky rozkladu
6. Dne 16. 3. 2026 obdržel Úřad rozklad[7] navrhovatele proti napadenému rozhodnutí. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo navrhovateli doručeno dne 2. 3. 2026. Konec 15denní odvolací lhůty dle § 83 správního řádu připadl na úterý 17. 3. 2026. Navrhovatel tedy podal rozklad v zákonné lhůtě.
7. Navrhovatel v rozkladu předně namítá, že Úřad nepostupoval tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, tedy nebyla naplněna zásada materiální pravdy, jak předpokládá § 3 správního řádu. Napadené rozhodnutí je dle navrhovatele postaveno výlučně na vyjádření ČVUT, které však není znaleckým posudkem, nýbrž pouze odborným stanoviskem. Nadto navrhovatel uvádí, že závěry vyjádření ČVUT byly zpochybněny nejen navrhovatelem předloženými vyjádřeními čtyř poskytovatelů zdravotních služeb[8], nýbrž také vyjádřením České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně, z.s., Radiologickou společnost, se sídlem Sokolská 490/31, 120 00 Praha 2, (dále jen „Radiologická společnost“)[9], které si vyžádal sám Úřad.
8. Dále navrhovatel sporuje konkrétní závěry vyjádření ČVUT, když namítá jejich teoretickou rovinu a nevyjádření se k alternativám v podobě digitální architektury ve vztahu k hodnoceným parametrům II a III. Navrhovatel dále ve vztahu k hodnocenému parametru I uvádí, že je znalý trhu a ví, že se na něm v současnosti neobjevuje žádný technicky tak pokročilý přístroj, který by uměl zajistit klinickou využitelnost snímků tak tenkých řezů ve 2D sekvenci.
9. Závěrem rozkladu navrhovatel uvádí, že se v daném případě jedná již o třetí vyhlášení zadávacího řízení se stejným předmětem plnění, když v rámci prvního vyhlášení tohoto řízení byly stanoveny rozdílné technické parametry v rámci hodnoticích kritérií. Navrhovatel se tedy domnívá, že změna hodnocených technických parametrů není objektivně odůvodněna, když tyto nemají zásadní vliv na klinicko-medicínské využití poptávaného přístroje.
Závěr rozkladu
10. Navrhovatel se domáhá, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání. Alternativně navrhovatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí změnil a zadávací řízení zrušil, pokud pro to shledá podmínky.
IV. Řízení o rozkladu
11. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 správního řádu a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.
Stanovisko předsedy Úřadu
12. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí, jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu, a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy, jakož i správnost napadeného rozhodnutí v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k závěru, že Úřad napadeným rozhodnutím rozhodl správně a v souladu se zákonem.
V. K námitkám rozkladu
K porušení zásady materiální pravdy
13. Navrhovatel v rozkladu nejprve namítá, že Úřad v rámci správního řízení nepostupoval tak, aby byl v rozsahu nezbytném pro splnění požadavků kladených na činnost správních orgánů zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (viz § 3 správního řádu).
14. K této námitce považuji za nutné uvést, že zadavatel Úřadu poskytl veškerou dokumentaci vztahující se k nyní projednávanému zadávacímu řízení. Současně v rámci správního řízení obdržel Úřad od zadavatele detailní vysvětlení nastavených sporných hodnocených parametrů I, II a III. Na základě těchto poskytnutých informací a dokumentace se Úřad následně snažil ověřit legitimnost předmětných tvrzení zadavatele, když přípisem ze dne 8. 1. 2026[10] požádal Radiologickou společnost o poskytnutí odborného vyjádření k nyní projednávané problematice. Úřad v předmětné žádosti zformuloval 7 otázek v návaznosti na navrhovatelem namítané odborné skutečnosti vztahující se k technické úrovni předmětu plnění.
15. Dne 28. 1. 2026 obdržel Úřad od Radiologické společnosti sdělení, že není schopna požadované odborné vyjádření zpracovat, neboť „[p]oložené otázky představují rozsáhlou a komplexní problematiku na hranici radiologie a radiologické fyziky. (…) K problematice by se měl vyjádřit především odborník z oblasti biomedicíny či radiologické fyziky s odpovídající specializací.“
16. V návaznosti na sdělení Radiologické společnosti, konkrétně na sdělení týkající se nutného oslovení specializovaných odborníků v oboru biomedicíny či radiologické fyziky, se Úřad dne 3. 2. 2026 obrátil s žádostí o poskytnutí odborného vyjádření na Fakultu elektrotechniky a Fakultu biomedicínského inženýrství Českého vysokého učení v Praze (dále jen „ČVUT“), dále na Katedru kybernetiky a biomedicínského inženýrství Fakulty elektrotechniky a informatiky Vysoké školy báňské – Technická univerzita Ostrava (dále jen „VŠB-TUO“) a na Biofyzikální ústav Lékařské fakulty Masarykovy univerzity (dále jen „MU“). Úřad přitom požadoval poskytnutí odborného vyjádření k totožným otázkám, jaké položil Radiologické společnosti (viz bod 38 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Až do vydání tohoto rozhodnutí však dostal pouze jedinou odpověď, a to ze dne 13. 2. 2026 v podobě vyjádření ČVUT.
17. Nutno podotknout, že obsahem předmětného vyjádření ČVUT byly srozumitelné a jasné odpovědi na všech sedm dotazů vznesených Úřadem. Došlo tedy ke zodpovězení sporných otázek specialistou v oboru zobrazovacích systémů v lékařství působícím na Elektrotechnické fakultě ČVUT, jak ostatně doporučovala i Radiologická společnost. I přesto, že Úřadu bylo doručeno pouze jediné takové vyjádření, mám za to, že splnilo svůj účel, neboť bylo pro zjištění skutkového stavu věci plně dostačující; současně zodpovědělo všechny sporné otázky a umožnilo zjistit stav věci bez důvodných pochybností.
18. K navrhovatelem namítané nutnosti získání dalších odborných vyjádření je třeba odkázat na komentářovou literaturu vztahující se k § 3 správního řádu, kde je uvedeno, že „[z]ásada materiální pravdy je ve správním řádu korigována požadavkem procesní efektivity a ekonomie správního řízení, tak jak je to běžné i v jiných právních předpisech procesní povahy. Správní řízení by mělo být vedeno správním orgánem pokud možno co nejúčelněji, nejrychleji, nejjednodušeji a nejlevněji. Správní orgán by se měl ve správním řízení před ním vedeném vydat k rozhodnutí cestou vždy co možná nejsnazší, přitom však zároveň spolehlivě postačující ke zjištění objektivního stavu věci, která je předmětem takového řízení.[11]“
19. V daném případě tak je nutné přihlédnout rovněž k zásadě hospodárnosti a efektivnosti vedení správního řízení, neboť za situace, kdy již Úřad disponuje odborným vyjádřením, které dostatečně a přesvědčivě zodpovědělo všechny rozhodné otázky, by bylo nadbytečné, neúčelné a neefektivní vyžadovat opětovně další obdobná vyjádření od jiných subjektů. Obdobně je třeba podotknout, že na základě výše uvedeného by nebylo ani v řízení o rozkladu účelné, efektivní ani hospodárné provádět navrhovatelem navržené důkazy, nadto důkazy, které jsou již součástí spisu.
20. Výše uvedené podporuje také skutečnost uvedená Úřadem v bodě 106 odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde bylo konstatováno, že Úřad „k oslovení více odborných institucí přikročil nikoli z důvodu, že ke zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, bylo nezbytné získat tři nezávislá stanoviska, ale s ohledem na to, že předtím již Radiologická společnost odmítla i přes urgenci odborné vyjádření poskytnout a ve snaze vyřídit věc bez zbytečných průtahů v souladu s § 6 odst. 1 správního řádu. Oslovení více odborných institucí tak současně zvýšilo pravděpodobnost, že dojde k získání odborného stanoviska alespoň od jedné z oslovených institucí a bude ve věci možné pak rychle rozhodnout.“
21. Závěrem lze shrnout, že vyjádření ČVUT bylo pro zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti, plně dostačující. Ani správní řád Úřadu neukládá povinnost opatřovat více odborných stanovisek či posudků vysvětlujících totožnou problematiku, disponuje-li již jedním odborně způsobilým a věcně dostačujícím podkladem. Je rovněž nutno uvést, že správní řízení vedené Úřadem se svou povahou blíží řízení spornému. Úřad je sice povinen zjistit skutkový stav, avšak neplatí, že by určitou skutečnost bylo možné považovat za prokázanou pouze tehdy, pokud ji potvrdí více nezávislých subjektů. V takové situaci je to naopak navrhovatel, kdo má možnost předložit důkazy způsobilé zpochybnit či vyvrátit skutková zjištění Úřadu. Řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zároveň nemá sloužit jako prostor pro nadbytečné předkládání znaleckých posudků, není-li to odůvodněno povahou věci. V posuzovaném případě zadavatel předložil svou argumentaci, jejíž relevanci si Úřad ověřil u nezávislé odborné autority (ČVUT), přičemž podklady předložené navrhovatelem tato tvrzení nijak nevyvrátily.
22. K argumentu navrhovatele, že vyjádření Radiologické společnosti je způsobilé zpochybnit vyjádření ČVUT, považuji za nutné uvést, že jej neshledávám důvodným. Uvedené vyjádření totiž nepředstavuje polemiku se závěry ČVUT ani jejich zpochybnění, nýbrž toliko podnět k tomu, aby se Úřad obrátil na odborně specializované a k dané problematice kompetentní instituce. Z jeho obsahu tedy vyplývá, že k posouzení věci jsou povoláni spíše odborníci z oblasti biomedicíny či radiologické fyziky s odpovídající specializací, což předznamenalo oslovení předmětných fakult jednotlivých vysokých škol (ČVUT, VŠB-TUO a MU) zaměřujících se na danou problematiku.
23. Dále navrhovatel v rozkladu namítá, že jím předložená vyjádření čtyř poskytovatelů zdravotních služeb zpochybňují závěry vyjádření ČVUT.
24. K této námitce uvádím, že navrhovatelem předložená vyjádření jednotlivých poskytovatelů zdravotních služeb vycházejí primárně z jejich aktuální klinické praxe, zejména z toho, jakou tloušťku vrstvy sami využívají při vyšetření magnetickou rezonancí v rámci 2D sekvence. Tato skutečnost však sama o sobě nevypovídá o obecné (ne)možnosti dosažení zadavatelem požadovaných parametrů. Je totiž zřejmé, že technické možnosti jednotlivých pracovišť se mohou lišit v závislosti na stáří a technologické vyspělosti používaných přístrojů. Ne všechna pracoviště tak nutně disponují nejmodernějšími zařízeními, která by umožňovala efektivní využití tenkých řezů ve 2D sekvenci, jak požaduje zadavatel. Výše uvedené vyplývá mimo jiné i z vyjádření ČVUT, kde je uvedeno, že „[b]ěžná pracoviště dnes takovými přístroji nedisponují, proto takto malou tloušťku řezu nepoužívají“.
25. Současně je třeba zohlednit i legitimní požadavek zadavatele, který uvedl ve svém vyjádření ze dne 26. 11. 2025[12], totiž že při definici svých potřeb nevychází pouze ze stávající klinické praxe, ale rovněž z výsledků klinických studií a z odůvodnitelných předpokladů budoucího vývoje v dané oblasti. Tomu odpovídá i snaha pořídit přístroj, který bude schopen plnit funkci špičkového diagnostického nástroje po delší časové období (10-15 let) bez nutnosti zásadní modernizace.
26. Předložená vyjádření poskytovatelů zdravotních služeb proto sama o sobě nelze považovat za zpochybnění závěrů ČVUT. Skutečnost, že tito poskytovatelé aktuálně nevyužívají minimální tloušťku vrstvy menší než 0,2 mm v rámci 2D sekvence, neznamená, že takový postup není technicky realizovatelný nebo že jej nebude možné využívat v budoucnu. Ostatně z jejich vyjádření nevyplývá kategorický závěr o nemožnosti takového řešení, ale spíše poukaz na jeho současná omezení, zejména ve vztahu k dlouhým vyšetřovacím časům, které jej činí v nynější klinické praxi méně využitelným.
27. V tomto kontextu se proto ztotožňuji se závěrem Úřadu uvedeným v napadeném rozhodnutí, že předložená vyjádření odrážejí především individuální zkušenosti jednotlivých poskytovatelů a jejich práci se stávajícími přístroji magnetické rezonance. Tyto zkušenosti jsou tak nutně ovlivněny konkrétními technickými podmínkami a možnostmi daných pracovišť, a nelze je proto považovat za obecně platné odborné závěry. Oproti tomu vyjádření ČVUT představuje odborné stanovisko zpracované specializovaným pracovištěm zabývajícím se studiem a rozvojem zobrazovacích systémů, a je tedy způsobilé poskytnout obecnější pohled na posuzovanou problematiku.
28. S ohledem na výše uvedené mám za to, že Úřad dostál zásadě materiální pravdy, když zjistil stav věci v rozsahu, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to i přesto, že se v odůvodnění napadeného rozhodnutí opřel o vyjádření ČVUT, jakožto jediného poskytnutého odborného vyjádření k nyní sporované problematice. Tuto námitku navrhovatele proto neshledávám důvodnou.
K věcné nesprávnosti napadeného rozhodnutí
29. Dále navrhovatel v rozkladu sporuje konkrétní závěry vyjádření ČVUT, na kterých je postavena argumentace Úřadu v napadeném rozhodnutí. Nejprve se jeho námitky týkají závěrů k hodnocenému parametru I, když namítá zejména jejich teoretickou rovinu a zároveň neexistenci tak pokročilého přístroje magnetické rezonance, který by uměl zajistit klinickou využitelnost snímků tenkých řezů méně než 0,2 mm ve 2D sekvenci. Zároveň navrhovatel uvádí alternativní možnosti dosažení většího rozlišení MR přístrojů (3D sekvence) než nutně v podobě zmenšování minimální tloušťky řezu ve 2D sekvenci.
30. Úřad se k dané problematice vyjádřil v bodech 78 - 88 odůvodnění napadeného rozhodnutí, když uvedl, že skutečnost, že řezy menší než 0,2 mm ve 2D sekvenci nejsou dnes rutinně používány, sama o sobě nebrání tomu, aby zadavatel požadoval vyšší technický standard přístroje (viz body 23 - 25 odůvodnění tohoto rozhodnutí), pokud jej lze odůvodnit odbornou potřebou. Zadavatel přitom dle Úřadu daný hodnocený parametr I odůvodnil zejména tím, že požaduje pokročilý hardware a optimalizované sekvence, když velmi tenké řezy mohou v určitých indikacích významně zlepšit diagnostickou výpovědní hodnotu, navíc je u 2D sekvencí menší riziko ovlivnění pohybu pacientem a jsou ideální pro běžná rutinní vyšetření (na rozdíl od alternativních 3D sekvencí namítaných navrhovatelem). Vzhledem k tomu, že zadavatelova argumentace byla navíc v souladu s vyjádřením ČVUT, dospěl Úřad k závěru, že zadavatelem uvedené důvody pro stanovení hodnoceného parametru I jsou zcela legitimní, v důsledku čehož hodnocený parametr I nelze považovat za neopodstatněný, resp. neodůvodněný či zavádějící.
31. Na výše uvedené závěry navazuji konstatováním, které bylo ostatně dovozeno již výše v rámci tohoto rozhodnutí, že vyjádření ČVUT představuje odborně způsobilý, dostačující a relevantní podklad pro rozhodnutí v dané věci. Tato zásadní skutečnost dále podporuje správnost závěrů Úřadu učiněných v napadeném rozhodnutí.
32. Zároveň je třeba zdůraznit, že v nyní projednávaném případě je posuzována legitimita a odůvodněnost hodnoticích kritérií s celkovou vahou 35 %, u nichž nelze přistupovat k posuzování jejich důvodnosti stejně přísně jako v případě podmínek účasti v zadávacím řízení (konkrétně technických podmínek), neboť ani nesplnění žádného z hodnocených parametrů I, II a III by nevedlo k vyloučení dodavatele ze zadávacího řízení. Zároveň nelze odhlédnout ani od toho, že se nejedná o jedno „monolitické“ kritérium hodnocení, ale o soubor jednotlivých kritérií (hodnocených parametrů I, II a III), u kterého nelze vyloučit, že by je mohla různá řešení (typy magnetických rezonancí jednotlivých dodavatelů) naplňovat či nenaplňovat i separátně. Na sporná kritéria hodnocení je tedy třeba stále nahlížet tím pohledem, zda zadavatel v průběhu správního řízení prokázal, že lépe hodnocené řešení naplní jeho potřeby lépe, byť – s ohledem na souhrnnou váhu kritérií – je namístě hledět na zadavatelovu argumentaci přiměřeně „přísnou“ optikou. Neodůvodněnost či nelegitimnost hodnoticích kritérií je namístě tedy zkonstatovat zejména tehdy, pokud by tato kritéria byla zjevně excesivní.
33. Pokud zadavatel jako hlavní důvody pro nastavení hodnoceného parametru I uvedl požadavek na vysoce kvalitní 2D snímky pro rutinní provoz, současně potřebu zajistit dostatečnou průchodnost pracoviště magnetické rezonance, tedy časovou efektivitu vyšetření, upřednostnění 2D sekvence z důvodu menší citlivosti na pohyb pacienta, časově kratší dobu vyšetření než u 3D sekvencí a nutnost udržet krok s nároky na kvalitu vyšetření v horizontu 10 - 15 let, se kterou se pojí i požadavek na určité garantované minimální vybavení (HW i SW), nastavení a technologické možnosti pořizovaného systému, jedná se o legitimní východiska. Z argumentace zadavatele celkově vyplývá, že je pro něj klíčová klinická využitelnost systému, a to i s ohledem na budoucí vývoj diagnostických metod.
34. Výše uvedené argumentaci pak odpovídá i vyjádření ČVUT, kde bylo mimo jiné konstatováno, že hodnocený parametr I vyžaduje technicky velmi pokročilé přístroje (HW i SW) za účelem jeho klinické využitelnosti, zároveň bylo uvedeno, že řez < 0,2 mm ve 2D sekvenci je klinicky využitelný (byť ne běžně), přičemž lze předpokládat, že dlouhodobý trend jde jednoznačně směrem ke zvyšování rozlišení v MR zobrazování, když dává smysl investovat do moderního systému, který bude schopen realizovat nejen postupy, které jsou běžné dnes, ale i postupy, které budou běžné později, během doby životnosti systému.
35. S ohledem na výše uvedené lze k hodnocenému parametru I konstatovat, že argumentace zadavatele není v rozporu s vyjádřením ČVUT, jak ostatně uvedl i Úřad v napadeném rozhodnutí, nýbrž je s ním v souladu.
36. Dále je potřeba vzít v potaz také to, že se jedná o veřejnou zakázku v oblasti zdravotnictví, tedy v segmentu, který je z hlediska veřejného zájmu obzvláště citlivý a podléhá přísným kvalitativním požadavkům, značnému vývoji poptávaného předmětu plnění i nutnému zohlednění ochrany zdraví pacientů, které je úzce propojeno také s uživatelskou přívětivostí magnetické rezonance pro lékaře, kteří budou na základě jeho výstupů určovat diagnózy pacientů. Přímo pro oblast zdravotnictví lze pak zmínit, že právě u zdravotnických prostředků je možné zásadu přiměřenosti posuzovat do jisté míry benevolentněji[13]. Je tedy nutné přihlédnout ke specifickému předmětu plnění, neboť systémy magnetické rezonance se vyznačují vysokou technologickou náročností a značným významem pro zajištění kvalitní zdravotní péče.
37. Zároveň je potřeba přihlédnout také ke skutečnosti, že zadavatel poptává přístroj magnetické rezonance v hodnotě několika desítek milionů korun, přičemž jeho snaha o maximalizaci využitelnosti takového zařízení je zcela legitimní, a to i s ohledem na dynamický vývoj v oblasti zdravotnických technologií. Při respektování zásady autonomie vůle zadavatele je nutno reflektovat, že právě zadavatel disponuje nejpřesnější znalostí svých potřeb a požadavků na budoucí využití pořizovaného plnění. Pokud zadavatel usiluje o pořízení přístroje, který bude schopen plnit funkci vysoce kvalitního diagnostického nástroje pro potřeby kraje Vysočina po dobu alespoň deseti a více let bez nutnosti zásadní modernizace, a tohoto cíle hodlá dosáhnout mimo jiné prostřednictvím požadavku na 2D sekvence s minimální tloušťkou vrstvy menší než 0,2 mm, nelze mu upírat oprávnění takový požadavek stanovit. Zadavatel je proto oprávněn nastavit zadávací podmínky tak, aby výsledné plnění co nejlépe odpovídalo jeho potřebám a účelu veřejné zakázky.
38. Na základě výše uvedeného jsem dospěl k závěru, že hodnocený parametr I je zadavatelem dostatečně odůvodněný a současně nevykazuje znaky excesivního nastavení ani diskriminace, a to s ohledem na jeho charakter i váhu. V nyní projednávaném případě tedy nelze dovodit, že by nastavení hodnoceného parametru I vedlo k nepřiměřenému omezení hospodářské soutěže. Danou námitku navrhovatele tedy s ohledem na výše uvedené neshledávám důvodnou.
39. Navrhovatel v této části rozkladu sporuje také závěry vyjádření ČVUT a na to navazující závěry Úřadu uvedené zejména v bodě 93 odůvodnění napadeného rozhodnutí vztahující se k hodnocenému parametru II a III, když uvádí, že ČVUT ve svém vyjádření nezohlednilo možnost využití digitálních technologií. S tím se dále pojí domněnka navrhovatele, že hodnocené parametry II a III nejsou odůvodněny provozními potřebami zadavatele.
40. Úřad v rámci napadeného rozhodnutí k dané problematice konstatoval (viz body 89 - 97), že s ohledem na formulaci dotazu vyjádření ČVUT zohlednilo rovněž možnost využití digitálních technologií a poskytlo jednoznačný závěr o vlivu počtu fyzických snímacích kanálů na kvalitu výsledného obrazu i rychlost snímání, což je pro potřeby posouzení věci dostačující. Zadavatel dle Úřadu racionálně vysvětlil, proč preferuje cívky s vyšším počtem nezávislých přijímacích elementů/RF kanálů, a jeho argumentace byla v souladu s odborným stanoviskem ČVUT. Úřadu tak nevznikla pochybnost, že by řešení bodově zvýhodněné zadavatelem nepřinášelo zadavateli objektivní přínos pro kvalitu a rychlost zobrazování snímků magnetické rezonance a že by tvrzení zadavatele nebylo založeno na legitimní odborně-technické či medicínské úvaze.
41. V žádosti o poskytnutí odborného stanoviska vůči ČVUT Úřad zformuloval několik otázek týkajících se hodnocených parametrů (viz bod 38 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Konkrétně otázka č. 6 obsahovala, s ohledem na argumentaci navrhovatele, dotaz na možné využití alternativních řešení u hodnocených parametrů II a III směřující k využití digitálních technologií, využití dynamické cívky, odlišnou architekturu cívek apod. Lze tedy konstatovat, že předmětná otázka výslovně cílila na alternativní postupy vyzdvihované navrhovatelem a jejich případné limity oproti zadavatelem v rámci hodnocení bodově zvýhodněným cívkám s 64 a více nezávislými přijímacími elementy/RF kanály.
42. Z vyjádření ČVUT, konkrétně z odpovědi na otázku č. 6 pak mimo jiné vyplynulo, že „menší počet fyzických snímacích kanálů u jinak stejně kvalitního systému povede vždy k horším výsledkům“.
43. Zadavatel v rámci svého vyjádření v průběhu správního řízení k předmětné námitce sporující hodnocené parametry II a III uvedl, že „kvalitní cívkový systém je klíčovým faktorem pro dosažení vysokého prostorového rozlišení vyšetření. Výzkumy a technické definice dle zadavatele opakovaně zdůrazňují, že čím vyšší počet nezávislých přijímacích kanálů cívky, tím vyšší klinický prospěch (kvalita obrazu i rychlost). Kombinace požadavků na dosahování velmi tenkých řezů (<0,2 mm) a dedikovaných vícekanálových cívek s 64+ kanály zajišťuje maximalizaci prostorového rozlišení a citlivosti systému. Takový MR přístroj odpovídá jak běžným rutinním vyšetřovacím protokolům, tak náročné diagnostice v centrech komplexní onkologické péče a centra léčby neurodegenerativních onemocnění. Umožňuje časnou detekci malých lézí (metastáz, mikropolypů, míchových plaků apod.), rychlé 3D/4D snímání (důležité při podezření na cévní ischemie nebo rozsáhlé tumorózní postižení) a vylepšenou kvalitu funkcí jako DTI, perfuze, angiografie či spektroskopie.“
44. Na základě výše uvedeného je možné konstatovat, že zadavatel, stejně jako vyjádření ČVUT, shodně konstatovali, že čím více kanálové anatomicky tvarované cívky jsou, tím se zvyšuje citlivost snímání a poměr signálu k šumu, což umožňuje realizaci tenčích vrstev bez neúměrného prodlužování doby vyšetření.
45. S ohledem na výše uvedené nelze přisvědčit námitce navrhovatele, že by vyjádření ČVUT nezohlednilo možnost využití digitálních technologií pouze z toho důvodu, že na ně výslovně neodkázalo; z kontextu položeného dotazu i z formulace odpovědi na otázku č. 6 je zřejmé, že ČVUT posuzovalo danou problematiku v širších souvislostech, tedy včetně alternativních technických řešení, na něž navrhovatel v průběhu správního řízení poukazoval. Z uvedeného vyplývá, že absence explicitní zmínky o digitálních technologiích sama o sobě nezakládá závěr o jejich opomenutí, a nelze z ní dovozovat nesprávnost či neúplnost odborného stanoviska, tím spíše když je ve vzájemné shodě s vyjádřením zadavatele k dané problematice.
46. V této souvislosti zmiňuji i rozsudek ze dne 22. 2. 2024 č. j. 8 As 1/2023-76, v němž Nejvyšší správní soud uvedl, že: „[z]adavatel nemusí posuzovat možné alternativy jím zvolené zadávací podmínky, včetně toho, zda by některá z nich hospodářskou soutěž omezovala méně, ba dokonce vůbec. Poskytne-li zadavatel přijatelné vysvětlení, nelze zadávací podmínku vyhodnotit jako bezdůvodnou překážku hospodářské soutěže“. Platí tedy, že i pokud by existovalo alternativní řešení, které by omezovalo hospodářskou soutěž v menší míře, jak tvrdí navrhovatel, nelze považovat za nezákonné, pokud zadavatel zvolí přísnější zadávací podmínky – za předpokladu, že jejich restriktivní charakter řádně odůvodní a takovéto odůvodnění obstojí v testu § 36 odst. 1 ZZVZ.
47. Co se týká posuzování odůvodněnosti a legitimnosti daných hodnocených parametrů II a III, je nutné, krom výše uvedené argumentace zadavatele i závěrů vyjádření ČVUT, opětovně zohlednit i jejich váhu a charakter v podobě kritérií hodnocení, nikoli podmínek účasti v zadávacím řízení (blíže viz bod 32 odůvodnění tohoto rozhodnutí). V neposlední řadě je potřeba vzít opětovně v potaz také skutečnost, že je to zadavatel, kdo zná nejlépe své potřeby a požadavky na budoucí využití pořizovaného plnění.
48. Současně nelze odhlédnout od toho, že se v posuzovaném případě jedná o veřejnou zakázku v oblasti zdravotnictví[14], která je svou povahou specifická, neboť jednotliví poskytovatelé zdravotních služeb mohou uplatňovat odlišné, do určité míry subjektivní požadavky na předmět plnění[15]. Tyto požadavky přitom zpravidla vycházejí z jejich odborného přesvědčení, že právě jimi preferované řešení je způsobilé zajistit nejvyšší možnou kvalitu poskytované zdravotní péče a tím i ochranu zdraví pacientů, která je v daném sektoru největší prioritou.
49. Při posouzení všech výše uvedených okolností shledávám argumentaci zadavatele týkající se hodnocených parametrů II a III za legitimní a odůvodněnou, neboť tato hodnoticí kritéria vykazují návaznost na legitimní potřeby zadavatele, jsou podložena odbornými závěry, včetně vyjádření ČVUT, a nepůsobí jako svévolná či bezdůvodná, nýbrž jako logický nástroj k výběru kvalitativně nejvhodnějšího řešení. Nastavené hodnocené parametry přitom nelze vnímat izolovaně, nýbrž v kontextu snahy zajistit co nejvyšší kvalitu poskytované zdravotní péče. Zadavatel tímto nastavením prokazatelně směřuje k pořízení špičkového přístroje, jenž má naplnit zamýšlený technologický a klinický účel. Ani tuto námitku navrhovatele proto neshledávám důvodnou.
K celkovému kontextu veřejné zakázky
50. V závěrečné části rozkladu navrhovatel uvádí, že se v nyní projednávané veřejné zakázce jedná již o třetí vyhlášení zadávacího řízení se stejným předmětem. V rámci prvního vyhlášení tohoto zadávacího řízení přitom zadavatel stanovil hodnocené technické parametry tak, že by navrhovatel při podání nabídky v části technické úrovně předmětu plnění získal plný počet bodů. Naopak v rámci následného zadávacího řízení i toho současného zadavatel stanovil odlišné technické parametry, díky kterým by navrhovatel nezískal v rámci dané části hodnocených technických zvýhodnění ani jeden bod. Navrhovatel má za to, že změna hodnocených technických parametrů není objektivně odůvodněna, když tyto nově stanovené hodnoticí parametry I, II, a III nemají zásadní vliv na klinicko-medicínské využití poptávaného přístroje.
51. K uvedené námitce konstatuji, že předmětnou argumentaci navrhovatel v dosavadním průběhu správního řízení neuvedl, přičemž se jedná o novou námitku ve smyslu § 251 odst. 5 ZZVZ, ke které není potřeba přihlížet. I přesto však považuji za vhodné uvést, že takto formulovaná námitka nemůže být shledána důvodnou, neboť nelze dovozovat účelovost postupu zadavatele pouze v závislosti na stanovení zadávacích podmínek v předchozím zadávacím řízení. Nelze totiž vyloučit, že se jednalo u zadavatele o projev v podobě změny preferencí reflektující jeho aktuální potřeby a požadavky na poptávané plnění či reakci na vývoj trhu s danými systémy. Samotná skutečnost, že zadavatel v jiném zadávacím řízení (byť s totožným předmětem plnění) uplatnil odlišné preference v podobě technických hodnocených parametrů, nemůže být tedy bez dalšího považována za nezákonnou či účelovou, neboť každé zadávací řízení je třeba posuzovat individuálně. Námitku navrhovatele tedy neshledávám důvodnou.
52. V této souvislosti navrhovatel dále uvádí, že znak účelovosti zadávacího řízení lze dovodit také z toho, že preference zadavatele představované sporovanými hodnocenými parametry I, II a III zadavatel promítl do kritérií hodnocení, neboť v důsledku toho by navrhovatel pro úspěch v zadávacím řízení musel nabídnout neúnosně nízkou nabídkovou cenu.
53. K problematice promítnutí preferencí zadavatele do kritérií hodnocení se Úřad správně vyjádřil již v bodech 76 a 77 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Samotná skutečnost, že zadavatel v rámci hodnoticích kritérií bodově zvýhodnil určitý typ řešení poptávaného plnění, bez dalšího neimplikuje účelovost daného stanovení, nadto pokud váha daného kritéria technické úrovně předmětu plnění je 35 % a lze ji splnit i jen částečně naplněním některých ze tří hodnocených parametrů (viz bod 32 tohoto rozhodnutí). Rozhodující v daném případě je, zda takové nastavení kritérií hodnocení sleduje legitimní potřeby zadavatele, zda je přiměřené ve vztahu k předmětu veřejné zakázky, tedy, zda se nastavením hodnoticích kritérií nejedná o skryté podmínky účasti v zadávacím řízení, jak tomu kupříkladu bylo v rozhodnutí předsedy Úřadu sp. zn. ÚOHS-R0051/2025/VZ.
54. V nyní projednávané věci zadavatel přistoupil k bodovému zvýhodnění řešení, které považoval za technologicky nejvyspělejší. Při přezkumu konkrétních hodnoticích parametrů (viz výše) bylo dovozeno, že toto zvýhodnění nebylo svévolné, nýbrž bylo odůvodněno konkrétními potřebami zadavatele, jež směřovaly k pořízení plnění na určité technologické a kvalitativní úrovni. Nastavení hodnoticích kritérií v nyní projednávaném případě tedy obstálo z hlediska zákonnosti.
55. Co se týká otázky, zda se nejednalo o účelové nastavení hodnocených parametrů z pohledu nemožnosti jiných dodavatelů účastnit se veřejné zakázky či upřednostnění jediného řešení na trhu, mám za to, že myšlenkou zadavatele (což ostatně vyplývá i z jeho vyjádření ve správním řízení) bylo, že v případě, kdy by pořídil plnění, které by nedosahovalo jím požadované technologické či kvalitativní úrovně, bylo by nezbytné, aby takové plnění přinášelo zadavateli jiný, objektivně identifikovatelný benefit, typicky ve formě nižší nabídkové ceny. Nelze tedy konstatovat, že by postupem zadavatele byla fakticky vyloučena soutěž mezi dodavateli a v případě hodnocených parametrů by se jednalo o skryté podmínky účasti v zadávacím řízení. Navíc navrhovatel žádné takové konkrétní skutečnosti prokazující nemožnost účastnit se zadávacího řízení netvrdil ani nepředložil tomu odpovídající důkazy, když pouze stroze konstatoval, že by pro něj cena, kterou by musel nabídnout, nebyla již z obchodního hlediska reálná.
56. V posuzovaném případě tedy zadavatel jednoznačně upřednostnil technologickou vyspělost předmětu plnění, přičemž soutěž o veřejnou zakázku zůstala otevřená širokému okruhu dodavatelů.
57. Nadto je nutné podotknout, že navrhovatel v průběhu správního řízení nikde konkrétně neuvedl, jaký dodavatel či jaký konkrétní přístroj by měl být daným nastavením hodnocených parametrů účelově zvýhodněn a z jakých konkrétních důvodů. Naopak sám navrhovatel ve svých vyjádřeních opakovaně uváděl množné číslo při označení systémů, které jsou dle jeho tvrzení způsobilé naplnit požadavky zadavatele. Z uvedeného lze dovodit, že i podle samotného navrhovatele existuje více řešení schopných vyhovět zadávacím podmínkám, což oslabuje jeho tvrzení o jejich údajné diskriminační či účelové povaze.
58. S ohledem na výše uvedené mám za to, že nevyvstaly pochybnosti o účelovém nastavení hodnocených parametrů tak, jak namítal navrhovatel. Ani tuto námitku navrhovatele tedy neshledávám důvodnou.
VI. Závěr
59. Na základě výše uvedeného jsem shledal, že Úřad rozhodl správně a v souladu se zákonem, když návrh navrhovatele na přezkoumání úkonů zadavatele podle § 265 písm. a) ZZVZ zamítl, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona dále odvolat.
otisk úředního razítka
doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Obdrží
1. Nemocnice Jihlava, příspěvková organizace, Vrchlického 4630/59, 586 01 Jihlava
2. JUDr. Petra Vlachová, advokátka, Vodičkova 710/31, 110 00 Praha 1
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] Ve správním spise se nachází pod položkou č. 33.
[2] Ve správním spise se nachází pod položkou č. 34.
[3] Ve správním spise se nachází pod položkou č. 1.
[4] Pozn. Pro posouzení zákonnosti postupu zadavatele je rozhodné znění ZZVZ k okamžiku zahájení zadávacího řízení, a to vyjma ustanovení upravených zákonem č. 69/2025 Sb., a zákonem č. 238/2024 Sb. Postup Úřadu ve správním řízení se řídí právními předpisy účinnými ke dni zahájení správního řízení.
[5] Ve správním spise se nachází pod položkou č. 40.
[6] Ve správním spise se nachází pod položkou č. 30.
[7] Ve správním spise se nachází pod položkou č. 41.
[8] Ve správním spise se nachází v příloze položky č. 16.
[9] Ve správním spise se nachází pod položkou č. 26.
[10] Ve správním spise se nachází pod položkou č. 24.
[11] HRABÁK, J., HRABÁK, J. a kol. Správní řád. Výkladové poznámky. [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2026-4-13].
[12] Ve správním spise se nachází pod položkou č. 15.
[13] Viz rozsudek Soudního dvora EU ve věci C-413/17 Roche Lietuva ze dne 25. 10. 2018
[14] K tomu blíže bod 36 odůvodnění tohoto rozhodnutí.
[15] Viz rozhodnutí předsedy Úřadu sp. zn. ÚOHS-R0051/2025/VZ